Bukový háj

*Zasmiala sa na jeho reakicii.* O tom si nechaj snívať, Leonard. *Doberala si ho. Robila mu takéto naprieky preto aby si mohla vychutnať jeho sťažnosti a jeho výraz. Prišiel jej roztomilý keď sa takto škádlili. Potom za ním vyšla von a keď pískol a opýtal sa jej či je pripavená - usmiala sa a bez zaváhania na Ikara vysadla.* A čo vy, môj pane? *Uškrnula sa, chytila uzdu a pohladkala Ikarusa zboku po krku. Čakala kým ku nej Leonard vysadne a potom mala v pláne vydať sa lesom smerom k mestu a ku domu kde žila s Nayirin.*

*Tohle její škádlení bylo velmi drzé, nazvala jeho výsostí a ještě do toho si dovolila mu odmlouvat, že by mu ten deník neukázala, taková drzost, měla by se za ni určitě velmi stydět. Když pobídla jeho samotného, aby si vysadl pousmál se. Původně chtěl jen koně vést, aby tak měla pocit toho kralování a královninskému pocitu.... nedokážu to vyskloňovat ......* Už se šplhám *dodal jen a následně se vyhoupl za ni na koně, kdy se svou hrudí opřel o její záda a rukami ji obepnul kolem pasu aby se tak přichytil. Hlava se mu tak ocitla vedle jejího ucha a lehkým dechem jí nejspíše šimral část ucha, kdy sledoval takto cestu. Cítil ve svém nose i vůni jejích vlasů, která byla stále velmi cítitelná, stejně tak její ovoněné oblečení, které bylo sice vyprané v řece, leč nedobrovolně, ale stále neztrácelo tu vůni, kterou Auriel působila na své okolí.* asi můžeme jet *řekl o dost potišeji, jelikož své ústa měl poměrně dost blízko jejímu uchu a trak nemusel křičet aby neohluchla.*

*Trošku sa uchechtla keď povedal, že sa už za ňou šplhá - skoro ako keby bola princezná vo veži a on ... ach. Prinútila sa potlačiť túto predstavu a keď si napokon za ňu sadol. Privrela oči a po tele sa jej rozlialo príjemné teplo, sálajúce z jeho tela. Jeho dych ju pošteklil na uchu a srdce sa jej išlo z jeho blízkosti zblázniť. Musela zažmurkať a trošku roztrasene vydýchnuť aby bola schopná popohnať koňa a viesť ho lesom až k jej domu. Pripomínala si, že musí zachovať chladnú hlavu, že sa nesmie nechať poblázniť, no v jeho prítomnosti to bolo nesmierne ťažké. Napokon ale predsa dorazili až pred jej dom kde sa s oboma rozlúčila vo všetkej počestnosti a na rozlúčku im ešte zamávala.*