Bukový háj

*Stalo sa to čo očakávala, že sa stane a teda krátko po tom čo na neho provokatívne vyplazila jazyk - odhodlane vzal do ruky kýbeľ. Auriel neotáľala, neplánovala sa staľ ľahkým cieľom - zvýskla a so smiechom sa dala na útek. Nezabehla však extra ďaleko - len ku potoku, ktorý tiekol kúsoček od chatky. Potrebovala totiž muníciu - tušila, že ju bude potrebovať a nemýlila sa. Hoci bola raz taká rýchla ako on - voda letela ešte rýchlejšie a netrvalo dlho keď ju zasiahla zozadu do chrbta a poriadne ju zmáčala. Úplne sa prehla v chrbte a otočila sa na neho s neveriackym pohľadom.* Ako si mohol!! *Ukázala na neho výhražne prstom.. možno by budila viac hrôzy keby jej pri tom tak nežiarili oči a keby sa tak žiarivo neusmievala. V tomto momente jej však už bolo všetko jedno nakoľko bola sama mokrá a preto so smiechom skočila do vody na kraji potoka a vykopla nohou proti hladine a Leonovi tak - aby ho zasiahlo čo najviac letiacich kvapiek. Z behu bola zadýchaná a bolo jej zatiaľ teplo aj napriek tomu, že vonku nebolo viac než desať stupňov. V tejto chvíli jej však na ničom racionálnom nezáležalo - pri Leonardovi dokázala behom sekundy zahodiť zábrany, baviť sa o vílach, nahlas sa smiať a hrať sa vo vode ako keby na svete neexistovali žiadne problémy. Pravdepodobne by pre nestranných pozorovateľov mohli pôsobiť ako dvaja infantilní blázni, no nezáležalo jej na tom.*

*Leonard po tom, co ji vylil na záda vodu nijak nezastavoval, když se zastavila a kopla proti němu vodu, dostal nečekaně přímý zásah a tady by byla každá RADAGONE, takže se orzhodl improvizovat, prsknul lehce vodu ze svých rtů, která se mu tam zachytila a následně odhodil vědro a následně skočil, skočil přímo na Auriel, kdy pokud se mu to podařilo, tak následně ji rukami hcytil kolem pasu, popřípadě kolem ramen, kdy ji tak obejmul a následně ji strhnul sebou k zemi, tedy k zemi přímo do potoka, jeho plán však nebyl ji takto zranit, lae vpodstatě ji strhnout a zároveň ji otočit, aby tak spadly na něj, pokud se mu to podařilo, Leonard byl zhruba po uši namočený ve vodě z potoka, ležící v ní na zádech a následně pustil rukou Auriel, druhou ji však stále držel, jako kdyby ji tak chtěl přidržet s tím, že se od něj nijak neodtáhne a volnou rukou opět nabral vodu a šplíchl ji přímo na ni, kdy si nenápadně i do úst nabral vodu, pokrčením brady blíže k hlavy aby mu do ní natekla voda. Následně, pokud Auriel byla zasažena, tipoval, že bude něco říkat nebo se smát a tak lehkým proudem z úst ji takto opláchnul ještě jednou.*

*Myslela si, že bude pred ňou utekať - respektíve, že sa pokúsi utiecť pred spŕškou studenej vody ktorú proti nemu vyslala ako nejaký vodný mág.. no mýlila sa. Možno ju podcenil a možno mu to už tiež bolo jedno. Nezbedne sa zasmiala nad tým ako odprskol vodu keď dostal plnú paľbu a potom keď sa rozbehol proti nej - znovu nahlas zvýskla.* Aaaa! *Nestihla ujsť - bola po členky v potoku na klzkých kameňoch a on bol príliš blízko pri nej keď ju prekvapil! Chytil ju za driek vo chvíli kedy sa nahlas smiala a poľahky ju chytil a otočil sa s ňou vo vzduchu tak aby dopadol do potoka chrbtom on. Auriel bola v šoku keď pristála na jeho tele - nemohla uveriť tomu čo sa to deje - neveriacky otvorila ústa a tvár jej pri tom žiarila bezstarostnou radosťou. Ruky mala položené na jeho hrudi keď sa prikrčila aby sa uchránila pred jeho špliechaním - nevšimla si teda ako si do úst nabral vodu.* Ušetri moju dušu, prosím! *Zasmiala sa a znova si ho tak doberala - popravde teraz skutočne vyzeral ako vodník. Pozrela sa mu do jeho nevšedných sivých očí a v tej chvíli čo prehovorila - spravil niečo nečakané. V tej chvíli na ňu z úst vypustil vodu a ju to zasiahlo rovno do tváre a áno - aj do otvorených úst. Držal ju pri sebe, nemohla ujsť a tak len pokrčila noštek, tuho zavrela oči a od šoku zostala paralyzovaná. Neveriacky vydýchla kým sa žmurkaním snažila zbaviť kvapiek vody zo svojich mihalníc.* Nevzdám sa bez boja! *Prehovorila bojovným, no veselým hlasom a jednu ruku z jeho hrude presunula na jeho pás kde sa chystala prejsť do protiútoku a poriadne ho poštekliť.*

*Pokojně Auriel držel, byl vnitřně velmi uspokojený, že se mu povedly veškeré útoky a přitom se samozřejmě smál, kdy jeho bílé zuby byli viditelné a bílé jako kdyby byly bílé prádlo čerstvě vyprané v Arielu. No to však Auriel začala své podlé útoky, které už znal z minule... * Heeeej to je podléééé *Začal až skoro kňčet, když ho začala Auriel bododat prsty pod žebra a u toho se začal kroutit a tak nějak tomu jakoby uhnout, tohle byla strašná podlost vůči jeho osobě od ní, až na opravdové vyhlášení války!!! .... To se však příroda najedno uklidnila a stichla, jako kdyby se chystalo něco hrozného, dokonce až děsivé ticho v okolí a najednou se za auriel vyjasnil stín. (zajímavá volba slov, to určitě.) Děsivý stín, je zahalil oba dva, kdy se snažil Leonard rozpoznat o co se jedná, ale žár slunce, který byl za zády věci, způsobující stín byl oslepující, nedokázal to poznat, zvážněl a to dost silně, že dokonce odignoroval další popichování podlými útoky od Auriel, vypadalo to nebezpečení, upír? vlkodlak? démon? bubák? nebo žeby konečně ta víla?... Najednou se však ozvalo šplouchání vody, osoba, nebo věc, už se dala rozeznat.. Nebyl to nikdy jiný, než Ikar, který se za nimi přišel podívat a momentálně vesele poskakoval v potoku a šplíchal vodou kolem sebe, jeho ržání, by se dalo označit jako smích, který vydával. Jako malé dítě si vesele poskakoval ve vodě, netrápíc ho to, že jim právě přerušil probíhající válku a Leonardovo jasné vítězství, ikdyž spíše, brzkou kapitulaci.* Jednou ho vážně dám do salámu! *Pronesl Leonard, který nakonec vybuchl smíchy nad dětskou hravostí Ikara. Posadil se, aniž by si to uvědomil, Auriel měl vlastně ještě na sobě, tudíž, když se posadil ,rukou ji držel kolem pasu a ona byla stále sedící na něm, jeho tvář byla blízko k té její, jen necelých pár centimetru od sebe, zahleděl se ji od jejích očí, jasně a zřetelně a neodmlouvavě. Upřeně si prohlížel její barvu očí a její oči. Nijak si mezitím neuvědomil, že jsou k sobě takto blízko, avšak když si to uvědomil, usmál se, tedy jeho rty se usmály, zuby už nevicenil. V tu chvíli to přišlo, opět jí Leonard pustil spršku vody přímo do obličeje. Vodu nabral těsně předtím, než se posadil a zároveň ve chvíli, kdy si uvědomil, že to je pouze ikar.*

*Škodoradostne sa uškrnula keď sa začal pod ňou krútiť a vrtieť. Dokonca sa pokúsila vydať aj teatrálny smiech keď ju obvinil, že je podlá.* Muhahaha. *Zasmiala sa najdiabolskejšie ako vedela a užívala by si túto svoju prevahu a dominanciu aj ďalej keby sa ku im .. neprikradol tajomný, desivý tieň!!! Našťastie to nebola žiadna z tunajších príšer, monštier ani nič nič fantasticko-rozprávkové ako draky či lesný troll! Len sa Ikaros už z diaľky pravdepodobne odmietal žiarlivo prizerať tomu ako sa bavia a tak sa rozhodol pridať tiež k ich vodným radovánkam. Auriel sa otočila ponad rameno a keď videla čo to tam Ikaros vyvádza rozosmialo ju to až cítila, že má v očiach slzy - alebo to bola voda? Kto vie - Leonard sa smial spolu s ňou a niekde vzadu v jej mysli ju napadlo - kedy naposledy sa týmto miestom takto rozliehal niečí šťastný smiech.* Aký pán taký ... kôň. *Uškrnula sa keď už opäť dokázala lapiť dych, no ešte stále zrýchlene dýchala. V tom sa Leonard posadil a keďže ju pri sebe stále držal.. zostala zrazu obkročmo sedieť na jeho stehnách. Tváre mali od seba vzdialené sotva pár centimetrov, opätovala mu pohľad zhypnotizovaná jeho očami, ktoré jej ich farbou aktuálne pripomínali oblohu tesne pred búrkou. Na jeho mihalniciach sa kde tu odhodlane držala zabudnutá kvapka vody a Auriel sa pristihla, že od nervozity na moment zadržala dych. Skôr než by sa jej myšlienky začali uberať smerom ktorý nebol vhodný, skôr než by sa stihla začervenať a prezradiť sa, že sa jej myšlienky uberajú tým smerom .... V tom urobil ... to čo urobil - vyprskol na ňu opäť vodu.* Toľká bezočivosť! *Zvýskla znovu a bezradne ho tľapla dlaňami po mokrej hrudi - na moment trucovito nafúkla líčka a potom si tvár ukryla v dlaniach a utlmila tak svoj smiech - zároveň si pretrela oči aby z nich dostala zvyšky vody.* To ty si podlý! *Posťažovala sa keď sa na neho znovu pozrela a pokúšala sa pri tom neúspešne skryť úsmev. V jej nebíčkovo-modrých očiach jej pri tom žiarili nezbedné iskričky. Dumala ako sa mu to mohlo opäť podariť - znovu to v nej vyvolal! Na dnešok sa po ich prvom a poslednom stretnutí psychicky pripravovala, no ani vo sne by jej nenapadlo.... že skončia takto. Že bude sedieť v jeho objatí v potoku zatiaľ čo okolo nich špliechal Ikarus vodu na všetky strany a veselo pri tom erdžal.*

pffff ale můj kůň si žije vlastní svět... jak vidíš! *Poznamenal an svou obranu, že Ikar je vlastně úplně v jiném světě, kde nejspíše je on pánem a leonard jeho zvířetem, ikdyž ho Leonard bral spíše jako přítele, než jako nějakého mazlíčka či něco podobného. Pousmál se, zároveň sledovla jak se urazila a smál se tomu potichu.* No ty jsi mi minule říkala, že na podlé útoky se musí reagovat podlými útoky! Má paní, můžete si za to sama! *Pronesl na svou obhajobu a lehce ji vyplazil špičku jazyka. No opravdu to byl opět nezvyklý den, ale denní rutina, nebo vážnost byla nudná, navíc, proč by se Leonard nemohl jednou za čas pobavit a přitom k sobě v tomto bavení nestrhnout někoho jiného. Vážnost byla samozřejmě na místě, leč ne každý den musela být a člověk ji měl po čase i plné zuby a očividně, Auriel se nechala strhnout klidně s ním, tudíž proč její přítomnost rovnou nevyužít k tomu, aby se mohli prostě svobodně bavit.* Auri? *Začal svá slova, kdy ji oslovil poprvé takto zkráceně a zároveň toužil po tom, aby jej poslouchala.* Nechci aby jsi si myslela, že jsem takto lehkovážný a je mi vše pro smích neustále. *Začal tak nějak svá slova, měl totiž již od minule, kdy se ho ptala, zda je někdy i vážný uloženo v hlavě, že by s ní o tom měl nejspíše mluvit, možná se totiž ukázal jen a pouze jako lehkovážný člověk, který si z ničeho neláme hlavu a je mu vše jedno.* Chtěl bych ti jen říci, že nejsem vždy takto, no jak jsi to minule řekla, dejme tomu lehkovážný.. Jen vážnost, odměřenost, zkoumání a pozorování, kdy je potřeba si držet nějakou etiketu popřípadě slušnost není vždy nejlepší možnost. *NA chvíl ise odmlčel.* Nebo spíše, ne vždy je to dobré aby jsi poznala člověka. Pokud je člověk opravdu vždy vážný a neumí se jednou za čas zbláznit jak malé dítě a veselit se, není nejspíše upřímný a nebo je život s ním dost velká nuda. *Dodal, doufal tak nějak, že jeho slova jí budou dávat smysl a netočí se jen ve stejném kruhu dokola.* Myslím to tak, že jsem vážný člověk, ale někdy je vážnosti a odměřenosti dost a člověk se musí uvolnit, zároveň při tomto jsem poznal více věcí o tobě, než bych se dozveděl, kdybych se choval vážně, jako například u formálního setkání. Sama jsi řekla, že nejvíc jsi o svém nápadníkovi zjistila, při tanci, kde jste mohli svobodně mluvit. Tohle je něco podobného pro mne, mohu poznat tvou osobu podle toho, jak se chováš když jsi svobodná a můžeš si dělat co chceš. *Pousmál se a na chvíl ise odmlčel.* Během té chvíle, kterou tu jsem, jsem zjistil, že mnoho lidí tu trpí, je tu smutek a dost lidí žije v depresi. Proč jendou za čas se nezbláznit a jen se bavit a smát se? Vždyť člověk zapomeně aspoň na chvíli své trable a zároveň je o něco klidnější. *Pousmál se a lehce na ni mrknul jedním okem.* Navíc člověk si i vyčistí hlavu a může pak lépe přemýšlet, než když je zužován, že se vlastně nebaví. *Usmál se znovu a stále ji držíc za bok rukou, si tou druhou prohrábnul vlasy aby si dal pramínky vlasů pryč z obličeje.* možná jen žvatlám blbosti, ale to určitě jen z toho, že mě IKAR NAKAZIL!! *Pověděl se smíchem, přičemž Auriel chytil druhou rukou za ten driek, kdy pak zabral a přetočil je obráceně, aby Auriel ležela na zemi a on byl nahoře a díval se na ní, přičemž na ni vyplázl opět jazyk, namočil ji tak znovu a pořádně, vedla jeho slova jen k takovéto podlosti, nebo svá slova myslel vážně a udělal tohle už jen pro srandu, či chtěl udělat něco víc? To nikdo neví, ani srnka ani sousedka, ani teta Magda!! no a ... vypravěč vám to nepoví!!!*

*Musela súhlasiť s tým, že si jeho kôň žije vlastným životom a úplne ignoruje štandardné vzorce správania zvierat. Keď ju Leon poškádlil tým, že jej pripomenul to čo mu sama naposledy povedala - zhlboka sa nadýchla a s úsmevom zdvihla pohľad k nebu. V zapätí si len povzdychla a pozrela sa opäť do jeho tváre s veľavýznamným úsmevom.* Kto vám dovolil používať tak nehanebne proti mne moje vlastné slová, môj pane? *Pokračovala v ich hravom doberaní, ktoré začal, no Leonardov pohľad sa behom chvíľky zmenil. Zvážnel a prvý krát ju oslovil "Auri". Nepatrne sa v tej chvíli pousmiala zaskočená tým ako to v nej zarezonovalo. Jeho ďalšie slová ju potom absolútne odzbrojili. Bez slova, bez jediného pohybu - takmer bez dychu zostala sedieť na jeho stehnách zatiaľ čo ich telá obmývala studená voda z potoka. Kým rozprával - dívala sa mu do jeho búrkovo-sivých očí a vstrebávala všetko čo mal na srdci. Z tejto jeho stránky toho zatiaľ skutočne veľa nevidela, no nemala na to ani veľmi príležitosť. Bola pravda, že sa ho naposledy dotazovala na to - či dokáže byť niekedy vážny ale ani vo sne by ju nenapadlo, že na to bude Leon po ten čas čo spolu neboli, myslieť, že to v ňom vyvolá nutkanie vysvetliť jej toto všetko. Mala pocit, že sa jej otvoril a, že mu vďaka týmto slovám rozumie o trochu viac než doteraz. Odhalil jej časť seba a napriek tomu jej to nestačilo. Chcela vidieť viac vážneho, tichého Leonarda, rovnako ako chcela viac spontánneho a bláznivého Leonarda - z týchto jej túžieb a z tohto uvedomenia jej líčka začali naberať ružové odtiene. Jej rozpakom nepomohol fakt, že boli pri sebe takto blízko a ani to, že na ňu žmurkol a vyplazil jazyk. Nikto ju nedokázal takto rozosmiať a poblázniť ako on a fakt, že toto nie je všetko čo v sebe ukrýva ju jednoducho úplne dostal. Chcela na to všetko niečo povedať - vlastne sa už nadychovala a otvárala ústa aby na to nejako vhodne nadviazala... ale v tom si prehrabol vlasy a povedal, že žvatlá blbosti a, že ho nakazil Ikar a - zrazu ju oboma rukami opäť chytil za driek a skôr než by mohla čokoľvek povedať - akokoľvek zareagovať - nadvihol ju a pretočil pod seba. Došlo jej, že svoju šancu na vážny rozhovor práve premeškala a vydala tichý piskot. Hneď čo ju položil pod seba - ucítila studenú vodu na svojej pokožke a šokovane zalapala po dychu s doširoka otvorenými očami. Zovrela jeho mokrú košeľu oboma rukami na jeho hrudi a trošku pridusene sa zasmiala.* T-t-t-y ty-ty prevít! *Vydýchla a neveriacky sa na neho zamračila - mohol si všimnúť ako jej naskočili zimomriavky. Nebudeme si klamať - schladiť potrebovala, až príliš ju jeho blízkosť a slová opantali.* I-ikarus! Bráň ma! *Zvolala keď sa vplyvom jeho blízkosti a studenej vody zachvela. Mohol to cítiť aj Leon a tak sa pokúsila odvrátiť jeho pozornosť - na poskakujúceho koňa ktorý by v tejto chvíli mohol pokojne hľadať v rákosí vodné víly a vôbec by jej to neprišlo čudné.*

*Leon se zastavil, když zvolala Auriel o pomoc Ikara, ten naštětí pro Leona už dále nerušil a spokojeně si hopsal, jako dítě v euforii, nebo feťák po čerstvé dávce. No zarazil se lehce.* Eeeh tohle nebyl dobrý nápad, vyválet tě ve vodě v tomto oblčení, ještě když je takto chladno. *Poznamenal s lehkým omluvným úšklebem se zapřel pomocí rukou o zem a následně se postavil. Následně lehce nabídl Auriel ruku aby se postavila. Pokud se postavila, pokojně počkal až se zvedne prohlédl si její mokré oblečení.* No to se moc nepovedlo má paní.* Poznamenal omluvně. No nato jakmile byla narovnaná se šibalsky usmál. Udělal rychlý pohyb co nejvíce dokázal a schramstl ji do náruče jako princeznu.* Měli by jsme jít do tepla. *Poznamenal s úsměvem, doufal, že se aspoň trošku lekla a v náruči jako pronceznu, či nevěstu, kterou ženich přenáší přes práh vyrazil kupředu směrem k chatě. Pomalým a jistým krokem kráčel spolu s Auriel v náruči, tedy pokud se nijak nebránila a nevyskočila či něco takového.* Višmla jsi si, že zatím naše setkání skončily tak, že jsi byla mokrá? *Otázal se a lehce zvedl jedno obočí. Nechoval se tak vtipně, bylo mu tak nějak jasné, že chřipka, či prochladnutí by tu pro ně v tuto dobu a na tomt omístě mohla býti až jistá smrt. Byl poměrně vážný, ikdyž n úplně vážný, jako kdyby se jednalo o nějaké jednání či něco podobného.* Ale tentokrát jsem na to připraven! Sehnal jsem nějaké deky, které se budou teď určitě hodit. Asi jsem nějak podvědomě tušil, že při našem přístím setkání budeš zase mokrá. *Trošku si rýpl do toho, protože ve výsledku, minule tančili v dešti a opět promokli. Jeho záda byla taktéž mokrá, no studělo ho to, ale nedával to na sobě najevo, ikdyž jeho chlupy, které byly aktálně nejvíce viditelné na rukou se poměrně ježili. Klepání zubou však ještě nepřicházelo a doufal, že se ani neobjeví.*

*Ikarus bol príliš zaujatý okolím než aby jej pricválal na pomoc a tak zostala v pasci.. v mokrej pasci. Napriek tomu, že by mala byť fakticky dosť zachladená líčka jej stále hrali ružovou farbou nakoľko Leonard ležal z časti na nej medzi jej stehnami. Leon sa však zľahka zarazil a ospravedlňujúco sa na ňu usmial so slovami, že to nedomyslel.* Začala som si. *Hlesla s tichým smiechom keď sa postavil a pomohol jej na nohy tiež. Zafúkal ľahký vetrík a Auriel sa zachvela od zimy pri tom ako z nej tiekla voda. S previnilým úsmevom si objala rukou trup keď si všimla, že Leonardovi naskočili zimomriavky tak ako aj jej. Chcela nad tým, že sa to nepodarilo len hodiť rukou, no Leonard sa ku nej sklonil a vzal ju ku sebe do náručia ako princeznú tak náhle, že nestihla nijako zareagovať. Len prekvapene vydýchla a objala ho inštinktívne okolo krku. Srdce sa jej rozbúchalo rýchlejšie a chcela povedať niečo na štýl, že by ten kúsok zvládla prejsť sama, no - cítila sa voči nemu tak zvláštne bezbranne a páčilo sa jej ako si ju ku sebe privinul takže nijako neprotestovala. Poznamenal to s tým, že je opäť mokrá a tak sa potichu zasmiala pri jeho uchu a hravo mu zľahka postrapatila jeho dlhé, mokré vlasy až z nich odlietala voda.* Všimla.. a vieš čo to znamená? Že moja teória s vodníkom je čím ďalej tým dôveryhodnejšia. Ešteže tu v okolí nie je dosť hlboká voda. To by si ma musel vziať do prístaviska alebo do miestnych lázní. *Hlesla pobavene a vyplazila na neho trošku jazyk - provokatívne presne tak ako to robil on.* A prečo myslíš, že som sem so sebou tiež priniesla tie dve deky? *Doberala si ho veselým hlasom ďalej a hoci sa snažila pôsobiť, že je v pohode - chvela sa od zimy. Zuby však pevne stisla aby jej nedrkotali. Keď sa blížil ku dverám chatky privinula sa ku nemu bližšie aby jej náhodou neudrel hlavu o rám dverí.*

*Pousmál se a pokojně když ji nesl. Byla mu poměrně zima kvůli oblečení, ale snažil se před Auriel hrát na hrdinu, ikdyž už nejspšíe poznala, že též mrzne, minimálně stejně jako ona.* No a nebo jsi vodní víla co přitahuje vodu *Pronesl jako námitku.* to je podle mě větši pravděpodobnost než to, že já jsem vodník, nemám ani hrnky na dušičky! *Ještě dodal jako svůj argumen a zároveň aby jí tak mohl vymluvit to s vodníkem. Když se skrčila, aby pohodlně prošli dveřmi, jednoduše se otočil lehce na bok aby tak prošli a zabrali méně prostoru a došlo tak k menší šanci na kolizi s rámem dveří a tak nedošlo k žádnému poškození nebo ztrátám na životech. * Dvě děky? ah asi jsem to přeslechl, u buchet jsem tak nějak přestal vnímat co se děje kolem *Bezprostředně se přiznal a k tomu se usmál se zuby venku, jako kdyby se nic nedělo a nebral to jako něco vážného, co by bylo špatné.* Měla by jsi si sundat kabát a zabalit se do deky, tedy pokud nechceš abych tě vyslékal a následně balil do deky jako malé báábo.* Ah jak by semi teď hodil svět kde existuje suši a leonard by řekl, že by ji zabalil jak sushi kočku do deky, tedy Sushi- auriel. No smál se poměrně dost, ale pomalu ji sundal na zem, hned vedle postele, kde minule spali, leč na jiném místě než byla předtím. Byla dána tak aby na ni nefoukalo a zároveň aby na ní bylo teplo. tudíž ještě blíž ke krbu.* Rozdělám zatím oheň *dodal vážně a odhodlaně, přeci už rozdělal pár pěkným ohňů a tak to mohl říci hrdě a pyšně že to povede, vrhnul se tedy na cpaní suché slámy do krbu, kde poté začal skládat i dřevo.*

*Zasmiala sa keď jej to vrátil s tou vodnou vílou.* Aj chudobný či nešikovný vodník je stále vodník. *Nedala sa keď sa bránil svojim deficitom vodníkovských reálií.* Predstavujem si to tak, že ti buď všetky dušičky niekto ukradol, alebo sa ti skrátka ešte nepodarilo nikoho o dušu pripraviť. *Hlas mala veselý aj napriek tomu, že sa triasla - to nevedela ovplyvniť.* Niet sa však čomu čudovať.. pokúšať sa topiť ľudí v daždi či v takto plytkom potoku.. takto to asi úplne nepôjde. *Keď povedal, že ju nevnímal odkedy vytiahla buchty uškrnula sa.* Neodpustiteľné. *Hlesla a zatvárila sa urazene keď si ju doberal s tým balením do deky. Pravdou však bolo, že sa pokúsila opäť schovať svoje rozpaky za humor.* Ešte si začnem si myslieť, že je za všetkými tými mokrými útokmi je snaha prinútiť ma sa tu zase vyzliekať, môj pane. *Obvinila ho s pobaveným úsmevom, no hoci žartovala - v duchu vážne zvažovala, že keď za ním pôjde nabudúce zabalí si so sebou pre istotu aj suché oblečenie. Kým sa Leon venoval krbu, s povzdychom zo seba dala dole skrs-naskrs premočený kabát a keď si odpínala korzet - mala skutočne pocit Déjà vu. Zdráhala by sa viac keby jej nebolo tak chladno.. takto sa snažila byť len rýchla. Vyzula si aj topánky a zabalila sa do deky, ktorú priniesla tak aby sa mohla pod ňou pohodlne vyzliecť z nepríjemne mokrého a studeného oblečenia a zároveň sa tu neodhaľovať. Asi by bola Auriel nervóznejšia, keby si to tu s ním už raz takto nevyskúšala.. proste už vedela, že jej tu nič nehrozí. Oblečenie bolo nachystané tak aby sa pekne osušilo na rebríku keď sa Leonardovi podarí založiť oheň. Sama sa potom pozvala do jeho postele a hoci bola v deke - šupla sa ešte pod perinu. Neležala však, sedela opretá o stenu a sledovala Leonarda so zamysleným výrazom.* Páči sa mi ako si to tu zmenil.. *Priznala a tým mu zložila jemnú poklonu.* Máš v úmysle ešte nejaké ďalšie renovácie? *Zaujímala sa a netrčalo jej pri tom spod vrsiev deky a periny nič než hlava.*

Třeba ano, třeba ne *Pousmál se leonard do krbu, když odpovídal na to, zda má v úmyslu ji vyslékat schválně nebo ne. No nechal jise pokojně schovat pod peřinu a poté konečně rozdělal oheň. Chvíli čekal, než se pořádně rozhoří a chytí tak i větvičky a postupně se oheň rozšíří na trošku větší dřívka, která byla nasekaná na jemno aby chytala rychle.* No chtěl bych ještě něco málo. *Potvrdil její otázku, že by chtěl ještě něco změnit. Když chytli větvičky, jednoduše vstal, sundal si košili a vythál čistou, kterou zíkal u tety Magdy, při jeho další návštěvě a pokojně si ji oblékl. Poté přešel opět ke krbu a následně přiložil pár větších dřívek aby e rozhořela i ta. Vzal si deku, tedy tu druhou, kterou Auri přinesla a následně si sedl na kraj postele k Auri, nijak se na ni nenatlačil, jen se posadil na kraj, aby spolu mohli konverzovat v poklidu a oba v teple.* Chtěl bych udělat nějaký menší zateplený přístřešek pro Ikara. Také bych chtěl nejspíše založit nějakou zahrádku ,nejspíše se nedostanu do lepšího a tak by bylo fajn, kdybych tu dokázal vypěstovat i nějaké základní potraviny. *Vysvětlil tak nějak to nejdůležitější, co by zde chtěl udělat a zamyslel se co dál.* Možná vymalovat, ale to už je spíše takové, až bude vše podstatné a důležité k žití hotové. Samozřejmě i záleží, jaké kontakty dokážu navázat v Desperu. *Dodal ještě a pousmál se, byl přitom natočený směrem k Auriel aby se mohl dívat na její hlavu, která ji lezla z podpeřiny.* Máš nějaké návrhy? *Otázal se se zájmem o to, co by by se tak líbilo Auriel. Mluvil zcela normálně, bez žertů a přímo.*

*Sledovala Leonarda s jemným úsmevom, ktorý si ani neuvedomovala, že má nasadený na perách. Pod perinkou a v blízkosti kozuba konečne začalo do jej tela prenikať teplo a tak sa už prestala triasť od zimy. Trošku závistlivo sledovala ako si Leonard vytiahol zo šuplíka čistú a suchú košeľu. Samozrejme slušne odvrátila pohľad keď sa vyzliekol a to aj napriek tomu, že ho už bez košele videla. Pozrela sa na neho až keď si ku nej prisadol na posteli a vypočula si plány, ktoré tu s týmto miestom mal. Dívala sa na neho trošku zamyslene.. premýšľala nad tým, že tu žila s Castielom viac ako rok a nikdy tu nič nezmenili - ani len tú strechu - nepresunuli nábytok. Nerobili si z tohto domčeku miesto kde by chceli zostať žiť, ich snaha bola dostať sa z Desperosu a prežiť ten nevyhnutný čas, ktorý tu musia zotrvať. Leonard v tomto uvažoval celkom inak.* Zdá sa, že si tu postupom času vybuduješ hotový domov. *Zašomrala a skoro to pôsobilo, že sa ani z Desperosu nechce dostať preč. Keď sa Auriel spýtal či nemá nejaké návrhy na ďalšie úpravy - trošku sa nervózne pousmiala.* Nikdy som nemala možnosť rozhodovať o takýchto úpravách v našom rodinnom sídle ale myslím, že by som nevedela nazývať domovom žiadne miesto kde by nebola knižnica.. alebo aspoň miesto kde by som si mohla čítať. *Pošepla, no potom sa trošku rozpačito usmiala a odvrátila pohľad od jeho tváre.* Ale toto bude tvoj nový domov takže.. uhm. Možno by si mal zvažovať výkop nejakého malého jazierka.. ideálne termálneho. *Opäť si ho trošičku doberala s tou vodníkovskou tématikou.*

*Zamyslel se nad její odpovědí, kdy se pousmál.* Nejde ani tak o domov, ale nikdo neví kdy bariéra zmzí, takže není důvod proč si žití zpříjemnit, přeci jen, mohu tu strávit týden, ale i několik let, tak proč se necítit někde příjemně? *Otázal se spíše příjemně a tak trochu se zamyslel a znovu se zvedl, kdy přešel opět ke skříni a vytáhl košili ještě jednu bílou.* Nejspíš ti nebude, ale co kdyby jsi si vzala mou košili, která je suchá a čistá? *Otázal se a následně úhledně poskládanou košili položil vedle Auriel a poté se na chvíli otočil.* Mám nápad * Pronesl, kdy se trošku vzdálil, ale jen pouze pár kroků.* Našel jsem kousek odtud něco, co by se ti možná mohlo líbit. *Dodal ještě a následně z pod bordelu vytáhl ošuntělou kytaru, kterou našel nedaleko domu, zahozenou a rozbitou.* Našel jsem ji úplně na padrť, ležela u cesty a vpodstatě z ní byla jen její dřevěná kostra. *Prnesl, kdy následně ukázal kytaru, která však již byla se strunami a vším, kdy následně usadil svůj zadek opět na místo postele, kde seděl předtím.* oprava v tomto městě je i na toto velmi nákladná... *Pronesl a dále příběh o kytaře nerozváděl. JAko šlechtic, měl možnosti hudbu poslouchat, ale jako ten horší bratr, měl možnost se i vytrácet a něco se přiučit a při cestách samozřejmě v dolní části vrstev se i naučit něco málo. No když seděl, lehce brnkl na kytaru a pousmál se, měla zvuk, který měla mít a bylo jen dobře. Začal tedy lehce brnkat, kdy mu párkrát ujela ruka a kytara vydala zvuk, který si úplně nehrál.* Má lady, nenechávejte mi setnout hlavu, dlouho jsem nehrál *Pousmál se s tímto vtipem a následně v poklidu začal hrát na kytaru klidnou a pomalou melodii, poměrně se soustředil, přeci jen nebyl každodenní hrající, ale zvuk byl vpořádku a ani notka mu nikam neutekla. A ano radši jsem si googlil, ve středověky už kytary měly. (písnička, kterou hrál odkaz *

*Neusmievala sa, len hľadela na Leonarda a uvažovala nad jeho slovami. Samozrejme mal pravdu, sama sa však tak veľmi sústredila na nájdenie spôsobu akým prelomiť bariéru, že jej na spríjemňovanie života veľa času nezostalo. Čiastočne si však tento život ale ani nechcela spríjemňovať... nechcela odkláňať svoju pozornosť od toho podstatného - dostať sa domov. Tak to bolo počas prvého roka... no čas neúprosne letel ďalej a ani sa nenazdala a na život v Desperose, v tejto príšerami zamorenej diere si začala zvykať. Samozrejme za to mohlo tých pár ľudí, ktorí jej život tu tak obohacovali a ukazovali jej, že život sa má žiť a nie len prežívať. Že by mala prijať ako to zlé tak aj to dobré. Leonard sa potom zodvihol a priniesol jej jednu svoju bielu košeľu vďaka čomu sa na neho vďačne usmiala.* Ďakujem. *Hlesla a hneď keď sa otočil - červenajúc využila príležitosť a natiahla si ju na svoje telo. Bola jej dlhá skoro po kolená, no v tejto situácii to bola pomerne chcený módny výstrelok.* Páči sa mi.. možno ti ju už nevrátim. *Zašomrala veselo a vrátila sa pod deku a perinu, no už jej netrčala len hlava, rukami si pritiahla ku hrudi obe prikrývky a sledovala ako Leonard priniesol gitaru. Príbeh o tom ako ju získal ju znovu šokoval.* T-takže si ju opravil sám? *Opýtala sa ho neveriacky a už v tej chvíli žasla nad tým aký je neskutočne zručný. Keď však na tej gitare začal hrať - pristihla sa pri tom, že sa na neho díva s mierne pootvorenými ústami a absolútne očarene. S úsmevom vydýchla keď sa začali chatkou rozliehať tóny tej najkrajšej melódie akú kedy počula. Dívala sa na Leonarda fascinovane - nemohla od neho odtrhnúť pohľad.. jeho prsty zručne behali po strunách, pôsobilo to tak ľahko, prirodzene.. tá hudba, on, a celá táto chvíľu ju úplne opantala. Začala sa na posteli mierne pohupovať zo strany na stranu a usmievala sa pri tom. Bola si istá, že túto melódiu a jeho výraz pri tom ako ju hral z hlavy len tak nedostane. Potom keď ju dohral - zahryzla si na moment do spodnej pery.* To bolo nádherné! Zložil.. to si zložil ty? *Opýtala sa ho tichým, ohromeným hlasom a dívala sa na neho ako na stelesnenie dievčenských snov a fantází.*

*Pousmál se když dohrál a hudba utichla a bylo opět jen ticho.* Neopravil jsem ji sám, zase tak dobrý nejsem, jeden člověk v městě mi pomohl, ale stálo to Ikarovo sedlo, ale zaplatilo to struny a takové nějaké zrekonstruování, jen na barvu a lak nezbylo *Pousmál se a udivil se nad nadšením Auriel.* Tohle jsem nesložil, naučil mne to jeden starší pán, který tuto písničku hrával při vzpomínce na svou ženu, ale slova neznám. Hrál jen melodii. Říkal, že slova patřila jeho ženě a tak je nechával jen jí, až se znovu shledají. *Pousmál se.* No mohu ti zkusit zahrát něco co jsem zkusil napsat, ale nebudeš se mi smát dobře? *Pousmál se lehce nervózně.* Budeš první kdo uslyší co jsem kdy zkoušel napsat, přísahej že to ale nebudeš nikde říkat. *Pronesl a pokud přísahala tak párkrát brnknul na kytaru aby si sladil tón a naštěloval ji. Nejdříve poté začal hrát melodii, než se jí ujistil pořádně a následně začal svou písničku. Hudbu hrál v klidu, no následně lehce začal sem tam i poklepávat na kytaru do rytmu a na schu polknul. Začal do toho i vydávat zdráhavý tón svého hlasu a postupně se do toho více opřel a začal zpívat do rytmu své písničky. (odkaz) Odehrál ji celou a poté co skončil, podíval se na Auriel.* Ale trošku schovívasti s hodnocením *Pousmál se a jak vyděšené štěně čekal, co mu na to Auriel poví.*

*Trošku sa jej uľavilo keď povedal, že tú gitaru neopravil sám - to by proste už nebolo fér aby mal niekto toľko talentov! Príbeh o mužovi čo ho naučil tú melódiu ju poriadne rozcítili. Láska pre ňu v Pelagione znamenala skôr sociálny konštrukt, či vymyslenú veličinu.. až tu sa stretávala s tým čo skutočne láska je, čo dokáže s ľuďmi robiť, že môže mať veľa podôb... a že sú kvôli nej ľudia schopní robiť poriadne hlúposti. Milovať však niekoho tak hlboko, že mu človek zostane oddaný aj po tom čo ich rozdelí Morana, to bolo pre ňu niečo .. nepredstaviteľné. Trochu sa toho bála tohoto silného citu, veď predsa s tak hlbokou láskou prichádzalo aj riziko hlbokej bolesti.. a aj tak to boli ľudia ochotní podstúpiť?! Napokon ju z jej myšlienok vytrhol Lon keď jej navrhol, že jej zahrá niečo čo skúsil zložiť sám - chcel však od nej aby najprv prisahala. Trochu sa na jeho žiadosti zasmiala, no potom vystrela chrbát a zatvárila sa vážne, zdvihla malíček a zahľadela sa mu uprene do očí.* Prisahám, že to nikomu nepoviem. *Predniesla s veľavýznamným úsmevom. Očividne to stačilo - nemusela svoju prísahu stvrdiť krvou ani nič podpísať.. a Leon si začal gitaru trochu nalaďovať. Sústredene to sledovala a keď začal napokon hrať trošku údernejšiu melódiu .. venovala mu plnú pozornosť. Bolo to pre ňu tak intenzívne, že si ani neuvedomila, že na moment zadržala dych. Tento krát však Leonard nezostal len pri hraní, spočiatku síce zdráhavo, no napokon do piesne začal aj spievať a jeho pieseň Auriel uchvátila ešte viac než tá predtým. Určite za to mohlo to, že Leonard mal krásny hlas .. no hlavne, sa cítila výnimočne keďže si uvedomovala, že je prvá ktorá túto pieseň mohla od neho počuť hrať a spievať. Jej srdce to napĺňalo neskutočným nadšením a jej úsmev bol ešte žiarivejší než predtým. Keď dospieval, zatlieskala mu a s úsmevom si potom priložila spojené dlane ku perám. Nemohla sa prestať usmievať.* Rozhodne chcem aby si hral častejšie. Ty si.. bolo to.. ah. *Auriel sa nestávalo často, že by stratila reč, no teraz ju slová zradili.* Rozhodne by bol z teba slávny potulný bard, ak by si ním chcel byť. *Zhrnula to napokon a odvrátila od neho pohľad dúfajúc, že sa vďaka tomu prestane červenať.*

*KDyž dohrál a Auriel mu zatleskala, usmál se spokojeně.* Ah děkuji, ale nemyslím si, že je to něco extra a nebo že bych se tím mohl proslavit. *PRonesl a kytaru odložil tak, že ji opřel o postel a ruce si založil do svého klínu.* Bardem asi nejspíše nechci býti. NEmyslím si, že bych uvítal chodit po hospodách a hrát opilým lidem. Upřímně dost opilých lidí nemusím, většina se chová tak nějak.. no odpoutají se jim zábrany, ale dost často špatným způsobem smilstvo či agree mi moc nelichotí, ikdyž bych asi mohl doprovázet hospodskou rvačku kytarou, kdo ví, zda by se pak neotočili i na mne *Pousmál se. Nevadilo mu pití alkoholu, některý měl i rád, jelikož většina dědí ve šlechtě ho pila od útlého věku, cizí mu moc nebyl. Leč většina hospod spíše podněcovala rvačky a různé další neřeřesti.* JE ti dostatečné teplo? *Otázal se následně Auriel a rovnou i vstal aby ještě přiložil.* Přeješ si něco podat? Dokud stojím *Dodal ještě, jakoby očekával, že si následně sedne a ona ho hned bude chtít využít na něco ,co by jí mohl podat.*

*Nečakala by, že bude po svojom neuveriteľnom vystúpení tak skromný.. obzvlášť keď hral tak krásne a do toho jeho spev.. Auriel bola nadšená a ucvátená. Bola presvedčená, že by nemal o nadšené fanynky núdzu. Chodili by do hostincov len preto aby sa nich aspoň raz pozrel, aby mali aspoň na moment pocit, že u neho majú šancu. Leonarda Auriel poznala veľmi krátko, no zahanbene skonštatovala, že si ho skutočne v hlave uložila skôr ako záletníka ktorý holdujuje zábave, pekným ženám a pitiu .. brala ho ako človeka čo neberie nič moc vážne. O to viac ju prekvapil jeho názor na alkohol a celkovo opitých ľudí a smilstvo. Pripomenula si tie jeho slová v potoku.. a cítila sa previnilo z toho, že si ho zaškatuľkovala tak ako si ho zaškatuľkovala. Na moment sa však zhrozila pri pomyslení na to ako sa asi u neho zapísala ona... do akej škatulky v jeho mysli zapadla. Pri spomienke na to ako sa ho pokúsila v tom daždi pobozkať sa ešte teraz od hanby červenala, nepoznali sa ani deň a vliezla mu do postele... A čo dnes? Opäť skončila bez oblečenia a je v jeho lôžku. Bez slova dumala nad tým prečo sa v jeho blízkosti chová takto iracionálne a keď stál a opýtal sa jej či jej nemá niečo podať - pozrela sa na neho a mala mu chuť povedať niečo v štýle: "Áno prosím, podaj mi naspäť zdravý rozum, ktorý si mi ukradol."* Je mi dobre, ďakujem. *Zašomrala namiesto toho a pokúsila sa zamaskovať svoje vnútorné pochody za rozpačitý úsmev. Potom uhla pohľadom do strany, nervózne si začala rozlietať mokrý zapletanec aby jej vlasy rýchlejšie uschli.* Matka mi platila hodiny spevu a klavíra.. no nikdy som neskúšala hrať a spievať nič vlastné. *Prehovorila bez toho aby sa na neho pozrela a jemne sa pousmiala pri spomienke na to ako ju jej učiteľ klavíra hrešil keď zahrala nejaký tón falošne.* O to viac sa mi tvoja pieseň páči.. *Dodala a posunula sa na posteli čo najďalej od miesta kde predtým sedel - aby mal dosť miesta ak sa tam chcel vrátiť.*

*Pousmál se a posadil se tedy opět na postel, kde seděl před tím. Místa tam bylo dostatek, takže se Auriel nemusela ani posouvat, leč víc místa líp místa, co kdyby náhodou jeho váha vzrostla o třicet kilo a potřeboval by tak více místa.* Takže umíš zpívat? *Otázal se opět spíše řečnicky, ab y si shnul to co mu Auriel právě řekla.* No tak já budu hrát a ty budeš zpívat, co ty na to? *Navrhl s úsměve, kdy se rukami zapřel o matraci postele a posunul se dozadu ke zdi. Vpodstatě seděl vedle Auriel, ale nyní si opíral záda též o zeď. Takže se nemusel sám držet a měl pevnou podpěru.* A děkuji za buchty, nevím zda jsem poděkoval, ale je to příjemné zpestření stravy- *Posumál se* Každopádně příště byych mohl natrhatn ějaké ovoce a donést ti ho, aby jsi mi z něj napekla, šlo by to? *Podíval se na ni při této otázce se značnými psími oky aby ji tak mohl snadněji uprosit a přemluvit k tomu, aby mu upekla ještě něco dalšího.* Moje vaření je na bodu mrazu a popravdě mi od sama sebe nechutné *Pobaveně se nad svou schopností si cokoliv jedlého uvařit zasmál a čekal, zda bude Auriel souhlasit.*

*Pozrela sa na neho trošku hanblivo.* Veď to poznáš, vtáčik v zlatej klietke, ktorý nespieva nemá dostatočne vysokú hodnotu nech je akokoľvek pekný. *Nepovedala to veľmi veselým tónom hoci si z toho uťahovala. Robili z nej tú najlepšiu verziu budúcej manželky pre nejakého lorda a ona si až tu v Desperose uvedomovala čo sú to - tie skutočné hodnoty na ktorých záleží. Keď jej Leonard s úsmevom navrhol, že bude hrať zatiaľ čo ona bude spievať - trošku neochotne nahla hlavu na stranu a chystala sa to odmietnuť, no jeho psie oči, ktoré na ňu hodil kvôli jedlám ju prinútili sa len trošku potichu zasmiať a súhlasiť so všetkým čo od nej chcel.* Ak by som si mala vybrať tak si namiesto varešky a hrncov, vezmem radšej meč a budem bojovať, no Naiyirin ma toho veľa naučila takže.. v poriadku súhlasím. Uhm.. a neboj sa.. nezabudla som na maliny.. a vanilkový puding. Len ich takto v zime veľa nerastie. *Hlesla - pamätala si už z ich prvého stretnutia na to ako povedal, že by si to dal. Potom sa zamyslela nad tou pesničkou, ktorú by mohla spievať zatiaľ čo on by hral.* Obávam sa, že nepoznáme veľa rovnakých piesní .. teda tie od šľachtického dvora som spievala trošku s nechuťou a popri tom som hrala na klavíri, s gitarou veľa piesní nepoznám... *Zaváhala a zamyslela sa. Nechcela ho v tom nechať samého, spieval jej... a bolo by teda fér aby sa ku nemu pridala tiež a zase raz trošku zahodila svoje zýbrany.* Ach.. jedna mi ale napadla, myslím, že v origináli sa hrá s lutnou, no určite ju budeš poznať... Hrá a spieva sa po celej ríši. Ach... len.. nespievala som odkedy som v Desperose, snáď nebudem znieť falošne. *Trošku nervózne sa zasmiala a uhládzala si pri tom vlasy ako keby ju to malo upokojiť. Potom sa trošku pootočila smerom ku nemu a narovnala si chrbát, odkašľala si a s mierne ružovejúcimi líčkami začala spievať prvé slová tejto trošku smutnej pesničky a očakávala, že sa Leonard rýchlo chytí a začne ju doprevádzať na gitare.* Tvůj šrám, co touží, po něžných dotecích, osud sváže, navzdory hvězdám. Srdce si rozervi, lásku svou vyznej.. Nezvratný můj úděl, tomu já se odevzdám.... Mizíš, mi ze sna když se vzbouzím, šeříků, vůně tvá bobulí... Pak když sním, o kadeřích jak havran černých.. *Ako spievala uvedomila si, že ten opis celkom sedí na Leonarda, mal šrám/jazvu, vlasy tmavé ako havranie perie ešte aj verš kde sa spieva: "V chladné noci moje paže vždy tě obejmou" sa zhodoval s ich prvou spoločnou nocou a pri tejto spomienke Auriel očervenela ešte viac. Nakoľko vedela čo v texte nasleduje - sklopila oči aby sa dokázala sústrediť na zvyšok pesničky.. a spievala ďalej svojim tenkým hláskom. Celú pieseň spievala krásne čisto - teda až ku slohe kde sa jej hlas mierne zachvel.* Víš, kudy jít, zda nás osud rozdělí, za slepou láskou, co spojuje nás. To přání šeptám, prosím, zůstaň mi... Lásku k tobě vzývám, ať ji neodnese čas.. *Nervózne  sa dotkla svojho medailóna a dospievala zvyšok pesničky tak, že nechala na konci svoj hlas doznieť v tónoch gitary.*

*Leonard ji poslouchal a přikývl.* To nevadí, já zase nezpíval nikdy před nikým... *Poznamenal a snažil se ji tak podpořit, kdy ji chtěl přimět k tomu jejímu zpěvu.* S loutnou se dá většina písní zahrát i s kytarou, je to skoro to stejné. *Poznamenal a následně se tedy posunul opět ke kraji postele, aby si vzal do rukou kytaru, následně Auriel začala zpívat, on dle tónu jejího hlasu a písničky, která byla rozšířená přeladil kytaru na lehčí tón a následně si poposedl opět dozadu, kdy se chtěl opřít zády opět o postel, no nechtíc se však opřel z části o Auriel, no nechal to tak být a zůstal na ni lehce ležet, ne nijak nepříjemně nebo že by ji zavazel. Kytaru položil na svoje břicho a z části hruť, kdy opatrně začal brnkat na kytaru v lehkých a vyšších tońech aby se jí tak přizpůsobil a dělal ji pokojný doprovod. Písnička to byla pomalá a smutná, tudíž i tichá, takže si dával pozor aby zároveň kytarou nepřehlučil zpěv Auriel, který měl téměř u ucha. Neviem teraz dokonale opísat, jak vlastně si přesně lehl aby to bylo k pochopení..... KDyž Auriel dohrála, tiše ukončil svou tóninu na kytaře a posumál se.* Zpíváš nádherně! *Oznámil ji, kdy měl zavřené oči a odpočíval. Bylo to takové poklidné, tedy poslední chvíle byly tak poklidné, že ho to nutilo mít zavřené oči a jen odpočívat tiše.* Měla by jsi dělat zpěvačk ua také si tím vydělávat, když já mám být bard *PRonesl jen do ticha.*

*Pousmiala sa keď jej pripomenul, že aj on sa prekonal nakoľko nespieval nikdy pred nikým a tým jej dodal potrebnú odvahu. Keď sa o ňu sčasti oprel a doprevádzal ju.. vnímala len to ako perfektne sa dopĺňajú. Nehral príliš nahlas, ani potichu - jeho tóny boli čisté a tak sa mohla venovať piesni. Nechcela a nenechala sa ničím rušiť aby odviedla aspoň trošku obstojný výkon. Sústredila sa na dýchanie, intonáciu, správne otváranie úst - presne ako ju učil jej učiteľ spevu. Keď však pieseň doznela a uvedomila si ako blízko pri sebe opäť sú, zaplavila ju tá známa nervozita, ktorú pri ňom pociťovala už od ich prvého stretnutia.. nebolo to nepríjemné, to rozhodne nie.. jeho blízkosť si užívala až príliš. Myslela na neho častejšie než by chcela a dúfala, že keď ho dnes uvidí.. opadne to. Chcela si potvrdiť tie škatuľky do ktorých si ho zaradila a odišla by odtiaľto vyrovnanejšia. Uzavrela by si v sebe svoje pocity a prisúdila by im jednoduché vysvetlenie, že to čo sa medzi nimi stalo v ten večer - bolo len kvôli čaru toho dobrodružstva, čaru okamihu. Nebolo by to ním ... dnešok jej však ukázal Leonarda aj z tejto druhej stránky a ju to hnevalo. Najradšej by si to ani nepriznala nakoľko nevedela čo si s tým počať.. pred pár dňami jej Elgalad vyznal lásku, chcel aby bola jeho a ona pri tom myslela na Leonarda.. a dobrodružstvo čo s ním zažila a pri ktorom vedela, že by to s Elgaladom nikdy nebolo rovnaké. Nechápala ako mohla takto stratiť hlavu, no bola odhodlaná nepoddať sa tomuto poblázneniu. Nechcela aby jej opäť niekto ublížil.. chcela sa chovať rozumne a dospelo. Už na to mala vek, ale Leonard jej to rozhodne nezjednodušoval. Zavrela oči, oprela si hlavu o stenu a pousmiala sa na tom čo povedal.* Môžeme si založiť kapelu. *Zašomrala po jeho vete s tým bardom a na hlase jej bolo znať, že sa pri tom usmievala. Nehovorila to hlasno keďže boli pri sebe dosť blízko.* Hmm.. aký názov by sa ku nám hodil? *Zamyslela sa nahlas a dúfala, že rozhovorom o takýchto "hlúpostiach" sa jej podarí dostatočne rozptýliť.*

Hmm *Zamyšleně zamručel a něco ho napadlo.* KRáska a zvíře!! *Pobaveně pronesl a následně se lišácky usmál.* Já jsem ta kráska a ty to zvíře *Dodal ještě pobaveně, možná že to neyblo až tak vtipné, no jemu to přišlo. NAvíc si zároveň z toho chtěl udělat i srandu. Samozřejmě že to nemyslel urážlivě a to, že by Auriel byla nějaké zvíře. No poté se ještě na chvíli odmyslel.* Co takhle Vodní víla a její ... hmmm nenapadá mě nic. *LEhce se rukou zamyšleně zaškrával na lehce zarostlé bradě a nepatrně pokrčil rameny.* Nedokážu vymyslet ani jméno pro domácího mazlíčka popravdě, jméno kapely už nevymyslím vůbec. *Dodal ještě a tak nějak mu prostě začala v hlavě běhat představa, jak stojí na odiu uprostřed Desperu a mají miliony fanoušků, kteří jim tleskají po jejich výkonu, který určitě dali na jednočku.* Vidíš, teĎ mě tak napadá, ani jsem se tě nezeptal. Jaký jsi měla den? A co máš celkově nové? *Otázal se a hlavu otočil s již otevřenými oky na ni aby se na ni mohl dívat a sledovat ji, když s ním mluví*

*Keď povedal to s tou kráskou a zvieraťom - pootvorila oči a zľahka ho pichla ukazováčikom pod rebrá. Nebol to problém nakoľko on pod perinou neležal, potom sa zasmiala viac na jeho reakcii na pošteklenie než na tom jeho vtipe.* Vodná víla a jej utopenec? *Uškrnula sa a bola vďačná za to, že vymýšľanie mena pre ich neexistujúcu kapelu ju dostatočne rozptýlilo.* Vodník a Lady, by sa ku nám asi hodilo najviac. *Dodala napokon a nezbedne sa usmievala, nakoľko nechcela aby jej teória o Leonardovi/vodníkovi bola tak rýchlo zabudnutá.* Dokážeš napísať pieseň a nejde ti vymyslieť meno pre zvieratko? No počkaj.. takže Ikarusa si nepomenoval ty? *Opýtala sa ho zvedavo a otvorila oči.. sledovala jeho perfektný profil - nakoľko sa na ňu otočil až keď sa jej opýtal aký mala deň a čo mala nové. Pozrela sa mu do očí a s jemným úsmevom si povzdychla.* Neuveril by si ale, šla som dnes navštíviť jedného priateľa ... a ten prevít ma vyváľal v potoku. *Lišiacky sa pousmiala a dívala sa mu pri tom do očí. Dúfala, že ho takto odradí od ďalších otázok.. rozhodne mu nechcela rozprávať o elfovi, ktorý jej zlomil srdce a potom sa za ňou priplazil a sľuboval jej večnú lásku.* Ale uhm.. za ten čas čo sme sa nevideli som mala s Naiyirin celkom produktívne obdobie.. sušili a čistili sme huby, pripravujeme si zásoby na zimný slnovrat a zútulňujeme si pivnicu. Tiež sa chystáme na zadebnenie okien a dverí.. také typické ženské záležitosti. *Pousmiala sa a mykla plecom.* Čo ty? Spoznal si tu za ten čas čo sme sa nevideli niekoho zaujímavého? *Opýtala sa a snažila sa netváriť príliš zvedavo.. prstami sa pri tom nervózne pohrávala s prameňom svojich vlhkých vlasov.*

Já si myslím, že vodní víla a kytara *Dodal nakonec. Nechtěl aby byl označován jako vodník a nebo utopene, bylo to vtipné, ale potřebovali přece vydělat peníze na řivot a nemusí se jim při tom vysmávat. * No pomenoval a zároveň nepojmenoval. *Pousmál se a hned to měl v plánu vysvětlit.* KDyž byl hříbě, chodil jsem mu do stájí číst povídky a povídka s Ikarem se mu velice líbila a tam následně vzniklo jeho jméno, které nosí. *VYsvětlil jí tedy ihned jak došel jeho kůň ke svému jménu.* Tak to je zajímavý přítel, asi by jsi se s ním neměla bavit, když tě válí v potoku *Pobaveně se zasmál s následně poslouchal co vlastně dělali s Naiyrin v době, kdy se neviděli.* Ahaaa, takže vlastně mi tím cheš říct že dělám vše špatně, že to tu opravuju a nezabezpečuju *Pronesl povaveně.* No stavil jsem se jen za tetou pro ještě nějaké oblečení a dál jsem asi poznal jen dřevorubce a jeho kamaráda, který mi pomohl opravit kytaru. Neměl jsme ještě pořádně možnost, někoho poznat. *Osvětlil jí její situaci.* Takže jsi vlastně stále moje první a poslední kamka z Desperu *Dodal ještě*

Ach nie to by som mu nemohla spraviť, som jeho jediná kamka. *Prehovorila veselšie než sa naozaj cítila a trošku sa nervózne zasmiala.* Každopádne späť ku názvu kapely.. Nechcem aby ťa brali len ako gitaru. *Pozrela sa na neho trošku vyčítavo a jemne si povzdychla.* Musí sa nám podariť vymyslieť niečo lepšie. *Zavrela oči a oprela si hlavu o stenu, tuho rozmýšľala, namáhala svoje mozgové závity.. až sa trošku mračila, no nič ju nenapadalo. Potom si spomenula na tú časť s Ikarom, no nepozastavila sa pri predstave mladého Leonarda, ktorý číta poviedky svojmu žriebätku niekde v stajni - hoci tá predstava bola neuveriteľne roztomilá... Fakt, že šlo o tú poviedku o Ikarusovi to jej vnukol nápad! Spomenula si na to ako sa prvý krát stretli.. na to ako sa jej vtedy Leonard predstavil.. ako "Diabolos, syn ďábla". Otvorila teda oči a pozrela sa na Leonarda s víťazoslávnym úsmevom.* Mám to! Vodná víla a Diabolos. *Zoširoka sa na neho usmiala a odhalila aj svoje biele, rovné zuby - vyzerala nadšene a s očakávaním čakala či jej to schváli a či sa mu to bude páčiť tiež.*

*Pousmál se* Ale upřímně jako kitaru mi bude stačit, přeci jen nepotřebuju být asi nějak moc známý *Dodal ještě a byl poměrně spokojen s tím, že by nebyl známý, ale Auriel ano. No pohledem koukal před sebe a přitom na kytaru, kterou stále držel, sem tam zabrnkal nějaký náhodný tón. Jen tak zkoušel tóny bez účelu a bez jakéhokoliv úmyslu.* Oh to zní zajímavě *PRonesl a uznale přikyvoval hlavou.* Ale mámm mít při našem vystupování i rohy nebo tak něco? Abych to jméno i připomínal? *Otázal se a pozvedl jedno obočí. No pak ho však napadla ještě jedna věc a svou hlavu tak otočil na Auriel.* Dneska tu také přespíš? *Otázal se zvědavě. Možná na někoho troufalou otázkou, ale on ji bral zcela nevinně a vlastně i zcela normálně ,nabídnout Auriel přespání, když už kvůli němu vážila danou cestu až přímo k němu domů. No když ne, stejně měl plán!*

*Trošku sa pousmiala.* Snáď by si ma nenechal utopiť sa v tej sláve celkom samú. *Prehovorila pobaveným hlasom.. stále toto celé bolo len fantazírovanie na úrovni rozprávok či ich teórií o vílach.* Okrem toho spievaš príliš pekne na to aby sme nespievali aj spoločné piesne - takže nemôžeš byť len "gitara". *Polichotila mu, každopádne keď povedal, že jej nápad s Diabolosom znie dobre - úsmev sa jej ešte rozšíril a pri jeho poznámke o tom či si má zohnať rohy sa potichu pobavene uchechtla.* Myslím, že tebe rohy netreba.. stačí pohľad do tvojich očí a všetci budú vedieť že máš niečo šibalské za lubom.. ako správny čert. *Doberala si ho veselým hlasom a na moment si ich predstavila spolu na nejakom malom pódiu či v krčme u Berta. Rozhodne spolu kontrastovali - farbou vlasov, výškou - o to viac bolo zaujímavejšie ako im to spolu pekne ladí. Z jej predstáv o ich spoločných vystúpeniach ju vytiahla jeho otázka.. pri ktorej očervenela a hanblivo odvrátila pohľad.* Uhm.. oh, nie - nie. *Odvetila a snažila sa znieť v pohode - akoby nebola z tej predstavy v rozpakoch. Hypnotizovala pri tom stenu oproti ako keby tam bolo niečo extrémne zaujímavé.* Počkám kým mi tie veci trochu uschnú a .. vyrazím pred zotmením. *Chválila sa, že jej hlas znel celkom nenútene.* Nemôžem stále zneužívať vašu pohostinnosť, lord Diabolos. *Utrúsila a tak ako vždy maskovala svoje pocity za humor.*

*Pobavil se nad jejich rozhovorem ohledně vystupvání někde v krčmě a že vlstně bude čert i bez rohů, no nechal to tak a dál to nerozváděl, protože se téma obrátila k přespání.* Pff ale Lady jeto vaše sídlo, měla by jste tu trávit nějaký čas *Dodal ještě pobaveně, než přešel k jeho náhradnímu plánu.* Hmm to by bylo ale nemilé, kdyby ty věci byly mokré až do rána .*Poznamenal šibalsky a zamyšleně, jako kdyby nad tím opravdu přemýšlel a nebo by jí šaty mohl vlastně i zapálit a vymluvit se, že jí další může sehnat až ráno, to by byl ale pěkný padouch že? Ba ně! Dokonce příííšera! No tohle však byla pohá legrace at ak se pousmál.* V tom případě má Lady tě s Ikarem dopovodíme a odvezeme Vás až do aktuálního sídla, kde žijete! *Poznamenal s lehkým úsměvem na rtech. PRoč taky ne? Ona měla cetu, on měl koně, win win deal deal, dostal buchty izi pizi.* To by jste přece nemohla odmítnout, jak by se potom vznešený oř Ikar cítil? Odmítnutě a určtě by byl smutný *Dodal ještě pobaveně, kdy se mu v hlavě vyskytl obraz, jak si Ikar předtm hrál ve vodě a úplně je ignoroval.*

*Zasmiala sa na jeho vete, že je toto jej sídlo a, že by tu mala tráviť nejaký čas. Áno - žila tu v minulosti pomerne dlho, uťahovali si z toho, že jej to tu patrí, no fakt bol, že túto chatrč len obsadila ako krab nejakú opustenú mušľu na pláži. Auriel trošku zostala v rozpakoch nakoľko Leon vyzeral, že by chcel aby tu s ním zostala ... čo jej lichotilo a popravde - aj jej sa predstava, že by tu s ním bola páčila. A to, fakt že ju to tak lákalo - ju nútilo odísť. Bála sa tej spontánnosti a toho ako sa pri ňom dokázala zblázniť a uvoľniť ... bála sa, že by spravila opäť nejakú hlúposť a nechcela aby mal o nej Leonard nízku mienku. Keď jej potom naznačil, že by jej tie veci opäť namočil - neveriacky zdvihla obočie a trošku pridusene sa zasmiala.* Vidíš? Vravela som.. robíš česť svojmu menu. *Podpichla ho s tým Diabolosom nakoľko myslieť na niečo také bolo jednoznačne diabolské a jemne sa pri tom červenala. Potom jej navrhol, že ju aspoň odprevadí domov - s čím nemohla nesúhlasiť.* Rada prijmem váš eskort až domov. *Prehovorila s úsmevom a trošku sa zasmiala.* Teda ak Ikarus už neodcválal do nejakej tej vílej ríše. *Dodala a hoci netušila, že si Leonard predstavuje Ikarusa radujúceho sa vo vode - jej sa pred očami objavil úplne rovnaký obraz. Auri sa potom s úsmevom nahla trochu bližšie ku Leonardovi a natiahla ruku aby prstom brnkla po strune. Mala pri tom pomerne zadumaný výraz.* Skúsil by si ma naučiť pár tónov? *Opýtala sa ho a pozrela sa mu prosebne do očí.*

*pokrcil rameny. No to záleží, jestli ho neschválila nějaká vodní vila a nezávedla ho nekam do hlubin vody a neutopila jej *Pronesl pobavení a s lehkým úsměvem na tváři.* Určitě té rad doprovodí kdykoliv bude třeba. Určitě by se i probojoval přes stovky upírů, aby mohl mít tu cest té odnést až domu *Dodal ještě pobavení, kdy se na ni podíval trosku tazave, když chtěla, aby ji naučil něco zahrát. No na to mu v očích proběhly jakési nezbedne jiskricky a postavil se na posteli.* Ale musíš se soupnout trosku dopředu. *Pronels a pokud tak Auriel udělala, obkrocmo si sedl za ni přehodil před ni kytaru. Kytaru následně chytil a tak si Auriel přitáhl jejími zády na svou hruď.* půjč mi ruky *Rekl zcela bez jakéhokoliv úmyslu, spíše bylo slyšet v jeho hlase nadšeni, ze se od nej chce něco naucit. Chytil ji tedy ruce a následně okopiroval svými prsty ty její, aby je mohl jakoby ovládat.* nech je volné a jen si pamatuj co delam se svými prsty a jak se následně hýbou tvé *Dodal ještě, kdy začal lehce pohybovat prsty a prsty Auriel sw tak začaly dotýkat strun a vydávat jemně tóny*

*Zasmiala sa.* Podceňuješ ho! Ikarus by sa nenechal len tak ľahko zlákať žiadnou vílou. *Bránila jeho majestátneho tátoša a potom keď Leonard vravel o tom, ako by bol pre ňu Ikarus schopný zdolať všetky tie útraty nemohla sa prestať usmievať.* Žeby som mu až tak učarovala? *Zašomrala pobavene a potom už Leonovi opätovala jeho spýtavý pohľad. Neušli jej tie iskričky, ktoré sa mu objavili v očiach a hoci by mala mať podozrenie, že má opäť niečo za lubom.. nič s tým nedokázala spraviť. V jeho blízkosti pociťovala zvláštnu slabosť a tak len odhrnula perinu s dekou a postavila sa tak ako jej povedal. Nevedela čo má Leon v pláne - na moment ju napadlo, že na posteli stoja preto, aby si ľahšie predstavili, že sú na pódiu, no Leonard sa v zapätí posadil naspäť na matrac a pokynul jej aby si sadla pred neho. Auri rozpačito zažmurkala a na moment zaváhala.* "Je to.. Mala by som? Ah.. Takáto zbabelosť sa mi nepodobá." *Pomyslela si a v duchu musela uznať, že v jeho blízkosti proste robí veci, ktoré sa jej celkovo nepodobajú. Zľahka si zahryzla do spodnej pery od narastajúcej nervozity, pridržala si košeľu aby sa pri posadení neodhalila a prekrížila si skrčené nohy. Keď na ňu položil gitaru, prudko jej tĺklo srdce - až príliš si uvedomovala teplo vychádzajúce z jeho tela.. a na chrbte cítila jeho jemne sa dvíhajúcu hruď. Jej líčka začali naberať čím ďalej tým viac červenšie odtiene.* "Je to len hra na gitaru.. ach čo to so mnou je?" *Pomyslela si keď ho nechala aby prikryl jej drobné ruky svojimi veľkými dlaňami. V tento moment ďakovala bohom za to, že Leonard nevie čítať myšlienky - na moment zavrela oči a pokúsila sa upokojiť zatiaľ čo spod ich rúk začali z gitary vychádzať jemné tóny, ktoré postupne naplnili priestor v chatrči. Bolo to krásne, opojné ... no problém bol v tom, že si nevedela zapamätať tie pohyby prstami, ktoré sa ju snažil naučiť - až príliš bola rozptýlená jeho blízkosťou.* Možno na to nemám talent. *Šepla potichu a nervózne sa zasmiala aby sa pokúsila zakryť všetko to čo sa v nej odohrávalo.*

Aaaale *Zamrcel nespokojené nad Auriliinou nespokojenost s tím, ze na to nemá talent* musíš dávat pozor a dívat se na prsty *Dodal a lehce jistou hlavou zatlačit na její, aby ji pomohl k tomu aby měla hlavu skleněnou. Nebral to nijak vážně nebo něco, ale musela se přece pokojné dívat na to, co dela prsty s jejími a jak používat struny. Ruce ji nepouštěl a pokračoval v tom aby nějak pochytila co s prsty dělat pro danou melodii* Dáma to přece bude umět rychle, nezahanbi své poddané *Dodal ještě a lehce se se ji vedle hlavy zasmál, když kontroloval zda dává pozor. Velikost jejich těl byla rozdílná a tak mu nedělalo problém přes ni vidět téměř až na své prsty.* nebo se ze mě stane ta příšera a to upír! A za trest to vysaji veškerou krev! *Pronesl pobavene a z vtipu ji foukl vzduch ze svých úst na bok krku, kde většinou upíři sali krev. Tedy aspoň v knížkách.* začátky jsou vždy těžké, přece ani chůze batoleti nejde ihned, je potřeba cvičit a trénovat *Dodal ještě povzbudivé a snažil se dal Auriel ukazovat co a jak dělat. Samozřejmě do toho ji i slovně tak nějak zkoušel vysvětlit základy (tady si to jen představuj)*

*Po jeho nespokojnom zamručaní Auriel strnula a na moment zatajila dych, no nemohlo za to jeho pokarhanie ani to, že jej prízvukoval aby sa dívala na prsty a na to čo s nimi robí. Nieee, to by bolo v pohode - doma v Pelagione mala rôznych ... a o dosť prísnejších učiteľov. Do pomykova ju dostal Leonard keď sa oprel líčkom o to jej a jemne tak zatlačil na jej hlavu. Bolo jej jasné, že za tým nebolo nič než to aby lepšie videl na struny. Napriek tomu, že o tom vedela, nemohla si pomôcť a proste to s ňou zamávalo. Cítila jeho vôňu, voňal ako les.. jej srdce divoko bilo.. takmer nevnímala čo hovorí - dívala sa uprene pred seba a mala chuť vymaniť sa z jeho objatia a proste utiecť pokojne len v jeho košeli, v tejto chvíli jej bolo všetko jedno. Chcela utiecť čo najďalej od tejto chvíle, od tejto chatrče, od Leonarda a od toho čo cítila keď bol pri nej takto blízko. Do prítomnosti ju dostala tá veta, že sa premení na príšeru - po tom čo jej fúkol na krk ... po tom čo ju na krku pošteklil jeho dych - zreničky sa jej rozšírili, a musel cítiť, že sa pri tom zachvela. Tiež celkom automaticky zdvihla svoje útle rameno a nahla hlavu na stranu aby sa tak kryla pred jeho potencionálnymi tesákmi.* "Znervózňuješ ma Diabolos!" *Obvinila ho v duchu, no nemala silu povedať to nahlas. Počas toho ako pohyboval ich rukami si hrýzla bezmocne do spodnej pery - absolútne nevnímala nič z toho čo jej hovoril a ukazoval.. myšlienkami bola niekde úplne inde. Dlho to však už nevydržala.* Uhm, ja... asi predsa len zostanem radšej pri speve a klavíri. *Dostala zo seba s falošným úsmevom, zastavila svoje prsty a čakala, že dá gitaru preč a prepustí ju - predsa bola Auri uvezená medzi jeho telom a tým dreveným nástrojom. Snažila sa pôsobiť pokojne a vyrovnane... výraz mala nacvičený dokonale, no svoje červené líčka ovplyvniť nevedela - rovnako ako zimomriavky, ktoré jej naskočili vždy keď pohol rukou na jej pokožke.* "Husia koža môže znamenať aj to, že je mi zima... nemusí mu to dôjsť." *Utešovala sa a hrýzla si pri tom spodnú peru.*

Pfff *Zamrcel urazene* teď se cítím hodně dotčené má lady *Pronesl, kdy následně kytaru odložil vedle nich a následně se tedy postavil a uhnul tak Auriel z operneho bodu a ona se tak mohla zase opřít pohodlně o zeď. On sám mezitím seskocil z postele a otevřel skříňku.* mám tu nějaké jídlo, das si? Mužů ti dat mrdkev nebo něco ještě uvařit, například zeleninovy vývar nebo tak něco? *Otazal se* Zvěřinu ti nabídnout nemohu. Lehce ji chytat neumím a ve městě je tak nějak dráha *Dodal následně ještě a zasmál se. Následně se prohnul trosku v zádech aby si narovnat pater a tak nějak mu v ni zapraskalo.* nebo mas nějaký navrh? Přece Vás má paní musím nějak pohostit při tak vzácně návštěvě

*Možno sa dotkla jeho pocitov, no bolo to nutné - musela sa z tejto situácie dostať. Mrzelo ju to, nechcela sa ho dotknúť, no hlavne nechcela aby si na nej niečo všimol. Síce o ňu Leonard nejavil romantický záujem, no aj tak jej takáto blízkosť s ním perfektne motala hlavu. Zaprisahala sa však, že sa znova nezaľúbi. Už si totiž stihla všimnúť, že jej zaľúbenie zatiaľ ani raz nedopadlo dobre a jednoducho sa už pri náznakoch toho, že do toho opäť padá bála. Keď sa od nej odtiahol - mala si chuť vydýchnuť úľavou, no namiesto toho sa opäť len prikryla dekou.* Nie som hladná, je mi len trochu zima. *Ako to povedala - potíšku si kýchla ako keby tým chcela potvrdiť svoje slová, no nehrala to.* Ak tu máš nejaké bylinky.. možno by som si dala čaj. *Usmiala sa na neho a zababušila sa viac - opäť bola v štádiu, že jej z perín trčala len hlava.* Myslím, že som tu mala nejaké zásoby byliniek - v spodnom šuplíku v tej skrinke tam vzadu.. ak si ich nezahodil alebo už neminul. *Dumala a bola vďačná, že dokáže už normálne uvažovať a dýchať - teraz keď je Leonard dosť ďaleko.*

*Když řekl, že jí je ještě zima, otočil se a skrčil. Měl tu deky, které vyhandloval v městě pro sebe, leč schované, aby případně nějak nenavlhly nebo něco podobného a ze dvě ještě vytáhl. Přešel s nimi k auriel a následně je roztáhl obě přes sebe a přeodil je tak ještě přes Auriel aby se ještě tak víc zakryla a byla ve větším teple.* Eeeeh popravdě, tu určitě ještě budou, ale neumím vyvářet byliny. Nebo minimálně ne tak, aby to chutnalo dobře. * Vytáhl tedy ze spodního šuplíku bylinky a opatrně, aby je nerozsypal je ukázal Auriel.* Stále tu jsou, ale musíš mi ukázat, nebo tedy spíše říct, jak na to aby se to dalo vůbec pít. *Pronersl s lehce trapným úsměvem sám za sebe, kdy neuměl udělat pitelný čas. To mu však nebránilo v tom, postavit vodu v hrnci na kamna, ve kterých už topil a čekal, na instrukce co vlstně dále.*

*Jeho starostlivé gesto jej vohnalo do líčok ľahký rumenec a keď ju do tých diek Leonard babušil, pohľad držala sklopený k zemi - nechcela s ním nadviazať očný kontakt aby si náhodou nevšimol aká je v jeho blízkosti nesvoja.* Ďakujem. *Zašomrala chvíľku predtým než sa odtiahol a išiel loviť do šuplíka nejaké jej zabudnuté sušené bylinky. Potom ho sledovala pri tom ako podozrievavo hľadel na to vrecko a musela sa na jeho neistote trochu zasmiať.* Daj to sem nech ich skontrolujem. *Uškrnula sa a horko ťažko vybrala jednu ruku zo všetkých tých vrstiev pod ktorými sa ocitla. To, že jej bola trochu zima bola pravda, no hlavne potrebovala medzi nimi vytvoriť nejakú bariéru. Potrebovala sa obaliť a keď jej to nešlo so srdcom - skúšala aspoň túto chabú taktiku. Ak jej Leon podal to vrecko - pootvorila by ho aby si mohla ku bylinkám privoňať a napokon by zhodnotila, že sú v poriadku.* Tiež som bola v bylinkách stratená, no je to už lepšie. Najviac ma o nich naučila Naiyirin. *Keď to povedala podala mu vrecko naspäť.* Keď ti začne vrieť voda, hoď tam tak za hrsť tejto zmesky a potom to nechaj na ohni kým voda nezmení farbu na tmavšiu, no treba kotlík dať z ohňa preč skôr než veľmi ztmavne. Potom by bylinky už neboli chutné - a ten čaj by bol veľmi horký. *Vysvetlila mu a vrátila ruku pod všetky tie vrstvy. Objala si nohy rukami a sledovala ho pohľadom.*

*Pokrčil rameny a samozřejmě podal Auriel pytlík s bylinkami aby mu řekla, které tam hodit. Pokývl hlavou a následně čekal až voda začne vřít.* ale hořký čaj taky někdo pije či? *Otázal se, protože on moc čaji nehodoval, nebo spíše je nějak extra nepil. KDyž voda tedy začala vařit, tak následně vzal hrst těch bylinek a následně je hodil do vody a poté čekal.* No snad to bude pitelné. *Dodal ještě a zaujatě to pozoroval.* Príjde mi to hrozná věda *Dodal ještě a ušklíbl se nad tím, jak sledoval co dělaly bylinky spolu s vodou a vařilo to.* Kdo je vlastně ta Naiyirin? *Podíval se na ni tázavě a čekal co mu na to řekne, vlastně mu nic moc neřekla a čekal.*

*Pousmiala sa keď správne poznamenal, že aj horký čaj sa pije.* To síce áno ale nie je horký čaj ako horký čaj.. chcem tým povedať, niektoré bylinky majú po uvarení a vylúhovaní chutiť inak než tie čo majú byť proste horké. *Tak trošku sa v tom vysvetľovaní zamotala a s úsmevom nad tým potriasla hlavou.* Ak ti prídu zložité čaje.. o lektvaroch radšej ani neuvažuj. To je skutočne zložitá alchýmia. Naiyirin je neskutočná, že to dokáže ... teda do určitej miery. Nevie čarovať takže má pri príprave niektorých lektvarov určité obmedzenia. *Sledovala Leonarda ako sleduje bylinky v hrnci a keď sa jej opýtal na Naiyirin - opätovala mu pohľad a ospravedlňujúco sa na neho usmiala.* Naiyirin je úžasná žena. *Odvetila automaticky a úplne v pohode by ten opis mohla nechať takto, no Leonard chcel asi vedieť viac. Niečo málo mu už spomenula, no do hĺbky sa nepúšťala. Na moment sa zamyslela a došlo jej, že vlastne ešte nikomu nerozprávala podrobne to ako sa s Naiy vlastne zoznámila.* Naiyirin som spoznala počas prvého roka čo som bola v Desperose, no nezačala som s ňou hneď bývať.. *Pustila sa do vysvetľovania a zadívala sa do okna.* Mňa a môjho ochrancu napadli, skončili sme u felčiara - v niečom čo len veľmi vzdialene pripomínalo nemocnicu. Naiyirin bola felčiarova asistentka a naozaj pekne sa o nás starala. Mala som vtedy ešte len 15 rokov, automaticky sa ku mne chovala dosť materinsky.. a keď sme sa trošku spoznali, zistila som, že je tiež mešťanka a ocitla sa tu veľmi podobným spôsobom ako ja. To bol ďalší z dôvodov prečo ku mne má tak blízko, dosť sa vo mne vidí aj keď ja si myslím, že sme povahovo celkom odlišné. *Na moment sa odmlčala, stratila sa vo svojich spomienkach na Castiela a s trošku smutnejším pohľadom sa pozrela znovu na Leonarda.* Keď sme sa s mojim ochrancom.. Castielom, keď sme sa nepohodli.. teda, chcem povedať - keď-keď sa naše cesty rozdelili. *Akosi nevedela nájsť správne pomenovanie toho čo sa medzi nimi stalo a čím viac sa snažila tým menej výstižnejšie to bolo. Nechala to teda radšej tak a len si rozpoltene povzdychla, sklopila oči zase k zemi.* Nemala som kam ísť.. teda - som zostala žiť u nej. *Ukončila tento opis, no ak by chcel vedieť viac - bola ochotná rozprávať ďalej.*

*Pozorně poslouchal, co se mu Auriel snaží říct ohledně čaje a jen přikývl. O to bedlivěji začal míchat vařečkou vodu s bylinkami, aby ten čaj nepokazil. Při jeho soustředění se mu dokonce na kraji rtů ukázala špička jeho jazyku. Možná zlozvyk, kdo ví, ani si neuvědomoval, že to dělal a prostě při soustředění se na něco, čemu ani moc nerozuimněl a nechtěl to pokazit, se jakousi silou, jeho špička jazyku dostala na kraj rtů, kde tam lehce vykukovala mezi nimi. Poslech si při tom příběh Auriel, která mu vyprávěla o její spolubydlící Nayirin, ah kéž by to uměl člověk, píšící tento příběh vyslovit.. nebo aspoň napsat.* takže jste něco jako nejlepší kamarádky? *Otázal se zvědavě a otočil svůj pohled na Auriel, kdy se jí podíval do očí a zároveň čekal, nějakou její odpověď.* Měla jsi i nějaké blízké přítele před tímto vším? *Otázal se.* Nějaké nejbližší, kteří tě brali též jako kamarádku a ne svou podřízenou? *Otázal se, kdo ví, třeba měla Auriel kamarádku, jako princezna v Aladinovi, kdy si sdíleli svá tajemství, kde však to stále byla její služebná, ale vpodstatě byyl jako sestry a nikdo ji jako služebnou nebral.*

*Sledovala to jeho gesto s mierne vyplazeným jazykom a prišlo jej to roztomilé. Takto sústredeného ho ešte nevidela a to len varil čaj - nemohla zabrániť úsmevu, ktorý sa jej usadil na perách. Potom sa jej opäť opýtal na Naiyirin a tak sa pustila do vysvetľovania.* Myslím, že adekvátnejšie by bolo prirovnanie matka a dcéra.. je odo mňa staršia skoro o 15 rokov. *Vysvetlila mu s úsmevom, ten jej však z tváre zmizol keď sa jej opýtal či mala nejakých priateľov pred jej neželanou návštevou Desperosu, ktorá sa značne predĺžila.* Uhm nie, nemala som čas. Mala som naplánovanú každú minútu dňa a na priateľstvá tam priestor nezostal. Šerm, hodiny jazdectva, skúšky šiat, návštevy krajčírok, vyučovanie dejín, etikety a všetkých ostatných vecí... potom hodiny tanca, klavíra a spevu.. posedenia pri čaji s dôležitými paniami, bály, povinné vychádzky do mesta, návštevy nápadníkov - mala som naplánované ešte aj kedy mám jesť a spať... bola som rada keď mi matka dopriala trochu voľného času, ktorý som trávila v našej rodinnej knižnici. *Auriel bola príliš na vysokej úrovni než aby sa ku nej niekto choval ako ku podriadenej.* Komorné a ostatné služobníctvo bolo verné matke, nie mne. Podozrievala som ich, že mi prehľadávali veci či náhodou neposielam milostné dopisy nejakým nesprávnym pánom. *Trošku neveselo sa uškrnula.* Aj denníček som si písala s tým, že mi bolo jasné, že ho bude matka čítať.. takže som tam svoje skutočné pocity nikdy nepísala. *Vysvetlila mu a vlastne sa tak priznala ku tomu, že bola sama samulinká ako taký prst. Nepoznala priateľstvá a nikdy nemala žiadnu dôverníčku.*

*Podle Leonardova pohledu byly nejspíše bylinky už vyvařené a tak konvici opatrně sundal z plotny a následně vytáhl šálek, do kterého odlil a podal to Auriel.* Snad je to pitelné. *dodal jen a sledoval její obličej, aby zjistil, zda se to dá pít a nebo ne. * Hmm takže jsi byla jako vězeň, jen suchý chléb a voda tam chybí *Poznamenal a pousmál se.* Dá se to aspoň trošku pít? *Otázal se a posadil se na židličku, oproti ní.* A teĎ si už píšeš deník s pravými city? Dej mi čííííst *Zamrčel prosebně a kouikal na ni s psími oky, přece jen taková tajemství, co deník mohl obsahovat musela být super, chtěl to číst a byl an to velmi zvědavý.*

*Vzala si od neho šálku čaju a spokojne si povzdychla keď ju začala hriať v dlani.* Ďakujem. *Špitla s úsmevom a potom sa trochu neveselo zasmiala na jeho poznámke o tom, že bola ako väzeň.* Nepopieram, že to tak pôsobí... Ach Desperosom som si ale tiež veľmi nepomohla, že? *Uškrnula sa a trošku si odpila z teplého čaju. V tom jej Leonardove ďalšie slová o jej denníku úplne vyrazili dych - div jej ten čaj nezabehol. Pokúsila sa však zachovať aspoň trošku neutrálny výraz.* V žiadnom prípade. *Trošku pridusene sa zasmiala a povytiahla si prikrývku trošku vyššie skoro ako keby to bol pomyselný štít ktorý by ju mal ochrániť pred jeho psíkovským pohľadom z ktorého sa jej roztápalo srdiečko.* Nebudem ti predsa až tak zjednodušovať život. *Hlesla pobaveným hlasom - opäť sa snažila schovať svoje emócie za humor.* Ak túžiš odhaliť moje tajomstvá budeš sa musieť vynájsť inak. *Naoko nad vecou mykla plecom a trošku lišiacky sa pousmiala.*

*Leonard se ušklívl a následně se zamyslel.* No prakticky jse to skoro to stejné, ale teoreticky, tu máš víc prostoru an to se pohybovat, kamarádit se a provádět různé věci, nebo se snad pletu? *Otázal se ale spíše řečnicky, než že by čekal, že dostane nějaké odpovědi.* No jakože neberu teď úplně v potaz upíry, stvůry a podobné. *Dodal ještě, aby bylo jasno, že zrovna v této své myšlence nemyslel na stvůra, ale bral to spíše obrazně řešeno.* Když já bych strašně chtěl někdy číst nějaký takový tajný denní, musí to být hrozně super, znát tajemství někoho druhého. *Pousmál se.* Navíc tak nějak tuším, že budeš mít určitě krásně úhledné a krásné písmo. *Pronesl dost znatelně zamyšleně, kdy si v hlavě představoval jak by mohlo cca písmo Auriel vypadat a jak bdue urščitě úhledné a stoprocentně ukázkové.*

*Súhlasne prikývla a trošku sa uškrnula.* Môžem.. iste môžem. *Pritakala mu.* No ... *Trošku sa pousmiala.* Ak tu niekedy nejaký super tajný denník nájdem, budeš prvý s kým sa oň podelím. *Prisľúbila mu so smiechom a potom si trošku s povzdychom prstami prehrabla vlhké vlasy.* Samozrejme mám.. moje písmo muselo byť perfektné.. ach. *Zdvihla pohľad ku stropu a trošku si zaspomínala.* Mala som veľmi prísneho učiteľa krasopisu.. stačilo, že sa mu na stránke nepozdávalo jedno jediné písmenko a musela som celý hárok prepisovať znova. *Pozrela sa späť do Leonardových nevšedných očí.* Musím ťa ale sklamať.. odkedy žijem v Desperose, žiadny denník si nevediem. *Priznala popravde a hádala, že ho tým trochu sklame.* Ak ťa ale moje písmo tak zaujíma, môžem ti dať niekedy svoj podpis. *Zasmiala sa, dopila čaj a pozrela sa smerom ku svojim veciam, ktoré sa sušili neďaleko ohniska.* Mala.. mala by som pomaly vyraziť aby som nedorazila veľmi neskoro. *Informovala ho a ak by sa trochu odtiahol - plánovala vstať a ísť ku svojim veciam. Obliekla by si ich aj keby boli ešte stále trochu vlhké - samozrejme za predpokladu, že sa Leon otočí a dá jej priestor na prezlečenie sa.*

*Trošku se napučel, když mu řekla, že si nevede žádný deník, no to bylo něco co nečekal a vpodstatě ho to ranilo u jeho srdce za které se i následně chytil.* Tak ale to musíš začít, ať mám pak co číst *Pronesl s jakousi nadějí v očích, kdy se na ni tak i díval. No následně se pousmál ikdyž v hlavě byl lehce smuten, že společnost, která tu bdue kromě Ikara, nebo tedy je, aktuálně odchází.* No když budeš muset tak budeš muset. No hlavně aby tě po cestěš kvůli mě a tmě nesežralo nějaké monstrum nebo něco podobného. *Samozřejmě jí uhnul aby se mohla postavit a zajít si pro své věci.* Chceš ještě nějaké to oblečení půjčit nebo tak něco? *Otázal se následně a čekal, zda bude chtít nebo ne, pokud ano tak by samozřejmě vstal a nějaké své oblečení jí ještě půjčil.*

*Teatrálne prevrátila očami nad jeho zahraním zlomeného srdca.* Prázdne denníky tu nerastú na stromoch a aj keby ... schovala by som si ho tak dobre, že by si si ho aj tak nikdy neprečítal. *Zoširoka sa lišiacky usmiala. Auri sa napokon dostala ku svojim veciam, pozrela sa cez rameno a keď to vyzeralo "bezpečne" - vyzliekla si jeho dlhú košeľu a natiahla si na seba svoje vlhké oblečenie. Naskočili jej trochu zimomriavky, no po chvíľke sa adaptovala. Košeľu, ktorú jej požičal úhľadne poskladala.* Žijem tu dlhšie než ty a nevediem si úplne najhoršie. *Prehovorila pobaveným hlasom a balila si svoju tašku - potom sa pozrela na Leonarda so sladkým úsmevom.* Ale si milý, že sa o mňa strachuješ. *Došlo jej, že predtým spomínal, že ju odprevadí a tak sa rozhodla do neho rypnúť - kým bol ku nej ešte otočený chrbtom pristúpila ku nemu a štuchla ho prstom do boku aby ho pošteklila.* Nepôjdeš ma teda odviesť? Požičala by som si teba a Ikarusa. *Poškádlila ho a čakala na jeho reakciu.*

však by jsi mi jej určitě ukázala zcela dobrovolně! *Poznamenal odhodlaně a pokojně čekal, až se převlékne. To už na něj však zaútočila jejím podlým útokem a on se zašklebil.* tohle je podlééé ale opravdu *Zamrčel nespokojeně a následně se postavil na své nohy.* Ale jistě že tě dopovodíme. *dodal ještě a následně vyšel před chajdu a vložil si dva prsty do úst a zhluboka vydechl, kdy se mu následně z úst vydal hvízdavý zvuk, kdy po chvíli klidu se začal ozývat dusot kopyt, jako kdyby se k nim něco řítilo.* Takže královna je připravena? *Otázal se a to už se na obzoru objevil Ikar, který doběhl a poté se zastavil přímo u Leonarda. Zaržál a čekal, co se bude díti.*