Bukový háj

*Hoci si na stromoch kameňom značila cestu ku svojej taške – netrvalo dlho a dorazila na čistinku – v diaľke videla mesto s a v krku jej pri tom pohľade vyschlo. Netušila čo za ľudia tam žijú, či sú priateľský alebo naopak, no nebola naivná a rozhodla sa pre istotu rátať s najhorším. Pustila kameň na zem, už pred ňou aj tak neboli nijaké stromy ktoré by mohla označiť a vzala do ruky kus dreva, ktorý ležal neďaleko od nej.* „Pomôže mi aspoň toto? Ubránim sa ak by som narazila na nejakých delikventov?“ *Pomyslela si absolútne premknutá úzkosťou a v myšlienkach sa jej vynorila spomienka na jej prvú hodinu Šermu. Mala asi desať rokov keď sa jej otec rozhodol, že nestačí aby jej vzdelávanie zostalo pri „ženských“ zručnostiach. Nestačilo umenie konverzácie, tanec, hra na klavír ani všeobecné vzdelanie. Presadil si aby sa naučila jazdiť na koni a dokonca jej zariadil hodiny šermu so skutočným bojovníkom! Aurielin učiteľ šermu bol bývalý vojak, hoci to bol už starší muž, budil rešpekt nie len kvôli veľkej jazve na pravom líci. Autorita z neho priam sálala, na prvý pohľad vyzeral nebezpečne, no ku Auri sa vždy choval ako ku princeznej. Už na prvej hodine ku nej prikročil, hlboko sa uklonil a úctivo sa na mladé dievčatko usmial.* (Godric) Teší ma slečna, moje meno je, Godric a ako iste viete Váš otec ma požiadal aby som Vás dovzdelával v umení šermu. Hoci verím, že nebude nikdy nutné aby ste svoje schopnosti s mečom využili – súhlasím s vašim otcom, že je lepšie byť vždy pripravený než neskôr ľutovať.*Ako to povedal prešiel ku Auri, vložil jej do ruky krátky drevený meč a začal jej naprávať rameno, ohyb v lakti, postavenie nôh a popri tom ani na chvíľu neprestal vo svojom výklade.* (Godric) Aj keby ste sa niekedy ocitli v nebezpečnej situácii verte, že je vždy lepšie ujsť alebo sa schovať než bojovať. Ak nieje možné ani jednu z týchto možností uplatniť až vtedy siahnite po zbrani. Všetko čo vás naučím vám pomôže, no nedokážem vám simulovať všetky možné situácie, ktoré môžu za bránami vášho sídla nastať. Je pravdepodobné, že ktokoľvek kto by bol ochotný na niekoho ako vy vytasiť zbraň – nebude čestný človek. Čo znamená, že nebude bojovať fér. Dávajte si pozor na okolie, terén, nábytok – môžu do vás hodiť hrsť piesku či na vás zhodiť skrinku a podobne. *Auriel vstrebávala každé jedno jeho slovo a keď podľa Godrika už konečne stála správne – až vtedy ju naučil prvý krok.* (Godric) Verím, že najdôležitejšie pre vás bude efektívne sa brániť. Naučím Vás teda ako sa pomocou krátkej čepele vyhnúť výpadom miereným na vašu tvár, hruď, brucho a nohy. Sledujte ma. *Len čo to povedal, postavil sa identicky ako Auriel a s mečom pred sebou urobil elegantný pohyb kedy jeho zovretá päsť navigovala zbraň. Tá sa mihla pred jeho tvárou a telom ako keby to bol nejaký druh tanca – a v tom bola Auri naozaj dobrá.* (Godric) Týmto vykryjete útok na tvár – podobným pohybom viete vykryť aj útok na hruď, no len ak vedie útok nepriateľa z pravej strany. Vždy je nutné všímať si aj detaily ako napríklad či váš nepriateľ útočí ľavou alebo pravou rukou. Vtedy totiž môžete odhadnúť pravdepodobný smer z ktorého na vás bude vedený sek – respektíve to ako na vás nepriateľ zaútočí. *Len čo to dopovedal – pristúpil ku Auri a ukazoval jej možnosti seknutia na hlavu ľavou a pravou rukou. Spoločne potom takmer celý deň trénovali práve obranu tváre a hrude rôznymi spôsobmi až Auri cítila ostrú, pulzujúcu bolesť v ramene.* „Ach čo by som teraz dala aspoň za ten drevený meč – táto halúzka je mi úplne na nič. Zlomí ju aj zlý pohľad.“ *Pomyslela si Auriel keď sa opäť vrátila nohami pevne na zem a sklesnuto zahodila spráchnivený kus dreva na zem. Potom sa narovnala, podvihla si dlhú sukňu a vykročila cez vysokú trávu smerom k mestu.*

*Nebola v práve najšťastnejšom stave, krívala nakoľko mala zranenú ľavú nohu - tak ako aj celú ľavú polovicu tela. Ten pád do suterénu bol dosť tvrdý a hoci bola schopná sama prejsť pár metrov ak sa podopierala steny - nedostala by sa bez nejakého povzbudzováku až ku Nayirin či ku Castielovi. Hoci vedela, že Nayirin by jej pomohla bez nutnosti za jej služby zaplatiť - bola ďaleko a Auri sa nechcela spoliehať na nikoho cudzieho, že by ju tam dostal. Jedine ak by mala šťastie a natrafila na gardistov. Bohužiaľ šťastie si už asi minula, okrem pochybných postáv v tieňoch Auriel nestretla nikoho známeho koho by mohla požiadať o pomoc. Teda musela zájsť za felčiarom čo bol najbližšie. Keď za ním prišla a povedala mu čo sa stalo, skonštatoval, že nemá nič vážne zranené a dal jej nejaké bylinky a lektvar, ktorý jej zahojil väčšinu drobných odrenín - no nezahojil jej tie veľké modriny, ktoré sa začali zafarbovať modrofialovými odtieňmi. Rovnako zranenie na jej hlave - chrasta a otvorená tržná rana zmizla, no modrina a hrča zostali. Vložila si do úst dva lístky aby zahnala bolesť a ponáhľala sa preč z mesta za Castielom do ich úkrytu v lese. Cestou tam by sa za normálnych okolností takto po tme minimálne dva krát stratila, no už túto trasu niekoľko krát použila a teda mala na stromoch značky vďaka ktorým jej cesta naspäť do chatrče trvala primeraný čas. Od úľavy si vydýchla keď uvidela tú malú malebnú drevenicu.Uvažovala či ju Castiel hľadá v meste alebo sa už vrátil späť sem v nádeji, že sa sem vráti aj Auriel. Dokrivkala teda až ku dverám chatrče a opatrne ich otvorila. Netúžila po ničom len po posteli a odpočinku v bezpečí a teple ich úkrytu.*

Castiel Morningstar:
*Nějak dlouho se Auriel už nevracela a Castiel začínal mít takový špatný pocit, že se něco muselo pokazit. Vyběhl proto z chaty a šel Auriel hledat do ulic. Zkoušel všechna místa co znal. Od brány až po doktory. Dokonce i za Nayirin byl, aby se ji zeptal jestli se tam nestavila, bohužel nikdo nic nevěděl. Byl čím dál nervoznější, ale vzdávat to nechtěl. Co bylo, ale špatné je, že začínala noc a v noci je to nebezpečné a co teprve pro Auriel..nemohl ji jen tak prostě nechat se potulovat nebo co kdyby byla zraněná ? Hledal ještě další hodinu než si pomyslel, že by možná mohla být nějaká šance, že se Auriel vrátila, proto opravdu rychlým tempem doběhl zpět do jejich úkrytu, když, ale viděl Auriel tak jen vykuliloči a byl v šoku.* Ježiši....jsi v pořádku ? Co se ti stalo.. *Přiběhl ihned k ní a pomohl by ji na postel, kdy by sledoval ty rány.* Auri...mluv semnou jsi v pořádku ? *Castiel byl opravdu v šoku když ji takhle viděl, opět si připadal jako kdyby zklamal. Opět ji viděl ve špatném stavu, vztek v něm se hromadil, ale nedával to najevo nebyl čas ani se vztekat, teď bylo prvotní se postarat o Auriel.* Musíš k doktoru hned musíš k doktoru .. *Jemně ji hladil po vlasech.*

*Keď vošla do Chatky a Castiel tam nebol - nemala energiu pokúšať sa zapáliť oheň v krbe. Trošku ubolene si s povzdychom vyzliekla kabát a zo šuplíka vytiahla masť, ktorá im zvýšila z čias čo ju potreboval Castiel. Mala príjemnú mätovú vôňu. Vyzliekla si korzet a rozviazala si šnurovanie košele tak aby bola dosť voľná na to aby si mohla na rany naniesť ten hojivý zázrak. To sa ale vrátil Castiel a keď ju zbadal.. no povedzme, že bol v šoku. Vlasy mala na hlave trochu od krvi, obrovská modrina nad spánkom.. modré rameno.. na prvý pohľad vyzerala, že si ju poddala tlupa banditov. Bolesť však necítila vďaka lístkom od felčiara. Neprotestovala však keď ju Cas zaviedol k ich posteli, poslušne sa tam posadila.* Som v poriadku. *Uistila ho so slabým úsmevom.* Bola som u felčiara, vypila som lektvar, mám masť aj bylinky od bolesti - nie je to nič vážne. *Uistila ho rýchlo keď ju hladil po vlasoch.* Ver alebo nie.. spadla som. Bola som v starom dome a prepadla sa podo mnou podlaha. Spadla som do suterénu na hromadu trosiek a stratila som vedomie. Preto som sa nevracala. *Mierne sa začervenala.* Nebude ti vadiť keď si vyzlečiem nohavice? Musím si natrieť zranenú nohu. *Nechcela ho uvádzať do rozpakov a preto sa radšej najprv opýtala. V ruke pri tom držala mätovú masť, ktorá naplnila celú miestnosť sviežou vôňou.* Mrzí ma, že som ťa vyľakala. *Pozrela sa na neho smutnými očami a pohladila ho po ruke s ospravedlňujúcim úsmevom.*

Castiel Morningstar:
*Když ji usadil na postel a hladil ji po vlasech, jako kdyby ji pořádně neslyšel.* Spadla ? Kde ? A jak ses dostala k doktorovi ? Vždyť se podívej... *Castiel vůbec nemyslel nad tím, že by ji viděl nějak odhalenou v tuhle chvíli chtěl jen jediné a to, aby byla v pořádku.* Chceš pomoct ? Myslím, že by jsi měla ležet. A až si odpočineš půjdeme za Nayirin. Klidně tě tam odnesu jestli bude protestovat. *Řekl odhodlaně, stále byl dost v šoku z toho všeho. * Řekni mi jen co mam udělat a já ti pomůžu. *Dodal, ale čeho si Auriel mohla všimnout je, že Castiel měl přimhouřené oči, nad něčím přemýšlel, ale nad čím to je ta správná záhada, něco mu prostě na tomhle všem nesedělo.* Promiň, že jsem tam nebyl...musíme to hned ošetřit. *Začal běhat sem a tam možná to mohlo být i trochu komické, protože Castiel vyváděl tak jako kdyby Auriel umírala, bylo jasné, že neumírá, ale Castiel se prostě lekl.*

*Sľúbili si, že ku sebe budú úprimní, no nemala mu kedy povedať celý príbeh v ktorom vystupoval aj Elgalad kým tu Cas tak zbesilo pobehoval.* Vravela som, že som bola u felčiara.. nič nemám zlomené... sú to len modriny a odreniny. S touto masťou za pár dni budem ako nová. *Uisťovala ho pokojným hlasom. Chcela ho presvedčiť, že bude v poriadku, no najskôr si musela ošetri rany. Odšnurovala si na boku svoje nohavice a keď si ich vyzliekla, na jej ľavej, štíhlej nohe sa po celej dĺžke rysovala obrovská modrofialová modrina. Na niektorých miestach mala na nohe chrasty, no necítila žiadnu bolesť. Posadila sa na posteľ a s povzdychom si začala modriny na nohe natierať. Nebola úplne nahá - mala ešte niečo na štýl nohaviek ale tie neboli vidno.. jej dlhá čierna košeľa znemožňovala výhľad aj na ne. Sedela na posteli a keď povedal, že ju odnesie za Nayirin len potriasla hlavou.* To rozhodne nieje nutné. *Uistila ho.* Ak mi chceš pomôcť, zohrej prosím trochu vody.. musím si z vlasov zmyť krv. *Požiadala ho hoci by si to mohla urobiť sama. Mala však pociť, že najlepšie bude ak ho trochu zamestná. Nechcela sem prilákať na krv nejaké tvory, ktoré po nej v Desperose prahli.*

Castiel Morningstar:
Žádné odmlouvání. Chci, aby se na tebe podívala. To, že to nebolí neznamená, že to furt nemusí být špatné. *Odpověděl ji mezitím co prohledával všechno možné co by Auriel mohlo pomoci, když ho, ale poprosila o vodu jen se pootočil.* Voda..jasně voda.. *Okamžitě se vzal něco co připomínalo kýbl a vyběhl celou svou rychlostí ven z chatky směrem k potůčku, který byl nedaleko, kde vzal vodu a ihned se vrátil. Kýbl poté okamžitě dal před Auriel a sledoval ji.* V jakém domě ? Kde ?   *Začal se vyptávat, opravdu měl teď špatný pocit z toho co se všechno vůbec mohlo stát. Opět měl přimhouřené oči a byl najednou o něco klidnější, to znamenalo jediné. Castiel zapojil celej svůj mozek. Trochu i naklonil hlavu na stranu.* Ztratila vědomí, problém s chůzí, krev..   *Začal si pro sebe mumlat. Nějak mu nesedělo, že by se s těmihle zraněními Auriel dostala k doktorovi.* Jak dlouho jsi byla mimo ? *Zeptal se tentokrát už vážněji a až moc klidně. Přitom se ji díval stále do očí, kdy sám měl přimhouřené oči.* Něco mi tu nehraje Auri. *Řekli si přece, že si budou říkat vše a tady byl Castiel už podezíravý, chápal by, kdyby se přes tu bolest a vše dostal zkušenější bojovník nebo bojovnice, ale Auriel byla až moc jemná na to, aby tohle dokázala úplně sama. Tím ji nechtěl podceňovat.*

*Povzdychla si s úsmevom a keď mala nohu kompletne natretú, chvíľku počkala kým sa masť vstrebe a potom si opäť nasadila nohavice, nechcela sa tu necudne pretŕčať.* Nayirin je úžasná ale je to sestrička cas. Bola som u lekára, ktorý mi povedal, že som v poriadku. Nemusíš sa báť. *Naliehala a skutočne nechcela ísť za Nayirin. Potom keď ju začal Cas zasypávať ďalšími otázkami povytiahla si košeľu. Mohol vidieť jej útly pás, ploché bruško a hlavme.. veľkú modrinu na jej ľavej strane. Len čo si tam naniesla vrstvu mätovej hojivej masti opäť košeľu spustila a čakala na to kým sa voda zohreje.* Nuž tak poporiadku.. šla som do toho domu za jedným elfom, ktorého som stretla včera v lese. Videla som ho kradnúť a takmer ho chytili.. šla som za ním aby som sa ujistila, že je v poriadku.. Blbé bolo, že si na ten dočasný úkryt našiel rozpadnutý dom na kraji mesta. *Hovorila to ako rekapituláciu úplne pokojným hlasom.* Chvíľu sme sa rozprávali a keď som išla odísť - prepadla sa podo mnou podlaha. Bol tam však on, pomohol mi zastaviť krvácanie a strážil ma keď som odpadla.. Bola som mimo len pár hodín.. potom som bola dosť silná na to zájsť ku najbližšiemu felčiarovi. *Dívala sa na Castiela a jemne sa usmievala.* Dlžím mu za to, že mi pomohol - hoci tvrdil, že nie. Dokonca ma prikryl vlastným plášťom kým som spala. *Chcela aby vedel, že bola v bezpečí.* Zase som mala šťastie, bohovia ma naozaj majú radi. *Snažila sa odľahčiť atmosféru a trochu Castiela rozveseliť.*

Castiel Morningstar
*Potichu ji poslouchal, ale jeho pohled se neměnil.* Nevystavuj se prosím takovým nebezpečí příště.. *Přišel blíž k ní a všiml si samozřejmě té modřiny na levé straně. Opravdu ho štvalo, že tam nemohl být, jeho pohled se, ale změnil když zmínila, že ji přikryl pláštěm když spala. V tu chvíli zaťal pěst, ale začal se usmívat, i když to dost možná bylo jen na oko, ale začal v sobě něco dusit.* Příště nemusíš mít takové štěstí. Mohl to být i násilník nebo něco hůř. Nevíš co mohl všechno udělat. *Vysvětlil ji, že není úplně dobré všem věřit, i když je pravda, že takhle se seznámili s Castielem, ale tam opět bylo spíše štěstí. Začal si ji lehce prohlížet zda někde nemá náhodou zranění co by mohlo být způsobeno jinak než pádem, ale všechno vypadalo tak nějak podobně a nedokázal to úplně rozpoznat. * "Jestli se ji jen dotkl zabiju ho" *Pomyslel si v hlavě. Stále měl stejný výraz ve tváři, sedl si vedle ni a jemně ji k sobě přitáhl a objal.* Ještě, že se ti nestalo něco horšího.. *Pohladil ji jemně po vlasech a potom si ji opět odtáhl.* Pomlácená všude. Vypadáš jako kdyby jsi byla v bitvě. Noha, tělo, hlava, krk. Lépe jsi fakt dopadnout nemohla. *Pousmál se, ale stále nad tím tak nějak nedokázal přestat přemýšlet.*

Ja viem. *Povzdychla si trošku unavene a prikyvovala keď jej hovoril všetky tie slová, vedela, že to myslí dobre a preto mu neodvrávala. Uvedomovala si, že vyzerá zle ani sa veľmi dobre necítila. Bála by sa o neho úplne rovnako a vlastne už raz v podobnej situácii boli. Preto keď sa teraz karta obrátila, vedela jeho strach pochopiť. Vlastne jej to trošku lichotilo, páčila, že cíti ako mu na nej záleží, že chce aby bola v bezpečí. V momente čo ju objal, pritúlila sa ku nemu tesnejšie a užívala si teplo, ktoré z neho vyžarovalo. Na moment zavrela oči.* Zatiaľ nie som ktovieaký bojovník. *Pousmiala sa a zdvihla pohľad ku jeho tvári.* Ako ti môžem vynahradiť ten stres, ktorý som ti spôsobila? *Opýtala sa ho unavene, v tejto chvíli však nechcela nič iné len si očistiť vlasy od krvi a zaspať v jeho objatí.*

Castiel Morningstar:
* Lehce se ještě usmíval, když ji měl odtaženou.* Nejsi, ale vypadáš tak. *Zasmál se vcelku nahlas ten strach z něj už o něco více vyprchal když viděl, že je na tom lépe. Poté vstal a ještě trochu přiložil do krbu, aby Auriel opravdu měla teplo. Nad její otázkou se však zasekl.* Vynahradíš mi to tak, že si pořádně odpočineš. Nic víc nechci. *Pootočil se a usmál se zatím co přikládal do krbu více dřeva. Bylo uvnitř příjemné teplo, přeci jen chtěl Auriel zařídit co nejpříjemnější pocit a hlavně, aby nenastydla když má tak mokré vlasy.* Zítra ti skočím do města alespoň pro nějaké bylinky na bolest, když tedy nechceš k doktorovi. Alespoň se ti uleví. *Bylot o přeci jen lepší než, aby ji nutil někam kam asi zřejmě nechtěla a už vůbec ne s tím zraněním co měla, to by pro ní mohlo být i dost obtížné. Proto tohle byla nejlepší varianta.*

*Umyla si krv z vlasov a teda bola vďačná, že sa Cas rozhodol trochu do krbu prihodiť drevo. Skutočne ich mala trochu vlhké potom sa Castiel ponúkol, že zájde do mesta po nejaké bylinky.* Ďakujem ale myslela som na to. *Prehovorila so sladkým úsmevom.* Mám bylinky od bolesti vo vnútornom vrecku svojho kabáta. *Povedala a ukázala naň prstom.* Nemusíš sa báť, dokážem sa o seba postarať. *Ako to povedala ľahla si na posteľ a prikryla sa.* Ľahneš si ku mne? *Opýtala sa ho s nádejou v hlase a posunula sa tak aby mal dosť miesta ak by s tým súhlasil.*

Castiel Morningstar:
Stále myslíš dost dopředu. Jsi vážně šikovná. *Usmál se na ní, když mu nabídla zda si k ní lehne jen pomalu přešel až k posteli a lehl si vedle ní.* Neříkám, že se nedokážeš o sebe postarat, ale slib mi, že kdyby jsi kdykoliv byla sama v nebezpečí tak utečeš. Nemusím být poblíž pořád. Dneska jsem nebyl a koukej co se stalo. Proto mi jen slib to, že na sebe budeš dávat pozor dobře ? *Bylo vidět, že na tom Castiel trval, přeci jen nikdo nemůže vědět co vše se může tady v tom městě stát a kdy se to může stát. Jak se říká, každému svíčka života hoří jinak někomu déle někomu krátce. U Auriel si byl Castiel jistý, že u ní ta svíčka bude hořet sakra dlouho. Až se jednou strane bojovnicí, bude nepřemožitelná.* Až trochu potrénujeme, tak budeš nepřemožitelná. Už se těším až uvidím výraz těch, které porazíš. Neohrožená Auriel, postrach všech mužů. *Zasmál se. * Zkus trochu odpočívat dobře ? Myslím, že jsi toho měla dnes až až. Zítra mi zkusíš povědět nějakou pohádku co ty na to ?

*Potešila sa keď sa rozhodol ku nej ľahnúť tak ako chcela. Trošku omámene sa na neho usmiala a začervenala sa keď ju chválil.* Sľubujem. *Šepla s privretými očami. Keď povedal, že bude postrach mužov - potichu sa zasmiala a zavrela oči. Nahla sa ku nemu a oprela sa čelom o to jeho. Ruku mu položila na krk, a jemne ju posunula po jeho pokožke na jeho líce kde ho pohladila a povzdychla si.* Ty mi stačíš, budem len tvoj postrach. *Pousmiala sa, začínala byť v stave podobnom tomu v akom bol Castiel v nemocnici u felčiara. Možno to bolo spôsobené magickým lektvarom, ktorý vypila, bylinkami ktoré si dala, únavou, zranením hlavy či jeho starostlivosťou alebo len jeho vôňou a blízkosťou, možno za to mohlo to ako sa ju snažil rozosmiať tými trpaslíkmi v družičkovských šatách - v prvú noc čo tu spolu boli. No nakoľko mu sľúbila, že mu nebude klamať a ani nič zamlčovať - vyšlo z nej niečo čo pociťovala odkedy tu spolu začali bývať.* Asi sa začínam do teba zamilovávať, Castiel. *Šepla tichým hlasom a poddala sa spánku.*

Castiel Morningstar:
*Opravdu ji potěšil tím, že mu slíbila co chtěl, byl na ní hrdý a pyšný. Nad její poznámkou se poději i pousmál. Všiml si ovšem, že začíná být lehce mimo. Když usínala jen ji jemně ještě objal, aby měla teplo a pocit bezpečí, její další věta ho ovšem překvapila jako nic. I když byla mimo tak mu to vykouzlilo úsměv na tváři, nevěděl zda si to opravdu myslí nebo za to mohou ty bylinky a lektvar. Poprvé v životě byl opravdu šťastný a to po boku Auriel.  Lehce ji dal pusu na čelo, aby věděla, že mu na ní záleží jako na nikomu v jeho životě. Ať by byla v jakémkoli stavu vždy by byl u ní, vždy by ji ochraňoval a nikdy by ji nezradil. Bylo to dost možná i poprvé za hodně dlouhou dobu co uvěřil, že by konečně bohové mohli být tak trochu na jeho straně, že nějaký strážný anděl nad ním byl, pro něj ten strážný anděl byla Auriel nikdo jiný. Chtěl, aby tahle noc nikdy neskončila, aby tu mohli zůstat navždy a mít navždy tenhle okamžik jen pro sebe, ale to samozřejmě nejde a  i když v tuhle chvíli svět vypadal lépe...světleji...barvitěji...bezpečně, vše jednou bude muset skončit a jednou každý uvidí západ slunce naposledy. Dnes to tak ovšem nebylo, dnes to slunce, které vycházelo bylo hned vedle něj a jen tam klidně spalo. Castiel nemohl zamhouřit oči, musel se jen stále na ní dívat a jemně ji objímat, aby věděla, že tam pro ní je. Jeho cílem bylo dostat ji zpět k rodině..k matce a otci..k těm, kteří ji chybí nejvíce a ochraňovat ji. A toho se nevzdá dokud bude jeho srdce bít, které bije jen a pouze pro ní.*

----Konec rpg----

Castiel Morningstar:
*Po poslední noci se Castiel cítil jako nikdy, když pootočil hlavou viděl stále Auriel, která spala. Bylo ještě opravdu brzy dá se říct, že nevyšlo pořádně ani nevyšlo ještě slunce. On vyšel ven, aby mohl ulovit aspoň něco a udělat to k jídlu pro Auriel. Nakonec naše menší zajíce, sice mu to dalo, ale nakonec dokázal dva chytit. Nechtěl, ale aby Auriel tohle všechno viděla, přeci jen měla zvířata ráda, venku ho tedy ještě stáhl z kůže a poté ho donesl do chatky, kde rozdělal opět oheň a nad něj dal právě zmiňované zajíce. Vůně šla celou chatkou, ale chtěl udělat pro Auriel takové překvapení. Vedle poté položil čistou vodu a jen kontroloval zda ještě spí. Nakonec už jen hlídal, aby se maso nepřipálilo. Když už bylo maso hotové jen ho dal nad uhlíky, aby zůstalo teplé než se Auriel probudí. Přeci jen byla zraněná a on měl potřebu ji vrátit to jak se o něj starala předtím.*

*Prebudila sa na vôňu pečeného mäsa a prudkú bolesť hlavy. Lístky proti bolesti jej očividne prestali účinkovať a teda silno zažmúrila oči v márnej nádeji, že tým zaženie tú pulzujúcu bolesť. Rukou sa chytila za čelo a keď pootvorila oči - spomenula si na Elgalada, pád, zranenie .. cestu domov. Presne tak ako Castiel nevedel o čom hovorí keď bol v nemocnici pod vplyvom byliniek a lektvarov ani ona si nevybavovala svoje vlastné slová predtým než zaspala. Aj z toho dôvodu sa správala tak ako vždy. Nebola v rozpakoch ani nič podobné. Bola však poriadne rozlámaná, ľavá polovica tela ju bolela pri každom pohybe - dokonca aj perina ju bolela pri kontakte s jej zraneniami. Musela však vstať aby si mohla masťou natrieť poranené miesta a opäť si dať lístky proti bolesti. Trochu sa podvihla a z úst jej vyšiel slabý vzdych.* Uhm, dobré ráno.. *Pozrela sa na Castiela a aj napriek bolesti sa na neho slabo usmiala. Nechcela aby sa o ňu bál alebo ju nútil ísť za Nayirin.* Vstával si tak skoro alebo ja tak neskoro? *Opýtala sa ho so záujmom a trochu si prstami prehrabla vlasy, ktoré boli takto po ránu vlnité a trochu strapaté. Odkryla sa a posunula sa sťažka na posteli - mala v pláne zájsť ku svojmu kabátu po plátené vrecúško s bylinkami a mätovú masť. Prisahala by, že jej je horšie než keď sa zobudila po tom krátkom omdletí dole v suteréne tej vlhkej budovy.*

Castiel Morningstar:
*Jak uslyšel ten milý hlas ihned se otočil a viděl Auriel jak vstává. Ihned, ale přiběhl a opět ji usadil. Poté doběhl ke kabátu, který vzal. Věděl, že v tom má léky díky předchozímu dni. Ten ji okamžitě podal.* Myslím, že ještě chvíli být v klidu dokážeš a ještě by jsi se klidně mohla prospat. *Usmál se na ní a opět šel hlídat jídlo.* Ehm asi jsem vstával o něco dříve, abych mohl udělat snídani. Klidně ještě spi. *Dodal, nechtěl ji vést nikam proti její vůli, přeci jen vypadala o trochu lépe než včera, ale stále mu bylo jasné, že to musí bolet a, že ji nemůže být úplně příjemně.* Jak je ti ? Je ti lépe ? *Zeptal se starostlivým tonem a díval se na ní. Čím více se na ní, ale díval tím více, ale začal chápat jak moc se mýlil, že by ji mohlo být lépe. Pokud by, ale spát už Auriel nechtěla pomalu by vzal maso, které by dal na talíř a donesl ho až k ní na postel.*

*Asi by ju nemalo prekvapiť, že ju Castiel zatlačil naspäť do postele. No aj tak sa na jeho reakcii musela trochu zasmiať.* Ale noták, to by som zvládla - už nie som unavená. *Pozrela sa na neho, no keď jej kabát predsalen podal len s úsmevom trochu pokrútila hlavou a vybrala si z neho bylinky aj mastičku a potom Castiela nechala aby ho vrátil zase na miesto.* Teraz ma prosím nechaj postaviť sa, musím si vyzliecť nohavice. *Trošku sa pousmiala.* Teda ak to neplánuješ spraviť za mňa tiež. *Bol to len vtip, nie výzva. Dvojzmyselné narážky jej nič nehovorili - na to bola príliš dobre vychovaná. Keď sa opatrne postavila a rozviazala si šnurovanie na nohaviciach - Cas akurát prešiel ku krbu aby strážil jedlo takže z toho nebola v pomykove. Chvatne naniesla trasúcou rukou vrstvu mastičky na svoje zranenia a potom si nohavice opäť natiahla. Keď si Auri s povzdychom sadla naspäť na posteľ, oprela sa chrbtom o stenu pod oknom a vyhrnula si košeľu aby si naniesla vrstvu mastičky aj na bok a potom aj na lakeť a rameno. Miestnosť zase voňala po mäte a celkom súperila s vôňou jedla, ktoré Castiel pripravil.* Spýtaj sa ma to prosím tak za.. pol hodinu kým mi zaúčinkuje táto bylinka. *Ako to povedala vložila si do úst zelený lístok a pokrčila pri tom nos v jasnej grimase, že jej horkosť tejto bylinky vôbec nevyhovuje. Vďačne od Castiela vzala tanier kde bolo upečené mäso a radšej ani neuvažovala nad tým čo za úbohé zvieratko skončilo na jej tanieri dnes.* Ďakujem. *Hlesla a odtrhla si kúsok dvomi prstami a vložila si to do úst.* Čo ty? Ako si sa vyspal? Nevytláčala som ťa z postele? *Zavtipkovala na svoj účet keď sústo prežula a prehltla. Samozrejme by nikdy nerozprávala s plnými ústami.. na to bola príliš dobre vychovaná.*

Castiel Morningstar:
*Samozřejmě se musel začít opět smát, když řekla ten vtípek a, když si začala sundávat kalhoty Castiel jen koutkem oka se podíval, ale ihned se začal zase soustředit na jídlo. Jak se otočil později, viděl už jak si bylinku dává do úst a skoro ten smích opět neudržel jak se u toho tvářila.* No to jídlo asi nebude lepší než ta bylinka, ale tak za zkoušku nic nedám. *Zavtipkoval a poté ji přinesl to jídlo, které si Auriel tak spokojeně vzala. Toho druhého zajíce nechal klidně na uhlících, aby nevystydl a jen sledoval Auriel jak si pochutnává.* Nevytlačila ? Hmm nech mě přemýšlet. *Udělal takové falešné gesto, kdy si dal ruku na bradu a dělal, že přemýšlí.* Asi bych taky potřeboval tu bylinku. Byly to těžké nárazy na zem. *Začal se ihned potom smát, samozřejmě mu tím přihrála.* Ne, vyspal jsem se skvěle. Ale ty jsi to opravdu potřebovala, musel jsem párkrát zkontrolovat jestli vůbec dýcháš, spala jsi jak zabitá. *Opět lehce zavtipkoval a přinesl si židli na kterou si sedl hned naproti ní.* Hlavně to pořádně sněz, musíš teď zesílit. Jo a abych nezapomněl. *Odskočil od židle a vzal sklenici čisté vody, kterou položil vedle Auriel.* A taky pořádně pij. Jinak tě bude bolet hlava. *Stále se však usmíval a myslel to dobře.* Kromě bolesti cítíš se nějak mdlá nebo je ti nějak špatně ? *Zeptal se opět starostlivě, možná kvůli tomu jak se moc bál o Auriel tak se mu zdálo, že je to s ní horší než doopravdy je, ten strach v očích o ní byl neuvěřitelný.* Třeba nevím nemotá se ti hlava ?

*Nijako nekomentovala chuť jedla - bolo to jedlo a to bolo hlavné.* Asi by sme ťa u nás doma v kuchyni nezamestnali.. ale to nevadí máš iné prednosti. *Uškrnula sa a potom prižmúrila oči keď tvrdil, že ho skopla z postele.* Moc smiešne, len aby som to najbližšie naozaj neurobila. *Doberala si ho ďalej s úsmevom - spôsob akým sa zhovárala s ním by si s nikým iným nedovolila. S ním sa nebála povedať svoj názor, mohla vtipkovať a čo bolo najlepšie - on jej žartom rozumel a smial sa spolu s ňou. Bola rada keď bol veselý, no nezostalo mu to dlho - opäť sa začal o ňu strachovať a v jeho očiach nebolo ťažké prečítať si ten strach, ktorý o ňu má. Trošku teatrálne prevrátila očami, no bolo na nej vidno, že sa nehnevá ani ju to neotravuje. Keď jej doniesol pohár vody vzala si ho rukou, ktorou nejedla a trochu si odpila.* Castiel ak budeš pokračovať v tejto prehnanej starostlivosti aj ďalej - určite si na to zvyknem. *Pousmiala sa, stále vtipkovala. Na to ako mizerne sa cítila dnes ráno mala skutočne veselú náladu.* Naozaj som v poriadku, len som spadla .. nič viac, to sa môže stať každému. *Pozrela sa mu do očí.* Nemotá sa mi tak ako včera, myslím, že je to dobré znamenie.. a už ani nekrvácam.. alebo? *Pootočila hlavu aby sa mohol sám presvedčiť. Nad jej spánkom bola malá jazva, ktorá jej možno zostane a tiež tam bola poriadna modrina, no inak nekrvácala.* Je nejaká šanca, že ma dnes necháš robiť čokoľvek iné okrem ležania v posteli? *Opýtala sa s úsmevom hoci tomu nedávala veľké nádeje.* Pretože ak ma tu hodláš strážiť ako drak, ktorý drží princeznú vo veži, musíš ma zabaviť. *Usmiala sa na neho a v očiach jej pri tom hrali nezbedné iskričky.*

Castiel Morningstar:
Pche, já bych byl výtečný kuchař. Možná...ehm..asi ? *Snažil se Auriel rozveselit jak jen mohl proto u toho dělal i takové trochu komičtější grimasy.* Budu se bránit. *Odpověděl ji, kdyby ho chtěla v budoucnu shodit z postele, ale samozřejmě opět to myslel s vtipem. Když, ale došlo na to zranění, tak samozřejmě zvážněl. Díval se ji přímo do očí a stále se bál. Vypadala až moc křehce a dokonce i správně uhádla co má v plánu.* Dneska ještě budeš odpočívat hezky v posteli, takže máš pravdu, že dneska jsi tu jako ve vězení. *Zasmál se, ale když řekla, že ji musí zabavit vykulil lehce oči.* Ehm..dobře, změna plánu můžeš jít kam chceš. *Chvíli poté se začal opět smát, samozřejmě, že to mělo být myšleno opět vtipem. Tak moc se mu líbilo, když se Auriel usmívala a bylo na ní vidět, že nemusí myslet na nic špatné, že se to snažil udržet.* Dobrá tedy princezno. *Židli si přiblížil co nejblíže to šlo k posteli, aby byl kousek od Auriel.* Čím chcete zabavit ? *Viděl ty jiskřičky v očích, chápal že tohle asi Auriel pomůže nejvíce a byl ochotný udělat snad cokoliv jen pro to, aby se cítila dobře.*

*Znela zamyslene.* Castiel, dvorný kuchár. Toto je to po čom tvoje srdce piští? Možno by sa s tým dalo pracovať - hoci verím, že by ťa na toto nikto netypoval. *Stále mala dobrú náladu. Na tom fakte, že sa bude Cas brániť sa trochu zasmiala. Samozrejme keď sa bavili o jej stave tak bol vážny a díval sa jej priamo do očí. S povzdychom mu pohľad opätovala.* Väzenia to je moje, ešteže viem ako to v nich chodí. *Uškrnula sa, samozrejme narážala na zlatú klietku v ktorej vyrastala a teraz na Desperos. Každopádne keď ju nazval princeznou - sladko sa usmiala. Hoci v aktuálnom stave vo voľnej čiernej košeli s divoko rozstrapatenými vlasmi, samou modrinou na tele evokovala viac nejakú divošku či rebelku než princeznú. Vyzval ju však nech si povie ako ju má zabaviť - vtedy sa pozrela do stropu a začala uvažovať.* Hmmm.. *Pousmiala sa a podala mu naspäť tanier, hoci nezjedla všetko - nebola už hladná a teraz sa sústredila na to čo by mohli robiť aby zahnali "nudu". Vložila si do úst najprv palec aby ho zbavila zvyškov jedla a potom keď ho vybrala -  dala si do úst ukazovák a so zavretými očami sa zvalila naspäť na posteľ do vodorovnej polohy. Len čo sa jej hlava dotkla vankúša luskla už čistými prstami.* Mám to! *Zvolala nadšene.* Si bystrý a máš dobré dedukčné schopnosti - ako si na tom s fantáziou? *Opýtala sa, no nečakala na odpoveď. Bola to viac-menej rečnícka otázka.* Poďme sa hrať hru ´Čo ak?!´Je to vlastne viac než len hra. Mocní muži tohto sveta to radi používajú pri nahliadaní na rôzne situácie. *Bolo jej jasné, že nemôže tú hru poznať nakoľko jej o tom hovoril jej učiteľ filozofie so žltými zubami a bradou, ktorá mu páchla tabakom.* Pravidlá sú jednoduché.. Okrem toho, že by si sa mal zameriavať na realitu a úplne nevychádzať z prostredia tak nie sú žiadne. Celá táto hra sa zakladá na domnienkach, dedukcii, pravdepodobnosti a záhadách - ktoré môžeš skúsiť odhaľovať. Našťastie máme veľké množstvo podnetov za touto pekelnou magickou bariérou. *Dívala sa do stropu.* Ťažko sa to vysvetľuje asi radšej rovno začnem.. A uvidíme či sa chytíš ak áno neváhaj môj príbeh doplniť. *Zavrela oči a jej fantázia začala fungovať na plné obrátky.* Čo ak miesto kde teraz sme, kde sa teraz ukrývame, vlastne nikdy neobývala žiadna rodina. Čo ak tu žil len jeden človek - jedna bytosť. Čo ak práve tá bytosť je zodpovedná za zoslanie kúzla, ktoré uvrhlo Desperos a jeho blízke okolie do magickej bariéry. *Pozrela sa na Castiela a usmiala sa - bola zvedavá či pochopil zmysel tejto hry a či bude schopný pokračovať v "teoretizovaní" o tom čo toto mesto - Desperos môže byť skutočne zač.*

Castiel Morningstar:
*Bylo vidět, že tu opět panuje ta přátelská atmosféra, ta klidná a příjemná. * Nenenene, kuchař ne dělal jsem sis randu. *Mával před sebou rukami a trochu znervozněl, on by opravdu nedokázal být kuchařem, neměl k tomu vlohy ani touhu, dělal to jen když to opravdu bylo nutné a nebo když chtěl někoho rozveselit, ale samo o sobě kdyby měl nějakou hospodu tak by zkrachovala hodně rychle. Jak ovšem došlo na tu hru nejdříve se tak nějak nechápavě na ní díval, hru skutečně neznal a jak by taky mohl, když moc her v životě nehrál. Probudilo se v něm ovšem takové trochu dítě a podle toho co mu Auriel vysvětlila se mu oči trochu rozzářili.* S fantazii na tom nejsem nějak dobře, ale pokusím se. *Pousmál se a dál Auriel poslouchal jak říká pravidla.* Hm..a co když ta osoba stále ještě žije, ale dává si to za vinu ? Třeba to nemusel být ani záměr udělat tu bariéru, přeci jen proč zrovna Desperos. Třeba k tomu ten člověk byl donucený nebo se bál svých schopností a nechtěl nikoho ohrozit, proto raději vytvořil bariéru, aby neohrozil nikoho blízkého, ale vymklo se mu to z ruky. *Nebyl si však úplně jistý jestli hru pochopil, ale doufal, že ano. Hra se mu ovšem zamlouvala, ale furt bylo poznat, že místo té fantazie přemýšlí spíše nad tou realitou, taky odkud by mohl mít fantazii, když nikdy neslyšel žádné pořádné příběhy jen ze života a neznal nic jiného než krutou realitu.* Kdyby tu, ale ta osoba žila určitě by to nebylo tady tak zaprášené, kdokoliv kdo to vytvořil musel být mocný a i když tahle chatka je nenápadná myslím, že by se tu pokusil mít čistotu. Ale... *Najednou se Castiel zamyslel.* Chatrč je stará co když se tu narodil ?

Páči sa mi predstava, že by sa tu mohol narodiť. Je to ideálne mieste. *Zhodnotila a bola príjemne prekvapená Castielovými slovami. Hoci tvrdil, že s fantáziou na tom nie je dobre - chytil sa rýchlo a nadviazal na jej teórie naozaj skvele. Jeden by neveril, že toto ešte s nikým nehral. Mohol si jej radosť prečítať v jej výraze a aj v tom s akým úsmevom pokračovala v rozprávaní ďalej.* Čo ak to bol plán kráľa? Vytvoriť niečo ako väzenie do ktorého môže poslať tých najhorších ľudí, ktorí sa v jeho kráľovstve niečím previnili? Nepohodlné osoby.. vedľajšie straty ako som ja či ty - tie sú nepodstatné. Kráľ pošle do týchto končín konkrétne osoby a ďalej sa po nich zľahne zem. Hostinský v jednej krčme mi tu hovoril, že Astorio, ktorý Desperosu velí bol zvolený kráľom a, že nemá rozhodne podporu väčšiny tunajších obyvateľov. Je to náhoda? *Premýšľala a na moment si zahryzla do pery.* Kráľ pravdu o bariére a Desperose drží pod pokličkou ... Buď preto aby nevzbudil paniku, že nemá situáciu pod kontrolou - predsa len ak po kráľovstve chodí niekto kto je schopní takýchto mocných kúziel.. mohlo by to na neho vrhnúť zlé svetlo, že sa nedokáže o svoj ľud postarať. To je prvá možnosť. *Zdravou rukou si začala krútiť na ukazováčiku prameň svojich dlhých, hebkých vlasov.* Druhý dôvod by mohol byť ten, že Desperos bol jeho nápad. Väzenie, trest pre ľudí - kde pošle kohokoľvek to by mu v ríši zavadzal. *Pozrela sa na Castiela, bola zvedavá ako by túto teóriu dokázal Ďalej rozšíriť.*

Castiel Morningstar:
*Dost ho potěšil výraz Auriel, že se opravdu chytil a tím pádem ho to bavilo čím dál více. Mohla si najednou všimnout jak Castiel přimhouřil oči a byl až moc klidný opět zapojil svůj mozek naplno, to vše však až Auriel domluvila.* Nemyslím si, že by to bylo kvůli zločincům, ale kvůli obyvatelstvu jako takovýmu. Je tu spoustu ras, město je docela na ráně a samotné království si dělá více a více nepřátel. Pokud o tom král ví posílá sem lidi záměrně, aby se jich mohl zbavit. Přesně jak jsi říkala jsou tu lidi co by mu mohli zavázet. A jelikož v téhle době je lehké vypoutat válku, jak nejrychleji se zbavíš nepřítele ? *Podíval se na své ruce jako kdyby byl zhypnotizovaný, tady mohla Auriel teprve vidět jeho dedukční schopnosti když pracují na sto procent.* Necháš ho zmizet tak, aby se nespojoval s tvým jménem. Nikdo nebude přece svádět vinu na krále, když nepřítel zmizí dřív než se dostane do jeho království. Většina nepřátel bude pocházet z Renaru nebo Desmonu a tihle raději půjdou pohodlnou cestou než přes hory, ale kudy ta cesta vede? Přes Desperos. Je to skvělý taktický tah.Zbaví se nepřítele dříve než dojde k nim na půdu. Ostatní města jako Falto nebo Madre budou chtít doplnit zásoby nebo si odpočinout a opět nejbližší město na cestě je právě Desperos.Takže co když to je vše podle plánu zbavit se nepřátel dříve než začne válka ? *Dokončil svou teorii a konečně se normálně podíval na Auriel a pousmál se.*

*Jeho slová dávali zmysel, už si všimla, že keď takýmto spôsobom prižmúri oči tak jeho myseľ ide na 120%. Vždy keď sa na ňu díval s týmto výrazom mala pocit, že v nej dokáže čítať ako v otvorenej knihe.* Páni, nechcela by som aby sem prišla armáda.. akákoľvek. Toľko vojakov na jednom mieste by neveštilo nič dobré.. už len so zásobami by bol poriadny problém. *Vzdychla - samozrejme, všetko toto boli rozprávky, len si to vymýšľali, no len tá predstava ju desila.* Nikdy predtým som si neuvedomila, že je Desperos skutočne takto strategicky položené miesto. *Šepla a v duchu si predstavovala mapu ich kráľovstva.* Ak by bola táto teória pravdivá, Astorio a ani kráľ by určite nechceli aby sa niekto pokúšal z bariéry odísť. Či z nej poslať správu, prelomiť ju či úplne zničiť. *Zamyslela sa.*Myslím, že by sme s našimi zámermi mali byť.. diskrétnejší. Bola by som nerada ak by sa nás niekto pokúsil zbaviť ak by prišli na to, že sa odtiaľto pokúšame dostať. *Opäť si začala jemne hrýzť pery, mala ich vďaka tomu červenšie, no tento svoj zlozvyk si neuvedomovala.* Čo ak ten človek čo zoslal bariéru nie je v Desperose.. čo potom? *Dumala.* Samozrejme je tu možnosť, že to kúzlo bolo jednorázové, mág ho zoslal a zrušiť ho môže len on - ak nieje v bariére tak máme vážny problém. V prípade, že sa v bariére nachádza nejaký očarovaný predmet, ohnisko, ktoré tú bariéru drží aktívnu.. mal by byť v jej strede. *Ako to povedala opäť sa pozrela na Castiela a čakala na jeho názor.*

Castiel Morningstar:
*Líbilo se mu jak Auriel přemýšlela, dávalo mu to opravdu smysl a skoro to vypadalo jako kdyby to bral, že to co říká je více než pravděpodobné.* Čím víc se v tom budeme hrabat, tím více pozornosti bude. Tomu nezabráníš. Nezabráníš ani tomu, že se může stát, že nás někdo inflitruje. Takže ano je tu šance, že se na nás někdo pověsí. *Zkusil ji to vysvětlit naplno, nemohl ji ohledně tohohle lhát a měla by znát i tyhle nebezpečí. Jak se poté kousla do rtu musel na chvíli přestat přemýšlet nad celou hrou protože mu to přišlo jako hodně přitažlivý zlozvyk.* Ale neboj takovou šermířku jako ty, nechtěl bych ji potkat v temné uličce. *Zasmál se a poslouchal dál její teorii.* Pokud to kouzlo bylo jednorázové a mág tu není a může ho zrušit jen on jsme v háji. Tedy...pokud by se nenašel jiný mág, který by byl na podobné úrovni, ale to je dost riskantní. Co se týče předmětu rozhodně souhlasím, ale nejsem si jistý zda bude ve středě. Nejčastěji když chceš něco schovat dej to všem na oči a oni si toho nevšimnou. *Opět se uklidnil a jeho oči se přimhouřili.* Něco o čem všichni ví, ale nevšímají si toho. Tak vždy schováš vše. *Opět se z toho všeho dostal a jen se lehce pousmál.* Takže. Co kdyby ten předmět mohl být ? A co kdybychom ho našli ? *Zeptal se.*

*Trochu sa podvihla a otočila sa na pravý bok - čiže bola tvárou ku nemu a dívala sa priamo Castielovi do očí kým rozprával.* Budeš si zo mňa uťahovať až kým ťa v súboji raz skutočne neporazím. *Usmievala sa keď povedal to s tou šermiarkou. Potom opäť pokračovala v počúvaní jeho slov a zároveň si zase hrýzla spodnú peru. Po jeho otázkach nastalo ticho.* "Čo je každému na očiach, a napriek tomu to nevidia." *Zvažovala.* Možno tá veľká zrúcanina hradu v centre mesta? Kostol alebo ten majestátny jasan? Ako by sme zistili či v sebe majú mágiu alebo .. či dokonca, že súvisia s tou bariérou? *Trochu si povzdychla a založila si prameň vlasov za ucho.* Asi by som sa mala začať učiť čarovať aby som zistila viac o mágii v tomto meste. *Poznamenala so žartom no potom zvážnela.* Prečo by som vlastne nemohla? *Trochu sa zamračila.* Čo ak by som si tu našla niekoho, kto by ma naučil ovládať mágiu? Teda.. musí sa to dať naučiť. *Samozrejme vedela, že nie každý má pre mágiu predpoklady, no ak by ich ona mala - prečo by sa neskúsila naučiť ju ovládať.*

Castiel Morningstar:
*Nad její odpovědí, že ho porazí se lehce pousmál, líbilo se mu to odhodlání. To, že se opět kousla do rtů nad tím se musel pousmát stále to bylo přitažlivé a v podání Auriel ještě více, ale jak přešli opět k tématu předmětu a magie už zvážněl.* Je to dost možné, nebo by to mohlo být více věcí najednou. *Jak, ale navrhla, že by se mohla naučit magii, Castiel se zasekl.* Magii ? Učit se magii ? *Lehce znervozněl protože by to mohlo znament ještě větší nebezpečí pro Auriel a nebyl si úplně jistý jestli je to dobře, ale pokud by to opravdu chtěla nemohl by ji v tom bránit.* Pokud by jsi někoho našla, kdo by tě to učil. Dej si prosím hlavně pozor. Kouzelník se nedá moc věřit, jsou to dědci co žijí jen v houbičkách a zaříkadlech. Ale pokud by jsi to chtěla...řekněme, že nás bude čekat těžké období, přeci jen to nebude hračka. *Zamyslel se a díval se ji přímo do očí.* Tím nechci říct, že by jsi to nezvládla, myslím si, že by jsi byla skvělá kouzelnice, jen se bojím, že by to mohlo být i nebezpečné a, že bych tě mezi nimi mohl i ztrati. *Díval se ji stále do očí a vzpomněl si co mu včera řekla před spaním, věděl, že je tohle jen hra, ale tak nějak od té hry trochu ustoupil.* Ale pokud do toho budeš chtít opravdu jít, najdeme ti toho nejlepšího. *Pousmál se a trochu se přisunul, aby ji mohl jemně pohladil po vlasech.*

*Keď mu spomenula, že by sa mohla učiť mágiu Castiel znervóznel, a tak si len trošku povzdychla a dívala sa mu pri tom do očí. Chcela ho upokojiť tým, že je to len hra, no popravde nad tým v tomto momente skutočne uvažovala. Uprene sa na neho zadívala.* Možno v sebe ani nemám magický potenciál, je zbytočné si nad tým zatiaľ lámať hlavu, len mi napadlo, že by nebolo zlé ak by som skúsila .. prispieť. Zatiaľ za nás všetko robíš ty. Zháňaš jedlo, zásoby, ani neviem či by som dokázala sama zapáliť oheň v krbe. Chcela by som byť užitočnejšia aby si sa o mňa toľko nebál keď sa od teba niekam vzdialim. *Neodrhla pohľad od jeho očí ani keď sa ku nej prisunul, no keď sa nahol bližšie aby ju mohol pohladiť po vlasoch - zavrela oči a len si tú chvíľku užívala. Mohol cítiť, že sa zachvela keď prstami zavadil o jej chrbát popri tom ako ju hladkal po vlasoch. Bola potichu, hoci vedela, že by nemala chcieť aby sa jej dotýkal - neurobila nič aby ho zastavila.* "Aká je šanca, že snúbenec, ktorého mi vybrali bude ku mne tiež takýto nežný? Budem ho mať rada ako Castiela? Bude ma ľúbiť ako Castiel?" *Napadlo jej a trochu si povzdychla, pootvorila oči - dívala sa na perinu, vchodové dvere.. nedívala sa mu do tváre. Jej myšlienky ju príliš rozosmutnili.*

Castiel Morningstar:
To není pravda, nebýt tebe tak tu nejsem. Jsi užitečnější než si myslíš, díky tobě jsme našli tohle místo ne ? Díky tobě známe skvělého lékaře. A hlavně díky tobě je v Desperu aspoň něco hezkého. *Pousmál se a, když viděl, že zavřela oči při tom jak ji hladil. Už se odvážil i přiblížit se rty, ale dokázal se ovládnout a opět se odsunul. Nemohl proti její vůli ji políbit. Viděl jak se dívá jinám proto pochopil, že by ji stejně nemohl políbit ani kdyby chtěl. Stále ji však jemně hladil po vlasech a jen se lehce usmíval, dokud po chvilce nepřestal a jen se na ní s úsměvem díval.* Tyhle maličkosti jako rozdělat oheň, vím, že by jsi to zvládla. A pokud si na to nevěříš naučím tě to. Užitečná jsi Auri... *Usmál se a, i když ona se mu do očí zřejmě nedívala on se ji do tváře dívat nepřestal. Nesouhlasil s tím co Auriel řekla. Ne, že by nechtěl, ale nemohl. Auriel se až příliš podceňovala a přitom v ní viděl takový potenciál jako neviděl u nikoho.* Věř si Auriel, ty budeš skvělá kouzelnice.

*Nevedela že sa nahol s túžbou ju pobozkať, no vedela, že sa ju pokúšal rozveseliť a ku koncu keď povedal, že bude skvelá kúzelníčka tak sa skutočne trochu zasmiala a zdvihla svoj pohľad, ktorým sa vpila do jeho očí.* Skvelá kúzelníčka a šermiarka.. ah Castiel. *Na moment prižmúrila oči a potom si povzdychla.* Niekedy mám pocit, že vo mne vidíš viac než ... *Zasekla sa.* "Než ja sama, než všetci ostatní doteraz." *Pomyslela si opäť trochu smutne. Samozrejme, že jej rodičia ju ľúbili aj preto jej dopriali všetky tie hodiny jazdectva, šermu, tanca.. všetkých učiteľov. No zároveň vždy dobre vedela s akým zámerom sa má v tom všetkom zlepšovať. V konečnom dôsledku aj tak záležalo hlavne na tom aké divadielko predvedie a ako pekne sa bude usmievať aby okúzlila potencionálneho snúbenca. Záležalo len na jej tele, peknej tváričke... drahých šatoch a umení mlčať. Nehovoriť svoje pocity a myšlienky - pretože nikoho nezaujímali. Auriel bola stále odhodlaná vrátiť sa za domov a splniť si povinnosti, ktoré mala voči svojej rodine, len pri tej predstave bola trochu viac vydesená.* Čo ak .. si len zaujatý. *Usmiala sa napokon a otočila touto vetou ich trošku smutnejší tón rozhovoru znova ku hre "Čo ak.".*

Castiel Morningstar:
*Přemáhal se v sobě, ať to aspoň zkusí doslova se sebou bojoval, někteří s tím nikdy možná problém nemají a dokáží políbit toho koho milují ihned aniž by s tím druhá osoba souhlasila, ale Castiel takový nebyl. Samozřejmě, že se to v něm vše mísilo, ale nikdy by si to jen tak nedovolil, to už by opravdu musel nad sebou ztratit kontrolu.* Nebo ty v sobě nevidíš to co vidí ostatní. *Spíše ji opravil protože v ní opravdu viděl víc než si sama mohla myslet. Když, ale přišlo na to zda je zaujatý jen lehce sklonil hlavu.* I kdybych byl, myslíš si, že bych ti lhal ? Mám pocit, že jsme si slíbili, že vždy si vše budeme říkat. Já to takhle vidím. Vidím, že jsi silnější než si myslíš. Podívej se na svá zranění. Myslím si, že jiná dívka, která by byla dcerou lorda, by se rozbrečela jako mimino a čekala na místě než ji někdo odnese. Ty jsi to zvládla až sem. S tím by měli problém i někteří vojáci z kasáren. Ještě jsi jen nepoznala co v sobě máš Auri....a až to poznáš, nikdo na tebe mít nebude. Tak to je. A to neříkám ve smyslu té hry, tak to prostě je. *Při posledním slovu mu i ukápla lehce slza, nebylo to kvůli tomu, že by byl smutný, ale z toho jaký boj v jeho mysli právě probíhá.* Nejsem člověk, co by jen lichotil, říkám vždy co si myslím, i když je to krutá pravda. Nelichotím ti jen protože tě milu... *V tom se lehce zasekl a sklonil lehce hlavu.* Ne Auri...ty jsi silnějši než si opravdu myslíš.

*Dúfala, že by mohla ich vážny rozhovor otočiť späť do tej hravej - trochu fantazijnej roviny tej hry, no Castiel sa tejto témy pustiť ešte nechcel. Zvraštila obočie keď to vyzeralo, že to berie naozaj vážne a keď si všimla, že mu z oka kvapla slza, vnútro jej bolestivo zovrelo.* Cas.. *Šepla tichým hlasom a podvihla sa na pravej ruke. Natiahla ku nemu ruku, chcela ho pohladiť po líci a utešiť. Nechcela ho svojimi slovami rozosmútiť - práve naopak. Keď sa dotkla jeho líca a jemne ho pohladkala - vo svojich slovách pokračoval. Keď povedal, že jej nelichotí preto lebo ju miluje - a to posledné slovo nedopovedal.. jej ruka sa na jeho pokožke na moment zarazila. Následne Castiel sklonil hlavu čím jej ruka z jeho líčka skĺzla a teda ju stiahla naspäť ku sebe.* Prepáč, nechcela som.. *Hľadala správne slová.* Už o sebe nebudem pochybovať, prepáč. *Dodala nakoniec a previnilo si zahryzla do spodnej pery. Červenala sa len trošku, predsa len o jeho pocitoch vedela, prijala ich .. hoci na to ešte nebola zvyknutá, na to aby jej niekto otvorene vyznával čo ku nej cíti, no učila sa na to zvykať. Veď to nebolo nič nepríjemné aj keď - cítila voči nemu zodpovednosť.*

Castiel Morningstar:
*Když ho pohladila jen zavřel oči dokud ji nestáhla zpět.* To je v pořádku neboj.. *Otevřel oči a lehce se pousmál a díval se ji přímo do očí, ani si nevšiml, že mu ta slza ukápla, takže z toho byl mírně překvapený, ale nakonec se jen díval opět do očí Auriel.* Jen nechci, aby jsi dopadla špatně...to je vše. *Stále se na ní upřímně, ale zároveň starostlivě usmíval. Stále to v něm bojovalo a, když se opět kousla do rtů, musel se opět trochu vzdálit a jen se podíval kolem sebe.* Auriel...víš co se stane až se dostaneš zpět domů, že ano ? *Zeptal se a opět se ji podíval do očí. Samozřejmě, že narážel i na to, že na Castiela je i vypsaná odměna a určitě dorazila i k nim do města, takže je jasné, že jakmile se do města dostane tak by to nemuselo dopadnout dobře.* Vrátíš se zpět k životu, který jsi žila, ale věřím tomu, že tentokrát už si nenecháš vše jen tak přikazovat. *Lehce se smutněji zasmál.* Už vidím jak tvé komorné tě uvidí oblečenou jako tady, docela by se mi líbil ten jejich pohled. *Nechtěl ji rozesmutnit ba naopak chtěl ji rozesmát tím, že si ty výrazy představí.* Takže. Co když se vrátíš domů jako neohrožená bojovnice ? *Opět se pokusil vrátit k té hře a čekal na její reakci.*

*Nechcela aby bol smutný, nechcela aby plakal a v tejto chvíli nechcela myslieť na to čo bude keď sa vráti domov. Povedala by čokoľvek, spravila by čokoľvek aby ho utešila. Veľmi dobre si uvedomovala, že za sebou nechá veľa ľudí, ktorých tu spoznala, no teraz sa nad tým nechcela zamýšľať - teraz bolo najdôležitejšie aby sa na ňu Castiel nedíval s takým smutným pohľadom. Ľahla si opäť na vankúš a povzdychla si.* Čo ak na teba žiadny zatykač nebude? Čo ak tvoj otec nevie, že si to bol ty? Potom budeš so mnou v Pelagione a budeš sledovať výrazy komorných keď zavediem túto novú módu. A ženy začnú nosiť nohavice, jazdiť na koni obkročmo ako muži. Čo ak si začnú aj vyberať mužov podľa toho či ich majú radi a nie podľa veľkosti vena či titulu. *Možno bola jej predstava naivná no aj o tom bola táto hra. Dívala sa mu do očí so sladkým úsmevom a čakala či bude pokračovať tam kde prestala.*

Castiel Morningstar:
Hezká představa a kéž by se i vyplnila, mohl bych na tebe dohlížet i tam.. *Odpověděl ji a jen se opět lehce usmál, kdy přitom na chvilku i přimhouřil oči skoro jako kdyby nad tím opravdu jen chvilinku přemýšlel. Z toho ho rychle, ale opět dostal Aurielin úsměv, kdy se to v něm opět rvalo, ale on se jen usmíval. * Bych se možná stal i tím kuchařem hehe.   *Zasmál se lehce. Samozřejmě, že by se jim nestal však on vařit neumí. To co uvařil pro Auriel bylo štěstí, že aspoň vypadala, že ji to chutná, i když tam to mohlo být spíše z hladu. *   Mám pro tebe takovou poslední co kdyby, mohla by sis vybrat též. Chtěl bych se tě potom na něco zeptat. Něco mimo tuhle hru. Proto co kdyby sis vzala toho muže za, kterým jsi původně jela nebo byl tady ? *Díval se ji přímo do očí a bylo vědět, že tahle odpověď ho opravdu zajímá, nedíval se na ní nijak smutně jen se lehce a docela upřímně usmíval.*

*Zasmiala sa keď povedal, že by z neho mohol byť kuchár a trochu potriasla hlavou. Páčilo sa jej keď vtipkoval týmto spôsobom, že vyťahoval vtipy, ktorým rozumeli len oni lebo o tom v minulosti žartovali. Nebol teatrálny - trápny, bol len vtipný. Ako vtedy s tými trpaslíkmi v družičkovských šatách. Auri však potom zvážnela.* Chceš vedieť či by som sa vydala za toho muža za ktorým som šla? Alebo .. zostala v bariére? *Nepochopila trochu jeho otázku a tak sa snažila uistiť, že myslia na to isté.* Alebo chceš vedieť, či by som si vybrala toho čo mi vybrali rodičia či toho koho by som chcela ja? *Dívala sa mu pri tom do očí. Ani jedna z tých otázok nebola ľahká na odpovedanie, no bola pripravená reagovať úprimne. Veď.. si sľúbili, že si nebudú klamať.*

Castiel Morningstar:
Myslím, že na první otázku odpověď znám, ale druhá mě zajímá více. *Usmál se a čekal na její odpověď. Chápal, že pro ní nebude lehké odpovědět, ale chtěl to vědět. Lehce se znovu přiblížil, kdy se stále lehce usmíval, ale stále se ji díval do očí. V jeho očích možná bylo trochu vidět, že s něčím bojuje. * Můžeš se potom zeptat na cokoliv chceš. Něco jako ta naše mini hra. Otázka za otázku, ale tohle mě zajímá asi teď nejvíce. *Stále se neuhýbal očima a jen se usmíval. Stále myslel na ten Aurielin smích a úsměv, díky tomu měl problém se ovládat čímdál více a proto se raději trochu oddálil, věděl, že se dokáže ovládat, ale nechtěl, aby bylo tak okaté to, že se ji stále dívá na rty a hlavně to jak se dívá. Nebylo to nijak perverzně, ale chtěl na druhou stranu vědět jaké to může být. Asi to bylo dost vidět, protože docela i zrudl proto i na chvíli vstal a šel se podívat ještě na toho druhého králíka, který byl na těch uhlících. Ty samozřejmě pomalu chladli, takže i maso chladlo.*

*Dívala sa mu do očí a tušila čo by mu spravilo radosť. Mala ho rada, veľmi, no svojimi pocitmi si nebola istá. Až príliš dlho ju učili ovládať sa a chovať sa podľa toho čo je správne z pohľadu cti, rodiny, či etikety. Pri pohľade do jeho očí mala pocit, že by sa mala chovať iracionálne, no možno bola predsa len dosť silná na to aby svoje splašené emócie ovládla aspoň natoľko aby mu svojimi ďalšími slovami neublížila a zároveň ku nemu bola úprimná.* Ja neviem Cas, nechcem ti klamať, sľúbili sme si to. *Povzdychla si a dívala sa mu pri tom do očí.* Láka ma povedať, že by som si radšej vybrala podľa srdca než rozumu, no bojím sa, že by som to nedokázala rodičom urobiť. *Sklonila pohľad a chvatne zažmurkala aby sa jej do očí nenahrnuli slzy. Táto malá taktika zabrala a keď sa na neho pozrela trochu hanblivo sa usmiala a potom sčervenala a odvrátila od neho pohľad.* Bola by som však rada ak by snúbenec, ktorého mi rodičia vyberú bol aspoň z polovice ako ty. *Tento krát nebola pod vplyvom byliniek, o svojich slovách vedela a nehodlala ich vziať späť.*

Castiel Morningstar:
*V klidu ji sledoval a poslouchal, tak nějak tu první část odpovědi čekal.* To je v pořádku. Myslím si, že kdyby sis o tom s rodiči promluvila. Pochopili by to, přeci jen rodiče své děti milují. *Daroval ji úsměv. Věděl, že je to těžké téma, ale potřeboval vědět jak na tom je teď, zda stále pro ní bude první rodina nebo ona, samozřejmě si vybrala rodinu a tím mu dokázala, že na Auriel opravdu spoleh je. Ať se děje co se děje nechce nikdy zklamat ty, které miluje a v to přesně Castiel doufal. Druhá část odpovědi ho však doslova zasekla. Jen zůstal sedět a byl zamrzlý s vykulenými oči a rudou tváří jako rajče.* J-j-j-já ? *Zakoktal a vcelku rychle zamrkal. * Auri....není..není ti horko nebo...ehm...nemáš teplotu ? *Přišel opět k ní a opatrně a jemně přiložil ruku na čelo Auriel, kdy se nezdálo, že by ji měla. Opravdu ho tím překvapila a nečekal, že by něco takového řekla. Ano sice řekla to co řekla minulou noc když usínala, ale tohle bylo jiné.* Já...ehm..no...hehe.. *Trochu nervozně se zasmál, nebyl nijak smutný naopak spíš v jeho očích byla obrovská radost, jen z toho byl trochu mimo.* To určitě z té bolesti určitě tě něco bolí ehm.. *Možná mohlo být i vtipné, že Castiel lehce panikařil z toho co Auriel řekla. * Dobře hlavně v klidu. *Hluboce se nadechl a vydechl.* Nejsem si úplně jistej, jestli by jsi někoho takového chtěla...ehm..líný ehm...neohrabaný...ehm.. *Poškrábal se na hlavě a přitom se usmíval. Stále však v očích měl neuvěřitelnou radost.* Jsi...ehm..na řadě...ehm...s tou otázkou.. *Šlo to z něj jak z chlupaté deky, ale nakonec se povedlo.*

*O jeho slovách trochu pochybovala, no nepovedala to nahlas. Vedela, že jej rodičia by pre ňu skutočne chceli len to dobré, len to najlepšie - a čo môže byť lepšie než zabezpečená budúcnosť v ktorej nebude strádať. Obaja jej rodičia vyrastali v rovnakých pomeroch, boli na dohodnuté sobáše zvyknutí, veď aj ich svadba bola dohodnutá ich rodičmi a žili spolu šťastne. Dokonca sa im narodila nádherná, zdravá dcérka do ktorej investovali všetok čas a lásku čo mali. Po jej slovách, že by chcela aby bol jej budúci manžel aspoň z polovice ako Castiel, sa začal Cas chovať trochu zvláštne. Auriel však bola pokojná a tak jeho zmätkovanie sledovala s pokojným výrazom.* Nie nemám horúčku a lístok proti bolesti ešte stále účinkuje. *Uistila ho s mierne ružovými líčkami a keď povedal, že by nechcela niekoho neohrabaného -trochu sa zasmiala.* Nehanbím sa za svoje slová. Páči sa mi totiž predstava, že by ma mal môj snúbenec rád ako ma máš rád ty.. a chcela by som aby bol aj tak zábavný ako to ty. *Ako to povedala, nervózne sa začala hrať s prameňom vlasov, namotávala si ho okolo ukazováčika. Dívala sa pri tom na svoje prsty a ako rozmýšľala nad otázkou, ktorú mu má položiť ona jemu si jemne hrýzla spodnú peru.* Nikdy si nespomínal svoju mamu. Čo sa s ňou stalo? *Opýtala sa napokon a pozrela sa na Castiela.*

Castiel Morningstar:
*Stále více a více se červenal, když řekla, že by chtěla snoubence co by ji měl tak rád jako on. Samozřejmě ho to potěšilo, koho by taky nepotěšilo, ale stále měl v hlavě to NĚKOHO, což znamenalo, že někoho jiného, stále však usmíval, ale nepřipadal si moc zábavný. * Určitě bude lepší. *Odpověděl ji na téma snoubenec.* Vím, že ty by ses nenechala zasnoubit s někým, kdo by s tebou zacházel hrozně. Takže věř mi, že budeš mít někoho lepšího. *Celou tu dobu se usmíval a bylo vidět, že v jeho tváři není nic jiného než upřímnost a radost. Ovšem jeho výraz se po chvíli změnil, když zmínila jeho matku, ale pravidlo je pravidlo a on musí odpovědět na všechny otázky. Proto lehce sklonil hlavu.* Moc jsem se s ní nevýdal, ona měla radši Zachyho. Jinak jsem vždy mluvil jen s otcem. Zatím co Zachymu dovolila bydlet doma, já bydlel s ostatními na kasárnách. Jak ji znám ona byla ta co na tom zatykači trvala. A vím přesně od kdy mě nenáviděla. Když jsme se Zachym byli ještě děti, šli jsme k řece a já neuměl pořádně plavat. Spadl jsem do ní a Zachy mě zachránil a vytáhl. Moc tomu nepomohlo, že Zachy měl poté horečky z toho jak promrzl když se mě snažil i usušit. Od té doby semnou nepromluvila a vyhýbala se mě...tedy do doby než jsem nastoupil do armády. V tu dobu jsem slyšel i matku s otcem jak se hádají, zatím co otec byl hrdej, že jsem vstoupil do armády...matka mi blahopřála slovy - Tehdy ses měl utopit. - *Stále se však usmíval sice tak nějak smutně usmíval, ale stejně se usmíval.*

*Počúvala jeho rozprávanie a premýšľala nad tým ako mohol mať na oboch rodičov takúto smolu. Obočie mala zvraštené a v očiach mala ľútosť. Prišlo jej to neskutočne nefér aký mal smutný osud, mala ho chuť objať. Bola až prekvapená, že z neho napriek všetkým strastiam vyrástol taký muž akým je. Nechcela sa o jeho matke vyjadrovať hanlivo, pretože predsa to bola jeho mama, no rozhodne mala voči jej správaniu výhrady a tak len  Auri mlčala.* Bohovia ti nadelili ťažkú minulosť. *Prehovorila tichým hlasom a trochu sa posunula na posteli - tak aby sedela opretá chrbtom o vankúš.* Vážim si, že si mi to povedal. *Opätovala mu smutný úsmev a uvažovala ako ho rozptýli. Nič ju však nenapadalo, trochu ľutovala, že sa ho na to o matke vôbec spýtala.. no už sa to nedalo vziať preč.* Nakoľko rodičia v tvojej minulosti nehrali šťastnú rolu.. mal si vôbec niekoho na koho si sa mohol obrátiť? Možno nejaký tréner šermu? Nejaký vojak alebo tak? Niekto kto ti bol blízky? *Zaujímala sa a dúfala, že nebude nasledovať ďalší smutný príbeh.*

Castiel Morningstar:
*Castiel se začal lehce i smát, ale tak nějak to nebyl veselí smích.* Stejně jsem ji měl rád, i když ona mě ne. A těžkou minulost ? Aspoň vím, že budoucnost bude jen lepší ne ? *Usmál se na Auriel tentokrát už veseleji. Ovšem když přišlo na to zda se měl na někoho obrátit, zkusil si vzpomenout zda někdo takový byl. Napadli ho hned dva lidé, jednoho zmínit určitě nechtěl protože to byl jeho bratr, kterého sice nesnášel, ale zároveň to byl jeden z mála lidí, kteří mu dříve pomohli. Druhého člověka nikdy nezmínil.* Asi Ezekiel, to byl otcův bratr a tedy můj strýc. Neskutečný šermíř. Ten mě párkrát učil jak přežít sám v divočině. Byl to takovej spíš dobrodružnej typ, ale mě to nikdy nebavilo...ono celkově mě nic dřív moc nebavilo. On mě, ale naučil jak rozdělat oheň, když jsem měl problémy tak jsem mohl k němu kdykoliv přijít, ale nikdy jsem to neudělal. *Určitě bylo poznat, že měl ihned lepší náladu a mluvil o Ezekielovi s úsměvem na tváři.* Víš co byl jsem ještě malej a zrovna něco jako přežívání v divočině nebo šermování mě nebavilo. Spíš jsem se někde jen válel. Ale Ezekiel ten mě vždy nějak vytáhl a prostě mě dokopal k tomu dokončit práci. On mě učil jezdit na koni no...řekněme, že to nebyl nejlepší nápad. Do teď si pamatuju jak jsem projel kasárnami. *Začal se lehce smát.* Doslova velitelé si mysleli, že na ně někdo útočí a on to byl jen malej desetiletej smrad co se mu splašil kůň. Tehdy to taky Ezekiel hodně vyžehloval. Ale od doby co jsem odešel z armády a moji rodiče se s ním pohádali odjel do Dramorsu, co jsem o něm naposledy slyšel tak se má dobře. *Odpověděl ji a zadíval se ji opět do očí, kdy se usmíval.* Pověz mi ty, koho jsi měla vůbec u vás nejradši ? Kdo ti byl nejbližší ? *Zeptal se její otázkou.*

Som rada, že to tak vnímaš. *Jeho prístup ju naozaj potešil a teda keď vravel, že má pred sebou aspoň lepšiu buúcnosť s úsmevom prikývla.* Moja prvá jazda na koni nebola o nič lepšia. Kôň inštruktora sa splašil a zhodil ho na zem - môj sa zase zľakol toho splašeného a začal utekať smerom ku lesu. Nemala som však v ruke uzdu ... takže mi nezostalo nič iné len čakať kedy sa zastaví. Neskutočne som sa bála. Našťastie neodcválal so mnou ďaleko, začal sa pásť už po niekoľkých metroch. *Spomínala s úsmevom a keď jej položil otázku koho mala najradšej ona slabo sa usmiala.* S matkou som bola každý deň, trávila som s ňou najviac času.. mala som ju rada, no keď prišiel domov otec - bola to malá oslava. Chvíle s ním boli o toľko vzácnejšie práve kvôli tomu, že s nami nežil. *Pousmiala sa a napokon si založila prameň vlasov za ucho.* Vychádzala som dobre aj s komornými .. a mojimi učiteľmi. Ale nemala som žiadneho priateľa ktorému by som sa mohla zverovať s tým čo si naozaj o niektorých veciach myslím. *Dodala ako odpoveď na jeho otázku.*

Castiel Morningstar:
*Trochu se nad tím, že se ji splašil kůň pousmál. Ne protože to znělo nebezpečně, ale protože měla opravdu štěstí, že ten kůň byl klidný a nebyl to žádný co by se splašil natolik, aby ji shodil nebo s ní utekl opravdu daleko. Tak nějak pochopil, že její otec se asi doma opravdu nezdržoval, taky byl to Lord a měl opravdu hodně povinností. Co ho, ale zarazilo bylo to, že s nimi nežil. * Nežil ? To byl tak často na výpravách ? Nebo jak to myslíš, že s vámi nežil ? Přece jsi mluvila vždy o rodičích což je množné číslo, takže musela jsi ho alespoň vídat nebo on si udělat na tebe čas ne ? *Zeptal se trochu ustaraně, zdálo se mu, že i když Auriel měla matku zřejmě radši tak stejně přeci musela mít i milujícího otce, který by pro ní udělal první poslední. Trochu ho to zmátlo, přeci jen nevěděl jak fungují rodinné vztahy ve vyšší sféře, ale vždy si myslel, že tam vždy vše jde v pohodě, jak to tak vypadá možná se trochu pletl. Že by opravdu Lord Ar-Feiniel neměl čas na svou dceru a chtěl ji vdát za někoho jen, aby měl nějakou silnější alianci ? O tom právě Castiel přemýšlel, ale nezdálo se mu to. Auriel nevypadala jako dívka, která by patřila do takové rodiny proto tomu spíše nevěřil, ovšem na druhou stranu, kdyby ji chyběl otec vysvětlovalo by to proč je tak něžná.*

*Trochu sa pousmiala a pozrela sa na Castiela.* Môj otec nie je lord, no pracuje ako poradca pre jedného lorda v Dramorse. Ja s matkou žijeme v Pelagione, mama vedie niečo ako luxusný hotel.. ubytováva v našom sídle najbohatších lordov a lady z Dramorsu. *Vysvetlila a začala cítiť, že ju zase začína pobolievať hlava.* Otec odchádzal buď na týždeň .. alebo aj na mesiac. Bolo to rôzne, nikdy nevedel ako veľmi ho bude potrebovať. Popri tom ešte investoval peniaze do obchodných lodí, ktoré kotvili v Pelagione. *Vyvsvetlila a pohľadom vyhľadala svoj kabát.* Mohol by si mi prosím podať vrecúško s tými lístkami.. myslím, že by som si mala vziať ďalší a .. trochu si oddýchnuť. Cítim, že sa mi trochu točí hlava. *Pousmiala sa na Castiela - nechcela sa dvíhať sama lebo tušila, že by jej to nedovolil a preto ho rovno požiadala o pomoc.*