Majestátný jasan

Radagon: *Byl chvíli bez sebe. Koukal do prázdna a byl celkově myšlenkami úplně jinde, dokud ho Auriel nevrátila zpátky do reality tou připomínkou ohledně lásky jeho rodičů.* To bohužel nejsem schopen posoudit. Nějak jsem nikdy nevnímal lásku ostatních, bral jsem to jako samozřejmost. Ale asi se dá říct, že byla skutečná. *Opět se na chvilku vrátil myšlenkami do své minulosti ke svojí rodině, ale nakonec jen zavrtěl hlavou a usmál se. Nemělo smysl žít v minulosti a truchlit. Teď byl tady a učil se číst, to je to nejpodstatnější a jediné, na co by měl v tuto chvíli myslet.* Obdiv patří i jim, to určitě, ale nepochybně i tobě. Přeci jen jsi to ty, kdo to tak perfektně interpretuje a skvěle učí naprostého nováčka. Navíc, takhle by se to mohlo posouvat až na někoho, kdo to vymyslel a to mohlo být stovky let dozadu. Obdiv patří i tobě, Auriel. *V tomhle musel být trochu tvrdohlavý, protože si to doopravdy myslel. Následně jen opět jako v kompletním tranzu poslouchal výuku Auriel, dokud nedošly až do úplného konce abecedy a nepodala mu ten list papíru, kde byla všechna ta písmenka napsána.* Jestli tam jsou taková pravidla, tak hádám, že psaní bude ještě komplikovanější, než čtení. *Což bylo dobře. Bral to jako další výzvu ve svém životě. Pak ale přišel čas, aby si to vyzkoušel. Dostal na výběr a rozhodl se pro variantu číslo 2, kdy se do toho opře sám.* Asi to vyzkouším sám. Nuže... *Narovnal se a podíval se pozorně na první písmenko na papíře.* Tohle je A, mám ho ve svém jméně. Tohle je B jako 2 bříška. Tohle je C jako česnek, D jako duha, tohle je....tohle je....ehm.... *Nad tímhle se musel zamyslet. Tohle mu vypadlo. Po chvilce mu to ale došlo. Tohle bylo písmenko, u kterého byla pomůcka na konci slova a ne na začátku.* V jako vidle! *Vykřikl radostí, ale hned na to se zarazil.* Ne, moment...V bylo jako vrchol...tohle je...jeee...vidle, vidle....vidle...vidle...eee....ee...E! E jako vidle! *Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se s tím popral.* F jako fousy. Tohle bylo lehké, můj táta má opravdu mocné fousy. Dělá si z nich i takový copánek. *Trochu se tomu zasmál. On měl zatím bradu hladkou jak dětská prdýlka, ale tak třeba to jednou přijde.* G jako...gong... *Tady trochu klesl hlasem, opět si vzpomněl na ten příběh o gongu, ale hned se srovnal.* Pak se na chvíli zamyslel na tím písmenkem I...tady asi bude potřebovat poradit. Obrátil se proto bezradně na Auriel.* Tady budu potřebovat píchnout.

*Chápavo prikývla. Bral lásku ako samozrejmosť - tak ako ona v minulosti brala ako samozrejmosť bohatstvo, ktoré mala jej rodina. Bola vďačná, za to aký mala život, čo všetko jej rodičia dopriali, no prvý krát pocítila aj ľútosť nad tým aké životy vlastne viedli. Dumala nad tým či sa jej mama necítila osamelá - keď bol otec v inom meste. Alebo jej to tak vyhovovalo?* "Čo ak sa vlastne vôbec nemilovali? Čo ak sa tak len tvárili predo mnou? Matka ma učila nosiť rôzne masky, skrývať emócie tváriť sa, že cítim niečo čo nebola pravda.. čo ak nosila predo mnou tiež jednu z týchto masiek?" *Na moment boli obaja zabratí do vlastných myšlienok a keď potom Radagon trval na tom, že si zaslúži obdiv aj keď len kopírovala jej vlastných učiteľov - trošku sčervenala a žiarivo sa na neho usmiala.* Tak... ďakujem. *Odvetila, nedokázala sa s ním škriepiť, na to mal na ňu príliš pozitívne vplyv. Oponovať mu bolo pre ňu rovnako ťažké ako keby sa snažila bojovať proti slnečným lúčom holými rukami.* Písanie je komplikovanejšie, to uznávam. *Prikývla a potom sa pousmiala.* Ale dá sa to tiež naučiť. *Uistila ho a potom sledovala ako si od nej vzal ten papier s Abecedou a pustil sa do čítania. Kontrolovala to ako čítal písmenká a potichu obdivovala to ako si to dokázal rýchlo zapamätať - vlastne hneď na prvý krát. Napokon ale zastavil pri písmenku I a požiadal ju aby mu "píchla". Pri jeho prosbe sa musela zasmiať, nakoľko to bolo pri I - ihle naozaj trefné.* Za písmenkom H, ktoré evokuje horné poschodie domu či šopy ... ide písmenko I ako ihla. *Pripomenula mu a stále mala v očiach pobavenie. Dneška sa obávala - predsa len mala obavy ako jej to pôjde. Bola nervózna, že nebude vedieť ako na to.. no Radagon bol veľmi bystrý a vďaka jeho veselej povahe Auriel na nervozitu úplne zabudla a užívala si s ním každú chvíľu. Ak im táto nálada vydrží aj pri ostatných stretnutiach - nepochybovala o tom, že ju bude baviť aj farmárčenie, hoci to obnášalo mať špinavé ruky, potrhané oblečenie či mozole.*

Radagon: No nemáš vůbec zač. *Mile se na ní usmál a pak docela dost úspěšně bojoval s abecedou. Jeho paměť ho překvapovala možná i trochu víc, než Auriel. Byla pravda, že vše vždy pochopil poměrně rychle, ale už se tak dlouho neučil novým věcem, že na to i zapomněl.* No, já se žádné výzvě nebráním. Nikdy. *Udělal ramena a zasmál se. Byla to jedna z věcí, kterou ho učil jeho otec. Aby se všemu vždy čestně a hrdě postavil čelem. V takovém případě i když neuspěje, tak může být sám se sebou spokojený. Nakonec se seknul u písmena I, ale Auriel ho zachránila a připomněla mu ho. Jen radostně přikývl.* I jako ihla, to si budu pamatovat. *Pak si zase vzal papír do svého držení a pokračoval dál.* J jako jitrnice. K jako kletba...kresba...jak bylo to slovo? *Věděl, že je to K, ale ani za boha si nedokázal vzpomenout na to slovo. Měl ho na jazyku, ale nešlo to. Následně pokračoval.* L, to je dole lámané. M je miska na dvou nožičkách a N nemá nožičku, mám ho ve jméně. O jako oko, mám ho ve jméně. P jako plachta. R jako Radagon. S jako stezka. Q jako Quasimodo, který schovává svůj hrb...a pak....pak asi zase nevím. Opět budu potřebovat pomoct. *Jen kývnul hlavou, trochu ho mrzelo, že tam má další mezeru, ale tak hold niko učený z nebe nespadl. Sem tam se prostě sekne, tak to bylo, je a vždy bude. Pak se ale zadíval kolem sebe a už začínala být docela tma.* Páni, jsme tady déle, než jsem si myslel...s tebou mi ten čas utíká strašně rychle. *Vytasil na ní svoje zuby.* Ne, že by mi to nějak vadilo. Měl jsem všechno zažité už jako rutinu, naopak to spíš beru jako krásný zvrat.

*Musela mu úsmev opätovať tiež - nemohla si pomôcť, mal ho príliš nákazlivý. Čo bola v kombinácii s jeho nevšednými očami celkom vražedná kombinácia. Následne sa Auriel spolu s Radagonom zasmiala keď povedal, že sa nebráni žiadnym výzvam.* To som si už stihla všimnúť! *Hlesla pobaveným hlasom a mala chuť do neho hravo štuchnúť, no ovládla sa. Bol odvážny a len tak sa ničoho nezľakol predsa len - už počas ich prvého stretnutia na trhovisku prejavil nesmiernu odvahu. Potom však už sledovala jeho čítanie abecedy.* Bola to klenba! Och ale ak si to chceš zapamätať podľa iného slovíčka tak samozrejme môžeš. *Uistila ho chvatne a potom pokračoval. Prikyvovala vždy keď písmenko správne prečítal - robil jej nesmiernu radosť, keď sa zasekol na písmenku T nahla sa ku nemu s jemným úsmevom aby dočiahla ukazovákom ku tomu písmenku na papieri.* Toto je písmenko T pripomína totemy našich bohov. Môže ti tiež evokovať trám, alebo trest... keby si tu na túto stranu doplnil povraz vyzeralo by to ako šibenica, nemyslíš? *Opýtala sa ho s úsmevom a nechala by ho aby pokračoval, no to povedal, že čas letí - och a bola to pravda. Mierne sa začervenala keď sa na ňu zoširoka usmial a trošku v rozpakoch od neho s jemným úsmevom odvrátila pohľad. Auri sa rozhliadla po miestnosti - pozrela sa von oknom a placho prikývla.* Tiež som si to neuvedomila.. *Priznala a trošku sa nervózne zasmiala keď povedal, že ich stretnutie a spoločne strávený čas berie ako krásny zvrat. Sama by to lepšie nepomenovala.* Už ťa tu trápim pomerne dlhý čas - keď dočítaš ten papier.. poberiem sa domov. Tie semiačka jablone môžeš dať pani Milicent namiesto mňa. *Navrhla mu tento scenár, samozrejme by si vypočula aj iný jeho návrh ak by teda nejaký mal.*

Radagon: Klenba, ano, to je to slovo. Panečku, měl jsem to na jazyku... *Pořádně silně se plácnul po čele. ale celému se tomu zasmál. Nakonec se tedy znova opřel do brouzdání svojí paměti, když si prohlížel další písmenka na papíře.* T jako totemy, ano...a šibenice s trestem na to asi tak sedí, máš pravdu, tohle si už taky budu pamatovat. *Jen trochu zavrtěl hlavou. Jak už se blížili ke konci abecedy, tak už to nebylo tak jednoduché. Čekali ho písmenka, která se nedala úplně přirovnat k nějakému slovu, ale šlo spíše o nějaký symbol nebo tak a tak to nebude úplně procházka růžovou zahradou.* U jako ucho, V jako vrchol, to jsem říkal už předtím. *Pak ale pohořel nad X.* Tohle další nevím, ale pamatuji si, že tohle ještě další, to předposlední je ekvivalent I, ale nevím, jak se to čte. Asi také i? A tohle je Z jako závěr toho celého. *Opět na něčem pohořel, ale tak to k tomu prostě patří. Bral to spíš tak, že si to díky tomu bude pamatovat o to víc. Nakonec, když mu to dovysvětlila, tak už to začali balit.* Ale netrápíš. I kdyby to bylo až do rána, tak mi to vůbec nevadí. Ale bohužel ráno musím brzo vstávat a starat se o úrodu. Semínka Milicent určitě předám. Budeš chtít někam doprovodit? Nebudeš chtít chleba a vodu na cestu?

*Síce sa zasmial a tľapol sa po čele lebo si na to slovíčko nespomenul, no dnes už si do pamäte uložil toľko nových vecí, že by si z tohto naozaj nemal prečo robiť ťažkú hlavu. Chytila ho preto za ruku ktorou sa zľahka udrel a nežne mu ju odtlačila.* Je toho veľa.. veľa nového. Nebuď na seba tak prísny. *Prehovorila so sladkým úsmevom a keď mu ruku pustila - ukázala na seba prstom.* Na to som tu ja. *Urobila drobný žartík nakoľko bolo už jasné, že na neho prísna nedokáže byť a potom sa sústredila na jeho čítanie.* Toto bolo písmenko ix... ach no ľudia čo sa nevedia podpisovať robia väčšinou len túto značku a býva aj na mapách ako značenie cieľa. *Pripomenula mu s úsmevom a pustila sa do vysvetľovania rozdielu medzi i a y.* Číta sa to takmer rovnako.. v slovách sa to dosť spodobuje a často to podľa zvuku odhadnúť úplne nejde. V pravopise máme tvrdé, mäkké a obojaké spoluhlásky.. ku tým sa dostaneme neskôr najprv sa naučíme túto základnú abecedu. Každopádne.. Po mäkkých spoluhláskach sa v domácich slovách píše mäkké i/í. Po tvrdých spoluhláskach sa v domácich slovách píše tvrdé y/ý. Po obojakých spoluhláskach sa zvyčajne píše mäkké i/í, ale vo vybraných slovách sa po nich píše tvrdé y/ý. *Keď to vysvetľovala skákala pri tom ukazováčikom po papieri. Keď jej vysvetlil, že musí pracovať, chápavo prikývla.* Je mi to jasné. *Uistila ho rýchlo a začala veci zo stola baliť. Nechala mu náhradné bero a aj jeden atrament.. ku tomu zopár papierov a aj abecedu z ktorej sa spolu učili. Zvyšok uložila do tašky.* Ďakujem, to nebude nutné.. nemám to ďaleko a ešte stále som sýta z tvojej úžasnej polievky. *Uistila ho s úprimným úsmevom a natiahla si kabát. Hneď na to si prehodila tašku krížom cez telo - ponáhľala sa, nechcela aby ponocoval a zajtra bol príliš unavený na to aby vládal pracovať.* To si nechaj.. môžeš trénovať kým sa zastavím nabudúce. *Usmiala sa a nervózne si založila prameň vlasov za ucho, potom sa pozrela do jeho očí a zvažovala ako sa s ním má rozlúčiť. Objatie? Potrasenie rukou.. zamávanie? Keby sa lúčila v Pelagione, pobozkal by jej ruku a ona by urobila drobné pukrle. Netušila však ako sa medzi sebou lúčia vesničania a tak sa nechala odprevadiť ku dverám a snažila sa nevyzerať tak nervózne.*

Radagon: *Jen se na ní usmál.* Nuže dobrá, moje čelo je tvém držení. *Trochu se tomu zasmál. Následně si pozorně znova vyslechl vysvětlení u některých písmenek, ale když došli na nějaké rychle vysvětlení pravidel psaní i a y, tak kdyby to šlo, tak se mu začalo kouřit z hlavy.* Jo, to zní jako něco, co bychom si měli nechat na někdy jindy. *Trochu se tomu zasmál. Byl to první menší sneakpeak k tomu, jak moc komplikované může psaní být. Ale tak výzva je výzva a Radagon se jim postavil vždy čelem.* Dobrá tedy, nebudu ti to nijak nutit. *Převzal si od ní věci, které mu nechala.* Jedno veliké díky z mojí strany. Budu trénovat. *Počítalo se to jako ten legendární domácí úkol? To, o čem vždy slýchal, že lidé ve školách dostávají? Jestli ano, tak dnes byl nejúspěšnějším dnem jeho života. Nakonec ji doprovodil ke dveřím, otevřel jí jemným gestem ruky s úklonem poukázal na to, že jsou dveře otevřeny.* Přeji šťastnou a bezpečnou cestu, milady. *Chvíli držel roli, ale pak se zasmál a počkal, dokud nezajde za obzor, aby se ujistil, že se jí nic nestalo, dokud s tím mohl něco dělat a když zmizela za obzorem, tak zavřel a vydal se do pelechu. Zítra ho čekal pořádně pracný den.*

Rheanys Moraxos
*Konečně se dostal zase někam, kde byl kousek přírody a málo lidí. Jakožto satyr přírodu miluje. Stejně jako hudbu. Což u satyra fakt není divu. Co by to bylo za satyra, kdyby ji neměl rád? Zřejmě nějaký, který je lehce mimo... Což on je taky, ale to nevadí. Hudbu má rád a to je hlavní ne? Majestátní jasan. Tak se říkalo místu, kde se právě Rheanys nacházel. S pootevřenou pusou si celý jasan obejde. Přišel mu stejně majestátní, jak to říkali ostatní. Možná trochu poslouchal cizí rozhovory, ale to nevadí. Nebyli nijak důležité, takže neodposlouchával. Pouze chtěl zjistit, kde jde nějaké hezké místo na odpočinek. Zastaví se na místě a sedne si na zem. Zády se opře o kmen stromu a na chvíli si dovolí zavřít oči. Byl to pro něj tolik známý, ale zároveň cizí pocit, když slyšel to ticho a klid. Konečně mohl v klidu vydechnout a na nic nemyslet. Za to byl neskutečně rád. Nemusel nic. Mohl v klidu jenom sedět a přemýšlet. I když ani on nepřemýšlel.*

*přes dva metry vysoký ork se vydal na svou pravidelnou obchůzku po centru města. Byl už roky ve službách starosty jako jeden z gardistů, takže měl na sobě patřičnou zbroj a přes rameno přehozené kladivo. Měl zrovna docela dobrou náladu, proč taky ne. Jeho dítko začalo dneska chodit a on byl u toho. Ne, že by v práci byl nějak neopatrný nebo zasněný, ale jednoduše mu to udělalo radost. Takže se zastavil i pod stromem, kde zrovna seděl malý gnom, se kterým prohodil pár slov, zatímco se koukal po okolí. Orkové se moc do hovoru sami od sebe nepouští a Murzog nebyl vůbec výjimkou. Ale musel být trochu výřečný, pokud šlo o práci, kdy chytal různé zloděje a výtržníky*

*Harper seděl ve stínů a prohlížel si svůj úlovek. Jen náramky, ale to mu stačilo. Ničeho a nikoho si nevšímal. Byl zaneprázdněn prohlížením svého úlovku, takže si toho orka vůbec nevšiml. * "Tady mě doufám nenajdou, když jo. No tak jsem v hajzlu." *pomyslel si. Usmíval se, dnes měl úspěšný den. Schoval náramky do kapsy, aby si jich nikdo nevšiml.*

*hrozivý ork se právě bavil s jedním obchodníkem, Bovig byl gnom, který dokázal sehnat všechno a všude. Čas od času se o jeho služby zajímali i členové gardy, takže to, že se s jedním z nich bavil, nebylo nic divného. No, Murzog měl poměrně obstojný výhled, když se rozhlédl okolo a všiml si nedaleko sedícího smrtelníka, který si prohlížel nějaké náramky. Rychle si dal jedna a jedna dohromady, aby mu došlo, že je ukradl. Gnomovi nic neřekl, ani nenaznačil, a rychlým krokem se dostal právě za Harpera* (Murzog) Myslíš, že ty ukradené cetky ti k něčemu budou, hochu? *promluvil svým hlubokým a hrozivým hlasem, bylo mu to ale k smíchu, když si pomyslel, s čím vším se tu obchoduje, a hoch si myslel, že krádeží tohoto něco získal*