Majestátný jasan

*Netrvalo dlho kým Auriel vyšla z lesa v ktorom si uvedomila, že je uväznená na tomto mieste. Nebolo už viac stromov ktoré by si mohla značiť aby sa dostala ku svojej taške, ktorá zostala za bariérov a tak pustila kameň z ruky a zahľadela sa na mesto, ktoré sa rozliehalo pred ňou. Stále bola hlboká noc a ona pri pohľade na mihotajúce osvetlenia jej začalo biť srdce rýchlejšie. Spomenula si na desivé vytie pri koči, na dupot cudzích koní a opäť sa jej zmocnil strach. Chvíľu trvalo kým nabrala odvahu aby sa vydala smerom k mestu. Predsa len netušila čo ju tam čaká, automaticky sa však obávala toho najhoršieho. Nikdy predtým v jej rodnom meste - - v Pelagione nešla von po zotmení - nie to ešte sama. Netušila čo ju môže v temných uličkách neznámeho mesta stretnúť, no z kníh vedela, že to poväčšine nie je nič príjemné.* "Nesmiem dať najavo strach, musím myslieť na svoj cieľ." *Pripomenula si, podvihla si šaty a prebrodila sa vysokou trávou až kým neprišla ku mestu. Mala na sebe hodvábne, tmavomodré šaty, ktoré kde-tu zdobily gombičky zo zlata a perličiek. Bohatstvo jej šiat bolo však ukryté pod čiernym zamatovým plášťom. Na hlave mala klobúk pripomínajúci čepiec a tak dúfala, že jej mlado vyzerajúca tvár bude aspoň trochu ukrytá pred zvedavými pohľadmi nejakých potencionálnych delikventov. Myslela si, že kráča nepozorovane až kým si po chvíľke neuvedomila, že ju prenasleduje nejaká tmavá postava. Automaticky pridala do kroku, začala kľučkovať pomedzi uličky, no postava zrýchľovala zarovno s ňou.* "Prísť sem asi nebol najlepší nápad." *Došlo jej keď už skoro bežala a keďže sa stále obzerala - v zákrute vrazila do nejakého chlapca. Dych mala zrýchlený, oči rozšírené strachom keď totálne vydesená zdvihla pohľad na neznámeho muža.*
(Vzhľad Auri:) *

Castiel Morningstar:
*Castiel chvilku už ve městě byl, tedy nejspíše jen pár hodin. Oblečen byl do velkého šedého kabátu, černé kalhoty a vysoké černé boty. Pod kabátem jak byla jeho zvyklost nebylo žádné tričko, možná si tak připadal více drsný, ale spíše to bylo kvůli tomu, že kabát opravdu hřál a nemusel proto mít pod ním nic, zároveň měl pěkně ušpiněný obličej, takže spíše připomínal bezdomovce. Procházel se ulicemi a díval se na nebe, ruce měl za hlavou a jako vždy byl více méně znuděný. To se zřejmě dnes mělo změnit, ani si nevšiml, že proti němu někdo běží a když do něj ta osoba vrazila jen se lehce zakymácel a měl co dělat, aby to ustál. Na obličeji měl zmatený výraz. Když jen hlavou pootočil za roh postřehl, že někdo běží i za tou osobou, tím si dal vše dohromady a chápal, že ten muž co jí pronásleduje si s ní asi nechce úplně popovídat, proto hlavu ihned vrátil zpět. Chytl osobu (Auriel) za ruku a jelikož byly nejspíš v nedohledu té osoby co ji sledovala, díky právě rohu ulice. A zpět ji posadil na zem.* Ani slovo, pohyb nebo nádech. *Řekl docela výhružně a hodil přes ní svůj kabát, aby ji zakryl. Poté se usadil též a jen se lehce opřel o osobu, takže to vypadalo, že si udělal takovej provizorní polštář a hned vzápětí by si vzal špínu co je na zemi a lehce si s ní otřel zuby, aby vypadaly jako zkažené. Pokud by ten muž přiběhl a zahleděl se právě na Castiela vypadal by docela jako jen bezdomovec co si zrovna našel místo na odpočinek. Pokud by se ho muž zeptal zda neviděl tu danou osobu. Castiel by se jen usmál.* Běžela tudy....a nemáte nějaké peníze ? *Zeptal by se Castiel, který se stále opíral o svůj kabát, pod kterým byla schovaná ona osoba. Musel stále vypadat věrohodně proto jak se i usmíval tak neznámý chlápek mohl vidět i ty "zkažené" zuby.*

*Srdce jej bilo niekde v krku keď sa na ňu upriamili chlapcove modré oči. Mal zašpinenú tvár a tváril sa zmätene, potom ale pravdepodobne začul, že za ňou uličkami funí ďalší človek a reagoval rýchlejšie, než Auriel dokázala vnímať. Nestihla sa ospravedlniť za to, že do neho vrazila ani nestihla utekať pred jej prenasledovateľom ďalej. Chlapec ju totiž chytil za ruku a potiahol ju tak, že si musela sadnúť na zem. Nebránila sa - na to bola príliš paralyzovaná celou situáciou, keď jej prikázal, že nemá hovoriť hýbať sa ba ani dýchať a strhol zo seba svoj kabát - zatajila dych v očakávaní toho najhoršieho.* "Z blata do kaluže, to sa môže stať len mne, že pri snahe o útek pred nejakým delikventom narazím na chlípnika." *Nestihla sa brániť, ani sa pokúsiť z tejto situácie opäť uniknúť, pretože napriek jej najhorším obavám sa na ňu ten chlapec nevrhol - svoj kabát ktorý si vyzliekol totiž prehodil cez ňu a následne sa o ňu oprel. Až keď za nimi dobehol jej prenasledovateľ a chlapec sa zahral na bezdomovca došlo jej, že je na moment v bezpečí, že jej nechce ublížiť - že jej naopak nezištne pomohol. Dovolila si však skutočne vydýchnuť až keď muž čo ju prenasledoval len poŕdavo odfrkol nad chlapcovou žiadosťou o nejaké drobné. Keď počula ako sa mužove kroky vzďaľujú v nejakej z ďalších zašitých uličiek - až vtedy si z hlavy stiahla chlapcov kabát.* Ospravedlňujem sa za nepríjemnosti a ďakujem za pomoc! Kiežby sme boli v meste kde žijem, moja rodina by sa vám bohato odmenila, pane. *Kýla vďačne hlavou nakoľko sa jej inak ukloniť nedalo. Stále sa o ňu opieral do pol pása nahý, zašpinený chlapec a ona mala cez seba prehodený jeho kabát. Rozhliadla sa po okolí, či nepútajú pozornosť, no boli na tomto mieste sami - len pomedzi domy bolo vidno veľké námestie uprostred ktorého stál majestátny strom. Celý výjav by pôsobil magickejšie keby pod ním nestála dievčina ľahkých mravov - lákajúca okolitých mužov.* Viete mi prosím povedať čo je toto za mesto? Ocitla som sa za bariérou len pred pár hodinami, koč v ktorom som sa viezla bol napadnutý zbojníkmi a .. ja, ja som musela utekať. *Obrátila sa na chlapca a ak jej to dovolil - odtiahla sa a postavila.* Ach ospravedlňujem sa za moje nevychované správanie. Moje meno je Auriel. Auriel Ar-Feiniel z Pelagionu. *Jednu nohu dala mierne dozadu, podvihla si sukňu a uklonila sa jej zašpinenému záchrancovi tak ladne a úctivo ako keby to bol jeden z najbohatších lordov z Dramosu.*

Castiel Morningstar :
*Jak uviděl, že ten muž odešel jen se zvedl a díval se na ženu, která měla na sobě jeho kabát. Castiel ho doslova strhl z té ženy a opět si ho oblékl. V obličeji měl výraz stejný jako vždy znuděný, ale zároveň naštvaný.* Odměnila ? To, že vypadám jako vandrák neznamená, že bych si za tohle něco vzal. Udělal jsem to jen proto, abych si otestoval inteligenci lidí, ne abych ti pomohl. *Jeho ton nebyl zrovna nejmilejší, i když to co řekl nebyla úplně tak pravda, přeci jen v něm bylo něco co nemohlo vidět, že by tahle dívenka byla v nebezpečí, takže alespoň na chvíli se ukázala jeho světlá stránka. Jak si rovnal svůj límec u kabátu, tak se i na chvíli zasekl právě kvůli její otázce.* Tohle místo ? Upřímně jsem tu jen chvíli proto ti na tohle odpovědět nemohu. *Opět se však zasekl protože jak dívka řekla, její rodina je zřejmě bohatá a to, že jela v kočáře plus oblečení mu jeho teorii jen potvrzovalo. Jak pozdvihla sukni a uklonila se, Castiel se jen zmateně podíval.* Tohle bych tu rozhodně nedělal. Zaprvé nejsem urozeného původu, za druhé jsi oblečená jako šlechtična. A šlechtična bez ochranky na takovémhle místě, to není dobrej nápad. *Lehce si prokřupal krk. Přemýšlel zda ji má říct své jméno nebo ne. * Jmenuji se Castiel Morn......Ano Castiel Morn. Z....z.....malé vensice blízko Morionu. *U svého příjmení se zasekl a proto řekl jen část a vydával ho jako za své pravé, co kdyby Auriel znala jeho rodné město Morien, a co hůř co kdyby znala rod Morningstar, přeci jen otec Castiela tam trénoval nováčky do královské armády. Nemluvě o tom, že zprávy o tom, že Castiel zabil, i když v sebeobraně svého bratra, se rozširovaly dost rychle a je dost možné, že by se mohli dostat i k ní a to by mohlo Castiela i ohrozit. Samozřejmě to s vesnicí lhal, ale zrovna ho v tu chvíli nic nenapadlo.* Podle oblečení...je tvůj otec nějaký lord ? Nebo ? *Zeptal se, i když měl stále ten znuděný výraz.*

*Chlapcove správanie ju zanechalo pomerne zmätenú. Predsa len jej najskôr pomohol a teraz vyzeral byť nahnevaný a znudený celou situáciu do ktorej ho dostala. Našťastie bola Auri vycvičená v tom skrývať svoje skutočné pocity a myšlienky - preto jej jemný úsmev na perách zostal aj napriek jeho zrazu pomerne nepriateľskému správaniu.* Ospravedlňujem sa, nechcela som ťa uraziť. *Bola naučená prispôsobiť žargón a štýl konverzácie v súlade so situáciou tak ako bolo potrebné, preto v rozhovore s Castielom obmedzila formality.* Som potešná, že to takto vnímaš Castiel a veľmi ma teší. Som rada, že ti nezostanem nič dlžná, nemala by som ti to teraz ako splatiť. *Excelentne skryla sklamanie nad tým, že jej tento chlapec nevedel o tomto mieste nič povedať a tak si len oprášila šaty a keď poukázal na to ako vyzerá a ako sa správa - len si s úsmevom povzdychla a napravila si klobúčik.* Myslím, že slušné správanie si zasluhuje každý slušný človek, nezáleží na tom či si alebo nie si urodzeného pôvodu. Môžem však súhlasiť, že toto miesto nie je práve ideálne na nočné prechádzky. Rozhliadla sa a pritiahla si ku telu čierny plášť, ktorý ukryl jej tmavomodré, zdobené šaty.* Môj otec nie je lord, no pre jedného lorda pracuje - ako poradca, priamo v Dramorse. Je ku môjmu otcovi veľmi štedrý za čo je mu moja rodina nesmierne vďačná. *Objasnila svoj pôvod Castielovi a podišla ku uličke cez ktorú videla na námestie.* Ako si sa dostal cez bariéru? Skúšal si už nájsť cestu von? *Opýtala sa s pohľadom upreným na veľký jasan, ešte sa jej nechcelo vydať ďalej. Hoci sa tento mladík choval mätúco. Faktom bolo, že jej pomohol a teda sa cítila napriek všetkému bezpečnejšie v jeho prítomnosti než keby mala byť opäť sama v tomto meste. Mala v pláne zostať s ním aspoň do svitania, dúfala, že potom bude toto miesto aspoň trochu bezpečnejšie.*

Castiel Morningstar:
*Při tom jak se mu omluvila se jen lehce Castiel pousmál.* Nejsem uražený. * Odpověděl vzápětí a konečně si dorovnal ten límec, bylo vidět, že když si límec rovnal dělal to docela agresivně skoro jako kdyby mu ten límec vadil, stále měl, ale úsměv na tváři, na té znuděné tváři. S tím, že si každý slušný člověk zaslouží slušné zacházení se jeho úsměv ještě více rozšířil.* Slušní lidé ? *Na jednu stranu možná byl Castiel spíše negativní, ale věřil prostě jedné věci.* Slušní lidé jsou ti co zemřou jako první. Můj bratr byl slušný člověk, ctižádostiví a neuznával nic jiného než žít podle pravidel. A zemřel. Slušní lidé jsou první kdo jdou pod šibenici. Takže ti dám radu. Chceš být slušná nebo dokonce i hrdinka ? Nedožiješ se rána. *Řekl vcelku smutným tonem . * Zní to jako fajn otec. *Dodal. Poté ovšem přišlo na barieru a jeho zmatení bylo jasné. * Barieru ? Pokud chceš odejít prostě odejdeš touhle cestou. Ta tě zavede přímo k bráně a je to. Je to tak složité ? *Castiel se ještě ani nepokoušel dostat ven, nevěděl, že nemůže. Přeci jen do Desperu původně přišel tak, že se chtěl ukrýt před svým otcem a před svou minulostí.* Nebo trochu nechápu kam tím míříš. Pojď ukážu ti jak ven. *Pousmál se a čekal na její reakci.*

*Odtrhla pohľad od námestia a kútikom oka sledovala ako si jej nevšedný hrdina agresívne napráva golier. Napadlo jej, že by ku nemu pristúpila a pomohla mu golier kabátu narovnať tak aby mu nevadil. Žiaľ napriek tomu, že jej pomohol, jeho zvláštne chovanie zapríčiňovalo, že sa ho trochu bála a tak si držala odstup.* "Radšej zomriem ako čestný, slušný človek než žiť ako darebák." *Napadlo jej, no nahlas to nepovedala. Až pridlho ju učili mlčať, možno keby sa nesprával tak zvláštne, bola by ochotná sa s ním na túto tému pozhovárať. Nechcela však otvárať potencionálne staré rany.. predsalen hovoril o smrti brata, to na človeku zanechá nejakú stopu. Viac než jeho chovanie ju ale zaskočila jeho reakcia na magickú bariéru.* "Skúša teraz moju inteligenciu alebo je vážne možné, že o tej bariére nevie?" *Napadlo jej, no namiesto toho aby spochybnila jeho slová sa na neho len sladko usmiala.* Ďakujem Castiel, budem rada ak mi ukážeš bránu o ktorej hovoríš. Nerada by som tu sama blúdila pri snahe dostať sa von z tohto mesta. *Chcela sa opäť ukloniť, no ovládla tieto svoje naučené pohyby aby ho ešte viacej nerozhnevala.* Prosím veď ma, orientácia nieje moja silná stránka. *Priznala trochu nervózne a hrala sa pri tom s lemom svojho čierneho plášťa. Trochu paranoidne sa rozhliadala po uličkách okolo nich, ako keby sa obávala, že sa môže jej prenasledovateľ vrátiť.*

Castiel Morningstar :
*Castiel opravdu nevěděl, že tu nějaká bariéra je proto jen kývl a vyrazil směrem k bráně. Pokud by ho Auriel následovala viděla by, že skutečně Castiel jde jako kdyby chtěl odejít z města. Sice tu Castiel nebyl tak dlouho, ale trefit k bráně nebylo tak těžké, čeho si, ale i po cestě mohla Auriel všimnout je to, že Castiel se vůbec nerozhlížel prostě šel jen směrem k bráně.* Nenavazuj s nikým oční kontakt nebo se na ně ani nedívej, upoutáš tím na sebe pozornost a někdo to může brát jako provokaci. * Poradil ji na jeho poměry vcelku slušným tonem a pokračoval dál. Dokud nedorazili až k bráně, před kterou se zastavil.* Tady máš východ. Prostě jen projdeš a je to. *V tu chvíli se prostě rozešel proti bráně, kdy chtěl jít ven, ale v tom ucítil jakousi sílu, která ho odhodila zpět asi 10 metrů na zem a vyrazila mu dech. Takže ležel na zemi.* Co to k*rva bylo ?! *Vykřikl zatím co se prohýbal protože to odhození docela i zabolelo.* Tak tohle v plánu nebylo. *Lehce se posadil a popadal zpět dech. V jeho tváři měl jen jediný výraz, nechápal co se právě teď stalo. A ani Castiel by nebyl tak šílenej, že by si nechal takhle dobrovolně ublížit. Opravdu si myslel, že tímhle prostě odejde z města. *

*Kráčala krok za ním a pokukávala po okolí, snažila si všímať potencionálne nebezpečenstvo keď to ju Castiel upozornil na to, že by to robiť nemala.* "Ako ale potom zistím, že sa ku mne blíži niekto nebezpečný?" *Pomyslela si zmätene, zostala však potichu tak ako bola naučená a poslušne sklopila zrak ako jej poradil. Keď prišli ku bráne - nevidela nikde stráže ako to býva pri vstupe do mesta zvykom. Castiel opäť prehovoril, že to nič nieje a chcel jej názorne ukázať ako ľahko sa dá dostať preč z mesta. Na moment mu uverila, vyzeral tak sebavedomo, že si myslela, že proste naozaj vie čo hovorí, že to už skúsil. Napadlo jej, že tá bariera možno slúži len ku nejakej zvláštnej ochrane mesta pred pytliakmi alebo tak... a preto jediné miesto akým sa dá z mesta odísť je práve tu - v centre... no keď Castiela odhodilo od brány skoro 10 metrov až ku jej nohám, zhasol v nej aj ten posledný, slabý, plamienok nádeje. Reagovala však veľmi rýchlo, pribehla ku nemu a čupla si vedľa neho.* Si - si v poriadku? *Opýtala sa ho vystrašene. Očividne voči bariére vyrazil plnou silou inak by neletel tak ďaleko.* Neublížil si si? *Chcela vedieť, jej hlas bol starostlivý a v očiach si mohol prečítať, že má o neho obavy. Bola proste priveľmi láskavá na ľudí okolo seba.*

Castiel Morningstar:
Fyzicky v pohodě asi jsem. Ale co to krucinál je ?! *Jak to řekl tak si opět musel lehnout, aby dokázal vstřebat to co se právě stalo. V hlavě mu to šrotovalo jako snad nikdy. * Už chápu co jsi tou bariérou myslela.. *Zasmál se a opět si sedl. Nakonec se však těžkopádně zvedl a opět si upravil svůj kabát, kdy límec opět agresivněji upravil. Možná to byla blbost, ale zajímavé bylo, že když si Castiel pokaždé upravuje kabát tak když si ho například rovná dělá to v naprostém klidu, ale límec vždy dělá agresivně. Možná  se v tom odrážela právě persona právě Castiela. * Dobře...takže jsme tu uvězněni. Jídlo a voda prakticky nulová. Městu dochází zásoby. To znamená jediné. Co rok...to tu bude horší.. *Začal přemýšlet nahlas. Po chvilce se chytl za hlavu. * Přemýšlej Morningstare....přemýšlej ty blbče ! *Řekl vcelku nahlas, kdy si ani neuvědomil, že vlastně řekl své pravé příjmení. * Zkusit to znovu je hloupost. Mimochodem Auriel děkuji ti za starost. *Pousmál se, konečně opět se ukázala ta světlejší stránka Castiela. Přitom však stále přemýšlel co se to k sakru děje.*

*Najskôr mu neodpovedala pretože odhadla, že ide len o rečnícku otázku. Keď sa nakoniec zdvihol na nohy, vzala do ruky kamienok a postavila sa tiež. Zamyslene ho počúvala a došlo jej, že má pravdu. Ako by sa sem mohli dostať zásoby ak nič neprejde skrz? * Podišla bližšie ku bariére a hodila do neviditeľnej steny drobný kamienok. Bol to viac menej voľný pád - nebol to veľmi silný hod a preto keď sa odrazil - dopadol len k jej nohám bez toho aby niekoho zranil. Keď zdvihla pohľad všimla si ako im nad hlavou krúžia vtáky. Zdalo sa, že na nich bariéra nefunguje pretože si lietali sem a tam.* Možmo to nieje tak úplne stratené.. zdá sa, že zásoby by sem mohli poslať napríklad pripevnené na koňoch... lenže či by o to mal niekto záujem? Toto mesto nevyzerá ako sídlo niekoho dôležitého.. aká je šanca, že sa kráľ dozvie, že ľudia tu hladujú keď odtiaľto nevieme poslať žiadnu správu. *Ani jej nenapadla možnosť, že by kráľ o úpadku Desperosu vedel a nič s tým nerobil - bolo to totiž niečo proti jej vnímaniu sveta kde si ľudia pomáhajú keď to potrebujú - bez ohľadu na okolnosti. Čo ale neušlo jej pozornosti bolo ako si Castiel sám pre seba rozpráva - oslovil sa Morningstar nie Morn. Mierne našpúlila pery a zvažovala prečo jej nepovedal ako sa skutočne volá už na začiatku.* "Morningstar, hm... prečo mám pocit, že som to priezvisko už počula? Nebol niekedy u nás niekto s týmto menom ubytovaný? Alebo to spomínal otec v niektorom z listov?" *Uvažovala, no z myšlienok ju vytrhlo keď jej poďakoval. Automaticky sa mierne - takmer nepatrne uklonila. Nebol to úklon služobníčky, mala vystretý chrbát, nesklonila hlavu - len jemne pokrčila kolená. Každopádne, dbala na to pred čím ju varoval už vtedy v uličke a teda nechcela pútať pozornosť okázalými gestami, hoci ich mala zaryté hlboko pod kožou. Odvrátila pohľad aby si nevšimol, že z jeho poďakovania jej mierne zružoveli líčka.* Veľa o tej bariére neviem, spadla som cez ňu len pred pár hodinami, no učili ma, že každé kúzlo má slabinu... nič nieje perfektné a tak nemôže byť ani táto bariéra. Musí existovať spôsob ako sa dostať skrz. Niekde, nejako... *Zamýšľala sa nahlas aj ona. *

Castiel Morningstar:
Jak jsi, ale řekla. Jaká je šance, že se to král dozví. A co hůř ? Jakou paniku by to mohlo vyvolat v okolních městech. Být králem tak to bych opravdu nechtěl. Ba naopak udržel bych to ještě více v tajnosti. * *Odpověděl ji. Opravdu mu nedošlo to, že vůbec předtím řekl své příjmení a mluvil přesně tak jako kdysi.* Je dost možné, že by ten šmejd poslal i tu zatracenou armádu, jen proto, aby se sem nedostal už nikdo jiný. *Nazvat krále šmejdem je docela odvážné, ale tím se víc jen projevovala Castielova nenávist vůči trůnu a vůči své rodině právě na to byla ta narážka i na armádu, kdy otec Castiela trénoval nové muže do armády a byl docela známý. * Po*ranej Azazel Morningstar, p*ranej král a p*raná armáda. *Pousmál se.* Věř mi, že ani jedno z toho nechceš, aby ti bránilo ke vchodu do města. Urození to nevidí, ale zatím co hodují, idioti za ně umírají. *Bylo rozhodně poznat, že Castiel skutečně nenávidí šlechtu a tím, že prozradil své příjmení bylo vidět, že nenávidí i svoji rodinu.*

*Castiel nereagoval na jej úvahy o slabinách bariéry, ktorá ho pred chvíľou takmer knokautovala - nie. Zameral sa len na tú prvú časť o zásobovaní, kráľovi, kráľovskej armáde.. Sledovala ako v ňom každým slovom narastá hnev. Nemusela byť génius na to aby sa dovtípila, že pravdepodobne neprežil najšťastnejšie detstvo. Po zmienke o smrti jeho brata, o kráľovi a armáde si spomenula na slová jedného z jej súkromných učiteľov.* "Morningstar, kráľovská armáda... no počkať, nevelí rod Morningstar kráľovej armáde?! To by znamenalo... " *Auriel sa poznaním rozšírili zreničky.* "On sám je urodzeného pôvodu!" *Nechcela sa radšej zamýšľať nad tým čo sa asi v ich rodine stalo, no nápoved mala dosť. Mŕtvy brat, Castielove zvláštne, výbušné a agresívne správanie.. zaplavilo ju neblahé tušenie, že sa v ich rodine stalo niečo strašné. A presne preto hoci s Castielom absolútne nesúhlasila, no pud sebazáchovy jej v hlave rozsvietil červený majáčik. Predsa len hoci jej otec nebol lord, ako urodzenú ju vychovávali a jej osudom malo byť vydať sa za niekoho z urodzeného rodu aby zabezpečila rodine moc, bohatstvo a prestíž.* Iste máš na svoje názory dobré dôvody. *Špitla a začala nenápadne ustupovať ďalej od neho aj od brány. Začínala mať pocit, že nie je tak bezpečné tráviť čas v jeho prítomnosti keď má takéto vyhranené názory a pravdepodobne aj problém s ovládaním emócií.* Myslím, že sa pokúsim nájsť si niekde nocľah, kde spávaš ty? *Pokúsila sa stále znieť priateľsky, hoci aktuálne v nej narastal strach.*

Castiel Morningstar :
*Castiel stále přemýšlel co se tu sakra děje. Dokonce i přemýšlel co by možná udělal jeho otec, kterým pohrdal. Dokud neuslyšel Auriel o tom, že má své důvody a neviděl ji ustupovat.* Ty můžeš být vyjímka. Pokud bych ti chtěl ublížit už bych to dávno udělal nemyslíš ? Hlavně protože ženám neubližuju, to je moje pravidlo. *Řekl a otočil se na ní s mírným úsměvem. Najednou se mu, ale doslova otevřeli oči.* Každé kouzlo má slabinu...tak moment ! *Vykřikl směrem na Auriel.* Pokud zvířata, nebo aspoň ptáci mohou letět tam a zpět, ale věci sami o sobě nemohou. Vezmeš kus papíru, bude to znít nechutně, ale můžeš to nacpat na zvíře nebo po případě vypálit vzkaz přímo na něj, a zavolat tím pomoc. Auriel jsi genius ! *Pousmál se dost přirozeně, ale po chvilce se vrátil zpět do toho svého režimu skoro jako by nechtěl, aby ho Auriel viděla se usmívat. * Problém je, že nemám nic čím by jsme ty ptáky dostat. A dnes se mi nad tím ani přemýšlet tolik už nechce. Chvilku to potrvá než na něco příjdu. *Zamyslel se. Castielovi to narozdíl od jeho bratra pálilo, takže dokázal vcelku rychle přemýšlet. Na druhou stranu tu furt byla ta agrese, které se prostě většinu času nemohl zbavit. Její otázka ho trochu zmátla, ale co ho zmátlo ještě víc je to, že viděl ten strach v jejích očích. Proto sám ustoupil o dva kroky, aby ji dal najevo, že nemá v plánu ji ublížit a chtěl ji tak dát prostor.* Něco si najdu... *Odpověděl ji a podíval se ji přímo do očí.* Ty víš kdo jsem, že ano ? *Zeptal se prostě narovinu, ale bylo vidět, že je naprosto klidný, spíše tím tonem jak se zeptal ten byl smutnější.* Vidím ti to v očích, že se bojíš...ale nemáš čeho. *

*Keď ju Castiel prekukol, zostala nervózne stáť na mieste a zahanbene sklopila zrak.* Ospravedlňujem sa. Viem, že si mi pomohol a nemyslím si, že si zlý človek, len je pre mňa ťažké nebyť sama sebou a ty máš očividne veľký odpor voči ľuďom ako som ja. *Vysvetlila svoje chovanie rozhodnutá ísť s pravdou von.* Ja tu naozaj nechcem spôsobovať žiadne problémy. *Takticky sa vyhla odpovedi na jeho otázku o tom, že vie kto skutočne je. Musela hovoriť hlasnejšie, keďže bol medzi nimi teraz pomerne veľký priestor.* Uhm a s tými zvieratkami - možno by stačilo napísať odkaz priamo na ich kožu, nemusíme im ubližovať. *Chcela zmeniť tému a popri tom sa pohrávala s prameňom svojich bielych vlnitých vlasov, ktoré jej siahali až po pás.*

Castiel Morningstar:
*To, že se omluvila mu opět udělalo na chvilku úsměv na tváři.* Omluva ? Za to, že jsi opatrná ? Nepříjmám protože se není za co omlouvat, naopak by jsi byla blázen, kdyby jsi cizému důvěřovalo ihned.A jak jsem řekl, můžeš být vyjímka . Ovšem to, že nechceš způsobovat problémy to asi nikdo. Je tu ovšem něco jiného a to, že problémy si tě najdou samy. Tak to v životě funguje. *Nad tím, že se vyhla jeho otázce jen lehce pohnul hlavou, bylo mu v tu chvíli jasné, že to Auriel ví. Odstup si však stále nechával, nechtěl aby se Auriel cítila v nebezpečí.* Hodila si s kamenem proti té bariéře a ten se odrazil. Já mam na sobě oblečení a odrazil jsem se i s ním. Proto i, kdybychom něco připnuli přímo na zvíře, dost možná by to to zvíře odhodilo, když to dáš dovnitř nevím zda by to ptáka třeba nerostrhlo. Proto si myslím, že nejlepší by bylo vyrýt to do kůže a modlit se. *Dokončil svou teorii a lehce se přiblížil k Auriel pomalým krokem, aby pochopila, že opravdu nemá důvod ji ubližovat.* Každopádně je mi jasné, že o mě víš hodně, ale já o tobě vím jen málo. Pokud mi chceš důvěřovat a já tobě, asi by jsme se měli trochu více představit. Nemám pravdu ? *Zeptal se, když už byl pár kroků od ní, kde zastavil.* Takže si zahrajeme takovou hru. Otázka za otázku. První se ptám já. Kam jsi vůbec měla namířeno ? *Zeptal se Castiel a dal ruce v kříž na prsou.*

*Záporne potriasla hlavou.* Myslela som skôr niečo ako atrament alebo blato a tým napísaný odkaz na srsti nejakého koňa alebo srnky. Predsa len sa blato na ich pokožke bežne vyskytuje. *Keď ku nej prikročil bližšie zdvihla hlavu. Zdalo sa jej, že má na tvári letmý úsmev. Na prázdno preglgla a pery sa jej tiež zvlnili do jemného nevinného úsmevu keď prehovoril o tom, že vie o ňom veľa.* To by som netvrdila, predsalen sa nepoznáme dlho a .. polka z toho sú len moje dohady. *Nervózne sklonila zrak, riadila sa jeho radou a nedívala sa mu do očí - nechcela ho nie čím vyprovokovať. Jeho ďalšia otázka ju však prekvapila.. začala sa pohrávať s lemom jej zamatového plášťa a previnilo sa usmiala.* Bude to znieť ako výhovorka alebo lož, no služobníctvo ani rodičia mi nepovedali kam idem. Opäť som si len domyslela .. čo by mohlo byť cieľom tej cesty. *Zahanbene jej zružoveli líca.* Myslím si ale, že ma viezli na panstvo nejakej urodzenej rodiny, aby som sa zoznámila s mojim potencionálnym snúbencom. *Hovorilo sa jej o tom ťažko - obzvlášť keď ešte pred chvíľou Castiel dával najavo svoju nechuť k šľachte a urodzeným rodinám. To čo si o tých zásnubách ale skutočne myslela si nechala pre seba. Predsalen ju učili mlčať a Castiel sa na jej pocity nepýtal. Nikto sa nikdy nepýtal.*

Castiel Morningstar:
Chytrá holka. *Jeho úsměv se ještě zvětšil a to díky tomu nápadu s blátem.* Vyzkoušet se to může. *Poté co došlo už na jejich menší hru se na chvíli přestal usmívat.* Dohady ? *Řekl si spíše jen tak pro sebe a sledoval jak nervozní Auriel byla.* Opět mě se bát nemusíš ani nemusíš být nervozní, pokud to předemnou chceš skrývat dělej to alespoň pořádně. *Zasmál se docela nahlas tentokrát a dokonce i mile.* Jak jsem už říkal mě se bát nemusíš, trochu se uvolni. Takhle ti za chvíli prdne srdce z té nervozity. *Poté poslouchal nadále jak odpovídá na jeho otázku, a na to se jen usadil zpět na zem, takže v tuhle chvíli muselo být Auriel jasné, že i kdyby něco Castiel chtěl udělat tak Auriel má navrh.* Všude stejné jak tak koukám. Rodiče chtějí pro své děcka jen to "nejlepší" . Řekla jsi ovšem do nějaké urozené rodiny, takže ty jsi ještě toho snoubence ani neviděla, že ? *Opět to Castielovi začalo šrotovat v hlavě, ale nespouštěl oči z Auriel.* Jinak řečeno dost možná tě táhli do vztahu se kterým jsi sama nesouhlasila. To znám možná lépe než si myslíš. *Castiel skutečně mohl vědět jak se Auriel může cítit. Přeci jen jeho též táhli k něčemu čím být nechtěl a to vojákem. Ano je pravda, že vztah a armáda je něco jiného, ale na jednu stranu je to to samé. U obou jste vázaný nějakou přísahou. Nakonec Castiel jen mávl lehce rukou.* Otázka zodpovězena, jsi na řadě. Takhle se tedy ta hra, alespoň hraje.

*Nečakaná lichôtka spôsobila, že sa mierne začervenala. Trošku ju upokojilo, že tu nebude nikde Castiel loviť zvieratá aby im mohol do kože vyrezávať správy. Tá predstava ju totiž značne znepokojovala. Keď ju upozornil, že nevie svoju nervozitu poriadne skrývať - sčervenala ešte viac.* Nikdy som ešte nebola nútená diskutovať s chlapcom na takéto témy. *Šepla a jemne pri tom odvrátila tvár. Potom aby dokázala svoju odvahu pristúpila celkom blízko ku nemu a sadla si vedľa neho tak, že vzdialenosť medzi nimi by neschválila žiadna z jej komorných.* Nikdy som sa s chlapcami nezhovárala sama. *Dala si pozor aby si sadla na plášť nie na šaty, bol to skôr zvyk - bolo jej jasné, že tu na tom nezáleží.* Všetko malo svoj systém, režim a poriadok. Verím, že moji rodičia tú svadbu nedohadovali aby mi ublížili. Chcú aby som sa mala dobre, aby mi nikdy nič nechýbalo. A .. a možno ak by som toho potencionálneho snúbenca odmietla, možno by ma napokon ani nenútili do tej svadby. *Neistý hlas akým to rozprávala prišiel jej samej smiešny. Trošku neveselo sa pousmiala a rozviazala si klobúk, ktorý si následne položila do lona.* "Táto časť mesta pôsobií kľudne.. na druhej strane prečo by niekto chodil k bráne ktorou sa nedá odísť." *Auriel si prehodila svoje po pás dlhé, vlnité biele vlasy cez rameno a zamyslene sa v nich prehrabovala prstami.* Už je to ale aj tak jedno, svadba nebude - skončila som tu. Na mieste z ktorého sa nedá uniknúť. Je to úplný opak sveta, ktorý som doteraz poznala.. svadba, rodina - to všetko je preč. Budem rada ak sa dožijem konca dňa, týždňa, mesiaca. Príde mi to bláznivé, toto miesto je ako zlý sen z ktorého sa neviem zobudiť. *Akosi to na ňu všetko doľahlo. Potom sa na chvíľku odmlčala lebo rada s otázkou bola teraz na jej strane. Pootočila hlavu a pozrela sa na Castiela. Prišlo jej tak zvláštne, že pôsobil sebaisto a pokojne - mala pocti, že ona si na toto mesto nikdy nezvykne.* Moja otázka... hm.. *Pozrela sa pred seba.* Vravel si, že mi rozumieš lepšie než si myslím. Mal si snúbenicu? Chceli ťa tiež oženiť s niekým koho si predtým nepoznal? *V hlave jej skrsla šialená predstava.* "Pravdepodobnosť, že by mi mama vybrala práve Castiela je malá. Šanca, že by ma viedli do ich sídla aby som sa vydala do rodu Morningstar je mizivá - ale musím uznať, že by to bolo komické, keby osud zariadil to, že to napokon dopadlo takto. On zabil brata a ušiel z domu, ja som ušla pred banditmi a skončili sme v Desperose." *Pomyslela si a napäto čakala na jeho odpoveď.*

Castiel Morningstar:
*V tichosti poslouchal co mu Auriel říká.* Vše je jednou poprvé, a myslím si, že tady to nikdo jiný než my dva neuslyšíme. A i kdyby tak si myslím, že daleko neuteče. *Zavtipkoval lehce, dost však Castiela překvapilo to, že Auriel se posadila kousek od něj. Že by mu konečně začala trochu věřit ? On za to byl však rád, konečně někdo kdo mu sdělí i něco o sobě a nemusí se bát o svůj kejhák. Zároveň to určitě bylo i tím, že to není nějakej chlapík před, kterým musí vypadat drsně, ale může prostě být v uvozovkách sám sebou. Doposlouchal potichu její odpověď a nepřestával se více méně usmívat.* Mám takový pocit, že ublížit ti určitě nechtěli, ale chtěli pro tebe to nejlepší a hlavně bezpečí. Je i dost možné, že by jsi svatbu ani neodmítla, přeci jen jsi svého snoubence ani neviděla. Třeba by to bylo jak se říká láska na první pohled. Při nejhorším by jsi mu jednu vlepila a věř mi, že pak by sis mohla i snoubence vybírat. *Pokusil se to trochu odlehčit, sám si totiž myslel, že to na Auriel působí depresivně a proto ji chtěl, alespoň v tomhle povzbudit.* Myslím si, že je jedno jestli jsi tady nebo někde jinde. Ani doma u rodiny nemáš stoprocentní jistotu, že přežiješ do druhého dne. *Dodal trochu smutněji a prstem napsal do země název svého města MORIEN. * Když to tu přežiješ je velká šance to, že tě to změní natolik, že si budeš víc věřit a upřímně si myslím, že to bude super zkušenost. Lady Auriel postrach mužů v Desperu. Zní to náhodou docela fajn. *Když byl Castiel klidný a necítil se v nebezpečí nebo se nemusel přetvařovat, byl to úplně jiný člověk. Nad její otázkou se lehce zasekl.* To ani ne, můj otec mě už od malička nutil do armády. Cvičil tam nové rekruty...kluci co jim ještě teklo mléko po bradě a říkají si královská armáda. Takže oba jsme byli nuceni k něčemu do čeho jsme jít nechtěli. Měl jsem na výběr. Stát se vojákem a zasvětit svůj život armádě nebo se zříct svého jména. Vybral jsem si to první..... *Na chvíli se zasekl a pod název svého města napsal velkým písmem Zachy, což bylo jméno jeho bratra.* Velká chyba.... *Castiel se nad tím jménem jen pousmál a díval se celou dobu na něj. V tuhle chvíli Castiel byl skutečně tak klidný, že i kdyby mu někdo držel dýku u krku, tak by nic neudělal. Jedno však bylo jasné pokud tedy Auriel znala rod Morningstar. Castiel je tím synem, který utekl z města a zabil svého bratra. Jestli při sebeobranně nebo ne to už se nikde neudávalo a to i přes to, že v tom Castiel byl v uvozovkách nevinně protože se pouze bránil.*

*Trochu sa na jeho vtipe pousmiala a ďalej si zamyslene prehrabávala prstami vlasy. Skutočne ju pobavila predstava, že by mala uraziť potencionálneho snúbenca tým, že by mu dala facku. Ak sa jej niečo nepodobalo tak práve toto... na druhej strane ktovie - doteraz sa jej nepodobalo ani nočné posedávanie s cudzím mužom vo väzenskom meste uprostred noci.* "Môže tento deň skončiť viac bizarne?" *Pomyslela si, že má pravdu v tom, že ani doma si človek nemôže byť 100%tne istý, že sa mu nič nestane, no matematicky a štatisticky vzaté - je väčšia pravdepodobnosť, že zomrie tu, nie v chránenom sídle.* Vlastne som len vymenila väzenie za iné väzenie. *Zavtipkovala a musela uznať, že to väzenie predtým sa jej páčilo omnoho viac. Potom sledovala ako píše do piesku názov mesta z ktorého pochádza a meno - možno jeho brata? Už toto bol znak, že pochádza z meštianskej vrstvy, predsalen umenie čítať a písať nie je samozrejmosťou. Úprimne sa o vojnu nikdy predtým veľmi nezaujímala, takže ani pri učení na túto tému nedávala veľmi veľký pozor. Omnoho viac než to ju zaujímala politika a diplomacia. Každopádne vedela, že v tom meste sídli kráľovská armáda, lebo v tom meste pôsobil aj jej učiteľ šermu Godric.* "Lady Auriel postrach mužov v Desperose." *Znelo to smiešne a tak sa znova uškrnula. Ďalej ho bez slova počúvala a z toho akým spôsobom hľadel na meno Zach jej to všetky dohady potvrdilo. Každopádne možno o ich rodinnej tragédii vedel jej otec, no ku nej sa to nedostalo. Prečo by aj malo? Bola predsa len mladá slečna, ktorú musia pred podobnými tragickými osudmi chrániť. Teda aspoň v minulosti to tak bolo.* Máš na mňa ešte nejakú otázku? *Pozrela sa na jeho mierne špinavú tvár a pohľad mala vážny tak ako on.*

Castiel Morningstar :
*Stále se díval na to jméno, na chvíli jako kdyby byl v tranzu. Ale z toho se naštěstí probudil vcelku rychle a opět sledoval Auriel.* Ono celý život je takové vězení. *Dal ji za pravdu, nakonec napsal pod jméno Zachyho i jméno Azazel, které přeškrtl. Poté si opět začal narovnávat límec, kdy to opět bylo spíš takové stržení, jelikož Auriel byla vcelku všímavá mohla si všímnout, že tím si právě Castiel spíše ulevuje od své agrese než, že by byl celkově naštvaný. Není dost jasné proč, ale Auriel v tuhle chvíli skutečně bral jako někoho komu může věřit, možná protože v ní neviděl hrozbu. Možná to i byla chyba kdo ví, ale na druhou stranu Castiel nebyl takový hlupák, aby tohle vše řekl jen tak někomu. Nakonec rukou smazal jméno Zachy, ale přeškrtlé jméno Azazel tam nechal.* Někoho jsem zabil. *Řekl z ničeho nic. Dost možná to mohl být i šok, že to prostě takhle řekl, ale už si od toho musel ulevit.* Proto jsem tady...proto jsem v Desperu. Protože je to jediné místo, kde jsem více v bezpečí než doma. *Podíval se ji přímo do očí, ale stále nikde nebylo nic co by naznačovalo, že by chtěl Auriel ublížit.* Proto moje další otázka. Viděla jsi někdy někoho jak umírá ? Nebo ti to otec nikdy nedovolil vidět ? *Otázal se vcelku vážným, ale na druhou stranu smutným tonem.*

*Neprítomne prikývla keď povedal, že celý život je také väzenie, pretože sa s tou vetou vedela stotožniť. Ako by aj nemohla keď sa ocitla uprostred najväčšieho, najmagickejšieho väzenia v ríši. Potom začal písať ďalšie meno, zaškrtol ho, zmazal to predošlé a keby ich niekto sledoval asi by si len myslel, že si Castiel len niečo kreslí. Úprimne tomu nevenovala takú pozornosť až kým neprehovoril.* Tvojho brata, že? Toho slušného. *Hlas mala tichý, oči doširoka otvorené. Na jednej strane bolo uspokojujúce vedieť, že jej teória bola správna, na tej druhej nečakala, že by to len tak priznal. Priznať niečo takéto druhej osobe ... to sa v knihách stávalo väčšinou vtedy kedy chcel vrah zabiť aj dotyčného, ktorému sa práve zveril. A tak len dúfala, že nebude ďalšia na rade. Hoci tomu zatiaľ nič nenasvedčovalo, za tento jeden večer bola už pár krát svedkom toho ako rýchlo sa mu dokáže zmeniť nálada. Srdce sa jej rozbúchalo rýchlejšie, keď vysvetlil, že preto prišiel sem a chce tu zostať. Potom sa jej pozrel do očí a položil jej otázku z ktorej by sa jej učiteľke distingvovanej konverzácie zatočila hlava.* Uhm, nie nevidela. *Akosi nevedela čo dodať.* "Nie Castiel, nikdy som nevidela nikoho umierať ale prečítala som niekoľko básní o smrti a umieraní." *Bála sa, že by ju vysmial. Každopádne bola rada na nej a tak sa spýtala na to čo ju zaujímalo.* Ľutuješ to, že si zabil svojho brata alebo sa ti to páčilo? *Pri tej otázke sa mu dívala do očí, bola to podstatná otázka samozrejme, ktorá určí akým spôsobom sa na neho bude Auriel ďalej pozerať.*

Castiel Morningstar :
*Jen lehce zakýval hlavou, když zmínila jeho bratra. Nebyl však nijak agresivní ani naštvaný jen sklonil svou hlavu a díval se opět na název svého města. Nijak jinak neodpovídal. Ne, že by nechtěl, ale jako by nemohl. Něco ho prostě drželo zpátky a na jediné co se zmohl bylo právě zmiňované kývnutí. Na její odpověď též nereagoval prostě se mu vše začalo soustředit jen na to, jak začali mluvit o jeho bratrovi. Z toho všeho ho aspoň trochu probudila její další otázka. Konečně se ji podíval opět do očí, které se tentokrát i mírně zaleskli.* Není to tak jak se všude říká. Že jsem ho zabil jen protože jsem chtěl....on dělal otci vždy jen radost a byl přesně takovým vojákem, jaké ho by si každý otec v armádě přál. Vynikající výsledky, vynikající šermíř, ctižádostivý. Já na to nikdy neměl. Nechtěl jsem. Jeden den při treninku mezi námi vypukla hádka a on mě poslal k zemi, bylo to buď on nebo já...a jediné co jsem měl u sebe byla dýka. V té chvíli se přiznám, že mi to udělalo i dobře. Ale teď není den co bych toho nelitoval. Každý den, když usínám tak vidím na rukou tu krev. *Podíval se na ruce, které se mu lehce třásly. To, že zabil v sebeobraně svého bratra byl právě důvod proč svého otce tak nenáviděl. On je totiž nutil soupeřit mezi sebou a on si favoritizoval jen jednoho z nich, zatím co s druhým jak se říká drhnul podlahu.* A možná proto utíkám, abych žil a trpěl s tím co jsem udělal. Takže ano ten slušný je mrtví, a ten jak je napsáno v pergamenu vyhostěný jsem já. *Na chvíli si překryl oči rukou, dost možná, aby Auriel neviděla to, že se mu tam objevily slzy, po chvilce se raději podíval jen na oblohu,* Proto na sebe dávej pozor a přežíj . Na tebe furt doma někdo čeká, dokonce i tvůj budoucí snoubenec. Ale já vím, že umřu buď tady nebo hned co skončí bariéra. *Pro Castiela tohle bylo vcelku emočně náročné, ale doufal, že Auriel bude mít pochopení protože spousta lidí ho vidí jako vraha. On sám to slyšel a viděl tolikrát, že už si to vzal tolik k srdci, že to samozřejmě nějaké následky mělo.*

*Klamala by keby mala tvrdiť, že sa nebála, bola na nebezpečnom mieste uprostred noci, sama, nechránená a nikdy nesedela takto blízko vedľa chlapca - tobôž nie vedľa chlapca, ktorý sa práve priznal, že zabil vlastného brata. Dôležité pre ňu ale bolo to, že to bola sebaobrana a, že svoj čin Castiel ľutuje. Počúvala jeho smutný príbeh a pristihla sa pri tom ako ho ľutuje. Napokon keď si všimla, že má plné oči sĺz, v rukáve nahmatala bielu hodvábnu vreckovku, ktorá voňala po jej parféme, ktorý si Auri zvykla nanášať na zápästia. Túto vreckovku vďaka príjemnej vôni zvykli dámy z vyšších vrstiev používať, keď v kočiari šli popri nie práve voňavých miestach. Teraz jej ale prišla užitočná iným spôsobom. Vytiahla ju a nahla sa ku Castielovi aby mu utrela slzu, ešte pred tým než sa mu skotúľala z kútiku oka.* S tým prežitím možno budem potrebovať pomôcť ale urobím maximum čo je v mojich silách. *Uistila ho so slabým úsmevom. Spolu so slzou z Castielovej tváre utrela aj trochu špiny, ktorá sa mu tam pobytom v tomto meste usadila - ak jej to dovolil.*



Je niečo čo by si sa ma chcel ešte opýtať? *Opýtala sa ho tichým hlasom. Prišlo jej správne nekomentovať a nerozoberať nič z jeho priznaní, nechcela sa v tom viac rýpať keď videla, že je to pre neo už takto bolestivá téma a aj preto sa snažila radšej zmeniť tému.*

Castiel Morningstar :
*Když se naklonila s tím kusem látky, Castiel se stejně stále nehýbal a byl klidný. Stále byl emočně dost v háji, ale na druhou stranu se mu dost ulevilo, že to ze sebe dostal. Když mu otřela slzy a trochu špíny jen se na ní podíval jako kdyby nechápal proč to vůbec dělá pro vraha jako je on. Nad tím co však řekla se musel pozastavit.* Pokud by jsi potřebovala pomoc, tak si řekni. Myslím si, že ti to dlužím. *Řekl tentokrát už s úsměvem na tváři. Auriel byla skutečně osoba se, kterou si mohl otevřeně popovídat aniž by musel myslet na to jak tu vlastně přežije, takže to byla skvělá změna. * Mám dotaz a myslím, že v téhle hře poslední. Nebude to tu lehké a víš o tom, že je dost možné, že tu někoho budeš muset taky připravit o život ? *Zeptal se a díval se ji přímo do očí dost možná i se strachem protože nevěřil moc, že by tahle dívka někoho dokázala zabít.*

*Pousmiala sa na jeho výraze keď mu z tváre utrela špinu a v tomto momente mala pocit, že sa díva na skutočného Castiela. Nebol to už ten výbušný, nestály chlapec plný nenávisti so zašpinenou tvárou a nevychovanými spôsobmi, nebol to ani nahnevaný vrah a ani znudený zločinec. Bol to proste Castiel, chlapec ako ona, ktorý si však na rozdiel od nej prešiel peklom. Bol to chlapec, ktorý nemal toľko šťastia na prostredie v ktorom vyrastal a na ľudí čo by mu dali lásku a slová podpory vtedy kedy to najviac potreboval. Keď sa odtiahla nechala voňavú vreckovku vo svojich rukách.* Ty dlžíš mne? Veď to ja som bola dievča v nesnázích, ktoré si vyriešil skoro ako chrabrý rytier z rozprávok. *Zazubila sa čím odhalila svoje dokonalé, biele zuby. Chcela ho rozveseliť.* Vlastne by som ti mala nechať túto vreckovku s mojim anagramom A&A ako symbol mojej vďaky, ... aspoň tak to robia zachránené devy v básničkách. *Trochu sa zasmiala a mávala vreckovou vo vzduchu pred sebou. Úmyselne sa snažila zahovoriť tú časť s tým, že jej ponúkol pomoc. Hanbila sa priznať, že by sa jej jeho ochrana páčila a sčasti si chcela dokázať, že sa zvládne o seba postarať celkom sama. Túžba nebyť na tomto hroznom mieste sama sa v nej bila s jej túžbou zvládnuť to a nikoho pri tom neobťažovať. Presne ako hrdinovia v knihách, ktoré tak miluje. Napokon však opäť zvážnela keď položil otázku, ktorú položil.* Nechcem na to myslieť... som tu len pár hodín a ja - dúfam, že ku tak vyhrotenej situácii jednoducho nedôjde. *Zažmurkala pri pohľade na nočnú oblohu a v tomto momente si jednoducho ani nevedela predstaviť zabiť čo i len zviera nie to ešte človeka.*

Castiel Morningstar:
*Jak ho popsala jako rytíře, na jednu stranu ho to potěšilo a na druhou dost překvapilo. Bylo to poprvé co ho někdo nazval jinak než bezdomovcem, vandrákem nebo dokonce vrahem. Proto se díky tomu i lehce pousmál. Samozřejmě se ji díval přímo do tváře a když se začala smát Castiel jen lehce sklonil hlavu, ale stále se usmíval a na jeho poměry se usmíval více než normálně, možná, že ta nevinnost Auriel ho prostě rozesmála a zároveň nemusel přemýšlet nad tím jak na prd to tu je. Nebylo to, že by se ji nelíbil úsměv, ale spíše to bylo, že on sám ten úsměv chtěl skrýt. * Třeba to příště bude naopak a budu ještě hadřík dávat já tobě. * Opět se lehce zasmál, ale to po chvíli přešlo a on se opět díval do země.* Kéž by to šlo tak lehce jako v básničkách. Tam dobro vyhraje nad zlem, ale někdy si myslím, že ve skutečnosti je to přesně naopak. *Po chvilce kdy došlo na jeho otázku a Auriel odpověď, bedlivě ji poslouchal.* Promiň špatná otázka. Máš šanci mi to vrátit se svou poslední otázkou. *Díval se ji přímo do očí, než se jen lehce pousmál a vstal, kdy jen popošel o pár kroků dál a díval se směrem k bráně. Opět si upravoval kabát, dokud se nedostal k límci, který si agresivně opět pokusil narovnat, kdy se mu to nakonec i povedlo.* Můžeš se zeptat. *Stále se díval směrem k bráně.*

*Auriel ho sledovala a musela uznať, že jeho smiech a úsmev zapríčinili, že na ňu pôsobil ako úplne iný človek. Bola potešená, že jej vyšiel jej zámer a rozveselila ho - čo i len na chvíľu. Zostala sedieť na zemi aj keď sa postavil. Úhľadne skladala bielu vreckovku a predtým než si ju opäť strčila do rukáva zamyslene zdvihla hlavu a zažmurkala.* Posledná otázka.. *Zahryzla si do pery a pomaly sa postavila zo zeme, oprášila si plášť a pri tom dumala nad tým, že by sa ho rada spýtala ešte na mnoho vecí. Pravdou ale bolo, že sa dnes asi nevidia naposledy.. teda aspoň ona by si priala aby to nebolo naposledy. Fakt, že je prvý človek, ktorého tu stretla a ešte jej pomohol .. proste to pre ňu nebolo len tak. Prechádzala sa pomalým krokom hore dole aby sformulovala poslednú otázku.* Chcela by som vedieť či by si bol ochotný, stretnúť sa tu pri tejto bráne so mnou vždy na konci týždňa. *Pozrela sa mu do očí.* Si syn veliteľa kráľovskej armády, hoci som sa učila šerm päť rokov, myslím, že by mi prospel aj tréning bez zbrane - v tom vzdelanie nemám a obávam sa, že tu bude pre mňa sebaobrana potrebná. *Mierne nervózne sa usmiala.* Nepredpokladám, že sa mi vždy podarí ujsť ani, že viac krát natrafím na niekoho ako ty. *Vysvetlila svoje pocity a napäto čakala na jeho odpoveď.*

Castiel Morningstar :
*Její otázka ho dost překvapila, možná až příliš. Přeci jen nebyl zvyklí na takovéhle přátelské chování. Když zmínila, že jeho otec je velitel armády jen sklonil lehce hlavu.* Takže chceš trénovat ? Semnou ? Nejsem nijak dobrý v souboji. A určitě by jsi chtěla trénovat s někým jako já ? *Zeptal se dost klidně i když si slíbil, že se pokusí vše vyřešit mluvně než pěstmi, ale na pokud by to tak Auriel opravdu chtěla pouze by na to kývl.* Dobře, uděláme dohodu. Budu s tebou trénovat, ale pod jednou podmínkou a je to sakra důležitá podmínka. Nebudeš chodit v tak nápadném oblečení. *Pousmál se a prohlédl si v čem byla oblečená.* Je to až moc nápadné a budeš na sebe jen upoutávat pozornost. *Poté překřížil ruce na prsou.* A ještě jedna věc, nebudeš se držet při treninku pozadu. Půjdeš do toho naplno ať to bolí jak to bolí. Ne, že bych já takhle mlátil do tebe, ale musíme zjistit jakou sílu přeci jen máš, proto do toho dáš vše. *Dodal Castiel, kdy čekal na její reakci.*

*Vypočula si jeho otázky a tak prikyvovala.* Áno, áno a áno. *Opäť si nasadila klobúk* Vieš aspoň teóriu aj to je viac než ovládam ja. *Vysvetlila kým si uviazala pod krkom mašľu z jemného čierneho hodvábu. V zápätí na to súhlasil avšak pod podmienkou, že sa zbaví svojich šiat. Zatvárila sa nechápavo a dotknuto - predsalen bola presvedčená o tom, že nevyzerá neupravene, lenže mesto zatiaľ ešte nepoznala - nevidela ľudí predsalen sa tu objavila uprostred noci.* Uhm, zvláštna podmienka. *Zažmurkala a nervózne sa pohrávala s hodvábnym plášťom.* Skúsim si teda zohnať niečo iné do nášho najbližieho stretnutia. *Prisľúbila mu, no trochu sa toho desila. Doma mali vlastnú krajčírku - nikdy si oblečenie nemusela zháňať a nemala ani peniaze. Bola však dosť odhodlaná na to aby si tu nejakú švadlenu našla a preto sa ďalej venovala jeho poslednej podmienky. Trošku neveselo sa zasmiala.* Tak fajn, nemyslím si, že by som ti mohla ublížiť takže ti to môžem sľúbiť. *Prikývla, podišla ku nemu a vystrela ku nemu ruku.* Dohoda platí, teším sa kedy sa opäť stretneme a porozprávame si zážitky, ktoré sme za ten týždeň prežili. *Zámerne s ním uzavrela dohodu štýlom akým uzatváral dohody jej otec. "Mužským" podaním ruky.*

Castiel Morningstar
*Opět se lehce zasmál, když viděl, že zřejmě byla nadšená z toho, že se tu opět setkají. Po chvilce, ale opět měl vážný pohled.* Přemýšlej mladá dívka, která je takhle oblečená. Když se rozhlédneš nikdo to tu nenosí. A co najdeš okolo ? Vandráky co když tě uvidí tak si budou myslet, že jsi bohatá a možná budou chtít i něco víc. Proto je to pro tvé dobro. Tedy pokud nemáš sebou ochranku, která by s tebou všude chodila. *Naroval si opět límec, ale tentokrát už klidněji než předtím.* Kdo si myslíš, že bude vzbuzovat větší dojem u mužů ? Mladá dívka oblečená kdo krásných šatů, nebo s prominutím špindíra ? Myslím, že odpověď je jasná. *Jak se k němu ovšem najednou přiblížila ani nehl prstem, prostě tam jen tak stál, tedy dokud mu nepodala ruku.* Dobrá, souhlasím tedy. *Podíval se na ruku, ale místo toho, aby s ní potřásl ji lehce otočil a jen políbil jak se to urozeným dívkám dělalo. Sice ano Castiel nenáviděl šlechtu, ale to neznamenalo, že se neumí ke šlechtě chovat.* Tak tedy za týden, Lady Auriel. *Nakonec si upravil límec a odešel pryč.*

*Jeho slova dávali zmysel, nikoho nepriťahovala špina a ona sama sa jej tiež vyhýbala ako mohla.. predstava, že by mala chodiť špinavá sa jej priečila - no viac než to sa jej hnusila predstava skončiť v rukách nejakého špinavého darebáka. Ešte jej to chvíľu vŕtalo hlavou, pred očami sa jej mihali rôzne desivé predstavy, avšak neušlo jej pozornosti, že si tento krát Castiel golier napravil menej agresívne. Zaskočilo ju to do takej miery, že zostala potichu a len sa na neho usmievala. Mala pocit, že je to dobré znamenie, vydedukovala z toho, že v sebe držal hnev a všetky negatívne pocity spojené s jeho ťažkou minulosťou. Predpokladala, že tým, že sa jej dnes zveril sa mu trochu uľavilo. Napokon súhlasil s ich dohodou a vyzeralo to, že si s ňou potrasie rukou ako pôvodne chcela, avšak šokovalo ju čo spravil keď sa jej dotkol. Ruku jej jemne otočil a zo spôsobu akým to spravil bolo jasné, že to nerobí prvý krát. Už len to ako vystretý chrbát mal keď sa ku nej sklonil! Hoci sa Cas skrýval pod vrstvou špiny a nemal na sebe hodvábne oblečenie ani šperky tak pôsobil, sebavedomo a skúsene - bolo jasné, že je urodzeného pôvodu, bolo to priam do neba volajúce. Auriel toto zažila toľko krát, že by to nebola schopná zrátať - a nie z dôvodu, že by jej matika nešla. V jej svete to bolo zdvorilostné gesto, nikto tomu neprikladal veľkú váhu. Proste sa to patrilo, bolo to súčasťou etikety a tak sa to robilo. Teraz to však bolo o toľko iné! Keď ucítila Castielove pery na chrbte svojej ruky - naskočili jej zimomriavky. Od neho to bolo významné gesto pretože sa Castiel jasne vyjadril čo si o šľachte myslí, že pohŕda ich zvyklosťami. Nesmierne si cenila, že to spravil, že jej prejavil takýmto spôsobom úctu - to by totiž od neho nikdy nečakala. Prinútilo ju to zatajiť dych a bola z toho absolútne hotová.* Budem sa tešiť, Castiel. *Mierne pokrčila kolená v malom úklone a mohol si všimnúť, že sa červená ešte pred tým než odišiel. Touto maličkosťou v jej očiach stúpol nesmierne vysoko.*

Koniec RPG

Castiel Morningstar:
*Uběhl další dlouhý týden. Týden, který Castiel více méně proležel někde v bezpečí, konkrétně v domě, kam ho Reili tehdy odtáhl když Castiel dostal pěknou nakládačku. Žebra ho sice stále bolela, ale tuhle bolest uměl skrýt a docela dobře, kabát měl pro tentokrát zapnutý, aby schoval všechny možné modřiny, které se mu za tu dobu naskládaly. Jediné co ovšem nedokázal pořádně skryt byl modřiny v oblasti obličeje, kterých nebylo málo. Pomalu, ale jistě se procházel ulicemi a mířil k bráně. Přeci jen slíbil Auriel, že se tam každý týden setkají. Když už tam došel nikoho okolo neviděl, bylo mu proto jasné, že je tu až příliš brzy. To mu ovšem nevadilo, čekání na někoho problém nebyl, spíše byl problém když někdo měl čekat na něj. Lehce se usadil, kdy lehce i zaskučel právě kvůli bolestem v okolí žeber což pro něj nebylo příjemné, ale opět se to snažil zamaskovat. Zatím co čekal pouze přemýšlel zda se vůbec Auriel ukáže. Doufal, že se ji nic nestalo přeci jen by ji byla opravdu velká škoda. Po nějaké chvíli, kdy začínal být i trochu nervozní zda se ji skutečně něco nestalo si jen dal jednu ruku na pravou stranu tváře, co kdyby zrovna přišla a viděla ty modřiny. Nebylo by to asi úplně hezké gesto a on by se za to mohl i stydět. Bohužel nedomyslel jak to bude až příjde. Zatím si pokaždé řekli pravdu, proto by se ji asi musel přiznat. *





(Oblečení měl stejné jako posledně, jen kabát je zapnutý)

*Auri nikdy neprežila týždeň ako bol tento. Začalo to záhadnou cestou za jej matkou, prepadnutým dostavníkom, utekaním pred banditmi a skončením v začarovanom meste z ktorého nieje úniku. Áno presne týmto jej týždeň len začal. Ďalej to bola zmes stretnutí s nebezpečnými, čudnými ľuďmi, strachom o život, smútkom za domovom ale malo to aj svetlé stránky. Pred očami sa jej mihli tváre jej priateľov? - ak ich tak mohla už nazvať. Boli to ľudia a elf, ktorí jej ponúkli pomoc - hoci každý trochu iným spôsobom. Radagon, Reili, Castiel. Nikdy v živote by si nebola pomyslela, že na ňu bude čakať takéto dobrodružstvo, že bude v situácii v ktorej si nemôže byť nikdy istá či sa dožije ďalšieho dňa. Jediné čo ju držalo nad vodou bol jej cieľ, to ako sa jej podarí prejsť cez bariéru a opustiť toto bohmi zabudnuté miesto. Zatiaľ veľa sama nezmohla, preto sa snažila spolupracovať s každým kto by jej mohol pomôcť s prežitím. Snažila sa pre svoje bezpečie spraviť prvé a posledné. Aj preto sa vzdala hodvábu a zamatu a na sebe mala oblečené toto.Svoje snehobiele po pás dlhé, mierne vlnité vlasy mala zapletené do zložitého zapletanca, nakoľko to bolo praktickejšie.* "Som zvedavá či tam Castiel bude." *Pomyslela si keď sa pred ňou na námestí objavil mohutný Jasan. Prešla okolo neho a popri konkubínach, ktoré sa pod jeho korunami vlnili, takmer nepozorovane. Musela uznať, že jej nový odev rozhodne nepútal takú pozornosť ako jej šaty. Nikdy predtým nenosila takýto štýl oblešenia, no musela uznať, že sa nosí pohodlnejšie, než zložité živôtiky a podväzky. Rýchlo si na nohavice zvykla - prišli jej nesmierne univerzálne! Mohla v nich behať, jazdiť na koni, bojovať, liezť po stromoch a budovách.. a tak ďalej. Počas chôdze mala mierne sklonenú tvár, no pohľadom strihala po okolí, kontrolovala pod chvíľou či ju nikto nesleduje, snažila sa držať v tieňoch.. Keď bol čas zahla do uličky a pred sebou už videla bránu mesta. Ako minule ani teraz tu nebol nikto - až na jeho. Sedel tam pomerne ležérne a podopieral si rukou bradu - nedíval sa jej smerom.* "Tak predsa!" *Potešila sa keď ho uvidela a pridala do kroku so širokým úsmevom - takmer bežala. Bola šťastná, že prežil a zároveň, že sa na ňu nevykašlal.* Castiel! *Zvolala veselo na pozdrav, lebo sa už nevedela dočkať. Nekonala podľa etikety, nebola tichá, nedržala sa späť ani zdvorilo nesklopila oči. Dokonca sa ani neuklonila! Vedela totiž, že to nemá rád a čo sa hovorí - šaty robia človeka a ona teraz vyzerala ako skutočný dobrodruh a nie úzkoprsá lady.*

Castiel Morningstar :
*Chvíli tam ještě seděl než uslyšel ten hlas, který mu byl povědomí. Lehce nadzvedl hlavu a viděl Auriel, tím pádem samozřejmě odkryl u kus své pravé tváře, samozřejmě mu to ihned došlo a opět se rukou opřel o zem a držel  si pravou část tváře, kdy levou rukou mávl na pozdrav.* Už jsem se skoro až lekl, že se ti něco stalo. *Pousmál se a celou ji přejel pohledem. Samozřejmě v šatech ji to slušelo a vypadala jako princezna, ale teď jako kdyby z ní nemohl Castiel odpoutat svůj zrak. Skutečně jak se říká, že šaty dělají člověka, tak tady ta změna byla neuvěřitelná.* Vypadáš nádherně....chci říct.. *Trochu se začervenal a odkašlal si.* Je to o dost lepší než minule. Teď vypadáš, že by jsi dokázala porazit kohokoliv. *Sice stále to byla mladá holka za, kterou se chlapci budou otáčet, ale pro tentokrát z ní vyzařovalo něco i jiného, takové menší nebezpečí a podle Castiela každý kdo by si nevěřil by se s Auriel v temné uličce potkat nechtěl. Castiel se pomalu zvedl tedy pomaleji než normálně, ale ruku si nechával stále na tváři, spíše to tak nějak zahrál a vypadalo to jako by přemýšlel. Zda nějakou tu modřinu uviděla nebo ne to Castiel vědět samozřejmě nemohl. * Týden utekl docela rychle. Podle toho oblečení bych řekl, že jsi dala na moji radu. Tak mi řekni o svých zážitcích. Máš nějaké dobrodružství ? *Pousmál se Castiel, mluvil s ní tentokrát s milejším tonem než poprvé, že by to oblečení skutečně udělalo tolik ? Možné je samozřejmě vše, ale  ton byl skutečně milejší. V hlavě mu to ovšem opět šrotovalo protože přemýšlel zda se ji má svěřit o tom co se mu stalo nebo ne, ovšem bylo by sobecké s tím začít proto si chtěl vyslechnout nejdříve Auriel, přeci jen tohle byla chvíle na, kterou se i těšil. Hezký relaxační rozhovor mezi přáteli, kde se nemusí furt ohlížet jestli někdo není za ním.*

*Neušlo jej ako ju preletel hodnotiacim pohľadom - čakala to. Ešte aby nie keď zmena jej oblečenia bola jedna z podmienok za ktorých sa s ňou bol ochotný pravidelne stretávať a trénovať ju v boji. Nevidela za tým nič nevhodné, myslela si, že hodnotí praktickosť jej nového odevu a nejaké tie "ochranné" aspekty, ktoré by asi mal spĺňať. Preto keď jej zložil kompliment a ešte sa mierne začervenal, zostala prekvapená a automaticky jej zružoveli líčka tiež nakoľko to nečakala.* Ďakujem! *Mierne sa uklonila ako kedysi a trochu sa zasmiala aby zahnala nervozitu.* "Už zase ma svojim chovaním prekvapil." *Pomyslela si s úsmevom.* Mama a moje komorné by pravdepodobne vyleteli z kože keby ma takto videli. Cítim sa tak.. rebelsky! *Z jej hlasu bolo cítiť nadšenie. Keď následne Castiel povedal, že mu týždeň rýchlo ušiel - prikývla, chcela na to niečo dodať, porozprávať mu čo všetko zažila a čím si prešla ale čím dlhšie pri ňom stála tým zvláštnejšie na ňu jeho póza pôsobila. Najprv si myslela, že bol len znudený keď na ňu čakal, potom keď sa postavil a prezeral si ju, myslela si, že premýšľa... teraz to však už pôsobilo čudne.* Uhm, deje sa niečo? *Opýtala sa a pristúpila bližšie, nahla hlavu na stranu aby lepšie videla na jeho tvár a keď si všimla zvláštnu farbu jeho pokožky, prižmúrila oči a povzdychla si. Prikročila ku nemu ešte bližšie a zdvihla ruku ku jeho tvári. Chytila ho za zápästie ruky ktorou sa snažil maskovať svoju doráňanú tvár a jemne sa mu ju pokúsila odtlačiť - ak jej to dovolil. Potom či už jej to umožnil alebo nie založila si ruky na hrudi a venovala mu pohľad ako starostlivá maminka. Bolo jedno ako komicky to mohlo pôsobiť. Predsa len bol Castiel od nej viac ako o hlavu vyšší a bol tiež starší aspoň o päť rokov. Po ich poslednom stretnutí v nej však začalo rásť voči nemu zvláštne puto.* Čo sa stalo? *Mierne sa pri svojej otázke mračila a bolo jasné, že tvrdohlavo bude trvať na odpovedi - nemalo cenu sa vykrúcať.*

Castiel Morningstar:
*Její odpověď na mámu a komorné ho doslova donutila k úsměvu, přišlo mu to hůmorné, že by dostala za uši kdyby nosila tohle oblečení doma.* Dokonce tak i vypadáš. *Nemohl si odpustit tuhle poznámku. Ovšem po její otázce se nepřestal usmívat, ale tentokrát to nebyl tak úplně upřímný úsměv, nechtěl před ní vypadat jako slaboch, ale skrývat to též nemohl. Nečekal ovšem, že by ho chytla za ruku a proto nebylo těžké odkrýt jeho tvář, která byla více méně rudá a fialová. Jeho úsměv v tu chvíli zmizel, ten starostlivý pohled tomu se přesně chtěl vyhnout, ale nezadařilo se. V hlavě přemýšlel zda má říct pravdu nebo ne, na jednu stranu ji chtěl z toho ušetřit na druhou stranu si tihle dva důvěřovali, přeci jen se znali už trochu lépe a znali i vzájemné minulosti.* I kdybych to neřekl je mi jasné, že by jsi na tom trvala.. *Podíval se na ní, ale prostě nechtěl vypadat jako ten slaboch a už vůbec ji nechtěl vystrašit. Sáhl proto na kabát jako by ho chtěl opět otevřít, ale jako kdyby si to nakonec rozmyslel.* Menší nedorozumění. Ale neboj jsem v pořádku. *Řekl ji sice pravdu, ale neřekl ji vše, stále si v hlavě říkal, že ji lhát prostě nebude, ale ta odvaha prostě chyběla.* Potkal jsem jen nesprávné lidi to je vše. *Bylo mu trochu divně z toho, že měl strach. Přeci jen strach a Castiel to nešlo zrovna dvakrát k sobě, on více méně hledal problémy, aby dostal trest za jeho minulost, ale na druhou stranu od doby co potkal Auriel a dal ji slib, že se tu budou vídat nemohl tento slib porušit. Ruku proto z kabátu dal jen podél těla a začal se opět lehce usmívat. Sice jeho reakce byli stále stejné jako když se potkali poprvé s Auriel, ale zdaleka Castiel nemohl být tak rychlí, přeci jen musel se hýbat přes tu bolest a to mu zabraňovalo se pohybovat na 100%. * Myslím, že jsi přeskočila moji otázku. *Pokusil se raději navázat na jiné téma.*

*Trošku po jeho slovách potriasla hlavou, pri čom jej zopár uvoľnených prameňov vlasov poletoval okolo tváre v jemnom vánku. "Menšie nedorozumenie? To ako vážne? Takto končia malé nedorozumenia v Desperose?" *Pohľad mala plný pochybností a obáv. Pri pohľade na Castielovu tvár jej bolo smutno, nemala mu však dôvod neveriť .. veď zatiaľ jej neklamal takže si nemyslela, že by to bolo tento krát iné.* Ak teda tvrdíš, že to nie je vážne tak fajn.. no ak by si chcel predsalen vyhľadať nejakého felčiara, chcem aby si vedel, že mi ešte trocha zlata zostala a rada by som tam s tebou zašla, pokojne aj hneď. *Keď to povedala pousmiala sa a trochu sa naklonila ku nemu, tak, že mohol cítiť z jej vlasov lúčne kvety a mach - zo spania v bukovom háji.* Teda vieš, vlastne, chcem len otestovať inteligenciu a schopnosti tunajších lekárov, nieje to kvôli tebe. *Dívala sa mu pri tom do očí a mohol si v tých jej všimnúť nezbedné iskričky. Použila totiž úmyselne rovnaké slová akými reagoval on keď ju zachránil. Jej prvú noc v Desperose a teda aj stretnutie s Castielom má doteraz v živej pamäti.*

Castiel Morningstar:
*Bylo mu opravdu špatně z toho, že ji nemohl celou pravdu a celý příběh, ale odvaha tam prostě chyběla. Když mu ovšem nabídla, že by našli nějakého doktora lehce sebou cukl, neměl doktory moc v lásce. * He...he..to není nutné si myslím. *Dost znervozněl ne protože by se bál doktora, ale protože se bál, že by Auriel zjistila i něco více, možná to bylo i komické, ale jak k němu naklonila hlavu, o něco více se uklidnil a to i díky tomu, že ho prostě Aurielina přítomnost uklidňovala. * Takže tam jen půjdeme a ty se ho zeptáš na pár věcí a odejdeme ? *Už ji i slíbil, že ji pomůže proto nemohl prostě říct, že nikam nejde, ale musel mít sám jistotu, že jeho se ten doktor ani nedotkne.* Doktoři jsou taky pěkně drahý a někdy to bývají šarlatání....chci tím říct, budu jen vedle tebe poslouchat. Já o medicíně nevím vůbec nic. Nepoznal bych zlomenou nohu od vyvrtnuté. *Dost nervozně se zasmál, ale chtěl odlehčit té situaci. V hlavě mu to opět šrotovalo a snažil se nabrat nějakou odvahu, aby ji vše řekl a nemuselo k třeba i poškodit jejich vzájemné přátelství.*

*Nezasmial sa na jej malom vtipe ako očakávala, asi si teda nespomenul na to, čo jej povedal v ten večer čo sa spoznali a teda sa mu to nespojilo s tou narážkou. Namiesto toho s ňou začal vyjednávať o tom, že tam s ňou síce pôjde ale len ako doprovod. Po jeho slovách sa stále mierne pobavená odtiahla a zdvihla obočie.* "Tak toto by mi nenapadlo - ďalšie prekvapenie!" Snáď by sa tak veľký chlap ako ty nebál doktorov. *Uculila sa a trochu od neho cúvla, dovolila si takto reagovať práve preto, že mu dôverovala a aj preto, že od nej neočakával chovanie v súlade s etiketou.* Môžem ťa držať za ruku ak ti to pomôže. *Zažartovala a kývla hlavou aby ju nasledoval.* Nie neboj, nebudem ťa do ničoho nútiť. Opýtame sa ho čo je dobré na pomliaždeniny, predá nám nejakú masť a bude to. Poď za mnou, keď som zháňala v meste šaty, videla som aj ceduľu odkazujúcu na felčiara. Hoci mi vtedy ani nenapadlo, že sa mi to bude tak skoro hodiť - teraz sa to zíde. Uvidíme čo je zač, ak to bude u neho podozrivé, sľubujem, že pôjdeme inam. *Počkala či ju bude nasledovať a potom pokračovala so sladkým úsmevom v rozprávaní počas chôdze.* Mám základy anatómie, no nikdy som sa nijako zvlášť o medicínu a uzdravovanie nezaujímala. Vieš, my sme mali rodinného lekára. Bol fantastický, vždy keď ku nám prišiel priniesol mi nejakú sladkosť. Keď nebolo maminke dobre, robila som mu dokonca asistentku, podávala som mu veci z tašky a podobne. Je mi jasné, že len nechcel aby som bola smutná a preto mi chcel dať takýmto spôsobom pocit, že som užitočná a, že prispievam k uzdraveniu maminky rovnakým dielom ako on. No aj tak bolo skvelé aký mal prístup. *Spomínala nahlas a v srdci sa jej pri tom rozlial smútok. Domov jej chýbal a hlavne jej chýbala mama. Nechcela sa však v negatívnych myšlienkach zacykliť a tak len trošku potriasla hlavou a s povzdychom viedla Castiela uličkami naspäť k Jasanu - ak ju nasledoval. To bol jediný orientačný bod, ktorý si bola schopná v tomto meste zapamätať.* Uhm, neviem presne kade teraz... bolo to medzi radnicou a kostolom ah.. nevieš náhodou ktorým smerom sa tam ide? Som v orientácii trochu slabá. *Zdvihla ku nemu hlavu a previnilo pokrčila ramenami.*

Castiel Morningstar:
*Její pošťouchnuti s doktorem na něm vykouzlil další úsměv.* Doktorů ? Pff. Ti by se měli bát mě. *Opět se pokusil odlehčit situaci, ale její vtip s držením ruky ho málem odrovnalo a Auriel tak mohla opět slyšet Castielův upřímný smích. * To bych si možná nechal i líbit. *Hned na to si uvědomil co vlastně řekl a celej zrudl.* Omlouvám se...takhle jsem to nemyslel..ehm.. *Znáte takové to, když řeknete něco co může vyznít blbě a pak se toho snažíte zbavit ? Místo toho, aby jste o tom přestali mluvit tak to spíš tak nějak rozvádíte a zhoršujete.* Myslel jsem to..no...radši nijak. *Poškrábal se levou rukou za hlavou. Jak později ovšem zmínila ty pohmožděniny jen ji pozorně sledoval.* Dobře, jen to nic víc. *Odvětil ji nervozně a následoval ji pomalejším krokem než co posledně, přeci jen kdyby zrychlil bolest by mohla být horší, ale opět se to snažil nedávat najevo. Pozorně poslouchal každé její slovo o jejich lékaři, kdy mu to přišlo jako opravdu fajn vzpomínka na její domov.* Hezké gesto od doktora, zvyšoval ti tím sebevědomí, a upřímně si myslím, že ti nechtěl dát jen pocit, že jsi užitečná, ale užitečná jsi byla. Tvoje matka určitě měla víc síly když jsi byla s ní než, když by jsi u ní nebyla. *Pousmál se lehce skoro jako kdyby chvíli zapomněl na to, že její rodina patří ke šlechticům.* Až se vrátíš domů, tak tvoje matka bude určitě pyšná. *Dodal trochu smutněji, ale když slyšel jak Auriel mluví o domově našel si nový životní cíl.* Postarám se o to, aby ses domů dostala živá. *Dodal, kdy sledoval tentokrát cestu před sebou a v obličeji měl skutečné odhodlání. Možná to bral jako takové sebevykoupení, kdy jeden život zachrání, když ho někomu už vzal. Když zastavili Castiel se jen rozhlédl.* Mezi radnicí a kostelem hm... *Opět mu to začalo šrotovat, když v tom mu došlo.* Nejdůležitější pro prostý lid je víra, a co dělá víra ? Staví velké stavby. *Rozhlédl se dokud neviděl nejvyšší budovu v okolí se špičkou na konci.* Proto támhle to bude kostel a pokud to má být mezi radnicí tak radnice nebude moc daleko. *Pousmál se, ale trochu přimhouřil očima protože bolest se lehce ukázala, ovšem nic co by nedokázal zamaskovat.* Takže veďte mě má lady. *Zasmál se čímž chtěl jak opět odlehčit situaci tak, zakrýt svou bolest. Samozřejmě pokud by vyšla Castiel by ji následoval.*

*Prišlo jej zábavné a trochu roztomilé ako reagoval na to s tým držaním za ruku. Jej sa toto gesto spájalo s tým ako ju za ruku držala mama keď ju ošetroval doktor. Uvažovala nad tým či zažil aj Castiel s jeho mamou niečo podobné, no napokon to nechala tak. Ak by sa chcel podeliť o nejakú peknú spomienku na túto tému, určite by to spravil .. usúdila teda, že žiadne takéto pekné spomienky nemá. Ďalej sa len usmievala a prikyvovala na všetko čo povedal až kým nepovedal to s tým, že by bola na ňu jej mama pyšná keď sa vráti domov, jeho ďalšie slová o tom, kam asi by mali ísť aj to, že ho mala viesť... nereagovala na ne. V tichosti zostala stáť na mieste až napokon prehovorila rozcíteným hlasom.* Určite bude moja mama šťastná, nechcem ani myslieť na to ako veľmi sa o mňa musia s otocom báť. Dokonca myslím aj na kočiša a komornú, prežili útok banditov v tom lese? Hľadali ma pri zrúcanine kam som sa mala ukryť a počkať na nich kým po mňa prídu? *Zahryzla si do pery a vyzerala ustarane. Aj tu sa prejavil jej charakter, kedy je jej nekomfort v tomto nebezpečnom meste druhoradý .. zaujíma sa hlavne o svoju rodinu. Potom zdvihla bradu a pozrela sa do Castielovej dobitej tváre. Jej veľké modré oči boli plné tichého smútku.* "Keď povedal, že sa postará o to aby sa domov dostala živá - ako to myslel?"*Zvážnela, nevedela čo spôsobilo, že mal nutkanie toto povedať. Nechcela jeho pomoc odmietnuť, pretože za ten krátky čas tu, sa už naučila, že odmietnuť od niekoho pomoc na taktomto mieste ako je Desperos sa rovná ortieľu smrti. Preto sa len napokon aj napriek zármutku pousmiala a keďže stáli pomerne blízko pri sebe ukázala na neho prstom.* V tom prípade vážený pane, by ste si mali začať dávať na seba väčší pozor. Nie je snáď hanba, že ja som tu týždeň zvládla prežiť v lepšom stave, než ty? *Pokúsila sa odľahčiť atmosféru a hravo do neho štuchla ukazovákom, nebola si totiž vedomá toho, že jeho zranenia sú aj v tejto oblasti a teda nepredpokladala, že by ho to mohlo bolieť.*

Castiel Morningstar:
*Castiel si zprvu ani nevšiml, že zůstala na místě, proto se musel otoči a přišel blíž.* Promiň nechtěl jsem ti tohle připomenout. *Sklonil lehce hlavu.* Určitě jsou v pořádku. Ale pro to, aby ses vrátila co nejdříve musíme udělat maximum a soustředit se dobře ? *Castiel oproti Auriel byl na tohle přece jen zvyklejší, takže mu tyhle podmínky nevadily tolik. Na druhou stranu je pravda, že on neměl nikoho o koho by se měl bát mimo Desperos, jediná osoba, které slíbil věrnost byla před ním a bylo vidět, že tatáž osoba to bere prostě hůř, proto ji jemně jednou rukou chytl její, aby se dokázala uklidnit.* Podle toho co jsem o nich od tebe zaslechl, věřím tomu, že banditi utekli pryč s brekem. *Usmíval se a snažil se ji stále uklidnit.* Mysli jen na to jak přežiješ, a pokud ti to dodá sílu. Mysli na to, že se chceš vrátit zpět, že tomu věříš. Ale ne smutně. Odhodlaně, jak jsem už řekl. Postarám se o to, aby jsi se vrátila. *Tentokrát se už usmíval naplno, že mu byli vidět i jeho bílé zuby.* Nezapomeň, že vojáci mají za úkol hlídat mláďata jako jsi ty. *Samozřejmě byl to více méně vtip, ale to bylo dost možná poprvé za několik let co se Castiel nazval vojákem, i když podle poslední noci co spolu s Auriel mluvili, bylo jasné, že armádou též pohrdá. Po tom všem ji ruku opět pustil a jak ukázala prstem Castiel se ani nehl, přeci jen viděl, že se ho stále nedotýká, ale jak moc se mýlil. Najednou ucítil prudkou bolest, i když to bylo jen lehké šťouchnutí prstem, bolelo to jako by jim projížděl meč. Castiel vcelku silně zasyčel a úsměv mu zmizel, kdy popošel trochu jen dozadu a snažil se stále přetvařovat a neukazovat tolik svou bolest, samozřejmě to moc nešlo když se to tímhle probudilo. Kabát, který byl zapnutý si jen lehce ještě přidržel v oblasti žeber, a opět se začal usmívat. Ten úsměv, ale byl vynucený, aby mu to psychicky pomohlo od bolesti.* Vidíš...máš dost velkou sílu. *Zasmál se lehce Castiel, ale hned na to opět sklonil hlavu a přimhouřil oči bolestí. To vše tak, aby to Auriel neviděla.*

*Opäť ju zaskočil keď ju chytil za ruku a žiarivo sa na ňu usmial, v jej svete - vo svete vyššej spoločnosti, boli na dotyky medzi chlapcom a dievčaťom vyhradené len špecifické momenty a konkrétne situácie. Podanie ruky na pozdrav a jej pobozkanie a potom aj na rozlúčku, podanie ruky pri vystupovaní z koča či počas kráčaní po schodoch. Samozrejme aj pri tanci a - boli dovolené samozrejme aj pri momentoch kedy mladá urodzená slečna cíti obavy a potrebuje byť utešená. Castielovi sa darilo budiť dojem bezdomovca svojim oblečením, no aj napriek tomu a aj napriek jeho dobitej, opuchnutej tvári, sa opäť zachoval ako šľachtic. Ba čo viac, nazval sa vojakom, jej vojakom. Potešilo ju to, veľmi... Prinútilo ju to sa dokonca aj trochu zasmiať, potriasla nad ním s úsmevom hlavou a odvrátila pohľad aby sa opäť neuviedla do rozpakov. Trošku smrkla nosom a bola pyšná na to, že zvládla ovládnuť svoje pocity a neušla jej ani jedna slzička. Samozrejme za to vďačila do značnej miery práve Castielovi, ktorého začínala mať čoraz radšej. Jeho reakcia keď do neho štuchla prstom ju ale vydesila. To ako sykol, ako sa prehol a všetko - na moment ju napadlo, že ju chce naozaj len znova rozosmiať, no až taký dobrý herec byť nemohol.* U veľkej šestky! *Zamračila sa, keď jej došlo, že je na tom horšie než tvrdil a smútok bol razom fuč. Stáli v uličke s výhľadom na Jasan, skoro ako pred týždňom keď sa spoznali. Za ten čas sa toho stalo ale tak šialene veľa .. že sa zdalo ako keby ubehol už aspoň rok. V jej očiach sa blyslo odhodlanie. Pristúpila ku Castielovi ráznym krokom, chytila ho za ramená a zatlačila ho jemne ku stene o ktorú sa mohol oprieť, potom či sa mu to páčilo alebo nie sa začala pokúšať rozopnúť mu kabát aby sa pozrela na to ako veľmi má dobyté telo.* Tak nič to není hej? Si v poriadku. *Ironicky opakovala jeho vlastné slová keď ju uisťoval, že to bola len malá potýčka. Odhodlane bojovala so zapínaním jeho kabáta a varovne sa na neho pozrela cez jej husté tmavé mihalnice.* Skús ma zastaviť a opäť do teba štuchnem. *Varovala ho nech sa nepokúša brániť. Bola trochu nahnevaná, že jej nepovedal celú pravdu a to ako na tom skutočne je. Z diaľky to asi vyzeralo ako keby sa na Castiela len vrhla nejaká konkubína, ktorá z neho strháva oblečenie, takže určite nepútali pozornosť okoloidúcich - koniec koncov pod masívnym Jasanom sa to ženami ľahkých mravov len hemžilo. Bolo to dokonalé splynutie s davom, takéto veci sa tu diali v každej druhej uličke.*

Castiel Morningstar:
*Vážně se mu líbilo, že ji zvedl náladu svým menším proslovem, líbilo se mu i to jak na to zareagovala a samozřejmě si opět nemohl odpustit si trochu rýpnout.* Snad nezačnete brečet má lady. *Zasmál se lehce, samozřejmě to byl pouhý vtip. Bohužel to vše skončila opravdu rychle, když Auriel začala zjišťovat, že Castiel na tom opravdu není tak dobře jak tvrdil. Jelikož Castiel opravdu nebyl ve stavu, kdy by se mohl nějak lépe bránit nebylo těžké ho chytit za ramena, ale v tom zasyčel bolestí ještě o trochu více, ať zatlačení ke zdi bylo jakkoliv jemné stačilo i menší rána a ozvalo se další zasyčení. * To nic není Auri...nech to.. *Ani si neuvědomil, že ji oslovil jinak než za celou dobu. Samozřejmě se pokusil trochu bránit, ale bylo to marné. Kabát zase tak těžké rozepnout nebylo, co ovšem mohla vidět ji možná i mohlo vyděsit pokud něco takového předtím neviděla. Sice ano Castiel vysportovaný byl, ale od ramen až po oblast žeber na pravé straně měl celou rudo-fialovou. Levou stranu měl jen částmi, ale pravá vypadala opravdu špatně. Dokonce na prsním svalu byl vidět menší otisk boty i po tom týdnu co se mu to stalo. Samozřejmě tím, že se vyděsil jak Auriel zjistila pravdu rychleji dýchal a proto v jeho obličeji se objevovala větší bolest. * Říkám, že to nic není. Takže strach mít nemusíš. Pár dní a ono to zmizí. *Řekl opět Castiel, kdy stále se pokoušel Auriel utišit, aby neměla strach nebo, aby nebyla naštvaná. V tuhle chvíli ovšem Auriel měla více méně Castiela v moci, kvůli těm zraněním se stejně nemohl nějak pořádně bránit.* Jen pár modřin to je vše.. *Pokud by se samozřejmě třeba jen dotkla nějaké zasažené části tak by dost možná už Castiel ne jenom zasyčel, ale lehce i vykřikl. * To, že to byla potyčka je pravda. Nějakej klučina měl problém s někým od lidí co brali děti jako sexuální otroky, to je všechno. Takže klučina je v pořádku a já jsem stále boje schopný. *Snažil se to stále nějak zachránit a tvářit se drsně, ale bylo jasné, že ta bolest byla silnější než jeho drsná schránka.*

*Úplne ignorovala jeho protesty aj jeho slová, že to je v pohode, preto jej ušiel aj ten jemný detail, že ju nazval Auri. Keď sa jej podarilo rozopnúť mu ten kabát, bolo výhodné, že Castiel pod ním nenosil žiadne tričko. Mohla tak vidieť všetky modriny, odreniny dokonca aj otlačok topánky na jeho hrudi. Zrýchlene dýchala pod náporom emócií, bola zhrozená, nepotrebovala sa ho dotknúť - stačilo to čo videla plus jeho reakcia keď sa ho dotkla predtým. Za normálnych okolností by bola aktuálne v rozpakoch predsa len celá táto situácia bola krajne nevhodná pre mladú slečnu, no dekórum muselo ísť bokom a tak len s rumencom v tvári od neho ustúpila, zdvihla bradu a pozrela sa mu do očí.* Mám oči Castiel! A si hrozne zlý klamár. *Sykla tichým, no poriadne nahnevaným hlasom, v očiach jej ale bolo vidno len obavy a strach - nie hnev. Jeho vysvetlenie prečo takto dopadol síce obmäkčilo jej srdce, no aj tak sa rozhodla konať čo najrýchlejšie.* Zostaň tu, vrátim sa! *Bol to rozkaz, pôsobila panovačne ako hotová malá diktátorka. Muselo to pôsobiť trochu roztomilo a smiešne zároveň, že niekomu ako Castiel rozkazoval niekto ako Auri. Už len pomer výška, telesná stavba a všetko okolo toho.. no Auri na to nehľadela. Otočila sa mu chrbtom a rozbehla sa preč. Stratila sa tak rýchlo, že za ňou jej kabát doslova vial.* "Prisľúbiť mi vernosť a vojenskú službu na pokraji života a smrti, to nie je veľmi šľachetné" *Trochu to dramatizovala, nekrvácal ani nezomieral, no ona nikdy nevidela nič podobné a preto z toho zostala taká vydesená. Cítila povinnosť mu pomôcť a preto bežala čo jej sily stačili.. nanešťastie niekoľko krát sa pristihla, že beží rovnakou uličkou 2x. Jej orientácia bola naozaj žalostná.* "Ako to vravel? Kostol, radnica nebude ďaleko... ach sakra!" *Chytala ju panika asi by zomrela od výčitiek keby sa ku Castielovi nestihla s pomocou vrátiť včas len kvôli jej roztržitosti a neschopnosti sa skoordinovať. Nakoniec bola nútená vziať zo zeme kameň a značiť si steny budov malými ryhami aby vedela kde už bola a zároveň aby vedela nájsť cestu späť ku Casovi. Trvalo nejaký čas kým našla ceduľu, ktorú si pamätala a potom trvalo nejaký čas kým felčiara prinútila aby šiel s ňou. Naliehala na neho, že jej priateľ nemá veľa času, že určite zomiera a že ho odmení zlatom ak s ňou okamžite pobeží na pomoc. Našťastie tento starý pán patril k tej hŕstke ľudí čo si ešte v tomto mäse pamätali čo znamená slovo česť alebo súcit. A tak vyrazi s ňou. Bol to starší pán a teda nevládal jej rýchlemu tempu. Niesla mu teda tašku a cestou mu hovorila o Castielovi ako o hrdinovi, čo zachránil dieťa pred priekupníkmi s ľudským mäsom. Keď napokon dorazili za Castielom - doktor sa oprel o stenu a zhlboka dýchal. Auri šla zatiaľ ku Castielovi a otvorila doktorovu tašku.* To je on doktor, ja vám budem asistovať ak je to treba - už som to robila! *Zamlčala že len ako dieťa a len ako súčasť hry.*

Castiel Morningstar:
*Nedokázal nic říct prostě tam jen tak stál a sledoval vykulenýma očima Auriel. Dost možné to bylo kvůli tomu, že se Auriel sice nabrala odvahu a jak se říká seštěkala ho na dvě doby zatím co Castiel odvahu ztrácel a nechtěl Auriel naštvat ještě víc. Samozřejmě chtěl být proti tomu, aby tu jen tak počkal, ale tím jak bolest byla silnější by asi daleko nedošel, proto jako správný "voják" čekal na místě. Za tu dobu, co Auriel někde běhala, se tam jen Castiel pomalu usadil. Sledoval okolí a vyčkával na další rozkazy. V hlavě to ovšem bylo trochu jinak, přemýšlel kam vlastně Auriel šla a co se teď bude dít. * "Vrátí se vůbec ? " *Pomyslel si, byl na sebe dost naštvaný, že ji lhal, ale nechtěl ji dělat další trápení už tak toho tu měla dost. Jakmile ovšem slyšel, že se někdo blíží pomalu vstal. Všiml si, že je to Auri s nějakým mužem a docvaklo mu, že je to určitě doktor. To se mu i potvrdilo, když to zmínila Auri.* Ne ne, žádné takové potřebovala jsi jen informace. Ten se mě ani nedotkne. *Začal velice pomalu Castiel ustupovat dozadu.* Dotkneš se mě starče a já ti takovou ubalím, že tu tašku budeš potřebovat. *Sice to znělo výhružně, ale pouze slovami. Tonem to bylo spíše zoufalé vyhrožování, a možná měla Auriel pravdu. Castiel opravdu doktory nemusel, no buďme upřímní bál se jich. Dost možná to bylo kvůli dětství nebo jim prostě nevěřil celkově, ale mohlo být komické, že někdo kdo se nechal v uvozovkách dobrovolně zmlátit a riskuje zranění pro blbej chleba, když se poté bojí doktora. Po nějaké chvíli ukázal prstem přímo na doktora.* Je mi jedno kolik vám je, nakopnu vás ! *Opět to mohlo znít dost vtipně, protože to říkal člověk, kterého by v tuhle chvíli přepralo i více méně dítě protože se sám nemohl pořádně s tím zraněním bránit. Dost možná to i bylo poprvé za sakra dlouhou dobu co měl strach z něčeho čeho se normální lidé nebojí.*

*Auri sa postavila medzi Castiela a doktora a ruky dala v bok.* To by už stačilo! Nebuď ako malý! Sadneš si tu a necháš sa vyšetriť! *Hlások mala pomerne tenký o to vtipnejšie bolo, že mu rozkazovala tak nahnevaným tónom. Počas všetkých tých vyhrážaní sa, sa staručký doktor ešte stále snažil lapiť dych. Bielou vreckovkou si utieral čelo od potu zatiaľ čo sledoval Auri a Castiela ako sa okrikujú.* To platilo kým som nezistila pravdu! Teraz sa necháš prezrieť a basta! *Rozhodila rukami - na čo doktor pristúpil ku svojej taške, vybral z nej niečo čo sa podobalo na lupu a pozrel sa cez to na Casa.* (Felčiar) Mladá dáma, toto má byť ten muž na pokraji života a smrti? *Dotazoval sa a rýchlo mu došlo, že len preháňala. Auri medzi časom pristúpila ku Castielovi a chytila ho za ruku aby sa nepokúsil ujsť.* Pane, nepočúvajte ho, je v delíriu z bolesti! Nič vám nespraví za to sa zaručím! *Uisťovala starého pána a ten sa na jej prekvapenie začal trošku uchechtávať, znelo to ako chrápkanie starého píska.* (Felčiar) Budem hádať mladý muž, zbili vás, trpíte bolesťami ... vykašliavate aj krv? Ak áno bolo by to zlé, no ak vás len bolí každý pohyb, nádych a výdych - či dotyk, tak to prejde. Máte pravdepodobne zlomené rebrá, chce to odpočinok, nedvíhať a neťahať ťažké veci. Státie vadí tiež, musíte sedieť či ležať. Nezadržiavajte kašeľ to by vám len priťažilo. *Z toho ako rozprával sa dalo usúdiť, že vie čo hovorí a aj to, že to nieje žiadny šarlatán. Naznačil Castielovi nech je pokojný - nedotkol sa ho len pristúpil bližšie a cez sklíčko si prezeral jeho pohmožděniny. Napokon sa začal hrabať v taške a podal Auri do voľnej ruky malú drevenú krabičku a malé plátenné vrecúško. Druhou rukou držala stále Castiela za ruku.* (Felčiar) Takýchto tu mám každý deň pol tucta. Nemusíte sa báť. Dávajte mu na to chladné obklady alebo aspoň túto masť, má chladivé účinky. V tom vrecúšku je bylinka, ktorá potlačí bolesť - pozor však na dávkovanie. Vám by stačili dva lístky denne, vášmu priateľovi bude nutné dať aspoň štyri. Nie však viac inak by sa mohli dostaviť vedľajšie účinky - blúznenie, halucinácie. Keby ste ma ešte potrebovali viete kde ma nájdete. *Len čo to dopovedal trošku sa Auri uklonil, akoby tušil, že patrí ku vyššej vrstve, zavrel svoju tašku a dal sa na odchod.* Nechcete ešte zlato? * Opýtala sa zmätene nakoľko takú rýchlu diagnózu nečakala. Doktor zastal otočil sa na nich ponad rameno a znovu sa zasmial ako starý psík.* (Felčiar) To čo ste mi už dali bohato stačí, zastavte sa po ďalšiu masť či lístky od bolesti. Ako vás tak sledujem, ešte ich budete potrebovať mladý muž. *Znova sa zasmial a odišiel. Naznačil, že Castiela je schopná Auri dobiť preto bude potrebovať ešte určite v budúcnosti ošetriť. Auriel tam zostala stáť ako obarená. Došlo jej, že to s tým strachom prehnala - v tom si uvedomila, že Castiela stále drží za ruku a preto mu ju rýchlo pustila a ustúpila aby mali každý svoj priestor. Zahanbene sa červenala.* Uhm, tak .. nepočul si? *Odkašľala si bez toho aby sa mu pozrela do tváre.* Tu máš lístok, a musíš odpočívať. Kde máš úkryt? Odprevadím ťa tam. *Hlavu mala sklonenú no aj tak ku nemu vystrela ruku - medzi palcom a ukazovákom držala sýtozelený lístok. Držala ho pred Castielom a čakala či si ho vezme alebo nie.. ale v tejto chvíli by mu ho bola schopná strčiť do úst sama ak by namietal.*