Majestátný jasan

Castiel Morningstar:
*Sestřička se stále usmívala na Auriel a nemohla přehlédnout to, že se začervenala. * Ochránce a přítel ? Ty jsi ještě nikdy nic takového nezažila, že ? *Opět se tak nějak lišácky zasmála a přišla k Auriel, kdy si sedla vedle ní a podívala se na Castiela.* Stačilo vás vidět párkrát, když jsem tu procházela. Možná ty to cítíš jako, že je tvůj přítel a ochránce, ale z něho to doslova vyzařuje. Stačilo mi vidět to jak se na tebe dívá, na ochránce tě zároveň chce ochraňovat až moc a nezdá se mi, že by to dělal jen proto, že by to měl za úkol. Neříkej, že sis snad ničeho nevšimla. *Položila si ruce na nohy.* Ten chlapec v tom je až po uši. *Samozřejmě, že v tom čaji byly bylinky na uvolnění, které nebyly tak silné jako co dostal Castiel, ale rozhodně by se po tom měla Auriel uvolnit nebo alespoň ne tolik stresovat.* A vím, že jsi určitě na něco přišla protože vidím jak rudá jsi. *Po chvíli se však zvedla a šla opět trochu poupravit prostěradla na postelích okolo.* Klidně můžeš mluvit nahlas, ten nás stejně neuslyší. *Opět se zasmála dost nahlas.* Sama si to zkus promyslet jestli jsi opravdu neviděla nějaké náznaky.

*Ruka s tanierikom sa jej chvela a teda musela šálku podvihnúť aby na tanieriku nehŕkala. Taká nervózna bola z toho čo jej tá žena hovorí.* "Rozpráva mi tu samé hlúposti." *Pomyslela si keď si sadla ku nej.* Som vychovávaná ako.. Ja ... uhm, raz sa vydám a potom to zažijem. Po svadbe keď sa stanem manželkou.. potom sa zaľúbim. *Bolo na nej vidieť aká je neskúsená a z toho čo hovorila bolo nad slnko jasnejšie, že o romantických vzťahoch vie len teóriu a, že prax rozhodne ešte nezažila. Keď však sestrička hovorila to o tom pohľade... o pohľade ktorý Auriel nepoznala, na moment zatajila dych. Obrátila sa na sestričku a srdce jej prudko bilo.* Ale on sa do mňa nemohol zaľúbiť, nie sme manželia! Nie sme ani zasnúbení! Takto to nefunguje. *Nekričala, naopak stíšila hlas - avšak dávala na každú vetu dôraz. Samozrejme, že bola pri tom červená až za ušami.* Ja si naozaj myslím, že Castiel je len veľmi zmätený mladý muž, ktorý nikdy ... ktorému nikdy ani vlastní rodičia neprejavili najmenší náznak lásky. Možno sa na mňa díva inak než ostatní, no.. v jeho očiach nie je chtíč ani nič čo by naznačovalo, že by po mne túžil - *Už len to, že to hovorí nahlas jej prišlo hlúpe - a smiešne. Zažmurkala a zavrtela hlavou.* Videli sme sa dohromady dva krát, hoci sme toho zažili poriadne veľa.. láska na prvý pohľad existuje len v knihách. To mi hovorila mama. *Neverila, že by si dokázala získať jeho srdce - priazeň a náklonnosť áno. Priateľstvo - pravdepodobne, ale lásku?* Láska je predsa plodom dlhého manželského zväzku muža a ženy a dlhodobého dvorenia. *Odcitovala slová svojej matky, ktorej bol sobáš samozrejme dohodnutý tiež.*

Castiel Morningstar:
*Sestřičku docela překvapilo to jak se proti tomu začala "bránit" , ale na druhou stranu ji chápala. * Jak myslíš holka. *Zasmála se, samozřejmě opět viděla jak je Auriel červená.* Přesvědčovat tě nebudu jednou na to příjdeš sama. *Ovšem jakmile řekla, že láska na první pohled neexistuje sestřička se doslova zasekla a pootočila.* Tak to není pravda..... *To zaznělo opravdu smutně. Byl to jasný náznak na jejího manžela, který jak už zmiňovala zemřel před nějakou dobou.* Možná tak jen někde u vás nahoře to tak vidíte, ale jak jsem už říkala, jednou na to příjdeš.   *Tentokrát se zasmála už o něco příjemněji. * Ty jsi od dvoru ? Tak to už mi tak nějak dává smysl. Tam moc svobodnou vůli nemáte, oproti nám.  Ty jsi nikdy nebyla mezi obyčejnými lidmi, že ?   * Zeptala se trochu vážněji.* Zeptám se jinak. Tebe nikdy nepustili mezi obyčejné měšťany nebo vesničany, že ?   *Zeptala se velice klidně, i když odpověď ji byla jasná.* Všechno okolo tebe tady, je právě ta nižší třída, když se zamyslíš co vše jsi tu už viděla, dává ti to smysl ? Asi moc ne. Stejně jako ti to nedává smysl s tím co jsem řekla předtím. *Opět se začala usmívat.*

*Keď jej sestrička povedala, že ju nebude presviedčať tak odvrátila pohľad a s vystretým chrbtom sa napila čaju, malíček mala mierne vystretý - napriek všetkému sa snažila chovať "podľa pravidiel". Celým bytím sa snažila upokojiť, nedívala sa na sestričku ani na Castiela - hľadela s neprítomným pohľadom na dlážku a vyzerala akoby na ňu už toho všetkého bolo proste moc. Banditi, násilníci, zlodeji, boj o život, upíri, to že zabila toho muža a do toho ..... Cas a táto sestrička. Nevedela ako sa má s tým všetkým vysporiadať, mala pocit akoby sa snažila udržať pohromade jej svet, no pri tom sa jej rozpadal pod rukami.* Isteže máme slobodnú vôňu. *Zažmurkala nechápavo.* Môžeme si predsa vybrať či - *Zarazila sa keď si uvedomila, že na všetko bolo pravidlo - ani len šaty si nemohla vybrať podľa toho aké sa jej páčili ale podľa toho na akú príležitosť si ich išla zobrať. Nemohla jesť kedy chcela, nemohla chodiť na vychádzky kedy chcela, nemohla sa zhovárať len tak s hocikým, nemohla ani vždy vyjadriť to čo si skutočne myslela. Ešte aj pri hre na piano boli pravidlá.. nemohla hrať smutné sonáty ak hrala pre cudzích ľudí a podobne. Auri položila Šálku na tanierik a pevne zovrela pery.* Mladá slečna nemôže byť sama bez doprovodu, s nikým osamote. takže isteže som nikdy nebola so žiadnym mužom sama, urodzeným či nie. Hrozilo by, že stratím počestnosť a pošpiním tak meno rodiny. *Z rozhovoru s touto ženou bola Auriel úplne roztrasená.* Viete, veľmi zle sa to vysvetľuje ale.. nieje to - ja - ja neviem čo odo mňa chcete počuť. *Ešte nemala taký veľký problém viesť s niekým rozhovor ako s touto ženou. Triafala sa totiž presne do čierneho a Auri bola z toho úplne hotová.* Chcete mi povedať, že všetko čo som doteraz poznala, čo som sa učila je lož? *Pozrela sa na ženu vedľa nej a v jej pohľade bolo vidno aká je stratená.*

Castiel Morningstar:
*Sestřička potichu poslouchala Auriel, a když viděla, že je Auriel z toho špatná ihned k ní přiběhla a jemně ji chytla za ručky, aby měla pocit bezpečí.* Já tě chápu, věř mi. Neříkám, že všechno co jsi se učila je lež. Ale tak to funguje pouze nahoře, ne dole. Je mi jasné, že jsi byla vedena k tomu žít život šlechtičny, tam taková volnost není, že ? Stále vem si na sebe tohle, nebo tohle se nesluší. *Zasmála se skoro jako kdyby ji rozuměla víc než si Auriel mohla myslet.* Ale tady musíš dát stranou, že jsi Lady. Jsi sice ještě moc mladá, ale zároveň jsi silná. Možná to o sobě nevíš, ale jsi. Dokážeš se o sebe postarat, vždyť se podívej kolik ti může být ? 15 ? 16 ? Celý život jsi žila v luxusu a jsi tady a přežíváš ! A dokonce jsi zachránila tomuhle chlapci život už jen tím, že jsi ho sem dovedla. WOW.... *Pokusila se Auriel povzbudit. Ono je pravda, že v očích sestřičky Auriel byla opravdu silná dívka, když dokáže přežít na takovémhle místě.* Zkus se více uvolnit. Zkus zapomenout na některé věci co tě učili a uvidíš budeš se cítit mnohem lépe. Buď rebelka. *Lehce do ní drkla, ale začala se zase smát. Sestřička byla velice optimistická žena, samozřejmě čeho si Auriel mohla všimnou tedy možná je to, že když opět vyskočila z postele a šla opět upravovat jiné, její pohyb ani trochu nepřipomínal nějaký vesnický nebo typický městský, furt tam něco z její minulosti zůstalo.*

*Sestrička ju chytila za ruku aby ju upokojila - šálku s čajom teda držala len v jednej ruke. Pozrela sa na ženu, ktorá jej rúcala jej svet postavený na pravidlách, zásadách a etikete akoby to bol len domček z karát a keď si uvedomila akú paniku v nej tým prebudila, pokúšala sa jej dodať sebavedomie.* Veľmi sa tak necítim. *Stíšila hlas.* Veď ja ani neviem ako ... spoznať či sa niekomu páčim. *Opäť cítila, že má červené líčka čo ju rozčuľovalo. Akoby už takto nebolo jasné aká je nevinná a neskúsená - musela sa jej hlava premeniť na veľkú paradajku aby to bolo vidno aj ľuďom oproti v budove v akých rozpakoch je.* Bojím sa, že ak budem Rebelka... ak zabudnem na vychovanie, etiketu, mravné zásady... ak sa nebudem riadiť tým čo ma učili, stratím samú seba. Už takto - keď sa pozriem na svoj odraz nespoznávam sa. Už žiadne krajky, šperky, hodváb. *Nevedela či je to čajom alebo tým, že z tej sestričky vyžaruje taká maminkovská žiara. Mala pocit, že jej môže vyliať svoje srdiečko.* U nás doma nieje nič dôležitejšie než zachovať si dobrú povesť. A tu... ach. Cítila som sa.. akoby som bola hodená medzi hladné vlky. Všade je toľko mužov! Pre dievča ako som ja čo sa so žiadnym mimo Desperos nerozprávalo osamote.. Snažím sa byť statočná a odvážna, no už viac krát som skončila len ako dievča v problémoch, ktoré musel niekto zachrániť. Bola by som rada ak by som dokázala prežiť bez pomoci, no obávam sa, že na to nie som dosť.. silná, vyspelá. Ah.. *Spomenula si ako len v spodničke stála v lese - takmer nahá pred Reilim a mala chuť ukryť si tvár v dlaniach.* Už takto .. keby rodičia vedeli čo všetko som porušila.. Neviem ako to vysvetliť niekomu, kto v tom nevyrastal, kto nechápe ako prísne pravidlá sú.. cítim zodpovednosť za svoju rodinu, nemôžem prísť o dobré meno a napriek tomu... *Odmlčala sa a spomenula si na ten príjemný pocit, keď ju Castiel objímal a hladil po vlasoch.* Prepáčte, že vás týmto všetkým zaťažujem. *Šepla a očami hypnotizovala čajovú hladinu v hrnčeku.*

Castiel Morningstar:
*Sestřičce bylo Auriel opravdu líto, že se takhle cítí. Ta nevinnost z ní jen vyzařovala a chápala, že prostě tohle nikdy nezažila.* Nebudeš sama sebou ? A seš si jistá, že jsi sama sebou ? Když ti kdo říká co si oblékat, jak se chovat a tak podobně ? Nebo to dělá jen proto, že to po tobě někdo chce a tím pádem nejsi sama sebou? *Díky další větě Auriel se sestřička podívala na zem a jen se pousmála.* Můj otec Sir Haythem a Lady Meghan byli úplně to samé. Připomínáš mi mně když jsem sem přišla. Strach, naivita.... *Konečně se sestřička přiznala proč Auriel tolik rozumí.* Myslela jsem si též, že to vše dělám pro čest své rodiny, ale uvnitř mě to rozežíralo, nedokázala jsem si to připustit. Dokud mě tehdy někdo neukázal jak to tu chodí. *V tu chvíli se sice usmála i když trochu smutněji protože si vzpomněla na svého zesnulého manžela.* Ty jsi statečná a silná, nesmíš o sobě tolik pochybovat. Je toho na tebe opravdu hodně to chápu, ale čím dříve to pochopíš tím lépe pro tebe. Nemluvě o tom, že někteří lordové mají dcery, které chodí samy lovit, jezdí na turnaje, kterých se účastní za přestrojení mužů. Jejich rodiče o tom třeba ani neví a hádej jakou mají pověst ve světě. Chrabré, silné a půvabné. *Na chvíli i ona sama vzpomínala na její dětství, kdy jezdila sama na koni po lesech. Opět se přiblížila k Auriel a začala šeptat.* Když mi bylo asi tak osm. Vzala jsem otci koně a jela se podívat do vesnice, která byla pod naší tvrzí. Když mě jednou otec načapal, čekala jsem výprask. On měl, ale pochopení protože vždy chtěl syna, matce to nikdy neřekl. *Ušklíbla se a dál vzpomínala na to, když byla ještě u rodiny.* Matka stále jen, narovnej se. Choď takhle a takhle. Dokonce ve dvanácti mi předhodili nápadníka. Ten tak nějak upadl do kalůže a začal brečet. To, že jsem ho tam popostrčila...noo..to je vedlejší. *Poté, ale trochu zesmutněla.* Můj manžel nebyl žádný urozený, byl to chlapec z vesnice, kterej mě sem doprovázel. Přesně jak říkáš ty. Několikrát mě i zachránil, ale já jsem byla jen vystrašená holka....jednou jsme byli napadeni a jeho ubili...přímo předemnou. Byla jsem tak vyděšená, že jsem nemohla nic dělat...jen jsem tam stála a sledovala to...jediné jméno co si pamatuji bylo Logan... *Podívala se do očí Auriel a jen se lehce pousmála.* Proto nedělej stejnou chybu a nepochybuj o sobě. Pravidla nejsou tak důležité, když jde o lásku nebo když jde o tvůj život.. *Vytvořila se ji i menší slza. Zatím co si tam povídali se Castiel lehce opět pohl.* Auri... *Ozvalo se opravdu potichu a v tom si sestřička jen slzu utřela a zase se usmívala, mrkla na Auri a poté už se zvedla a šla připravovat další postel.*

*Niečo z toho čo hovorila.. malo niečo do seba. Auriel ešte bude určite hútať nad tým čo je jej skutočná povaha. Či je to len zbierka pravidiel a predpisov, ktoré sa snaží krkolomne dodržovať. Ďalej počúvala tú ženu ako sa jej zverila so svojim príbehom a mala pri tom prekvapením rozšírené oči. Všetko o čom hovorila bolo.. šokujúce. Niečo už Auri síce bolo známe - ale len z kníh, bola to pre ňu fikcia, rozprávky, neverila, že by sa to mohlo skutočne stať. Chrabré ženy v prezlečení mužov na turnajoch? Úteky z domu v sedle koňa.. to bol skôr román, než realita. Aspoň tak to Auri vnímala pred tým než sa ocitla tu. Chcela sa jej opýtať na toho muža, ktorý jej pomáhal, na toho vesničana. Chcela sa jej opýtať na rozdiel medzi láskou, priateľstvom a túžbou.. O takých veciach sa s matkou nerozprávala. Keď sa jej na to Auri pýtala, vždy jej povedala, že jej to povie keď sa zasnúbi. Žiaľ ku tomu nestihlo dôjsť .. a Auri sa ocitla tu. Mala teda zmätok v tom čo sa dialo, držali ju zamknutú pred svetom a nič z toho čo poznala sa ani vzdialene nepodobalo tomu čo tu zažívala. Avšak - Castiel vtedy prehovoril, sestrička zmĺkla a s úsmevom si osušila slzy a odišla z miestnosti. Auriel na ňu pri tom mala ešte toľko otázok. Po tom všetkom čo jej vravela... ako ju mohla nechať s Castielom len tak samú? Hoci si nechcela pripustiť, že by to mohla byť pravda, že by ju Castiel ... vnímal inak než len ako dievča, ktoré chce chrániť a dostať domov. Točila sa jej z toho všetkého hlava. Mala pocit akoby v jej vnúri na seba narážali dva obrovské skalné masívy, jeden symbolizujúci všetko to čo doteraz poznala a druhý - všetko to čo jej vravela tá žena.* Som.. tu. *Odvetila neisto keď zostala s Casom zase sama, položila čaj na svoj stolík a posadila sa na stoličku vedľa jeho lôžka.* Mal by si spať, odpočívať. *Bola z jeho prítomnosti nervóznejšia než kedykoľvek predtým po tom všetkom čo jej tá žena povedala.*

Castiel Morningstar
*Castiel sice slyšel Aurielin hlas, ale stále byl pod vlivem bylinek proto ji nějak moc nevnímal, oči měl zavřené a bylo pro něj vyčerpávající otevřít i oči. Alespoň, že horečka trochu ustoupila a byl na tom celkově lépe. Sestřička popošla jen na stranu, proto se mohlo zdát, že odešla do jiné místnosti, ale ve skutečnosti došla jen pro menší prostěradla, která přinesla k posteli která byla naproti té Auriel, takže viděla jak se posadila vedle něho.* Jen zmatený muž. *Zasmála se vcelku nahlas, zatím co Castiel opět usínal. * Neboj se mi klidně svěřit nikde nic neřeknu. Moc lidí tu nemejváme proto jsem ráda za to, když si můžu s někým popovídat. Neboj se ani vylít si srdce. Mě opravdu zatěžovat nebudeš dítě. *Pootočila hlavou, aby mohla i darovat Auriel úsměv.* A hlavně vypíj ten čaj, bude ti lépe. *Dodala takovým mateřským tonem. *   Neboj se budete moci odejít hned jak se vám udělá lépe. A pokud budete chtít, budeš moci zamnou přijít kdykoliv, když si nebudeš vědět rady. *Je opravdu dost možné, že tahle "nemocnice" byla poslední místo, kde byli ti správní lidé a ne, ti co by jen vzali peníze a utekli.*   Jinak jsem se ještě nepředstavila. Jsem Nayrin. Pokud máš nějaké otázky klidně se můžeš zeptat.   *Mezitím Castiel opět usl, nedokázal prostě zůstat po těch bylinkách vzhůru.* Vždy jak se vypovídáš bude ti o dost lépe. Protože to v sobě aspoň nedusíš.

*Uľavilo sa jej, keď sa vrátila späť, otočila sa na stoličke aby na ňu videla, sledovala ako stelie posteľ a pri tom sa smiala jej teórii, že je Castiel len zmätený. Povzbudzovala ju aby sa jej zverovala, no v Auri sa to všetko tak miesilo.* Dváte niečo do toho čaju? Nebývam takto otvorená. *Šepla skôr sama pre seba a postavila sa, poslušne vzala do ruky tú šálku a trochu sa napila. Nebol už horúci, že by sa spálila, no stále bol primerane teplý.* Teší ma Nayrin, moje meno je Auriel Ar- *Automaticky chcela povedať celé meno aj s mestom z ktorého pochádza, no došlo jej, že voči Nayrin nemusí ukazovať také banálne formality.* Auriel. *Kývla hlavou a pousmiala sa.* Máte deti Nayrin? Nesnažili ste sa nikdy dostať odtiaľto preč? Nechýbal vám domov? Nehľadali vás? *Zasypala ju otázkami. Ani voči vlastnej matke nebola takto otvorená a takto sa jej nezverovala. Nemohla, niektoré veci sa nepatrilo hovoriť nahlas ani pred najbližšími.. aspoň tak ju to učili.* Ste veľmi láskavá. *Dodala keď povedala, že za ňou môže kedykoľvek zájsť. Potom si nervózne hryzla do pery, pokukávala po Castielovi a upíjala z čaju. Chcela sa Nayirin spýtať na veľa vecí ale - Cas pred chvíľkou prehovoril, čo ak by niečo z toho počul? Nemohla sa jej pýtať na veci čo sa týkali jeho... tu priamo pred ním.* Mohla by som.. pomôcť a odniesť s tebou tie špinavé obliečky? *Opýtala sa jej a dúfala, že bude súhlasiť, niekde v práčovni budú tiež samé a ... bude mať viac odvahy.*

Castiel Morningstar:
*Nayirin se jen lehce ušklíbla když se zeptala na ten čaj.* Jsou v tom bylinky na uvolnění, skvělé proti stresu. Nemusíš se bát nejsou škodlivé pokud ti jde o tohle. *Usmála se a, když se ji Auriel představila jen udělala menší pukrle, spíše jen tak ze srandy. * Děti ? Nemám děti. Nějak na ně nebyl čas. A samozřejmě, že jsem se odsud snažila dostat pryč, ale tak nějak jsem si na to tady už zvykla. Nevím jestli mě rodina hledá, věřím tomu, že ano. To mě tu více méně udržuje při dobré náladě, stále si říkám, že se k nim dostanu ať se děje co se děje. A nemusíš mi vykat, tykej mi. Snad nejsem tak stará ne ? *Zasmála se jako puberťačka, i když téhle ženě mohlo být přes třicet let. * Pokud se na to cítíš určitě. Docela by mi to pomohla. *Ukázala na jedno špinavé povlečení, kdy by si sama vzala jedno a kývla na Auriel, kterou by dovedla do vedlejší místnosti, kde nebylo zase tolik špíny jak se mohlo zdát ba naopak. Místnost byla krásně uklizená a na něčem co připomínalo věšák, byli čisté povlečení, které ještě bylo mokré. Prostěradlo pak hodila do většího lavoru, který byl plný vody a začala v něm prostěradlo umývat. Samozřejmě opět pokud by Auriel chtěla pomoci, Nayirin by ji nechala, snažila se dělat vše proto, aby se nemusela Auriel stresovat.* Tady je vždy největší klid. *Bylo však vidět, že čas od času se stejně pootočí, aby dávala pozor zda Castiel spí nebo ne, místnost byla vcelku daleko proto Castiel by je neuslyšel pokud by byl vzhůru, ale stále mohl být pod dohledem.* Klidně se ptej Auriel. Myslím, že máme hodně času. *Zasmála se, bylo vidět, že Nayirin už je zkušenější a poznala na Auriel, že prostě má zřejmě hodně otázek.*

*Keď ju uistila, že sú to len neškodné bylinky na upokojenie a súhlasila s tým, že jej môže pomôcť - vypila Auriel zvyšok čaju na jeden dúšok a odhodlane sa postavila z postele. Nasledovala ju do vedľajšej miestnosti kde sa Nayrin pustila do prania. Auri pri praní nikdy nebola takže sa len rozhliadala okolo seba so zatajeným dychom, sledovala Nayrin ako so skúsenými pohybmi perie posteľnú bielizeň a obdivne sa na ňu usmiala.* Ako dlho si tu? Ako dlho ti trvalo.. sa toto všetko naučiť? *Opýtala sa aby ešte trošku oddialila tie ... trápne otázky, ktoré jej skutočne vŕtali v hlave. Položila špinavú bielizeň na hromádku a potom sa nervózne pohrávala s prameňom svojich vlasov.* Podľa teba teda... uhm... láska nieje - plodom dlhého manželského zväzku ale, dokáže vzniknúť aj úplne nečakane ... dokonca na prvý pohľad, tak ako sa o nej píše v knihách. *Konštatovala to čo jej už vravela.* Aký je ... rozdiel medzi priateľstvom, láskou a túžbou? Chcem tým povedať ... uhm. *Opäť sčervenala... nevedela ako má tú otázku inak položiť.*

Castiel Morningstar:
*Nayirin pokračovala v praní a přitom poslouchala Aurielin dotaz.* Asi tři roky tu jsem a první měsíc to bylo peklo, pak jsem si začala zvykat a více méně ti nezbývá nic jiného než se to naučit. *Brala to, ale pozitivně její úsměv tam stále byl. Její další otázka ji, ale trochu pozastavila a ona prala pomaleji než předtím.* Přesně tak, je pravda, že láska na první pohled se nestává tak často, ale šance tam je. *Odpověděla ji a podívala se Auriel do očí.* Nějak jsem tak tušila, že se na něco takového budeš ptát. Matka to s tebou asi moc nerozebírala, že ? Měla jsem totiž úplně to stejné. *Zasmála se se docela nahlas a dívala se ji přímo do očí.* Někteří lidé si přátelství a lásku mohou plést, pokud ten člověk je ochotný s tebou být do konce života, stát při tvém boku, myslet na aby jsi byla šťastná, pečovat o tebe....nebo dokonce za tebe i položit život. Přátelství je podobné, ale není to tak silné poutu mezi dvěma lidmi. *Odpověděla ji, jak Nayirin lásku vidí.* Já už to asi i poznám, a pokud narážíš na to co jsem ti řekla předtím, tak moje odpověď je, že ten chlapec se na tebe nedívá jako na pouhou přítelkyni. *Podívala se směrem na Castiela a poté na Auri, kdy se pousmála.* Jediné co ti mohu říct je to, že on tě miluje ať si říkáš cokoliv tak to je. Bije to až příliš do očí na to, aby to bylo pouhé přátelství. *Musela ji to říct narovinu.* Cítila jsem se stejně jako asi teď ty, že to nechápeš nebo spíš to nechceš chápat, ale jak říkám. Po tom co jsem ti řekla, zkus se zamyslet za tu dobu co se znáte. Opravdu tam nebylo něco co by tomu nasvědčovalo ? *Zeptala se s úsměvem na tváři.*

Matka mi sľúbila, že mi všetko povie keď sa zasnúbim. Nestihla som to, po ceste za mojim snúbencom napadli náš kočiar a skončila som tu. *Čupla si ku stene oproti Nayirin a sledovala jej ruky. Počúvala čo hovorí no popri tom hľadela aj na pohyby jej rúk - skoro ako keby si to chcela vryť do pamäti. Nayirin vyzerala, že má okolo tridsať rokov.. V Desperose bola tri, to znamená, že musela mať 27 keď sem prišla. To bol vysoký vek na dámu vo vyššej vrstve. Také ženy by mali mať už niekoľko detí, veď ju samú chceli vydať v pätnástich a skutočne boli aj dievčatá čo uzatvárali sobáše ešte mladšie. Uvažovala či bola vydatá za nejakého lorda alebo nie, no nechcela byť vlezlá a teda len napäto počúvala to čo jej hovorí - o jej dotazoch.* Dajme tomu, že by si mala pravdu a Castiel by ... ma mal rád tým spôsobom, ktorým hovoríš. Čo ak to ja u seba .. neviem spoznať? *Sčervenala ešte viac.* Čo ak moje vlastné pocity sú.. teda nie sú - ale keby boli. Tak aké by boli? *Asi musela znieť ako blázon, no dúfala, že z jej hapkania jej dôjde čo sa chce opýtať aj bez toho aby to musela bližšie špecifikovať. Páčilo sa jej, keď ju Castiel objímal, ešte viac sa jej páčilo keď sa dotýkal jej vlasov, no.. čo to znamenalo? Nikdy nezažila so žiadnym chlapcom to isté - netušila či by mala rovnaké pocity aj keby ju objímal Radagon či Reili. Etiketa také veci prísne zakazovala... nikto jej o tom do dnes nehovoril. A ak by nezabila toho muža.. nikdy by nedovolila aby sa jej Castiel takto dotýkal. Cítila sa tak nevzdelane a neskúsene.*

Castiel Morningstar:
To je mi líto s tím kočárem. *Lehce poklonila hlavou a pokračovala dále v práci, její otázka ji, ale opět opravdu rozesmála.* Když to příjdeš poznáš to. Je to nejhezčí pocit co kdy můžeš mít. Je to jako když jsi na nějaké hoře, kde ti je opravdu teplo a právě vychází slunce. Já si pamatuji jak mi srdce bilo jako o závod, milovala jsem na něm vše. Vůni, chování...nemohla jsem dá se říct bez něho být. Protože jsem se pořád bála, aby se mu něco nestalo. *Zasmála se opět jako puberťačka.* Každý to má trochu jinak, ale věř mi, že láska je nejhezčí pocit co kdy můžeš mít. *Pousmála se na Auriel a dívala se ji přímo do očí.* Nemůžeš to u sebe poznat, protože to nevíš. Ale až potkáš toho pravého, poznáš to a to mi věř, že to poznáš. *Opět se vrátila k práci a jak se dívala na oblečení tak pokračovala.* Když vezmu toho chlapce, říkala jsi, že neměl dobré dětství, že k němu nikdy nikdo nebyl milí. Když jsem se mu podívala poprvé do očí, viděla jsem ten vztek a tu bolest, ale když je s tebou je naprosto klidný a vyrovnaný. Ne, že by sis toho měla vážit, ale jsem schopná říct, že ten by šel bojovat i s Bohyní Moranou, aby tě odtamtud dostal. *Věnovala další úsměv Auriel.*

*Auri sa pozrela smerom kde ležal Castiel a slová Nay sa jej pri tom vrývali pod kožu. Hoci jej nedávali úplný zmysel.* "Ako mám spoznať niečo čo som nikdy nezažila a teda to nepoznám." *To už aj matematika jej dávala väčší zmysel a to bol jej najmenej obľúbený predmet, ktorý ju vyučovali.* Som z toho všetkého ešte viac zmätená.. ak je to vôbec možné. *Ako to povedala, ukryla si tvár v dlaniach.* Bola by som radšej keby som sa.. nikdy nezamilovala. Teda.. iba do manžela, ktorého mi vyberú. To by bolo.. tak by to bolo správne. *Jej hlas sa jej triasol. Aj napriek všetkým tým slovám, ktoré jej Nay povedala, ona nikdy nemala povahu rebelky. Bola proste Auriel, milovaná dcéra, poslušná, ktorá robila všetko tak ako sa od nej očakávalo..* Toho sa obávam, keď pomáha druhým - na seba pri tom nemyslí. *A teraz nemyslela len na seba, myslela na to ako pomohol Cas napríklad Reilimu.*

Castiel Morningstar:
Divila bych se kdyby jsi nebyla. S tím co jsi řekla sice nesouhlasím, ale nemůžu ti to takhle brát. Jak říkám jednou na to příjdeš. Nezapomeň nemusíš k němu nic cítit, to, že on se do tebe zakoukal neznamená, že ty se musíš automaticky zakoukat do něj. Musí ti poručit srdce ne někdo jiný. Ty musíš vědět co chceš ne někdo jiný. *Odpověděla ji, když ale Auriel pokračovala a slyšela její hlas, ruce ji ihned z tváře dala dolů a jen ji je hladila.* Já vím, že je toho na tebe hodně, ale nemusíš z toho být smutná. Jak jsem ti už řekla. Jsi silná a odvážná dívka. Když tomu budeš věřit nikdy tě nic nepřekoná. Proto si to teď řekni. Jsem silná a odvážna. * Říkala by to tak dlouho dokud by Auriel neřekla to samé i sama a hlasitěji. * Musím ho zkontrolovat. *Zvedla prostěradlo a dala ho vysušit, poté přešla ke Castielovi a zkontrolovala jestli horečka opravdu ustupuje. Samozřejmě, že když se ho dotkla, Castiel sebou lehce cukl.* Musíš být silná už jen kvůli rodičům, aby jsi se mohla vrátit. Slíbíš mi to ? *Usmívala se na Auriel a položila ruku svou ruku na Castielovu ránu, ale jen tak jemně, aby si ještě něco zkontrolovala.*

Ale neopätovaná láska bolí - o tom je toľko piesní a básničiek. A ja ho mám rada, hoci neviem čo je to za druh lásky, určite viem, že nechcem aby kvôli mne trpel. *Znela, že má slzy na krajíčku no prehltla klbko, ktoré sa jej začalo tvoriť v krku a zažmurkala aby zahnala slzy skôr než by sa jej spustili po líčkach. Potom však už len sledovala ako vešia prádlo a ako prešla ku Casovi. Sledovala ako ho ošetruje a kontroluje a mrzelo ju, že ona mu takto pomôcť nevie.* Pokúsim sa byť silná. *Prehovorila napokon.* A pokúsim sa viac sledovať... tie náznaky aby som pochopila pocity ľudí okolo mňa a aj tie moje vlastné. *Trošku zvraštila obočie. Bola rozhodnutá, že bude tému lásky odkladať tak dlho ako to len bude možné. Napriek všetkému čím si tu prechádza, rada by sa domov vrátila vo všetkej počestnosti.*

Castiel Morningstar:
Lepší neopětovaná láska, než někoho nechat trpět v nevědomosti. *Pohladila ji ještě po tváři, když byly obě u prádla. Jak přešli ovšem ke Castielovi a Nayirin ji stále bedlivě poslouchala. * Tak se mi to líbí více.*Pousmála se, jak ovšem držela ruku na Castielově ráně, Castiel se opět trochu pohl.* Mi..lu..ju...j...i...Aur... *Zaznělo, Castiel však stále spal a ani to nedokončil. Mohl mluvit ze spaní. To i Nayirin docela vykulila oči protože to nečekala a podívala se na Auriel, kdy se zazubila.*   Asi...no...ehm...  *Tak nějak nevěděla co říct. Jen sledovala Aureliinu reakci. Dokud se Castiel znovu nepohl a jeho oči se jen na trošičku pootevřeli, byl vzhůru sice ne úplně, ale oči měl trochu pootevřené.* Chcete být osamotě ? *Zeptala se a bylo vidět, že pokud tu chce Auriel podporu tak tu zůstane pokud by ji však řekla tak by klidně i odešla. Naštvaná by samozřejmě nebyla.*

*Po tom čo zo seba Castiel vypotil Auriel sčervenala až ku končekom vlasov. Chvíľu to rozdýchavala - dokonca aj Nay vykulila oči. Napokon si Auri len nervózne založila ruky na hrudi.* Maľujem, chcel povedať maľujem. *Prehovorila, potom zažmurkala a odvrátila pohľad. Na moment zatajila dych a keď sa jej opýtala sestrička či chce s Casom zostať sama - šokovane sa na Nay otočila.* Nie! Očividne je mimo, nevie čo hovorí - potrebuje ťa tu! *Trochu panikárila a chodila pri tom po miestnosti hore dole. Šúchala sa po čele a snažila sa to celé vstrebať.* Ja.. asi by som potrebovala viac toho čaju na upokojenie.* *Odvetila keď nakoniec zastala a pozrela sa na Nayirin a mala pri tom veľmi unavený výraz.*

Castiel Morningstar:
*Samozřejmě jelikož Castiel už byl tak trochu vzhůru tak slyšel vše okolo sebe.* Kd..kdo maluje? *Ozval se opravdu velice unavený hlas. Nayirin jen zadržovala svůj smích a sledovala jak Auriel panikaří. Samozřejmě měla odpočívat a proto Nayirin ihned doběhla pro další čaj, který během chvíle přinesla a dala ho na stoleček vedle Aurieliny postele. * V klidu Auriel, pojď. *Opatrně a jemně by ji vzala za ruku a odvedla do její postele. Castiel samozřejmě moc dlouho nevydržel a proto se dá říct, že opět usl.* Vypíjto. *Vzala čaj a podala by ho Auriel. * A zkuse se víc uvolnit nebo i prospat dobře ? Hlavně v klidu. *Usmála se na ní a pokud by si Auriel lehla, Nayirin by ji ještě pohladila po tváři jak to dělávají mamky.*

*Keď znovu prehovoril a zdalo sa, že ich vnímal - jej rumenec z tváre nezmizol. Ukázala na neho prstom.* Vravela si, že spí, že nevníma. *Šepla a bola rada, že sa o tých ostatných veciach rozprávali vo vedľajšej miestnosti. Umrela by od hanby keby Castiel vedel o čom sa rozprávajú. Nechala sa odviesť ku posteli, poslušne uchopila šálku čaju a rozhodla sa, že už sa ani nepohne. Vyzula si čižmy a pokrčila kolená ku sebe. Vstrebávala všetko to čo v tejto miestnosti odznelo a spätne si prehrávala v hlave Castielovo správanie, opäť jej myšlienky skĺzli k jeho objatiu, ku jeho dotykom .. ku tomu ako ju pobozkal na čelo. Všetko jej to dávalo zmysel, zhodovalo sa to s tým čo vravela Nayirin, no to, že jej to dávalo zmysel nič neznamenalo. Za bariérou na ňu čaká jej rodina a ... snúbenec.* "Nesmiem zbytočne panikáriť, musím zachovať pokoj." *Upokojovala sa v duchu a popri tom pila teplý čaj. Cítila sa unavenejšie a unavenejšie... možno bol skutočne ten pravý čas na to si trochu pospať. Jednou rukou si odšnurovala korzet, položila si ho ku kabátu vedľa postele na jej vlastnú stoličku a dopila zvyšok čaju. Potom si rozplietla vlasy a ľahla si na vankúš. Zavrela oči, prikryla sa a v duchu sa modlila ku Veľkej šetke aby jej dali silu, múdrosť a odvahu.*

Castiel Morningstar:
*Nayirin se začala dost nahlas smát, když pro ní tak komicky ukázala prstem. * Spal opravdu spal. Je dost možné, že to byl jen nějaký tik. Ale vypadá to, že stejně nevydržel vzhůru moc dlouho. Pochybuju, že něco z toho vůbec mohl pochytit. * Pokusila se ji opět uklidnit, když si všimla, že Castiel opět usl jen se usmála na Auriel, která tedy už ležela v posteli.*   Odpočiň si, opravdu to už potřebuješ. *Jemně ji pohladila po tváři, poté se zvedla, aby Auriel měla prostor si tak nějak udělat pohodlí, poté Nayirin vzala deku a jemně Auriel přikryla, aby ji bylo co nejpříjemněji.* Neboj se dám na tebe pozor. *Usmála se, zvedla a sedla si na menší židli, která byla u dveří, tam si sedla a čekala až Auriel usne. I když Nayirin nikdy děti neměla, vždy je chtěla možná proto se k Auriel chovala tak jak se chovala.  *

Radagon: *Dnes Radagon vstal, respektive dokonce vyskočil z postele, protože se psal den, kdy se měli znova potkat se slečnou Auriel a měly začít první lekce. No před nějakou zábavou, neboli vzděláváním se, bylo nejdříve potřeba udělat veškeré práce, aby se odpoledne mohl Auriel naplno věnovat. Ráno tedy nakrmil zvěř, doplnil vodu, postaral se o seno, zkontroloval úrodu a následně se vydal do kuchyně uvařit oběd pro něj, Milicent a případně i Auriel, kdyby měla hlad. Nejprve přemýšlel, co by mohl uvařit a netrvalo moc dlouho a se vším, co měli k dispozici, se rozhodl uvařit zeleninový vývar. Připravil si proto všechnu zeleninu a pustil se do toho. Za chvíli měl hotovo, ale ještě byl docela čas, než se půjde jíst a tak tam ten hrnec nechal zatím přikrytý stát a šel ještě na chvíli na pole. Dneska ale bylo docela dost vedro a tak na sobě měl jen tílko a přes ra,meno kus hadru, do kterého si utíral čelo, když bylo potřeba a motykou pracoval na poli, dokud se neukáže slečna Auriel, nebo dokud nebude čas se jít najíst.*

*Auriel sa zmenila odkedy sa videla s Radagonom naposledy. Pohľad mala opatrný, vlasy jej voľne nepoletovali okolo tváre - mala ich zopnuté do postupného zapletanca. Jej oblečenie bolo praktické, ak by si človek odmyslel jej útlu postavu, ladný krok a peknú, nevinnú tváričku, mohol by ju považovať za čarodejnicu či žoldáka. Cesta na farmu sa jej zdala rovnako pokojná ako keď po nej kráčala s Radagonom prvý krát - len jej chýbal ten príjemný rozhovor. Vďaka svojim známostiam v meste sa jej podarilo získať knihu s rozprávkami pre deti, pergameny aj atrament a pierko, vďaka ktorým môže Radagona učiť. Cítila sa byť pripravená - krížom cez telo mala prehodenú koženú brašnu kde mala všetko a ešte aj malý darček pre Milicent ak sa jej s ňou podarí stretnúť. Ako sa blížila ku farme - opäť z diaľky obdivovala jej rozsiahlosť, po prekonaní niekoľkých metrov si všimla osoby, ktorá nejakým nástrojom obrábala pôdu. V tej chvíli jej nedošlo, že je to Radagon, zdalo sa jej, že ten muž je na Radagona príliš vypracovaný - naposledy keď ho videla mal na sebe voľnú košeľu - nebolo vidno teda aké má v skutočnosti svaly... čím bola ale bližšie tým viac si bola istá, že je to on. Mierne sa začervenala a musela sa zhlboka nadýchnuť predtým než na neho zamávala.* Snáď nejdem priskoro. *Žiarivo sa na neho usmiala už z diaľky a vykročila ku nemu. Mala pocit, že prešiel skutočne dlhý čas.. ale ono sa len za tú dobu stalo naozaj veľa vecí.*

Radagon: *Obdělával pole, když se rozhodl dát si malou pauzičku. Opřel se o motyku, hadrem si utřel pot z čela a zadíval se na oblohu, aby mohl odhadnout čas dne. Odplivl si, když v tom si v dáli všiml postavy, jak kráčí směrem k farmě Milicent. Rukou si vytvořil jakousi zábranu proti sluníčku, aby mohl lépe vidět za tak slunečného počasí. Nejprve postavu nepoznával, ale když na něj zamávala, všiml si barvy vlasům kterou jednoduše nemohl zapomenout. S úsměvem na tváři jí zamával zpátky.* Ne, to určitě ne. Jdete tak akorát. *Utřel si ruce do hadru, aby je neměl zas tak špinavé a motyku si hodil na rameno.* Pojďte zamnou. Sluníčko teď strašně peče, tak se schováme do stínu. *Volnou rukou mávl a dal tak najevo, aby ho Auriel následovala. Nakonec přišli do nářaďovny, kam Radagon odložil motyku a v kýblu s vodou si opláchl tvář a ruce.* Jaká byla cesta? Jak jste se měla? Povídejte, přehánějte. *Mile se na ní usmál, než i hadr, který ve vodě opláchl pověsil na šňůru, aby mohl uschnout.* Máte hlad? Je čerstvě uvařeno.

*Keď si odpľul na moment ju to zaskočilo, avšak nedala na sebe nič znať. Bol to predsalen drsný typ muža - bolo to teda niečo normálne na čo by si mala zvykať.* Čo tak v prvom rade.. zabudnúť na formality. *Opýtala sa ho s úsmevom.* Som Auriel.. myslím, že by sme mohli zostať pri tomto? *Zdvihla ku nemu spýtavý pohľad. Samozrejme ak by odmietol, zostala by pri správaní sa podľa Etikety, no žila v Desperose dosť dlhý čas na to aby zistila, že urodzený pôvod a maniere vyššej spoločnosti tu prinášajú problémy. Preto už ľuďom pri zoznámení nevykala - ani sa neukláňala. Dokonca to nespravila ani teraz na pozdrav, hoci sa to patrilo. Už v tomto si mohol u nej všimnúť zmenu. Nasledovala ho a následne hanblivo odvrátila pohľad keď si oplachoval tvár a ruky vo vode. Využila ten čas a odpovedala mu - popri tom sa obzerala po miestnosti kde boli rôzne druhy a typy náradia. Ani polku z nich nevedela pomenovať, niektoré jej evokovali skôr zbrane než nástroje poľnohospodárov.. tešila sa keď sa o tomto všetkom dozvie niečo viac.* Cesta bola v poriadku, ubehla rýchlo - hoci tento krát bez príjemnej spoločnosti. *Pripomenula mu ich spoločnú cestu naposledy a tým mu aj trochu polichotila. Ohľadom jeho otázky ako sa doteraz mala sa len trošku strnulo usmiala, na čele nad pravým spánkom mala sotva viditeľnú jazvu po jej poslednom zranení.* Nuž.. myslím, že môj príbeh sa hodí ku neskoršiemu obedu. Rada pozvanie prijímam. *Odpovedala mu a pri tom sledovala ako vešia mokrý kus látky na šnúru. Nechcela mu úplne vylievať srdiečko, hneď za príchodu. Okrem toho ... na to by im aj tak jeden deň nestačil.. a vôbec! Prišla ho sem v prvom rade učiť a nie mu tu vyplakávať nad svojim životom.*

Radagon: *Chvíli na ní koukal, když zmínila slovo formality. Musel chvíli hrabat ve svém slovníku vyšších vrstev, aby si to slovo přeložil, ale Auriel mu velice pomohla, když pak pokračovala a jemu všechno došlo. Nejprve se tvářil trochu nechápavě, ale nakonec si s úsměvem trochu vydechl.* Ah, to mu udělá velikou radost, Auriel. *Usmál se na ní a natáhl k ní ruku s širokým úsměvem na tváři.* V tom případě, já jsem Radagon. *Doufal, že si s jeho rukou potřese, ale jestli by to neudělala, asi by se nezlobil. Pokusil se si sice umýt ruce, ale bez mýdla t se nezbavil úplně všeho. Takže by to chápal.* Jsem rád, že ti cesta uběhla v pořádku. Akorát škoda toho sluníčka. Teda, abychom se pochopili, miluju teplé počasí, určitě víc, než zimu, ale dneska to slunko fakt peče. *Auriel si mohla všimnout, že teď, když si potykali, tak Radagon trochu polevil a sem tam mu skočilo nějaké nářečí čí přízvuk. Mohla si tak všimnout, že se předtím opravdu snažil, aby mluvil co nejvíce spisovně a slušně, protože tak se u něj doma opravdu nemluvilo. O to víc, když jeho otec byl ještě k tomu barbar.* Ale tak tu příjemnou společnost si můžeme udělat teď. *Otevřel dveře do hlavního domu a pobídl jí, aby vešla dovnitř. Mohla si všimnout, že to tam vypadá jako typická vesnická chatka, i když na poměry vesnic mohla působit mnohem větší, než by člověk očekával. Na zdech vyseli typické olejomalby přírody a zvěře, stejně tak jako různé náboženské reálie. U stolu jí odsunul židli, aby se mohla usadit a on se pak vydal do kuchyně pro talíře a příbory. Nakonec jí na stůl položil něco, co se spíše podobalo dřevěné misce a lžíci, než normálnímu talíři a kovovému příboru. Nakonec na stůl donesl i polévku a začal nalévat.* Řekni si, až budeš mít dost. *Pomalu jí naléval, aby jí případně nenalil až příliš. Následně nandal i sobě a usadil se naproti ní.* V tom případě dobrou chuť přeji. *Mile se na ní usmál a pustil se do jídla. Jedl pomalu, chtěj si užít chvilku klidu, i když se na všechno, co ho dneska ještě čekalo velice těšil.* Není to moc horké? Nebo málo slané? Soli už moc nemáme, ale klidně si dosyp.

*Keď jej ponúkol trochu vlhkú a stále trošku špinavú ruku - spomenula si na domov. Hanbila sa za fakt, že v minulosti by mu svoju ruku v takejto situýcii určite nepodala. Šialene sa štítila špiny aj preto tak často nosila biele čipkované rukavičky keď šli niekam na vychádzku. Ako však žije v Desperose jej vnímanie "čistoty" sa dosť zmenilo.* "Čo je mokré to je čisté." *Pomyslela si pobavene - tieto slová započula raz v hostinci v ktorom spala predtým než za zabývala v úkryte v lese. Bez dlhšieho zaváhania teda Auri ruku zdvihla a vložila svoju drobnú, jemnú rúčku do jeho veľkej dlane, ktorá bola drsná z dennodennej driny na poli.* To budem rada, prišla som sem za dobrou spoločnosťou. *Usmiala sa a trošku sa uklonila. Bolo jasné, že si týmto gestom trochu uťahuje z etiky a mravných kódexov a nasledovala Radagona do chatky. Opäť pri spomienke na minulosť by rozhodne nebola z niečoho takto malebného unesená. No v porovnaní s miestami kde v Desperose prespávala či v porovnaní s tým, kde žila aktuálne bola táto chatka hotový malý zámok. Jej srdce sa od radosti rozbúchalo rýchlejšie pri pohľade na olejomaľby na stenách. Trochu spomalila v chôdzi a ako moľa za svetlom prikročila bližšie ku obrázkom.* Zdá sa mi to ako večnosť kedy som naposledy videla maľbu. *Šepla zasnene a keď jej odsunul stoličku ospravedlňujúco sa usmiala a prišla ku nemu. Sadla si a sledovala ako sa Radagon obratne pohybuje v kuchyni. Hoci jej nenaservíroval polievku do nóbl tanierov a nemala zlatý či strieborný príbor.. takéto stolovanie už nezažila pekelne dlho. Vďačne sa na neho usmiala a zastavila ho keď jej naberal - lyžice sa však nedotkla kým sa neposadil ku stolu tiež.* Ďakujem, a podobne prajem dobrú chuť. *Kývla hlavou a s jemným úsmevom si nabrala teplý vývar na lyžičku. Chrbát mala vystretý, pôsobilo to možno trošku neprirodzene, no ona bola zvyknutá stolovať medzi najvyššou spoločnosťou.* Tá polievka je výborná určite nepotrebujem soľ. *Uistila ho a nebola to len zdvorilostná poznámka. Bola výborná - za takúto polievku by sa nehanbil ani ich vlastný kuchár.* Predpokladám, že je to zo zeleniny, ktorú ste vypestovali priamo na farme, že? Varila ju Milicent? *Dotazovala sa - samozrejme rozprávala až potom čo prehltla sústo. Snažila sa veľmi prispôsobiť Desperosu, no tú výchovu v súlade s etiketou zo seba úplne vybiť nedokázala - ešte bolo na to príliš skoro.*

Radagon: *Když si s ní potřásl rukou, šel na to docela jemně, věděl, že je z vyšší vrstvy a že by celé to potřesení vypadalo spíš jako jemný úchop ruky a polibek na hřbet ruky, ale chtěl jí ukázat trochu těch vesnických zvyků. I když věděl, že to tak nejspíš bude, docela ho překvapilo, jak křehce a jemně ta ruka působila, oproti té jeho podrásané. A to celé doplňoval i fakt, že kdyby byla doma, tak ta ruka bude úplně jiná. Tím nechtěl nijak hanit její hygienu a péči o pokožku, jen prostě v Desperu to úplně nešlo, co si budem. Pak se trochu zasmál jejímu úklonu a stejně tak i on přiložil ruku na hrudník a jemně se uklonil. Bavilo ho takhle vtipkovat. Milicent je skvělá, ale někdy až moc uzavřená do sebe a nikoho jiného tady nějak extra nezná, aby si s někým mohl takhle zavtipkovat. Když vešli dovnitř, okamžitě se vrhla k jednomu z obrazů. I když byly malé, tak 20 na 20, stále to byly olejomalby.* Jsou nádherné. Moc se nevyznám v malbách, nevím co to obnáší a jestli tohle splňuje nějaké podmínky pro to, aby to mohlo být bráno jako výstavní kus, ale mně se opravdu líbí. Nádherně to vyskytuje věci, které dennodenně vídám, takže i když přijde ta hnusná zima, můžu si připomenout to krásné léto, které nás vždy čeká. *Na chvíli se tak zadíval na ten obraz a vzpomněl si na svoji domácí vesnici a lidi tam a prostě všechno a na chvíli se ztratil ve svých vlastních myšlenkách, ale netrvalo dlouho a už byl zase duchapřítomen. Nakonec se oba pustili do jídla a Radagon se jen usmál, když mu Auriel pochválila polévku.* Jsem rád, že ti chutná. *Pak pokračoval v jídle a musel sám uznat, že se mu docela povedla. Nebylo to vaření jeho mamky, ale bylo to dobré.* Ano, přesně tak. Je to z nejnovější sklizně. *Pak si ještě nabral sousto a dal si ho do úst, když v tom přišel další dotaz. Spolknul a až pak promluvil. Všiml si, že nemluví s plnou pusou nebo s nějakými zbytky a tak udělal to samé. Další věc, kterou se naučil.* Nene, Milicent dnes není doma. Vydala se na radnici zařídit nám nové místo pro stánek. Dnes jsem vařil já. *Doufal jen, že nějaké další místo dostanou a nebude to stát mnoho.* Ale neboj se, dej tomu trochu času a zanedlouho budeš vařit ještě lépe. Všechny na to mají prý talent, jak říká moje mamka. Tohle není vůbec špatné, ale kdyby to uvařila moje mamka....hmmm, nebíčko v papuľke, jak by řekl strejda Minho. *Ještě do toho udělal takový italská polibek spojených prstů a nakonec zvedl ruku trochu nad hlavu. Trochu se tomu zasmál. On to vždy řekl tak vtipně, že se všichni vždy smáli.*

*Radagonov pohľad na obrazy sa jej páčil. Bol presne taký aký by od neho čakala - jednoduchý, praktický ale krásny. S jeho názorom sa stotožňovala, rozhodne v zime pohľad na niečo takto hrejivé musí človeka zahriať aj pri srdci.* Mám za sebou niekoľko hodín maľovania ale niečo takto krásne som vytvoriť nedokázala. *Vysvetlila pri pohľade na obraz.* Ja by som si ho doma vystavila rada, bez ohľadu na to či to je výstavný kus alebo nie. *Usmiala sa na neho, zľahka prikývla keď povedal, že obsahom polievky je to tohtoročná sklizeň a napokon keď povedal, že to varil on - šokovane pootvorila ústa a na moment sa zasekla v pohybe. Ruka s lyžičkou teda zostala na pol ceste k jej ústam.* Mám pocit, že máš.. zlaté ručičky. *Usmiala sa na neho obdivne. Presne tak hovorili jej komorné šikovným ľuďom, ktorí na čo siahli to spravili dobre akoby na to mali prirodzený talent. Bolo to tiež dosť nárečové a tak dúfala, že sa mu tým trochu priblíži, keď uvidí, že vie aj ona hovoriť "jeho jazykom".* V tom prípade pani Milicent držím palce. Zaslúžili by ste si lepšie miesto.. zelenina, ktorú si vtedy vystavoval bola rozhodne najväčšia a najkrajšia. *Potom sa trochu zasmiala nad tým "nebíčkom v papuľke".* Tvoja maminka musí byť skvelá žena. *Uznala a dokonca sa jej pozdával aj ten strýček Minho.* U vás ste sa asi nikdy nenudili hm? Muselo tam byť vždy rušno a veselo. *Úplne si to vedela predstaviť, kuchyňa v ktorej spoločne varili, veľký stôl plný skromného, no sýteho a chutného jedla a veľa smiechu a zábavy. Už len tá predstava bola tak odlišná od sveta a honosných večerí, ktoré poznala ona - kde každý len upäto sedel a kde bolo hlavným bodom programu len nebyť úprimný.*

Radagon: *Čím víc o ní slyšel, tím víc jí obdivoval. Její znalost ve všech věcech, které se jemu nikdy nedostaly pod ruku musí být neskutečná. Nebral to tak, že by se mohla vychloubat. Naopak byl rád, chtěl toho slyšet víc. Všechno co umí ona by se mohl naučit také. Jen čím víc by toho přihazovala, tím hůř by se Radagon cítil, že nepřispívá ve stejném množství, tak tajně doufal, ať toho není zase tolik. Ale nakonec se do toho moc zamotal a uznal, že to nebude řešit. Naučí ji vše, co umí a bude doufat, že z její strany to bude stejné. Nijak jinak nad tím přemýšlet nebude.* Tomu naprosto rozumím. U sebe v pokojí jich také pár mám. Až se dostaneme ven, tak ti jeden klidně dám. Nevím, jak se to u tebe doma bude vyjímat, ale i kdybys ho jen měla někde schovaný. I když bys třeba nikdy nic z toho, co tě naučím nevyužila, alespoň budeš mít něco, co by ti to mohlo pořád připomínat. *Je to tak. Žádné Kdybychom se někdy dostali.... nebo Až se třeba jednou....bral to celé jako uzavřenou věc. Prostě se odtud jednou dostane a víc ho nezajímá. Když mu řekla, že má zlaté ručičky, tak se jen trochu začervenal a usmál. A navíc mu přišlo roztomilé, jak se zastavila v půlce sousta.* O nějaké to zlato se s tebou podělím, abys doma překvapila. *Pokračoval dál v polévce. Už mu moc nezbývalo. Dneska mu to opravdu docela vyšlo. Polévky jí i normálně, ale dneska to do něj obzvlášť padá.* Paní Milicent je možná pro mnoho lidí jen obyčejná farmářka, ale zná pár lidí na úřadech. určitě se s tím nějak popere. Má mou plnou důvěru. *Milicent byla docela tajemná, když se nad tím člověk zamyslel. Sama má tuhle obrovskou farmu, přizvala si domů cizího člověka beze strachu a dokonce má kontakty na úřadech. Je celá antisociální v těchto končinách a i tak má kontakty na úřadech. Radagon měl pocit, že by mohla něco ukrývat, ale nedovolil by se jí na něco takového zeptat.* Je to opravdu skvělá žena. Velice oblíbená, krásná, šikovná...nemohl jsem si přít lepší. *Zase se trochu zasněně zakoukal, tentokrát svůj pohled však nechal na Auriel. Ale rozkoukal se rychleji, než u obrazu.* U nás nikdy nebyla nuda. Vždy bylo bud něco na práci, nebo se dělo něco fajn doma. Snad nikdy jsem nezažil nějakou napjatou náladu u nás doma. Jen si nedokážu představit, jaké to tam musí být teď. Když jsem se takhle ztratil....kdybych jim alespoň mohl dát nějak vědět, že jsem naživu... *Trochu sevřel lžíci a díval se tak napůl smutně a napůl naštvaně, ale nakonec přestal.* Ale tak tím co zatím nemůžeme změnit si nelamme hlavu. Co u tebe? Jací jsou tví rodiče?

*Keď povedal, že ich u seba v izbe tiež pár má - zreničky sa jej rozšírili.* Och tak tie by - *Zasekla sa uprostred vety.* "Skutočne som sa práve chcela pozvať do jeho izby aby som si prehliadla obrazy, ktoré mu tam visia na stenách?" *Bola zaskočená sama sebou, pri Radagonovi sa cítila uvoľnene.. asi až príliš.* Tie musia byť naozaj pekné, viažu sa ku nim nejaké príbehy? Maľoval ich niekto koho si mal rád alebo len zobrazujú tvoje obľúbené miesta? *S úsmevom sklonila hlavu pri snahe zahovoriť svoju prvú vetu. Keď povedal, že by jej nejaký obraz daroval ako pamiatku na neho - skusmo sa na neho pozrela a pousmiala.* Uhm, rozhodne by som ho neschovala ... a ani teba. Ak sa raz odtiaľto dostaneme, očakávam, že ma navštíviš aby som ti mohla ukázať tie najkrajšie pláže v Pelagione. Niekto kto mi tu tak pomáhal bude u nás doma vítaný ako hrdina. *Uistila ho a rozhodne nepreháňala. Bola si istá, že jej otec by zniesol aj modré z neba hocikomu kto by ju priviedol domov živú a zdravú.* Nemôžem sa dočkať kedy ju spoznám osobne.. priniesla som jej malý darček za to, že nám to tu umožní využívať na naše obojstranné vzdelávanie. *Usmiala sa na Radagona a potľapkala si po koženej brašne. Následne mu opätovala pohľad a nemohla sa prestať usmievať keď opisoval aké to bolo doma super - avšak posmutnela keď vravel, že by chcel domov poslať odkaz. Zamyslene si zahryzla do pery.* Všimla som si, že zvieratá môžu prechádzať bariérou. Vtáky, zajace... Myslím, že ak by sme priamo na ich telo napísali nejaký odkaz, napríklad naozaj hustým blatom alebo atramentom.. mohli by sme tak poslať správu von z tohto miesta. Ale neskúšala som to.. len mi to napadlo. *Potom sa trochu pousmiala a sklonila pohľad ku svojmu už prázdnemu tanieru.* Asi je to hlúposť.. *Pousmiala sa.* Je malá šanca, že by to zviera chytil človek čo by tú správu pochopil .. a odovzdal informáciu správnym ľuďom.. ak by to vôbec fungovalo. *Založila si prameň za ucho a keď sa jej opýtal na jej rodinu - automaticky sa vystrela ešte viac.* No.. väčšinou sa stretávame všetci len pri výnimočných udalostiach.. veľký banket, svadba či zásnuby. Inak žijeme každý vo svojom sídle a uhm. Môj otec robí poradcu jednému lordovi v Dramose zatiaľ čo ja s matkou sme žili v Pelagione. Väčšinou sme teda boli len ja a matka .. pri stole. Uhm, vždy keď otec prišiel domov, priniesol mi nejaký darček, najradšej som mala knihy. *Zamýšľala sa na tým ako lepšie opísať ich bežný deň.* Mali sme celkom nabitý program. Každý deň som mala presne rozvrhnutý program, ktorý samozrejme organizovala mama. *Pozrela sa Radagonovi do očí.* TO sa mi na Desperose celkom páči - možnosť ísť spať kedy chcem. *Trošku zavtipkovala a ak už dojedol - dala by si dole tašku.* Smiem ten riad umyť ja? *Opýtala sa s nádejou v hlase, nakoľko chcela tiež priložiť ruku k dielu.*

Radagon: *Poslouchal jí, když chtěla něco říct. Vypadalo to, že se trochu zasekla, ale tak nebude se jí vyptávat, co chtěla říct. Kdyby to říct chtěla, tak to řekne.* Jsou nádherné, ale jestli se k nim váže nějaký příběh, to ti bohužel nepovím a ani kdo je maloval. Co si pamatuju, tak tam byly. *Byl to zajímavý dotaz. Nikdy ho nenapadlo se nad tím takhle zamyslet. Jestli to někdo maloval i z jiného důvodu, než jen že se mu líbila ta scenérie jako taková.* Jestli je víc lidí z vyšší vrstvy jako ty, opravdu moc rád bych je poznal osobně....a hrdina? Hrdina Radagon...to nezní vůbec špatně. *Trochu se zasmál. Dal opět trochu najevo, že opravdu nemá v úmyslu taky zkejsnout až do konce svých dní.* Dnes do večera se určitě vrátí. Takže podle toho, jak dlouho se zdržíš, tak ji uvidíš. Ale i kdyby ne dnes, příště určitě. *Trochu ji ujistil, že se nemá čeho obávat. Žádnou Milicent si nevymyslel a dnes se opravdu vrátí.* A dárek? To jí určitě udělá radost. Prozradíš mí, co to je, nebo se mám nechat překvapit? *Bylo to od ní hezké, že si na Milicent takhle vzpomněla. Z jejího způsobu života Radagon usoudil, že moc dárků asi nedostává, když se ani moc s lidmi, od kterých by je mohla dostat nebaví. Tohle by pro ní teda mohla být docela příjemná změna. Pak začala uvažovat nad tím, jak by se teoreticky dala dostat nějaká zpráva ven.* Myšlenka je to zajímavá, už mě napadlo, že bych přivázal zprávu na poštovního holuba, ale ten bohužel neví, kde bydlím a kam by ji měl doručit, takže tady moc nepochodíme. A máš i pravdu. Pokud by jsme to zvíře jen vyslali ven, nikdo by se sem ani nepřiblížil, kdyby se dozvěděl o bariéře...alespoň to si myslím. Také bych se od takového místa držel dál. *Tudy cesta asi bohužel nepovede. Proto to budou muset vymyslet nějak jinak. Jak zatím ještě neví, ale pevně věří, že na to jednou příjde.* To zní jako zajímavý způsob života, ale je to poměrně škoda. Za mě by měla rodina být spolu. Užívat si společných chvil, radovat se a truchlit společně. Je to tak lepší, než když jsou rozkouskovaní. Ale určitě to dělá, aby vás byl schopen uživit. A očividně na tebe stále myslí, když ti nese dárečky. Tvůj otec působí jako fajn muž. Tvoje mamka sice trochu drsněji a řádně, ale určitě to bude príma dáma. *Trochu se na ní usmál. Nevěřil tomu, že někdo jako je Auriel by měla za rodiče někoho zlého nebo tak.* Jít spát kdy člověk chce je super, ale na farmě to moc nefunguje. Ráno brzo vstáváš a od rána pracuješ. Proto potřebuješ být plná sil. Já třeba chodím spát se západem slunce. A v letním období ještě dřív, protože noci jsou krátké. *Pak ho poměrně mile překvapil její dotaz, zda může nádobí umýt ona.* Jsi hostem, takže se to moc nepatří, ale když ses tak zeptala, určitě pomocí nepohrdnu. *Vstal, vzal svoji misku a vydal se ven ke studni, kde byla klasická vodní pumpa. Ukázal, aby ho následovala.* Tady máme tekoucí vodu, tady je kýbl a tady hadr. *Jen jí to ukázal a už nechal na ní, aby si to celé zkusila sama.*

*Na jeho poznámke o ľuďoch z vyššej vrstvy sa pousmiala, radšej na ňu však nereagovala lebo nechcela klamať. Už vďaka Desperosu stratila svoje ružové okuliare a preto sa rozhodla odpovedať len na tú druhú časť jeho veselej poznámky.* Hrdina Radagon znie ako nejaká vojenská, dobrodružná pesnička. *Prehovorila so žiarivým úsmevom keď sa zasmial. Musela uznať, že mal veľmi príjemný, nákazlivý smiech.* Myslím, že kúsok pergamenu by cez bariéru neprešiel. Odráža sa od nej všetko okrem zvierat.. Blato sa na zvieratách vyskytuje a nemajú s tým pri prechode problém. *Dodala, no ďalej sa tejto téme nevenovala.* No vlastne som dúfala, že to skontroluješ.. a budem veriť, že ma na trhovisku neokabátili. *Usmiala sa keď sa dotazoval na ten darček a vybrala z tašky malé plátenné vrecko v ktorom boli semiačka, ktoré na prvý pohľad vyzerali ako semiačka obyčajného jablka.* Kúpila som na trhovisku tieto semienka, patria vraj ku špeciálnej odrode jabĺk, ktoré sú síce menšie, no sú veľmi sladké a keď do nich zahryzneš - z vnútra sú skoro úplne červené. Myslela som, že by sa to Milicent mohlo páčiť. Samozrejme sadiť ich budete môcť až po zime kedy ich aktivuje mráz .. ale to určite Milicent vie. *Ona sama o tom vedela preto lebo sa o tieto informácie zaujímala u predajcu keď tie semienka kupovala. Po tom čo by si vypočula jeho názor by semienka by vrátila do tašky. Následne sa postavila a vzala obe ich misky aj s lyžicami.* Moji rodičia sú skutočne úžasní. *Prikývla a v duchu súhlasila s jeho pohľadom na rodinu. Pozdával sa jej viac než ten upätý spôsob, ktorý zažívala ona. So záujmom počúvala ako opisoval harmonogram, ktorý obnášal život na farme a tešila sa, keď tomu celému bude viac rozumieť. Predtým než vyšli von si ešte vyzliekla kabát a nechala ho pri svojej taške - vonku bolo predsa len dostatočne teplo. Došli až ku studni kde sa napokon chopila handry a pustila sa do umývania misiek aj lyžíc. Toto jej už trochu známe bolo - taniere po sebe už v Desperose pár krát umyla. Bola dôsledná a asi zbytočne dlho opakovala utieranie a namáčanie, no napokon sa pyšne usmiala na Radagona.* Tak? Čím začneme? Myslím, že by bolo fér keby sme začali tvojím vyučovaním - rada by som sa ti tak odvďačila za tú skvelú polievku. *Nahla hlavu trochu na stranu a čakala či s tým bude súhlasiť, v rukách pri tom držala už umytý riad.*

Radagon: *Jen se usmál, když zmínila vojenskou dobrodružnou písničku. Vzpomněl si, jak opěvovali jeho otce v jeho rodné vesnici za jeho zásluhy v boji. On naštěstí, nebo možná i bohužel nebyl v boji téměř nikdy. Pár rvaček typu zloději u stánku je něco jiného. Myslel opravdovou bitvu. Byl za to asi i rád, ale otec z něj vždycky chtěl někoho, kdo bude zdatný válečník a Radagon chtěl, aby na něj byl hrdý, ale nevěděl, jak toho dosáhnout. Do armády se mu úplně nechtělo.* Třeba jednou... *Řekl s jemným úsměvem na rtech.* To mě ovšem nenapadlo. Jen jsem nad tím přemýšlel, nikdy sem nic nezkoušel. Tož to je ovšem velmi netaktické pro nás. *Trochu se podrbal na hlavě. Pak se ale zvědavě podíval do váčku a našel tam semínka. Poslechl si, v čem jsou speciální a byl přinucen jí ukázat lítostný úsměv.* Semena jablek to zcela jistě jsou, ale...zda je to nějaká speciální odrůda, to bohužel moc nepoznám. Neznám jiná jablka, než ta normální...ale tak, i tak to Milicent udělá velikou radost, tím jsem si jist. A až se zasadí a vyrostou, až pak zjistíme, co přesně držíme v ruce. Ale tou dobou už to asi vrátit nepůjde. *Jemně se zasmál. Určitě ji nechtěl nijak rozesmutnit, že se nechala okrást nebo tak, jen jí nebyl schopen poskytnout informaci, kterou hledala. Jestli ano nebo ne.* Ale určitě se nemáš čeho bát, Milicent to potěší tak či tak. *S milým úsměvem na rtech se pak následně vydal směrem, kde se myje nádobí.* Ale musím velmi pochválit tvoji znalost ohledně pěstování jablek. Nechceš si jedno semínko schovat a zasadit si ho sama? *Semen tam bylo dostatek, kdyby si jedno nechala pro sebe, nikdo by se nezlobil. Následně začala mýt to nádobí. Myla ho pořádně a možná až moc dlouho, ale tak nechal jí být.* Jako nové, moc díky, Auriel. *Usmál se na ní. Dělalo mu radost, že se někdo může radovat z takových maličkostí a pro někoho každodenní záležitostí.* Jestli začneme vyučováním mě, budu velice poctěn, milady. *Zdvořile se uklonil.* V tom případě se spíš otázka převrací na tebe. Čím začneme? *Mohla si všimnout, jak se Radagonovi rozzářily oči. Nemohl se dočkat první lekce, ať už to bylo cokoliv.*

*Keď povedal, že ho to nenapadlo - len sa trochu usmiala a mykla plecom.* Ja som nad tým rozmýšľala asi až príliš... ako dať rodičom vedieť, kde som. Žiaľ ku realizácii som sa už nedostala. *Priznala s úsmevom a potom si vypočula to o tom jabĺčku - semienkach a veľmi, veľmi dúfala, že ju ten predajca neokabátil. Radagon mal však pravdu... Skutočnosť sa dozvedia až po naozaj dlhej dobe. Pri pohľade na vrecko semiačok sa trošku zamyslela a len prikývla na jeho slová. Ten darček bol veľmi dlhodobejší než si pôvodne uvedomovala.* Nuž som aspoň rada, že to nie je nejaká rasca ale sú to semienka jabĺk. dáva mi to nádej. *Upokojil ju však tým, že ju uistil, že to Milicent tak či tak určite poteší. Potom ju Radagon rozveselil pochvalou, o tom ako umyla riad.* Môžno nad tým pouvažujem keď ma trochu zaučíš ako to tu chodí. *Usmiala sa na neho a nasledovala Radagona naspäť ku stolu kde mala kabát a tašku. Podala Radagonovi riad aby ho odložil a sama začala z tašky vybaľovať všetko čo priniesla. Kalamár s Atramentom, biele brko na písanie, pergameny a malú knížku, ktorá síce nepôsobila novo ale bola pomerne zachovalá.* Podobnú knížku som mala keď som bola malá, len trochu iné vydanie. *Prehovorila keď to všetko úhľadne ukladala na stôl, samozrejme, že jej kniha bola krásna, nová a nádherne zdobená, no to nepovedala - nechcela pôsobiť, že sa vystatuje.* Mali by sme začať s abecedou a potom - potom keď budeš vedieť písmenká - budeme čítať z tej knížky. *Znela nadšene keď prisunula stoličku trochu neprirodzene - zarovno vedľa tej druhej.* Prosím posaď sa vedľa mňa. *Vyzvala ho a zľahka potľapkala po operadle stoličky vedľa seba. Čakala na jeho reakciu, chcela byť trpezlivá, milá a tak trochu dúfala, že jej to vráti keď bude zase učiť niečo on ju. Cítila však aj zodpovednosť a všetko sa to v nej miesilo s radosťou, že môže byť v jeho príjemnej spoločnosti dlhšie.*

Radagon: To se určitě nemusíš bát, jablka z toho budou určitě. *Ještě jí naposledy utvrdil v tom, že minimálně koupila správný okruh toho, co koupit chtěla. No ale sám na ně koukal a nepřišlo mu, že by byly v něčem speciální. Přemýšlel, jestli tady pěstují nebo klidně i v jeho rodné vesnici, něco jak normálního, tak rovnou i speciální odrůdu, ale na nic si nemohl vzpomenout. Neměl tedy žádnou předchozí zkušenost s porovnáváním semínek s klasikou a něčím speciálním, aby to mohl tady využít, ale tak co se dalo dělat.* Neboj se, určitě to zahrnu do naší výuky. *Trochu se zasmál. Právě díky jablku teď mohl prožívat tuhle super zkušenost, takže mu přišlo už minimálně symbolické, aby jí naučil je pěstovat. Nakonec se vydali zpět a on odložil nádobí. Pak se přihrnul ke stolu, kam už Auriel vytahovala svoje věci. Měl nutkání si to všechno osahat, ale zachoval klid, věděl, že na to přijde čas a nechtěl nic z toho rozbít.* Páni. To už jsi měla u sebe nebo jsi to všechno sehnala jen kvůli výuce? *Tohle ho upřímně zajímalo. Pokud za něj utratila takto nějaké velké peníze, cítil by se trochu špatně, jelikož vše co ji bude učit on jim poskytne buďto farma a nebo příroda.* O tom Abecedovi jsem slyšel, ale netuším, kdo to je. To je autor té knížky? *Nedělal si legraci. Jak nikdy k ničemu takovému nebyl nijak blízko, tak jen slyšel různá slova od dětí z města a leccos si sám odvodil. Nikdo už ho ale neměl jak opravit, tak ve spoustě věcech žil v iluzích.* Aaa, už se nemůžu dočkat, až budu číst. Jak dlouho jsi se ty učila číst? *Zajímalo ho, jak dlouho to mohlo trvat malé Auriel a byl zvědavý, jak to půjde jemu. Nakonec neváhal a usadil se vedle ní a zarytě koukal n a všechno na stole. Nedočkavě čekal, až začne výuka.* Jsem jedno velké ucho a oko. *Tím dal najevo, že lekce může začít.*

*Bola potešená, keď ju uistil v tom, že to zahrnie do ich výuky. Potom keď sa opýtal na to či to všetko mala pri sebe, trošku sa začervenala.* Nie tak úplne ale nerob si s tým starosti, prosím. Využijem to aj ja .. budem mať úžitok aj z toho aj zo všetkého čo ma naučíš. *Nechcel aby si robil starosti alebo aby jej vyčítal, že rozhadzuje peniaze. Toto bola pre ňu dôležitá investícia a rozhodne neľutovala ničoho čo do tohto už vrazila. Keď povedal to o tej abecede - myslela si, že len žartuje a tak sa trochu zasmiala, no keď jej došlo, že nevtipkuje lebo bol vážny - sladko sa usmiala a s vystretým chrbtom sa zamyslela nad tým ako najlepšie vysvetliť čo je to vlastne abeceda.* Abeceda alebo zastarano alfabeta je sústava znakov niektorej písmovej sústavy.... Uhm, v podstate to ale znamená.. že, no všetky slová čo hovoríme a píšeme sa skladajú z písmen. Napríklad Auri sa skladá z písmen. A U R I. Tie písmená zapisujeme ako určité znaky a Abeceda je teda niečo ako zoznam všetkých tých znakov. *Trošku nervózne si založila prameň vlasov za ucho a pozrela sa mu do očí.* Prepáč mi ak moje vysvetľovanie nebude dokonalé, určite ma zastav a pýtaj sa ak ti nebude niečo jasné.. ja dúfam, že sa v tom učení postupne zlepším. *Pousmiala sa a potom vzala do ruky pergamen a položila ho pred seba. Radagon sedel po jej ľavej strane takže pohodlne videl na papier aj na to čo robí s rukami.* Maminka a komorné mi čítali knihy ešte keď som nevedela ani poriadne hovoriť. Mama sa často smiala, že som jej tie knížky trhala z rúk a chcela som v nich sama listovať. Myslím, že samotné naučenie abecedy mi šlo rýchlo.. no veľmi si už na to nepamätám, bolo to dávno. Pamätám si však na moment kedy som sa naučila spoznať písmená môjho mena. Vlastné meno som vedela napísať ako prvé - ešte skôr než som poznala celú abecedu. Cítila som sa strašne pyšne keď som sa chválila ockovi.


*Trochu zaspomínala a mala pri tom zasnený výraz, počas svojho rozprávania otvorila kalamár s atramentom a uhladila brko. Namočila hrot brka do atramentu a napísala na papier meno R A D A G O N.* Tvoje meno vyzerá takto, napísala som ho veľkými písmenami, a takto by vyzeralo napísané normálne. *Ako to povedala opäť namočila brk do atramentu a predtým než ho znovu priložila na papier tak ho otrela o hranu kalamára.* Radagon, skladá sa s písmen R, A, D, A, G, O, N. *Len čo to povedala napísala aj meno, Radagon a posunula ľavou rukou papyrus ku nemu a podala mu pierko.* Predtým než si to skúsiš.. tvoja dominantná ruka je pravá, že? Pravou rukou ješ - prioritne ňou aj dvíhaš veci? Ak áno tak si vezmi brk do pravej ruky a chyť ho takto. *Počkala by kým ho chytí a potom by mu jemne nastavila prsty tak aby ho držal správne. Potom by ku nemu posunula kalamár s atramentom a držala by ho aby ho omylom náhodou neprevrhol.* Teraz jemne namoč hrot do atramentu, trochu ho otri a skús prepísať svoje meno - mám dosť papyrusu, nemusíš sa báť. *Uistila ho trpezlivým hlasom a čakala na jeho reakciu.*

Radagon: No dobře. *Jen Kei kývnul na to, že sis tím nemá dělat starosti. Nechtěl, aby za něj něco platila, ale věděl, že je dost stará, aby si řekla, kdy co může a co ne a proto se rozhodl respektovat její názor. Když se pak trochu zasmála jeho abecedě, tak se na ní trochu divně podíval. Nevěděl, co si o tom smíchu má myslet. Popravdě se cítil trochu trapně, že řekl opravdu hovadinu, ale vážně si to myslel. Nakonec, když mu to vysvětlila, tak se sám trochu zasmál.* Ahaaa, a já si opravdu myslel, že se tak někdo jmenuje. *Možná se zasmál trochu víc, než reálně chtěl, ale přišlo mu to komické. Smál se vlastní blbosti.* Nenene, to vůbec ne. Jde ti to skvěle, krásně jsem pochopit, co je abeceda, jen pokračuj. *Nejdřív mával rukama na důraz, že to myslí vážně a aby ji pořádně ujistil, pak ale přestal, opřel se o stůl, přiblížil se k ní a pořádně nakoukl do knížky.* Moje jméno vypadá docela směšně... *Pak přemýšlel, jestli jemu někdy četli před spaním a nakonec si vzpomněl, že jeho mamka mu kdysi dávno četla z knížky, když byl hodně malý, ale pak přestala. Když se nad tím tak zamyslel, tak byl zmaten, že jeho mamka vůbec uměla číst.* Zvláštní... *Zamumlal si popodnos. Spíše jen přemýšlel nahlas. Pak ale nastal čas, aby si to Radagon zkusil sám. Vzal brko do ruky a nechal Auriel, aby mu nastavila prsty, jak potřebuje, aby to držel správně. Pak opravdu pomalinku, až moc opatrně namočil brko do inkoustu, jemně otřel o jeho hranu a začal psát. Soustředil se tak moc, že měl jazyk venku a lízal si pravý koutek rtů. Ruka se mu velmi klepala, jak jel pomalu, ale brko svíral velmi pevně. Nakonec to opsal. Snažil se držet předlohy od Auriel, ale stejně to vypadalo, jako kdyby to psalo malé dítě. Trochu cvakl zubama, že se mu to nepovedlo napoprvé, ale tak to ani nemohl čekat.* Jak dlouho že jsi se ty učila číst a psát? *Po téhle první zkušenosti se začínal bát, že mu učení se půjde mnohem hůř, než manuální práce. Ale svéhu snu se nevzdává a určitě nemá v plánu to vzdát.*

*Venovala mu priateľský úsmev, keď sa sám na sebe zasmial a po jeho uistení, že jej rozumie sa jej trochu uľavilo. Predsalen naposledy keď skúšala niekoho doučovať, mala asi sedem rokov a bola to len skupina hračiek, ktoré položila vedľa seba na posteľ. Každopádne bola to vtedy len hra a tie hračky jej spätnú väzbu veľmi nedali - takže to radšej Radagonovi nespomínala.* Naopak, myslím si, že tvoje meno vyzerá veľmi dobre. *Protirečila mu s jemným úsmevom a uprene sledovala tie písmenká spolu s ním. Keď povedal "zvláštní", spájala si to stále s tým, že si myslí, že jeho meno vyzerá zvláštne takže na to už nijako nereagovala. Následne sledovala ako sa mu ruka chvela od námahy ako sa snažil okopírovať jej krasopis. Mala mu chuť pomôcť, pridržať mu dlaň alebo niečo podobné, no ovládala sa, vedela, že si musí ten správny spôsob nájsť sám. Keď si všimla ako sústredene vyplazil jazyk potáčala úsmev - nakoľko jej to prišlo roztomilé a bola veľmi vďačná za to, že dokáže tak ovládať svoj výraz.* Chce to len cvik, na prvý krát to rozhodne nie je zlé! *Uistila ho a bola rada, že má v taške dosť papierov a papyrusov. Keď sa jej opýtal ako dlho sa učila písať zalovila v pamäti a na chvíľku si zahryzla jemne do spodnej pery pri tom ako rozmýšľala,*


*Napokon len vydala zamyslené "hmm".* Skutočne si nespomínam na to ako dlho to trvalo, pamätám si len ako ma učiteľ nútil prepisovať rovnaký text stále dookola a dookola lebo sa mu nezdal štýl môjho písma dosť krásny.... Ale myslím, že na tom ako mi to trvalo až tak nezáleží, máme toľko času koľko budeš potrebovať, nemáme sa kam ponáhľať. *Znela trpezlivo, chcela aby bol pokojný - rozhodne nechcela na neho vyvíjať nijaký nátlak, chcela aby ho to bavilo, nie aby sa ich spoločných hodín bál či sa cítil z akéhokoľvek dôvodu nekomfortne.* Skús svoje meno prepísať znovu a daj si pozor aby si si po rukách nerozmazal atrament, ktorý ešte nezaschol na papieri. Zašpinil by si sa celkom rýchlo a bez mydla a teplej vody ide z pokožky tá tmavá farba pekne ťažko dole. *Pousmiala sa a v myšlienkach sa jej vybavila Ďalšia spomienka na to ako sa ako malá naťahovala za kalamárom.*


Keď som bola malá, zamazala som si rukáv šiat a ... povedzme, že mama nebola nadšená, z oblečenia to nešlo vôbec dole. Teda aspoň nie z hodvábu. *Trochu sa zasmiala, dúfala, že ho trochu upokojí tým, že ani ona nebola od začiatku dokonalá v písaní, robila chyby a dokonca sa aj zašpinila.* Možno by si mohol skúsiť písať najprv samostatne len jednotlivé písmenká a až potom ich spájať do celého mena... počkaj, podaj mi to prosím. *Nahla sa bližšie ku nemu a ak neprotestoval vzala by od neho brko aj papier na ktorý písal. Potom tam nakreslila pomocné čiary a na začiatok riadku vždy napísala jedno písmenko z ktorého sa skladalo jeho meno.* Možno ti pomôžu tieto čiary len .. trošku musia zaschnúť. *Ako to povedala zľahka chvíľku fúkala na papier, potom sa ho jemne dotkla končekom prsta a keď ruku odtiahla čistú - spokojne mu podala papier a brko naspäť.* Nech sa páči. *Usmiala sa pripravená sledovať jeho ťahy perom.*

Radagon: *Když ho opravila, že jeho jméno naopak dle jejího názoru vypadá velmi dobře, tak se na ní trochu zadíval. Pak se podíval na svoje jméno napsané na papíře. Pak se podíval znova na ní, ale tentokrát měl trochu přimhouřené oči, pak se zase podíval na papír a pak zase na ní. Přiložil jí hřbet ruky na čelo.* Nemáš teplotu? *Nakonec se tomu celému ale zasmál.* Ale ne, dělám si legraci. Jestli si to opravdu myslíš, tak jsem jedině rád. *Nakonec se trochu vyděsil, když mu řekla ten příběh o tom, jak jí učitel nutil psát vše pořád dokola, dokud to nevypadalo tak, jak si představoval.* No...tímhle tempem se už na pole nepodívám. *Trochu zažertoval, když se podíval jak vypadal jeho škrabopis oproti jejímu krasopisu.* Naštěstí pro mě se spokojím hlavně s tím, abych uměl psát a šlo to alespoň trochu přečíst. Nepotřebuju asi přepisovat knížky nějakým úplně parádním písmem, takže alespoň v tomhle si trochu ulevíme. *Jen se na ní usmál. Důležité pro něj bylo to, že bude umět psát a číst, víc zatím asi nepotřeboval. Když ho upozornila na to, aby si dával pozor a tuž nerozmazával svojí rukou, tak se jen podíval a už v ten okamžik měl kraj ruky celý černý. Nebylo to možné pro Auriel vidět skrze její úhel pohledu, takže se bohužel nedalo nic dělat.* Naštěstí jsem na špinavé ruce zvyklý. *Trochu nervózně se zasmál a přemýšlel do čeho to utře. No nakonec to asi jako pro očí mnohých "typický" vesničan utřel do svého trička. Jemu osobně to nevadilo, přeci jen bylo už sem tam roztrhané, zablácené a špinavé z celé té každodenní práce. Nakonec mu nakreslila ty pomocné čáry, mohl jen s úžasem sledovat, jak kreslí rovné čáry jen tak od ruky. Když nakonec pofoukala papír, aby tuš rychleji uschla, pozorně ji sledoval a pak se na chvíli podíval na své tričko, špinavé od tuše a udělal to samé, aby už s tím trikem neušpinil nic dalšího.* Jedno vřelé díky z mojí strany. *S úsměvem si převzal nalinkovaný papír a začal psát dál. Dával si opravdu pozor, aby už se neušpinil, aby se držel mezi linkami, které mu Auri nalinkovala a aby to i nějak vypadalo. Hlavně, co bylo asi nejdůležitější, se snažil ta písmenka zapamatovat, protože i od toho tady byli, že? Vzhledem k tomu, že celý život makal rukama, tak mu detailní práce jako je psaní moc nešla, ale učil se rychle. Nebylo to sice nic extra, ale určitě to bylo lepší, než předchozí pokus.* Tak co na to říkáš? Rozený psáč, co? *Popravdě doufal, že trefil to správné označení někoho, kdo umí psát.*

*Radagon vyzeral byť jej slovami zaskočený, pobavene sledovala ako bez slova pohľadom skákal medzi svojim menom na papieri a ňou. Keď po chvíli zdvihol ruku a priložil ju na jej čelo, prekvapene zažmurkala, mierne jej zružoveli líčka a z pier jej ušiel tichý smiech.* Naozaj myslím! *Ubezpečila ho znova a keď povedal, že sa týmto tempom na pole už nepozrie - znovu ju rozosmial.* Ja na teba nebudem taká prísna. *Sľúbila mu a potom s úsmevom sledovala jeho ďalšie počínanie a s ním aj to ako si utrel atrament do triška.* "Iný kraj, iný mrav.. s etiketou ho budem trápiť inokedy." *Pomyslela si pri pohľade na škvrnu na jeho vyťahanom oblečení. Kútikom oka si všimla aj to ako sa snažil fúkaním zabezpečiť, že atrament na látke zaschne aby už nič iné nepošpinil a premáhala túžbu sa nad tým pousmiať. Napokon si podoprela bradu dlaňou a sledovala ako píše jednotlivé písmenká, kontrolovala ťah jeho ruky, sklon pera a sledovala so záujmom aj jeho sústredený výraz. Pristihla sa pri tom, že ho v myšlienkach obdivuje. Jeho odhodlanie, zápal - mal rozhodne predpoklady dotiahnuť to ďaleko a bola rada, že mu s tým môže pomáhať. Keď skončil s opakovaným písaním písmeniek v rade - pyšne sa na neho usmiala.* Je to skvelé. Učíš sa skutočne rýchlo! *Položila mu ruku na zápästie a priateľsky sa usmiala.* Možno si skutočne rodený pisár. *Opravila ho a potom mu pustila zápästie. Vzala si nový, čistý list papiera a vzala si od neho aj pero. Namočila hrot do atramentu a začala svojim úhľadným krasopisom písať na papier všetky písmenká abecedy.* Takýmto tempom ma čoskoro nebudeš vôbec potrebovať a ja budem nútená vymyslieť novú zámienku na to aby sme sa stretávali. *Prehovorila s úsmevom počas toho ako písala. Potom si však uvedomila, že zámienku vlastne hľadať nebude musieť.. nakoľko sa ich role budú meniť a sama sa bude musieť veľmi snažiť aby sa nezahanbila.* Ach, len dúfam, že budem rovnako dobrý žiak ako si ty. Bojím sa, že mi povieš, že na prácu na farme nemám vlohy. *Trošku sa zasmiala pri tom ako si zo seba uťahovala a dokončila abecedu posledným písmenkom Z.* Najlepšie by bolo ak by som ti mohla ku jednotlivým písmenkám nakresliť nejaké zviera alebo predmet podľa ktorého by si vedel, že to je začiatočné písmenko toho slova. Napríklad u K by som mohla nakresliť koňa .. ale môj kôň vyzerá skôr ako pes a teda sa bojím, že by ťa to mýlilo. *Trošku sa zasmiala.* Skúsime to teda takto... bez obrázkov. Toto písmenko už poznáš, písal si ho. Je to A. Ďalej máme písmeno B môžeš si ho skúsiť zapamätať, že má dve brušká na sebe. Potom C ako cesnak.... má skoro tvar ako jeden mesiačik cesnaku nemyslíš? *Začala vymenovávať abecedu a snažila sa ku písmenkám vmyslieť niečo podľa čoho by si ich mohol zapamätať.* Toto je D, mohol by si si ho zapamätať napríklad podľa hm... hm. Na čo sa ti to písmenko podobá? Musí to začínať na D! *Robila z toho skoro hru a dúfala, že mu tým učenie uľahčí a nie ešte viac skomplikuje.*

Radagon: Nuže dobrá, budu ti věřit. *Odvětil jí s úsměvem na tváři. Samozřejmě že vtipkoval. Práce na poli pro něj byl tak moc důležitá, že by si na ní našel čas vždy. Nakonec se teď ale místo do hlíny s motykou opřel do papíru s brkem. Nakonec po pro zkušeného písaře poměrně dlouhé době dopsal všechna písmenka a ukázal je Auriel. Byl opravdu rád, když mu je pochválila. Měl z ní pocit, že i kdyby to bylo byť jen o špetku lepší než předtím, tak mu to pochválí a za to byl opravdu rád. Moc dobře věděl, jak je podpora důležitá. Když mu položila ruku na zápěstí, mile se na ní usmál. On zase na její hřbet ruky, kterou položila ona na tu jeho, položil svojí druhou. Nejdřív ale odložil psací potřeby.* To ovšem ale jen díky tobě. *Usmál se na ní. A měl opravdu radost. Tohle přiložení ruku na ruku mu připomnělo časy, kdy přišel za svojí matkou, aby mu pomohla dát do pořádku nějaké zranění, když se jako malý poranil buďto při práci nebo při hraní. Trochu mu to připomnělo domov a to se mu snad ještě nestalo, když pomine práci na farmě. Nakonec jen s porozuměním zakýval hlavou a zapamatoval si to slovo.* Písař...dobře. *Trochu se zastyděl, ale nakonec se tomu v duchu zasmál.* Na to není potřeba vymýšlet žádné záminky. Moc rád tě uvidím kdykoliv. *Byla to pravda. Od příchodu do Despera je Auriel prvním člověkem, se kterým si rozumí a trochu i zná. Milicent do toho nepočítá. Ta je mnohem starší než on a navíc, není popravdě ani moc výřečná.* Ale prosím tě, kde je vůle, tam je cesta. Práci na farmě mám zmáklou úplně celou, i pozpátku a vzhůru nohama. Myslím si, že dokážu odhadnout, komu to bude a komu nebude dělat problémy. A Auriel, věř mi, že ty to zmákneš levou zadní. *Věděl, jak moc je podpora důležitá a kolik jí dostával ze strany Auriel a tak jediné co mohl, tak bylo jí to teď oplatit. I když zatím jen slovně. O skutečnosti jí přesvědčí až příště. Pak mu začala pomáhat s mnemotechnickými pomůckami k abecedě a jen ji pozorně poslouchal a snažil se to všechno si zapamatovat.* D? Co mi připomíná písmenko D a začíná to na D?....Noo... *Na chvíli se zamyslel a nakonec ho něco napadlo a s radostí to na ní vyvalil.* Duha! Když to otočíš, vypadá to jako duha a ta spodní čára připomíná horizont. *Názorně i otočil papír a prstem jí ukazoval co myslí.*

*Zahľadela sa mu do jeho zvláštnych žltých očí, ktoré jej pripomínali domov - konkrétne západ slnka nad morom v Pelagione. Zahľadela sa mu do nich v rovnakej chvíli čo sa usmial a dal svoju ruku na tú jej. Jej gesto bolo priateľské, chcela ho povzbudiť a podporiť, no v momente čo jej ruku prekryl svojou dlaňou - tá chvíľka jej prišla zrazu intímnejšia než by mala byť a zmiatlo ju to, že sa jej jeho dotyk páčil. Hoci boli jeho ruky drsné, plne mozoľov a aj špinavé od atramentu. Srdce jej začalo biť rýchlejšie a kvôli rozpakom jej do líčok začala stúpať červeň. Odvrátila od neho pohľad a s hanblivým úsmevom sa pustila do písania abecedy. Popri tom sa nechala upokojovať tým, že v nej vidí potenciál na čom sa musela trošku zasmiať a viac mu neoponovala.* Dúha je perfektné prirovnanie! *Pochválila ho a pri pohľade na ďalšie písmenko sa trošku zapotila - teda obrazne povedané.* Toto je E ako .. elixír, erb.. ehm. Asi by to chcelo naozaj dobrú fantáziu niečo z toho si v tom písmenku predstaviť. Vyzerá skôr ako vidle, však? Vidle končia písmenkom e. Nechám na tebe čo z toho sa ti ku tomu písmenku bude hodiť viac aby si si ho zapamätal. *Pousmiala sa a ukázala prstom na písmenko F.* Toto je F ako fúzy, keď prižmúriš oči a nahneš hlavu na stranu tak to trošku evokuje fúzy, také tie čo siahajú ponad hornú peru až po bradu. *Uškrnula sa pri tej predstave a veselo pokračovala ku ďalšiemu písmenku.* Písmenko G mi vždy trochu pripomínalo gong, takú plechovú placku do ktorej udrieš paličkou a vydá to dunivý a zároveň zvonivý zvuk. Väčšinou na tom hrá v orchestri najmenej zručný muzikant. *Vysvetlila Radagonovi s úsmevom a pokračovala vo vysvetlovaní.* Toto je I ... ako ihla, myslím, že tam je tá podobnosť naozaj zrejmá. *Zamyslene si zahryzla do pery pri ďalšom písmenku.* Toto je J, môžeš si ho zapamätať podľa ... uhm. *Pozrela sa na Radagona a nervózne si založila prameň vlasov za ucho.* Napadá ti niečo? *Opýtala sa ho a opäť sa zahľadela do jeho očí.*

Radagon: *Měli tam jakýsi moment. Chvíli si jen vyměňovali oční kontakt, mezitím, co se drželi za ruce. Radagon si samozřejmě všiml jejích začervenalých líček. Pravda byla taková, že moc zkušeností s holkama neměl. U nich doma ve vesnici byly kluci a děvčata odděleni. Nebo tedy znali se, ale nemohli spolu trávit čas. Šlo o to, aby se pořádně jako malí naučili svoji práci a když si šli hrát, tak jedině kluci s klukama a holky s holkama. Začali je míchat až při jednom jejich svátku u jarního slunovratu, kdy dovršili 15 roku věku, kde si měli i tak nějak vybrat svoji partnerku, jenže to Radagon nestihl, protože zabrouzdal sem, do tohoto zpropadeného města. Byl to divná zvyk, ale nikdo se tam na nic neptal, jelikož to tam tak bylo už po x generací. Jednou mu to ale otec vysvětloval ve smyslu, že nechtějí plánovaná manželství, ale nechtějí jim dávat úplnou volnost. Takhle mají jakousi možnost volby, ale zároveň pak prostě musí pracovat s tím co mají a starat se o to, aby to udrželi a to je veliká životní lekce. Navíc rozvod byl u nich brán špatně a většinou k němu ani nedocházelo. Nicméně nedostatek zkušeností ale porážela Radagonova vnímavost a jakýsi instinkt a tak i on sám trochu zpanikařil. Zatím moc nechápal proč, ale teď neměl moc času to řešit. Auriel začala psát další písmenka a on se jen nervózně poškrábal na temeni, když si mezitím obhlížel jídelnu/kuchyň. Pak ale pozorně poslouchal její další výklad a postupně si zapamatovával písmenka.* Musím říct, že tyhle pomůcky, kdy si můžu na něco vzpomenout, když vidím ta písmenka je super. Opravdu to pomáhá. *Pak se ale trochu zarazil.* Na gong se hraje v orchestru? My ho máme ve vesnici a slouží jako jakýsi alarm nebo ke svolávání a tak podobně. 1 zaznění značí, že se máme všichni sejít. 2 značí, že konec dne, kdy můžeme všichni přestat pracovat. No a pak 3 značí pohotovost. Proto mi jen přišlo trochu vtipné, že na něj hraje někdo nejméně zručný, když u nás plní tak důležitou roli. *Pak měl sám vymyslet další přirovnání, tentokrát k písmenku J.* Napadá mě snad jen jitrnice...ta se tomu trochu podobá tvarem... *Nic moc lepšího ho nenapadlo.*

*Auriel bola zvyknutá na dvorenie chlapcov - rodičia sa ju snažili zasnúbiť už od 12tich rokov, no vždy to prebiehalo ako nacvičená hra. Divadlo v ktorom mal každý svoju presne určenú rolu, svoje miesto. Všetko malo pravidlá, nikdy nebola so žiadnym chlapcom sama, vždy bol pri nich doprovod - ak nie ich matky tak rozhodne aspoň komorné. Ich matky väčšinou hovorili za nich a jej nezostalo nič iné než sa usmievať a poslušne mlčať. Pri žiadnom chlapcovi však nemohla sedieť takto blízko a dotyky boli absolútne tabu. Prvý bozk padol až pred oltárom a na zaľúbenie sa bolo dosť času až po svadbe. Dohodnutý sobáš bol vo vyššej spoločnosti samozrejmosťou - nikdy by ju ani len nepadlo, že by si mohla muža vybrať sama.. teda to bolo predtým než sa ocitla pod kupolou. Potešilo ju, že Radagon ocenil toto učenie hrou. Rovnako sa učila písmenká aj ona. So záujmom počúvala na čo slúžil gong u neho doma.* No - u nás znamenal gong zmenu tanca na bále, alebo v divadle nejaký dramatický moment. *Vysvetlila mu a bola opäť fascinovaná tým ako odlišné boli ich svety a pri tom boli obaja ľudia - smrteľníci.* Pohotovosť? Typu požiar alebo - útok nejakého nájazdu banditov? *Opýtala sa zvedavo so zatajeným dychom. Ona sa predtým v Pelagione nikdy nebála - všade bolo veľa strážcov, sídlo mali v mieste kde žilo veľa bohatých a dôležitých ľudí - len hlupák by si dovolil robiť tam problémy. Napokon sa nad jeho prirovnaním pousmiala a opäť musela len súhlasiť.* Určite môže byť - to znie dobre. *Prikývla a pozrela sa na papier - ukazováčikom ukázala na písmenko K.* Toto je K, tvarom sa podobá na akúsi klenbu - toto by mohla byť akože stena. *Usmiala sa a pozrela sa na neho či to tam tiež vidí. Ak by jej to odsúhlasil - plánovala pokračovať ďalej.* Potom tu je písmenko L, je takto dole lomené, vidíš? Uhm potom máme písmenko M, ktoré mi osobne evokuje trochu misku na nožičkách a .. písmenko N, ktoré sa od M líši tým, že tú jednu nožičku nemá, vidíš? *Ukázala na nožičku a potom sa pozrela na Radagona.* Takže písmenko N - nemá nožičku. *Zazubila sa potešená tým ako to pekne do seba zapadalo a pokračovala ďalším písmenkom.* Toto je O ako oko, to už poznáš tiež. *Hlesla keďže mal toto písmenko tiež v mene a pokračovala plynulo ďalej.* Nuž toto je písmenko P - vyzerá ako prútik s upevnenou plachtou. *Presunula sa ku ďalšiemu psímenku.* Toto je písmenko R ako ... ach páni, dnes dávam svojej fantázii poriadne zabrať. *Trochu sa zasmiala.* Našťastie je to prvé písmenko tvojho mena takže si ho asi zapamätáš ľahko aj bez pomôcky. *Pozrela sa na neho kútikom oka a ak by súhlasil - či len vyzeral sústredene pokračovala by ku ďalšiemu písmenku.* A toto je písmenko S ... ach čo ti evokuje hm? *Opýtala sa ho zvedavým hlasom, už boli takmer na konci.*

Radagon: Ano, pohotovost všeho typu. Ať už šlo o požár, blížící se opravdu silnou bouři nebo cokoliv jiného. Ale pak tam bylo ještě další znamení... *Chvíli se zarazil a zadíval se do prázdna.* Byl tam ještě gong o 5 úderech. Ten značil pohotovost, ale pohotovost přímého ohrožení na životě všech obyvatel vesnice. Ať už šlo o nájezd banditů nebo barbarů... *Nevzpomínal na to zrovna dvakrát nejraději, ale bylo to součástí jeho minulosti, a tak mu nezbývalo, než to nějakým způsobem přijmout a naučit se o tom otevřeně mluvit.* Můj otec, byl náčelníkem jednoho barbarského kmene. Ale jednoho dne potkal mojí matku a dali se dohromady. Otec ten se vzdal všeho co měl. Byl to nejlepší bojovník široko daleko, vůdce jednoho z nejobávanějších barbarských kmenů v okolí, ale všeho toho se vzdal, aby mohl být s mojí matkou a žít poklidný život na farmě. No a to se samozřejmě nelíbilo jeho lidem a tak už jsme zažili pár útoků, ale otec to vždycky vyřešil. Věděla jsi, že Barbarové respektují duel 1 na 1? Minimálně kmen mého otce tedy. *Popravdě on sám těch útoků zažil, co si teda alespoň dokáže nějak pamatovat, jen dva, ale ten strach, co měl, když slyšel 5 gongů, tak bylo to nejhorší, co kdy snad zažil. Nakonec se jen usmál, když mu odsouhlasila jeho jitrnici. Pak ji nadále poslouchal a snažil se toho co nejvíce zapamatovat. To ale uvidí až časem, jak moc dobře se mu to vydařilo. Nakonec se ale jen upřímně usmál, když viděl, jakou radost z toho, jak to do sebe celé zapadá, Auriel má.* Máš to hold dobře vymyšlené. *Poslouchal dál.* Jde ti to opravdu dobře, pokračuj. *Jen jí dále podpořil, když zmínila svoji fantazii. On sám by to asi nebyl schopen nikdy vymyslet.* Stezku. Lesní stezku. Kousek od mojí vesnice máme les a vede tamtudy stezka, která je stejně takhle klikatá. *Oproti tomu, jak se předtím zamýšlel, tohle řekl ve výsledku hned, jak dokončila otázku. Myšlenky na domov mu s tím asi docela pomohly.* Byla to stezka, po které jsi musela jít, pokud jsi chtěla jít do města. Kam jsme tedy popravdě chodili poměrně často prodávat úrodu.

*Dívala sa na Radagona so zatajeným dychom keď rozprával o poslednom znamení gongu, ktoré veštilo nájazd na ich osadu. Nevedela si predstaviť žiť neustále v takomto strachu - obzvlášť ak bol zvuk tohto nástroja každodennou súčasťou ich života. Každopádne keď jej odhalil ďalší kúsok z jeho minulosti, zostala sedieť na mieste s pootvorenými perami a hltala každé jeho slovo. Fakt, že jeho otec obetoval všetko čo mal pre lásku - to bolo obdivuhodné. Bolo to príbeh hodný piesní. Myslela si, že takéto príbehy existujú len v knihách, že v realite takéto veci nehrozia.* Láska tvojich rodičov musela byť ohromná. *Šepla s trošku zasneným úsmevom a mala pocit, že v tomto je "vzdelanejší" on. Jej vlastní rodičia sa vzali lebo im svadbu dohodili ich rodičia - a hoci si vzájomne preukazovali náklonnosť, ich vzťah nebol vrúcny ani vášnivý. Jeden sa ale nemohol tej strojenosti čudovať - v podstate spolu ani nežili v jednom dome. Každý z nic býval v inom meste a hoci otec Auriel chodil domov pravidelne - aj tak sa vo finále vídali len sporadicky. Tú informáciu o barbaroch a dueloch samozrejme nepoznala a rozhodne si ju plánovala zapamätať. Všetko tohto čo jej povedal v nej vyvolalo množstvo otázok, no nebol na to priestor. Chcela byť profesionálna, nechcela sa nechať rozptyľovať. Keď pochválil jej učebné metódy musela sa nad tým pousmiať.* Len kopírujem postupy, ktoré si pamätám od učiteľov z detstva. Obdiv patrí im. *Vysvetlila mu nakoľko bola čestná a nechcela si pripisovať cudzie zásluhy. Potom ho potešene počúvala keď hovoril o tej lesnej cestičke, ktorá viedla do mesta kde chodili predávať zeleninu. Páčilo sa jej to prirovnanie a teda nadšene prikývla. Musela uznať, že Radagon má veľmi dobrú fantáziu. Uvedomila si, že sa na neho díva dlhšie a uprenejšie než sa patrí a tak sa rýchlo vrátila ku abecede.* Toto je písmenko T pripomína totemy našich bohov. A uhm, toto je zase písmenko U, keď by sme ho otočili na bok tak by vyzerala ako ucho. *Pri ďalšom obrázku otočila papier hore nohami.* Toto je V ako vrchol, vidíš? Takto to ako vrchol hory naozaj vyzerá. *Potom čo mu to ukázala - otočila papier naspäť tak ako bol predtým.* Prichádzame ku dvom písmenkám, ktorými sa veľa slov nezačína takže ti to skúsim vysvetliť inak. Toto je písmenko X, často sa ním na mapách označuje miesto kde je tvoj cieľ či poklad a niekedy sa ním podpisujú ľudia čo reálne nevedia napísať svoje meno. Toto je zase Y ako ypsilon - bežne naň slová nezačínajú píše sa v slovách namiesto písmeka I keď... píšeme napríklad vybrané slová.. proste sú v písaní pravidlá kedy použiješ toto a inokedy zase tamto. *Ako to hovorila ukazovala na písmenko I a potom na Y.* Ale nemusíš sa báť ku tomu sa dostaneme neskôr. No a to najlepšie na záver je písmenko Z. Z ako záver.. trefné, že? *Zazubila sa na neho a pyšne mu podala celú abecedu.* Čo keby sme si to skúsili zopakovať hm? Ja ti ukážem písmenko a ty mi povieš čo znamená dobre? Alebo si to chceš rovno skúsiť celé prečítať od začiatku sám? *Dívala sa na neho s úsmevom, nechala ho aby si vybral čo z toho mu bude vyhovovať viac.*