Nevěstinec

*Bylo první ráno zimního slunovratu, kdy se Elgalad opětovně, tak jako každé rána, vzbudil v pelíšku z Haldira v jeho vlkodlačí podobě. Byl to celkem obyčejný den pro elfa. Pro vlkodlaka to byl den, kdy začal více cítit účinky zimního slunovratu. Naštěstí spolu nepřespávali ve městě, protože se celou dobu co tu je, Elgalad se totiž bál o svou hlavu. Haldir měl alespoň takhle v divočině klid na svůj spánek a nemusel být stále v zápřahu hlídky a sledování, kdo je jak daleko. Když se ráno vzbudili, tak neměl sebemenší tušení, že vůbec zimní slunovrat je, nevěděl kdy přesně začíná. No, už něco o něm věděl z informací, které dostal od Auriel. Od té doby se snažil sledoval Haldira jako kdyby to mělo přijít každým dnem. Po ránu často chodili na lov a sběr jídla. Museli se nějak uživit. Někdy přepadli bandity, g jejichž jídla se dost najedli, někdy šli lovit divokou zvěř a někdy šli sbírat ovoce z keříků či stromů. Na dnešní ráno bylo naplánováno přepadení banditů. Věděli o mnoha skrýších, které dokázal vlkodlak odhalit díky svému čichu a stopařskému nadání. Popravdě jen tajně sledoval s Elgaladem bandity a dělali si poznámky o jejich lokalitě. Společně se vydali k místu, kde by měla být jejich základna schovaná pod jednou skálou. Nebylo tak lehké se k ní dostat pro normálního člověka, ale naštěstí ani jeden z nich nebyl normální. Elgalad se dokázal proplížit i tam, kam by to nikoho nenapadlo.* Běž tam a ukaž co jsem tě naučil *Promluvil na něj jeho ochránce když byli dostatečně blízko jejich úkrytu tak aby si jich nevšimli. Z jejich aktuální pozice nebylo vidno, kolik jich tam je a kde jsou. Proto si předem dali záchranné znamení, které Elgalad použije v případě neúspěchu jeho infiltrování. Elgalad šel obejít základnu kolem dokola tak aby ho nikdo neviděl. Díky svému mistrovskému plížení, která byla doplněna o atribut neviditelnosti na hodnotě 5 dosáhl dokonalého plížení. Nikdo si ho nedokázal všimnout. Trošku těžší mu to dělali zbraně, které měl u sebe. S těmi trénoval jen dvakrát s Haldirem což nebylo moc, ale něco mu to přineslo – lepší pohyby. Když byl úplně blízko, tak si všiml, že tam něco jaksi chybí. Chybí tam bandité, kteří by hlídali. Ovšem nepřestával chodit tiše, mohli být někde schovaní. Po tom co tajně prošel celé jejich doupě nikoho nenašel. Všiml si ovšem pár rozbitých sudů, různých drápů na zemi a krev, která předtím stříkala všude kolem. Elgalad si vytáhl své dýky a plochou stranou je o sebe obouchal což vydalo zvuk, který dal Haldirovi najevo, že může přijít, že je to tam čisté. Než Haldir přišel, tak si El opět zandal své dýky do pouzdra, klekl si ke skvrně od krve a přejel po ní prstem. Krev nebyla teplá a byla zaschlá což znamenalo jediné. Nemusejí se nutně být toho, že by útočník zde ještě byl. Jakmile tady s nimi skončil, tak nejspíš odešel. Co mu přišlo ale opravdu divné, tak bylo to, že zde nebylo ani jedno mrtvé tělo. No… měli spolu hlad. Proto se El postavil za jeden sud, odklopil víko a uviděl jídlo. Trefil sud s jídlem. Haldir byl na cestě, už ho viděl když v tu dobu ze skály na něj někdo skočil. Haldir ho zaznamenal až v době když skočil. Z hrany skály, kde se menší kousky odlamovali a padali na zem. Naštěstí se stihl ubránit. Pravou paži zvedl nad svojí hlavu a změnil jí do vlkodlačí podoby. Vyrašily z ní ostré drápy, na které se daný člověk nabodl. Elgalad se v tu chvíli ani neschoval za sud, věděl, že ho Haldir porazí. Ten pak slyšel další lidi, kteří se na něj chystali skočit z útesu.* Schovej se! *Ihned nad na jeho radu a schoval se za sud s jídlem. Haldir skočil pod skálu tak aby na něj nemohli skočit z vrhu a aby se zabili nebo vážně poranili o ten dopad. To je ovšem nezastavilo. To lidé byli hladový. Museli se najíst. Teda.. pro ně platilo, že se musí napít – krve! Byli to přeměnění čerstvý upíři. Haldir se změnil se ani neměnil do podoby vlkodlaka. V tomto prostoru by neměl. Dostatek místa na pohyb, musel nějak zachránit to jídlo. Proto si malinko změnil jen paže a svoje tesáky. Ti upíři rozhodně nebyli slabý, ale chybělo jim umění boje. Bojovali splašeně a agresivně.* Jsou to upíři! *Zvolal trošku hlasitěji. To už Elgalad věděl co má dělat. Věděl největší slabinu upírů i to jak je zabít i přes jejich nesmrtelnost. Nedokáže je zabít skoro to co lidi, nedokáže je zabít ani probodnutí srdce, protože už svým způsobem mrtvý jsou. Jediný spolehlivý způsob co ho teď napadl bylo oddělit jim hlavu od těla, čímž by přerušil kontakt a neměli by byl schopní pohybu. Elgalad se mezi sudy, stoly a židlemi l dostal až za jednoho upíra, potichu vytáhl své dýky a díky čerstvě nabroušeným čepelím se mu povedlo krk upíra přejet jak kus papíru čímž ho usmrtil. Ani tak je vlastně nezabil. Jen jim oddělil hlavu od těla, znehybnil je. Když by jim ale někdo přišil hlavu opět k tělu, tak b, došlo k regeneraci a opět by byli jako nový. Takhle přešel k dalšímu upíru a toho taktéž podřízl. Haldir se postaral o zbylé 3.* Nejspíš byli nedávno přeměněny, neumí se ještě kontrolovat, jsou jak děti, jak zvěř, poslouchají jen svůj instinkt a nic jiného. *Sdělil mu.* Asi bych se najedl a pak bych jim spálil těla. *S jeho slovy Haldir souhlasil a přikývl hlavou. Společně se dali do jídla, které bylo v tom sudu. Sice nějaký ten jejich nábytek rozbil, ale jeden stůl zůstal stát a židle k tomu nepotřebovali. Jen to vyložili na stůl a z něho si brali. Při jídle seděli na zemi.* Musím ti něco říct. Jak jsi se bavil předtím s Auriel, tak nastává zimní slunovrat. Upíři a vlkodlaci divočí a není to bezpečné. Začíná zimní slunovrat. *Uvědomil ho a uvedl ho do obrazu.* Jak je teda možné, že ty jsi nezdivočel a ostatní jo? *I když tajně doufal, že nezdivočí, tak musel vědět proč. Slovy o tom, že začal zimní slunovrat, ho celkem překvapil. Haldir to díly své nadměrné kontrole dokázal nedávat najevo a nezdivočet.* Jak bych si mohl říkat ochránce, když bych ohrozil život toho, koho mám chránit? Mám dobrou kontrolu, oni evidentně ne. Abych se přiznal, tak to cítím, to nepopírám. Nemůžu se kvůli tomu změnit do plné podoby vlkodlaka, nevím co by se stalo a nechci ti ublížit. *I když mu nechtěl ublížit, tak mu v tom bránil jeho slib, který složil, když se stal ochráncem. Po společném jídle rozdělali oheň na pochodni, která byla pomazaná nějakou mazlavou tekutinou, která byla hořlavá. S pomocí té pochodně zapálily těla upírů čímž, je usmrtily.* Stejně mi přijde divné, že je dokázal někdo přeměnit. Když ztratí kontrolu, tak jim vysají krev, musel přestat uprostřed jídla. Možná to bylo schválně, nebo neúmyslně. To teď nedokážu říct. *Ten kdo je proměnil si mohl v půlce jídla říct, že nechce, že měl dost silnou vůli na to aby přestal a jaktak se ovládl. Ta možnost ovšem nebyla moc pravděpodobná, protože by to udělal u jednoho, u dalších by je buď zabil, nebo by je nechal žít, nechal by je lidmi. Další možnost byla, že si někdo chtěl udělat armádu, někdo kdo nemá desperos rád což je momentálně ideální příležitost k tomu svrhnout tuto vládu. Společně se vydali cestou do města. Nebyla to ideální volba, ale museli se někde zavřít a moc domů mimo město nebylo, a když už nějaký byl, tak byl obydlený a nechtěl tam cizí hosty. Když se dostali na kraj města, tak se rozhodli, že se budou pohybovat převážně po střechách. Bude to bezpečnější a jistější, nikdo je takhle nemůže překvapit. Nebyl to ovšem ideální nápad. Na střeše bylo taktéž pár vlkodlaků, kteří si jich všimli, díky zvuků tašek. To by nejspíš ani Elova neviditelnost nepomohla. Proto se rozhodli v rychlosti slézt ze střechy nejlepší a nejrychlejší možnou cestou. Utíkali dál, ale vlkodlaci je pronásledovali.* Schovej se! *Řekl důrazně, ale ne nahlas. El se proto schoval, dal na slova někoho, kdo je silnější, zkušenější a moudřejší. Po tom co se schoval za roh jednoho baráku je dohnali vlkodlaci, kteří se nedokázali ovládat. Po pár jejich z poloviny úspěšných útoků, kdy povrchně zranily Haldira různými škrábanci, které nebyli naštěstí dostatečně hluboké se Haldir rozhodl riskovat a přeměnit se do podoby plného vlkodlaka.* Někam se schovej! *Řekl v podobě vlkodlaka, kdy měl hlubší hlas. Pak už jen utekl s vlkodlaky v zádech a pak o něm už Elgalad neslyšel. Ani ho neviděl. Musel najít nějaké útočiště, takže využil své neviditelnosti a městem se prodíral ve stínech, nepozorován. Viděl jak vlkodlaci útočí na opuštěné domy, bojují s upíry a loví lidi, kteří nebyli dostatečně dobře ukrytí. Elgalad se na většinu těch soubojů koukal z póza rohu nějaké budovy. V jednom takovém případě jo nějaký muž, který nebyl ani vlkodlak a ani upír chytl za rameno.* Co setady tak sám potuluješ? *Byl to hlas jak nějakého maniaka, psychicky nestabilního člověka, který se úplně zbláznil a chce každého zabít. Taky že takový byl. Jakmile dořekl svá slova, tak si vytáhl svůj nůž a začal se pokoušet bodnout Elgalada. Ten se mu dokázal vyhnout, ale ne úplně. Vždy ho čepel dokázala říznout přes oblečení do kůže. Jednu ránu měl já levém rameni, další dvě měl na na pravém předloktí, dalších asi 6 jich měl v oblasti břicha a další jeden dlouhý na tváři, který se mu táhl skoro od úst až do úrovně ucha. Muž byl sice rychlý, rychlejší jak El, ale El měl menší pohybovou vzdálenost na uhýbání. Během tohoto uhýbání se mu povedlo vytáhnout si z pouzdra u opasku jednu dýku, kterou si chytil tak, aby čepel špička směřovala směrem dolů když dá ruku před sebe. Muž mu chtěl probodnout břicho, napřáhl se a špičkou jeho nože směřoval já jeho břicho. El udělal dva kroky vzad čímž se vyhl vážnému zranění, ale přesto ho to zasáhlo. Ostrou stranou muž švihl směrem od jeho břicha směrem nahoru čímž mu tam udělal velkou ránu, která nebyla vážná, ale způsobovala nepříjemnou bolest. Muž chtěl ten samý útok provést ještě jednou, ale naštěstí při svém kroku zakopl a padal dopředu směrem na zem čehož Elgalad musel využít. Šel proti němu s dýkou v ruce, koncem rukojeti položením na hrudi a s výkrokem vpřed. Než muž stihl dát dýku před sebe, tak dostal jednu smrtelnou ránu přímo do oblasti srdce. Objevila se krev z bodné rány a z úst vyplivl krev na Ela. Na víc se nezmohl a pak jen sjel po čepeli směrem dolů čímž se malinko zvětšila jeho rána, ze které proudilo ještě více krve. Muž to už nevnímal, nebyla to šance přežít. Elgalad si svojí dýku držel stále v ruce a snažil se odejít pryč. Po svých to šlo těžko díky tomu jednomu zranění, ze kterého teklo dost krve. Druhou rukou, kterou měl volnou se držel za břicho a takhle nějak došel k jedné větší budově, před kterou stáli stráže, ke kterým došel a na chvíli se zastavil a podíval se. Nevěděl co se zde nachází a bylo mu to tak nějak jedno, potřeboval najít rychle nějaký úkryt, kde bude nějaký čas v bezpečí.*

*Bola tma a keď sa z ničoho nič z uličky vynoril nejaký zakrvavený mladý muž - obaja strážci pri dverách siahli po svojej zbrani, no hneď im došlo, že to nie je ani vlkolak ani upíri. Boli vysoký a svalnatí - aby ochránili nevestinec, nepostavili by sem len tak nejaké tintítka. Okrem toho... vo vnútri boli ďalší strážci a jeden bol aj na druhej strane budovy pri zadnom vchode.* (Strážca) Kukaj na to aký je zrichtovaný, hahah. Čo mladý muž nepodstúpi pre to aby sa dostal sem ku nám. *Hlesol pobaveným hlasom jeden z nich a ten druhý sa súhlasne uchechtol.* (Strážca) Na môj veru, veľká šestka bola na tvojej strane chlapče. *Utrúsil druhý strážca.* Neboj nič, ten čo prišiel pred tebou vyzeral ešte horšie, a teraz je už ošetrený a užíva si hore s našou krásnou Shae. Ešteže si prišiel ku nám - u nás máme totiž moc šikovnú mladú felčiarku. *Potriasol trochu hlavou strážca a druhý súhlasne prikývol.* (Strážca) Na tú však nešahaj inak ti zlomíme ruky. Cheche.. Úprimne keď ma najali aby som ochraňoval tento bordel počas slnovratu - fakt som si nevedel predstaviť čo za blázna by riskovalo krk a liezlo von keď sa tu loví.. no bohovia, fakt som tento nevestinec podcenil. *Zaškeril sa ten druhý a trochu sa ustúpil aby mohol El prejsť popri ňom zatiaľ čo druhý zabúchal na dvere a potom ich otvoril.* (Strážca)Hej, je tu ďalší zákazník, bude potrebovať ošetriť - zaveďte ho rovno ku Nyrinn a nech pripravia aj nejaké šaty! *Zvolal do vnútra keď otvoril dvere úplne kývol hlavou aby Elgalad vošiel dnu. Toto nebol dnes ich prvý zkrvavený zákazník - nikto iný sa týmto smerom nezatúlal, nikto nebol tak hlúpy aby sa len tak ponevieral po vonku v tomto období a v tomto čase. Ak by do vnútra El vošiel - ujala by sa ho sporo odená služobná a nežne by ho odviedla do ústrania - do miesntosti, ktorá voňala bylinkami a kde pracovala mladá zlatovlasá dievčinka, ktorá mala každé oko inej farby. Počas ošetrovania jeho rán však nerozprávala - komunikoval s ním len o niečo starší chlapec.* Smiem Vám pomôcť, vzácny pane? *Opýtal sa ho a ak by súhlasil, pomohol by mu vyzliecť rozrezané oblečenie aby mladá Nyrinn ošetrila a vydezinfikovala Elgaladove rany.*

*Když se dostal blíž, tak strážci začali mluvit a přišlo mu, že si z něj i začali utahovat. Nějak na to neměl náladu odpovídat, osudy nádech byl cítit o to víc, snažil se dýchat co nejméně. I přes ty jejich kecy a slova o tom, že udělá vše pro to aby mohl jít sem do toho nevěstince ignoroval. Jakmile mu otevřeli, tak vstoupil dovnitř. Když za ním zabouchli, tak téměř zapomněl co mu říkali. Nebylo to podstatné. Když se ho ujala nějaká žena, tak mu první myšlenka v hlavě proběhla ohledně jejího oblečení. No, teď na to nebral ohled, nebral ohled na to kde je a co tu je, chtěl jen ošetřit. Když vešli do místnosti, tak jeho nosem projela vůně bylinek, které se už automaticky zhluboka nadechl. Díky raně v oblasti břicha se ozvali břišní svaly. Nelíbilo se jim to a nebylo čemu se divit. Všiml si, že je tam nějaká krásná žena, která byla nejspíš ta, za kterou měl být odveden. Pokud bylo kde, tak si sedl aby nemusel stát. Chtěl si odpočinout. Samozřejmě na jako nabídku kývl hlavou a tak mu nějaký muž, nebo teda chlapec pomohl vysvléct, teda jen horní polovinu těla, kde měl ty rány. Když mu žena začala dezinfikovat rány, tak mu to bylo silně nepříjemné. Rány ještě nebyli zcela zacelené a dezinfekce se do nich dostala, stejně tak jako bordel, který to stihl dříve. Vždy v dané oblasti musel zatnout svaly aby tu bolest trošku přemohl a nesahal jí tam, vypadala že ví, co dělá. To stahování svalů bylo taky z části způsobené díky reflexi, byla to taková automatická obrana. Samozřejmě když byl vysvlečený, tak všichni v místnosti mohli vidět jak má zakrvácené tělo, ale vypadalo to, že jeho stav je nepřekvapil, nejspíš sem už zavítal někdo takový.*

*Chlapec s ošetrovateľkou komunikovali medzi sebou ako keby tu El ani nebol. Vyzeralo to, že je ten chlapec - hoci je starší, jej asistent. To on z Elgaladovej pokožky zotrel zvyšky krvi, to on finálne nanášal hojivú masť.. a napokon on s Elgaladom komunikoval.* (Asistent) Takže pane, teraz vás odvedú do salónika, prosím vypite toto.. je to liečivý elixír, ktorý Vám rany zacelí.. vďaka dezinfekcii a hojivej masti Vám na pokožke nezostane ani stopa po jazvách. Potom za vami pošlú vami vybranú slečnu. *Inštruoval ho, chlapec znel, že to hovorí už po niekoľký krát a pôsobil skoro unavene. Pousmial sa, podal Elgaladovi malú nádobku s elixírom a potom kývol na slečnu, ktorá ho sem priviedla - tá doniesla Elgaladovi bielu, čistú košeľu a kývla hlavou ku otvoreným dverám aby ju nasledoval. Elgalad bol mladý, pekný elf .. nevyzerl ako bezdomovec čo by si nemohol dovoliť zaplatiť tunajšie služby takže nikto neriešil či jeho cieľom bolo skutočne zaplatiť si tu za rozkoš.* (Spoločníčka) Poďte za mnou, môj pane. *Zažmurkala a ak by neprotestoval odviedla by ho do salóniku. Červené, honosné kreslá a pohovky, zamatovo červené závesy.. zlaté dekorácie, čaša červeného vína na lakovanom drevenom stolíku.. nebola to veľká miestnosť, no všade bolo cítiť opojnú vôňu orientálneho kadidla, ktorý nabudzoval zmysly. Tam by spoločníčka počkala kým sa El Posadí a kým sa mu zacelia rany, potom sa na neho usmiala a zvodne mu podala malú knížku.. vyzeralo to skoro ako brožúra, no listy neboli s väzbou spojené, boli v nej len vložené. Ak by to El otvoril, na zažltnutom papieri by boli čiernym atramentom a uhlíkom namaľované čiernobiele portréty aktuálne voľných kurtizán a gigolov.* (Spoločníčka) Ak ste neprišli za niekým konkrétnym, títo spoločníci a spoločníčky sú práve dnes večer voľné. Môžete však samozrejme počkať na svojho obľúbenca. *Vysvetlila mu a jemne sa uklonila.* (Spoločníčka) Smiem Vám naliať víno? *Opýtala sa a rukou ukázala ku čaši karmínovočerveným alkoholom. Na Desperoské pomery bol tento nevestinec proste na úrovni. Pracovali v ňom nie len smrteľníci ale boli tu aj zamestnaní iní príslušníci rás. El mohol v knižke vidieť, orka, ale aj jedného mladého satyra s peknou tváričkou, temnú elfku či a to sa podržte - svetlú elfku!*

*Když mu podal nějaký lektvar, který byl podle jeho slov léčivý, tak si pro něj natáhl ruku, do které ho uchopil. Byl ticho. Otevřel ho a zadíval se na něj. Nedůvěřivě si k němu přičichl. Nevěděl co si má myslet. Takovou vůni ještě neznal a ani nepůsobila jako kdyby to byl nějaký jed. Zaklonil mírně hlavu a celé to vypil. Přesněji řečeno celé to do sebe nalil, jako kdyby byl sud. Nechutnalo to nějak dobře. Nevěděl ani k čemu by to mohl přirovnat, nic takového ještě předtím neměl ani s podobnou chutí.* Nechutná moc dobře. *Všiml si i jeho tónu a barvy hlasu, bylo na něm vidět, že ho to nebaví. Měl chuť se zeptat proč ho to tady nebaví když v tom přišla jedna paní, která mu donesla čisté oblečení. Své staré pořezané měl na zemi. Zvedl se a navlékl na sebe to co mu přinesla. Překvapivě mu to dost dobře sedělo, nebylo by se říct, že ta paní má špatný odhad. I když mu to na pár místech bylo trošku více upnuté, tak jí v duchu pochválil, ale na sobě to nedával znát. Pak ho vybídla aby šel za ní. Nevěděl, jestli tam má svoje věci si nechat nebo ne, ale zřejmě je už potřebovat nebude a sežene si jiné. Vláčel se za ní chodbami než došli do jedné místnosti, kde si sedl. Hned jak vešli do té místnosti ucítil zvláštní vůni, která jeho smysly skutečně nabuzovala. Lektvar byl tak skvělý a ošetření od doktorky tak, že se mu rámy už stihli zacelit. Přejel si svojí rukou po rameni druhé ruky, po tváři a nakonec po břiše. U břicha se přesvědčil i vizuálně. Opravdu nikde nic nebylo. Bylo to jako kouzlo. Pak mu s úsměvem podala nějakou brožůrku, teda něco na ten způsob. Tam viděl nějaké kresby žen, které tu jsou prý volné. Začíná mít pocit že se dostal tam, kam nemá což ho trošku rozhodilo.* Dám si víno, děkuji. *Aby nevypadal, že neví kam se dostal, tak raději odpověděl. Nevěděl čeho se dočká, ale instinkt mu radí, že tohle je ta nejlepší volba, ven se mu nechce. Tady přece jen najde nějaké doupě.* Může sem přijít ta světlá elfka. *Odpověděl. V tu chvíli mu v hlavě proběhla živá myšlenka na Auriel. Měl by jí přijít zkontrolovat jestli je v bezpečí. Ovšem z mnoha důvodů nechce riskovat a raději jí hledat nepůjde.*

*Žena, smrteľníčka naliala Elgaladovi víno a keď sa predklonila, rozhodne sa nepokúšala zahaliť svoj vnadný dekolt. Po tom čo si El vybral - usmiala sa a prikývla a vzala si od neho portrét aby sa nepriplietol do ponuky ďalšiemu zákazníkovi - predsa len svojim výberom si elfku El rezervoval a záležalo len na ňom na ako dlho.* (Spoločníčka)Za moment za Vami dorazí, môj pane. *Uistila ho sladkým hlasom. Jeho výber ju neprekvapil - povšimla si jeho elfské uši a teda bolo jasné, že bude preferovať niekoho svojho druhu - po týchto slovách odišla aby informovala Mirelle, že má zákazníka. Elgalad zostal v miestnosti na nejakú chvíľu sám.. ak by sa započúval - uvedomil by si, že v miestnosti nie je tak úplné ticho. V diaľke bolo počuť ženský chichot, tlmené vzdychy a mužské blažené stonanie spolu s jemnou hrou na lutnu, ktorá sa ozývala chodbami. Po nejakom čase sa dvere na salóniku otvorili a dnu vošla blond elfka s tyrkysovými očami a drobnými pehami, ktoré zdobili jej pleť ako malé čierne drahokamy. Keď Elgalada uvidela - prebodla ho uhrančivým pohľadom a jej pery sa zvlnili v zmyselnom úsmeve.* (Mirelle)Ale, ale...môj krajan. *Hlas mala sladký a veselý - vykročila ku nemu a zdalo sa, že je neuveriteľne potešená jeho zjavom a prítomnosťou. Skoro by sa zdalo, že víta svojho starého milenca nie úplne neznámeho elfa. Oblečené na sebe mala karmínovo červené šaty, ktoré nedávali veľmi zabrať Elgaladovej predstavivosti nakoľko odkrývali z jej nahého tela viac než by sa patrilo.* (Mirelle) Moje meno je Mirelle, veľmi ma teší. *Hýbala sa, hovorila a usmievala sa tak aby ho dráždila a zvádzala.. bola v tom dobrá keďže napriek tomu stále pôsobila tak vznešene ako je pre svetlú elfku typické. Potom sa pozrela na čašu vína na stole a povýšenecky sa pousmiala.* (Mirelle) Ach prosím.. nenúť sa to piť, obaja dobre vieme, že sa to nevyrovná ničomu z Meriwellu. *Zľahka si oblízla pery a posadila sa vedľa Ela tak blízko, že by medzi nich nedal jeden ani list papiera.* (Mirelle)V mojej komnate však ukrývam likér, ktorý pochádza z nášho domova.. čo by si povedal na to, že by sme si ho u mňa spoločne otvorili? *Rukou pri svojich slovách išla pomaly po jeho hrudi, krku a plánovala zastaviť sa na jeho tvári - ak by jej to dovolil.*

*Elgalad dostal víno skoro až pod nos. Viděl jak se žena vůbec nehanbí takto ukazovat svoje části těla aniž by se přitom snažila to zakrýt. Byl hold v bordelu, kde je tohle normální, ale on nevěděl ani kde je, jsem to hrál. Ani to nemohl odhadnout, protože v bordelu nikdy nebyl, elfové nemají bordely, ti jsou vázání jednou elfkou na celý život. Pak po svých slovech pokojně odešla. Během toho co byl v pokoji sám se po pokoji porozhlédl. Koutkem oka. Pokud viděl něco co by bylo součástí nějakých sexistických hrátek, tak ho to ohromí. Neví ani k čemu takové věci jsou. Hold s tím neměl zkušenosti a ani o tom nebyl nějak informován. Po nějakém čase se otevřeli dveře do místnosti a dovnitř vešla jedna světlá elfka. Aby byl upřímný, tak byl překvapený, opravdu tu byla světlá elfka. Mohl si s někým naštěstí povídat což bylo v tuto dobu vzácné. Každý se někde schovává před upíry a vlkodlaky a nehledá svoje krajany. Ani on, jen má prostě štěstí. Při jejích slovech se trošku začervenal, byla sladká což v něj probouzelo jisté pocity. Možná, že to bylo její osobností a její vlastnost, nebo se to prostě jen naučila aby mohla svádět muže. Možná to bylo způsobené i těmi šaty, které záměrně odhalovali některé části jejího těla.* Máš krásné jméno. Já jsem Elgalad, těší mě. *Mile se na ní usmál. I když mluvila svým způsobem, který na Ela celkem působil, tak to rozhodně nestačilo k tomu aby se nechal svést. Bral to jsou součást její osobnosti, takže nějak ignoroval fakt, že se o to úmyslně pokouší. Ovšem se musel i trošku držet zpět. Nebylo to pro něj snadné, on dokáže přijít o smysly už při vůni těla Auriel. Tak jako předtím. Když mu řekla ať se nenutí pít to co mu nalila, tak se pousmál. Chtěl jí říct, že tu v desperosu nic lepšího není. Počkal si až si vedle něho sedne. Když si ovšem sedla, tak se mu v hlavě začali rojit úplně jiné myšlenky. Tlak v kalhotech stoupl a její mužství na to okamžitě reagovalo. Jednou rukou si ho rovnal aby mu to nebylo tolik nepříjemné. Zároveň jí však poslouchal co říká. Zároveň i cítil jak svojí rukou jezdí po jeho hrudi směrem nahoru až ke tváři. Byl úplně ceny ztuhlý. Viděli se poprvé v životě a místo toho aby se normálně seznámily, tak tohle na něj zkoušela? Než úplně zastavila na její tváři, tak se mu povedlo jí tu ruku chytit. Srdce mu tlouklo o 106.* [b]Dám si ten alkohol z Meriwellu pokud ho tady máš. [b] *Usmál se na ní. Sice to co už teď udělala, tak bylo dost přes čáru, ale snažil se držet na uzdě a zároveň držet krok s lidmi zde aby nemusel jít ven. Nebylo to tak příjemné.*

*Neušlo jej ako si ho tam dole napravil, lišiacky sa pri tom pousmiala. Predsa sa jej ho podarilo vzrušiť len tým, že si ku nemu sadla, musel byť buď veľmi nadržaný alebo sexuálne neskúsený. Pochválil jej meno na čo len zažmurkala mihalnicami. Po jej dotykoch stuhol takmer celý - a ako tak mala ruku položenú na jeho hrudi - cítila, že jeho srdce bije ako o preteky. Najprv ju trochu zaskočilo keď jej chytil ruku, no napokon to brala tak, že by chcel ísť s ňou čo najskôr do súkromia.* Ako si želáš, Elgalad. *Zapriadla jeho meno a predtým než sa odtiahla prešla mu ukazováčikom po sánke. S nezbedným chichotom napokon opäť prešla ku dverám a keď ich otvorila, chytila Ela za ruku.* (Mirelle) Tak za mnou, komnatu mám na poschodí. *Vysvetlila a vydala sa ku schodom. Elgalad nemohol mať ani tušenie, že v tej istej chvíli leží v jednej z izieb na poschodí omráčená Auriel. Ležala na posteli - oblečená vo svojom klasickom oblečení s krvácajucou ranou na hlave zatiaľ čo si na posteli kúsok vedľa nej nechaj Calore fajčiť svoje mužstvo od mladého satyra. Toto rozhodne nebol jej šťastný deň, obzvlášť ak by tušila, že si Elgalada vedie nejaká elfská kurva do svojej komnaty doslova na tej istej chodbe.* (Mirell)Smiem sa ťa opýtať na to ako si sa dostal sem, do Desperosu? Meriwell je predsa pekne ďaleko. *Opýtala sa ho tichým hlasom kým ho viedla po chodbe ku svojej izbe. Z izieb okolo nich bolo počuť chichot, vzdychy a Lutna tu na poschodí hrala hlasnejšie - vďaka nej ostatné vzdychy boli trochu upozadené a to bol očividne cieľ. Mirelle sa nakoniec zastavila pred dverami a keď ich otvorila - El mohol vidieť stredne veľkú miestnosť, s drevenou vaňou, ktorá do polky napustená mútne bielou vodou na ktorej plávali červené lupene ruží, posteľ bola pomerne veľká a látka a pôsobila luxusne. Inak tu boli nejaké skrine, kozmetický stolík a .. bola tu zvláštna sklenená vitrína s rôznymi erotickými hračkami a pomôckami. Laná, bičíky, rôzne kolíky... atď.* (Mirelle) Urob si pohodlie, prosím. *Usmiala sa na neho ponad rameno a ukázala na honosnú pohovku neďaleko postele pred ktorou stál drahý, lakovaný stolík. Bolo jasné, že toto nebola obyčajná kurva.. patrila ku tým exkluzívnym obyvateľkám tohto nevestinca. Nech už El reagoval akokoľvek - sama kráčala ku drevenej, nenápadnej truhlici a nezabudla samozrejme poriadne zvodne vrtieť bokmi. V truhlici sa nachádzal ten elfský nápoj na ktorý ho nalákala. Len čo ho vybrala - podišla ku stolíku a naliala im ho obom do pohárikov.*

*Když jí ruku chytl, tak už dál nepokračovala, naštěstí, jen ukazováčkem druhé ruky zkoušela přejet po sánke (nevím co je to v češtině ). I to mu lehce vadilo, ale nemohl skoro nic dělat, byl znehybněný, doslova paralyzovaný. I když ho chytla za ruku a odvedla z místnosti pryč, tak se zmohl sotva na pohyb nohou, který mu umožňoval chodit. V tamté komnatě nechal skleničku s vínem. Na jednu stranu mu bylo líto, že tam nechává nedopité pití, ale na druhou stranu, má možnost si dát něco z Meriwellu. Konečně! 18 let čekal než něco ochutná. U barmana měl pouze nějaký rum, který dlouho ležel na skladě a nikdo se ho ani nedotkl, sice to bylo dobré a celkem silné, ale neměl to s čím porovnat. Když se ho cestou zeptala, jak se sem dostal, tak neměl chuť ani odpovídat, tohle nebylo jeho nejoblíbenější téma a chtěl by se mu vyhnout velkým obloukem.* Není to něco co bych chtěl rozebírat. *I když od toho incidentu uběhlo dost času, konkrétně 3 roky, tak stále nezapomněl na tu bolest, která to byla. Po jeho odpovědi se dostali před jedny dveře, které otevřela. Byl to nejspíš její pokoj, její menší soukromé doupě. Když Elgalad vešel dovnitř, tak se díval po celém pokoji. Bylo to úplně něco jiného než poznal doposud, bylo to něco… luxusního. Tady v desperosu se tomu ovšem jen těžko věří, když se tu z velké části krade a zabíjí. Možná že tohle místo má tak působit, to netušil, netušil, že je v nevěstinci. Rozhlížel se po místnosti, uchvátila ho. Vana i přes svůj romantický nádech byla celkem obyčejná a nezůstával u ní pohledem moc dlouho. Co se týče postele, tak za ho uchvátila o něco víc. Na takové velké posteli by se dalo dělat tolik věcí. Nechtěl na ní sedat, byla ustlaná. To co ho ovšem uchvátilo, teda spíš do získalo jeho pozornost byla zvláštní skleněná vitrína, která obsahovala pro něj divné věci. Nechápal ani proč tu má bičík, který by měl být použit na temné elfy.* Na co všechno tady to máš? Proč tu máš bič? Tohle nepůsobí jako mučírna. *V této oblasti byl nezkušený, nevěděl že se to také používá K uspokojení submisivního partnera, který touží po bolesti. Pak už od vitríny odtáhl svůj pohled a šel si sednout na pohovku, na kterou ukázala už předtím. Když přišla ke stolu, u které byly i ta pohovka, tak jim nalila do pohárků ten alkohol. Pokud by chtěla, tak by si s ní ťukl na zdraví a osm by se napil.*

*Viedla ho po chodbe a keď jej povedal, že sa nechce o tom rozprávať len sa trošku zachichotala.* (Mirelle)Ach iste, budeme sa rozprávať o čom budeš chcieť. *Zašepkala tak aby ju počul a žmurkla na neho ponad rameno. Potom za ním zavrela dvere keď vošli do jej komnaty a ona šla ku tej svojej truhlici kým si on prezeral jej vitrínu. Na jeho poznámke sa zvonivo zasmiala, myslela si totiž, že žartuje - že si ju len doberá a keď sa na neho otočila aj s alkoholom v ruke došlo jej, že to tak nieje.* (Mirelle)Nuž .. hoci je toto miesto presný opak mučiarne.. hranica medzi bolesťou a rozkošou je tenká. * Usmiala sa na neho trošku chlípne.* (Mirelle)Ak máš záujem, môžem ti to ukázať, za malú zlatku navyše - môžeš použiť čokoľvek z tej skrinky, čo sa ti bude páčiť. *Informovala ho a potom čo im naliala štrngla si s ním a sama sa napila. Nápoj bol horkosladký, bol robený z koreňa rastliny čo rástla len v Meriwelle.. a mala účinky ako afrodiziakum. Zostrovala zmysly, vzbudzovala chtíč.. no nebola to droga. Obaja si stále boli vedomí toho čo robia - a to až moc dobre .. toto im len zostrilo zmysly aby im zintenzívnilo zážitok.* (Mirelle)Na čo si vlastne zvyknutý? Nechodí sem veľa mojich krajanov.. kvôli nášmu puritánskemu spôsobu života. *Uškrnula sa a spiklenecky na neho žmurkla - akoby oni dvaja proste len vybočovali z radu vďaka tomu, že striedali milencov.. Pri tom mu položila ruku na koleno a zľahka mu ho stlačila.* (Mirelle)Takže Elgalad by si chcel byť potešený? *Ako to povedala oblízla si pery ako keby sa nemohla dočkať toho kedy ukončia tieto zdvorilosti. Nápoj začal účinkovať rýchlo - mala odhad, nebolo to prvý krát čo si ho dala.. musel to preto cítiť tiež. Rukou pohla z jeho kolena a šla ňou vyššie a ak by ju nezastavil - mierila si to rovno ku jeho rozkroku, kde sa ho chcela dotknúť hoci zatiaľ len cez nohavice.* (Mirelle)Ak sa nevieš rozhodnúť, povedz koľko máš zlata a ja ti navrhnem čo všetko by som za to s tebou bola ochotná robiť. *Dívala sa mu priamo do očí a dychtivo čakala na jeho odpoveď.*

*Moc na její slova nereagoval, nevěděl co jí na to má říct. Nemuseli se bavit o tom co chtěl pouze Elgalad, ale i o tom co chtěla ona. Mě taktéž svobodnou vůli. Když mu oznámila, že může použít cokoliv z té skříňky za nějaký ten zlaťák navíc, tak se jen pousmál. Proč by měl použít zlaťák k tomu aby to mohl použít? Chtěl to vůbec použít? Jen čtyři vědět přesně km čemu to je.* Když jsme ze stejné krajiny, nechceš to dát jako menší dáreček? *Nehodlal platit za něco u čeho nevěděl nic, co se bude dít. Jen její zmínka o tom, že hranice mezi rozkoší a bolestí je tenká mu mohla napovědět co je tohle za místo. Pomalu si to začal spojovat. Nejspíš nějaké služby, které by chtěl člověk za peníze? Ale nebyli to služby typu vraždy, těch je tu víc než dost, toto byli služby odlišné, možná i jediné v tomto městě.* Nerad působím bolest někomu, kdo si to nezaslouží. *Z těchto slov mohla pochopit, že on není zrovna v tomto směru moc obeznámený. I když dle jejích slov to nebyla bolest, ale rozkoš, tak stejně si myslel, že to musí bolet. Když se konečně nalili nápoje ab on to spolkl, tak jsem více z hluboka vydechl, bylo to sladší než to co měl v krčmě test tady. Její další slova ho trošku rozhodila z rovnováhy, na co je vlastně zvyklý? On konkrétně na nic, ještě nemá žádné zkušenosti a ani neví co by se mu mohlo líbit.* Co přesně myslíš? Nikdy jsem nic podobného neviděl, takže můžeš hádat, víš že v Meriwellu nic takového nebylo přípustné. *Už dokonce i vypadal že ví o čem mluví, jen nevěděl co přesně má odpovídat. Tyto slova byli výplodem jeho mysli, která musela takřka hned neví vymyslet. Když mu položila ruku na koleno a stiskla, tak to ucítil, ucítil víc než stisknutí, ale jeho tělem projel něco jako chtíč, sice slabí, ale projel. Nápoj už začal účinkovat, celkem rychle což ho překvapilo, netušil že to bude takhle rychlé. Nevšímal si jejího úsměvu, koukal se spíš do země přemýšlející co bude dál a co bude dělat.* Chtěl bych být, ale od… *Nedopověděl, v tu chvíli už cítil její ruku na svém přirození, to ho odměkčilo tak jako každého chlapa. Tohle byla snad ta největší zbraň žen a největší slabina mužů.* Z-z-zlata mám dost, ne-n-není problém sehnat ještě víc. *Její ruka v jeho rozkroku mu trošku pomotala hlavu, nevěděl co teď chce, takže jen odpověděl tak jak by si přála odpovědět i když je to dokonce pravda.*

(Mirelle)Pouvažujem nad tým. *Zvonivo sa zasmiala keď navrhol, že by mu mohla dať zľavu keďže sú jednej rasy. Mirelle nezaujímalo ako sa sem tento elf dostal, nezaujímalo ju ani nič o jeho živote. Áno mohla by teoreticky nejaké zaujímavé informácie ktoré by získala predať.. tak to obyčajne v nevestincoch chodilo. Ju však takéto ľudské handrkovanie veľmi nezaujímalo. Bolo bežné, že zabudla meno muža hneď po tom čo sa za ním zatvorili dvere... to jediné sa však dnes nestane. Nakoľko je naozaj vzácne, že tu prišiel elf, vzhľadom na ich náturu - na Elgalada len tak nezabudne.* (Mirelle)To je od teba šľachetné, Elgalad. *Pousmiala sa ohľadom tej jeho vety, že nerád pôsobí niekomu bolesť. Keď však povedal, že nikdy nič podobné nevidel.. zamyslela sa.* (Mirelle) Tam určite nie. *Prikývla tónom akoby presne vedela o čom hovorí. Pár skúsenými dotykmi ho potom dostala tam kam potrebovala. Potom čo jej prisľúbil toľko zlata koľko bude chcieť sa na neho spokojnejšie usmiala - rukou ďalej pokračovala v dráždení jeho rozkroku cez nohavice a sklonila sa ku jeho krku. Začala ho tam bozkávať a potom kúsok od jeho ucha tichým hlasom pošepla.* (Mirelle)Už si niekedy bol so ženou? *Potrebovala to vedieť aby vedela ako na neho ísť.. Elfovia mali síce jedného partnera na celý život, no svetlý elfovia niekedy počas nájazdov na temných elfov znásilňovali temné elfky. Tie však za rovnocenné bytosti nepovažovali takže sa stále rátalo s tým, že má elf jednu partnerku na celý život.*

*Pousmál se nad její poznámkou ohledně slevy, kterou jí nabídl. Mladá světlá elfka mu následně odpovídala na jeho slova, která jí předtím řekl, nemusela odpovídat, neměl ani v hlavě co jí odpovědět. Tu konverzaci utnul on, když to neudělala ona. I když mu daná situace byla příjemná, tak stále nerad tuto situaci rušil. Ačkoliv musel.* Nevím jestli je to dobrý nápad. *Řekl trošku vážnějším hlasem. Když se mu pak sklonila k jeho krku, kde ho začala líbat, tak ho akorát jen více nastavil. Byl to takový automatický pohyb, který nijak necvičil a ani nijak nežádal, nechtěl ho v tento moment využít. Svoje ruce pomaličku zvedl, jednu jí položil na její hrudník, ale zatím jí od sebe neodstrčil. Její pohyby ho odměkčili. Druhou svojí rukou si sáhl na její ruku, kterou mu držela rozkrok, kde jeho mužství už stálo v pozoru. Nemohl odolat.* Prosím… *Jako kdyby byl zoufalý, takový měl hlas. Taky že byl. Už svoje poprvé zažil s Auriel a není mu příjemné zažít tohle s někým jiným.*

*Povedal síce, že to nie je dobrý nápad, no nahol hlavu na stranu aby mala ku jeho krku lepší prístup. Mirelle teda nemala dôvod prestávať - naopak pousmiala sa a s perami na jeho pokožke zintenzívnila bozky. Dokonca mu do hrdla zľahka zahryzla aby zintenzívnila rozkoš, nie žeby to bolo nutné - po tom nápoji čo spoločne vypili. Zastavila sa však až keď jej chytil ruku a povedal prosím odtiahla sa od neho s roztúženým a trochu zmäteným pohľadom. Nestávalo sa, že by ju niekto zastavil - skôr naopak a obzvlášť nie po tom čo mu dala vypiť afrodiziakum. Okrem toho celkom odignoroval jej otázku ohľadom toho či už bol so ženou a teda si túto jeho zdržanlivosť vysvetlila práve tým.. bol panic.* "(Mirelle) No to bude zábava." *Potešila sa a navlhčila si pery.* (Mirelle) Ma quentelyë? (elfsky: Čo si to povedal?) *Nahla hlavu jemne na stranu.* (Mirelle) Ava aista. (elfsky: Nemaj strach.) *Šepla pretože si myslela, že jeho protest bol len kvôli tomu, že na neho išla príliš zhurta.* Helta vaimalya ar caita caimanna. (elfsky: Odlož svoje šaty a ľahni si na posteľ.) *Hlas mala podmanivý, ako keby ho zaklínala. Nemala dôvod prestávať - ak by sem neprišiel kvôli sexu s elfkou tak by tu proste nesedel. Myslela si, že keď na neho vytiahne elfčinu, bude sa cítiť viac ako doma.* (Mirelle) Órenya linda cenwelyo. (elfsky: Moje srdce spieva o tom, že ťa chce vidieť.) *Zmyselne zažmurkala a nahla sa ku nemu bližšie.* (Mirelle) Náëuva tereva. (elfsky: Budem jemná.) *Prisľúbila mu šeptom a potom sa sklonila ešte bližšie aby spojila ich pery sladkým bozkom - samozrejme nerobila to nasilu, mohol by ju kedykoľvek zastaviť.*

*Tieto slová na Elgalada zabrali, nechal sa opantať vzrušením, chtíčom a túžbou a s elfkou zažil svoje poprvé. Z nevestinca sa nepohol - mal tu všetko čo potreboval. Sex, jedlo a ochranu pred upírmi a vlkolakmi. Netušil však, že sa pod touto strechou ukrýva aj žena, ktorej pred nedávnom vyznal lásku a ktorej tvrdil, že Elfovia sú verní, ktorej tvrdil, že ju chce len pre seba.. ktorej sľuboval lásku a to, že zomrie po jej boku. Izbu mala Auriel neďaleko tej v ktorej sa oddával rozkošiam Elgalad.. Skoro ako keby Bohovia chceli aby to zistila, a raz započula ako elfka (Mirelle) zastonala jeho meno... bolo to v momente čo sa Auriel vracala do svojej komnaty z kuchyne. Keď sa tak stalo... Auriel zostala úplne paralyzovaná šokom. Neveriacky zavrtela hlavou a chcela to ignorovať, no... tá zvedavosť - nemohla sa jej ubrániť a vykročila tým smerom.* "Nie.. to nemôže byť on." *Pomyslela si a srdce jej bilo ako o preteky - končekmi prstov pootvorila dvere na komnate v ktorej sa akurát El a Mirelle oddávali telesnej rozkoši. Keď to Auriel uvidela - srdce jej vynechalo úder. V hlave sa jej opakovali tie slová, ktoré jej El hovoril tam v jej dome, v jej kuchyni... pred očami mala to čo spolu zažili.. to ako držal v náručí ju.. ako jej sľuboval všetky tie veci - a prišlo jej nevoľno. Podlomili sa jej kolená a musela si rukou zakryť ústa aby zadržala šokovaný vzlyk a aby sa pred nimi neprezradila. V hrudi ju pálilo, cítila, že sa jej srdce triešti na milióny kúskov. Celá sa chvela, no nebola schopná uhnúť pohľadom - skoro ako by dúfala, že Elgalad od seba elfku odstrčí alebo niečo podobné.. no nestalo sa tak a ona to musela len prijať. Opäť jej ublížil, no tento krát tak veľmi, že sa to už nebude dať vziať späť ani vysvetliť sladkými slovami ako to spravil naposledy. Po tomto mu už nikdy nebude veriť .. ak vôbec bude schopná veriť v romantických záležitostiach ešte nejakému elfovi či mužovi tak všeobecne. Auriel tam stála a bila sa v nej túžba rozraziť dvere a nakričať na neho, mala chuť vbehnúť tam a zbiť ho, ublížiť mu tak ako ublížil on jej, chcela plakať a prinútiť ho trpieť, no .... to by nebola ona. Auriel sa trhane nadýchla a otočila sa ku Elgaladovi a tej elfke chrbtom. Pevne spojila pery a želala si tú scénu dostať zo svojej mysle. Ako tak kráčala naspäť chodbou ku svojej izbe, mala pocit, že sa po každom jej kroku zloží ku zemi. Ešte nikdy sa necítila tak potupene, ublížene a zradene. Sama si vyčítala to čo cíti ku Leonardovi, to čo sa stalo medzi nimi v chatke nakoľko jej Elgalad vyznal lásku a mala sa chuť hystericky smiať nad svojou neskutočnou naivitou. Vošla do svojej dočasnej izby a zamkla za sebou dvere aby ju nikto nevyrušil. Potom zhasla sviečky a vzala si vankúš, priložila si ho na ústa a z celej sily do neho zakričala a potom znova.. a znova až kým zo seba nedostala všetky tie emócie... kričala až kým jej krik neprešiel v hysterický plač. Trvalo dlho kým prestala plakať, všetko to čo cítila ku Elovi sa premenilo na nenávisť... na hnev, potom sa ľutovala.. a zároveň sa na seba hnevala, že mu verila, že bola tak naivná a naletela tomu podliakovi. Po celý zvyšok svojho pobytu si dávala pozor aby na tú elfku či na Elgalada nenatrafila na chodbe, nechcela sa s ním zhovárať kým sa nebude cítiť dosť silná mu čeliť s hrdo vztýčenou hlavou. O tom čo sa stalo nepovedala ani Shae.*