Hostinec

Castiel Morningstar:
*Auriel měla dobré myšlenky. Mohl to být název cechu nebo skupiny. Jeho samotného to nenapadlo, ale už se konečně dostával k tomu, aby mohl normálně přemýšlet.* Určitě jich nebude málo, když mají i jakýsi dům a nebojí se o tom mluvit. Hlavně se nebojí o tom mluvit v uvozovkách veřejně, takže to bude asi známá skupina. *Jak, ale zmínila to, že ji by brali jako léčitelku zatím co Castiela by dorazili jen se lehce pousmál.* Je pravda, že v Desperu nebude určitě léků tolik kolik je potřeba a výroba bude dost těžká, proto to chtějí zejména pro sebe nebo to prodávají za vysokou cenu. Jedno vím určitě tobě neublíží. Kdyby náhodou tak to zabití hodíme na mě. *Pousmál se lehce a podíval se z okna.* To kladivo si pamatuji. Možná jejich šéf ? Nebo možná jen pěšák kdo ví. A upírka ? Spíš nějakej blázen co si na něj hraje. Upíři neexistují. Ale i tak máme ještě dost času si to promyslet. *Na upíry stále nevěřil, přeci jen neměl důvod a z toho všeho si tolik nepamatoval.Zároveň mu to i něco připomnělo. Praštil se proto do čela a ukázal směrem na stůl.* Druhý šuplík. *Pokud by ho Auriel otevřela našla by tam stříbrný náhrdelník, kde byl i menší lísteček s nápisem PRO AURIEL - DÁREK.* Asi jsem na to trochu včera zapomněl ehm... *Poškrábal se lehce na hlavě.*

*Prikyvovala, premýšľala a potom keď povedal, že upíri neexistujú zamračila sa.* Upíri existujú, rozhodne to čo sa v ten večer vplietlo do toho konfliktu bol upír. Ešte aj ten muž s kladivom to hovoril. Vravel niečo v zmysle, že sú najhorším v Desperose a, že ukradli hlas niekoho koho poznal.. *Nepamätala si to podrobne no rozhodne vedela, že upíri existujú. Keď ju Castiel vyzval aby otvorila druhý šuplík - zmätene zažmurkala, postavila sa však zo stoličky a keď otvorila šuplík - zbadala v ňom strieborný náhrdelník.*


*Auriel ho opatrne vzala do ruky a pozrela sa na Castiela s doširoka otvorenými očami.* Cas, to si nemusel... uhm, ďakujem. *Hlesla a cítila sa previnilo, že ona pre neho nič nemá.* Ako sa ti odvďačím? Pousmiala sa a podišla ku nemu - podala mu náhrdelník a otočila sa ku nemu chrbtom.* Zapneš mi ho prosím? *Požiadala ho a prehodila si vlasy na jednu stranu, aj tak asi bude musieť kde tu nejaký zablúdený prameň odsunúť nabok sám ale to mu snáď nebude vadiť.*

Castiel Morningstar:
*Na to s upíry se lehce pousmál.* Dobře..dobře v klidu. *Zasmál se, tak nějak Auriel opravdu dospěla více než předtím. Byla více sebejistá a dokázala si stát i za svým. Nemohl uvěřit, že z té malé holky, kterou potkal tu měl teď krásnou a sebejistou dívku. Když poté přišlo na náhrdelník a přišla až k němu jen se usmíval, ovšem doku se neotočila. Sice ano znali se už rok denně vedle sebe spali, ale Castiel si tak nějak furt na tohle vše nemohl zvyknout. Pomalu a jemně ji dal ještě pár vlásků na stranu a připnul ji náhrdelník.* Zasloužíš si víc, ale no...nic mě zrovna nenapadlo. A řekl jsem si, že když už to jsme přes rok..tak možná by se ti něco takového líbilo. *Pokud by se otočila zjistila by, že je úplně rudý.* Možná jen příště mě táhni radši za ruku, to ucho cítím ještě teď. *Samozřejmě zavtipkoval nevadilo mu, že Auriel pro něj nic nemá pro něj nejlepší dárek byl vidět její úsměv.* Jo a ještě jedna věc...pokud mě dneska porazíš, jeden z nožů bude tvůj. *Tak trochu se ďábelsky pousmál.* Nebo se bojíte má lady ? *Opět se dost nahlas zasmál.*

*Trošku sa začervenala keď jej povedal, že si zaslúži viac než len toto. Neverila by, že čas môže takto letieť .. skutočne to bol už rok! Odkedy bola v Desperose - šperky nenosila, všetky vymenila, zakopala na horšie časy či predala. S týmto medailónom na striebornej retiazke sa však rozhodla naložiť inak. Hodlala ho nosiť a to aj napriek tomu, že to mohlo byť potencionálne lákadlo pre zlodejov.* Ďakujem, skutočne sa mi páči. *Pritakala, samozrejme doteraz takéto "jednoduché" šperky nenosila, no hodil sa ku jej novému ja viac než všetky perly a drahé kamene, ktoré nosila kým sem prišla. Keď povedal, že by mu to mohla vynahradiť tým, že ho nebude nabudúce ťahať za ucho - zvonivo sa zasmiala.* Zaslúžil si si to. *Podotkla so širokým úsmevom a keď sa ku nemu otočila v očiach jej hrali lišiacke iskričky.* To má byť výzva, pane? *Úmyselne použila oslovenie "pane" keďže on použil lady - aby ho pobavila. Hrala s ním túto hru ďalej. Nevedela do akej miery mu je už lepšie, no dôverovala jeho úsudku a tak odstavila polievku mimo oheň nakoľko teraz bol čas na tréning. Sama hladná nebola a po tom čo videla, Cas asi na jedlo ešte nejaký čas mať chuť tiež nebude. Usmiala sa na neho a narovnala si košeľu a korzet.* Nebojím sa ani trochu. *Uistila ho a začala si chvatne zaplietať svoje po pás dlhé vlasy do na prvá pohľad pracného zapletanca, no v skutočnosti už v tom mala pomerne prax, takže to mala hotové za chvíľku.* Počkám ťa vonku! *Informovala ho a kabát si nebrala. Vedela už, že sa vždy veľmi rýchlo zohreje. Keď vyšla pred ich chatku začala sa naťahovať aby pripravila svoje svaly na súboj s ním.*

Castiel Morningstar:
* Byl opravdu rád, že se Auriel ten náhrdelník líbí, usmíval se čímdál více měl z toho prostě radost. * No možná bych pak neslyšel pořádně to co jsi mi ráno říkala, kdyby jsi mi ho utrhla. *Zavtipkoval a zasmál se. Potom, ale došlo na ten trénink. To její odhodlání bylo něco nečekaného, opravdu se za ten rok z té naivní malé holky začínala stávat bojovnice. Proto se na ní též tak ďábelsky pousmál a viděl jak rychle vyběhla ven. On vzal něco co připomínalo cvičební meč a dvě cvičební dýky. Vyšel ven i v kabátu a lehce se jen protáhl a prokřupal krk. Samozřejmě Auriel dal ten dřevěný meč, kdy on si nechal dřevěné dýky a kousek popošel. * Jsi rychlejší než já na to nezapomeň, ale to neznamená, že by jsi mohla svého protivníka podcenit. I když má menší zbraně nikdy to nedělej. Ze začátku zkusíme jen cvičební souboj, poté se přesuneme na samotnou fyzičku. *Hned poté se postavil do bojové pozice, kabát měl stále na sobě a sledoval Auriel jak si bude počínat a přitom se jen lehce usmíval. Samozřejmě nechtěl on bojovat na stoprocent, aby Auriel nezranil, ale chtěl vidět jak umí bojovat.* Začínáme. Tři, dva, jedna. TEĎ *Vykřikl a jen udělal krok vpřed, ale dál se neposunul.*

*Vzala si od neho meč, jeho plán sa jej pozdával, no po súboji s drevenými zbraňami by radšej dala aspoň jedno kolo niečoho iného.* Potom si dáme boj bez zbrane. *Požiadala ho a postavila sa s mečom do bojovej pozície. Sledovala jeho pohyby a keď ich cvičný súboj Castiel odštartoval, mierne sklonila hlavu a uprene sa na neho pozerala. V momente čo Cas urobil krok jej smerom tak zaútočila veľmi rýchlym, ladným a precíznym spôsobom. Rukoväť dreveného meča držala oboma rukami a sek mierila zprava smerom na Casov hrudník. Kolená mala mierne pokrčené čím bola pripravená na potencionálne uskočenie ak by jej útok vyblokoval - veľmi pozorne sledovala jeho drevené dýky. Cas mal viac výhod, mal viac sily, dve zbrane, no ona bola rýchlejšia. Nebol to dopredu prehraný boj.*

Castiel Morningstar:
*Kývl na její žádost, ale v tuhle chvíli se museli oba už soustředit. Auriel byla opravdu rychlá, ale Castiel se zaměřil přímo na ní. Sledoval hlavně nohy, když byla kousek od něj a viděl, že se připravuje k seku co nejrychleji dal dýku přímo před sebe a poté s ní švihl proti Aurielinu meči, kdy by sice meč stále pokračoval v seku, ale on by tím dokázal alespoň odvrátit dráhu toho seknutí, kdyby byl ovšem slabší než Auriel neměl by šanci takhle dráhu zvrátit ba naopak by se tím sám popravil protože by Auriel dokázala zatlačit jeho dýku na hrudník. Mezitím by druhou se pokusil ji "seknout" přes nohu, Auriel stále byla rychlejší, takže tak nějak očekával, že by se tomu vyhla. Sekl více méně však naslepo směrem přes nohu protože stále sledoval kde má Auriel zbraň. Pokud by tedy neuskočila Castiel by ji sekl přes nohu, pokud by uskočila útok by sice proběhl, ale netrefil by se, ovšem vcelku pyšně by se na Auriel podíval, měl by zní opravdu radost, že stále dokáže přemýšlet takhle dopředu. Castiel by každopádně poté kousek opět odstoupil a postavil se do obranné pozice. Stále neútočil nechával z nějakého důvodu útočit Auriel. Možná si byl vědom toho, že Auriel se jen tak neunaví.*

*Keď Castiel vyblokoval jej výpad - prižmúrila oči. Snažila sa sústrediť naraz na dve jeho drevené zbrane čo nebolo vôbec jednoduché, obzvlášť keď by najradšej sledovala zároveň aj jeho pohľad aby mohla uhádnuť čo má za lubom, plus jeho nohy.. Bolo toho skrátka dosť čo musela mať pod kontrolou. Teraz hralo v jej prospech to, že bola rýchlejšia - preto len čo sa po nej zahnal druhou rukou - uskočila pred ním. Jej pohyby už nepôsobili strnulo a neohrabane. Odkedy s ním začala trénovať, osviežila si veci čo ju učil jej učiteľ šermu a zároveň nasala množstvo vecí priamo od Castiela. Pôsobila teda sebavedomejšie a väčšina jej výpadov vyzerala elegantne a presne - skoro ako keby to bol tanec. Len čo cas cúvol a opäť zaujal bojovú pózu, Auriel sa pousmiala, zahryzla si zľahka do spodnej pery a rozhodla sa byť prefíkanejšia. Používať dve zbrane mohlo pôsobiť ako výhoda, no Cas mal len jednu dominantnú ruku. Mohol si všimnúť ako si lepšie prechytila meč a opäť zaútočila. Tento krát však len naznačila výpad na jeho pravú stranu tela, no skôr než by ho skutočne uskutočnila a on ho mohol vyblokovať, zasekla sa uprostred pohybu a prudko sa otočila okolo svojej osi - čepeľ jej drevenej zbrane tak mierila na Castielov ľavý biceps, na jeho menej dominantnú ruku.*

Castiel Morningstar:
*Skutečně Auriel překvapila...dělala obrovské pokroky a od doby co spolu trénovali poprvé to bylo neuvěřitelné zlepšení. Castiel sice byl pomalejší, ale za to si dokázal vyčíst daší útoky od Auriel. Její pohyby však dovedli Castiela k tomu, že se skoro až začervenal. Jak ovšem vyběhla tak Castiel byl opět plně soustředěný. Jak si chytla meč Castiel na pár vteřin jen přimhouřil oči a díval se na ní v bojové formě. Byla opravdu rychlá, ale na jednu věc tak trochu zapomněla, Castielův mozek. V jeho mozku se toho najednou odehrávalo hodně a on si počítal co Auriel bude dělat. Přesně jak Auriel počítala tak se chtěl Auriel vykrýt, ale jakmile se zasekla a chtěla se prudce otočit, Castiel doslova spadl na zadek tím pádem mu meč lízl vlasy a v tu chvíli naznačil, že chce seknout Auriel pravou rukou, ale ve skutečnosti se ji snažil jen lehce podkopnout nohu, aby ztratila rovnováhu. Sice byl stále pomalejší, ale pokud by se mu to podařilo. Auriel by skončila na zadku přímo před ním. Byl by to v uvozovkách zásah za zásah. Castielovy vlasy a Aurielin pád. Poté by se co nejrychleji zvedl a opět si udělal menší odstup. Pokud by se mu to ovšem nepodařilo. Jednu dýku by hodil tak, aby ji musela Auriel vykrýt a hned poté by se pokusil zvednout a opět si udělat odstup. Castiel by se však ihned v dáli začal usmívat a Auriel by mohla vidět, že si sundal kabát čímž dal najevo, že se tedy nebude držet jen tak zpátky. Jeho oči už byli přimhouřené a bylo vidět, že konečně Auriel docílila toho, že i Castiel ji bere opravdu vážně.*

*Ako sa po ňom Auri zahnala Cas sa doslova hodil na zadok aby sa jej útoku vyhol. Keď dopadol na zem vyštartoval po nej drevenou dýkou pred ktorou inštinktívne uskočila dozadu. Tak ako ona predtým aj on teraz ten útok len naznačil a v skutočnosti po nej vykopol nohou s cieľom ju podkopnúť. Keďže Auri uskakovala smerom dozadu, preč od neho už pred jeho pomalším útokom s drevenou dýkou, ktorý ju mal seknúť - nerobilo jej problém zvládnuť aj ten jeho výkop nohou. Určite by sa mu podarilo podkopnúť jej nohy keby sa rozhodla uskočiť do strany - ona však uskakovala dozadu čím zväčšila aj vzdialenosť medzi nimi. Bolo to šťastie, pretože jeho ďalší krok ju zaskočil viac než ten pokus o podkopnutie nôh. Keď po nej Castiel jednu z drevených dýk hodil, možno by sa za normálnych okolností zvládla uhnúť bez nutnosti to vykryť, no tento jeho ťah nečakala. Bolo to veľmi rafinované a teda Auriel len s pomocou Bohov dala svoj drevený meč do pozície, že ju drevená dýka nezasiahla.* To bolo prefíkané, pane. *Pousmiala sa pochvalne s mierne naklonenou hlavou na stranu zatiaľ čo sa Cas dvíhal zo zeme. Len čo zhodil kabát, Auriel vedela, že to začína brať vážne. Lišiacky sa usmiala a zľahka si zahryzla do pery. Sama odhodila na zem svoj drevený meč a namiesto neho si do ruky vzala zo zeme dýku ktorú po nej Cas hodil. Držala ju pevne v pravej ruke a v očiach si mohol prečítať ako veľmi ju tento súboj baví, dokonca .. cítila vzrušenie vďaka adrenalínu, ktorý sa jej začínal uvoľňovať do žíl. Pomalým, ladným krokom začala kráčať okolo Castiela do pomyselného kruhu až sa napokon zastavila a voľnou, ľavou rukou mu naznačila aby tento krát zaútočil on na ňu. Nespúšťala pri tom pohľad z jeho očí a zľahka si hryzla spodnú peru. V tejto chvíli ani vzdialene nepripomínala to utiahnuté, vystrašené dievča, v hodvábnych šatách, ktoré zachránil v uličke pred viac ako rokom.*

Castiel Morningstar:
*S tím uskočením dozadu Castiela lehce zaskočila, ale zároveň na ní byl pyšný, to zlepšení oproti poprvé bylo neuvěřitelné. Jak poté zahodila meč a držela v ruce nůž, Castiel se jen lehce a ďábelsky pousmál, i když tedy dost zrudl protože se opět zakousla rtů a to byla taková Castielova slabina protože její rty a oči pro něj byli něco co ho vždy tak nějak vyhodilo z rovnováhy. Naštěstí Auriel nezaútočila a naopak ukázala ať zaútočí on. To bylo opravdu štěstí protože Castiela její zlozvyk natolik zblbl, že kdyby zaútočila asi by byl konec. Každopádně kabát odhodil na stranu . Když ovšem chtěl už vystartovat Auriel znovu udělala svůj zlozvyk a mohla si všimnout, že to jeho slabina skutečně je. Každopádně Castiel na chvíli zavřel oči a dřevěnou dýku místo do pravé ruky si hodil do levé. Při jakémkoliv treninku Castiel vždy používá svou dominantní ruku na zbraň, tentokrát však ji nepoužívá, dokonce i jeho postoj se trochu změnil. Najednou však vyběhl a když byl asi dva metry od ní hodil dýku doslova v úrovni svých očí, ale samozřejmě dýka letěla o něco výš než co byla Auriel. Měl to být falešný útok. Viděl totiž jak se Auriel soustředí na jeho oči, ale ted nemohla protože je kryla dýka, která letěla směrem na Auriel. Hned co by se ji pokusila vyhnout nebo vyblokovat, což by zřejmě vzalo nějakou pozornost právě na dýku. Castiel by ihned pokračoval v útoku a to tím, že by se pokusil chytit Auriel ruku ve, které měla dýku zatím co druhou rukou by se pokusil chytit druhou ruku, aby si dýky nemohla přehodit a nohou ji podkopnout. Pokud by se tohle vše povedlo, Auriel by nespadla protože by ji Castiel chytil.*

*Auriel mala rada ich tréningy a to nie len preto, že sa vďaka nim zlepšovala v boji či preto, že tu v Desperose sa toho až tak veľa robiť nedalo, keďže nemala po ruke nejakú tú knižnicu. Keď spolu trénovali - Cas na ňu pôsobil inak, nebol taký neohrabaný ani v rozpakoch keď sa ku nemu priblížila. Pôsobil veľmi dominantne, sebavedomo, dokázal ju schmatnúť a pritlačiť o strom či ku zemi a pri tom ju prepaľoval iným druhom pohľadu než na aký bola zvyknutá. Klamala by keby tvrdila, že sa jej táto jeho druhá stránka nepáči, no bola vo fáze kedy to nechcela priznať ani sama sebe. Napriek tomu, že spolu žili, zdieľali spolu posteľ a tak ďalej - na žiadne intímnosti nikdy nedošlo. Castiel bol najväčší gentleman akého tu mohla stretnúť a to aj napriek tomu, že sa jej priznal, že ju miluje. Ona sama zavrela všetky svoje pocity voči nemu do drevenej truhlice vo svojom vnútri kde ich zamkla a nechala tak. Robila to tak so všetkými pocitmi ku každému v tomto meste dokonca ešte aj Naiyrin mala svoju vlastnú truhličku. Miestami viac miestami menej úspešne sa jej darilo tie pocity ignorovať. Nechcela sa rozptyľovať na svojej ceste von z Desperosu a nakoľko vedela, že už nemusí nikoho z tých ľudí nikdy vidieť - nechcela dávať nádej ani im a ani sebe. Momenty keď spolu s Casom trénovali boli však iné, bolo to vzrušujúce, cítila sa silná, slobodná a neskutočne sa bavila! Len čo naznačila Castielovi aby na ňu zaútočil - trošku prekvapene sledovala ako sa na moment zarazil, zavrel oči a prehodil si dýku do druhej ruky. Nevedela čo spravila, že ho vyviedla z rovnováhy, svoj zlozvyk si neuvedomovala - robila to podvedome. Keď po nej Cas hodil dýku - uhla sa jej miernym pokrčením kolien - letela trochu vyššie, takže to nebol problém. Bola pripravená na jeho ďalší útok. Keď ju chytil za ruku kde mala dýku - chcela si ju prehodiť do druhej ruky, to ale čakal a chytil jej aj druhé zápästie. Kým si stihla voľnú ruku uvoľniť podkopol jej nohy a ona neskončila na zemi len preto lebo ju chytil.* Perun je dnes na tvojej strane. *Zašomrala trošku urazene, no len zo žartu. Mohol jej vidieť na očiach, že sa v skutočnosti naozaj zabáva.*

Castiel Morningstar:
*Castiel nemohl být pyšnější v tuhle chvíli. Auriel se zlepšovala každým dnem a dokázala se přizpůsobit jeho boji. Když ji držel jen se na ní usmál. Nebyl to však úsměv jaký dělává často, byl úplně jiný. V očích bylo vidět to jak na Auriel je hrdý. Vytáhl ji zpět tak, aby mohla stát. Mohla si všimnout, že Castiel přeci jen rychleji dýchal a tím pádem bylo poznat, že mu dala i docela zabrat.* Ani bych neřekl. Podívej se. *Kdyby se podívala trochu níž všimla by si, že ve skutečnosti by Castiel měl dost pořezanou ruku, kdyby to byla realná zbraň a to kvůli tomu, že tím jak ho vyvedla z rovnováhy chytl ruku trochu hůř než by měl a tím pádem by si i ruku pořezal.* Myslím, že by to mohla být remíza, co ty na to ? *Pousmál se a pustil ji tak, aby mohla už sama stát. * Buď fakt stárnu nebo jsi ušla opravdu dlouhou cestu. *Opět se usmál a díval se ji přímo do očí. Opravdu už to nebyla ta holčička co by se bála vzít do ruky dýku ne, tohle byla ta bojovnice na kterou by musel být pyšný každý. Vždy když dříve prohrála Castiel ji tak škodolibě rozcuchal vlasy, dneska ovšem ne. Dneska dal svou ruku vpřed kdy uznal, že Auriel nemůže už brát jako malou holku co trénuje.* Vedla sis opravdu dobře...ne vedla sis na výbornou. Tvůj učitel šermu by byl pyšnej. *Řekl by ji, kdyby si s ní podal ruku.* Nezapomeň však na jednu věc, boje nejsou fér. Ať se děje co se děje musíš vždy vyhrát. Tohle je jen cvičení, ale v realném souboji to bude těžší. *Castiel zněl trochu jinak, nezněl jako ten vtipálek nebo lenoch, kterého znala, ale zněl tentokrát o něco více dospěleji.* Jak se cítíš ? Zvládneš zbytek treninku ? *Mluvil samozřejmě i o té stránce, kde trénují fyzičku. Tam je pravda, že Auriel vynikala o dost více než Castiel. Přeci jen byla lehčí a pružnější, Castiel oproti ní byl těžší a takový neohrabaný. * No to je jedno stejně je to povinné. *Zasmál se vcelku nahlas.* Takže prvních dvacet kliků jdeme na to. *Věděl, že Auriel je vcelku soutěživá proto začal co nejdříve, i když věděl, že bude Auri rychlejší.*

*Keď sa postavila, trochu ju utešilo, že by ho aspoň trochu porezala.* Myslím, že mi remíza nestačí. Mala som vyhrať, aby som získala jeden z tvojich nožov. *Pripomenula mu s úsmevom, ďalej sa len potmehúdsky usmievala keď ju chválil. Namiesto toho aby na to reagovala slovne podala mu ruku, neušla jej jeho zmena - už jej nestrapatil vlasy ako malému dievčatku vždy keď nad ňou vyhral.* V tom sa budem riadiť Godrikovou radou a skutočnému boju sa pokúsim za každých okolností vyhnúť. *Uistila ho. Toto všetko sa učila aby vedela ochrániť seba a ľudí ktorých mala rada, no napriek tomu bude vždy jej snahou súbojom predchádzať či z nebezpečných situácií uniknúť.* Takmer som sa nezadýchala. *Veľavýznamne sa uškrnula a padla na kolená pripravená na fyzickejšiu časť ich tréningu. V sile za Casom zaostávala, výdrž však mala dobrú a preto keď rozhodol, že si majú dať kliky - spevnila svoje telo a sústredene dýchala. Túto časť tréningu veľmi neobľubovala, no vedela, že je dôležitá. Sústredila sa na techniku aby tie kliky robila správne a neuhnala si nejaký úraz. Po každom jednom kliku nahlas vydýchla vzduch z pľúc.* Dvadsať - Ah, čo ďalej? *Vydýchla po poslednom kliku a kľakla si na kolená. Precvičovala si pri tom ruky - naťahovala si ich do strán aby ju na ďalší deň neboleli.*

Castiel Morningstar:
*Auriel udělala dvacet a ještě mohla vidět, že Castielovi chyběli dva kliky, které tedy dodělal. Sice Auriel měla větší výdrž a určitě byla rychlejší, ale mohla si všimnout i jedné věci, i když Castiel byl pomalejší a vypadalo to opravdu lehce.* Protáhnout pořádně ruce a poté větev. *Pousmál se věděl, že Auriel tuhle část tréninku nesnáší, byla akčnější, ale bylo to opravdu velice důležité. Díky tomuhle mohla být mrštnější a silnější. Jakmile se protáhli Castiel by ukázal na jednu větev, která byla vcelku vysoko.* Nahoru a dolu kolik zvládneš. *První šel tedy Castiel, který s tím nijak problém neměl, proto dal dvacet a seskočil dolů, ale nijak udýchaný nebo vyčerpaný nebyl. * A pomalu Auriel, není to o rychlosti. *Řekl to naschvál protože, když děláte tento cvik rychle tak se spíše nahoru vyšvihnete než, že by jste opravdu používali sílu, takže ji naschvál řekl pomalu. Pokud by se tedy zavěsila Castiel by ihned šel pod ní, kdyby náhodou se už nemohla například udržet a spadla by.* Další cvik za odměnu budeš vybírat ty. *Zasmál se a snad se mu Auriel nepomstí za tento cvik.*

*Naťahovala sa aj bez toho aby jej to musel pripomínať a keď ukázal na neďaleký konár - nešťastne si povzdychla.* Nesnažím sa byť rýchla, to len ty si pomalý. *Trochu si rýpla a odvrátila od neho pohľad. Nedívala sa na to ako jednoducho mu to ide z časti preto lebo jej to prišlo nefér nakoľko si uvedomovala, že nikdy nebude mať také vypracované telo ako má on.... a z časti sa nedívala aj preto, že ju spôsob,  akým sa jeho svaly napínali pri takomto posilovaní, dostával do rozpakov. Zvykla si na to, že chodil bez košele či trička - veď ho tak videla každý deň, no toto bolo predsa len trochu iné. Keď prišla na rad ona pozrela sa na ten konár trochu nešťastne, no napriek tomu ku nemu natiahla ruky. Spomínala na to ako sa na ňom na prvých tréningoch nedokázala udržať ani len zavesená. Prvý príťah sa jej podaril asi až po mesiaci a hneď sa potom pustila. Hoci už ubehla nejaká doba a je na tom o dosť lepšie po fyzickej stránke - stále nezvládla ani polovicu toho čo Castiel. Bola síce oproti nemu oveľa ľahšia, no nemala toľko sily aby dokázala vlastnú váhu toľko krát zdvihnúť len rukami.*  "Čím skôr začnem tým skôr to budem mať za sebou." *Pomyslela si a s povzdychom urobila prvý príťah, mohol vidieť, že hoci bola rýchlejšia než on, skutočne dbala na techniku. So zaťatými zubami sa ešte pár krát zodvihla, no potom frustrovane zoskočila na zem.* Takže vyberám beh. Začneme tu - pôjdeme popri potoku kde sa umývam až ku prameňu kde naberáme vodu.. kto sa vráti okolo chatrče až ku tomuto stromu prvý, vyhráva možnosť vybrať ďalší cvik. *Samozrejme si bola svojou výhrou istá. Bolo by to pre ňu jednoduché aj keby Castiel včera nebol totálne na mol.* Ak chceš môžem ti dať náskok. *Opäť si ho trochu doberala, uvedomovala si, že utekať s podráždeným žalúdkom nemôže byť nič príjemné, no chcela ho trošku potrápiť.*

Castiel Morningstar:
*Jak se natáhla na strom samozřejmě měl vcelku zajímavý i výhled zespodu, přeci jen ji musel hlídat, ale stále to byl ten Castiel, který není nějaký perverzák a proto se díval na její techniku, i když jednou se přeci jen musel podívat, ale ihned zavrtěl hlavou a viděl jak Auriel seskočila dolů-* Děláš fakt pokroky, už se i přitáhneš. Ale myslel jsem, že budeš potřebovat nějakej kámen nebo něco vysokého, aby jsi tam vylezla. *Vrátil ji to za to, že ho nazvala pomalým no museli přece takhle vtipkovat, samozřejmě se tomu i smál. Smích ho, ale opravdu přešel, když navrhla běh. Byl pomalejší než Auriel i normálně a po tom jak se opil no řekněme, že to bude ještě horší. Jen na sucho polkl, byla to vcelku dálka. Jak si opět, ale ho zkusila trochu dobrat Castiel ihned vyrazil. Jak sám řekl pro vítězství je potřeba udělat vše. Bylo mu, ale jasné, že během chvíle ho dožene a nebude dlouho trvat než ho předežene. Běžel však co nejrychleji mohl. Žaludek se mu kymácel ze strany na stranu a stačilo málo, aby se nestalo to co ráno. Když už doběhl k potoku bylo jisté, že Auriel bude před ním, ale stále se nevzdával a po delší době co dorazil ke chatrči byl jako doslova celej bílej a udýchanej. Dokonce na chvíli spadl i na kolena a zrychleně dýchal.* Ani slovo. Nebo budeš za ten strom zavěšená tak dlouho dokud já to znovu nedoběhnu. *Řekl dost udýchaným tonem, ale stále se usmíval. Poté se zvedl.* Vyhrála jsi takže...vybírej. *Měl co dělat, aby v sobě nějaké to jídlo ještě nechal, ale byl odhodlanej pokračovat dál. Přeci jen nechtěl nechat Auriel vyhrát tak lehce.*

*Tiež si ju doberal lebo síce nebola v tých príťahoch ktovieaký borec, veľmi dobre vedel, že sa dokázala pritiahnuť pár krát sama už niekoľko mesiacov. So satisfakciou sa na neho uškrnula keď pri pomyslení na beh trochu zbledol. Jej ponuku využil a musela sa zasmiať keď sa po jej slovách rozbehol bez toho aby odštartovala ich malé preteky. Po chvíľke sa však rozbehla za ním tiež a dohnala ho ešte pred tým než dorazili k potoku.* Pozor aby si nezablúdil. *Zvolala veselo keď popri ňom prebehla a mohol sledovať jej vzďaľujúcu sa siluetu. Jej dlhý vrkoč za ňou vial zo strany na stranu a mohol počuť jej zvonivý smiech. Po nejakom čase sa mu samozrejme stratila z dohľadu úplne a keď dobehla ku stromu ako prvá držala sa za bok a rozdýchávala to trochu zbytočne rýchle tempo čo nasadila. Kým dobehol Cas za ňou jej dych bol už skoro úplne vyrovnaný. Sledovala ho a musela sa zasmiať na jeho slovách aj výraze. Sadla si pred neho a zazubila sa.* Myslím, že by si mi mohol potom trochu pomôcť so strečingom nôh, naposledy mi nestačilo naťahovanie s vlastnou váhou. *Informovala ho. Tento cvik spolu v minulosti už robili, no asi len jeden či dva krát, takže Cas vedel presne čo od neho Auriel chce. Ľahla si preto na zem a čakala kedy si o nad ňu kľakne aby mu mohla položiť jednu nohu na rameno. Tú nohu by mal chytiť, držať u seba a trochu sa o ňu zaprieť vlastnou váhou čím by jej pomohol s natiahnutím svalov.(Takto)*

Castiel Morningstar:
*Ještě když běžel a viděl jak si ho Auriel dobírá se musel trochu zasmát. Tahle jejich menší rivalita ho opravdu bavila.* Tohle ti vrátím. *No potom, ale došlo na něco čeho se Castiel bál a to strečing, musel se tedy nejdříve uklidnit a trochu si oddychnout kvůli tomu běhu. Naschvál se tomu vyhýbal protože posledně když tohle dělali tak byl rudý jako rajče. Ani dnes to nebylo jiné. Klekl si tedy nad ní a nohu jemně chytil a zapřel se. Samozřejmě byl rudý jako rajče. Dost možná Auriel mohla cítit to co dříve, jak Castielovi buší až moc rychle srdce a rozhodně to nebylo kvůli tomu běhu. Nemohl se však na Auriel podívat musel myslet na něco jiného. Šlo to hodně těžko, ale naštěstí dokázal myslet na něco jiného a nezpůsobit tak něco nevhodného co by si k Auriel nedovolil, i když co si budeme tohle chtělo sakra velkou koncentraci. Ještě k tomu, když měli těla tak blízko sebe. Začal i trochu rychleji dýchat, ale začal se dívat na oblohu. I když oba byli lehce spoceni tak stejně Aurielina vůně tam vládla. No Castiel je každopádně muž, takže tomu dole nedokáže úplně rozkazovat, ale tím, že se díval jinám a pokusil se myslet na něco jiného se nic dole nestalo. Kdyby se ovšem Auriel špatně pohla tak by to bylo o něco horší, tedy asi zřejmě pro něj než pro Auriel. Ta by se možná tak mohla jen leknout.*

*Tak ako vždy aj teraz Castiel spravil to čo od neho žiadala. Pozrela sa mu do očí keď si nad ňu kľakol a venovala mu sladký úsmev keď jej chytil nohu tak ako si to predstavovala. Neušlo jej pri tom ako Cas vyzerá.* "Ten dnes naozaj nie je vo forme ešte stále rozdýchava ten beh a dokonca je ešte stále červený." *Pomyslela si hoci sama mala mierne ružové líčka z toho ako bola zo všetkého toho pohybu prekrvená. Mozog jej vyplo keď ucítila, že sa Cas svojou váhou zaprel o jej nohu, ucítila totiž ľahkú bolesť sprevádzanú neskutočne príjemným pocitom absolútneho uvoľnenia. Zavrela oči, zľahka si zahryzla do spodnej pery a vyšiel z nej slastný povzdych.* Ah, Cas.. toto som potrebovala! Pritlač, nešetri ma. *Zapriadla trošku zadýchaným hlasom a zaklonila hlavu mierne dozadu, kvôli slastnej bolesti, ktorú jej tlak jeho tela spôsoboval. Nikdy keď robila strečing sama so svojou váhou tak nezažila také uvoľnenie ako keď jej s naťahovaním pomáhal Castiel.* Spravíš ma celú, prosím? *Samozrejme tým myslela to či jej pomôže vystrečovať aj druhú nohu a potom zvyšok tela - Auri sice za ten rok dospela ako po fyzickej tak po mentálnej stránke, no dvojzmyselné narážky šli stále mimo ňu. Nerozumela im pretože ich nepoužívala a nepohybovala sa ani po putikách kde by sa to na ňu mohlo eventuálne nalepiť. V hostincoch však vysedával Cas keď na ňu čakával v meste - takže je možné, že on to mohol pobrať inak.*

Castiel Morningstar:
*Měl problém to tak nějak rozdýchat, naštěstí její zlozvyk se rty neviděl protože se díval na nebe, ale jakmile uslyšel ten vzdych ihned se na ní podíval a zrudl asi tak jako nikdy. Samozřejmě, že tím, že nejčastěji byl v hostincích když čekal na Auriel, proto tohle pro něj bylo dvojsmyslné až až. Samozřejmě další dvojsmysl tomu moc nepomohl a Castiel stále přemýšlel nad něčím jiným jen né nad tím co říká Auriel. No byly tu dva problémy. První je ten, že Castiel je stále muž a samozřejmě, že ho tohle vzrušovalo koho by to nevzrušovalo. Druhý problém, ale byl, že chtěl Auriel pomoct. Jakmile ovšem to dole lehce ucítil, že se to probouzí okamžitě se zvedl a popošel pár kroků dozadu.* Promiň...nemůžu ti s tímhle pomoct Auri.. *Styděl se za to, že se mu něco takového mohlo stát a nechtěl, aby vypadal v očích Auriel jako nějakej perverzák. Proto se raději i lehce otočil, aby nebylo nic vidět.* Rád bych ti s tím pomohl, ale nechci tě urazit nebo pohoršit. *Dodal. I Auriel musela určitě pochopit na co naráží. O jeho citech přeci jen věděla. * Nikdy bych si to, ale nedovolil. Nikdy.. *Opravdu se za sebe v tuhle chvíli styděl a bylo to vidět zřejmě i na jeho očích. Samozřejmě, že Auriel miloval, ale nikdy by se o nic nepokusil pokud by to daná osoba nechtěla. * Promiň jestli se na mě zlobíš.... *Dodal trochu sklesleji. *

*Zmätene zažmurkala keď sa Cas zrazu zdvihol a ustúpil od nej skôr než by jej natiahol aj druhú nohu.* Čo sa deje? *Pozrela sa na neho trochu nechápavo a podoprela sa na lakťoch aby na neho lepšie videla, stále pri tom ležala na zemi. Keď povedal to s tým urazením alebo pohoršením, na moment naklonila hlavu mierne na stranu a trošku našpúlila pery pri tom ako sa snažila pochopiť čo jej tým chce povedať. Podľa toho ako sa jej po chvíli začala zintenzívňovať červená farba v líčkach mohol vytušiť kedy jej došlo čo tým myslí.* Ou. *Odvrátila od neho pohľad a posadila sa.* Uhm, chápem, prepáč. *Nevedela či je správne, že sa ospravedlňuje, no ... mohla za to predsa ona no nie? Asi to bolo na mieste. Každopádne natiahla pred seba druhú nohu a pokúsila sa ju dostrečovať teda len vlastnou silou. Ten príjemný pocit bol teraz však trochu trpkejší. Dívala sa na zem nakoľko Castiela nechcela uvádzať ešte viac do rozpakov a hrýzla si nervózne spodnú peru. Nehnevala sa na neho, nemala dôvod.. Stále to bol muž a vedela o jeho pocitoch, no niekedy sa pozabudla a konala bez rozmyslu. Teraz keď sa na ich strečing pozrie spätne, chápe, že to nebol úplne najlepší nápad.* Uhm, takže pre dnešok končíme? *Opýtala sa ho na oko nezaujatým hlasom, snažila sa znieť, že je nad vecou, že nie je v rozpakoch z toho, že sa jej ho podarilo neúmyselne vzrušiť.*

Castiel Morningstar:
*Lehce se pootočil a stále se styděl. Viděl jak sama rudne, to samozřejmě ho donutilo zrudnout ještě více. Poté, když se zeptala zda to ukončí, Castiel zavrtěl hlavou.* Nenene...jen...můžeme pokračovat jen asi něco jiného. *Pousmál se dost nervozně a snažil se to v hlavě nějak urovnat. Opravdu se silně styděl, že se mu něco takového mohlo stát.* Stále jsem prohrál, ehm takže vybíráš co dál. *Jeho nervozní úsměv stále zůstával a stále byl tělem otočený směrem od ní, kdy se prostě a jednoduše snažil uklidnit.* Nebo...ti můžu třeba pomoct jinak. Jen nevím jak ehm.. *Poškrábal se po hlavě a snažil se tak nějak opět dát do kupy myšlení, ale jediné co v hlavě teď měl byl ten trapas co se stal a to ještě před dívkou, která se mu líbila, na kterou byl pyšný a ke které by si nikdy nic takového nedovolil. Ale je pravda, že to byla otázka času za ten rok, kdy se mu něco takového přihodí. Auriel na jednu stranu měla štěstí, že Castiel opravdu nebyl nějaký násilník.* Třeba...nevím..ehm...jiná poloha nebo ehm... *Zamotával se do toho čím dál více a čím dál více rudl a styděl se. Nemohl se prostě toho tématu zbavit.*

*Keď chcel v tréningu pokračovať zvažovala čo by mohlo byť menej kontaktné. Potom navrhol, že by mohli skúsiť inú polohu a pri tom sa do toho celého zamotával ešte viac.* Myslím, že to nieje nutné, poradím si sama. *Uistila ho a trochu sa zasmiala, už to bol zase Castiel, na túto jeho stránku bola zvyknutá a aj na jeho občasné rozpaky.* Čo tak teda brušáky? *Navrhla a posadila sa vzpriamenejšie, na oblečení a vo vlasoch mala nejaké konáriky, lístky a ihličie - pravdepodobne vyzerala ako nejaká lesná divožienka, no za pobyt v Desperose si už na to zvykla.* Môže byť? *Opýtala sa a sama mala už celkom normálnu farbu. Predsalen sa nestalo nič také hrozné. Stále to bol Castiel, nemala dôvod dívať sa na neho inak.. trošku jej to lichotilo, trošku jej to bolo ľúto, no vedela to veľmi dobre vytesniť. Svoje emócie ovládala veľmi dobre, hoci sa jej niekedy na chvíľu vedeli vymknúť z pod kontroly.*

Castiel Morningstar:
*Když viděl Auriel tvář, že na něj nebyla opravdu naštvaná, usmál se už upřímněji. Cítil se tak, že nikdo na světě nemůže mít větší štěstí než on, když má někoho takového jako Auriel na blízku. Přišel tedy o něco blíže už vcelku uklidněný a tak se přesunul blíže k ní. To, že vypadala jako by do lesa patřila bylo nádherné. Opravdu vypadala jako by ji příroda vzala za svou.* Myslím si, že to by mohlo být. A nezapomeň, že na konci nás čeká ještě jak jsi říkala boj beze zbraně. *Trochu ďábelsky se pousmál. * Musím tohle cvičit taky ? Jen, že ehm....včera toho asi bylo trochu více a ehm.. *Zkusil se z toho vymluvit, přeci jen by se mu žaludek dost dobře, pohnul na druhou stranu měl by ze sebe dostat tu přebytečnou energii, která zřejmě i mohla způsobit to co způsobila při cvičení. Samozřejmě pokud by nyní potřebovala přidržet nohy tak, aby si s nimi nepomáhala, neměl by s tím žádný problém. Naopak s tímhle by si v pohodě poradil. *

*Keď sa na ňu usmial takým tým diabolským úsmevom, srdce sa jej rozbúchalo rýchlejšie.* "Boj bez zbrane, iste." *Pomyslela si a na moment sa na Castiela pozerala trochu inak než obyčajne. Keď však začal hovoriť o cvičení, trochu zažmurkala a zase bola sama sebou.* Asi ťa ospravedlním, stačilo mi na dnes vidieť ťa zvracať ten jeden krát. *Trochu si do neho rýpla - otočila sa ku nemu celým telom a špičkami nedočkavo dupkala do zeme.* Tak poď budeš mi držať nohy. *Pousmiala sa a ľahla si naspäť na zem, v momente čo by ju chytil - či už za členky, lítka alebo kolená - až potom by sa začala dvíhať. Tento cvik jej išiel ľahko, bruško mala ploché a pevné, techniku správnu - naučil ju to dobre. Na pohľad to skoro ani nevyzeralo namáhavo. S každým zdvihom vydýchla vzduch, pohľad mala sústredený, hľadela na vlastne kolená aby sa nerozptyľovala a v duchu si počítala opakovania.*

Castiel Morningstar:
*Ulevilo se mu, že to nemusí dělat, hned na to ji samozřejmě lehce chytl za lítka, ale tak, aby si nemohl nohama pomáhat. Samozřejmě, že tohle byla doslova Aurielina parketa. Tyhle cviky u ní vypadaly tak lehce, ale Castiel by už po deseti nemohl. Došlo mu, že teď má vlastně možnost on se ji pomstít za ten běh. Proto lítka držel opravdu tak, aby se ani nemohla zvednout, ale ani si pomoct.* Jedna....jedna....jedna....jedna.... *Opakoval ji při každém cviku, zkusil ji naschvál rozhodit a smál se. Jelikož si držel odstup tak by na něj Auriel zřejmě nedosáhla a nožky měla chycené.* Hlavně pozor ať ti něco nekřupne. *Zasmál se dost nahlas, kdy přitom i omylem trochu ubral síly na noze a tím pádem pokud by Auriel chtěla, mohla s nohou i pohnout. No tohle jejich vzájemné škádlení bylo u nich už normální, hlavně to zvyšovalo takovou rivalitu mezi nimi, ale zároveň i zlepšovali trochu jejich vztah, protože se díky tomu lépe znali a věděli, kde má který hranice. No naštěstí tím jak se smál, si neuvědomoval to, že vlastně Auri i na chvíli pustil.* Ale to by nevadilo bych tě odnesl do chatrče jako tehdy. *Pousmál se opět upřímněji. Nemohl opravdu uvěřit tomu, že je tomu už rok co se s Auri potkali a jak moc Auri vyspěla.*

*Keď jej začal robiť zle s tým počítaním, najprv na neho nepekne zazrela spod svojich hustých, tmavých, mihalníc - no len veľmi neúspešne potláčala úsmev a teda bolo jasné, že sa na tom baví. Vyplazila mu jazyk na znak toho, že ju nerozhodí a zľahka so smiechom potriasla hlavou pri predstave, že by jej reakciu videla nejaká komorná. Keď ďalej pokračovala v rátaní a on povedal to s tým nech jej niečo nekrupne zasmiala sa hlasnejšie - ucítila, že ju nedrží tak pevne, no stále si udržoval odstup takže by na neho asi nedočiahla. Keď ju s ďalšími slovami pustil úplne chcela sa opäť načiahnuť po jeho uchu ako včera a strestať ho, no to čo povedal - to že jej pripomenul ten večer.. tá spomienka ju obmäkčila a teda ju tým prinútili svoj plán prehodnotiť. Preto sa len nahla a trochu so smiechom do neho strčila s úmyslom "usadiť ho" na zem ak by nemal dobrú rovnováhu. Sama sa potom postavila.* Ak budeš piť a flákať naše tréningy ako ten dnešný, nabudúce budem niesť ako princeznú ja teba. *Rýpla si do neho so smiechom a popri tom si oprašovala oblečenie a vyberala si z vlasov konáriky a lístky.* Ach kedysi som mávala vo vlasoch zlaté ozdoby.. teraz tam je ihličie. *Zašomrala si popod nos skôr sama pre seba, samozrejme dbala o svoj vzhľad - môžno z časti aj kvôli Casovi.*

Castiel Morningstar:
*Viděl, že tohle dráždění Auriel baví a jeho to bavilo též. Ovšem jak do něj lehce strčila opravdu to nečekal a spadl tak nějak na záda, kdy se zachytil rukama a smál se.* Bych si možná nechal líbit. *Odpověděl ji s úsměvem a vstal též. Castiel se snad nikdy necítil tak uvolněně jako když byl s Auriel. Nikdy předtím neměl takovou volnost a možná to někoho překvapí, ale Castiel dříve byl opravdu mrzutý člověk, co prakticky ani nevěděl co smích je. Naštěstí potkal právě svoji spasitelku a to Auriel, která mu ukázala, že na tom světě stále i to dobro je. Každopádně jak vstala a začala si vybírat jehličí a lístky jen se lehce ušklíbl.* Ale jehličí zase na druhou stranu voní lépe než zlaté ozdoby ne ? *Přitom lehce i zrudl, ale nebylo to takové, aby začal koktat nebo tak, prostě ji složil jen kompliment.* Každopádně. Myslím, že to tedy můžeme zakončit tím jako vždy. Souboj beze zbraně. Uvidíme kdo půjde do chatrče jako poražená princezna. *Ďábelsky se pousmál a popošel pár metrů dál.* Až budeš připravená řekni a začneme. *V tomhle treninku tedy souboji, se nejlépe ukáže jak kdo je mazaný. Castiel byl silnější takže to znamená, že pokud by Auriel chytil byl by to konec, ale na druhou stranu Auriel je opět velice rychlá a mrštná, takže tohle může dopadnout všeljak.* A nemusíš se bát dát silnější ránu. Přežiju to. *Vyplázl na ní jazyk zpět což bylo poprvé co něco takového kdy udělal.*

*Hlasnejšie sa zasmiala keď povedal, že by sa mu niečo také páčilo, no nijako to nekomentovala.* Asi áno. *Priznala s prikývnutím ohľadom vône ihličia a neuvedomila si, že to bolo mierené ako kompliment, potom sa znova zasmiala na jeho poznámke o porazenej princeznej.* Tak poďme na to pretože... zohnať trpaslíkov čo ti spravia sklenenú rakvu mi chvíľu potrvá a ja sa nechcem potulovať sama v noci. *Doberala si ho a urobila narážku na rozprávku čo mu kedysi dávno hovorila. Zároveň mu tým naznačila, že ona sa porazenou princeznou rozhodne nehodlá stať aj napriek faktu, že nad ním snáď ani raz ešte nevyhrala. Keď na ňu vyplazil zasmiala sa nad tým ako sa pokúsil odkukať jej gesto.* Aj tak by si rozdiel nespoznal. *Prehovorila trochu pri tom pokrčila noštek. Teraz si robila srandu sama zo seba, samozrejme tým narážala na to, že je tak slabá, že nemôže cítiť rozdiel v tom či dá do rany celú silu alebo či ho bude šetriť.* Bojujeme kým sa jeden nevzdá? *Opýtala sa ho a popri tom si zľahka naťahovala ruky. Vždy ju chytil pomerne rýchlo takže si museli dávať viac než jedno kolo kým ho "ubehala" a on to napokon ukončil.*

Castiel Morningstar:
Skleněnou rakev ? Pff. Mám princeznu co mě z ní dostane ne ? *Odpověděl ji, i když se tomu samozřejmě smál. Samozřejmě, že od ní to gesto odkoukal, nebylo to takové jako od Auriel, přeci jen tohle bylo snad poprvé co to udělal a nebyl v tom takový profík. Každopádně poté přešlo na ten souboj, Castiel si lehce prokřupal ruce a krk . * Dobře dokud to jeden z nás nevzdá, bojujeme. *Odsouhlasil to, a to samozřejmě, ale i znamenalo, že Castiel bude plně soustředěný. Na druhou stranu musel svoji sílu i dost ovládat nerad by Auriel ublížil. Co možná mohlo Auriel zmást je to, že Castiel proti ní vyšel. Nebylo to tak, že by stál na místě a čekal až zaútočí. On udělal ten první krok. Když už byl asi půl metru od ní tak se zastavil.* Tak pojďte lady. *Ozvalo se, ale byla to taková menší past protože pokud by Auriel udělala jen jeden krok Castiel by okamžitě naznačil, že se chystá udělat úder otevřenou dlaní na její pravé rameno. Nebylo by to zase tak těžké se tomu vyhnout, ale ubránit by mohl být trochu problém, síla tam nějaká byla.*

*Keď naznačil, že by ho predsa z tej rakvy dostala, mierne sa začervenala a trochu nervózne sa zasmiala. Musela od neho odvrátiť pohľad, myslel to ako vtip, no ona si to hneď predstavila a zaliali ju rozpaky. Keď bol takto sebavedomý, nezvládala to najľahšie - jej srdce sa išlo zblázniť. Na rozpaky tu však nebolo miesto nakoľko odsúhlasil bojovanie kým sa jeden z nich nevzdá. Znamenalo to jediné a teda, že to bude brať vážne. Keď sa postavila oproti nemu bola pripravená na to, že odštartuje ich zápas, no prekvapil ju - jeho výraz sa zmenil, pôsobil opäť trochu nebezpečne a dominantne. Keď prehovoril, zostala strnulo stáť na mieste a na moment nemohla spustiť oči z tých jeho. Zažmurkala teda aby sa dostala z toho čudného stavu, ktorý mala keď spolu bojovali a začala sa sústrediť, zľahka si zahryzla do pery a urobila krok jeho smerom po ktorom naznačil, že chce urobiť útok pravou rukou na jej rameno. Rozhodla sa tento jeho výpad vyblokovať ľavým predlaktím tak, že by mu tú ruku akoby z boku odstrčila do strany a následne mala v úmysle na jeho odkrytý bok urobiť útok svojim pravým lakťom. Chcela ho tam zľahka udrieť.*

Castiel Morningstar:
*Kdyby se nesoustředil na svůj útok dost možná by si opět všiml jak Auriel dělá svůj zlozvyk a to by ho opět vyvedlo z míry, ale tentokrát ne. Tentokrát byl plně soustředěný na to co dělá. Povedlo se ji i zasadit tu ránu do boku, kdy se i Castiel lehce "prohnul". Naštěstí to nebyla nijak velká rána, takže stále dokázal fungovat, i když ho dost překvapilo, že použila podobný trik jako on předtím s nožem, kdy odvrátil její meč z dráhy, to samé udělala teď Auriel s jeho rukou. Pochopil však, že Auriel zná jeho styl až moc dobře. Vždy používá pravou ruku nebo-li svou dominantní. No každopádně jak se Castiel lehce prohl, pokud Auriel sledovala jeho oči mohla vidět, že je má přimhouřené a měl i trochu lišácký úsměv. Natočil se tedy znovu pravým bokem proti Auriel a naznačil ránu pravou rukou což udělal pomalu, aby si myslela, že Castiel zaútočí levou rukou co ovšem měl v plánu bylo to, že pravou nohou podkopne tu její, kdy by skončila na zadku. Pokud by se mu to podařilo ihned by popošel několik metrů dozadu a jen si párkrát poškrábal místo kam ho Auriel trefila loktem. * Jsi na řadě. *Jeho ton byl tentokrát jiný, jako by Castiel byl dva lidé. Jeden, když s ním v klidu mluví a zažívají zábavu a i ten smutek, a druhý když bojuje. Ten co bojuje byl přesný opak. Jeho pohled, ta soustředivost a dokonce i ta sebejistota bylo to úplně něco jiného než když s Castielem jen tak vtipkují. Samozřejmě to stále bral jako cvičný souboj a nepokoušel se nijak Auriel ublížit.*

*Nestihla sa veľmi dlho radovať nad tým, že sa jej ho podarilo vyblokovať a nakoniec aj zasiahnuť pretože jeho ďalšie kroky viedli ku tomu, že skončila pred ním na zemi presne tak ako plánoval. To bolo dnes už druhý krát čo mu vyšlo to, že jej podkopol nohy. Zdvihla ku nemu pohľad plný tichého obdivu a keď ustúpil a vyzval ju, že je na rade - bez zaváhania ho počúvla. Ani nemohla konať inak, táto jeho druhá stránka ... mal ju vo svojej moci. Srdce jej prudko bilo keď sa chvatne vyhrabala opäť na nohy a bez toho, že by sa začala najskôr oprašovať alebo upravovať - rovno sa rozbehla za ním. Snažila sa dať na intuíciu, konať inštinktívne - viac pudovo. Z otočky po ňom vykopla nohou - mierila mu pravou nohou na jeho ľavý bok.*

Castiel Morningstar:
*Tentokrát se Castiel neusmíval tolik jako vždy, měl spíše takový lišácký úsměv. Nečekal ovšem, že by se Auriel zvedla tak rychle a vystartovala proti němu i tak rychle. Rána byla tvrdá, takže se Auriel povedlo něco co se ji povedlo málo kdy aniž by to Castiel plánoval. Shodila ho doslova tou ranou na zem, kde měl i červený flek. Po chvíli se, ale zvedl a, i když tu bolest na boku cítil opět se na Auriel usmál.* Pěknej kop. Umíš tančit ne ? Zatancujeme si. *Opět měl ten ton co předtím a bral to čím dál vážněji. Vyběhl tedy proti Auriel, kdy naznačil úder opět pravou rukou a hned vzápětí opět levou. Vše mířilo na pravé rameno, s tím ovšem podle Castiela zřejmě Auriel mohla počítat přeci jen byla to věc co dělal opravdu často, takže si mohla myslet, že opět použije svou nohu na její podkopnutí. To by se ovšem mýlila protože on by se ji pokusil chytit za zápěstí a ruku ji dát za záda. U toho by si samozřejmě dával pozor na Aurieliny nohy, aby ho nenakopla. Pokud by se vše tohle povedlo. Castiel by opět Auriel podkopl nohy a zatáhl dozadu, takže by opět spadla na zadek. Ruku ji samozřejmě pustil před pádem, aby si ji neporanila.* Sedni Lady. *Zasmál se lehce, opravdu tohle byl ten Castiel, který byl ve svém živlu, ten Castiel, kterého moc často neukazoval...no dá se říct, že vůbec. Čeho si, ale Auriel mohla ještě všimnout je to, že Castiel tím, že přešel více do ofenzívy začínal být lehce unavený a udělal několik kroků od ní, kdy si držel bok do, kterého ho kopla. Z nějakého důvodu se mu ta bolest líbila.*

*Určite nemal dobrú rovnováhu, preto sa jej podarilo zaskočiť ho jej kopom tak, že skončil na zemi. Automaticky sa mu chcela ospravedlniť a pomôcť mu vstať, no Cas sa usmial a pochválil ju - teda sa rozhodla, že sa ovládne.* Kľudne ale ty nevieš tancovať. *Doberala si ho s úsmevom. Keď znova zaútočil - tak ako predtým odrazila ľavou rukou jeho útok zprava a čakala, že sa ju zase pokúsi podkopnúť. Preto pohľad automaticky sklonila ku jeho nohám aby bola pripravená reagovať, nečakala, že jej schmatne zápästie a vykrúti jej ho za chrbtom. Frustrovane si vydýchla a na moment zaklonila hlavu aby sa mu mohla pozrieť do tváre, viac-menej sa o neho na chvíľu oprela a až potom jej zase podkopol nohy so smiechom, že si má sadnúť. Bola si istá, že bude mať po tomto treťom páde na zadku modrinu, no aj keď sa jej bolesť nepáčila dokázala ju ignorovať. Opäť sa postavila - energie mala stále dosť. Mohol na nej vidieť, že je trošku rozladená z toho koľko krát ju už skopol na zem a teda dúfala, že jej vďaka tomu jej trik vyjde, že jej falošnému kopu uverí. Vyštartovala Castielovi po nohách, no pred tým než by nohou vykopla, zastavila tesne pred ním tak prudko až na neho doleteli kúsky skal, zeminy a ihličia a zahnala sa po ňom päsťou - chcela ho udrieť dva krát, za prvým úderom pravou rukou by nasledoval úder aj ľavou rukou. Obidva boli mierené do oblasti brucha na jeho "solarplexus".*

Castiel Morningstar:
*Jak rychle vystartovala bylo pro Castiele až nepředstavitelné. Samozřejmě její nohu viděl jak vykopla chtěl se bránit, ale přesně ji na to skočil. Noha se zastavila a on ucítil jak na něj dopadá všechno to jehličí. Byl opravdu překvapený, že dokázala tohle. Pravé ruky si všiml a po té ihned sáhl a chytil ji opět za zápěstí. Druhé si však nevšiml a už byl vidět další červený flek. Naštěstí byl tak nějak připravenej na ránu a zaťal své břišáky, takže alespoň mu to nevyrazilo dech, ale cítit to rozhodně bylo. V tu chvíli ovšem mohla Auriel zahlédnout jak se opět usmívá.* Au.. *Jelikož ji držel za ruku tak z té rány jen Auriel posunul sebou pár kroků dozadu. Hned poté ji však chytil i druhé zápěstí, aby se to už neopakovalo.* Vzdáváš se ? Ruce už nepustím. *Zeptal se s úsměvem na tváři. Chtěl spíše vyzkoušet jestli se z tohohle dokáže Auriel dostat, přeci jen věděl, že Auri se jen tak lehce nevzdá.*

*Musela sa usmiať keď jej ten jej malý lstivý trik vyšiel. Do brucha ho však zasiahla len raz, čo bolo asi aj tak dobre - obávala sa totiž, že to v skutočnosti bolelo viac ju než jeho. Brucho mal tak pevné, že mala pocit, že udiera do steny. V zapätí jej uchopil jednu jej ruku a keď povedal Au pozrela sa na neho a videla ako sa usmieva. To robiť nemala - ten jeho výraz spôsobil, že sa prestala sústrediť na boj. Dych sa jej v tej chvíli zrýchlil, na moment bola proste jeho sebavedomým úsmevom a jeho pohľadom úplne odzbrojená. Jej druhej ruky sa teda zmocnil takmer bez námahy a Auri si trochu nervózne zahryzla do spodnej pery. Pozrela sa mu do očí a mohol si v jej pohľade prečítať aká je vzrušená. Keď ju potiahol so sebou pár krokov dozadu, skutočne to mohlo vyzerať ako bojový tanec.* Nikdy sa nevzdám. *Odpovedala odhodlane. Bolo to presne to čo ju učil. Vzdorovito sa usmiala a bojovne zdvihla bradu - na dôkaz svojich slov sa trochu rozkročila a prudkým pohybom oslobodila svoje ruky tak, že nimi otočila proti tým jeho. (cca. takto) Ak sa jej to podarilo tak potom by Auriel rýchlo ako blesk klesla k zemi a pokúsila by sa z celej sily podkopnúť mu nohy s cieľom ho zhodiť na zem tak ako on predtým ju už niekoľko krát.*

Castiel Morningstar:
*Jelikož se ji celou dobu díval do tváře všiml si jejího pohledu a i jejího zlozvyku a to ho vyvedlo dost z míry, ruce však držel stále dál. Ne však na dlouho. Opravdu ho překvapilo, že se z toho dokázala vysvobodit a jediné co pak už cítil bylo bolest na zádech jak dopadl. Skutečně se ji povedlo ho shodit na zem. Na zemi se i lehce prohl, asi to trochu bolelo, ale on se dál usmíval.* Uff.. *Jelikož by trvalo déle než by se dokázal zvednout a tím pádem by doslova mohl nechat Auriel dál útočit, zůstal ležet na zemi a pokud se na něj dívala mohla si všimnout jak se opět lišácky pousmál a ihned by se pokusil na zemi rukama lehce odstrčit, ale směrem k ní což mělo za následek, že vyšvihl lehce nohy a pokusil se tak podkopnout Auriel, kdy pokud by se mu to povedlo byli by oba nakonec na zemi, hned poté by se přesunul tak, aby si mohl nad ní kleknout a opět by se lišácky usmíval. Bylo už, ale poznat, že Castiel nemá tolik energie co na začátku a pokud by ho chtěla shodit ze sebe dost možná by ji to nezabralo až tolik síly. Castiel byl už zadýchaný a už přeci jen byl dost vyčerpaný. Každopádně jak by klečel na ní , ale tak, aby ji to samozřejmě nebolelo. Jeho levá ruka byla připravená opět udeřit a to do levého ramena, to samozřejmě pokud by Auriel se nevzdala. * To je vše ? *Zeptal se čímž ji chtěl lehce vyprovokovat k tomu, aby se pokusila dostat i z tohohle, což kdyby byl v plné síle by nebylo lehké, ale dnes to bylo proveditelné.*

*Keď sa jej ho podarilo zložiť ku zemi cítila pocit neskutočného zadosťučinenia, postavila sa nad neho a hrdo sa usmievala. Chystala sa povedať nejakú super hlášku typu: "Leží sa Vám dobre, pane?", no Cas bol zase o krôčik pred ňou. Ucítila náraz na nohách a jej svet sa zase rýchlo premenil na hnedozelenú čmuhu. Ani nevedela ako a zase sa dívala na koruny stromov a modrú oblohu zo zeme. Skôr než by ale stihla akokoľvek reagovať - zodvihnúť sa či sa prevaliť. Do jej zorného poľa sa dostal Castiel s tým jeho výrazom, ktorý ju uvádzal do rozpakov. Cas ju počas ich tréningov učil rôzne chmaty, vedela, že spôsobov ako uniknúť z takejto situácie bolo mnoho, no v tej chvíli kedy to reálne mala použiť sa jej ťažko na niečo spomínalo - zvlášť keď na ňu Castiel hľadel takým spôsobom, že mala problém s pravidelným dýchaním. Keď sa jej opýtal či je to všetko zahryzla si do pery, bol trochu zadýchaný, no aj tak ju mal vo svojej moci. Našťastie opakovanie robí majstra, a preto Auri trochu zažmurkala a zrazu mala pocit, že presne vie čo má robiť. Pokrčila kolená a chodidlom sa zahákla o jeho chodidlo v rovnakej chvíli kedy zaútočil. Mala jeden pokus preto sa rozhodla dať do toho všetko. Jednou rukou sa pokúsila odraziť jeho útok na jej rameno a zároveň sa mu tú ruku pokúsila chytiť svojou druhou rukou najpevnejšie ako vedela. V tej chvíli chcela využiť zaháknutie o jeho chodidlo a plánovala sa odraziť bedrami od zeme s cieľom ho zo seba zhodiť do strany. (cca. takto) Ak by jej to vyšlo, stále by však ležala na ňom a ak by sa jej to celé podarilo, tento krát by si ona kľakla nad Castiela v oblasti jeho pásu* Vzdávaš sa mi? *Opýtala by sa ho, no stále by mu držala ruku a neplánovala ho ešte pustiť.*

Castiel Morningstar:
*Docela si lekl, když ucítil, že se Auriel opravdu o něco pokouší, ránu Auriel i vyblokovala no na jednu stranu to nebylo nic moc těžkého protože Castiel už tak byl dost unavený. Nestihl ani nic postřehnout a pozice si doslova vyměnili, kdy ona byla na něm. Stále měl ten lišácký úsměv, ale tentokrát Auriel mohla ucítit, že se už Castiel nebrání.* Dobře, vyhrála jsi. *Řekl ji stále tím sebejistým tonem.* Gratuluji. *Doufal ještě v jedno a to, že Auriel poznala tu menší past, přeci jen první pravidlo, které ji učil bylo vyhrát za každou cenu. Tady si trochu pohrál se slovy. Neřekl přímo, že se vzdává, ale pouze, že Auriel vyhrála. Pokud by na to ovšem přišla Castiel by konečně přiznal, že prohrál a vzdal by se. Kdyby ne shodil by ji ze sebe, byl to takový poslední test před koncem souboje, zda Auriel opravdu dávala pozor co ji Castiel učil. No a jelikož kdyby na to přišla a Castiel se tedy vzdal, nijak by ji neshodil. Prostě a jednoduše by tam jen tak ležel a stále měl ten sebejistý úsměv, kdy i o něco zrychleně dýchal. Přeci jen tenhle trénink trval déle než jakýkoliv jiný. Auriel se až moc zlepšila a proto ji Castiel nemohl už tolik šetřit.*

*Keď jej oznámil, že vyhrala a, že jej gratuluje triumfálne sa posadila na jeho pás. Ruku mu však stále nepúšťala.* Ďakujem, no to nie je to čo som chcela počuť. *Rýpla si a v očiach jej svietili nezbedné iskričky.* Chcem počuť, že sa mi vzdávaš. *Prehovorila trošku panovačne a v tejto chvíli nevnímala to, že fakt, že mu sedí obkročmo na jeho páse môže byť nevhodný. Teraz jej išlo o výhru - ruku mu teda pustila až keď povedal to čo chcela a teda, že sa jej vzdáva. Vtedy mu venovala žiarivý úsmev.* Páni my dnes vážne oslavujeme, čo? Neviem čo z toho bol lepší darček. *Ako to povedala dotkla sa svojho náhrdelníka a opäť ju zamrzelo, že ona pre neho nič nemá.. teda do chvíle kým ju niečo nenapadlo. Pozrela sa mu do očí a mierne jej zružoveli líčka, jemne sa pohla na jeho páse trochu dopredu a sklonila sa ku jeho tvári. Zľahka pritlačila pery na jeho líčko a venovala mu tak sladký bozk.* Pekné výročie. *Popriala mu s úsmevom a potom sa odtiahla a postavila sa. On jej síce už pár krát pusu na čelo dal, ona mu však pusu nedala nikdy. Nikdy nepobozkala žiadneho chlapca ani len na líčko - toto bolo teda po prvý raz čo niečo také spravila.* Idem sa umyť. *Informovala ho keď sa rýchlo pooprašovala a potom celá červená zmizla v dome kde si vzala uterák a mydlo aby mohla následne zamieriť ku potoku.*

Castiel Morningstar:
*Nejdříve vůbec nevnímal to, že na něm je tak jak je, přeci jen byli v souboji a on byl ještě v tom modě, kdy se soustředil. .* Příště to tak lehké mít nebudeš. *Zasmál se lehce, i když jak viděl, že se Auriel zlepšuje den ode dne tak věděl, že ho jednoho dne bezproblému předčí. Co ho ovšem zarazilo byl její pohyb, kdy se lehce prohla. To samozřejmě Castiela vyvedlo úplně z míry. Srdce mu začalo bušit jako o závod a jen tak tak se držel , aby ji ze sebe neshodil, ale neměl na to sílu. Co přišlo, ale poté vůbec nečekal. Když mu věnovala pusu na jeho líčko zrudl úplně a nemohl se prakticky ani nadechnout. Když se odtáhla a rychle běžela pryč, Castiel tam stále ještě ležel a jen se usmíval. Celý svět se mu v tu chvíli zastavil a v životě se necítil takhle šťastný jako právě teď. V tu chvíli zapomněl snad na vše, na problémy, které měli, na to, že jsou v desperu i na to, že dostali tu pozvánku do domu toho MDT. Trvalo to dobré dvě minuty než se konečně zvedl a jen si lehce pohladil tvář, kde mu Auriel dala pusu. Pokud by se Auriel ještě podívala z okna mohla by vidět to jak šťastný byl, v životě se takhle netvářil. Doslova to vypadalo, že by i radostí mohl vyskočit z kůže. Velice, ale opravdu pomalu si došel pro kabát, který ležel na zemi a následně si ho vzal na sebe. Nikdy předtím si ho neupravil tak klidně jako dnes. Poté pomalu šel do chatrče, kdy pokud by ji v chatrči ještě zastihl, jen by se usmíval stejně jako při tom souboji.* Děkuju Auri. Tohle byl ten nejlepší dárek. *Nebyl si ani jistý jestli se mu tohle náhodou nezdá.*

--Konec RPG---

Kinon
*Už je to dlouhá doba, co si jen tak byl venku, aniž by měl nějaké povinnosti. V poslední době toho měl hodně a tantó odpočinek se mu hodí, aby strávil delší dobu jen se svojí sestrou Lin, která mu sedí na rameni a on ji jen přidržuje jednou rukou. Ve městě už není skoro nikdo kdo by tyhle dva neznal. Většina ví, jak se k nim chovat, aby jim nijak neublížil. Ovšem stále se najde někdo, kdo neví jak se k nim chovat a tehdy musí pomoci další člen jejich smečky, aby Kinona zastavil. Moc dobře věděl, že alfa jejich smečky nařídil jednomu z výše postavených ve smečce, aby ho hlídal. Jde pár kroků za nimi, aby měl Kinona a Lin na očích. Kinon se zastavil před jedním hostincem. Podívá se na Lin a Lin zase na něj. Pak jen kývne na souhlas a Kinon se pousměje. Sundá si sestru z ramene a postaví na zem.* (Kinon) Tak jdeme si dát něco k jídlu. *promluví a vejde jako první dovnitř hostince. Bohužel i hostinský ví kdo to je a pozdraví je. I když smečku vlkodlaků moc nemusí, ví že Kinon není zrovna zastánce Astoria. Usedne k jednomu z volných stolů a vedle něj se usadí jeho sestřička.*

*Po tom čo sa s ňou Castiel tak nevyberane rozlúčil, bolo jej smutno. Zakázal jej vrátiť sa do chatrče kde sa ukrývali s tým, že jej veci radšej sám donesie, no nestalo sa tak. Šla tam preto sama a bola prekvapená keď ho tam nenašla - obzvlášť prekvapená bola z toho, že to v chatrči vyzeralo ako keby tam nikto nebol.. všetko bolo tak ako to nechala. Premkol ju zlý pocit a vyrazila teda naspäť do mesta, síce sa rozlúčili, síce sa ich cesty rozdelili, no aj tak sa o neho bála. Nebol to síce tak horúčkovitý strach ako keď ho hľadala v meste naposledy, no aj tak mala zovretý žalúdok.* "Už ma nechcel vidieť, tak radšej odišiel aj z nášho úkrytu. Aby sa mi ho nepodarilo nájsť." *Pomyslela si aby sa upokojila, no aj tak sa vybrala do hostinca s tým, že sa po ňom porozhliadne. Už raz v alkohole topil svoje emócie.. možno bude o ňom hostinský niečo vedieť. Možno ho tu videl, možno počul čo má v pláne. Do tohto hostinca sa nebála chodiť, hostinský bol 30 ročný muž, žiadny ork a hoci mal občas nesúhlasné poznámky ohľadom toho akým smerom je mesto vedené, nemala pocit, žeby jej od neho mohlo hroziť nebezpečenstvo. Tento hostinec bolo jedno z mála miest kde sa nebála zjesť a vypiť to čo jej naservírovali. Len čo vošla do vnútra rozhliadla sa či niekde neuvidí Castiela - nikde však nebol. Na jednom stole v rohu miestnosti sedel muž v kapucni a hral na lutne clivú melódiu, bolo tu pár skupiniek mužov čo popíjali pivo a medovinu a potom tu bol stôl za ktorým sedelo dievča obklopené nebezpečne vyzerajúcimi mužmi. Netvárila sa však vydesene, skôr naopak - pôsobila uvoľnene a pokojne a teda Auriel len prešla popred ich stôl a mierila si to ku baru, mala na sebe oblečené oblečenie, ktoré jej dala Naiyirin a svoje po pás dlhé vlasy mala zapletené vo voľnom, trochu strapatom cope - keď v tom jeden opitý chlap zdvihol ruku a tľapol ju po zadku. Bolo to hneď pred tým stolom kde sedelo to blond dievča s tými mužmi. Auri sa v okamžiku zastavila a zaťala zuby.* (Opilec) No nooo, žeby sa jej to páčilo a chcela by pridať? *Zarehotala sa čo bola pre Auriel už posledná kvapka. Keby si už neprešla toľkými nástrahami - pravdepodobne by reagovala inak, no toto - toto bola posledná kvapka v jej čaši s trpezlivosťou. Otočila sa na muža ktorý ju tľapol po zadku chytila ho za ruku a vykrútila mu ju bolestivo za chrtbom.* Mala by som ti tú ruku zlomiť. *Sykla cez zaťaté zuby a stálo ju veľa aby zachovala ako tak pokojný tón hlasu.* (Opilec) Č-čo, ty malá kruur- *Nestihol dopovedať to hanlivé slovo, Auri ho chytila za pačesy druhou, voľnou rukou a tresla mu hlavu o stôl tak, že jeho ústa narazili bolestivo o drevo. Zubami si prehryzol vlastnú spodnú peru a z nosa mu tiekla krv tiež.* Pozor na ústa! *Odvetila a odstrčila ho od seba. Pravdepodobne na seba pritiahla pohľad celej krčmy, no nezáležalo jej na tom, už nevládala zachovávať dekórum, na niektorých ľudí v tomto meste to nemalo zmysel.*

Kinon
*Čekali než někdo přijde, aby si mohli objednat, což netrvalo dlouho a tak si Kinon a Lin objednali něco k jídlu. Kinon si samozřejmě objednal k pivo, na které měl chuť.* (Lin) Už zase pivo? *zeptá se bratra, jelikož si pamatuje jak ho nedávno zase pil. Má o něj strach, nechce aby skončil jako nějaký ožrala. Sice mu věří, že se jim nestane, ale ten malý strach uvnitř ní prostě byl.* (Kinon) To je první po dvou dnech. *uklidní ji. Dává si ho jednou za čas a dá si jedno, max dvě piva. Víc mu stejně nechutná. Když v tom někdo vejde do dveří, oba se otočí a sledují mladou slečnu bez doprovodu, jak prochází hostincem.* (Kinon) Nevypadá, že by tu byla delší dobu. Nejspíš sem teprve zabloudila a neví co se tu děje. *poví tiše své sestře a vybaví se mu vzpomínky na jejich příchod. Taky byly uvolnění, když sem přišli a netušili, co se zde děje. Jenže potom to bylo jiné. Sledovali tu mladou dámu a i to, jak ji někdo obtěžuje. Jak si s tím chlapem poradila, donutilo Kinona se zasmát. To mohlo přilákat nechtěnou pozornost, ale vůbec mu to nevadilo.* (Lin) To bylo neslušné, měl by jsi se umět chovat ve společnosti. *napomenula ho jeho sestra a začala se trochu stydět za svého bratra. Přeci jen ví, že se Kinon někdy neumí na veřejnosti chovat.* (Kinon) A od tebe drzé, mě takto napomínat. * ohradí se, jakmile se přestane chovat. Spíš než jako sourozenci se mohli zdát jako pár, který sem přišel jen na jídlo. Nebylo by to poprvé, za poslední rok, co se jim něco takového stalo. Lehce si je někdo spletl s párem, i když to tak vůbec není. Navíc jejich rozhovor nebyl úplně tichý, takže ho mohl kde kdo zaslechnout.*

*Do ticha hostinca sa po jej chmate niekto hlasno zasmial, Auri sa pozrela tým smerom - bol to muž starý asi ako Castiel, ktorý sedel vedľa toho pekného, dievčaťa s blond vlasmi. Nereagovala na jeho smiech, sama bola trochu zaskočená svojou reakciou. Ku násiliu sa zvyčajne neuberala - len keď to bolo nevyhnutné. Trochu ju desilo to ako ju Desperos menil.* (Bert Jarvis) No, no, čo tak hľadíte - a ty, hraj, platím ťa predsa aby si hral a nie zízal! *Oboril sa barman na muža v kapucni, ktorý po jeho napomenutí opäť začal hrať jemnú melódiu na lutnu. S tým ako začala hrať hudba, vrava hlasov zase pokračovala ako keby sa nič nestalo. Auriel tam stála ako obarená a obávala sa, že ju z krčmy ten barman vyhodí, predsalen tu niekoho napadla - aj keď oprávnene. Ten krčmár však len poslal dvoch chlapov, ktorý toho drzého chlípnika vyhodili von z krčmy. Nebolo to ťažké - kvôli alkoholu a úderu od Auri bol, napoly v bezvedomí. Krčmár sa potom s pobaveným úškrnom vydal ku Auriel aj so džbánom vína a pohárom v jednej ruke. V druhej zvieral handru a uznanlivo na Auri kývol hlavou keď ku nej prikročil.* (Bert Jarvis) Ak by náš starosta zamestnával aspoň pár takých bojovníkov ako si ty, Desperos by nebol taká pekelná diera plná anarchie. *Počastoval ju drobným komplimentom, trochu sa zasmial a stále s úsmevom, handrou utrel drevený stôl od krvi, ktorá tam zostala po tom čo sa Auri porátala s tým opilcom.* (Bert Jarvis) Víno je na mňa, posaď sa. *Prehovoril, zastrčil si handru za opasok a odsunul jej stoličku - Auri chcela odmietnuť, no bola dosť napätá, trošku v šoku z toho čo spravila a to gesto jej až príliš pripomenulo vyššiu spoločnosť z ktorej pochádzala. Posadila sa celkom automaticky bez premýšľania.* Niekoho hľadám, muž .. biele vlasy, svalnatý, 22 rokov.. nosí pri sebe dva nože a má tmavý kabát. Nevideli ste ho prosím? Nebol tu v poslednej dobe? *Opýtala sa ho, no krčmár len pokýval hlavou a ľútostivo sa pousmial.* (Bert Jarvis) Nikoho takého som nevidel, no budem mať oči na stopkách. *Uistil ju, nalial jej do čaše víno a otočil sa na odchod - vrátil sa naspäť ku baru. Auri sedela hneď oproti stola kde bola tá blondýnka - mala na nich dobrý výhľad a nerobilo jej žiadny problém počuť zreteľne ich rozhovor aj napriek vrave hlasov a zvuku lutny v pozadí. Až príliš jej ich rozhovor pripomenul to ako sa doberala s Castielom, či ako mu dohovárala ohľadom piva keď sa raz v krčme opil pod obraz boží. Ešte aj boli v podobnom veku ako ona a Castiel... Pri spomienke na Casa posmutnela a načiahla sa po víno. Unavene sa oprela o operadlo stoličky a napila sa z čaše.*

*Keď Bert vybavil objednávky ostatných zákazníkov, odsunul stoličku a prisadol si ku Auri, dali sa do reči a na počudovanie si veľmi rozumeli. Rozprávali sa spolu hodiny s drobnými prestávkami kedy Bert musel obslúžiť zákazníkov a tak si Auri vytvorila v Desperose nového spojenca, ktorý má extrémne dobrý prístup ku informáciám vďaka svojmu povolaniu krčmára. Auriel sa za ním chodila pýtať na nové správy skoro každý deň a každé ich ďalšie stretnutie prebiehalo vo veľmi priateľskom duchu.*

*Několik týdnů, tak dlouho se potuluje Desperosem. Cíl jeho cest se stále nezměnil.. najít Auriel Ar-Feiniel nebo někoho kdo zná jaký byl její osud. Problém je že se ocitl na místě ze kterého není úniku.. Desperos. Město obklopené nějakým energetickým štítem, který člověk nemůže projít.. Samael o tomto místě už slyšel ale nechtěl se sem vydat. Samozřejmě se odsud pokusil odejít, naděje že vše co o tomto městě zaslechl jsou povídačky udržovaly naději ale když se odsud pokusil odejít jako kdyby vrazil do skla, prudce se od něj maličko odrazil ale jen maličko.* „Družinu jsem měl, dobrého koně jsem měl, peněz jsem měl dost.. měl jsem vše a teď.. nemám nic.“ *Tahle situace ve které se nachází, je vážně zoufalá. Sice se tu neprochází v nějakých hadrech jako nějaký žebrák ale je na tom poznat že Samael by mohl pocházet z nějaké bohatší rodiny ale ty věci.. už mají něco za sebou a je to na nich poznat. Nejdřív ho prvních pár dní sžíral smutek ze ztráty svých přátel, pak vztek ale teď.. je to spíš zoufalství že selhal. Vtipné na tom je že do teď svého rozhodnutí nelituje ale lituje toho že selhal a za celé tři roky nezískal žádnou stopu.. vůbec nic. Ani náznak toho zda vůbec přežila.. nebo zda zemřela. Cesty ho nakonec zavedla k hostinci, ne že by u sebe měl zrovna hodně peněz.. nějaké zbytky by u sebe ale najít měl a tak když ho sem osud zavedl.. otevře dveře a vstoupí. Bez zájmu aniž by se podíval na kohokoliv, kdo tu je.. zamíří si to rovnou k baru a posadí se tam.* Pivo..