Přístaviště

Castiel Morningstar:
Žádného jsem neviděl jen jsem slyšel o nich legendy. V noci můžeš slyšet takhle výt i obyčejné vlky. Proto si myslím, že něco takového neexistuje. *Odpověděl ji a překřížil ruce na prsou. Poté došlo na tu pohádku a on možná až s překvapením bedlivě poslouchal jak Auriel vypravuje. Dokonce si mohla všimnout, že má Castiel mírně přimhouřené oči. Skoro to vypadalo jako kdyby nad tou pohádkou přemýšlel. Když ovšem zastavila a zeptala se ho zda může pokračovat, jeho výraz se neměnil stále zamyšlený.* To nezní moc jako pohádka pro děti, vyřezávání srdce potom ho sníst. Proč na to nepovolala prostě armádu, byla královna.. *Samozřejmě, že Castiel nechápal tak úplně jak pohádky fungují. On byl zvyklí spíš na realitu než na fikci. Ovšem na to chycení za ruku Castiela, se pouze podíval na tu její ručku a tak nějak si vzpomněl na ústřižek z nemocnice, kde ho taky Auriel držela za ruku. Nedával to na sobě však tolik znát jen se jeho oči zaměřili přímo na její ručku. Když potom, ale přidala do kroku, jeho oči byli opět přimhouřené.* Pokračuj, zajímá mě jak to skončí. *Odpověděl ji.*

To isté som si hovorila aj ja, no tie rozprávky majú byť také... majú deti vystrašiť a zároveň ich poučiť. *Vysvetlila mu keď sa posťažoval, že je to príliš strašidelné.* Bola kráľovná, ktorá chcela zabiť kráľovu dcéru - asi je jasné, že na to armádu zavolať nemohla. *Pripomenula mu, trochu so smiechom, že zlá kráľovná šla po malej princeznej nie obyčajnom dievčati.* No, ale pokračujme.. Lovec síce najprv súhlasil, avšak v lese malú princeznú zabiť nedokázal. Bola príliš krásna, nevinná a preto mu jej prišlo ľúto. Povedal jej o tom, že ju chce jej macocha zabiť a povedal jej tiež, že sa nesmie nikdy vrátiť domov. Kráľovnej potom síce priniesol srdce avšak len obyčajného jeleňa. *Ako sa ponorila do rozprávania, opäť trochu spomalila v chôdzi.* Malá princezná vydesená utekala lesom až sa dostavila ku opustenému domu. Nebolo zamknuté a tak vošla dnu. Všetko tam malo pre ňu ideálnu veľkosť, myslela si, že tam žijú deti a teda sa rozhodla, že tam na nich počká. Uvidela tam stôl so siedmimi stoličkami, na ktorom bolo položených sedem tanierov s jedlom a sedem pohárov. Malá princezná bola hladná a tak z každého taniera odjedla kúsok - z jedného kúsok kaše, z ďalšieho trochu hrášku a tak ďalej .. odpila si z pohárov a keď bola najedená - išla do miestnosti kde bolo sedem postieľok. Vyskúšala každú z nich, jedna bola príliš tvrdá, ďalšia príliš mäkká napokon zaspala až v celkom tej poslednej. *Trošku si povzdychla.* To sa ale už vracali z podzemnej bane trpaslíci. Bolo ich sedem. Samozrejme si všimli, že každému zmizlo niečo z jeho jedla či vody, všimli si, že niekto ležal v ich posteliach a napokon - napokon našli aj krásnu princeznú. *Pozrela sa na Castiela.* Mladá princezná im povedala svoj smutný príbeh a oni sa nad ňou zľutovali. Povedali jej, že tam s nimi môže zostať a starať sa o domácnosť, no zlá kráľovná sa opäť jeden večer spýtala zrkadla na to či je najkrajšia na svete a zrkadlo jej zopakovalo, že najkrajšia je kráľova dcéra, mladá princezná o ktorej si myslela, že zjedla jej srdce. *Auriel sa opäť dívala pred seba.* Zlá kráľovná sa rozhodla vziať veci do vlastných rúk, pomocou svojej čiernej mágie vystopovala mladú princeznú a premenila sa na iného človeka aby ju nespoznala. Šla k chalúpke kde sa vydávala za predajcu krásnych stužiek. Princeznej sa veľmi páčili a tak si ich od neho kúpila, boli však začarované a teda len čo si ich uviazala - odpadla na zem ako mŕtva. Zlá kráľovná sa však netešila dlho. Domov sa vracal jeden z trpaslíkov skôr a keď uvidel princeznú na zemi.. okamžite z nej tie stuhy strhol a ona sa prebrala. Trpaslíci varovali mladú princeznú aby už nič nekupovala od cudzích ľudí. Keď sa zlá kráľovna dozvedela od zrkadla, že jej nevlastná dcéra ešte žije, vydala sa za ňou znova, v inom prestrojení a tento krát za mladú ženu s otráveným hrebeňom. Opäť sa princeznej prihovorila a keď jej odpovedala, že si od nej nemôže nič kúpiť, lebo to má zakázané, prefíkaná kráľovna sa zákerne usmiala. Povedala jej, že keďže je tak krásna a má nádherné vlasy - ten hrebeň jej daruje. Mladá princezná prijímať dary nemala zakázané a teda súhlasila - dokonca ju nechala aby ju tým hrebeňom učesala. Zlá kráľovná sa teda chopila vláskov mladej princeznej a uškrabla ju hrebeňom. Princezná padla k zemi, hrebeň zostal zapichnutý v jej vlasoch a kráľovna ušla lebo sa vracal domov druhý z trpaslíkov. Keď zbadal princeznú na zemi - vytiahol z jej vlasov hrebeň a ona sa prebrala. Trpaslíci tento krát mladej princeznej zakázali rozprávať sa s kýmkoľvek cudzím, no asi tušíš čo sa stalo.. *Auri sa pozrela kútikom oka na Castiela a po krátkej odmlke pokračovala.* Zlá kráľovna opäť od zrkadla zistila že to nevyšlo a rozhodla sa zájsť za princeznou v prestrojení za starú ženu. Tento krát so sebou niesla otrávené jablko.. no otrávená bola len jeho červená polka. Keď prišla za princeznou ku chalúpke, prekrojila jablko na poly, a sama si zahryzla do tej zelenej časti - princeznej podala tú červenú časť. Len čo prehltla prvé sústo, upadla na zem a nehýbala sa. Zdalo sa, že tento krát kráľovnej plán vyšiel. Zrkadlo ju opäť pokladalo za najkrajšiu na svete, trpaslíci nevedeli prísť na to čo zlá kráľovná ich mladej chránenkyni spravila.. vystrojili jej teda najkrajšiu sklenenú rakvu a nechali princeznú vedľa ich chalúpky v lese. Stále bola krásna, vyzerala len, že spí... nechceli ju pochovať. Nu a jedného dňa sa tam objavil mladý princ, ktorý prechádzal lesom so svojou družinou. Keď zbadal princeznú v sklenenej rakve - okamžite sa do nej zaľúbil. Pobozkal ju a ona sa prebrala. *Auriel sa na tom trochu zasmiala.* Nakoniec sa s princ s mladou princeznou oženil a na svadbu pozvali aj zlú kráľovnú. Prinútili ju v rozžeravených kovových topánkach tancovať na ich svadbe až kým nezomrela. *Auri pokrčila plecami a pozrela sa na Castiela.* A to je koniec. Čo myslíš, aké poučenie pre deti z tohto príbehu plynie? *Opýtala sa ho s úsmevom.*

Castiel Morningstar:
*Doslova hltal každé slovo co Auriel říkala a stále nad tím přemýšlel. Když pohádka skončila a Auriel se ho zeptala na poučení nic moc ho nenapadalo, on tohle zase tolik neznal.* Ujistit se, že jsi práci odvedla pořádně ? *Samozřejmě narážel na to, že ta královna tu dívku nedokázala zabít.* Přeci, když ta královna chtěla sníst její srdce tak proč to neudělala ? *Zeptal se, nějak tu pohádku prostě nepochopil. Za tím přeci jen byl důvod, že mu nikdo nic takového neříkal a proto nemohl mít takovou představivost jako Auriel. Tolik věcí mu v pohádce nedávalo smysl, ale opět nebyla to chyba Auriel.* A hlavně byla to přece princezna musela mít nějakého ochránce ne ? *Stále se vyptával a měl takový komický výraz, možná pro někoho i lehce roztomilý jak to nechápal. Nakonec se jen lehce pousmál a opět překřížil své ruce, na jednu stranu ho to frustrovalo, že to nechápal.* Omlouvám se, asi prostě pohádky nebudou nic pro mě... *Řekl trochu smutněji protože mu vadilo, že tyhle pohádky nikdy dříve neslyšel.*

*Keď povedal, jeho záver alebo poučenie ktoré malo vyplývať z rozprávky - Auriel vybuchla od smiechu. Prikryla si dlaňou ústa aby sa pokúsila v sebe ten smiech zadusiť, podľa etikety hlasný smiech nieje slušný a aj napriek tomu, že ten jej bol pomerne zvonivý. Nekrochkala, nepišťala, no aj tak to bolo podľa pravidiel šľachty neslušné. Aj keď Auri vedela, že na tom teraz nezáleží, bol to naučený zvyk a preto to robila podvedome. Keď sa trošku upokojila len záporne potriasla hlavou a utrela si oči od slzičiek, ktoré jej pri smiechu stúpili do očí.* Zaujímavý pohľad, avšak.. má ťa to naučiť, neveriť cudzím ľuďom a počúvať na slovo ľudí, ktorí ťa chránia. Keby princezná počúvala trpaslíkov - nič by sa jej nestalo. No a nakoniec, bozk z pravej lásky v rozprávkach väčšinou vyrieši väčšinu problémov. Princa premení zo žaby na človeka, prebudí princeznú zo zlej kliadby a tak ďalej. *Vysvetlila a ešte stále sa široko usmievala.* Rozprávky asi nie sú pre každého. Ty si začal hovoriť o nejakých historkách? Predtým než sme boli napadnutí tam pri tom kríku. *Narážala na zajačika a dívala sa pri tom na Castiela - v očiach jej svietili lišiacke iskričky.* Čo tak keby si mi povedal nejakú historku ty? *Navrhla, ešte stále jej úsmev z pier nezmizol.*

Castiel Morningstar:
*Samozřejmě si nemohl nevšimnout toho, že to Auriel asi přišlo dost hůmorné a Castiel jen dal hlavu an stranu a ruce měl stále překřížené, u toho udělal i takovej obličej jako kdyby byl uraženej, i když nebyl což bylo poznat mělo to být spíše jako takovej vtípek. Jak mu to ovšem vysvětlila opět se začal normálně usmívat. * První ropuchu co najdu ti dám jako dárek. *Musel si trochu rýpnout a přitom se samozřejmě zasmát.* Nějakou pořádnou, nejlépe nějakého tlouštíka. *Opět se začal smát. * Furt mi, ale nedává smysl. Těch trpaslíků bylo sedm, to fakt nemohl někdo zůstat s tou princeznou ? AAAAArrrgh je to na mě asi moc složité. *Opět ho to frustrovalo, že to prostě nechápal. Nedokázal prostě nepřemýšlet nad tím jak by to mohlo jít reálně. Po chvili co se ho, ale zeptala na historku Castiel jen zavrtěl hlavou.* Myslím, že to by se ti nelíbilo. Většinou to jsou blbosti co jsme si říkali v kasárnách nebo co se nám prostě stali. Byla by to asi nuda. *Odpověděl ji s úsměvem na tváři. Bál se, že jeho historky by byly opravdu nudné a dost možná i nevhodné proto se protentokrát raději pozdržel.*

*Urobila grimasu a zamávala rukou na znak toho, že toto fakt nie.* Noo, ja nie som princezná a nechcem žiadneho princa. Žaby aj ropuchy teda pokojne môžeš nechať odhopkať za inými dievčatami, ktoré túžia po romantickej láske. *Uistila ho s úsmevom a potom sa trošku zasmiala nad jeho frustráciou z rozprávok.* Sú to príbehy určené hlavne deťom, je jasné, že nebudú dávať dokonalý zmysel. *Rozhodila rukami.* No napriek tomu, ich mám rada. Tá naivita v nich je ... taká, neviem to popísať. *Odmlčala sa.* Sú desivé, strašidelné a napriek tomu ich mám rada. Najradšej mám asi príbeh o malej morskej víle.. alebo o princeznej uväznenej vo veži.. či o kráske a zvierati. *Hoci mu tie názvy asi nič nevraveli, Auriel sa pri tých názvoch zachvelo srdce radosťou.* Najdesivejšia je podľa mňa rozprávka o spiacej princeznej, a niektoré mi nedávajú vôbec žiadny zmysel. *Priznala sa a keď povedal, že by sa jej nepáčili historky, ktoré si rozprávali medzi chlapmi, prebudilo to v nej zvedavosť.* Myslíš? Tak to skús. Boli .. zo života? O súbojoch, krvi, láske? *Hádala.*

*Castiel Morningstar*
*Nad její poznámkou se žábami se musel opět rozesmát. Poslouchal další názvy pohádek, ale skutečně mu to nic neříkalo, ale více se o to zajímal.* Třeba mi nějaký z těch příběhů zase řekneš. Rád si to poslechnu, nikdy jsem totiž něco takového neslyšel. *Upřímně se usmíval, samozřejmě chápal proč tu naivitu má Auriel ráda, sama byla až moc nevinná a v něčem i naivní, ale to ji nedělalo špatnou právě, že naopak. Když se ho zeptala na jeho historky úsměv ho přešel.* Všechny jsou ze života. Některé zahrnují souboje, některé lásku. *Odpověděl ji a při slově láska se ji i podíval do očí a lehce zrudl proto musel ihned zrak odvrátit. * Dobře zkusím jednu. Jednou jeden chlápek co byl semnou ve výcviku...mohl být tak o pět nebo šest let starší. No každopádně přišel na kasárny a bylo mu tak nějak špatně od žaludku. Taky, aby ne ještě den předtím se opravdu hodně opili s mým bratrem protože se mu narodila malá holka, takže museli oslavovat. Říkali jsme mu ať se vymluví, že je mu tedy špatně, ale on ne a ne. No a měli jsme několik trénujících. Jeden z nich samozřejmě byl můj otec, druhej se jmenoval Kreghar to byl muž. Kreghar byl takový, že jemu se všechno nelíbilo a smlsával si právě na nováčcích. Stačila jedna blbost a už jsi dělala kilometrová kolečka....no prostě hrůza. Jeho mohlo vytočit i to, že při jeho proslovu spadne šiška na zem a vyruší ho to. Ale abych se vrátil k tomu co jsem říkal, měli jsme shromáždění a Kreghar si zrovna vzal tohohle chlapíka před sebe, aby mohl udělat klasické představení. Nikdy bych neřekl kolik bordelu v člověku je. Pokud mi rozumíš. Prostě vše vyletělo na něj. Bylo ještě brzo ráno a pamatuju si jak jsme večer šli do kasáren a on stále ještě běhal. Každý den mu to Kreghar připomínal, každý den ho nutil běhat až dokud nepadl. *Poté mu, ale úsměv přešel úplně..* Po týdnu jsme zjistili, že se oběsil... *Samozřejmě lepší by bylo, kdyby to ukončil už předtím, aby z toho byla vtipná historka, ale to Castiel tolik neznal.*

*Usmiala sa na neho trochu nežnejšie.* Mohla by som ti ich rozprávať pred spaním, len sa bojím, že by si mal zlé sny. *V očiach mala pobavenie, predsa sa mu zdali príliš kruté - doberala si ho tak ako on predtým ju s tými ropuchami. So záujmom však načúvala jeho rozprávaniu. Všetko čo vravel si rovno predstavovala, popri tom kráčala lesom. Hoci kráčali už nejakú chvíľu, necítila sa unavená, postupovali pomaly - ak si teda odmyslíme tie časti kedy Auriel trochu spanikárila a pridala do kroku. Už by si asi mohla Auriel zvyknúť na to, že nech jej Castiel rozpráva čokoľvek, nikdy to nedopadne dobre. Tento krát to bolo rovnaké - vy mysli sa jej vyjavilo množstvo otázok. Keď ten úbohý muž ukončil svoj život, čo bolo s jeho ženou a s jeho dcérkou? Hrýzla si spodnú peru a zachmúrený pohľad upierala na zem po ktorej kráčala. Nemala na ten jeho príbeh čo povedať, mal pravdu - nepáčil sa jej. Až príliš odrážal krutú realitu sveta do ktorého bola hodená. Ďalej kráčali mlčky a čas popri tom ubiehal. Auriel bola ponorená do svojich myšlienok. Myšlienok na domov, na príbehy, ktoré tak rada čítala, na rodičov, ktorí boli v jej očiach absolútne perfektný pár a pri tom ich sobáš bol dohodnutý tak ako väčšina sobášov u vyšších vrstiev. Bola vďačná, že ich mala v živote oboch. Tak ako otec, ktorého síce videla len sporadicky - tak aj matka boli pre ňu pri jej výchove veľmi dôležití. Na jednej strane im síce v duchu vyčítala, že ju na život nepripravili lepšie - na druhej strane ak by sa neocitla v Desperose, bola by pripravená na život správne .. na život ktorý mala žiť, ktorý bol správny, ktorý bol jej údelom. Nemohli tušiť, že by dopadla takto ... hodená do vody, hodená medzi hladné vlky a sama. Uvažovala nad krutými bohmi, ktorí si z ľudí tak radi uťahovali a zároveň bola vďačná za ich náklonnosť. Už nejeden krát bolo viac než očividné, že na ňu dohliadajú - inak by tu jej život bol veľmi krátky.*

Castiel Morningstar:
Tak zlé sny jo ? Pfff. *Bral to samozřejmě jako vtip jinak to ani brát nešlo. Bylo příjemné se cítit takhle a ne se pořád otáčet jestli je někdo nesleduje. To mu samozřejmě nevydrželo dlouho protože se musel pootočit a stejně ty záda zkontrolovat. Když došlo na jeho historku tak atmosféra byla o dost horší.* Promiň, asi jsem to pokazil.. *Omluvil se s provinilým výrazem a pokračoval dál za Auriel, které chvilkama opět nestíhal a musel proto o něco zrychlit.* Chci tě o něco poprosit Auri.... *Ani si neuvědomil, že ji opět řekl jinak než normálně, měl stále takovej nevinnej a zároveň provinilej výraz.* Jak jsi říkala o tom výcviku...naučím tě něco málo, ale chtěl bych tě poprosit...ehm...naučila by jsi mě.... *Styděl se to nejdříve říct proto se snažil sebrat nějakou odvahu což pro něj normálně nebylo těžké, ale tohle pro něj bylo takové trapné.* To chování...ehm...prostě....komunikovat lépe s lidmi a no....chovat se k ním lépe ? Až...až dorazíme na to místo ? *Poškrábal se lehce na hlavě, z toho co řekl mu bylo opravdu trapno, přeci jen tohle by měl umět už jako dítě, ale on nezažil nic jiného než jak by měl mluvit voják a kdo jiný by byl lepší učitel než právě Auriel. Proto jakmile se i přestal škrábat na hlavě tak nějak i zpanikařil. * Já myslím..teda..ehm...promiň...ehm.. *Bylo mu opravdu trapně.*

*Len mierne potriasla hlavou keď sa ospravedlnil a jeho ďalšie slová ju zarazili. Potom sa však na neho pozrela a sladko sa usmiala.* Že si to ty, tak ku tomu prihodím aj hodiny tanca zadarmo. *Sprisahanecky na neho žmurkla a trochu sa zasmiala. Zvažovala, že už ponúkla hodiny tanca toľkým mužom, že by si mala prenajať nejakú sálu aj s klaviristom aby to všetko stíhala.* "Už vidím ten slogan, ´Ste unavení z kradnutia, vrážd a znásilňovania? Hodiny tanca s Auriel Vás privedú na iné myšlienky." *Pomyslela si a dobre sa na svojom vnútornom vtipe bavila.* Umenie konverzácie je .. umenie. *Začala opatrným hlasom a opäť kráčala pomalším tempom.* Existujú momenty kedy je lepšie mlčať.. a na to aby si to vedel odhadnúť musíš dobre rozumieť sám sebe - svojim pocitom aby si vedel kedy dokážeš rozprávať bez toho aby si koktal či aby sa ti triasol hlas. Potom je tiež nutné rozpoznať .. alebo odhadnúť čo si myslí druhý človek. *Ako to povedala zmĺkla a trochu sa pousmiala.* Ale ak chceš môžem ťa naučiť čo viem. Hoci.. ako si už mohol vidieť vtedy u felčiara - veľa krát je konverzácia len divadielko. Je ťažké viesť úprimný rozhovor bez toho aby si potlačil svoje skutočné ja, svoje myšlienky - hlavne keď sa snažíš neublížiť či neuraziť toho druhého. *Ako to hovorila, prikročila ku stromu a vyryla do neho malú značku predtým než opäť pokračovala ďalej.*

Castiel Morningstar:
Tanec radši vynecháme. *Při té odpovědi se i zasmál, nedokázal si představit, že by on někdy uměl tančit a hlavně nikdy ho to k tomu netáhlo, taky proč by mělo. Když mu, ale začala vysvětlovat to o tom mluvení vypadalo to jako kdyby si to zapisoval do své mysli. Dokonce si i vzpomněl na tu nemocnici ,ale stále tomu tak nějak nerozumněl.* Momenty, kdy je lepší mlčet ? *Zamyslel se zejména nad touhle větou, když v tom mu to docvaklo.* Takže ty též mlčíš o něčem o čem nechceš mluvit a souvisí to něco s nemocnici, že ? *Opět měl ty přimhouřené oči. Castiel měl přimhouřené oči, takže nad tím vším přemýšlel a znamenalo to ,že nad tím přemýšlel dost bedlivě. * Podle toho co jsi mi řekla to tak vypadá. Nebo je taky možnost, že jsem se jenom netrefil. Ale zdá se mi prostě, že předemnou něco tajíš nebo jsi mi to neřekla vše. Nebo je to snad tajemství ? *Tentokrát to vytáhnout musel, protože mu Auriel nádherně přihrála jejím vysvětlením. To byla taková Castielova dovednost, dokázal vydedukovat vcelku rychle spoustu věcí, i když to zní jako super věc tak to má samozřejmě i nevýhodu a to takovou, že spoustu věcí stejně nepochopí nebo tedy zatím nechápe.*

Ako si želáš. *Odvetila veselo a potom keď znovu prehovoril, nervózne sklonila pohľad keď sa trafil rovno do čierneho. Nedívala sa na neho - nemohla. Oči mala sklonené ku zemi a nezvykle sa sústredila na cestu pred sebou.* Každý niekedy mlčí. *Bola to veľmi chabá snaha o zahovorenie jeho otázky. Neklamala, no zároveň mu vôbec neodpovedala. Čo by mu asi tak mala povedať? To, že vie, že ju má rád viac než ako kamarátku? To, že ona mu tie city nemôže opätovať ... aj keby chcela? Akým spôsobom by to fungovalo? Mala pocit, že jediné čo drží ich spojenectvo na nejakej ako-tak normálnej úrovni je táto stena z mlčania, ktorú Auri tak usilovne drží. Čo by sa stalo keby spadla? Keby bola úprimná a povedala mu, že sa jej páči keď sa jej dotýka, že chce aby ju objímal častejšie aj keď nevie čo to pre ňu vlastne znamená?! Nech je to čokoľvek nesmie na to ani myslieť.. ani láska ani priateľstvo na takejto úrovni - nič z toho neje možné. Nesmie to cítiť ku nikomu v tomto meste, jej srdce, jej telo, jej myseľ, jej osoba - celá je rezervovaná pre niekoho za hranicami bariéry. Nemôže zradiť rodinu! Ak by .. ak by ku tomu došlo, ak by sa podľahla pubertálnym túžbam čo by sa stalo? Pomohol by jej Castiel dostať sa preč aj keby medzi nimi bolo viac než len spojenectvo? Nie a vlastne by ani nemusel, ak by stratila počestnosť už by sa domov nemusela vôbec vracať. Už nikdy by nevidela otca, už nikdy by neobjala matku.. Srdce jej bilo rýchlejšie a mala chuť rozbehnúť sa preč .. čo najďalej od všetkých otázok, ktoré na ňu chrlil. Nechcela však utekať a preto sa zastavila pozrela sa mu do očí a urobila krok ku nemu.* Cas prosím, zabudni na to čo sa stalo u felčiara. *Podišla bližšie ku nemu a chytila ho za ruku.* Prosím. *Zopakovala a v jej očiach si mohol prečítať, ako veľa to pre ňu znamená.*

Castiel Morningstar:
*To, že se na něj nemohla podívat bylo jako kdyby ho někdo bodal dýkou, to bylo nic, ale proti její prosbě. To už si oba vzájemně dívali do očí. Jen lehce kývl, ale nelíbilo se mu, že mu něco tají, to nedával, ale tolik najevo. Po chvíli ji však ruku pustil a díval se do země.* Omlouvám se, už se na to nezeptám. * Popošel pár kroků, dokud se opět neotočil a podíval se ji opět do očí.* Kudy tedy dál ? *Zeptal se s mírným úsměvem na tváři, ale nebyl to nijak veselí úsměv, jen se snažil co nejrychleji a nejdále dostat od tohohle tématu. Možná by bylo lepší, kdyby si oba odpočinuli. Nejlépe asi v té skrýši kam míří. Proto doufal, že tam nikdo nebude a budou mít opět nějaký relax. Trochu se však proklínal za to jak tu veselou atmosféru tady pokazil a bylo mu to i líto, nechtěl Auriel rozesmutnit, ale musí se stále naučit to jak se v také situaci zachovat a na co se může ptát a na co ne. Ono je i pravda, že tohle je i poprvé co k němu cítí něco víc, možná to s ním dělá to co dělá, je sice pravda, že v přítomnosti Auriel si připadal jako nepřemožitelný muž, ale zároveň cítil jak křehký může být.*

*Bolo toho na ňu trochu moc, všetky tie emócie a pohľad na Castiela, ktorému určite nebolo príjemné, že od neho niečo takéto žiada. Všetko to spôsobilo, že jej do očí vystúpili slzy hneď ako jej pustil ruku. V tej chvíli sa však na ňu nepozeral - odvrátila sa od neho a rukou ktorou ho držala si chvatne utrela slzy. Zhlboka sa nadýchla a nasadila svoj najlepší, nacvičený úsmev, keď sa na neho opäť pozrela, do očí sa mu však nedívala.* Tadeto.. alebo žeby tade? *Trošku mykla plecom a proste vykročila nejakým smerom. Jej blúdenie možno bolo výhodné aspoň v tom, že ak by ich niekto aj sledoval - rozhodne by ho zmiatli tým akým smerom kráčajú. Ďalej napredovali pomalým tempom a celkom v tichosti. Ona bola ponorená v myšlienkach nad domovom, Castielom a spomienkami na ich pobyt u felčiara v provizórnej nemocnici - a len hádala, že Castiel dumá nad jej zvláštnym chovaním. Hodiny plynuli a tiene stromov sa začali prehlbovať. Les bol čím ďalej tým temnejší a tmavší po tom čo slnko zapadlo za horizont. Auriel automaticky kráčala bližšie pri Castielovi keď ich pohltila tma. Keď už mala pocit, že sa kvôli nej už úplne stratili - uvidela v diaľke tú drevenú chatrč ku ktorej celý čas mierili.* To je ona. Neďaleko od nej je ďalší prameň. Malé jazero s vodopádom.. ak sa započúvaš budeš počuť zurkot vody. *Hovorila to pošepky, hoci to vyzeralo, že sú široko ďaleko sami.* Čo myslíš? Pôjdeme bližšie? *Pozrela sa na neho a stále šepkala Cesta sem im trvala dva krát tak dlho než by normálne mala ale na vine bolo to, že Auri aspoň tri krát pomýlila smer.*

Castiel Morningstar:
*Bohužel neviděl Aurieliny slzy, kdyby ano určitě by se pokusil s tím něco udělat, pomalu, ale jistě ji následoval. Na jednu stranu doufal, že ví kudy jít, ale spíš to vypadalo naopak. Jak se začalo stmívat, Castiel byl více a více nervozní protože ve tmě je velká šance, že by je něco přepadlo nebo se pokusilo ulovit. Naštěstí Auriel našla jakousi chatrč a, jelikož se přibližovala blíž ke Castielovi, jemně ji chytl za ruku a šel opravdu potichu blíž. Dokud nepřišli až před dveře až tam Castiel pustil Auriel ruku a začal pomalu otevírat dveře. Nůž v té chvíli byl už vytažený a když vešel dovnitř zjistil, že tam nikdo není. Ještě tedy samozřejmě prohlédl kouty jestli náhodou se někdo neschovává někde, ale když zjistil, že ne nůž opět dal za opasek.* Nikdo tu není. *Zavolal na Auriel a pomalu šel k jedné z postelí, kdy na jednu chtěl skočit, ale jelikož tam byla tma tak se ozvala jen rána.* Au... *Ozvalo se v pozadí, Castielovi samozřejmě nic nebylo, ani nemohlo. Prostě jen dopadl na zadek. Pomalu se proto zvedl a ránu si samozřejmě párkrát pošetřil. * Vypadá to tady skvěle. Skoro jako v té pohádce s trpaslíkama. *Zasmál se lehce a dál kontroloval všechny možná místa, zda se tam opravdu někdo neukrývá. Nikoho však zatím nenašel.*

*Keď ju chytil Castiel za ruku nebránila sa a chytila sa ho tiež. Z časti preto, lebo sa trochu bála - z časti preto, že sa jej to páčilo. Fakt, že to bolo pre jej ochranu jej ospravedlňoval to, že by to robiť nemala. Srdce jej bilo rýchlejšie a len hádala či je to z jeho dotykov alebo zo stúpajúceho strachu. Napokon sa začali približovať ku domu - keď Castiel s dýkou v ruke pomaly otvoril dvere, mala pocit, že jej srdce vyskočí z hrudníka. Po tom čo ju uistil, že v dome nikto nie je s úľavou si dovolila znovu nadýchnuť a to si ani neuvedomovala, že zadržala dych. Zavrela za sebou dvere a šla za jeho hlasom.* Si v poriadku? *Opýtala sa, hádala, že o niečo zakopol. Mala ruky vystreté pred sebou - dnu bola úplná tma, bála sa aby do niečoho nevrazila a preto kráčala pomaly.* Takže je tu sedem postelí? *Zasmiala sa a šla bližšie ku miestu kde znel jeho hlas.* Trpaslíci by mi nevadili.. bála by som sa zlej kráľovnej. *Priznala a po pár krokoch jej prsty narazili na niečo teplé, hebké. Uvedomila si, že je to Castielove vypracované brucho a ruky chvatne stiahla ku sebe.* P-prepáč. *Šepla, jej oči si už trochu na túto tmu privykli a dokázala vnímať obrysy nábytku a aj Castiela vďaka troche svetla, ktoré sem prúdilo z vonku.* Žiadnych sedem postelí.. len jedna. *Zašomrala, v tej chvíli si nevšimla "druhé poschodie" kde bol slamník. Bola nízka a pri posteli akurát stáli, spolu, sami dvaja v chatke uprostred lesa, v noci. Bola vďačná, že je tu tma a, že nevidí jej ružové líčka.* N-nieje ti zima? *Opýtala sa a preklínala svoju hanblivosť - vedela, že keď si nie je istá svojim hlasom nemala by hovoriť, no ticho ktoré medzi nimi bolo bolo zvláštne elektrizujúce, musela ho preto čo najskôr prerušiť.*

Castiel Morningstar:
Jo jsem, jen jsem spadl. *Zasmál se, a pokračoval se smíchem i když zmínila tu čarodějnici, ale jak ucítil dotyk na jeho těle doslova zrudl jako rajče. Proto co nejrychleji uskočil.* Nene to je...v pohodě..nic se nestalo.. *Řekl dost stydlivým hlasem, samozřejmě, že se mu ten dotyk líbil, kdyby ne lhal by, ale nemohl to prostě říct. Trochu přimhouřil oči, ale ne protože by přemýšlel, ale protože světlo, které vycházelo z venku bylo stále docela ostré pro jeho oči. * Ehm to nevadí. Jedna bude stačit, já budu hlídat. *Pousmál se. Samozřejmě její starost o tom jestli mu je zima nebo není ho hřála u srdce.* Ne je mi příjemně neboj. *Odpověděl ji, ale tak nějak na půl to byla lež, i když on zimu nijak necítil protože už na to byl docela zvyklí, tak jeho tělo říkalo něco jiného. Došel až k něčemu co připomínalo krb a pootočil se zda tu není něco čím by se dal zapálit. Uvnitř ještě trochu dřeva bylo, proto vytáhl dýku a vzal jeden menší klacík, který ještě zmenšil a "zabodl" ho do jiného dřeva, kdy začal s ním rychle kroutit, po asi 10 minutách se konečně ukázaly menší plamínky a položil to jemně do krbu. Oheň se po chvilce rozšířil a oni měli jak teplo tak světlo v chatrči. * Nemůžu tě přece nechat mrznout ne ? Pojď se ohřát. * Hned poté vstal a prohlížel si ještě všechno možné co bylo v chatrči.*

*Keď jej povedal aby sa išla ohriať automaticky počúvla a vykročila za ním. Už jej dávalo zmysel čo to tu tak pekne voňalo - nad oknami boli sušené bylinky, nad hlavami mali necelé ďalšie poschodie kam viedol rebrík. Vôňa byliniek, slamy a dreva - všetko dohromady to dávalo zvláštnu, no príjemnú kombináciu. Skoro by povedala, že "cíti domov". Stála pri ohni a keď mala pocti, že jej je konečne príjemne - začala s prehliadaním miestnosti.* Ako dlho myslíš, že tu nikto nebol? *Opýtala sa pri tom ako otvárala šuplíky a skrinky.. bol tu drevený príbor, misky.. dokonca aj veľké množstvo rôznych druhov sušených húb. Nevedela podľa vrstvy prachu určiť ako dlho to tu nikto neobýval.. no vedela povedať, že to nikto neopustil čerstvo. Bol tu však pomerne poriadok.* Páči sa mi tu. *Priznala sa do tichého praskania dreva.* Nemôžeš ma strážiť celú noc.. musíš niekedy odpočívať aj ty. *Prehovorila pri pohľade na pomerne veľkú posteľ. Nebola síce tak veľká ako posteľ v jej sídle v Pelagione ale ani to nebolo lôžko pre jedného. Bola mierne červená a preto sa nedívala priamo na neho.* Ak by som spala pri stene - mohol by si ležať na kraji - bol by si medzi mnou a dverami, mohol by si ma chrániť aj tak. *Správne, práve mu váhavým hlasom navrhla, že budú spať spolu v posteli. Nenavrhla by to nikdy nikomu inému - Castielovi verila, aj vďaka tomu čo ku nej cítil mala istotu, že by jej neublížil a teda by ju nezneužil alebo niečo podobné. Okrem toho by tak možno utíšila svoju nehoráznu túžbu po jeho objatí v ktorom sa cítila tak v bezpečí.*

Castiel Morningstar:
*Opět přimhouřil oči, když se ho zeptala na to jak dlouho tam nikdo nebyl. Procházel kolem a otíral lehce prach, poté přešel ještě dál a díval se na starší příbory. Jeho mozek jel na stoprocent.* Rok...možná rok a půl. *Odpověděl ji docela jistě. Poté přešel k něčemu co připomínalo jakousi zeleninu. Ta byla už z poloviny snězená, ale také pěkně schnilá.* Nedostatek jídla. Ale nevidím tu žádný pokus o útěk, prostě odešli. *Dodal, kdy začal přemýšlet.* Pokud přežívali jen na tomhle a bylinkách myslím, že ti lidé už nežijí. Dost možná odešli do lesa a už se nevrátili. *Castiel musel zapojit všechny dedukční schopnosti co měl, aby na něco takového přišel.* Co mě zaráží je, že je tu jedna postel, ale je dost velká na to, aby tu žili nejméně dva lidé a možná dítě. *Poté se podíval na žebřík, kdy vyšel pomalu nahoru.* Bingo...tady spalo dítě. *Odpověděl ji. Když, ale přišlo na odpočinek a to, že by spal s ní v posteli dost znervozněl a seskočil dolů.* Ne ne ne ne. *Začal rozhazovat rukama a byl dost nervozní.* Naspal jsem se dost v nemocnici. A když už tak mě bude stačit zem. *Samozřejmě, že by se cítil lépe, kdyby byl vedle ní a měl ji nablízku, ale styděl se to říct. Popošel k něčemu co připomínalo stůl a na ten položil svoji dýku, což byl náznak toho, že Castiel tu necítí žádné nebezpečí. Poté přešel k posteli, která byla dost zaprášená, takže ji lehce oprášil a hodil přes ní kabát.* Aby ses tolik neušpinila, tak snad to trochu pomůže. *Pousmál se.*

*Premýšľala nad tým čo povedal. Rok a pol bola dlhá doba. Trochu posmutnela pri predstave čím si asi tá rodina musela prejsť a zvažovala ako ich osud asi v tomto meste dopadol. Zabilo ich nejaké zviera? Zbojníci? Či niečo ešte horšie? Keď jej návrh zamietol a vyzliekol si kabát aby jej ho mohol položiť na posteľ - venovala mu jemný úsmev.* Zajtra by som ťa potrebovala v plnej sile. *Ako to povedala odvrátila hanblivo pohľad od jeho vypracovaného tela. To, že nezvykol nosiť pod plášťom nič - ešte si na to nezvykla. Uvažovala nad tým či si chce držať odstup kvôli jej pohodliu alebo kvôli svojmu. No keď videla, že položil svoju dýku na stôl bolo jej jasné, že necíti nebezpečenstvo a teda si to stráženie vymyslel len aby sa necítila zle z toho, že bude na zemi. Auriel to však nepripadalo správne a preto sa rozhodla prvý krát odkedy sa s ním pozná použiť techniky, ktoré ju učila jej mama na to aby si presadila svoje. Ospravedlňovala si to tým, že to robí aj pre jeho dobro.* Chcem trénovať. *Ako to povedala, vyzula si čižmy a nechala ich na zemi pri posteli, potom si vyzliekla plášť tak ako Castiel a rozopla si aj korzet. Oblečenie položila na stolík vedľa jeho dýky a posadila sa úplne na kraj postele.* Castiel.. *Prehovorila tichým hlasom, bol podobný tomu tónu ktorý na neho použila v nemocnici keď mu ukazovala jej bežné divadielko s nápadníkom. Odopla si z pása dýku a držala ju pred sebou tak aby si ju mohol zobrať len v prípade, že sa ku nej nakloní. Ak by sa ku nej naklonil - pozrela by sa mu priamo do očí a venovala by mu sladký úsmev.* Prosím Cas, ľahni si ku mne. *Šepla. Nebolo to zvodné, necudné ani ni v tom nebol prísľub niečoho nemravného. No napriek tomu sa snažila znieť trošku naliehavo a zároveň prosebne. Neuhla pohľadom, len jemne naklonila hlavu na stranu a bola vážne zvedavá či technika, ktorá ju učila jej matka bude fungovať rovnako dobre ako vtedy v nemocnici.*

Castiel Morningstar:
*Chvíli ji sledoval s úsměvem.* Neboj, budu v plné síle a trénovat budeme. Jsem zvyklí na zem. *Ovšem když se začala svlékat Castiel opět odvrátil zrak, kdy zrudl jako snad nikdy předtím. Bylo to dost možná až příliš viditelné, ale musel se podívat znovu, když si sedla a podala mu tu dýku. Samozřejmě se naklonil a byl od ní jen pár centrimetrů. Srdce mu doslova bilo jako o závod, kdyby teď byl u lékaře tak by se snad i lekl, že ho z toho klepne. Nemohl ani pořádně dýchat jen sledoval její oči a nedýchal. Nemohl si ani vzít tu dýku jen ji držel. Její úsměv ho ovládl úplně, nedokázal přemýšlet nad ničím jiným než nad ní. Nakonec, ale se z toho tak nějak dostal a sedl si vedle ní. Pokud tohle byla nějaká technika tak byla opravdu účinná. Auriel v tu chvíli mohla vidět jak se na ní Castiel dívá. Úplně jinak než, když se na ní dívá normálně. Bylo to jako kdyby byl v hypnoze. I když si sedl stále se ji díval přímo do očí. Nechtěl, ale nic udělat. Má ji chránit ne ji jakkoliv obtěžovat, naštěstí se Castiel v tomhle dokázal ovládat a nikdy by neudělal nic co by Auriel mohlo pohoršit. Stále měnil pohled očí z oči na její krásné rty a naopak. Ale nakonec musel ten zrak odvrátit, i když to bylo pro něj opravdu těžké.* Pro tentokrát dobře ? *Díval se na zem před sebou a usmíval se. * Auri... *Začal dost stydlivě a podívals se ji na chvíli do očí.* Ale nic...asi bych ještě raději dojít pro nějaké dříví ať je ti teplo. *Opět to nedokázal a proto se vymluvil na něco jiného. Bylo mu však opravdu příjemně vedle Auri, i ta nervozita z něj začala opadat.*

*Bola prekvapená, že to fungovalo - v duchu ďakovala mame za jej tvrdý tréning, ktorý v duši nenávidela keď bola mladšia. Už vedela čo jeho pohľad znamená, preto sa nebála a zdvihla ruku. Položila mu ju na rameno a jemne ho pohladila.* Dreva je tu dosť a ja tu nechcem zostať sama. *Šepla pokojným hlasom a ľahla si na posteľ. Ležala na boku a dívala sa na neho - mal dosť miesta by si ku nej ľahol tiež - dokonca bez toho aby sa jej musel dotknúť.* Povedz ako je to dlho čo spal na posteli .. ak si odmyslíme lôžko u felčiara. *Snažila sa znieť pobavene, chcela ho rozveseliť aby necítil rozpaky z toho, že vedľa seba ležia - teda ak si ku nej ľahol. Ak nie, položila by mu tú otázku aj tak. Musela sa ku nemu správať tak ako keby nevedela čo ku nej cíti - iba tak to mohlo fungovať. Presne takto by sa správala ak by si myslela, že sú len priatelia.* Môžem ti rozprávať ďalšiu rozprávku, ak chceš. *Usmievala sa zatiaľ čo v pozadí praskalo drevo z kozuba a miestnosť naplňovalo príjemné teplo..*

Castiel Morningstar:
*Když ho pohladila jeho srdce bušilo ještě více než předtím. Když si lehla na bok samozřejmě se pootočil a byl ještě více rudý, doslova kdyby to teď šlo tak by se změnil v rajče. Lehl si tedy opatrně vedle ní na záda a hlavu pootočil tak, aby se ji mohl dívat do očí.* Bude to už nějakou chvíli. *Pousmál se a nespouštěl z ní oči. Doslova ho to užíralo, že ji nemůže říct co k ní cítí, co kdyby jí to urazilo nebo ještě hůř co kdyby kvůli tomu raději utekla. To byli věci nad, kterými právě přemýšlel a nedokázal myslet na nic jiného. Srdce mu stále bušilo víc a víc, jeho dýchání zrychlovalo a byl z toho všeho opravdu nervozní. Nakonec, ale lehce zpanikařil a zvedl se.* Promiň...nemůžu.. *Popošel kousek k oknu ze, kterého se díval ven smutněji než kdy předtím, frustrovalo ho, že je takový zbabělec.* Musím...musím držet stráž..kdyby někdo přišel. *Odpověděl ji a snažil se zamaskovat své pocity proto se raději neotočil a jen se díval z okna, nechtěl ji nijak urazit, ale zároveň nechtěl, aby se cítila nepříjemně vedle Castiela, který si myslel, že se tak cítí.*

*Opätovala mu úsmev a dívala sa mu pri tom do očí. Jeho pohľad bol tak srdečný - bolo jej príjemne, dokonca už ani necítila rozpaky, že sú pri sebe takto blízko. Na moment jej prišlo, že je to takto správne, no jeho pohľad sa v sekunde zmenil - zrazu sa v ňom odrážala panika a Castiel sa s ospravedlnením posadil a vstal z postele. On očividne mal na celú situáciu iný názor. Urobila si domnienku, že jemu sa to správne nezdalo. Možno s citmi, ktoré voči nej mal bojoval.. hádala, že ich tiež nechce, že to neplánoval - možno ju dokonca za to neznáša. Auriel posmutnela, nechcela aby sa cítil nepríjemne.. zvažovala čo mu asi tak preletelo mysľou, že sa tak rýchlo zdvihol.* "Je to pre neho.. ťažké keď je pri mne blízko?" *Dumala a napokon zhodnotila, že to asi nebude pre neho príjemné a preto na neho nenaliehala a ani inak netlačila.* Vojak, asi zostane vojakom hm? *Prehovorila svojim nacvičeným - pomerne veselým hlasom, nechcela aby vedel, že je z toho smutná. Na moment sa ešte posadila aby si rozpustila vlasy a všimla si, že vidí Castielov odraz v skle okna. Zdalo sa jej, že sa mu v tvári zračili výčitky? Mohli to byť výčitky? Mal chuť.. urobiť niečo neuvážené keď boli pri sebe tak blízko?* "Ak.. si nieje istý tým, že sa dokáže ovládať keď je so mnou, môžem mu veriť?" *Napadlo jej, no rozhodla sa radšej nemyslieť na to najhoršie a napokon sa radšej otočila ku celej miestnosti aj Castielovi chrbtom. Zavrela oči a trochu si povzdychla.* Dobrú noc. *Šepla a naprázdno preglgla.*

Castiel Morningstar:
*To, že měla jiný ton hlasu už poznal jaký ton to je. Za tu to pro něj nebylo tak těžké. Lehce se pootočil.* Tak to není Auriel... *Pootočil se, kdy měl oči vcelku rudé a snažil se zadržet v sobě vše co by ho vedlo k pláči.* Je to jinak než si myslíš. *Snažil se nabrat co nejvíce odvahy mohl což taky udělal a bylo to vidět i v jeho výrazu.* Voják by se nikdy neměl zamilovat do někoho koho chrání. Nikdy. A já..... *Lehce se nadechl.* Už od prvního setkání jsem to cítil. Cítil jsem, že k tobě něco víc než co jsem kdy cítil k někomu jinému. *Konečně se ji přiznal.* Proto nechci, aby ses cítila vedle mě špatně. Mám tě chránit, ale čím více jsem s tebou tím více se bojím, že to nedokážu. *Vysvětlil ji to vcelku smutně.* Promiň Auri.. *Poté se jen lehce pousmál a popošel ke dveřím, které otevřel a vyšel z nich, kdy si sedl venku na práh a hlídal tam.*

*So zavretými očami ležala tvárou ku stene - keď však povedal tie slová. Šokovane otvorila ústa a vytreštila oči - mlčala a srdce jej pri tom bilo niekde v krku. V ušiach jej hučala krv keď sa priznal so svojimi citmi a cítila ako sa celá chveje. Možno sa mohla tváriť, že spí - no vedela, že Castiel nie je hlúpy. Naopak.. bol až moc bystrý a vedel v nej čítať ako v otvorenej knihe. Oči sa jej naplnili slzami a posadila sa na posteli keď počula kroky - myslela si, že po jeho vyslovení príde ku nej, chytí ju za ruku .. ako to býva v romantických piesňach. No on odišiel z miestnosti a nechal ju tam samú. Priložila si dlaň ku ústam aby zadržala vzlyk, ktorý sa jej dral z hrdla a už dlhšie nezvládala zadržovať slzy. Bolo to presne tak ako predpokladala. Vojak by sa nemal zamilovať do toho koho chráni ... on sa kvôli tým pocitom neznášal a teraz to vyzeralo, že sa hnevá aj na ňu. Potichu vzlykla a voľnou rukou sa pokúsila utrieť si slzy, ktoré jej stekali po tvári. Nikdy by si nemyslela, že prvý muž čo jej vyzná city nebude jej manžel. Nikdy by si ani nepredstavila, že po tom čo sa jej niekto vyzná - takmer sa na ňu ani nepozrie a nechá ju samú v miestnosti. Len ona, zmätok, strach .. všetky tie pocity voči ktorým sa snažila ohradiť. Nemohla mu city opätovať aj keby chcela. Nešlo to.. jednoducho to nešlo. Ľutovala, že nie je doma, vedela ako odmietnuť nápadníka na dvore.. no toto bola realita. Castiel nebol nejaký nápadník, ktorý si ju chcel len kúpiť. Nešlo mu o jej majetok, o jej telo ... mal rád jej osobnosť, jej skutočné ja. Bol prvý ktorému ho ukázala ... všetko to na ňu doľahlo. Mala chuť ísť za ním.. chcela ho objať, no bála sa, že by to len zhoršila. Nemôže mu dávať nádej.. ona si do Desperosu neprišla hľadať manžela ani milenca. Ona už predsa je zasnúbená... napriek tomu však mala Casa rada. Nevedela čo má robiť.. nevedela či Castiel vôbec chce od nej nejakú odpoveď. Nepočkal na jej reakciu - proste ušiel tak ako to robil vždy. Ľahla si na posteľ a schúlila sa do klbka. Aj napriek tomu, že za dverami sedel muž, ktorý jej tvrdil, že ju miluje - ešte nikdy sa necítila tak sama. Pritiahla si ku telu jeho kabát, ktorý položil na posteľ a tuho ho zovrela v objatí. Zaborila si tvár do látky a vdychovala z neho jeho vôňu. Snažila sa upokojiť a prestať plakať.*

Castiel Morningstar:
*Venku na prahu se jen tak tak držel, aby se hanbou nepropadl. Jen tak tak držel v sobě ty slzy, ještě nikdy nikomu se takhle nepřiznal jako Auriel. Klepal se...silně se klepal. Nedokázal ani pořádně přemýšlet nad ničím, bylo mu jedno, že venku je v tuhle chvíli zima nemohl dovnitř, až moc se styděl. Tak nějak si začal do hlavy dávat myšlenky, že za tohle ho Auriel bude nenáviděl, že ho nebude chtít už nikdy vidět nebo hůř. On se svého cíle, ale vzdát nechtěl. Má ji ochraňovat, samozřejmě, že chtěl jít zpátky a vidět znovu její tvář, ale nemohl. Celé tělo měl jako zamrzlé a bál se, že když tam půjde Auriel ho bude nenávidět. Nakonec se chytil za hlavu a své slzy stejně nezastavil začaly dopadat na zem a on se jen snažil uklidnit. Tohle bylo snad poprvé za sakra dlouhou dobu co se Castiel opravdu rozbrečel a to, že měl už i předtím namále. Chtěl vypadat silný, ale nemohl jím teď být. Po chvíli si jen lehce utřel slzy a podíval se na nebe. Poté popošel kousek dál, kde byl jeden ze stromů, bylo to asi tak patnáct metrů od té chatrče ani to ne. Z ničeho nic se ozvala rána. Castiel udeřil tou pěstí opravdu silně do stromu, trochu dřeva se dokonce i odlouplo.* Idiot...jsem takovej idiot...proč...proč bych ji to říkal....stejně ke mě nic necítí... *Hned na to udeřil druhou rukou do toho stromu, bylo vidět, že Castiel to v sobě všechnu tu frustraci dusil opravdu dlouho a on už to prostě nemohl vydržet.* Stejně na ní čeká někdo......musím ji chránit ! *Došla mu však síla a on se musel opřít o ten strom a sednout si opět v slzách.*

*Bola psychicky na dne. Nevedela čo má robiť - celá sa triasla.* "Kašľať na etiketu, mravy a pravidlá." *Auriel mala chuť kričať od frustrácie do vankúša, chcela si trhať vlasy, chcela kliať tie najhoršie nadávky, ktoré poznala. No namiesto toho sa len s totálne červenými očami postavila z postele ako námesačná, bielka mala od plaču úplne červené a na tvári mala červené fliačiky, ktoré boli jasným znakom toho, že plakala. Bosá.. len v košeli a nohaviciach s jej po pás dlhými, bielymi, vlnitými, rozpustenými vlasmi otvorila dvere chatrče. Okamžite ju ovial chladný vzduch, noc bola pomerne studená, no nezáležalo jej na tom. Keď uvidela Castiela urobila dopredu malý, váhavý krok. Srdce jej prudko bilo keď urobila ďalší.. ďalší jej krok už bol odvážnejší a napokon si uvedomila, že za Castielom beží. Rozbehla sa a bola pripravená skočiť mu do náruče či sa postavil alebo zostal sedieť. Chcela ho objať, chcela aby vedel, že ho má tiež rada. Nechcela aby sa na ňu hneval - nechcela aby to od dnes bolo medzi nimi takto. Zavreté dvere - to nie ... nikdy viac. Počas toho ako ku nemu bežala sa bála, že ju od seba odstrčí, no nemohla si pomôcť. Potrebovala cítiť jeho objatie.*

Castiel Morningstar:
*Nejdříve tamjen tak seděl a díval se s brekem na nebe. Když se, ale otevřeli dveře rychle si otřel slzy a postavil se. To už viděl jak proti němu běží Auriel nejdřív si myslel, že mu jde vynadat, že mu jde dát facku, ale najednou cítil to objetí, jak samozřejmě byla přímo u něj viděl, že měla červené oči a musela brečet. Též mu to nedalo a objal ji.* Promiň Auri. Já ti nechtěl ublížit promiň. *Hladil ji jemně po vlasech a stále objímal. Opravdu se mu ulevilo, že ho nechce vynechat ze svého života. Objímal ji jako kdyby už ji nikdy nechtěl pustit. Jeho city k ní se jen prohloubili. Pro její příjemné obětí by znovu došel až k Moraně a porazil ji jen, aby mohl být s Auriel. Pro její úsměv by vyšplhal i nejvyšší horu, která kdy existovala. Pro její povahu a dobré srdce by ho ani bariéra nedokázala udržet. Teď se cítil jako kdyby mohl cokoliv, porazit cokoliv...* Měl jsem ti to říct...měl... *Stále ji hladil po těch heboučkých vlasech, které byly pro něj hebčí než vše co kdy znal. I vůně její vlasů bylo jako by se procházel po poli, kde právě vykvetli květiny. Jeho srdce se klidnilo více a více, dost možná právě tohle Castiel potřeboval. Objetí...objetí od ženy, kterou miloval a, která mu dala do života cíl, který nikdy nezradí ! Nikdy už od ní neuteče ! Nikdy se nevzdá ! Vždy udělá maximum ! To bylo co mu právě přebíhalo v hlavě. Dokonce se i odvážil a dal ji jemně pusu na tu její malou hlavičku a konečně se začal zase usmívat.* Nikdy ! Nikdy už neuteču ! Nikdy ! *Opakoval s úsměvem na tváři a stále ji jemně objímal.*

*Nevedela by povedať ako dlho tam stáli - čas sa zastavil. Nechala sa Castielom objímať a v tej chvíli jej nezáležalo na tom, že jej chlad od nôh preniká do celého tela. Ruky mal obtočené okolo jeho pása a hladkala ho po chrbte tak ako on ju po vlasoch. Bola schúlená na jeho hrudi a na moment verila, že všetko bude dobré. Nechcela mu klamať, nechcela mu sľubovať nič čo nemôže splniť, chcela len aby cítil, že je tu s ním, že ho od seba nechce odstrkovať. Že to spolu nejakým spôsobom zvládnu. Po chvíli čo tam spolu stáli uprostred studenej noci sa začala Auri chvieť. Napriek tomu, že sa triasla nechcela sa ho však pustiť - nebola na to ešte pripravená. Veľmi chcela veriť jeho slovám, chcela veriť, že tu pre ňu bude a, že pred ňou už nebude utekať.* Verím ti. *Prehovorila trasúcim hlasom - stále mala zavreté oči a užívala si jeho vôňu a teplo ktoré vyžarovalo z jeho tela. V hlave sa jej točilo tisíce myšlienok, to čo bolo správne s tým po čom túžila sa miesilo a všetko to v jej vnútri vyvolávalo hotovú búrku emócií.* Si pre mňa dôležitý, Castiel. *Zuby jej začali trochu drkotať keď ku nemu zdvihla ku nemu pohľad v ktorom si mohol prečítať, že ho má tiež rada. Bola však ešte príliš mladá a v príliš komplikovanej situácii na to aby dokázala pochopiť romantickú lásku nie to ju s niekým zdieľať.*

Castiel Morningstar:
*Čas se skutečně pro něj a zřejmě i pro Auriel zastavil. On ji stále hladil jemně po vlasech, byl opravdu rád, že ho prostě nevyhnala. Při tom všem, ale zapomněl, že by Auriel mohla být zima, přeci jen v tom všem si ani nevšiml, že není pořádně oblečená. Proto v tomhle mohli pokračovat příště ne v téhle zimě a ne když jsou oba emočně jak se říká v háji, ten její pohled však opětoval lehkým a upřímným úsměvem. Po chvilce ji chytil trochu jinak a vzal do náruče. Pomalu ji potom odnesl směrem do chatrče a na postel, kde ji pomalu uložil, nakonec ještě zavřel dveře. Poté přešel ke krbu a ještě tam hodil trochu dřeva, aby měla Auriel teplo. Když přešel zpět k posteli a viděl ten kabát, který byl od slz, jen lehce sklonil hlavu, ale nakonec stejně hlavu zvedla opět se jemně pousmál a lehl si vedle Auriel, tentokrát byl, ale o dost klidnější než předtím. Možná to bylo právě kvůli tomu, že pochopil, že jeho přítomnost ji neobtěžuje.* Slibuju ti, že ať bude co bude nikdy tě už nenechám ti ubližovat. Ne dokud budu poblíž. *Pousmál se a lehl si pomalu k ní, tak aby měla furt dostatek místa. * Slib mi prosím, že od teď si budeme říkat všechno...ať se nemusím o tebe bát. Pokud budeš mít nějaké problémy chci o tom vědět ať ti můžu pomoct. *Díval se ji přímo do očí a bylo vidět, že to myslí opravdu vážně.*

*Uľavilo sa jej keď jej opätoval úsmev. Trošku ju zaskočilo keď sa začal ku nej skláňať - no urobil to len preto aby ju mohol chytiť rukou pod kolenami a zdvihnúť ju ku sebe do náručia. Bolo to trochu nečakané - hlavne preto lebo to pôsobilo ako keby skoro nič nevážila. Začervenala sa, no nijako neprotestovala - namiesto toho ho objala rukami okolo krku a nechala ho aby ju odniesol do domu ako princeznú. Na moment zadržala dych keď ju položil do postele. Srdce jej vtedy bilo niekde v krku, nespravil však nič čo by ohrozilo jej počestnosť. Uvedomila si, že sa pri ňom skutočne nemusí báť a keď si ku nej nakoniec ľahol a pozrel sa na ňu - sľúbil jej ochranu a na oplátku chcel aby aj ona sľúbila niečo jemu. Chcel aby pred ním nemala tajomstvá.* Žiadne mlčanie, žiadne tajomstvá. *Prikývla - jej hlas bol tichý a ešte stále mala trochu začervenané oči keď sa dívala do tých jeho.* Sľubujem, že ti odpoviem úprimne na všetky otázky. *Naprázdno preglgla a trochu sa posunula na posteli.* Začnem pokojne hneď ... spýtaj sa ma na čo chceš. *Vyzvala ho pošepky a pri tom sa pohľadom naďalej vpíjala do jeho očí.*

Castiel Morningstar:
*Její odpověď ho opravdu potěšila, ale když viděl ty rudé oči, které museli být i vyčerpány nemohl se prostě zeptat na cokoliv. Chtěl ji opět trochu rozveselit proto se možná mohla zaleknout toho, že najednou měl vážný pohled.* Myslíš si, že ti trpaslíci šli jako družičky ?   *Samozřejmě narážel na tu pohádku co mu řekla. Hned vzápětí se začal usmívat, chtěl opět nastolik takovej ten klid mezi nimi a odlehčenou náladu, samozřejmě, že to nešlo hned, ale stále chtěl trochu nechat, aby viděl Auriel opět šťastnou a nechtěl ji znova vidět brečet. Pokud by se začala smát nebo do něj drkla začal by se usmívat.* Vážně, vem si jak by asi vypadali trpaslíci v šatičkách. *Začal by si z toho dělat srandu, ale po chvíli by opět trochu zvážněl, ale stále se usmíval.* Promiň to byl blbej vtip, měla by jsi se asi prospat.   *Pousmál se a podíval se na strop. V tom, ale cosi říkat. * Viz.zde  *Možná to mohlo být překvapení pro Auriel, ale nebylo to nijak falešně, přeci v armádě bylo známé, že při cestách zpívali a tohle byla písnička, kterou si Castiel vryl do paměti. Možná to začal zpívat, aby se Auriel cítila lépe, nevěděl však jestli se ji to bude líbit, ale zkusit to musel.*

*Napäto očakávala jeho prvú otázku pripravená na ňu odpovedať z celou vážnosťou a úprimnosťou, ktorú v sebe mala. Keď napokon prehovoril prižmúrila oči podobne ako to robil on a pevne spojila pery. Najprv si myslela, že len zle rozumela a keď jej došlo na čo narážal - nahlas sa zasmiala. Jednou rukou si zase automaticky zakrývala ústa nakoľko takýto smiech nebol vo vyššej spoločnosti úplne akceptovaný aj napriek tomu, že jej smiech bol veľmi veselý, zvonivý a úsmev žiarivý. Keď pokračoval a chcel aby si predstavila tých trpaslíkov v šatičkách - vyvolalo to v nej druhú vlnu - ešte hlasnejšieho smiechu. Tento krát si prikryla ústa aj nos oboma rukami kým sa upokojila. Chvíľu trvalo kým sa už nahlas nechichotala a len sa zoširoka usmievala. Ešte ju nikto nikdy nerozosmial tak veľmi ako on. Dívala sa na neho a jej city sa voči nemu prehlbovali bez toho aby o tom mohla rozhodnúť - bez toho aby o tom vôbec tušila. Potom jej povedal aby sa trochu vyspala a tak so stále jemným úsmevom zavrela poslušne oči - musela ich však otvoriť a ohúrene hľadieť na Castiela, ktorý začal po chvíli ticha spievať trochu smutnú, no veľmi peknú - vojenskú pieseň. Zahryzla si do pery, zvážnela aj ona a so zavretými očami sa ku nemu trochu pritúlila keď prestal spievať.* Dobrú noc, Cas. *Šepla a so zavretými očami sa poddala únave.*

-Konec RPG-

Castiel Morningstar
*Uběhlo už pár dní od doby co Auriel dostala ten dopis od tajemného MDT. Castiel nad tím dopisem přemýšlel čím dál více zda tam mají jít nebo nemají. Tak nějak se mu to nelíbilo přeci jen, co když to opravdu byla past. Přeci jen dneska se nedá věřit už skoro nikomu, vstal tedy opět o něco dříve než Auriel, šel se trochu opláchnout a samozřejmě nezapomněl ani na ústa poté si sedl ke stromu u chatrče. V ruce stále držel ten dopis. Možná by tam měl jít sám, aby nevystavil Auriel nebezpečí, nebo možná by tam neměli chodit vůbec, ale na druhou stranu kdo ví co když je tím urazí a pak je budou lovit. Nemohl tak nějak přestat na to myslet. Tedy na ten dopis a na to co se stalo před několika dny na treninku. Každopádně Castiel tak seděl opřený o strom ve svém kabátě a noži u pasu. Dokola si četl ten dopis, chtěl zjistit zda tam náhodou něco nenajde, ale kromě toho, že to zřejmě psal někdo, kdo neumí moc gramatiku nic moc nenašel. * Plusy....mohli by nám zajistit bezpečí, jídlo a vodu...mínusy...příjdeme tam a zabijí nás. Kruci co teď... *Řekl si tiše a dál přemýšlel jak dál.*

*Auriel sa snívalo, že spolu s Castielom trénovali opäť boj telo na telo - bez zbrane. Takmer celý čas nad ním vyhrávala až kým ju s tým jeho sebavedomým výrazom nechytil za krk a neprirazil ju chrbtom o zem. Potom ju priľahol svojim telom a zaútočil.. ale inak než by čakala. Začal ju dravo bozkávať a ona sa nezmohla na odpor, no nie preto, že by bol silnejší - nebojovala s ním preto lebo chcela aby pokračoval. Prebudila sa s trhnutím v momente čo jej v sne Castiel roztrhol košeľu a cítila, že je úplne červená v tvári. To bolo po prvý krát v jej živote čo sa jej niečo takéto snívalo, bola z toho neskutočne rozhodená. Cítila sa tak necudne a zahanbene, nechápala ako jej mohlo niečo takéto vzniknúť v predstavivosti. Srdce jej prudko bilo a dych mala zrýchlený ako keby práve odbehla malý maratón - bola neskutočne vďačná za to, že bola v dome sama.. mala čas sa trochu vrátiť do reality a upokojiť sa. Rozhodne sa s tým neponáhľala. Ustlala posteľ, opláchla si tvár v miske s vodou, obliekla sa a zapila dva rozžuté lístky mäty tak ako každý deň. Všimla si cez okno, že Castiel sedí neďaleko chatky opretý o strom.. nebola si však istá, či je za ním už pripravená ísť a tak si radšej sadla na stoličku a stále s jemným rumencom v tvári si česala svoje hodvábne jemné vlasy. Usilovne sa snažila vytesniť jej sen z hlavy a pri tom si nervózne hrýzla spodnú peru.*

Castiel Morningstar:
*Ještě asi dvacet minut přemýšlel než se rozhodl poradit se s Auriel, kterou zahlédl v okně. Vydal se tedy směrem zpět do chatky a položil dopis přímo před ní. Zdála se mu trošku jinačí dnes než normálně, ale samozřejmě nevěděl proč. Každopádně když ten dopis položil přímo před ní. Kdy měl trochu jiný výraz než obvykle. (viz.zde) * Asi bude lepší když tam půjdu sám, přeci jen může to být nebezpečný a do toho tě dostat nechci. *Řekl ji opět jiným tonem než co na ní mluvil normálně, že by Castiel o něco více dospěl ? Konečně měl nějaký ten rozum, ano už předtím se při takových věcech tvářil vážně, ale tentokrát to bylo nějaké jiné. Plné soustředění a jistoty. Pořád však zapomínal na to, že Auriel už není ta naivní dívka co ho poslouchala na slovo a, že měla i svůj rozum. * Za dne to bude nejlepší. Pokud tam je někdo kdo dobře vidí ve tmě, byl bych v nevýhodě proto za čirého dne bude nejlepší možnost tam jít. *Dodal a vytáhl jednu ze svých dýk, kterou položil na stůl vedle Auriel.* Tohle ti tu nechám, kdyby se něco pokazilo. *Dodal opět tím jiným tonem.*

*Znervóznela keď Castiel nakoniec prišiel dnu, nestihla sa však svojim rozpakom ani tomu snu našťastie venovať nakoľko pred ňu položil ten dopis a svoju dýku.* Tú dýku si mi aj tak venoval - mala to byť moja výhra po poslednom súboji, pamätáš? Pripomenula mu a automaticky odložila hrebeň a uviazala si dýku okolo pása/korzetu.* A nesúhlasím.. na tej pozvánke sú obidve naše mená. Pôjdeme tam buď spoločne alebo tam nepôjdeme vôbec. *Uzavrela to neoblomne, hoci to nešlo jednoducho, Cas pôsobil veľmi sústredene skoro ako keby spolu opäť trénovali plus ten jeho výraz.. musela skloniť tvár. Vlasy mala rozpustené a teda jej padli do tváre čo jej vyhovovalo lebo si nemohol v jej výraze prečítať aká je z neho v rozpakoch. Bolo pre ňu ťažké mu vzdorovať keď sa choval takto.* Vaja budeme mať väčšiu šancu odtiaľ vyviaznuť.. a bez teba by som v Desperose dlho sama neprežila. Ber to tak, že to robím pre seba. *Otočila sa ku nemu chrbtom a kráčala ku stolíku kde odložila hrebeň do šuplíku vedľa svojho voňavého mydla, vzala si odtiaľ gumičku a pomaly si začala zaplietať postupný zapletanec tak ako každé ráno.*

Castiel Morningstar:
V souboji se zbraněmi. Tam to byla remíza a tam ta sázka platila. Už nám stárneš Auriel, paměť není to co dřív. *Zasmál se vcelku nahlas, ale potom opět zvážněl, když trvala na tom, že půjdou spolu. No nebyl úplně šťastnej, ale věděl, že i kdyby šel sám tak ho bude sledovat. * Ale jestli se něco pokazí nebudeš se otáčet a budeš utíkat jasný ?  To je moje podmínka. *Dodal opět tím vážným tonem.  Hned poté vyšel z chatrče a čekal by na ní.  Tam si vytáhl nůž, se kterým si v ruce začal hrát. Přitom měl lehce přimhouřené oči, přeci jen si připravoval nějaký plán v hlavě kdyby se něco pokazilo. Soustředil se tentokrát čistě jen na ten plán, který měl v hlavě a na nic jiného, takže nic moc okolo tentokrát nevnímal. Možná se i trochu bál, ale to by bylo pochopitelné. Jen blázen by se něčeho takového nebál. Každopádně Castiel byl na čekání u Auriel zvyklí proto se mohla připravovat jak dlouho jen chtěla. Pokud by však se připravila, pomalu by vyšli směrem do města, kdy po cestě by byl stále Castiel potichu s přimhouřenýma očima, stále vymýšlel plán.* V pořádku Auriel ? Jestli tam nechceš můžeš se stále obrátit. *Jeho ton tentokrát byl starostlivější a přeci jen nechtěl vystavit Auriel nebezpečí nebo by nechtěl, aby se bála.*

*Tento krát sa nesmiala ani nepousmiala na jeho vtipe, pretože si bola istá, že nešpecifikoval v čom nad ním musí vyhrať. Nechcela sa však hádať teraz keď riešili niečo dôležitejšie. Zasmiala sa až keď povedal, že pôjde s ním len pod tou podmienkou, že ujde ak sa niečo pokazí.* Cas, žijeme spolu dosť dlho na to aby si ma poznal a stále si myslíš, že existuje vesmír kde by som ťa nechala a ušla aby som si zachránila krk? *Prehovorila posmešne a pozrela sa na neho ponad rameno kým si zapletala vlasy.* Spolu tam vojdeme - spolu odídeme alebo tam spolu zostaneme. *Hlas mala pevný a rozhodný. Cas odišiel von a Auri sa obula, obliekla si kabát a do vnútorného vrecka si vložila obálku, ktorá bola vlastne ich pozvánka. Potom vyšla za ním von.* Je hlavne moja chyba, že po nás idú, nenechám ťa za mňa upratovať to čo som nadrobila. *Potriasla hlavou a vykročila do lesa smerom ku prístavisku.* Máme nejaký plán keď sa to zvrtne? Chcem povedať.. skutočný plán nie len to tvoje: obetujem sa a ty utekaj, to neakceptujem. *Trochu sa mračila, pôsobila naozaj dospelejšie. Za ten rok vyspela a nie len fyzicky v určitých žiadaných partiách.*

Castiel Morningstar:
*Přesně to co řekla nechtěl slyšet. Ale je pravda, že v tuhle chvíli se hádat nemohli.* Jen na sebe prosím dej pozor, kdyby náhodou. *Pousmál se, když vyšla ven tak jen zavrtěl hlavou.* To není pravda. Jsme v tom spolu ne ? Takže spolu to i napravíme. *Pousmál se a jemně ji pohladil po rameni, když poté spolu tedy vyšli směrem k přístavišti.* Plán je nenechat se zabít. Nezkoušet je provokovat, chceme jen vědět co chtějí to je vše. Každopádně první co uděláme až budeme uvnitř. Nepozorovaně se podívat po nejbližším a nejbezpečnějším východu. Pokud ten člověk má lidi na to, aby poslali dopis, je jasné, že má pod sebou i více lidí. Nečekám, že nám ten jejich hlavní ukáže obličej bez masky. Nebo aspoň si to nemyslím, přeci jen se představil jako MTD. Na toho se i musíme zaměřit a jen s tím budeme komunikovat. Z nás dvou jsi slušnější ty, proto by jsi možná měla mluvit. *Řekl ji co potřebovala slyšet, ovšem plán, který měl v hlavě říct nemohl. Nebyl to žádný plán jak říkala, že by se obětoval, ale byl to opravdový plán o, kterém nemohla vědět. Ne, že by ji něco chtěl udělat nebo tak, ale musela být v tom plánu nevědomě.*

*Pousmiala sa keď sa s ňou nevadil a prijal jej postoj. Pozrela sa na neho kútikom oka keď ju požiadal aby si dávala pozor a prikývla.* Dám do toho všetko, tak ako vždy. *Šepla tichším hlasom a keď ju pohladil, na moment ho tiež objala rukou okolo pása a trochu sa ku nemu pritúlila na znak toho, že hoci sa trošku poškriepili, je to medzi nimi v poriadku. Po chvíli ho však z objatia pustila a kráčala ďalej lesom s rukami spustenými voľne pri tele.* Východ, jasné. *Prikývla a počúvala ho ďalej, znela ako keby si to zapisovala do pomysleného notesa vo svojich myšlienkach. Keď povedal, že je slušnejšia a mala by teda hovoriť ona, naprázdno preglgla.* Určite, počítam s tým. *Uistila ho, no nervózne si zahryzla do pery. Po jej dnešnom sne sa cítila pomerne neslušne, no toto si hodlala nechať pre seba. Cesta do prístavišťa ubehla rýchlejšie než zvyčajne, no mohlo to byť zdanie nakoľko čím boli bližšie - tým väčší strach pociťovala. Keď sa ocitli na kraji mesta na moment sa zastavila a chytila ho za ruku. Jej malá dlaň sa v tej jeho na moment stratila a pozrela sa mu do očí.* Žiadne hrdinské maniere dobre? Ja nechcem rytiera, chcem človeka čo sa so mnou vráti domov. *Ani si neuvedomila, že ich skrýš prvý krát nazvala domovom - proste to z nej vyšlo úplne automaticky.*

Castiel Morningstar:
*Když byli na kraji města a ucítil její ručku jen se na ní pootočil a usmál.* Neboj. Domů se vrátíme, už teď bych si dal tvou výbornou polévku. *Nebyl si, ale úplně jistý zda to může dodržet protože pokud by se někdo z nich Auriel jen dotkl asi by se neudržel, každopádně to jak to nazvala domovem ho opravdu zahřálo u srdce. Došli tedy až před ten dům, který strážili dva muži ani jeden z nich masku neměl. Zastavili se tedy přímo u nich. Muž vytáhl menší kresbu a podíval se na ní.* Pokud u sebe máte zbraně, předejte mi je. Dovnitř se zbraněma nemůžeme. *Auriel určitě věděla, že se svého nože jen tak nevzdá a jen se díval přímo na toho strážného. ( viz.zde ) . * Na co koukáš dejte sem zbraně. *V Castielovi se to lehce vařilo, ale to, že byla vedle něj Auriel ho donutilo nic zatím nedělat. Vytáhl tedy svůj, ale z ruky ho nedával. To napětí co v tu chvíli bylo, bylo neuvěřitelné.*

*S povzdychom mu ruku pustila a trochu sa na neho usmiala keď ju uistil, že má v pláne vrátiť sa s ou do ich skrýše.* Tak fajn. *Prikývla s úškrnom pretože vedela, že nevie variť o moc lepšie než on. Ďalej kráčala viac menej ako bezduchá bábika. Žalúdok mala od nervozity a strachu zovretý a srdce jej prudko bilo. Predtým než prišli ku tomu domu nasadila si však jednu zo svojich masiek a teda pôsobila pokojne a sebavedomo. Castiel však naopak vyzeral, že by radšej oboch mužov podrezal než sa vzdal svojej zbrane. Odopla si preto sama dýku zo svojho pásu a podla im ju - potom sa dotkla Castielovho predlaktia s úmyslom mu tú dýku vziať a odovzdať ju mužom pred dverami.* Isteže vám ich odovzdáme, zbrane nepotrebujeme, bolo nám zaručené bezpečie v liste, ktorý nám adresoval MTD. *Nasadila svoj najlepší sladký úsmev a čakala či ich vpustia dnu. Snažila sa to celé brať ako divadielko, proste ďalšie predstavenie - hoci tento krát sa nesnažila upútať pozornosť potencionálneho ženícha. Dúfala, že bude dostatočne vierohodná, odvahu jej dodávala Castielova prítomnosť viac než dýka za opaskom.*

Castiel Morningstar:
*Castiel by jim nůž jen tak nedal, ale když ho vzala Auriel nechal to tak. Muž poté vzal zbraně k sobě a ukázal jim rukou, že mají jít za ním. Vešli do budovy, kde bylo plno dalších lidí, kteří měli připnuté masky k boku. Poté vyšli po schodech nahoru, do jedné větší místnosti, která byla však prázdná.* Počkejte tu, za chvíli se vám bude plně věnovat. *Hned na to zabouchl dveře a nechal Auriel s Castielem uvnitř. Místnost byla více méně prázdná až na jedno a to dlouhý stůl s alespoň deseti židlemi kolem. Castiel samozřejmě na nic nečekal a šel blíž k tomu stolu, nikdo tam nikde nebyl.* Tohle se mi nelíbí. *Díval se kolem sebe, žádné okno nic jen jeden jediný východ. Adrenalin mu pomalu začal stoupat a Auriel mohla vidět jak v tu chvíli Castiel byl soustředěný. Doslova se díval všude kolem sebe, samozřejmě, že zkoumal co by se dalo použít jako zbraň. V tom, ale vešlo dovnitř několik lidí, kteří byli vcelku dobře oblečeni a začali na stůl dávat jídlo a pití. Castiel samozřejmě kousek ustoupil, ale byl stále ve střehu protože nevěděl zda tihle lidé jdou po nich nebo ne. Jak se tam ovšem "číšníci" objevili hned zase zmizeli. Na stole bylo několik pohárků vína, spoustu jídla a další.* Chtějí nás snad otrávit ? *Zeptal se, když se díval na to jídlo, ihned ovšem jak to řekl se ozval jiný hlas.* Kdybychom vás chtěli zabít už by jsme to udělali, pane Morningstare. *Ve dveřích stál vyšší a o dost namakanější muž než byl Castiel. Přišel by k Auriel a lehce by ji jen zvedl ruku, aby ji na ní mohl dát pusu.* Lady Auriel. *Samozřejmě, že to Castiela naštvalo, že k ní takhle přišel a ihned vešel do jeho cesty. Muž se samozřejmě tomu lehce zasmál, ale Castiel to jako zábavu opravdu nebral.* Prosím posaďte se. Jste hosty. *Řekl muž, který byl Castielovi trošku povědomí. Auriel by možná měla vědět o koho jde, je to ten přesný muž s kladivem co je tehdy málem zabil. Castiel se jen podíval na Auriel, zda se chce posadit k nebo ne.*

*Nasledovala muža do vnútra prvá, Castiel ako inak kráčal tesne za ňou aby jej kryl chrbát. Auri si snažila zapamätať trasu ktorou ich viedol a nenápadne sa obzerala po okolí. Neušlo jej, že všetci tí muži mali za opaskom tie isté zvláštne masky. Bez zastavenia nasledovali toho muža do neveľkej miestnosti so stolom a stoličkami - keď sa Castiel začal rozhliadať po miestnosti a povedal, že sa mu to nepáči Auri sa oprela o operadlo jednej stoličky a rozhliadla sa po miestnosti tiež.* "Nuž ja tu mám zbraní dosť." *Pomyslela si sarkasticky pri pohľade na stoličky, predsa len jedného z ľudí, ktorí obývali túto budovu zabila len obyčajnou stoličkou. Nemala však pocit, že je bezpečné o niečom takom žartovať niekde kde môžu mať aj steny uši. Keď sa otvorili dvere a do vnútra začalo služobníctvo nosiť jedlo, vodu a víno, pozorne celú tú scenériu sledovala a snažila sa to spracovať - skôr než by ale svoje dohady stihla s Casom zdieľať vo dverách sa objavil ten muž. Nebol to nikto iný než ten chlap s kladivom, ktorý sa pokúsil Castiela zabiť a ktorému by sa to pravdepodobne podarilo keby sa tam neobjavila tá upírka. V jej tvári sa však nezrkadlili nijaké iné emócie, len nefalšovaná zvedavosť. Veľmi sa sústredila aby udržala nasadenú svoju sebavedomú, okúzľujúcu masku. Sledovala toho muža keď ku nej pristúpil a nechala ho aby jej vzal ruku tak ako to bolo zvykom vo vyššej spoločnosti. Trošku sa pousmiala a kývla hlavou pri čom nespúšťala pohľad z jeho očí. Pokúšala sa pochopiť a odhadnúť jeho zámery, na čo myslí a čo plánuje.* Vy ste MDT? *Opýtala sa ho po tom čo jej pobozkal ruku a po tom čo Cas vošiel medzi nich - len zľahka mu stlačila biceps aby sa upokojil. Potriasla hlavou a pozrela sa na Castiela pohľadom typu: "Viem čo robím, stiahni sa." V predstieraní, divadle a v rôznych zdvorilostných hrách bola dobrá - v tom priam vynikala, len kulisy sa teraz trochu zmenili. Keď ich ten muž vyzval aby sa posadili tak to urobila a nespúšťala z neho pri tom pohľad.* Býva zvykom o hostiteľovi vedieť viac než len tri písmenká. *Podotkla svojim jemným, sladkým hlasom a pousmiala sa. Hoci mala žalúdok zovretý od nervozity a strachu - nebolo to na nej poznať. Vyzerala, že sa cíti v tejto situácii priam pohodlne.* Čím sme si vyslúžili vaše pozvanie? *Opýtala sa a naznačila Castielovi aby si za ten stôl sadol tiež. Hoci na sebe nemala drahé šaty, bolo na sto honov cítiť že patrí ku vyššej vrstve - rozhodne sa nezaprela.*

Castiel Morningstar:
*Castiel ucítil to stlačení a když se podíval Auriel do očí, pochopil. V klidu tedy ustoupil. Mezitím ten muž počkal až si Auriel i s Castielem sednou. Samozřejmě Castiel se netvářil zrovna nejšťastněji. * MDT je jenom co mi tu vymysleli. Muž dvou tváří je to hloupé. Mé jméno je Logan Thackeray. *Castiel opět jen přimhouřil lehce oči a nespouštěl z Logana oči. Jen se tak díval na něj upřeně. No Logan vytáhl jednu masku, která byla lehce naprasklá a bylo poznat, že maska už je starší.* Určitě si myslíte, že jsem vás sem pozval kvůli tomuhle. *Auriel v tu chvíli mohla vidět, že Castiel se jen sebejistě pousmál to značilo jediné, svůj plán dokončil.* Ale kvůli tomu tu nejste . Klidně se pusťte do jídla, nemusíte se bát. *Castiel tomu muži nevěřil ani slovo, stále se tak lehce mračil, ale jak si všiml, že Auriel je vcelku v klidu tak se uklidnil též. Logan ovšem se pootočil směrem k Auriel a té se věnoval více než Castielovi.* Určitě víte kdo je to Morana, že ano mladá lady ? Jste v domě, které patří Bratrstvu Morany. *Hned poté si ukousl trochu jídla, aby dal najevo, že opravdu jídlo není jedovaté a hned to zapil. Castiel jak viděl příbor, ihned dal ruku na jeden z nožů.* To bych nedělal chlapče. *Zaznělo aniž by se vůbec na Castiela podíval. * Co si budeme, je mi jasné, že on ti řekl ať navážeš kontakt s ostatními, zatím co se bude sám připravovat. Východ je jen támhle, stráží je tam osm. Plán, že vyvoláš mezi vámi dvěmi falešnou hádku ti nevýjde. *Ve stejnou chvíli mohla Auriel vidět jak moc byl Castiel překvapený. Doslova to byl jeho plán odvést pozornost na to, že by se "pohádali" . Dedukční schopnosti toho muže byli tak desetkrát vyšší než Castielovi. Opět se Logan podíval na Auriel.* No každopádně Bratrstvo Morany se snaží zlikvidovat nemocné a slabé. Když nejsou nemocní a slabý je tu více jídla pro ty silnější a více léků pro ty silnější. Ty slabší se poté obětují bohyni Moraně a tím nás silnější ušetří....teda takhle tomu aspoň věří ti blbci. Chápete kam tím mířím ? *Tím jim chtěl i vysvětlit proč se je tehdy pokusil zabít, nebyl za tím žádný větší důvod než blbá víra.*

*Prekvapilo ju, že tá skratka znamená ´Muž dvoch tvárí´, radšej nechcela vedieť ako ku nej prišiel.* Rada vás spoznávam, my obaja. *Zľahka kývla hlavou ku Casovi, no nepozrela sa jeho smerom. Nespúšťala pohľad z ich tajomného hostiteľa.* Prečo ste nás sem pozvali Logan? Myslím, že o spoločnosť pri obede v dome plnom mužov núdzu mať nemôžete. *Trošku sa nahla dopredu aby na neho lepšie videla, no po svojich skúsenostiach s orkom a otrávenou vodou bola opatrná a zatiaľ sa ničoho zo stola nedotkla. Na jeho poznámku s tým, že či vie kto je Morana len prikývla.* "Bratstvo Morany." *Zopakovala si v duchu a ďalej ho uprene pozorovala - skôr než ale mohol v rozprávaní pokračovať, oslovil Castiela. Nechápavo skákala pohľadom z Logana na Casa a mala pocit, že jej niečo silne uniká.* "Uhm pardon? Falošná hádka, stráže - čože?" *Zmätene zvraštila obočie - Castiel vyzeral byť prekvapený tiež z toho čo Logan hovoril. Potom pokračoval však Logan ďalej a keď sa na neho dívala veľmi sa snažila pôsobiť, že chápe kam tým všetkým mieri.* Prepáčte ale nerozumiem. Vediete brastvo zasvätené Morane a pri tom v ňu neveríte? *Nahla hlavu jemne na stranu a dúfala, že sa im to pokúsi vysvetliť lepšie.* A hlavne ako do toho celého zapadáme my dvaja? Máte pocit, že sme slabí? *Mierne prižmúrila oči, stále znela pokojne a kultivovane, no vo vnútri v nej narastalo napätie.*

Castiel Morningstar:
*Logan se opět jen lehce usmál.* To je sice pravda, ale tihle pitomci s nimi se nedá pořádně najíst. *Odpověděl ji, jelikož Loganovi dedukční schopnosti byli opravdu na jiné úrovni a díval se Auriel přímo do očí jako kdyby v ní četl. Jak začala skákat svých pohledem jen se pousmál a otočil se na Castiela.* Oh..on vám to neřekl. Měl v plánu vyprovokovat mezi vámi dvěma fingovanou hádku, a až bych nedával pozor ten nůž by skončil v mém krku. *V tu chvíli i Castiel nůž pustil, tenhle muž opravdu byl na jiné úrovni než tihle dva a Castiel se nezmohl ani na slovo, sledoval ho však stále jako lovec svou kořist. Jak se ho ovšem opět Auriel zeptala, musel se znovu smát. * V tom je to kouzlo. Mám svůj důvod proč sloužím Moraně, ne protože ji chci přinést oběti, ale protože s ní chci mluvit. A tu druhé..já bratrstvo nevedu. *Najednou však přišli další dva muži do sálu, kdy se posadili vedle Auriel a Castiela.* Opět, kdyby jste byli slabí nekrmil bych vás, neplejtval bych na vás jídlem. Chci si promluvit o něčem jiném. *Docela ďábelsky se pousmál. Castiel okamžitě vstal ze židle.* Jdeme Auriel. *Logan se jen opřel o židli a až moc klidně pozoroval Castiela, kdy mezitím jeden z jeho mužů si sedl blíže k Auriel a chtěl se ji dotknout. To zalarmovalo Castiela a ihned se natáhl po ruce toho šmejda a doslova mu okamžitě zlomil několik prstů, kdy muž začal křičet, ale to jen pár vteřin, hned na to jeho křik utichl a jeho hlava spadla přímo na stůl, kdy měl v čele zabodnutou dýku. Kdyby se, ale Auriel podívala na Castiela zjistila by, že Castiel ho nezabil, ten se díval upřeně na Logana, který si hrál s další dýkou v ruce.* No, abych pokračoval. Bude lepší, když si k tomu sednete. Chci, aby jste byli moje uši a oči. *V Castielovi se to jen vařilo, Auriel mohla vidět jak to v něm doslova bublá.*