Přístaviště

*Poté co přišel k jejich stolu mu muži a Auriel připravily dne stoličky, na které si mohou sednout. Na Projev Auriel reagoval v pozitivním slova smyslu. Líbilo se mu, jak Auriel mluvila. Otázka je, zda se mu líbil text, který říkala, nebo něco jiného. Třeba její hlas. To by ani tak nevadilo a Elgaladovi už vůbec ne. Jen si všiml, že jí pochválil za její řeč. Možná by jí mohl taky pochválit.* Tohle byla řeč mojí budoucí královny a vaší taky. *Mohlo to vyznít jako kdyby k ní měl něco mít, ale po přidání slov „vaše taky“ by to měli všichni průměrně inteligentní lidé pochopit, že s ní nic nemá. Ovšem barbaři byli jiní. Nevěděl jak to pochopí, byli přibližně stejně tupí jako temní elfové, možná o malinko chytřejší. Auriel měla už lepší volbu slov a lepší projevy. Působila i celkem dost sebevědomě což jsou vlastnosti, které by každá královna měla mít. Dále byla chytrá, byla i milá a neodsuzovala jedince na základě toho, jaké jsou rasy, ale na základě toho, jak se každý chová. Předpoklady k tomu být správná královna. Jenže je tu menší problém. Každá vláda má některé odpůrce, je otázka zda by se s nimi Auriel jako královna dokázala vypořádat. Už v sobě nějakou tu kapku alkoholu měl, takže jeho zábrany byli trošku oddálené. Teda spíš jeho hranice. Nevadilo mu najednou mluvit a začal se cítit příjemněji v této společnosti. Proto když si dosedl na židli, kterou mu tam připravil muž, tak si sundal i kapuci od pláště a každý mohl vidět jak se Elovi na svět podívali jeho dlouhé bílé vlasy. Stejně jako u Auriel. Následně přišla jeho další otázka, která šokovala jeho, i Auriel. Otázka, kterou by nejméně čekal. Zůstal chvíli (přibližně 5 vteřin) šokován a doslova paralyzován. Během té otázky samozřejmě pil tak jako Auriel, akorát ne víno, ale svůj rum, kterého si teď dál neobvykle moc. Zůstalo skoro na dně. No, ještě tam nějakou kapku měl. Během toho co byl paralyzovaný se dokázal akorát udiveným způsobem podívat na Auriel. I když vypadalo, že jí zaskočilo, tak on jí nedokázal momentálně pomoct jak byl šokován. Je pravda, že tak možná vypadají pro někoho, kdo je neviděl spolu o samotě. Jsou to nanejvýš jen kamarádi, kteří při posledním střetnutí tancovali. Možná byli trošku víc než obyčejní přátelé. Ty jen tak spolu netancují, že? Zvlášť po tom co je unesou. Normální přátelé by si dávali chvíli oddych nebo pauzu na srovnání myšlenek, ale oni dva byli prostě jiní, nebo divní.* Nic spolu nic nemáme. *Ujistil ho. Alkohol na něj začíná dost působit. Hlava se mu motá o dost více a už i na sobě cítí, že by nejraději mluvil, nasral každého v okolí, ale nemůže, jinak by si ten alkohol mohl taky platit sám. Auriel a nebo Haldir by mu pěkně poděkovali, záleží kdo z nich by byl rychlejší a dřív by utekl. Haldir se naštěstí koukal jiným směrem než byl stůl barbarů. Ve svém půllitru ještě něco měl, ale nedopíjel to.*

*Usmiala sa na Thorna keď pochválil jej prípitok a zdvorilo prikývla na znak vďaky. V tom ale prehovoril El a keď ju označil za budúcu kráľovnú - prekvapene zažmurkala a trošku očervenela. Už ho nejakú chvíľu poznala a teda skôr hádala, že si ju len doberá - nenapadlo ju, že to myslí vážne. Thorn sa na jeho slovách zasmial a zamyslene si prehrabol prstami svoju bradu.* (Thorn) Tak kráľovná?! *Hlesol, prižmúril oči a pozrel sa na Auriel tak sústredene, skoro ako keby sa ju snažil predstaviť na tróne.* (Thorn) Čo myslíš Agnar, vedel by si sa skloniť pred tuto Auriel? *Pousmial sa napokon po chvíľke ticha na blonďatého muža, ktorý sedel oproti nemu a ktorý bol doteraz zabratý do rozhovoru s iným barbarom.* (Agnar) S jazykom to asi vie, na tróne by jej to pristalo rozhodne viac než Robertovi, no bez urážky - nevyzerá na bojovníka a mesto musí viesť niekto silný. *Usmial sa priateľsky a mykol plecom, bolo jasné, že to nemyslí zle - len bol úprimný.*


*Auri držala v ruke poloprázdnu čašu vína a nedala na sebe znať, že by sa jej ich slová nejako dotkli - na Agnara sa len pousmiala, no skôr než by stihla niečo povedať, prehovoril opäť Thorn a nesúhlasne pokýval hlavou.* (Thorn) Nemal by si ju podceňovať, mohla by ťa prekvapiť. *Prehovoril tajomným hlasom. On už raz naletel, veľmi dobre vedel, že Auri vie byť prefíkaná a, že vie aj bojovať keď je zahnaná do kúta. Sám si to vyskúšal na vlastnej koži a teda mohol teraz mudrovať - aby sa však neprezradil trochu sa uškrnul a mykol plecom.* (Thorn) Len odvážna žena by si prisadla ku bande ako sme my. *Auriel si zľahka zahryzla do spodnej pery.* "Len odvážna alebo hlúpa žena." *Pomyslela si s obavami a aby zahnala nervozitu napila sa vína. Dívala sa pri tom na Thorna a snažila si spomenúť odkiaľ ho pozná. To ale Thorn položil tú otázku - či sú pár a trošku jej to víno zabehlo. Keď ho Elgalad nakoniec uistil, že spolu nič nemajú - Thorn ospravedlňujúco zdvihol krígeľ.* (Thorn) Och snáď som nebol nezdvorilý. *Trošku sa pousmial a napil sa. Tá otázka nebola náhodná, nepýtal sa to preto, že by chcel vedieť či je El jeho sok v láske alebo niečo podobné. To vôbec nie, pre Auriel mal v hlave iný plán než posteľ plnú ruží. Chcel sa jej pomstiť, potrestať ju a neplánoval do toho zaťahovať nikoho ďalšieho - avšak ak by spolu niečo mali tak by musel. Ak by tu mala niekoho kto by za ňu bojoval - musel byť na to pripravený. Elgalad sa z Thornovho zákerného plánu takmer dostal, no len takmer. Akonáhle totiž odhalil svoje elfské uši - Thorn zacítil príležitosť dostať s Auri aj svetlého elfa. Také niečo sa mu nenaskytuje každý deň a hoci ten jeho strážca môže byť osina v zadku, zostal u pôvodného plánu a teda z toho El nevyviazne.* (Thorn) Vidím, že dochádza chlast. Idem barmanovi povedať aby ti nalial ďalší pohár toho snobského pitia. *Zazubil sa veselo a potľapkal po chrbte muža čo sedel vedľa neho.* (Thorn)Pomôžeš mi to odniesť, Brom. *Brom prikývol, dopil svoju kormu a pousmial sa.* (Thorn) Eskel prosím, potrebovali by sme doriešiť to prianie. Dúfam, že si so sebou priniesol pergamen a brká s atramentom. *Stíšil hlas a usmial sa.* (Eskel) Iste. *Hlesol tichým hlasom a s trochu prižmúrenými očami sa pozrel na Elgalada a Auriel.*


*Pôsobilo to takmer ako keby si ich všimol až teraz, potom sa postavil a šiel ku vedľajšiemu prázdnemu stolu aj s koženou brašnou z ktorej vytiahol pomôcky potrebné na písanie aj pergamen.* (Thorn) Je to taká tradícia, keď sa narodí nový malý barbar, podpíšeme sa na prianie v ktorom malému prajeme všetko dobré. Teda - tí čo písať vedia haha, niektorí tam dajú len otlačok prsta či krížik. *Jeho slová pôsobili dôveryhodne, nerobil to prvý krát, toto bola taktika. Eskel veľmi dobre vedel čo má robiť keď ho Thorn požiadal aby "napísal prianie". Bolo to len krytie niečoho horšieho.. omnoho horšieho. To už sa ale Bert s Thornom postavili a šli objednať ďalšie kolo alkoholu. Auriel ešte nebola opitá, no cítila, že jej do hlavy alkohol pomaly stúpa. Po tele sa jej rozlievalo príjemné teplo a cítila sa uvoľnene. Nahla sa ku Elovi a stíšila hlas.* Milý zvyk, hoci som netušila, že barbari sú gramotní. *Špitla a potom sa mu pozrela do tváre.* Inak.. to s tou kráľovnou si si mohol odpustiť. *Pošepla s pobaveným úsmevom. Nehnevala sa - možno aj vďaka alkoholu, ktorý už mala v krvi.*

*Svoje slova samozřejmě vážně myslel, ale byl jediný. Ze slov barbarů slyšel, že to také nemyslí vážně. Dobírali si kvůli němu i Auriel. Alespoň to tak z těch slov vypadalo.* Králem se člověk rodí, co vy víte,z jaké je rodiny? Král není náčelník. *Tímto jí snad trošku uchránil. Všichni muži tam vypadali silně. Každý z nich vypadal silněji než Elgalad a Auriel dohromady. Alespoň dvakrát, né-li třikrát. S jejich stavbou těla se ani nediví, že jsou to bojovníci, mají určité skvělou formu, ale to samé se nedá říct o jejich inteligenci. Elgalad se znova napil a už byl na suchu. Jeho pití došlo. Už se motal a jeho jazyk byl úplně rozvázaný a měl chuť mluvit. Raději ho ale nepoužil, teda zatím. Jen na pár slov ho užilo. Na jeho slova, že by jí neměl podceňovat jen přikývl. Co mohl říct? Nic, Takže to nijak dal nerozebíral. Jeho omluva zněla celkem nepříjemně, nelíbila se mu, byla nezdvořilá, ale to k barbarům asi patří. Tupý jak poleno. Ovšem byl celkem milý a staral se o jeho pití, šel mu pro další. Teda měl jít.. zatím nešel a stále tam stál a dál mluvil. Zmínil se něco o tom, že by se mělo psát nějaké přáníčko. Pro novorozeně. Byla to podle jeho slov nějaká tradice, kde se podepíší do přání, ve kterém přeji všechno dobré. Nebylo to něco co by znal, ale stejně se rozhodl dělat žerty.* A víte o tom, že když se elf, nebo nějaký ork či trpaslík podepíše na přání, tak je to špatné znamení? Nepřejí mu to nejlepší, ale to nejhorší, kromě smrti. Když se mu podepíše vlkodlak a nebo upír, tak to znamená, že mu přejí smrt. *Samozřejmě to nemyslel vážně. Tohle byl pouze výplod jeho mysli co byl aktuálně schopen použít. Jeho opilý stav z něj ale dělal nepředvídatelného člověka. Momentálně mohl na všechny kolem působit nepředvídaně. Nikdo by teď nebyl schopný říct, jestli mluví pravdu, nebo jestli kecá. Pak se k němu nahla Auriel s jejími tichými slovy.* Já ani nevěděl, že jsou tak milý… *Pobaveně dodal. Ovšem pak pokračoval v odpovědi.* Nemohl, víš jak by z tebe byla skvělá královna? *Řekl vážným hlasem. Na pohled vypadalo, že už má dost alkoholu v krvi, celý se motal i v sedě. Jak se totiž k němu Auriel nahla, tak se i Elgalad nahl směrem k ní a přidržoval se stolu aby nespadl, musel se nějakým způsobem dostat i zpět do předchozí polohy. To mu nějakým způsobem šlo, ale musel se snažit, protože se mu celý svět točil. Už prakticky ani nepotřeboval další pití, jinak to s ním zamává ještě víc a bude rád, když se vůbec udrží v sedě, protože ve stoje se udrží maximálně teď. S dalším pitím už pak ne.*

*Prekvapilo ju, že sa jej Elgalad pred barbarmi zastal. Predsa len pôsobili ako banda hrdlorezov, nasvalení, po zuby ozbrojení a jemu aj tak nerobilo problém im oponovať len aby ju uchránil pred ich uštipačnými poznámkami. Nemala slov, dívala sa na Ela s tichým obdivom, nečakala to, opäť ju prekvapil - ako vtedy keď jej doniesol tie šaty. Znovu vďaka tomu v jej očiach stúpol a v duchu hútala nad tým či mu túto odvahu dodal alkohol alebo ... len nejaký vnútorný pocit, že ju chce chrániť. Potom sledovala Thorna ako sa bavil s ostatnými a snažila si zapamätať ich mená. Holohlavý Brom, Blonďatý Agnar, zjazvený Eskel.... Potom keď El povedal o tom, že podpis inej rasy nosí smolu, trochu prižmúrila oči a nahla hlavu na stranu - zdalo sa jej to ako hlúposť a Thorn sa na tom tiež len zasmial.* (Thorn) Možno v Meriwelle El, no nie tu u nás. Tu sa nepodpisuješ za rasu ale sám za seba, za svoju osobnosť. *Uistil ho s úsmevom a vydal sa po ten alkohol aj s Bromom. Auriel sa potom ku Elovi nahla a keď napokon povedala, že si to s kráľovnou mohol odpustiť - opäť ju odrovnal tým čo jej na to povedal.* Uhm.. ja.. vážne si to myslíš? *Sčervenala a keďže bol pri nej blízko opäť ju zaplavili rozpaky. Lichotili jej jeho slová, no zrazu bola príliš rozptýlená jeho blízkosťou než aby sa dokázala sústrediť. Našťastie sa odtiahol a ku stolu sa vrátil Thorn spolu s holohlavým Bromom kládli na stôl krígle s kormou a aj čašu červeného vína pre Auriel a drahý rum pre Elgalada. Auri sa vďačne pousmiala a rovno sa napila aby trošku upokojila svoje splašené emócie. Ku stolu prikročil Bert a na tácku začal zberať prázdne poháre.* (Bert Jarvis) Tiež by som sa pred tebou sklonil. *Informoval ju tichým hlasom keď bral prázdny pohár v ktorom mala predtým víno. Pozrela sa na neho a trochu sa zasmiala - záporne pri tom potriasla hlavou. Doberal si ju a všimol si to aj Thorn, to, že Bert vedel o čom je reč si všimol a nepáčilo sa mu to. Znamenalo to, že Krčmár dohliadal na Auri z diaľky, musel byť teda prefíkaný. Počkal kým Bert odíde aj so špinavými pohármi za bar - do kuchyne a potom posúril svojho kumpána.* (Thonr) Tak čo Eskel? Máš to hotové? *Opýtal sa ho s hraným priateľským úsmevom a kútikom oka si všimol ako Eskel prikývol, a začal skladať úhľadne papyrusy pred ním. Auriel sa otočila na stoličke a hlava sa jej pri tom zatočila, no našťastie nie tak aby dostala závrat.* Čo je tam napísané? *Opýtala sa zvedavo, Eskel skúsene pofúkal stránku aby sa atrament nerozmazal aby a podal jej to.* (Eskel) Pokojne si to prečítaj. *Hlesol a Auri si od neho pergamen vzala. Ten papier bol zvláštny - taký ťažký a hrubý, no najviac ju zaujalo písmo tohto barbara. Nepísal úplne krasopisne, no rozhodne to bolo čitateľné viac než by od neho očakávala.* Nech slnko žiari tvojim srdcom, nech mesiac svieti na tvoju cestu a hviezdy mapujú tvoje úspechy. Želáme ti život plný vyhraných bitiek, silných koní, vášne a šťastia. *Prečítala nahlas s jemným úsmevom a keď sa pozrela do vnútra ešte tam nebol žiadny podpis.* (Eskel) Dáma má prednosť, prosím. *Podal jej pero, ktoré už bolo namočené do atramentu a Auriel si ho od neho vzala. Potom tam dala nacvičený podpis a posunula prianie pred Elgalada. Podala mu pero, ktoré ešte bolo dosť mokré takže nebolo nutné ho znovu namáčať.* Podpíšeš sa teda tiež? *Opýtala sa ho a ak by súhlasil - Eskel by od neho to prianie vzal a položil ho na vedľajší stolík.* (Eskel) Chlapi, zdvihnite zadky a poďte sa mi sem podpísať tiež. *Zvolal a barbari sa po jednom - niekedy po dvoch začali dvíhať zo stoličiek. Thorn sa usmieval, všetko to bolo súčasťou plánu - toto nerobili prvý krát, aby Auriel a El nevideli kde sa zvyšok barbarov podpisuje, (bola tam "falošná" vložená stránka, preto bol ten papyrus tak hrubý a Eskel tiež zamenil atramenty, Atrament, ktorým sa podpisovali barbari sa dal zmazať prstom. Bola to poistka ak by chceli El s Auri či Bert vidieť finálnu verziu priania bol to priam dokonalý podvod. Thorn zdvihol krígeľ aa usmial sa na Auriel s Elom.* (Thorn) Tak čo El, vyhovuje ti tento alkohol? Na zdravie *Uškrnul sa keď videl, že sa ten elf motá už po sediačky.*

*Svými slovy mu barbar oponoval, nelíbilo se mu, že jeho slova jsou vyvrácena, protože se pak cítí potopeně a méně důležitě. Hlavně potopeně. Na to byla snad už jen jedna odpověď.* Pokud chcete, tak se podepíšu sám za sebe, ale v tom případě to bude nosit smůlu… *Popadl chvíli dechu. Musel sebrat odvahu, což díky alkoholu bylo dost snadné.* Víte... Já nemám rád barbary, takže pro vašeho syna to bude jen horší když se podepíšu. *Ovšem, bylo mu jedno, jestli jejich syn bude mít nějakou smůlu v životě díky tomu podpisu, nebyl to jeho syn a tak se o to ani nezajímal. Ani ho neznal a přesto že to bylo novorozeně, tak si zachoval celkem chladnou hlavu. Nedělal z toho nějaký povyk, ale jen konstatoval, to co si myslí, to co cítí, že je správné, nebo špatné. Jeho vnímání co je dobré a co špatné nebylo nejlepší, protože na něj působily geny světlých elfů, kteří opovrhovali ostatními rasy. Snad krom vlkodlaků a satyrů. Naštěstí Ela pomaličku Auriel napravovala svým jednáním, svými slovy a s různými gesty, které ho nutili popřemýšlel, zamyslet se a pokusit se to změnit. To na sobě. Na její slova jí pouze přikývl, neříkal nic. V jeho stavu bylo lepší přikývnout než mluvit. Zase by si rozvázal jazyk víc než by měl, možná víc než teď u barbara j když to bylo ještě málo, pouze to vysvětlil. Pak přišel Bart, který posbíral prázdné nádoby na pití, které na tácku odnesl. Ten si Auriel taktéž dobíral, alespoň to tak vypadalo, což Elgalada trošku užíralo. Pak už barbaři připravily pergamen s brkem. Pokojně sledoval jak mluví auri a čte co je na daném pergamenu, který následně podepsala. Podala ho Elovi, ten si ho tak, chtěl přečíst, ale z jeho podnapilosti mu tam pluly pomalu písmenka z jedné strany pergamenu na druhou. Ani si nevšiml, že by byl nějaký hrubý. Rozhodl se věřit Auriel a taktéž ho podepsal. Neměl nějaký nacvičený podpis, jen napsal svoje jméno. Pak jeden barbar zvolal, ať ostatní zvednou zadky a jdou se podepsat. To povzbudilo jejich důvěryhodnost. Elgalad pergamen s brkem poslal dál aby se nemačkali u něj. Toho si všiml Haldir, jen slepý by si nevšiml zvedajících barbarů, kteří zmenšují vzdálenosti mezi sebou samými jako kdyby se zhlukovali. Upřel na ně zrak, netušil že Elgalad něco podepsal.* [b]Alkohol vyhovuje, trošku se mi motá hlava, ale chutná a chci další.[\b] *Zažádal o další, chce další. Neuvědomuje si, že by taky mohl skončit špatně pokud bude pít bez kontroly, čemuž je teď na dobré cestě.*

*El sa v jej očiach neudržal na piedestáli vo výšinách veľmi dlho, potom čo povedal, že nemá rád barbarov, Auri to sklamalo a zranilo - pripomenulo jej to ako vníma smrteľníkov a tým pádom aj ju a posmutnela. Brom sa na Elgalada zamračil a Agnar tiež, vrava utíchla a atmosféra minimálne pri ich stole začala hustnúť. Auri by za normálnych okolností len nad jeho slovami mávla rukou, vedela, že v jeho očiach nie sú ľudia viac než len špinavé handry, no teraz mala v sebe víno a tak nemlčala. Chytila pod stolom Ela za nohu kúsok nad kolenom, no nie tak vysoko na stehne aby to bolo nemravné.* El nebuď prosím nezdvorilý, obzvlášť keď nás pozvali medzi nich. *Pozrela sa na neho a varovne spevnila stisk na jeho stehne. Nemohlo ho to bolieť, nemala toľko sily a ani sa nesnažila mu ublížiť. Jej hlas bol tichý a jemný, pôsobila však neústupne - jeho hanlivé slová voči ľuďom/barbarom si brala osobne.* Nie si hlúpy, no niekedy zabúdaš, že už nie si v Meriwelle. Obzvlášť tu v Desperose sme si všetci rovný pretože sme tu všetci uväznený rovnakým spôsobom. Bez výhod a privilégií. *Keď to povedala, odvrátila od neho pohľad, pustila mu nohu, vzala si do ruky čašu a napila sa. Agnar si pri pohľade na Auri oblizol pery, na moment to vyzeralo, že chce niečo povedať, no napokon si len bez slova pripil s ňou a trochu sa usmieval. Brom strnulo hľadel na elfa, no keď sa napil aj Thorn - chopil sa tiež krígľa s pivom a medovinou. Medzičasom sa Barbari vystriedali pri podpisovaní falošného priania a Eskel ho schoval do brašny s víťazoslávnym úsmevom, ktorý nemohli vidieť ani Haldir, Bert či El s Auri, (bol ku nim vtedy otočený chrbtom). Vrátil sa ku stolu a pokračoval v popíjaní. Thorn vypozoroval, že Elovi alkohol už udrel do mozgu, no Auriel vyzerala stále príliš triezvo. Elgalad mu neodpovedal na jeho otázku či mu drahý rum chutí a tak sa rozhodol nepredstierať ďalej voči nemu záujem. Namiesto toho uprel pohľad na Auriel.* (Thorn) Neberieme si to osobne, sme zvyknutí na predsudky. *Uistil ju a mal chuť dodať "hlavne od rasistických elfov", no na rozdiel od Elgalada on nemal rozviazaný jazyk alkoholom a snažil sa získať dôveru jeho femme fatale - Auriel.* (Thorn) Si pod kupolou dlho? Nemôžem si pomôcť, no ... ženy ako ty tu často nevídame a ty ani nemáš nikoho kto by ťa ochraňoval. *Nahol sa trochu dopredu a prižmúril oči.* (Thorn) Ako to tu zvládaš? Musí to byť nebezpečné. *Snažil sa z nej vymámiť informácie o nejakých spojencoch, ktorí by ju mohli hľadať a pokúsiť sa zachrániť po tom čo uplatnia to pod čo sa nevedomky Auri s Elom upísali.* Som tu príliš krátko než aby som si na toto miesto zvykla a zároveň som tu dlhšie než by som chcela. *Vysvetlila s úsmevom, trochu záhadne a zažmurkala nad jeho ďalšími slovami. Jazyk sa jej nemotal, no hlava sa jej točila už poriadne.* Mala som spoločníka, ktorý ma ochraňoval ale... dnes mi Bert povedal, že je mŕtvy. *Neveselo sa pousmiala a napila sa opäť vína - tento krát hlbokým dúškom. Skoro ako keby to dokázalo zahnať žiaľ, ktorý cítila. Auriel ešte stále ovládala svoje emócie, no aj tak sa jej v očiach leskla bolesť.* Našťastie ma naučil postarať sa o seba a tak už žiadneho ochrancu nepotrebujem, zvládnem sa o seba postarať sama. *Vysvetlila a Thorn mávol na barmana aby Auriel dolial víno.*

*Neměl rád barbary kvůli jejich zvyklostem, kvůli jejich nátuře a jejich dost nízké inteligenci. Mají snad nižší inteligenci než temní elfové a to je co říct. Pak ho chytla za dolní část stehna, skoro až na koleně. Začala mluvit. El v hlavě uznal, že byl nezdvořilý, ale zároveň měl potřebuju říct pravdu a tak jak to cítí on. To je přece to nejcennější, ne? Svůj stisk sevřela o něco víc jako takovou výhrůžku. Nebylo to nic extra, ale bylo to cítit, jak zapnula svaly v ruce aby mohla více stisknout. Měla pravdu, což donutilo stáhnout elfí ocas a tvářit se jako kdyby něco provedl a litoval toho. Nelitoval toho co řekl, ale toho, že se to evidentně dotklo Auriel.* Promiň… *Řekl jen tichým hlasem a podíval se směrem na zem jako kdyby se díval na její nohy. Bylo to jejím směrem přímo do země. Ani si nevšiml, co se pak dělo. Ruka z jeho stehna zmizela stejně jako pozornost Auriel, kterou teď věnovala jednomu z barbarů, který na ní promluvil. Nějak na ně ale nereagoval, teda jen chvíli než řekl, že jí nikdo neochraňuje. V tu chvíli cítil, že by potřebovala trošku ochránit. Sice nebyl ten ochranářský typ, ale z ničeho nic, poprvé v jeho životě přišel tento pocit. Na to se musel zvednout a podívat se na barbara.* Samozřejmě, že má ochránce. *Tím samozřejmě myslel sebe, i když to tak nebylo, musel to nějak zahrát. Ty jeho slova se mu přestávali líbit a i přesto, že se motal, sotva se držel na nohou bez pomoci, tak při smyslech stále byl. Sice ní už otupělé, ale ne natolik aby mu to bylo jedno. Jednou rukou se opíral o stůl s pohledem, které, mu směřoval přímo do očí. Haldir všechna jejich slova slyšel a když viděl, že se Elgalad zvedl, tak usoudil, že jde do tuhého. Díky lepšímu metabolismu vlkodlaka dokázal alkohol spalovat rychleji než obyčejný člověk a navíc měl jen 3 piva, která ho nepoloží. Ani se nemotal, takže k tomu stolu barbarů, kde byl i Elgalad s Auriel přišel s normální chůzí. No, bylo vidět, že je připravený bojovat přímo proti všem barbarům co tam jsou. Zastavil se za Elgaladem a zůstával stát. Byl připravený oba dva, jak Ela, tak Auriel stáhnout dozadu za sebe a všechny je zadržet. Je pochopitelné, že Ela ochrání, ale co vedlo k tomu, že ochrání i Auriel? El jí má rád a ví, že asi od sebe nemůže oddělit a pokud to tak udělá či se o to pokusí, může to zjistit Elgalad a nadosmrti se na něj hněvat a to že elfové žijí opravdu dlouhou dobu. Pokud by se to pokusil udělat na tajňáka, tak El si to stejně nějak zjistí, přece jenom pravda… ta vyjde vždy najevo. Je jedno jestli za týden, nebo za den, nebo klidně za rok či pět let. Vždy vyjde najevo. Elgalad by je mohl ještě provokovat tím, že nedostal svoje pití, které chtěl. Z této situace ovšem vyčetl, že je dost napjatá na to, že stačí málo a z krčmy se stane aréna.*

*Upokojilo ju, že sa El stiahol keď dala najavo, že sa nespráva slušne a, že s jeho správaním nesúhlasí. Dokonca sa aj ospravedlnil čo ju nesmierne potešilo. Jedna vec totiž bola byť úprimný a druhá byť hrubý - o tom bolo umenie konverzácie, ktoré žiaľ Elgalad neovládal. Nemohla mu to mať však za zlé, bol pripitý a niekde vo vnútri vedela, že ho ku tomu nikdy nikto neviedol. Od detstva mu vštepovali, že je lepší než ostatní, žil v prostredí kde sa elfovia vyjadrovali hanlivo o každom kto nepatril ku ich sorte. El sa musel ešte veľa učiť, prispôsobiť sa novému prostrediu a spoznať aj iné stránky sveta než len perfektný Meriwell. Tak či tak - El robil pokroky to sa mu muselo nechať. Nemala problém Thonovi úprimne odpovedať na všetky jeho otázky - aj u nej účinkoval alkohol a okrem toho bola v relatívne bezpečnom prostredí. Bol tu Bert, ktorému dôverovala a Elgalad, ktorý si to v minulosti síce s dôverou u Auri dosť pokazil, no svojim správaním počas ich posledných spoločných stretnutí si to už celkom vyžehlil. Snažil sa poriadne a Auriel teda zhodnotila, že si už taktiež znovu zasluhoval jej dôveru. Keď povedala Thornovi, že sa o seba vie postarať sama a nepotrebuje ochrancu - skutočne tomu verila, guráž jej dodávalo víno ale aj všetky tie veci ktoré už v Desperose zvládla prekonať. Elgalad sa však trochu zapotácal a začal sa dvíhať zo stoličky so slovami, že má ochrancu - jeho. Úplne ju to odrovnalo.* "Č-čože?!" *Vytreštila oči - netušila ako to myslí a prečo to hovorí. Očervenela, samozrejme, že jej to lichotilo, no nechcela vyvolať žiadny konflikt a keď videla, že sa ku nim blíži aj Haldir - poriadne sa napila vína, prakticky ho dopila do dna a postavila sa zo stoličky tiež. Hlava sa jej zatočila, no ovládla závrať a chytila Ela. Prakticky ho objala - jednu ruku mu dala na hruď a druhú mu dala na chrbát.* Správne El, ty si môj ochranca. Mohol by si ma prosím odprevadiť domov? *Nástojčila na tom. Jazk mala trochu ťažkopádny, no stále dokázala súvislo rozprávať - bolo však na nej vidno, že je pod vplyvom alkoholu. Na moment nenápadne posunula drahý nedotknutý pohár rumu ďalej od svojho elfieho priateľa - aby ho nenapadlo sa ho napiť. Už mal očividne dosť po prvom poháriku - musela to byť poriadna sila, nečudovala sa, že bol tak drahý.* (Thorn) Noták, daj si pohov chlapče .. aj s tvojim ochrancom. *Zdvihol ruku ako keby chcel situáciu upotiť, či sa po Auri načiahnuť, no napokon to nespravil, položil ruku naspäť na stôl. Vrava barbarov utíchla, sledovali vyvíjajúcu sa situáciu spolu a odhadovali či bude nutné zakročiť. Bert na nich hľadel tiež, prižmúril oči a zvažoval či má zakročiť. Haldir pôsobil bojovne a El tak nejako tiež. Thorn však nechcel eskalovať násilie. Zatiaľ nie a tak sa len pousmial.* (Thorn) Auriel, môžeš predsa ešte zostať a pobaviť sa s nami. Sľubujem, že ťa rozveselíme. *Zazubil sa na Auri a niečo v jeho pohľade, v tých slovách, Auriel na moment pripomenulo... niečo známe, niečo z minulosti, niečo čoho sa bála. Pohľady barbarov jej už vôbec neprišli priateľské. Skôr hladné, lačné po ... násilí? Nechcela myslieť na spôsob akým by ju chceli rozveseliť. Jej fantázia šla na plné obrátky a cítila ako sa zachvela. Len dlhé roky tréningu zabezpečili, že svoj strach nedala na sebe znať - mala nasadenú pokojnú masku. Musela však uznať, že teraz bola vďačná za to, že za ňou stojí Haldir (aj keď sa ho stále bála). V tejto chvíli však jeho blízkosť uvítala ako keby to bol jej najlepší priateľ.* Nie ďakujem Thorn, sme vďační, že ste nás pozvali, no už chcem ísť domov. Som unavená a .. chcem trúchliť osamote. *Trošku potriasla hlavou a prinútila sa ku jemnému úsmevu.* Rada som vás spoznala, páni. *Ako to povedala kývla hlavou a dúfala, že El bude rozumný. Chytila ho za ruku, zdvihla ku nemu prosebný pohľad a jemne ho potiahla smerom ku Haldirovi a ku východu z krčmy.* Poďme, Haldir - El. *Popohnala ich smerom ku dverám a dúfala, že pôjdu s ňou preč.*

*To co udělala Auriel ho zaskočilo. Jen se cítím potřebu a nutnost se jí zastat. Obě ho objala muselo to na ní dost působit pokud ho objala když se jí zastal. K němu taktéž směřovali slova si Auriel, která byla jen pro Elgalada. To ho zahřálo uvnitř v nitru a svojí ruku, blíž k Auriel zvedl a objal jí na chvilku kolem pasu dokud ho nepustila. Pokud vůbec ho pustila. Pokud takhle nezůstala po celou dobu. Tak i on zůstal takhle po celou dobu. Tohle mu chybělo. Samozřejmě jí objal pokud ho objala z boku (což by mi dával smysl pokud ho chytila na zádech a na hrudi), pokud ne a nebylo by možné jí obejmout kolem pasu, tak jí logicky neobjal a jen se nechal uchvátit objetím. I pokud objal jí, tak stále v jejím objetí mu bude dobře.* Samozřejmě, abys bylav bezpečí. *Usmál se na ní. Bylo rozhodnuto.. musel jí jít doprovodi. Alespoň z této tupé bandy mohl vypadnout. Posunutého poháru si samozřejmě nevšiml, teď tu bylo dost rušivých elementů, které ho od toho odrazovali. Jeden nevítaný rušivý element byl barbar, který po jeho dalších slovech ujistil Ela, že s ním nechce mít v budoucnosti nic společného. Raději ho už v životě neviděl. Druhý rušivý element byl příjemný, byla to Auriel a není objetí, které ho odrazilo od nepříjemné, dost napjaté situace. Stačil jeden krok k tomu aby se to tady celé zvrtlo. Když zdvihl svojí ruku, tak trošku odstrčil Auriel dozadu, couvl společně s ní o jeden menší krok. Haldir byl připravený okamžitě je stáhnout a ochránit svého chráněnce a jeho kamarádku. Po jejich společných tancích si teda není jistý, zda je to pouze kamarádka, ale jestli není něco víc. Taky byl jednou mladý, taky byl zamilovaný a ví jak to vypadá. Není úplně blbý, ale je dost inteligentní. Teď na to ovšem neměl moc čas myslet, jeho pohled byl upřený na barbary. Konkrétně na jednoho barbara.. to byl ten, který nejvíce mluvil. Při dalších slovech barbara se El zamračil. Nelíbilo se mu, že barbar jí tu stále chtěl. Nejspíš nepochopil danou situaci. Auriel chtěla domů a chtěla s sebou vzít i Ela, to ona byla ta, co chtěla domů. Ne on. Pak ovšem se přestal mračit a poklidným hlasem jim řekl.:* Dáma řekla, že chce jít domů, takže jí nepřemlouvej. *Mohl by dodat, že její slova jsou pro ně jako přikázání. Takovou srandu si mohl udělat, ale bránilo mu v tom dána situace kam se to nehodí a nechtěl by zde rozervat boj, kterého by se sám neúčastnil. Spíš by to byl Haldir proti barbarům. Nepochybuje o tom, že by je Haldir nedokázal ochránit, že by je nedokázal zabít, ale přišlo mu to trapné, nechat za sebe někoho bojovat. Samozřejmě odpověď Auriel byla daleko klidnější. Pokojnější. Byla v tom lepší, alespoň na venek. Nastavovala někdy falešné tváře, ale to jak to brala uvnitř sebe, to zatím nezjistil. Na její slova, že chce truchlit o samotě si trochu posteskl. Bylo mu líto, že se utápí v tom, že ztratila nejužšího přítele. Přece je tady pro ní aby mohla se mu svěřit a nemusela nastavovat falešné tváře. Pak ho chytla za ruku a odtáhla ho pryč z tohoto místa. Samozřejmě, že se kymácel. Motala se mu hlava a několikrát málem narazil do židlí od stolu. Naštěstí se jim tak nějak vyhnul. Za sebe na barbary se nedíval. Od toho tam byl Haldir aby je ochránil, ten šel až za nimi. Hlídal aby barbaři neudělali nějakou hloupost, která by je stála život. Samozřejmě slova Auriel se Haldirovi nelíbila. Nelíbilo se mu, že nějaký člověk mu říká co má dělat. Samozřejmě neměl na vybranou, přece jenom s ní šel Elgalad a tak musel jít taky.* No vidíš, nechal jsem tam to pití… *Trošku si posteskl. Nehodlal se pro něj vracet.*

*Objala Elgalada hlavne preto aby ho upokojila, aby ho zadržala ak by chcel urobiť nejakú hlúposť. Nechcela totiž aby vyprovokoval bitku, ktorá by sa skončila krviprelievaním. Vedela, že by sa Haldir nedržal späť a dokázal by behom žmurknutia premeniť túto krčmu na hotové jatka - toho rozhodne nechcela byť súčasťou. Elgaladovej reakcie sa obávala, no rozhodne nečakala, že ju objíme tiež. Na moment zadržala od prekvapenia dych, no nijako neprotestovala hlavne keď súhlasil s tým, že pôjdu spoločne preč so slovami, že chce aby bola v bezpečí - kvôli tejto jeho vete sa začala červenať, no upokojovala sa tým, že z neho len hovorí ten drahý rum. Nepúšťala Ela po celý čas a on ju tiež nie. Keď sa ju Thorn pokúsil prehovoriť - El sa opäť zachoval ako skutočný ochranca a pomerne slušne - na elfie pmery - Thorna poslal kade ľahšie. Cítila, že jej horia líčka čím ďalej tým viac, takéto správanie od Ela nikdy nečakala, no nemala čas sa nad tým dlhšie zamýšľať. Nechal ju aby ho držala za ruku a vyviedla von z hostinca. Dokonca ešte aj Haldir ich bez reptania nasledoval a kryl im pri tom chrbát. Vo dverách sa Auri ešte otočila na Berta, zamávala mu na rozlúčku a potom vykĺzla na čerstvý vzduch.* "Ach to mohlo dopadnúť zle." *Uvedomila si a trošku sa jej uľavilo. Na moment zavrela oči a nechala chladný vzduch aby ju pohladil po zavretých viečkach. Až po chvíli si uvedomila, že stále držala Elgalada za ruku a tak sa na neho ospravedlňujúco usmiala a pustila ho - teda ak jej to dovolil. Ak by ju chcel držať ďalej nechala by ho a nie preto, že je silnejší. Zasmiala sa na jeho slovách o tom, že tam nechal ten alkohol.* Si neuveriteľný. *Trochu potriasla hlavou a dúfala, že jej chladný nočný vzduch pomôže zbaviť sa rumenca.* Uhm, naozaj ma odprevadíš domov? *Opýtala sa ho a ak by súhlasil - takým veselým krokom by sa vydala smerom ku domu kde žila s Naiyirin. Stále kráčala ladne, no pri chôdzi teraz pôsobila tak nejako .. ako keby sa jej mali každú chvíľu zamotať nohy. Medzi tým v hostinci Thorn stíšil hlas a kývol na jedného z barbarov aby prišiel ku nemu.* (Thorn) Sgern, prenasleduj ich, ale tak aby o tom nevedeli .. ten jeho ochranca môže byť upír či vlkodlak, nebuď po vetre. Chcem vedieť kde to dievča žije a či býva sama. Odíď hneď kým je ten krčmár vzadu, nechcem aby mal podozrenie. *Prikázal na čo ten barbar len prikývol a bol pripravený prenasledovať ich tak ako mu bolo prikázané.*


*Thorn sa potom uškrnul na Eskela a ten mu s vážnou tvárou vybral z tašky "prianie". Thorn ho vzal, otvoril a odstránil falošnú prednú stránku s tými trápnymi slovami o hviezdach, slnku a mesiaci. Dlaňou zotrel všetky podpisy ktoré boli písané tým ľahkozmazateľným atramentom. Po týchto úpravách sa zrazu to prianie premenilo na zmluvu. Zmluvu podpísanú Auriel a Elgaladom.* (Thorn) Dobrá práca. *Pochválil svojho spoločníka a s diabolským úsmevom zmluvu zroloval a vložil do vnútorného vrecka svojho plášťa.* (Thorn) Ešte sa poriadne zabavíme. *Hlesol na čo sa Agnar a Brom zasmiali.*

*Během cesty ven se ještě rozhodla otočit a na chvíli mu hlavou proběhla myšlenka, že se bude chtít vrátit. Naštěstí se rozhodla pouze zamávat a následně odešla s Elem v zádech a Haldirem ještě za zády Elgalada. Naštěstí z krčmy odešli ještě než někdo udělal první krok k boji. Co vyšli z hospody, tak ho stále držela za ruku. Přišlo mu to roztomilé. Ne zas tak romantické, ale roztomilé. Jak když malé dítě drží za ruku jeho maminka. Nehodlal se jí pustit a proto když se chtěla odtrhnout, tak jí držel. Nedovolil jí to, chtěl aby se drželi za ruku společně celou cestu.* Dobře, jak si přeješ. *odpověděl jí s klidným hlasem. Už ho nemusela táhnout za sebou, alespoň ne doslova. Byl vedle ní, držel jí za ruku a koukal se kolem sebe. Haldir jim byl těsně v zádech a neměl sebemenší připomínky. Alespoň na oko. V duchu s tím stále nebyl úplně smířený, že se Elgalad se nechal zblbout člověkem. Obyčejným naštěstí. Kdyby to byl ork či trpaslík, tak by to už nepřežil. Nedokázal by unést fakt, že by se zamiloval do někoho vzhledově ne moc hezkého jako je elf. Člověk ještě ušel, ten nebyl tak ošklivý, alespoň v jeho očích. Co se týče Ela, tak ho musela Auriel stále vést, nevěděl kde bydlí natož kudy se tam jde. Musela ho vést a on se nechá unášet. Kam půjdou a kudy, to nemá sebemenší tušení. Samozřejmě ani jeden z nich netušil, že se někomu upsali a že je někdo sleduje. Na to byli moc podnapilý a hlavně… z počátku byli příjemní, nejspíš je ale vyprovokoval Elgalad svým chováním. To by ho nenapadlo, že by je někdo sledoval. Ani Haldir nic zatím nespatřil. Společně oba dva podnapilý šli městem, drželi se za ruce a lidi, kteří byli v tu dobu venku na správném místě, tak mohli vidět, jak chodí El skoro až ze strany na stranu až co mu rozpětí jejich rukou dovolilo.*

*El jej ruku nepustil, a Auri neprotestovala - vzhľadom na to, že mal problém kráčať rovno brala to ako formu pomoci, ktorú mu dožičila a necítila sa pri tom nemravne. Studený vzduch jej robil dobre, prečistil jej myseľ a čím boli ďalej od krčmy tým rýchlejšie zabúdala na lačné pohľady barbarov, na Thorna, ktorý jej bol tak strašne známy a pri tom si nevedela spomenúť odkiaľ ho pozná. Elgaladove ochranárske maniere v kombinácii s jeho teplou dlaňou - to bola obzvlášť príjemná kombinácia, ktorej sa ešte nechcela vzdať. Ignorovala ľudí okolo - či už im venovali pozornosť alebo nie. Nevadilo, že bola pripitá, nezablúdila, orientovala sa pomocou nenápadných značiek, ktoré cielene rozmiestňovala po celom Desperose, (nakoľko mala mizernú orientáciu aj za triezva). Cesta prebiehala pokojne, Sgern bol nenápadný, držal sa bokom podľa pokynov Thorna a teda netrvalo dlho a Auriel už v diaľke videla dom kde žila. Vo vnútri sa nesvietilo čo znamenalo, že buď Naiyirin už spala alebo mala nočnú šichtu u felčiara.* Tak, tam bývam a uhm.. keď sa tak nad tým zamyslím, kde vlastne máte domov vy s Haldirom? Je to ďaleko? Ehm, Naiyirin by určite nevadilo ak by ste dnes zostali u nás .. chcem povedať, je neskoro. *V tej chvíli jej nedošlo, že jej pozvanie mohlo byť nevhodné. Chcela sa Elovi odvďačiť za jeho chrabré, gentlemanské správanie ktoré predviedol pred barbarmi. Nemala nemravné úmysly, jej ponuka bola počestná hoci trošku sebecká - po tom čo sa dozvedela, že je Cas mŕtvy, nechcela byť sama. Hoci v krčme tvrdila, že chce truchliť osamote, nebola to pravda. Ruku v ruke spoločne s Elom prišla ku dverám a čakala či sa rozhodnú, že pôjdu preč alebo či zostanú s ňou.*

*Auriel je táhla uličkami Desperu, ve kterých se Elgalad celkem rychle dokázal ztratit. Už nedokázal říct, kde přesně je krčma a kudy se k ní jde. Až takhle byl podnapitý. Značek, které tvořila Auriel si samozřejmě nevšiml, nevšiml by si jich snad ani za střízliva natož v jeho aktuálním stavu. Jak šli, tak trošku jeho chůze byla čím dál tím plynulejší. Jeho motání se kolem bylo též menší a jeho stav na oko vypadal lepší. Po chvíli dorazili k jednomu baráku, před kterým se zastavili. Po jejích slovech, že tam bydlí se usmál.* Spíme na místech, kde nikdo není. V troskách domů. v jeskyních. Haldir má vždy uši na špičkách. *Musel na něj dávat pozor když byl v polospánku ve své vlkodlačí podobě.* Myslím si, že by Haldir asi nepřistoupil přebývat u někoho, koho nezná. S tebou mu to vadit nebude, a pokud ano, tak ho stejně přemluvím... ale tu Naiiyrin neznám ani já. *Kdyby se stala nějaká věc, která by zajistila, že Naiyirin nebude doma, tak by na to i přistoupil. Za tu dobu co byl v Desperosu nebyl v domě přes noc. Vždy spali venku v nějakých polorozpadlých domech. Elgalad samozřejmě taktéž neměl v mysli myšlenky o nemravných věcech. Mírně se červenal. Nikdo mu ještě nenabídl přístřeší.*

*Otočila sa na Ela čelom a chrbtom sa oprela o dvere. Zdvihla ku nemu tvár a chápavo prikyvovala, stále držala jeho ruku a - možno to bolo alkoholom, no povzbudivo sa usmiala.*  Naiyirin je mi ako matka, je skvelá - ráno ti ju predstavím. *Venovala mu žiarivý úsmev, odomkla dvere a po tom čo schovala kľúč do malého mešca - chytila ho voľnou rukou za jeho druhú ruku a jemne ho potiahla do vnútra.* V tom prípade.. vás pozývam ku nám. Je to tu skromné, no útulné. Cíťte sa ako doma. *Mala chuť dodať, že mu to dlhuje, no rozmyslela si to.* Haldir môže spať tu a strážiť dvere... tam je malá kuchyňa - tade sa ide do pivnice. Naiyirn má izbu na poschodí a ja spím tam. *Kývla na dvere, ktoré boli najbližšie pri nich, no dnu nehorela jediná petrolejová lampa - nebola tu jediná sviečka. Pohladila Ela palcom po chrbte ruky.* Daj mi chvíľku, zapálim sviečku. *Požiadala ho aby ju pustil - nakoľko pred krčmou a počas cesty sa ku tomu veľmi nemal.* Naiyirin? Si doma? *Zvolala, no nikto jej neodpovedal.* Tak zrejme nie. *Šepla tak aby ju počul aj Elgalad a trochu sa zachichotala - odbehla do nejakej chodby a keď sa vrátila v ruke mala malý stojanček na ktorom horela sviečka.* Naiyirin pracuje u felčiara, často tam býva do noci, niekedy až do rána ak majú nejaký závažný prípad a musí na niekoho dohliadať a dávkovať mu lektvary. *Vysvetlila a vybrala opäť kľúčik z vrecka čakala či Haldir teda vojde dnu aby mohla zamknúť vchodové dvere - predsalen Naiy mala vlastný kľúč a tu v meste musí byť jeden opatrný.* Tak čo, zostanete? Mám tu jedlo, víno... dáte si niečo? Mám aj čistú vodu .. nie ste smädní ? *Dotazovala sa a čakala ako sa rozhodnú. Na perách mala trošku vzrušený úsmev, toto bola prvá návšteva, ktorú si sem priviedla odkedy tu býva.*

*Když mu Auriel řekla, že mu ráda představí její matku, tak se trošku zarazil. Nečekal, že by mu ona představila svojí matku. Zrovna ne někomu jako je on. Přece jenom on se sám obával, že Auri by byla zklamaná tím, jak by se k ní mohl chovat. Když ale řekla, že mu jí ráno představí, tak usoudil, že doma nejspíš nebude. Pak už jen odemkla dveře a vešla dovnitř. Zatáhla tam i Ela, který se samozřejmě nebránil. Nemohl se ani bránit. V jeho momentálním stavu nemohl vyvinout tolik síly aby se ubránil. Hlavou naznačil Haldirovi aby šel taky dovnitř. Naznačovat mu to nemusel, ten tak i tak musí vstoupit už jenom kvůli tomu, že tam jde Elgalad. Haldir se ubydlel na místě, které mu Auriel ukázala. Elagalad mezitím spolu s Auriel pokračovali procházkou jejich domem. Její pokoj nebyl daleko. Byl kousek od místa, kde bude prozatím přebývat Haldir. Auriel pak šla pro svíčku. Divil se, že v této tmě něco vidí. Přišla s hořící svíčkou, která osvěcovala okolí kolem nich. Její rádoby matka doma nebyla, což byla pro něj dobrá zpráva. Nemusel myslet na to jak se k ní bude chovat tak aby neublížil Auriel a jak by si zachoval svojí elfskou důstojnost. Na ní přece nesmí zapomínat. Už teď je podle elfského kodexu z Meriwellu pošpiněná, že věří člověku. Že s ním tráví dobrovolně čas. Nechtěl přijít ani o zbytek té hrdosti. Co kdyby se vrátil do Meriwellu a Haldir by to někdy nechtěně vykecal? Třeba při popíjení v tehdejší hospodě? To by mu hlavou běhalo, když by nebyl opilý. Teď na to nemyslel a jediné na co dokázal myslet je jak stráví zbytek večera, který se blíží ke konci a pomalu bude začínat noc. První noc tady za poslední rok, kterou stráví jako normální člověk což rozhodně ocení. Pak nad jejími slovy, že tu její matka nebude možná až do rána jen jakoby mávl rukou v hlavě. Fyzicky to neudělal.* Já zůstanu.. a Haldir nemá jinou možnost v tom případě. *Byla to pravda, neměl. Když tu zůstal on, tak musel i on. Od toho byl ochránce. Na její otázku nemohl odolat. Měl chuť ještě na nějaký alkohol i když bude slabý.* Klidně si dám víno, pokud dovolíš, ale musíš si dát se mnou. *Kdyby si nedala s ním, tak se bude cítit trapně, že bude jako jediný pít.*

*Keď El povedal, že zostanú - Auri to potešilo. Nezakryla úsmev, so širkokým úsmevom prikývla a ponáhľala sa zamknúť vchodové dvere. Potom z neďalekej skrinky vzala dva vankúše a dve deky. Položila ich na pohovku v miestnosti s malým krbom kde plánovala, že Haldir a El prespia. Predpokladala, že Haldir nechá na pohovke spať Ela a hoci Haldira nemala rada, nechcela aby sa cítil nepohodlne a preto doniesla deku a vankúš aj pre neho - to bola proste jej naivná dobrota, starala sa o niekoho kto ňou opovrhoval a kto by pre ňu niečo takéto nikdy nespravil. Pohybovala sa po izbách ladne a hbito aj keď mala v sebe víno, po ceste sem vytriezvela dosť na to aby to zvládla. Bola ako taká svetluška nakoľko so sebou všade nosila malú sviečku, ktorou si svietila na cestu. Po tom čo sa postarala o Haldira a budúce Elove lôžko, vrátila sa ku Elgaladovi a automaticky ho chytila za ruku - v druhej ďalej držala svietnik.* Poď teda za mnou. *Hlesla a zaviedla ho do malej kuchyne kde bol stôl s dvomi stoličkami, nejaké skrinky, nádoba na vodu, piecka.. proste klasická kuchyňka.* Pokojne sa posaď. *Usmiala sa a položila na stolík sviečku ktorú so sebou priniesla - pustila mu ruku a prišla ku skrinke odkiaľ vybrala dve malé čaše a jednu poloplnú fľašu červeného vína. Tieto poháriky boli o polovicu menšie než mal Bert v krčme, no to nevadilo. Naliala im z džbánu aj dva poháre čistej vody - všetko to položila na stôl ku sviečke a posadila sa na prázdnu stoličku oproti Elgaladovi. Potom vzala fľašu, odstránila korok a naliala im obom víno.* Nebude to tak lahodné ako ten rum čo si mal predtým. Prepáč, že nemám nič lepšie. *Ospravedlnila sa a pozdvihla pohárik vína.* Na únik pred barbarmi. *Uškrnula sa namiesto klasického "na zdravie", a čakala, že si s ňou priťukne.* Pripíjam tiež na ďalšie dobrodružstvo, ďalší únik pred nebezpečenstvom. *Dívala sa mu do tváre, ktorú osvetľovalo mäkké hrejivé svetlo vychádzajúce zo sviečky.*

*Elgalad a Haldir zůstali v jedné místnosti, když během chvíle Auriel zmizela se svíčkou jako stín. Vrátila se společně s dekami s polštáři. Nejspíš chce aby spali oba dva v jednom pokoji mezitím co bude Auriel spát ve své. Ono to na jednu stranu bylo logické, protože to byli pouze přátelé a neměli spolu nic víc. Ani nic fyzického kromě objetí - poslední v krčmě. Pak k Elovi přišla blíž i se svícnem a hořící svíčkou, chytila ho za ruku a zase ho odtáhla někam kdo ví kam. Nebránil se, nechal se vést tmou přímo za jediným zdrojem světla. Netrvalo dlouho, teda skoro žádný čas, ani ne minutku a dostali se do jedné místnosti. Konkrétně do kuchyňky. Pustila mu ruku, na stůl položila svícen i se svíčkou. Viděl jen jak Auriel něco vyhrabala v lince a přinesla na stůl pohárky s vínem. K tomu přidala i vodu což ho opět zarazilo. Vodu? K čemu? Vytvořila se v něm otázka, která byla potřeba zodpovědět. Tak jako každá otázka.* K čemu voda? *Řekl překvapeným hlasem. Nikdy neviděl nikoho pít víno společně s vodou a sám to rozhodně nezkoušel. Pak se už jen posadila na židli na druhou stranu stolu a mohli začít opětovně pít. Na její poznámku ohledně rumu nereagovat, alespoň ne na venek. Její omluvu nebral ani tak vážně, nemůže za to, že tu nic nemá. Přece jen... ona to nekupuje, že? Alespoň to si myslí Elgalad, mohla by ho přesvědčit o opaku, ale taky nemusí, takový detail. Kvůli němu se nezhroutí celý svět přeci. Na její přípitek jen kývl hlavou a přiťukl si s ní. Za střízliva by to nejspíš neudělal, nejspíš proto, že je to člověk. Už teď byla od něj pitomost pít s barbary a Auriel. Za tohle by ho mohli z Meriwellu i vykázat, nebo předhodit uvězněným temným elfům jako večeři.* Na další dobrodružství! *Upil vína. ne zrovna málo. Dal ho skoro celý na ex. Měla pravdu, nebylo to tak dobré jako ten drahý rum, ale pít se to dalo. Teklo to? Teklo, takže nebylo co řešit.* Co budeme teď dělat? *Optal se jí. Byl to její domov, takže i její pravidla, nevěděl co zde může dělat, jak vypadá celý barák, když je světlo.* Kam nemůžu vstoupit abych tam mohl jít prozkoumat? *Dodal trošku vtipným hlasem. Z poloviny to myslel vážně, ale nějak se snažil to nedávat najevo i když mu to nešlo. Bylo těžké se přetvařovat. Zajímá ho jak to Auriel dělá.*

*Keď sa podivil nad tou vodou, prikývla akoby sama pre seba. Tiež jej to v minulosti nedávalo zmysel.* Keď človek pije víno a nedá si popri tom dostatočný diel vody, na druhý deň ho bolí hlava alebo sa môžeš uprostred spánku zobudiť s tým, že si hrozne smädný. V niektorých hostincoch víno rovno vodou riedia. *Vysvetlila mu a po svojich slovách sa napila čistej vlažnej vody. Keď si s ňou priťukol na ďalšie dobrodružstvá - napila sa vína, no nevypila to naraz.* Och, neviem koľko našich dobrodružstiev ešte zvládnem. Hoci toto sme zvládli celkom elegantne. *Trošku sa zasmiala a doliala mu víno nakoľko mal prázdny pohár.* Nuž, môžeme sa rozprávať, dopijeme víno a potom .. pôjdeme spať. *Nahla hlavu trochu na stranu ako keby nerozumela na čo iné myslel. Možno bol správny čas na debatu o bohoch ale to položil tú ďalšiu otázku. Auri sa opäť trochu zasmiala.* Nemáme tu žiadne tajné miestnosti ani mučiareň plnú zviazaných svetlých elfov. *Uistila ho pobaveným hlasom.* No pre zachovanie súkromia našej hostiteľky by som sa na vašom mieste vyhla druhému poschodiu. Tam má izbu Naiyirin, ani ja tam nechodím. *Vysvetlila mu a keď dopila svoj pohár - zapila to čistou vodou a potom si s úsmevom trochu povzdychla. Nemyslela na to, že je to muž a už vôbec nie na jeho rasu. Myslela no to ako sa jej zastal v krčme, ako ju odprevadil domov a ponúkol jej oporu vo chvíli kedy to naozaj potrebovala. Predsa len si dnes prechádza citovým vypätím a jeho prvá reakcia bola, že jej ponúkol pomoc.* Uhm, ja ... som ti vlastne nepoďakovala. *Začala trochu zdráhavo a sklopila oči ku svojmu poháru.* Vážim si to, priznám sa, že som to od teba nečakala. *Pousmiala sa a zdvihla ku nemu pohľad ponad plamienok sviečky. Potom dopila svoje víno do dna tiež a zľahka si zahryzla do spodnej pery. Bola z dneška ešte stále trochu v rozpakoch.*

*Byl rád, že mu Auriel vysvětlila k čemu se podává voda k vínu. Nenapadlo by ho, že po vínu může druhý den bolet hlava. Nikdy o tom neslyšel, všichni v jeho okolí moc víno nepily a pokud ano, tak bez vody. Elfové byli nejspíš jiná třída. Víno sice taktéž pily, ale odleželé a ve větším množství než lidé - teda s porovnáním s Auriel.* To asi není příjemná ani jedna možnost. *Proto dal radši na její slova. Vzal si do ruky i pohárek s vodou, kterou do sebe nalil. Tu taktéž vypil na ex, stejně jako to víno. Trošku se usmál nad její poznámkou ohledně elegantního zvládnutí dobrodružství, které měli za sebou. Měli za sebou jen jedno opravdové dobrodružství a to když je unesli orkové. Celkem náhoda, že je zabalili do jedné krabice. Mohli vzít kohokoliv jiného, kohokoliv, ale oni vzali právě je dva. Byl to osud? To se ukáže časem, zda je osud opravdu na jejich straně a přikloní se k nim. Na jeho otázku odpověděla tak jak si myslel. Že budou chvíli mluvit a pak půjdou spát. Pravdou je, že čím větší tma je okolo, tím to člověka nutí zavírat oční víčka. Něco jiného bylo, když byli v krčmě, kde bylo dost světla a dokonce i zábava, která mu bránila pomyslet na spánek. Zábava není málem vyvrcholení debaty ve rvačku. Naštěstí se tomu tak nějak zabránilo, velkou zásluhu na tom měla Auriel, která měla ze všech zúčastněných nejméně horkou hlavu. I když to nerad uznával. Auriel v tomto byla daleko lepší jak kdokoliv koho znal. Možná to bylo tím, že byla žena - nebyla chlap, kluk či muž, který by sváděl okolí k hádce a následné rvačce.* Asi jsme dopily, takže teď půjdeme spát? *Opilost sice ustupovala, teď s vínem za chvíli opět nastoupí, a únava přicházela. Nad její odpovědí se opětovně pousmál. Mučírna elfů. Kdyby jí měli, tak by se na ní podíval, možná by i něco z toho vyzkoušel. Snažil by se možná i přemluvit Auriel. Otázka je jestli by svoje choutky uvolnil v roli svázaného elfa a nebo elfa co sváže člověka, který na něj má nějaký vliv - citový.* Nemusí to být mučírna elfů, může být i lidí, elfy tam můžeš strčit taky. *Podíval se na ní celkem zvědavým dojmem. Samozřejmě že ho zajímalo co odpoví, ale s největší pravděpodobností tu žádnou mučírnu mít nebudou. Přece jenom je to obyčejný dům. Normální člověk pod domem nemá mučírnu. Pokud teda majitelka bytu neřekla o všech místnostech Auri a něco neschovává. Nad její poznámkou, že se má vyhnout druhému poschodí jen zakýval hlavou. Bylo mu to jasné a srozumitelné.* Nemusíš mi děkoval... Já jsem cítil potřebu se tě zastat. *Raději neřekl, že to bylo poprvé v životě. Nevěděl jak by mohla reagovat. Mohla by se opětovně začít červenat, mohla by opět upadnout do bezvědomí pokud by to zašlo až někam daleko. To už nechce. Nechce si ztratit svojí důvěru i přesto, že věří, že by se dokázal více ovládnout a potlačit svoje choutky. Na její slova o tom, že to od něj nečekala nechal být. Nijak na ně nereagoval. Zvedl se ze židle a odešel směrem do místnosti odkud ho předtím vytáhla.* Tak já jdu spát. Dobrou *Řekl klidným hlasem a odešel do té místnosti. V ní už čekal Haldir, který už na pohled byl z jejich rozprávání jaksi nespokojený, ale naštěstí to nekomentoval a nijak nerozebíral. Elgalad si lehl na zem. Vedle Haldira. Nebyl někdo, kdo by chtěl aby jeho přítel a člen rodiny spal na zemi mezitím co on bude spát na pohovce. Takový nebyl ani Haldir, takže na pohovce mohl spát tak prach.*

*Došlo jej, že o rozhovor záujem nemá nakoľko všetko rýchlo dopil - dokonca aj čistú vodu. Trošku ju to zamrzelo, po chvíľke by víno opäť zaúčinkovalo a ona by nabrala odvahu spýtať sa na jeho rodičov, detstvo a priateľov, ktorých v Meriwelle mal. Opýtala by sa ho na to akú má najradšej farbu, čo ho dokáže rozosmiať a rozosmutniť... proste o ňom chcela vedieť viac. Niečo v ňom si však od nej udržovalo stále odstup, nepýtal sa jej na jej domov, na minulosť ani na nič hlbľšie a tušila že dôvodom je fakt, že nemá špicaté uši ako on. Nechala si na perách nasadený jemný úsmev, no v očiach sa jej už neodrážal - posmutnela.* Uzavrime dohodu, ak ju nájdeš tak ju spoločne vyskúšame. *Hlesla pobaveným hlasom a zazátkovala zvyšok vína vo fľaši korkom. Opäť maskovala svoje pocity za humor. Keď povedal tie slová - zmätene sa na neho pozrela ponad plameň sviečky a El sa postavil a odišiel za Haldirom. Bola zmätená z toho aké rozporuplné signály ku nej vysielal. S povzdychom sa teda postavila a umyla v umývadle poháre vodou z kýbľa. Potom sa pobrala do malej miestnosti kde sa umyla voňavým, kvetinovým mydlom - rozpustila a učesala si vlasy. Keď so sviečkou kráčala do svojej izby - na moment sa zastavila vo dverách.* Dobrú noc. *Zvolala predtým než za sebou zavrela dvere. Sfúkla sviečku, položila ju na nočný stolík a prezliekla sa do dlhej, bielej nočnej košele. Keď si ľahla do postele, v myšlienkach sa jej vynorila spomienka na Castiela. Posledný krát sa s ním zhovárala tu v tejto miestnosti. Do očí jej stúpli slzy.* Budeš mi chýbať. *Šepla sama pre seba a zavrela oči po tom čo jej z nich vypadli slzy. Otočila sa chrbtom ku dverám a v náručí objala vankúš, pritlačila si ho ku telu a oprela sa oň líčkom v márnej nádeji, že sa jej tak podarí zaspať rýchlejšie. Auriel skutočne zaspala pomerne rýchlo, no trápili ju zlé sny. Nevedela o tom, no zo sna vzdychala a rozprávala, väčšinou to boli nezrozumiteľné slová, no zreteľne opakovala: "Nie, nie, prosím nie." Možno za to mohol aj alkohol, možno len fakt, že sa dnes dozvedela, že umrel jej priateľ - no snívali sa jej nočné mory ako Casa prenasleduje bratstvo, ako ho mučili a v momente čo ho v tej nočnej more zabili - Auriel zo sna vykríkla. Bola hlboká noc - mohla byť tak jedna hodina ráno, celá sa triasla - bol to tak neskutočne živý sen!*

*Ještě než zalehl do postele si sundal oblečení, které měl na sobě. Na jeho těle zůstalo pouze spodní prádlo. Něco jako trenýrky, ale více se podobali kraťasům. Byli více volné, ne tolik jak kraťasy, ale byli. Pak po zalehnutí Elgalad usnul celkem rychle. Už ani neslyšel, že by mu řekla dobrou noc. Spal. Jeho spánek nebyl tvrdý, ale ani měkký, byl něco mezi. Haldir usnul nějakou chvíli před ním, ale stále měl aktivované svoje vlkodlačí smysly. Ty smysly ho najednou vzbudily když uslyšel nějaký výkřik. Lekl se, má totiž dost citlivý sluch. Ela to vzbudilo též. Vzbudil ho taktéž ten výkřik. Hned se rozeběhl směrem k ní. Haldir zůstávat sedět, z toho výkřiku se musel posadit. Naštěstí neslyšel, že by někdo byl v okolí, že by se někdo pokoušel o únos. V tomto má také své zkušenosti s Elem, kterému se taktéž čas od času zdají noční můry až se z toho vzbudí v nekřesťanskou hodinu. Elgalad rychle běžel k centru zvuku, který ho vzbudil. Jestliže tam byli dveře, tak je rychle otevřel, skoro až s nimi bouchl - jen ne tak silně a šel se podívat na Auriel co se děje. Vypadá to, že má zlý sen. Přiběhl k její posteli, klekl si k ní a položil jí ruku na rameno - trošku s ní zatřásl.* Jsi v pohodě? *Optal se starostlivě. Měl o ní strach čemuž nedokáže věřit. Teda předtím tomu nedokázal uvěřit, teď není vhodná situace na to takhle myslet.*

*Celá sa triasla a cítila sa unavená ako keby zabehla maratón. V jej sne trhali Castiela na kusy a pri tom sa smiali a opakovali jej, že to je len a len jej chyba. Našťastie pribehol El - keď ňou zatriasol otvorila oči a dezorientovane žmurkala. Do miestnosti vďaka oknu, ktoré tu bolo svietilo dosť mesačného svitu na to aby spoznala, že tu s ňou nieje žiadny darebák. Chytila sa jeho ruky ako keby to bola kotva, ktorá ju dokáže udržať v realite ďaleko od nočných môr, ktorým musela čeliť v spánku. Posadila sa čím si neúmyselne stiahla z pleca nočnú košeľu a odhalila tak svoje rameno. Neuvedomila si to však, na to bola príliš rozhodená tým čo práve videla - pozrela sa na Ela, no nevnímala, že je tu v podstate nahý - len v spodnom prádle. Vnímala to ako sa na starostlivo díval - zatiaľ čo ona mala v očiach strach a zúfalstvo. Keď si uvedomila, že je tu Elgalad a rozpomenula sa na ich spoločný večer - uvedomila si tiež, že to čo práve videla bola len nočná mora, že to nebolo skutočné. V duchu si tento fakt opakovala ako tichú modlitbu. Srdce jej však stále bilo ako keby jej malo vyskočiť z hrude a zrýchlene dýchala.* Ja.. ja. *Zajachtala a hlas sa jej pri tom triasol rovnako ako celé jej telo. Zažmurkala aby sa jej do očí nenahrnuli neželané slzy a zahanbene sklonila tvár, uvedomila si, že asi kričala alebo hovorila zo spánku keď za ňoz prišiel ... a teda ho zobudila.* P-prepáč mi.. *Ukryla si tvár v dlaniach a pokúšala sa upokojiť, vytesniť tie desivé predstavy z hlavy.*

*Když se mu povedlo jí vzbudit, tak si sedla na postel. Působila celkem dezorientovaně. Nebyla snad ani schopná něco udělat ať to bylo cokoliv. I na jejích slovech bylo znát, že měla noční můru. Bylo znát, že se bála. Proto se posadil vedle ní na postel, objal jí první rukou, kterou jí malinko přitlačil k sobě. Počítal s tím, že se nebude bránit. Ne v této situaci. Nebránila se ani když to udělal během jejich pauze mezi tanci. Proč by se tedy měla bránit teď, hlavně když je to něco, co by jí pomohlo. Nejspíš to i sama ví. Když jí měl trošku blíže, tak jí objal i svojí druhou rukou a stáhl jí k sobě ještě blíž. Až k ramenu.* Neboj se... Jsem u tebe. *Neměla se ani za co omlouvat. Nemohla za to, že se jí zdáli noční můry, které způsobily její výkřik ze spaní. Nemohl teď toho víc dělat, ale stále je to lepší než nic. Přece jenom je to něco co pomůže snad každému, kdo o to stojí a kdo se nebojí fyzického kontaktu.* Byl to jen zlý sen.. *Snažil se jí nějak utěšit. Pokud by Auriel chtěla, tak by se mu mohla vzepřít z objetí. Nechal by jí se vzepřít. Přece jenom jí nechtěl nějak držet násilně v objetí. Působili by na ní ještě další negativní vjemy což by situaci rozhodně nepomohlo. Spíš by to situaci ještě zhoršilo.*

*Keď ku nej natiahol ruku a pritiahol ju ku sebe neprotestovala - naopak uvítala to. Nebránila sa ani keď ju ku sebe pritlačil, keď sa stratila v jeho náručí. Dúfala naopak v to, že ju zovrie silnejšie, potrebovala cítiť, že ju drží, že je tu s ňou. Potrebovala vedieť, že je skutočný, že to nieje len ďalší sen, ktorý by sa mohol pretransformovať do nevej, desivej nočnej mory. Jeho slová, že je u nej, že sa nemusí báť - to bolo presne to čo teraz potrebovala počuť. Bola to rajská hudba pre jej uši. To boli presne tie slová, ktoré mal povedať a ktoré dokázali utíšiť ten strach aj tú bolesť, ktorú cítila. V jeho objatí sa uvoľnila a tiež presunula ruky zo svojej tváre - dlaňami prešla zľahka po jeho hrudi a objala ho okolo pása. Potom sa ku nemu pritúlila tesnejšie a tvár si zaborila do jeho krku, kde potichu vzdychla. Zavrela oči a snažila sa vnímať len jeho pravidelný dych, teplo, ktoré vyžarovalo z jeho tela a slová uistenia, že to bol len zlý sen. Tá triaška pomaly ustupovala a dych sa jej ustálil tiež. Netrvalo to dlho a rozhodne sa mu podarilo utešiť ju. Jeho objatie bolo príjemné, bolo to niečo čo potrebovala, mala pocit naplnenia keď ju takto držal - táto chvíľa bola možno z pohľadu etikety nesprávna, no jej sa to tak nezdalo. A nemohol za to len dôvod, že by prisahala, že jeho telo dokonale zapadá do toho jej. Jeho osobitá vôňa bola omamná, jeho pokožka jemná a jeho objatie pevné.. prebrala sa z nočnej mory a uvedomila si akým smerom sa uberajú jej myšlienky. Opäť jej začalo biť srdce rýchlejšie, no tento krát to nebolo spôsobené zlými snami ani strachom. Bolo to spôsobené jeho blízkosťou a mala pocit akoby aj ovzdušie v miestnosti bolo zrazu iné. Plné statickej energie - ich spoločnej vône, naplno precitla - uvedomila si, že sú obaja takmer nahí, v jej posteli uprostred noci a začala sa červenať. Otvorila oči a odtiahla sa tak aby sa mu mohla pozrieť do tváre, bála sa, že mu to bude nepríjemné, nechcela ho tu sebecky držať dlhšie už keď ho zobudila. Zaslúžil si oddych a spánok.* Ďakujem. *Šepla nakoľko neexistovali lepšie slová ktorými by mohla vyjadriť to čo teraz cítila. Opäť preukázal, že nie je len egoista a rasista - pozrela sa mu do očí a mohol si v tých jej prečítať všetko to čo sa v nej odohrávalo. Ten zmätok zo svojich protichodných pocitov, vďačnosť za jeho starostlivosť, ľútosť, že ho vôbec obťažovala a aj radosť, že prišiel a bol tu s ňou.*

*Díky jeho obětí se nakonec po nějaké chvíli dokázala uklidnit. Cítil jak se jí tep zklidňuje a jak získává opětovný plynulý pokojný tep. Byl rád, že se mu to povedlo. Během objímání jí ještě stihl dát jednu svojí ruku na její hlavu aby se opravdu cítila, že je v bezpečí a nemusí se ničeho bát. Hladil jí po vlasech. Svoje elfské prsty zabořil do jejích vlasů. Úplně tam zapadli jako jednotlivé díly puzzle do sebe. Pak se od něj bohužel odtrhla. On si ani neuvědomoval, že by byl nahý. Teda ne do té chvíle, kdy se od něj odtrhla a zadívala se mu do očí. Z těch jejích očí mohl vyčíst opravdu hodně. Viděl, že je vděčná za to, že je tu pro ní, že jí může uklidnit když má noční můru. Teď byla řada na něm aby on uklidňoval jí. Ona uklidňovala předtím jeho v krčmě. Působilo to jako by si padli jejich těla a povahy navzájem. Dvě úplně odlišné povahy, které se vzájemně doplňují a zaplňují díru, která je mezi nimi. Když opravdu si byl jistý, že je v pohodě, tak se jen lehce pousmál.* Nemusíš mi děkovat.. *Řekl tišším hlasem. Nebylo třeba mluvit nahlas pokud se slyší. Bylo to zbytečné, akorát by tím obtěžovali sousedy, které pravděpodobně vzbudil výkřik Auri, která měla zlý sen. Nikomu by se nelíbilo, kdyby ho vzbudil soused nějakým výkřikem jak když se mu z ničeho nic objeví někdo ve dveřích s dýkou v ruce a úmyslem ho zabít. K tomu ještě mluvení nahlas. To by sousedi měli radost. Než cokoliv teď stihl udělat nebo říct, tak ho napadli tři věci, které by mohl udělat. První byla odejít a doufat, že se jí bude zdát normální sen, který není děsivý. Musela taktéž být vyspalá na další den. Druhou možností bylo zůstat tu sedět u postele a hlídat jí kdyby se cokoliv stalo. To byla nejistá volba, která měla riziko usnutí v sedě. Takže ano.. Byl by jí nablízku, ale nejspíš by usnul. Třetí možnost byla lehnout si vedle ní do postele. Ochránit jí. Mohla by mít díky tomu lepší sny. Díky pocitu, že někoho má nablízku ještě víc než před několika okamžiky. Samozřejmě neměl nemravné myšlenky. Teď ne.* Není něco co bych pro tebe mohl udělat? *Dával jí možnost výběru. Mohla si vybrat co chce. Dokonce zda chce i něco přinést, takže je jen volba na ní jestli něco bude potřebovat nebo chtít. Teď by byl ideální čas využít příležitosti a na nějakou chvíli si z něj udělat "sluhu", který jí bude obskakovat.*

*Musela slastne privrieť oči a povzdychnúť si, keď zaboril svoje dlhé prsty do jej jemných vlasov - pravdepodobne ho pri tom na pokožke pošteklil jej dych, no aj jej naskočili zimomriavky takže by to bolo len fér. Keď sa mu dívala do očí nevedela mu z nich vyčítať žiadnu konkrétnu emóciu. Len sa pousmial a povedal jej, že mu nemusí ďakovať čo spôsobilo, že opäť v jej očiach stúpol k výšinám. Nechápala ako je možné, že hovorí presne to čo chce počuť a robí presne to čo chce aby robil. Keď sa jej El opýtal či je niečo čo by pre ňu mohol spraviť - v mysli sa jej vybavila len jedna jediná vec. Len jedna predstava. Chcela by aby pri nej zostal, aby si ku nej ľahol do postele a nepúšťal ju zo svojho objatia. No bála sa, že by žiadala od neho moc. Samozrejme nemyslela na nič nemravné, už v minulosti takto s mužom spala a nie raz - vlastne skôr to bolo pravidelne. Potrebovala pri sebe cítiť jeho blízkosť - v jeho objatí sa cítila pokojná a uvoľnená. Už ich komplikovanú minulosť hodila za hlavu, dôverovala mu a keď ku tomu všetkému v jeho očiach nevidela ani zrnko túžby, nemal lačný či hladný výraz, ktorého by sa mohla báť ... to všetko v kombinácii s jeho úžasným správaním jej dodalo odvahu povedať to po čom túži nahlas. Na moment si zahryzla do pery a potom sa rozochvene nadýchla.* Zostaň pri mne a.. nepúšťaj ma, prosím. *Šepla svoju tichú prosbu a hanblivo sklonila zrak. Cítila ako jej horia líčka, no našťastie bola v miestnosti pomerne tma - dnu prenikalo len mesačné svetlo. Ak by El súhlasil - Auriel by sa posunula tak aby mu spravila na posteli miesto a následne by si ľahla na polku vankúša, ktorý voňal po sladkých kvetoch tak ako jej vlasy a pokožka. Ak by si ku nej skutočne ľahol, prikryli by sa a Auri mala v pláne schúliť sa ku nemu, pritúliť sa a nechať sa objímať.*

*Když se jí předtím zeptal jestli pro ní může něco udělat, tak jen doufal, že by tady s ní mohl zůstat. Aby tu někoho měla na blízku. S tím souhlasila a jeho to potěšilo. Hlasitěji vydechl. Z toho bylo slyšet jakási vděčnost. Vděčnost za to, že mu řekla ať tu zůstane. Ať jí neopouští. Po těchto jejích slovech nehodlal z místnosti odejít. Alespoň ne teď.* Tak dobře. *Souhlasil. S jeho souhlasem mu uvolnila místo na posteli tak aby si mohl lehnout vedle ní. Ať už byla postel malá či velká, společně se sem oba dva nějak složily. Naštěstí nebyl ani jeden z nich obézní a nic nemělo v plánu přečuhovat. V této chvíli je to výhoda, ale v jiných zase nevýhoda. Jsou přednosti, které by měli nějak vyčnívat ze ženského těla. To samé platí u mužského, ale ne ty samé, spíš trošku jiné. Lehl si k ní do postele, Auriel se vešla na jednu polovinu a Elgalad na druhou. Přikryla je a el se díval na ní, ale jen chvíli. Pak ucítil, jakýsi zvyšující se tlak v jeho spodní části těla, který se stále zvyšuje. Pomalu, ale jistě. To ho trochu rozhodilo z atmosféry. To co ho rozhodilo ještě víc bylo její přitulení se k němu. Elgalad jí objal a za chvíli mohl cítit ještě větší tlak než co cítil před chvílí. Jeho tělo pracovalo na plné obrátky. Pokud byla přitisklá na jeho tělu, tak by mohla cítit něco cosi tvrdého. Něco co nešlo vysvětlit slovy. Neměl na to slova, jen emoce, které taktéž nedokáže vysvětlit. Tyto emoce nosí název hormony, které s ním mlátí takovým způsobem, že má chuť podniknout nějaké nekřesťanské aktivity, se kterými Auriel nejspíš nebude ani souhlasit. Moc tomu nepomáhala ani vůně jejího těla, která byla doslova okouzlující. Nechával se jí opětovně unést tak jako naposledy. Ovšem víme jak to skončilo poprvé, že? po druhé už to bylo lepší - nemohl jim zkazit jejich společný tanec. Aby trošku odklidil atmosféru a svoje choutky a myšlenky, tak jí dal jednu pusu na čelo. Když jí tu pusu dal, tak doufal, že mu to pomůže.. Bohužel doufal marně, stále ten tlak neustupoval a byl stále stejně tvrdý. Tvrdší už ani být nemůže pokud to není zlato nebo diamant. Problém nastává ve chvíli, kdy má své choutky, ale stydí se jí to říct. Skoro s jistotou by si troufal říct, že s tím nebude souhlasit a tuto krásnou atmosféru pokazí. Bylo mu to i vidět na očích. Že se chce na něco zeptat, ale neví jestli je to moudrý nápad.*

*Spôsob akým po jej prosbe vydýchol - zazdalo sa jej, že sa mu uľavilo. Len hádala, že bol vďačný, že mu už dôverovala natoľko, že ho tu pri sebe chce. Asi bol rád, že mu verí, že tu môžu spolu byť bez toho aby došlo ku niečomu nemravnému. S úsmevom si povzdychla do jeho pokožky na jeho krku - potom čo si ku nej ľahol, keď ich prikryla perinou a keď sa ku nemu pritúlila. Samozrejme sa Auriel netlačila na jeho mužstvo, ležala síce blízko pri ňom, no bola ku nemu pritúlená hlavne vrchnou polovicou tela, nevnímala ani fakt, že mala odhalené rameno, nevedela o tom, že je El vzrušený - hoci cítila, že mu bije srdce rýchlejšie než predtým. Keď ju pobozkal na čelo brala to ako gesto na dobrú noc. Prišlo jej to tak nežné a sladké - pousmiala sa a nosom jemne prešla po jeho krku pri tom ako sa od neho trochu odtiahla. Chcela sa mu pozrieť do očí - keď to ale spravila a uvedomila si ako veľmi blízko pri sebe sú, znervóznela a srdce jej začalo biť rýchlejšie. Dôverovala Elovi, no dôverovala aj sebe? Na perách mohla cítiť jeho dych - v očiach mal nevyslovenú otázku a ... niečo čo ju nútilo neodtrhnúť od neho pohľad. Jednu ruku mala položenú na jeho hrudi - myslela si, že je len nervózny, napadlo ju, že je možno prvá žena s ktorou zdieľa posteľ, no mohlo byť za tým aj niečo iné? Možno bol v strese z toho čo by si pomyslela jeho rodina v Meriwelle, že zdieľa posteľ so smrteľníčkou. Tejto možnosti sa naozaj bála, že myslí na této veci a preto nemala odvahu spýtať sa ho na to čo sa deje. Jednu ruku mala položenú vedľa svojej tváre a nakoľko mal El tak ako ona rozpustené vlasy a na vankúši pri nej ležalo pár jeho zatúlaných pramienkov. Začala sa mu s nimi od nervozity a rozpakov automaticky hrať prstami. A potom v tej chvíli - zazdalo sa jej, že sa v jeho očiach blysla túžba. Tento krát ju to ale nevyľakalo, ťažko povedať či za to mohol zvyškový alkohol alebo len čaro chvíle - atmosféry kedy ju chránil pred nočnými morami.*

*Po jejím odtažení od jeho těla Auriel skutečně viděla v jeho očích nevýslovnou otázku. Bylo mu trapné tu otázku vyslovit. Zvlášť po tom, co jí tak krásně zachránil z noční můry jako princ na bílém koni. On byl princ s bílými vlasy. V okamžiku, kdy se na něj zadívala a nespustika z něho oči mu přišla jako okouzlující chvilka, kterou rozhodně nemohl promarnit. Vzal svojí momentálně horní ruku a položil jí Auriel na tvář. Konkrétně jí chytil za bradu a palcem po její tváři jezdil. Byla hladká, tak moc, že by ho nenapadla vhodná slova k přirovnání. Tohle byl pouze první krok co udělal. V hlavě totiž přemýšlel, jak postoupit dál. Hormony, které způsobovali tlak v dolní části těla v něm posilovali i kladné emoce. Posilovali i její tužbu mít Auriel jen pro sebe. Teď by se nedalo říct, že nemyslí na nemravné věci a přitom, že to není lež. Na ty nemravné věci myslel. Srdce mu tlučelo jako o závod. Nemohl to ovládnout a kdyby mohl. Chtěl by? Nebo by se nechal poddat emocím a hormonům? Odpověď je v momentálním stavu trochu nejasná. Když si začala hrát s jeho vlasy, nemohl udržet úsměv, který mu vykouzlila na obličeji. První žena, která si hraje s jeho vlasy. Člověk by čekal, že by na své vlasy nechal sáhnout jako první nějakou světlou elfku, ale ne smrtelnici. Chvilku na to ovšem zavřel své oční víčka. Musel sebrat odvahu. Když měl svojí ruku na její bradě od toho jak jí hladil po tváři, tak jen rukou naznačil, že si jí přibližuje. Alespoň hlavu. Kdyby tam měla háček, tak by se chytl pořádně a opravdu by jí přitahoval. Takhle to byla její volba, zda se nechá, nebo se nenechá. Elgalad se svojí hlavou taktéž přibližoval až se jejich cesty setkali v půli cesty. Teda pokud Auriel bude spolupracovat. Pokud ne, tak se tato věc nestala a ani se nestane nic co má v plánu teď udělat. Když se jejich hlavy téměř dotýkali, tak se střetli jejich rty, které do sebe zapadli jako dva díly, které mají vyplnit prázdnotu. Jako dva přesně vyrobený kusy materiálu s přesností větší než polovina milimetru. Dal jí jednu pusu. Z počátku pouze jednu, nemá kam pospíchat. Mají na to zbytek noci. Spát nemusí jít vůbec. Pokud se nechala a neprotestovala, tak jí dal i druhou pusu. Pak jí mírně stiskl svými zuby její rty a zatáhl za ně. Samozřejmě pak povolil aby se jí vrátili a aby jí to nebolelo - ale aby to zároveň pocítila.*

*Elgalad zdvihol ruku a chytil ju za tvár kde ju jemne hladil po lícnej kosti, po líčku - jeho dotyk bol tak nežný, že sa jej z toho išlo srdce priam zblázniť. Keď sa na ňu usmial - placho mu opätovala úsmev tiež. V jeho pohľade si všimla okrem túžby aj záblesk odhodlania a chvíľku na to El zavrel oči, podvihol jej bradu a ona videla, že sa ku nej pomaly skláňa. Zdalo sa jej, že sa čas na moment spomalil - došlo jej, že toto bol ten moment kedy to mohla zastaviť - vedela čo by mala urobiť - nebolo to prvý krát čo sa ku nej muž takto skláňa s úmyslom ju pobozkať. Nebolo to prvý krát kedy vedela, že by sa mala riadiť rozumom nie pocitmi a prízemnými telesnými túžbami. Mala sa odtiahnuť a povedať mu, že to zle pochopil, že jej prosba aby pri nej zostal nezahrňovala toto. Mala byť počestná, mala.. ah mala robiť toľko vecí - alebo teda skôr nemala. Niečo v nej však nechcelo tento okamih pokaziť - chcela ho pobozkať tiež, chcela okúsiť jeho bozky, chcela vedieť čo pri tom bude cítiť. Potrebovala vedieť či to bude iné než s Castielom, no napriek tomu vedela, že tieto túžby boli nesprávne! Bila sa v nej výchova s jej hormónmi a citmi. Nie len, že neboli svoji - na rozdiel od Casa sa jej El ani len nevyznal! Bolo hlúpe nechať to zájsť ďalej - z jeho strany mohlo ísť len o ukojenie chúťok. Vedela to, no v mysli opäť počula slová pána Williamsa, jej učiteľa filozofie.* "Už môžem celkom objektívne skonštatovať, že na konci nám bude ľúto šancí ktoré sme nezobrali, vzťahov, ktorých sme sa báli a rozhodnutí nad ktorými sme príliš dlho váhali. Neopakujte chyby starého muža, lady Auriel." *Bála sa opätovať Castielove pocity pretože to bolo zakázané a potom to ľutovala keď zistila, že zomrel. Bála sa zaľúbiť, bála sa poddať túžbam pretože bola sľúbená inému, už viac ako dva roky sa bránila mileneckým zápletkám v márnej nádeji, že keď sa dostane domov - tak všetko bude ako predtým. No ako sa môže jej svet vrátiť do starých koľají, akoby to mohlo byť ešte niekedy rovnaké - keď ona už rovnaká nie je? Už viac nechcela ľutovať - nechcela sa báť, nechcela váhať. Všetky tieto emócie a myšlienky v nej rezonovali a topili všetky racionálne snahy o ovládanie sa. Napokon sa rozhodla to risknúť. Zavrela oči a pohla sa tvárou smerom ku nemu. Musela oceniť to, že sa po nej rovno nevrhol, tento krát si jej bozky ukradnúť nechcel, dal jej priestor, možnosť voľby - už z tohto bolo jasné ako veľmi sa od ich prvého stretnutia zmenil. Keď napokon ucítila jeho pery na svojich - v bruchu ju začali štekliť motýliky a už v hlave nedokázala udržať žiadnu súvislú myšlienku. Pri druhom bozku pohla perami naproti tým jeho a rukou pri tom prešla po jeho hrudi - smerom ku jeho krku. Vo chvíli kedy zľahka zahryzol do jej spodnej pery - pocítila záchvev túžby a mimovoľne vzdychla. Rozhodne nezostala pasívna, zaplietla si prsty do jeho vlasov a nahla sa ku nemu aby opäť spojila ich pery v pomalom, sladkom bozku.*

*Chvíli si myslel, že by ho nějakým způsobem odmítla, že by nechtěla aby to zašlo takhle daleko. Teď už bylo pozdě. Bylo pozdě změnit názor, teď jen se musí nechat unášet atmosférou a jít s ní. Nejít proti ní, zbytečně by se člověk namáhal. Po jejich společné první puse přišla druhá. Cítil jak Auriel ztrácí kontrolu a svojí rukou, kterou měla na jeho hrudi přejela až k jeho krku což ho o něco víc vzrušilo. Ztratil tím kontrolu taktéž. Její ruce se zapletli do jeho dlouhých vlasů a byla rozhodnutá pokračovat dalším polibkem. Nebránil se. Naopak ještě spolupracoval. Nikdy tohle nezažil, takže si to užívá, ztrácí možnost normálně myslet což je pochopitelné i ze strany Auriel. Její další polibek byl o to sladší když uslyšel její menší povzdechnutí po skousnutí rtu. V tu chvíli věděl, že se bránit nebude, že bude spolupracovat tak jako on s ní. Pokud se teda nestane nějaký zázrak a nerozmyslí se. Svojí ruku, kterou přidržoval její bradu jí přesunul na zadní část jejího krku. Vyvolalo to v něm pocit dominance. Pocit, že mu nemůže uniknout, pocit že jí teď má. Kdyby ovšem opět chtěla, tak by Elgalad přestal, přece jenom jde pouze o pocit a ne o skutečné vlastnění. Po dalším polibku přicházel další polibek čím dál tím vášnivější. Občas jí krátce po polibku stiskne rty svými zuby, za které jemně zatáhne směrem dolů. Pouze díky pomoci hlavy. K polibkům přidává samozřejmě i jazyk, který je dělá ještě intenzivnější a lahodnější. Po chvíli jejich jakýsi líbání se trošku nadzvedl v posteli. Hezky na kolena a podíval se na ní.* Máš ještě noční košili. *Řekl jemným tichým hlasem, který byl plný vzrušení. Jde na něm vidět, že se mu to neskutečně líbí. Že je to i jeho poprvé. Pak jen pomalu stáhl ruce. Hezky ke košili a pokud by se nebránila, tak by jí stáhl košili z těla. Pokud by teda neměla nic proti. Mohla mu i pomoct pokud by chtěla. Pokud by nechtěla, tak Elgalad samozřejmě přestane a vrátí se k předchozí činnosti, pokud by se k ní chtěla vrátit. Pokud by jejich akt chtěla dneska ráno ukončit hned, neměl by nic proti tomu. Samozřejmě by byl zklamaný, ale chápal by to vzhledem na jejich složitější minulost.*

*Myseľ mala ponorenú v sladkej, opojnej hmle, nevnímala nič než iné než jeho bozky a dotyky, ktoré boli čím ďalej tým náruživejšie a vášnivejšie. Nevedela koľko prešlo času odkedy prešli tú hranicu, ktorá doteraz definovala ich priateľstvo, no mala čo robiť aby to zvládla - úplne sa pod jeho bozkami roztápala. Zrýchlene dýchala, jednou rukou preskúmavala jeho telo, jeho krk, hruď, ramená.. objímala ho a pritláčala sa ku nemu tesnejšie zatiaľ čo druhou rukou mu založila prameň vlasov za jeho špicaté uško a potom si do jeho vlasov zaborila prsty. Elgalad prehĺbil bozky keď do nich zapojil aj jazyk - Auri v tej chvíli ucítila horúčavu, ktorá sa jej rozlievala po tele - najintenzívnejšia však bola v jej dolných partiách. V tejto chvíli nedokázala vnímať fakt, že to čo robí je nesprávne a hlúpe, teraz - v tomto momente nemala kapacitu nad tým uvažovať. Potrebovala to, chcela ho mať pri sebe presne takto blízko.. okolie nevnímala - teda až do momentu kedy sa od nej odtiahol. Omámene zažmurkala a pozrela sa na neho trošku zmätene. Pery mala opuchnuté z ich bozkov, no hlavne z toho ako jej ich trošku hrýzol. Keď ju trošku vyčítavo informoval, že má na sebe ešte nočnú košeľu - srdce jej začalo biť rýchlejšie. Mohol za to asi tón jeho hlasu - bol zvláštne podfarbený vzrušením, povedal to spôsobom, že by mu nedokázala odporovať. Nechala ho aby rukami vyhrnul jej košeľu až ku jej pásu a odhalil tak jej štíhle nohy . Nebránila sa, posadila sa, pokrčila kolená a prisunula sa na posteli bližšie ku nemu - skoro to vyzeralo, že mu chce s vyzliekaním pomôcť, no ona sa mu pozrela do očí a nervózne si na chvíľku zahryzla do spodnej pery.* El... ja som ešte nikdy .... ja. *Nevedela ako to má povedať. Páčili sa jej jeho bozky a dotyky, no ... o sexe nevedela takmer nič. Samozrejme vedela, že by ho mala praktizovať ako správna dáma až po svadbe a len so svojim manželom.. Naiyirin zase vravela, že svadba nie je dôležitá - dôležité bolo aby sa dvaja milovali nakoľko so sexom išli ruka v ruke deti. S Elgaladom to vyeskalovalo tak rýchlo - nezdalo sa, že by spadali ani do jednej z týchto kategórií. Potrebovala vedieť ako to cíti on - bola to pre neho jednorázovka? Príležitosť, ktorú môže využiť aby sa ukojil? Alebo v tom bolo niečo viac? Vnímal už smrteľníkov inak? Bola len kamarátka s výhodami?... Skôr než by sa stihla na čokoľvek opýtať - otvorené dvere na jej izbe sa viac pootvorili a Auriel sa s trhnutím otočila tým smerom.* (Nayirin) Auriel?!?!?! *Vydýchla neveriacky jej "matka" a doslova jej pri pohľade na tú scénku na posteli padla sánka. Auri jej výraz videla celkom jasne keďže mala v ruke svietnik s horiacou sviečkou.* Ohm, uhm - ja. Naiy, toto je Elgalad... môj ... *Čo je to jej? Známy? Priateľ? Milenec?! Očervenela ako paradajka a rukou si prikryla ústa. Vedela si živo predstaviť ako to vyzerá. Polonahý elf s dlhými bielymi vlasmi v jej posteli a to bola otázka či vie Naiyirin o jeho vlkodlakovi, ktorý spí v obývačke.* (Naiyirin) Ja - prepáčte! Nechcem rušiť! Len - som počula nejaké zvuky, chcela som sa uistiť, že si v poriadku. *Vysypala to na nich jedným dychom, chvatne sa nahla a zavrela dvere čím asi chcela dopriať Elovi a Auriel súkromie, no bolo jasné, že tá atmosféra bola už preč. Auriel bola zahanbená - nebola schopná pozrieť sa na Ela, do jeho očí - bála sa jeho reakcie.*

[*Tuto situaci si náramně užíval, nechtěl přestat, nechtěl zůstat jen u tohoto. Svojí rukou prozkoumávala různá místa na jeho těle a byla jen otázkou času, kdy by mohla narazit na její mužství. Jejich těla byla mezitím na sebe dost nalepená. Mohl cítit její noční košili, kterou měla na sobě. Její prsty opětovně zabořila do jeho vlasů, tak jako on jí, i ona ho má teď v hrsti. I kdyby se mu Auriel nelíbila, tak by z této situace nemohl utéct. Líbilo se mu, jak líbala. Jak ho držela a jak se na něj tiskla. Po chvíli se od ní odtáhl tak jak tomu bylo v plánu a plánoval jí svléknout. Když byl on, tak chtěl aby byla i ona bez prádla. V tom případě by si měl svléknout trenýrky aby to bylo fér. Už měl její košili vytáhlou až k pasu když se posadila. Pokrčila si kolena a trošku víc se na něj přitiskla. V tu chvíli jí chytl za jednu štíhlou nožku, která byla v tuto chvíli odhalená. Z jejich slov byla znát jistá forma nervozity a nejistoty. Neřekla to celé. Ani nemusela. Měl v plánu jí umlčet polibkem, který by jí věnoval. V tu chvíli se ovšem stalo něco, co vůbec nečekal. Dveře se pootevřeli a ve dveřích se objevilo světlo. To světlo držela nějaká osoba v ruce a její první slovo bylo jméno Auriel. V tuto chvíli si nedokázal spojit, že je to její „matka“. Jediné na co dokázal myslet v tuto chvíli je jak trapná situace to asi je pro Elgalada. Jak trapné to může být pro Auriel? Zvlášť, když si domů přivedla neznámého elfa, kterého nikdy neviděla a vidí ho v posteli s Auriel. Dokázala do to rychle spojit, proto taky dokázala říct její další slova. Bez stihla vůbec zavřít dveře, tak už za ní stál Haldir, který se přišel podívat co se zde děje. Co kdyby je ukradli? Mohl by si pak stále říkat ochránce? Nemohl.. selhal by. Nikdy by si to neodpustil, kdyby ho někdo unesl a následně zabil.* Co se tady děje? *Nějak nebral v potaz, že je tu majitel domu. Nikdy jí neviděl, ale to neznamená, že dům nemůže vlastnit. Pak jsem zavřela dveře a on čekal na její vyjádření. Viděl, že je Elgalad v pořádku což ho utišilo. Čekal venku za zavřenými dveřmi, které zavřela nějaká žena. Byl nezvykle milý což už něj není normální. Možná to bylo tím, že lze chvílí vstával, možná to bylo prostředím, kde se nemusel tolik bát, že je někdo přepadne. Po tom co zavřela dveře El už auri nesvlékal. Jen tiše se koukl od dveří směrem na Auriel, ale ne do očí, ale na břicho. Tato chvíle byla opravdu trapná, že mu to bylo líto. Jednou rukou jí stále držel za stehno, ale trapas předčil jeho vzrušení a její tělo. Tlak v jeho mužství ustoupil a víc ho necítil, alespoň ne tolik. Nevěděl jestli na slézt z postele, nebo jestli má zůstat, nebo zpět do lehnout. Vůbec nic nevěděl.* Promiň *Zvolal jako by to byla jeho chyba.*

*Táto situácia nemohla byť trápnejšia - teda to si Auriel myslela do chvíle kedy sa za Naiyirin neobjavil Haldir s otázkou čo sa to tu deje. Nairin sa neskutočne zľakla - trhlo ňou a chvatne sa otočila aby zistila kto sa to vynoril z tej tmy za ňou.* (Naiyirin) Oh bohovia! *Vydýchla vystrašene.* "Koľko mužov tu ešte je?!" *Pomyslela si Naiy nahnevane. Toto rozhodne nečakala, že nájde vo svojom dome po príchode z práce! Najviac sa čudovala celej tej situácii v spálni.. toto sa Auriel nepodobalo! Skôr než by sa stihla opýtať nahlas kto je ten ďalší chlap - Auri ju predbehla.* Naiyirin, to je Haldir - Elgaladov ochranca. *Vysvetlila rýchlo a nervózne si zahryzla do pery - nevedela čo má viac dodať aby túto situáciu zachránila. Také slová neexistovali. Najradšej by sa od hanby prepadla pod čiernu zem. Naiyirin jej však scénu nerobila, nehrešila ju, nenadávala jej - nevyhadzovala mladých mužov z dverí, no porozprávať sa určite s Auri porozprávajú.* (Naiyirin) Ospravedlňujem sa za vyrušenie. *Hlesla znovu a ešte stále trochu v šoku. Potom zatvorila dvere a chvatne kráčala ku schodom aby sa mohla zavrieť vo svojej izbe tiež a aby mohla rozdýchať to čo práve videla. V minulosti Naiyirin Auriel vysvetľovala, že svadba nie je zárukou šťastného vzťahu, sama sa jej tiež priznala, že o svoju nevinnosť prišla ešte pred svadbou... no s mužom, ktorého milovala a za ktorého sa potom vydala! Rozhodne z Auriel bude Naiy ťahať informácie o tom elfovi - o tom Elgaladovi ale až keď budú samé. Auriel a Elgalad zostali v jej izbe opäť len sami dvaja, no to iskrivé vzrušenie, ktoré medzi nimi bolo kým neboli vyrušení - to bolo preč. Teraz vo vzduchu viselo akurát tak napätie, rozpaky .. a aj hanba. Tá trápna atmosféra sa dala priam krájať. Auri mala problém súvislo dýchať, stále boli pri sebe blízko, El mal dokonca dlaň na jej odhalenom stehne, no.... rozhodne by nemohlo ku ničomu dôjsť, nie teraz keď je celý dom hore nohami. Nevedela čo má povedať, čo má spraviť - mala pocit ako keby ju rozpaky pripravili nadobro o hlas. Jedna vec bola, že boli vyrušení predtým než zašli ďalej, no... podstatné bolo niečo úplne iné. A to bol fakt prečo sa to vlastne stalo - prečo boli ochotní zájsť ďalej. Visela medzi nimi vo vzduchu nevyslovená otázka a to - ako to teraz medzi nimi bude ďalej. Do tohto ticha prehovoril El, nepovedal nič iné len: prepáč.* "Ľutuje to?" *Pomyslela si a zdvihla ku nemu tvár, pri čom jej srdce vynechalo úder.* "Ľutoval to rovnako ako Castiel?" *Keď si spomenula ako to dopadlo s ním - srdce jej zovrelo. Po tom čo Casa zastavila, potom čo nechcela pokračovať - odišiel a viac ho nevidela.. a nakoniec zomrel skôr než by sa mohli udobriť. Zlomilo by jej srdce ak by sa to zopakovalo aj s Elom, ak by sa zdvihol, odišiel a už ho viac nevidela. Musela niečo povedať - nájsť správne slová, upokojiť ho. Šlo to však sakramentsky ťažko - sama by totiž potrebovala dodať guráž. Na moment zavrela oči, zhlboka sa nadýchla aby si dodala odvahu a potom ho pohladila po ruke, ktorú mal položenú na jej stehne.* Pššt, neospravedlňuj sa prosím. *Šepla nakoľko nechcela aby si dával za vinu to čo sa stalo. Rozhodne to neinicioval len on - obaja to eskalovali rovnakým dielom. Voľnou rukou mu založila neposlušný prameň vlasov za jeho špicaté uško a prinútila svoje od bozkov opuchnuté pery aby sa skrútili do jemného, avšak hanblivého úsmevu.* Nechali sme sa uniesť, a hoci sme to asi nemali nechať zájsť takto ďaleko ... nechcem tvrdiť, že to ľutujem. Lebo neľutujem. *Hovorila váhavým, tichým hlasom, tieto slová patrili len jemu.* Ty to ľutuješ? *Opýtala sa ho trošku vystrašene a dívala sa mu pri tom do očí, jeho odpovede sa nenormálne bála, vedela o jeho predsudkoch voči smrteľníkom. Tušila, že jeho rodina by ju nikdy neprijala ak by chceli nadviazať medzi sebou vážnejší vzťah... alebo dokonca ak by sa chceli vziať. To už predbiehala, no musela počuť jeho odpoveď, potrebovala vedieť na čo myslí, čo cíti a ako to čo medzi nimi je vníma aj keby jej to malo ublížiť. Potrebovala aby sa jej El otvoril.. tak trochu si to aj zaslúžila aby bol ku nej úprimný.*

*Naiyirin se lekla Haldira, který se objevil jen tak za ní. Musela být hodně v šoku. Kdo by taky nebyl, že? Raději odešla do svého pokoje což Haldir udělal taktéž. Odešel směrem do místnosti, kde měl původně spát. Tam nakonec došel a lehl si. Dveře od pokoje, kde byl El a Auri byli zavřené, měli opět soukromý a ta jeho omluva nebyla kvůli tomu, že to nechali zajít daleko, ale kvůli tomu, že se nechali nachytat. Měli by s těmito pokusy jít provádět někam jinam, měli jít to provádět někam, kde je nikdo nenajde. Takhle z toho byl trapas. Nechal se unést na nesprávném místě v nesprávnou noc. Kdo by to taky čekal, že? Že by se Aurina matka vrátila uprostřed noci. Uprostřed temnoty, kde by se dala krájet nejenom hanba, ale i tma. Jediné co viděli byla postel, která byla osvětlená měsíčním svitem, který projížděl skrz okno, které bylo v pokoji. Viděl ní tedy v měsíčním světle skoro nahou. Když ji stále držel za stehno, tak mu rukou přejížděla jeho ruku. Hladila mu jí. Teď jen k jejím slovům chyběl prst, který by dala před jeho ústa aby byl potichu. Aby se dál neomlouval a neobhajoval. To on umí, ale jen u někoho, na kom mu opravdu záleží. Do takové fáze měla nakročeno i Auriel. První smrtelník, se kterým se bavil, vlastně i baví a první smrtelník, který mu dokázal poplést hlavu. První, se kterým to dotáhl tak daleko aby se s m vyspal. Byla to vlastně i první žena, která mu stála za to aby přišel o své panenství což je i co říct. Elfka by k tomu měla snazší cestu než kdokoliv jiný. Musela by být ale světlá, temná ne. Ta by cestu měla nejhorší pokud nepočítáme podzemní lid. Co se setkal, tak ženy z podzemního lidu nebyli krásné. Vůbec se mu nelíbili, nebyli okouzlující. Její další slova s ním moc nehnuli. Pochopila to jinak, než jaký byl skutečný význam těch slov.* Špatně jsi to pochopila. Myslel jsem to jinak… měli jsme to zkusit někde, kde by nás nemohl nikdo vyrušit. *Na jeho hlase bylo znát zklamání, smutek a malinko i touha. Další slova už ho přinutila podívat se jí do tváře.* Nelituju, s tebou ne. *Trošku se jí pokusil zalichotit. Upřímný k ní by mohl být trošku víc, ale za této situace se k tomu nemá. Nemá se k tomu aby sám od sebe něco řekl. Tato situace mu rozhodně nedodávala odvahu, spíš mu jí brala. V této chvíli zůstával sedět. Nemohl se skoro ani pohnout, až takový to na něj mělo vliv. Jeho poprvé bylo pokažené. Na tohle jen tak nezapomene a bude si to nějakou dobu i připomínat.*

*Keď jej povedal, že jeho slová nesprávne pochopila a vysvetlil jej čo tým v skutočnosti myslel tak Auri očervenela v tvári ešte viac a nervózne sa pousmiala. Síce neľutovala, že sa spolu bozkávali, no nebola si úplne istá či by bolo správne zájsť ďalej. Predsa len jej hodnotu v spoločnosti určovalo to či je čistá alebo nie - jej nepoškvrnenosť bolo niečo na čom sa hlavne mimo Desperos veľmi zakladalo a ona mala stále niekde v skrytu duše strach, že by ju bez váhania Elgalad vymenil za nejakú svetlú elfku. Okrem toho čo ak by otehotnela? Tiež bolo pravdou, že o milovaní nič nevedela - bola absolútne neskúsená a ... nevedela ani to či ku nej El cíti niečo iné než len priateľstvo a túžbu. Jeho ďalšie slová, a to, že to neľutoval - nie s ňou, tieto jeho slová v nej niečo spustili. Dívala sa mu do očí a zreničky sa jej rozšírili - bolo to ako keď sa zažne sviečka - náhle, neočakávane presne ako jej to hovorila Naiyrin, neplánovala to a napriek tomu sa to stalo. Niečo v tóne jeho hlasu.. a v spôsobe ako sa na ňu díval spôsobilo, že v tej chvíli pocítila niečo nové - niečo čo sprvu nevedela presne pomenovať. Srdce jej začalo biť rýchlejšie, zaplavila ju nervozita a vzrušenie. Obavy ustúpili do úzadia spolu s trápnou chvíľou aj naštvanou Nairin hore na poschodí. Teraz nebolo dôležité nič iné než jeho úsmev a jeho blízkosť. Tieto jeho slová spustili v jej vnútri niečo pri čom si uvedomila, že ku nemu necíti len priateľstvo či fyzickú príťažlivosť. Cítila ku nemu niečo viac... Ku týmto hlbším citom tu boli náznaky už v minulosti, hlavne pri tom keď spolu tancovali, no aj vtedy keď sa jej zastal v krčme pred barbarmi - a najsilnejšia bola táto emócia v momente, čo ku nej prišiel dnes v noci utešiť. Keď ju objímal.. keď ju bozkával. Bolo to silnejšie než to čo cítila pri Castielovi a to už vtedy mala obavy, že sa do neho zamilováva.. no toto s Elom, bolo tak rýchle a nečakané! Bola z toho úplne hotová, vydesene jej došlo, že tomu pocitu prepadla skôr než sa pred ním stihla začať brániť. Cítila sa v jeho prítomnosti tak výnimočne a hoci jej nesľuboval vzdušné zámky ani večnú lásku - verila, že ju ma rád viac než to dáva najavo. Auriel bola mladá a naivná, asi jej úplne nedochádzalo ako si idealizovala ich vzťah - zakázaná láska elfa a smrteľníčky, to je niečo o čom fantazírovala už ako dieťa a teraz tu bol priamo pred ňou. Elf, ktorý napriek tomu, že pohŕdal ľuďmi aj ňou keď sa prvý krát stretli, napriek tomu, že pôsobil egoisticky, namyslene a chladne... napriek tomu tu teraz sedel a choval sa ku nej takto nežne, ochraňoval ju... dokonca ju nazval svojou kráľovnou. Dúfala, že by tu mohla byť možnosť, že ho zmenila? Niečo v nej verilo, že by sa jej podarilo ovplyvniť jeho vnímanie sveta. Verila, že to čo teraz prežívajú nie sú z jeho strany len plytké fyzické túžby ale, že by to mohlo byť aj niečo hlbšie, že by ku nej mohol raz cítiť niečo viac - bez ohľadu na to či má špicaté uši alebo nie. Vo svojom vnútri zažívala hotovú búrku emócií, ktorá spôsobila, že od neho nemohla odtrhnúť zrak. Nesnažila sa zakryť svoje pocity a tak - ak by sa od nej neodtiahol, tak by rukou, ktorou ho doteraz hladkala pomaly prešla po jeho predlaktí a ramene. Po celý čas neuhla pohľadom od jeho očí a neurobila to ani teraz - pomaly sa však začala nakláňať ku nemu aby ešte aspoň na moment spojila ich pery.*

*Všiml si, že její líčka mírně zčervenala a ona se pousmála. Nějakou chvíli na sebe civěli jako dva blbci, kteří čtou myšlenky toho druhého pouhým hleděním do očí. Nebo jako dva blbci, kteří se šíleně nudí. Auriel však do jeho očí hleděla úplně jiným způsobem. V jejích očích viděl jakési zamilování. Nebyl to pouhý záblesk jak tomu většinou bývá, tohle bylo delší až si to mohl prohlédnout v jejích očích úplně celé několikrát dokola. Na ně se nemohl přestat zírat, měla je krásné, ne úplně po této mamince naštěstí, sladké. Nejradši by si je nechal pro sebe, ale k tomu by musel si nechat Auriel aby se to mohlo obejít bez zranění. Nechce jí ublížit. Chce jí vidět veselou což je poprvé v jeho životě. Poprvé v jeho životě se na něj dívá takhle někdo jiný než světlý elf, poprvé takhle zblízka se na něj nedíval už ani ten světlý elf. Na chvíli měl pocit jako kdyby mezi nimi přelétla jiskra. Atmosféra opětovně přicházela zpět. Ta jejich tajemná atmosféra opět začínala být tajemná, tak jako předtím. Elgalad svým tělem rozhodně nemohl couvat. Právě naopak. Srdce mu opět začínalo bušit rychleji, když mu rukou přejela svojí ruku přes loket až k rameni. Tlak dole se opět začínal pomaličku zvyšovat, ale moc na to neupínal myšlenky. Hlavně když se Auriel začínala přibližovat svými rty k jeho. Nemohl odolat. Jeho rty vyrazili těm jejím naproti aby nemuseli jít takovou dálku. Dalo by se říct, že šlo o slušné gesto, které vůči ní projevil. Když se jejich rty potkali, tak zavřel oči a jen se nechal unést. Pokračoval tam, kde předtím skončil, ne u svlékání, ale u líbání. Během toho co jí opět dal pusu, tak jí hned na to dal další. Nechal se unášet, jak na vánku, nemohl odolat, u ní ne. I přesto, že je neposkvrněná, tak se mu zdá, že její polibky jsou skvělé a už jim nic nechybí. Možná je to z toho, že se ještě nikdy s nikým nelíbal, nemohl srovnávat. Po první nastala druhá, kde zapojil opětovně i jazyk pro zesílení emocí což fungovalo, alespoň u něj. Srdce jako odpověď tlouklo rychleji než bylo zvyklé, rychleji než doteď a svojí ruku, kterou měl položenou na jejím stehně přesunul pod její stehno jako kdyby jí chtěl za to vyzvednout, svojí druhou ruku objal kolem jejího pasu a přitlačil si její tělo k sobě pokud by se nebránila. Její tělo nasunul úplně na to své, doslova břicho na břicho. V tu chvíli by mohla i cítit, že má něco cosi tvrdého u pasu. Něco vzpřímeného co šlo z místa kousek pod pasem. Od varlat. Když byla u něj, pokud se nechala, tak svojí ruku přesunul z dolní části zad k lopatkám aby mu neuhýbala ani hrudí a mohl s ní si dělat co chce. Konkrétně v tuto chvíli líbat.*

*Po tom čo si navzájom hľadeli nejaký čas romanticky do očí, (Že dvaja blbci, pche!:D), sa Auriel rozhodla sebecky si od neho ukradnúť ešte aspoň jeden bozk.. možno bozk na dobrú noc? Mohol to byť nejaký malý bozk uistenia. Trošku sa usmiala, keď sa ku nej El začal skláňať tiež. Zavrela oči vo chvíli čo sa ich pery stretli a napriek tomu, že si myslela, že tá atmosféra je dávno nenávratne pre túto noc preč - dotyk ich pier bol ako magická ohnivá strela ktorá zabezpečila, že opäť zahorela vo vzduchu okolo nich priam statická energia. Zaplavila ju túžba a rozhodne to nezostalo len u jedného bozku, Auri vydala spokojné mhmm keď do bozkov El zapojil aj jazyk, nahla hlavu trochu na stranu a úplne sa poddala tempu, ktoré určil. Nijako neprotestovala keď presunul ruku pod jej stehno, no na moment prekvapene otvorila oči a následne chvatne zažmurkala keď si ju na seba vysadil. Pomohol mu fakt, že už mala dostatočne vyhrnutú nočnú košeľu a keď sa posadila obkročmo na neho - potichu mu vzdychla do úst. Ucítila totiž tlak niečoho pevného a tvrdého priamo dole v jej intímnych partiách - konkrétne na jej najcitlivejšom mieste. Pod nočnou košeľou bola nahá takže ich tam dole teraz oddeľovala len tenká látka na jeho spodkoch. Celá táto situácia bola príliš vzrušujúca - mohol cítiť aká je dole vlhká a teplá - obzvlášť keď ju ku sebe pritlačil takto tesne, že mohla skoro počuť každý jeho rýchly úder srdca, ktorý perfektne ladil k jej vlastnému splašenému tepu. Páčilo sa jej to ako prebral iniciatívu, že bol trošku dominantný, no vďaka tejto polohe bola teraz trochu vyššia a teda musel mať hlavu zaklonenú trochu dozadu aby ju mohol bozkávať. Dala mu ruky okolo krku, voľnou rukou mu zašla do vlasov zatiaľ čo druhou rukou ho držala zozadu za krk. Tento krát mu do spodnej pery zahryzla zľahka ona, potom sa trošku odtiahla pri čom nevedomky pohla bokmi na jeho páse a omámene pootvorila oči. Nemohli zájsť ďalej, nie keď bola doma Naiyirin.. sex jednoducho teraz už neprichádzal do úvahy. Vedela to, no aj tak ho chcela ešte aspoň trošku podráždiť. Spomenula si ako raz počas tréningu omylom vzrušila Castiela a pokúsila sa to napodobniť - váhavo sa teda mierne nadvihla, nie však tak, že by medzi nimi vznikol nejaký priestor - nadvihla sa na kolenách len natoľko aby sa zvládla trochu pohnúť a potom sa panvou posunula na jeho páse trošku dozadu a zase dopredu. Dívala sa mu teraz do tváre z vrchu cez privreté viečka aby videla jeho reakciu a premáhala sa aby ich nezavrela úplne nakoľko to spôsobilo rozkoš prekvapivo aj jej samej. Na takúto reakciu svojho tela nebola pripravená, nepoznala ju.. Ak by však vyzeral, že by sa mu to páčilo - ten pohyb by zase zdráhavo na jeho mužskej pýche zopakovala.* Nemôžeme zájsť síce ďalej, keď je doma Naiy, no ... ak budeme veľmi, naozaj veľmi potichu ešte nemusíme ísť hneď spať. *Pošepla sprisahanecky, hlas mala podfarbený vzrušením tak ako predtým on a sklonila sa ku nemu s lišiackym úsmevom - konkrétne ku jeho perám kde mu venovala sladký, dlhý bozk zakončený tým, že mu na moment zľahka chytila do zubov jeho spodnú peru. Znovu pohla bokmi proti jeho rozkroku, tento krát už trochu odvážnejšie a dravšie. Spôsobovalo jej to neuveriteľnú slasť.*

(se souhlasem hráče omezeně v tomto odpisu mohu hrát za postavu Auriel).

*Nechala se, podrobila se tempu, které určil. Ze začátku to bylo pomalé, ale po chvíli nenápadně zrychloval. Těsně předtím než si jí na sebe vyzvedl a přitáhl, tak už byl trošičku rychlejší. Jeho tempo bylo rychlejší, ale ne o moc. Nemohl tolik přidávat. Musel si to nějak užít. Ve chvíli kdy si jí na sebe posadil, tak mu do úst malinko vzdychla. Nebylo čemu se divit, taktéž ucítil její tělo na svém mužství. To jak je dole vlhká samozřejmě cítil, ale divil se tomu, nevěděl co to znamená, ale neřešil to, věřil v to, je to přirozené z té ženské stránky. I přesto jak to bylo pro něj nepřirozené, tak to bylo příjemné, pohodlné, musel uznat, že se mu to líbí. Samozřejmě že díky její poloze, kam si jí El dostal byla Auriel trošku vyšší, takže musel mít mírně zakloněnou hlavu. Normálně by mu vadilo, kdyby žena byla vyšší než její muž, ale v tuto chvíli to bylo jedno, bylo to jen dočasné a co víc, užíval si to. V jednu chvíli měl pocit, že jí patří. Že ho nechce od sebe mít dál než ho má teď. Ten pocit začal, když mu dala ruce kolem krku, není zahrabala do něho vlasů a druhou si ho chytila za krk. Teď už nemohl uhnout, nemohl utéct, nevinný způsob co to existuje, jediná volba je pokračovat v aktivitě. Jeho emoce se tímto gestem ještě zesílily. Bylo to pro něj něco nezapomenutelného, něco výjimečného. Když mu do spodního rtu mírně kousla, jeho emoce způsobily zesílení frekvence bití srdce. Jak se od něj odtáhla, tak si pootevřel oči a zadíval se překvapeně na ní. Nevěděl proč zastavila, ale on rozhodně nehodlal zastavovat. V jejích očích uviděl, že by chtěla pokračovat. Když pak začala škádlit Ela pohybem bokmi, tak mu tělem projela jakási slast, líbilo se mu to. Tohle od ní nečekal, nečekal, že ho takhle nic vzruší a ještě jak to dělala pomalu, to tomu dodalo tu milostnou příjemnou atmosféru. Na jeho očích bylo znát, že se mu to líbí.* Oooo! *Šepl potichu. Nedalo se odolat nemluvit nebo nevydat nějaký zvuk. Tomhle ho donutila ten zvuk udělat. Dokonce díky tomu pohybu ho přiměla aby svojí ruku, kterou měl na její lopatce přesunul. Nemohl jí tam udržet, přestal jí tolik ovládat, její mysl byla jako v sedmém nebi. Jeho ruka mu přejela na její zadeček hezky pod noční košili. Na kůži. Nikdy se nedotkl zadečku nikoho jiného než sám sebe což pro něj byl další silný pocit. Ten pohyb samozřejmě zopakovala, udělala ho znova a znova mohla vidět na jeho tváři a v jeho očích touhu a slast, kterou teď cítil. Touhu to zažít znova a znova. Pak přišli na řadu její slova. Nebylo moc příjemné v této situaci mluvit, ale nejspíš ho musela obeznámit se situací, která tu je. Nemohl zajít dál kvůli ženě, která je předtím vyrušila. Bylo to logické, ale zbytečně narušila tuto atmosféru. Naštěstí neutekla a díky tónu jejího hlasu zůstala. Byl sladký. Chtěl jí říct ať nemluví, ale to by taky začal mluvit. Chtěl jí tedy jen umlčet polibkem což nemusel, ona se k němu s úsměvem sklonila a dala mu krásný polibek. Nejlepší jaký od ní dostal za poslední noc. Tak jako při předešlém, i u tohoto mu stiskla rty. Odkoukala to od něj. Vypadalo to jako by si vyměnili role. Když opětovně začala pohybovat boky, tak jeho tělem opětovně projela slast. Ucítil jakési potěšení, nikdy tohle nedělal, nikdy tohle nezažil. První zážitek je prý vždy ten nejvíce emotivní, ten nejlepší. Vypadá, že tento nebude výjimkou. Tentokrát pohybovala svojí spodní částí těla dravěji, odvážněji, sebejistěji a přišlo mu, že i o něco rychleji což v něm vyvolalo určité kladné emoce vůči Auriel. Jeho potěšení z toho se nedalo skrývat. Hlavu si zaklonil a užíval si to dokud to dělala. Pak se hlavou vrátil a měl chuť se jí zabořit do její hrudi. Musel ale pro to něco udělat. Musel jí vyhrnout tričko. Proto pustil její stehno, které dlouho držel a pustil i její zadeček. Naznačil, že jí to sundá a uvidí jestli se bude bránit nebo ne. Uvidí se, zda bude souhlasit a zda mu pomůže. Nebránila se a dokonce mu i pomohla, ruce si musela na chvíli z něho odložit, ale následně je tam dala zpět. El odhodil není noční košili vedle postele a chytl si jí tak bylo předtím. Teď byla ale hezčí. Noční košile jí zakrývala tělo, krásné tělo, které by mohlo být jako výstavní kus dokonalého těla. Tak čistá a hebká pokožka je pro něj jako ráj. Byla teď jen jeho a jemu se to líbilo. Během toho co opět pohybovala bokami, tak začal ten pocit nanovo. Ovšem už nezaklonil hlavu dozadu, místo toho jí vložil do hrudi. Do té propasti, která tam byla. Svojí jednu ruku měl zpět pod jejím stehnem a druhou jí měl na jejím zadečku. Během toho jí jemně stiskl zadeček a malinko jí kousl na kůži v oblasti hrudi. Nechal se ovládnout atmosférou a vůní jejího těla, že se nadzvedl a pomaličku jí položil zády na postel. Stále se ho držela za krk a ty hlavu což mu znemožňovalo utéct z této polohy ať už seděli, nebo leželi. Teď už nemohla pohybovat bokami což na jednu stranu nevadilo. El se posunul trošku víš k jejímu krku, který jí začal pomaličku oblizovat. Otevřenou pusu jí položil na krk jako kdyby si z ní chtěl ukousnou nějaký kus masa, ale jen tam pak přejížděl jazykem a vycucal jí kůži. Jakoby vznikl v daném místě podtlak. To vyústilo k vytvoření krevní sraženiny, která se po nějaké chvíli ukáže. Není to nic hrozného, tak vydrží maximálně dva dny, možná jen jeden. Pak jí na jiném místě na krku kousl. Malinko. Svoje ruce už neměl tam, kde je měl předtím. Jednu ruku přesunul na její bok a druhou si chytl její hlavu aby si jí mohl natáčel různě na bok. Měl pak snazší přístup ke krku. Na krku jí nejen že kousal, nechával na něm i polibky, kterých nebylo málo. Cítil, jak její mužství leží i přes tenké prádlo na jejím podbříšku. Trošku se od ní odtáhl. Dal jí to najevo. Pustila ho a on si sundal zbytek svého oblečení, které taktéž hodil vedle postele. Teď byli oba nazí. Nechtěl jí v tom nechat samotnou a hlavně, měl chuť být nahý. Poprvé ve svém životě měl chuť být nahý před někým cizím a před někým vůbec. Nikdy takhle nebyl pokud se nepočítá rodina. Přesunul se k jejím nohám, které jí chytl a držel se jich. Byl u jejího rozkroku, první zkušenost, první pohled. Bylo to jedním slovem jiné. Jiné než u něho. Neměla hada, měla otvor. Něco mu říkalo, že tento otvor, je dělaný tak aby přirozeně přitahoval penis. O tomto studoval v knížkách, ale nikdy to nezažil. Věděl, že nemůže, že jí to Auriel „zakázala“. Tudíž se tomu snažil bránit, ale konec konců, nebylo to něco co by bylo extra těžké. Mohl ovšem využít rad, které dostal ještě z Meriwellu. Prý to mají rádi, když přes to přejíždí prsty. Chtěl to zkusit. Vzal si svojí jednu ruku k místu a začal jí tam dvoumi prsty kroužit kolem dokola. Auri se občas zachvěla a El chtěl zkusit něco víc. Vložil jí dva prsty dovnitř a pomaličku pohyboval s nimi dovnitř a ven. Simuloval tím zasouvání jeho mužství s tím, že to nebylo tak tlusté a vlastně bylo to možná i celkem příjemné. Po chvíli toho nechal. Přesunul se hlavou blíž k její hlavě. Opřel se hlavou o její ňadra a zadíval se na její tvář, lépe řečeno na bradu. Pomiloval její hruď. Hezky jazykem aby si to užila. Jednou rukou si chytl jedno ňadro a druhou si chytl druhé. Začal je masírovat. Byli krásně flexibilní, dalo se s nimi dost pohybovat a i pěkně pomačkát. Několikrát mírně sevřel dlaň aby je pomačkal. Pak jednu ruku stáhl opět mezi její nožky a začal jí přes vagínu, nebo spíše přes otvor, před dveře do vagíny přejíždět prsty. Hlavu zvedl aby se podíval jak si to užívá. Vypadalo, že dost a tak chvíli pokračoval. Pak ale z ničeho nic přestal. Hlavou opět přejel nahoru směrem k její hlavě. To už jeho mužství narazilo na pevnou hmotu. Na vagínu. Rukou si sáhl směrem k němu na chvíli přemýšlel jestli má zajet do garáže a nebo jestli má pokračovat v cestě. Nakonec zvítězila její slova, že nemohou a tak se rozhodl pokračovat v cestě. Hezky po její vagíně směrem nahoru k břichu přes podbřiško. Nečekal, že to bude takový krásný pocit, zvlášť, když se takhle pohybuje on. Párkrát to chtěl zopakovat, sjel si tělem opět o něco níže. Sjel dokud nepocítil vagínu. Opět pak přejel zpět nahoru. U toho jí jednou rukou mačkal jedno ňadro a druhou se opíral o postel vedle jejího ramene. Pak svým tělem vyjel po jejím až nahoru, kde se jí podíval do tváře. Jeho hlava je přibližně ve stejné výšce jako ta její. Usmál se na ní. Bylo v něm vidět potěšení. Jednou rukou se opíral o matraci pod ní a druhou jí pohladil po tváři. Ruku tam nechával a svými rty se opět přibližoval k těm jejím. Ukradl si pro sebe další polibek. Pak si jen lehl na bok vedle ní jako by spadl. Díval se jí do očí a čekal, zda bude nějaká reakce.*

(se souhlasem hráče omezeně v tomto odpisu mohu hrát za postavu Elgalada + skype)

*Nikdy v živote sa Auriel necítila nemravnejšie. V momente keď mu navrhla, že ešte nemusia ísť spať - El sa jej nápadu rozhodne nebránil, hoci sa najprv trošku zamračil keď prehovorila. Zvrátene ju tešilo to čo v ňom dokázala vyvolať tými drobnými pohybmi panvou, dodalo jej to viac odvahy a sebavedomia a aj preto jej následne nevadilo keď ju začal vyzliekať - dokonca mu pomohla. V minulosti ju čiastočne už nahú videl, no teraz bolo jej telo omnoho dospelejšie a ženskejšie. Oproti svojej útlej postave bola Auriel obdarená v oblasti hrudníku viac než by sa očakávalo. Rovnako sa jej zaoblilo aj jej pevné pozadie.. tréning, utekanie a boj o holý život zapríčinili, že mala postavu štíhlu, pružnú a pevnú zároveň. Rozhodne sa za seba nemusela hanbiť a po tom čo už spolu doteraz robili to, že bola pred ním nahá bolo zanedbateľné. Už prekročila svoje hranice tak veľmi, že sa pri pohľade na Ela asi viac neubráni chlípným myšlienkam. Napriek tomu však niekde v kútiku tej racionálnej časti svojho mozgu na ňu kričalo jej svedomie, že by mala okamžite prestať, že by sa mala spamätať a začať sa ovládať.. no ona nechcela ten hlas počúvať. Nechcela váhať, a následne ľutovať, nechcela stratiť už ani chvíľu potencionálneho šťastia. Už ďalej nevládala a nechcela potláčať svoje pocity a svoje skutočné túžby. Veď čo ak by aj El zomrel tak náhle ako Cas?... Nemohla si pomôcť - nechala sa týmto momentom a Elgaladom úplne opantať. Dôverovala mu, že nezájde ďalej než mu povedala, že jej neublíži a tak nezačala panikáriť ani vo chvíli keď sa vyzliekol tiež.. nepanikárila ani keď ju položil chrbtom na posteľ a priľahol svojim telom. Jej dôveru a odovzdanie si mohol prečítať v jej očiach.. a hoci jeho vlastný pohľad bol zastretý túžbou, ovládol sa a nezradil ju. Prebral však iniciatívu s cieľom ukradnúť si z tohto večera čo najviac aj bez samotného sexu. Zdalo sa, že El vie čo má robiť - kde sa jej má dotknúť .. kde ju pobozkať.. skoro ako keby ho to niekto v Meriwelle učil. Rozhodne pôsobil, že je skúsenejší. Ju nanešťastie matka nestihla zasvätiť do tajov, ktoré prinášal dospelý život - a teda konkrétne do tajov milostného života, za zavretými dverami v manželskom lôžku. Vedela približne čo patrí kam a že musí mužská šťava skončiť v jej vnútri aby vznikol nový život, no tam to haslo... Nevedela ako cielene zviesť a vzrušiť muža - keď sa jej to v minulosti podarilo, bolo to vždy nedopatrením - úplnou náhodou. Vďaka Elgaladovi zažila neskutočnú rozkoš a slasť - a to jej boli tieto veci doteraz úplne cudzie. Hrýzla si do spodnej pery a snažila sa ovládať vzdychy, ktoré sa jej drali z hrdla keď ju bozkával a hrýzol na krku. Snažila sa byť po tichu no bolo to tak ťažké keď ju tak vzrušoval... v hlave nedokázala udržať jedinú súvislú myšlienku. Do dnes by neverila, že niekedy zažije niečo takéto s niekým za koho nebude vydatá. Auriel sa nechala ovládnuť pocitmi zamilovanosti, ktoré voči Elovi cítila a tiež túžbou a chtíčom, ktoré v nej vyvolali jeho dotyky a bozky. Neprotestovala teda ani keď ju začal dráždiť  medzi jej stehnami, našťastie sa v nej prstami nestratil tak hlboko aby ju týmto spôsobom zbavil panenstva, len aby ju viac vzrušil. Prsty mu hladko kĺzali dnu a von vďaka tomu aká bola vzrušená. Tam ich spoločné chvíle plné neresti ale ani zďaleka nekončili. El sa vrátil ku jej lonu tvárou a pobozkal ju tam - priamo tam dolu ako keby chcel ochutnať ten jej nektár. Auri chcela protestovať, prišlo jej to už moc, príliš zakázané a tak chlípne - no to čo to v nej vyvolalo, utopilo to všetky jej snahy o protest. Najskôr ju len zľahka ochutnával jazykom, no keď videl čo to s ňou robí a ako reaguje aj na ten najmenší pohyb jeho jazyka - svoje tempo začal zintenzívňovať a potom ju sal až kým nezažila svoj prvý orgazmus. Bola to explózia vášne, chvenia... bola to extáza, bolo to neuveriteľné. Zhlboka dýchala, telom jej prechádzali slastné kŕče ešte skoro celú minútu po tom čo skončil. Po celý čas čo ju tam dole uspokojoval - musela mať tvár zaborenú vo vankúši aby sa celým domom neozývali jej hlasné stony, ktoré nedokázala ovládať. Keď skončil - roztúžene sa vrátil ku jej tvári. Po niekoľkých vášnivých bozkoch čo si od nej vzal bola teraz rada na nej, chcela mu to čo zažila oplatiť aj keď nevedela úplne ako na to. Naznačila mu aby ju spod seba pustil, hoci sa ešte stále celá triasla. Aj preto keď sa prvý krát dotkla jeho mužskej pýchy - prsty sa jej chveli. Bola nervózna, nevedela čo má presne robiť, hoci už nahého muža videla - nikdy sa žiadneho nedotkla... nie takto. Popri tom čo sa ho dotýkala, bozkávala ho na krku tak ako predtým on ju. Dokonca ho aj pár krát uhryzla, no nie tak ako Castiela - aby mu tam zostali stopy po zuboch. Cítila ako v jej dlani na to jeho úd reaguje a preto sa zhlboka nadýchla a odhodlala sa perami skĺznuť po jeho hrudi a plochom bruchu až ku svojej ruke v ktorej držala jeho mužskú pýchu. Kam sa hrabalo to, že nahá zdieľala lázeň s Calorem alebo, že si vymenila s Castielom pár bozkov.. teraz bola nemravná ako posledná lacná prostitútka - a bolo jej to jedno. Chcela len aby El zažil to čo ona. Olizla ho, ochutnala tak ako on ju predtým, no nenapadlo jej dať si jeho mužstvo do úst. El však našťastie opäť prebral iniciatívu, chytil ju jemne za tvár, palcom jej prešiel po perách a naznačil jej aby otvorila ústa. Druhú ruku  dal zatiaľ zozadu za jej krk. Poslušne spolupracovala až napokon zalapala po dychu keď jej strčil svoj úd hlboko do hrdla, až po koreň. V tom momente presunul svoje dlane a oboma rukami ju chytil za vlasy - korigoval jej pohyby aj samotné tempo a jej nezostalo nič iné než sa pokúsiť nezadusiť jeho šťavou keď po nejakom čase vyvrcholil hlboko v jej ústach. Bolo to však ťažké - mala toho plné ústa, pri prvom pokuse to nezvládla všetko naraz prehltnúť a nemohla zvyšok vypľuť - zabraňoval jej v tom fakt, že jej ho z úst nevybral a držal ju za vlasy tak, že jej neumožnil odtiahnuť sa kým to sám nedovolil. Nemala mu to však za zlé, páčilo sa jej keď bol dominantný a vedela to pochopiť aj preto nakoľko sama pred chvíľou zažila tie slastné kŕče prvého orgasmu. Až po tomto ich vzájomnom uspokojení skončili nakoniec navzájom vo svojom náručí a poddali sa spánku.*


*Auriel zaspala pomerne rýchlo, to čo spolu robili ju pomerne vyčerpalo - nočné mory však už nemala - El ich úspešne zahnal. Keď ráno otvorila oči, za oknami už bolo pomerne jasné svetlo. Ich nahé telá boli prepletené a mala okolo seba obtočené jeho ruky. V tej chvíli precitla a uvedomila si, že to nebol len nemravný sen. Srdce jej začalo biť rýchlejšie pri spomienke na ten večer na všetky tie veci čo spolu robili a úzkostlivo jej zovrelo žalúdok pri spomienke na výraz Naiyirin večer vo dverách.* *"Budem jej mať čo vysvetľovať." *Uvedomila si, keď sa však pozrela do Elovej tváre, obavy aj výčitky v sekunde zmizli a vystriedal ich opäť ten zvláštny, nový pocit zamilovanosti. Bez slova sledovala ako Elgalad spí a mierne sa pri tom začervenala. Jemne mu odhrnula prameň vlasov z tváre a založila mu ho za jeho špicaté uško. Keby jej v minulosti niekto tvrdil, že nebude vydatá keď sa prvý krát vyzlečie pred mužom a, že jej prvý milenec bude svetlý elf.. pomyslela by si, že sa dotyčný pomiatol. Naprázdno preglgla a samú ju šokovalo to, že jej na tom nezáležalo.. chcela len byť s ním a nezostalo jej nič iné len dúfať, že to bude cítiť rovnako keď otvorí svoje nebíčkovo modré otvorí oči.*

*V noci se mu velice dobře spalo. Byl dost vyspalí na to aby ho dokázala vzbudit menší věc. Třeba dopad rolničky vedle postele. To sluneční světlo tomu taky pomohlo. Vzbudila ho Auriel když mu skládala pramen vlasů za jeho špičaté elfské ucho. Pomalu rozevřel oči. Nevěděl co se právě děje, nedokáže teď ani z prvu říct jaký je den, co se včera stalo. Bylo vidět, že je rozespalý a trošku zmatený. Poslední rok se probouzí většinou na tvrdé zemi v oblečení v pelechu Haldira v jeho vlkodlačí podobě. Tohle bylo pro něj novinka. Bylo pro něj zvláštní se probudit a zjistit že objímá nějakou ženu. Konkrétně Auri, která v něm dokázala vyvolat tajemné emoce. Odemkla tajemnou komnatu, kterou si myslel, že ani nemá. Usmál se na ní a z objetí jí nepouštěl. Pak se ale musel zamyslet nad tím co se stalo v noci. Pamatuje si toho celkem dost. Pamatuje, jak jeho tělo bylo paralyzované, jak bylo v křeči, když došlo k jeho úplně prvnímu orgasmu. V životě nic lepšího nezažil. Čím to mohlo být? Buď tím, že měl strávenou noc s Auri a nebo že měl orgasmus? Nad touto otázkou se ještě chvíli bude zabývat. Teď nad tím ale nebude přemýšlet, teď má na starost Auri. Stále se na ní díval. Přemýšlel co se to mezi nimi vlastně stalo. Však nebyli ani svoji, nebyli to partneři, netvořili spolu pár. Jen se k ní hlavou pokusil natáhnout a dát jí pusu. Ukradnout si další polibek pokud mu to Auriel dovolí.*

*Keď otvoril oči, na moment sa jej zdalo, že je trochu dezorientovaný a potom, potom sa jej pozrel do očí a jej sa zdalo, že si spomenul na ich spoločnú noc. Venovala mu sladký úsmev, on však vyzeral vážne - bez slova sa na ňu pozeral a nemohla odhadnúť na čo myslí nakoľko v tvári nemal žiadnu emóciu. Znervóznela a chystala sa otvoriť ústa - popriať mu dobré ráno alebo sa ho rovno spýtať na čo myslí aby ju prestala užierať neistota. Začala sa obávať toho, že ich emocionálne puto si len vyfantazírovala. No v tom sa ku nej sklonil a spojil ich pery. Trošku si s úľavou povzdychla pretože tento jeho čin znamenal minimálne to, že tej noci neľutuje ale naopak, že sa mu to páčilo a chce viac. Zavrela oči a predĺžila bozk tým, že naklonila hlavu trošku na stranu a pohla perami naproti tým jeho. Opäť pocítila túžbu, zrýchlil sa jej tlkot srdca aj dych. Chcela predĺžiť tento moment, nechcela ho prestať bozkávať, no ak by teraz neprestala - skončili by pri tom čo včera a hoci to bolo lákavé.. nechcela pokračovať kým si neujasnia ako to teraz medzi nimi je a ako to medzi nimi bude ďalej. Budú priatelia? Priatelia, ktorí spolu majú občas sex? Kedy sa uvidia najbližšie? Otiahla sa od jeho pier a so zavretými očami si oprela čelo o jeho čelo. Dodávala si odvahu, rozdýchavala to vzrušenie, ktoré v nej opäť vyvolali jeho bozky a rukou ho pohladila po líčku, krku a tam ruku napokon nechala, keď otvorila oči - trošku sa červenala, no nie tak veľmi ako v minulosti. Už .. sa zo zjavných dôvodov pred ním nehanbí.* Dobré ráno aj tebe. *Pousmiala sa a ich nosy do seba na moment narazili.* Asi by sme ... sa mali porozprávať o tom.. čo sa stalo a čo to teraz pre nás znamená. *Zaváhala a ťažko sa jej hľadali slová.* Chcem vedieť na čo myslíš a čo cítiš. *Trošku sa odtiahla aby sa mu mohla dívať do očí a čakala netrpezlivo na jeho odpoveď. Hrýzla si pri tom do spodnej pery.*

*Jeho bezeslovnou výzvu na spojení rtů, na spojení jejich úst. Vypadalo jako by byla spokojená, už jen kvůli tomu, že jejich polibek prodloužila tím, že mírně naklonila hlavu. Tak jako jí, tak i jemu se to líbilo a kdyby svoje rty neodtáhla, tak by nepřestal. Ovšem čelo si opřela o to jeho. Vypadalj jako dva zamilovaný jedinci, kteří se nechali unést atmosférou, kteří se nechali vést vánkem bez jakýchkoliv pokusů o zabránění. Zalíbilo se mu jak ho pohladila. Líbilo se mu jak nechávala její ruku na krku. Svoje ruce měl kolem ní obtočené kolem pasu, ty ale pomaličku po jejím těle přesunul až na lopatky, kde je nechal. Srdce mu bylo rychleji, když si v ten moment uvědomil, že jsou oba dva nazí. Nikdy se před nikým neukázal nahý až do teď. Začal se mírně červenat, ale nedovolil si uhnout pohledem. Cítil, že ho i maličko bolí hlava. To bylo po tom alkoholu, který přinášel vedlejší účinky.* Dobré ráno. *Pousmál se na ní. Pak přišla její otázka. Teda, znělo to jako otázka. Na moment ho překvapila. Neví co má odpovědět, co by byla pro ní adekvátní odpověď.* Abych byl upřímný, tak nevím co to pro nás znamená, možná to, že budeme spolu, nebo… *Svojí odpověď nedokončil, cíleně.. už neví co by měl odpovědět. Pak přišla její další otázka po které se od něj odtáhla. Pokud se od něj odtáhla dostatečně daleko, tak byl nucen jí pustit, pokud ne, tak jí držel stále v objetí. Nenásilně.* Momentálně nemyslím na nic. Mám prázdnou hlavu. *Řekl jí popravdě.* To nedokážu ani popsat. Nikdy jsem v životě nic takového necítil. Jako… jako bys mě nějakým způsobem přitahovala… *Odklonil pohled od ní do strany. Začal se červenat a ne málo. Pro něho tato slova byla až do teď zapovězená.*

*Poskočilo jej srdiečko keď jej poprial dobré ráno tiež a keď sa pousmial - na moment si zahryzla do pery nakoľko ho opäť chcela pobozkať. Ovládla sa však - jeho odpoveď bola pre ňu dôležitá. To čo však povedal ju nepotešilo - naopak, v hrudi pocítila bolesť ako keby jej niekto zlomil srdce na dve polovice. Z jeho úst nevypadli žiadne lichotivé slová.. nič o láske či aspoň zaľúbení. Ani len si nebol istý či majú byť spolu, jeho odpoveď bola veľmi otvorená a ona kvôli tomu zostala nesmierne ranená - hoci jej predtým nič nesľuboval, dúfala, že po tom čo spolu prežili.. ach. Mal prázdnu hlavu zatiaľ čo ona mala plnú hlavu jeho. Namiesto citoch hovoril o príťažlivosti. Auri si musela nasadiť najlepšiu masku akú mala aby sa dokázala tváriť vyrovnane aj po týchto jeho slovách, cítila sa zneužito.* "Ach ja hlúpa, čo som si myslela? To mám za to, že som tak naivná." *V tej chvíli bola rada, že nezašli ešte ďalej.. to by asi len tak nerozchodila. Očervenel a odvrátil od nej pohľad v rovnakej chvíli čo na dvere jej izby niekto zaklopal.* (Naiyirin) Auriel? Môžeš na moment? *Spoznala hlas jej "mamy" a ťažko si povzdychla. Trošku ospravedlňujúco sa odtiahla od Ela a vykrútila sa z jeho objatia.* Za moment som von. *Zvolala tak aby ju počula a zohla sa po nočnú košeľu na ktorú si natiahla kabát.* Prepáč, toto nepočká. *Odpovedala mu ponad rameno a ponáhľala sa na chodbu. Prvý krát bola vďačná za prerušenie, ktoré Naiy zapríčinila. V hrudi cítila bolesť a posledné čo teraz chcela by bolo aby sa pred ním rozplakala. Zavrela za sebou dvere a pozrela sa do tváre Naiy, Tvárila sa vážne a naznačila Auri hlavou aby ju nasledovala do jej izby na poschodí - šla teda poslušne za ňou.*

*V jejích očích šlo vidět zklamání, které se dalo vyčíst tak dobře jako utrhnout stéblo trávy z travnatého porostu, třeba louky. V jednu chvíli, ve chvíli kdy začala trošičku jinak si všiml, že už z jejich očích nedokáže nic dalšího vyčíst. Jakoby se před ním uzavřeli. Nedokáže určit co to je nebo čím to je, ale to, že si toho všiml musí něco znamenat, musí to být nějaký signál, který zatím nechápe. Pak je z jejich myšlenek vyrušila její matka, která si k sobě zavolala Auriel. Ta se ospravedlnila a odešla z pokoje. Když odešla, tak El vstal z postele, natáhl na sebe spodní prádlo a koukl ven z okna. Viděl čerstvě vycházející slunce dne. Vypadá to, že by dneska mohlo být krásně, ale vždy se to může zvrtnout. Stejně jako teď… jejich noc bylo úžasná, byla plná potěšení a byla skvělá, Auriel je dle něho skvělá, ale zdá se mu, že jí nebo trápí. V prvotním okamžiku v jejích očích, které se mu pak zavřeli. Zbytek svého oblečení měl v místnosti, kde spal Haldir. Tam byl zbytek jako oblečení, které by měl nejspíš na sebe hodit. Otevřel dveře a rozhodl se jít do místnosti vedle se obléct. Tam už seděl na gauči Haldir, který vypadal otráveně. Nejspíš všichno slyšel. Nelíbilo se mu to, ale teď už s tím nic neudělá. Když se konečně oblékl, tak šel zpět na chodbu před místnost, kde spolu spali, nahlédl ještě dovnitř, zda tam není. Když viděl, že ne, tak se opřel o zeď na chodbě. Naštěstí místnost byla kousek od schodiště, takže měl i výhled na něj.*

*Posledné po čom teraz túžila bolo vysvetľovať Naiy kto je El a čo u nej robil, no toto bol jej dom a .. vedela, že musí odpovedať na všetko čo bude Naiy chcieť vedieť. Zaslúžila si aby ku nej bola Auri úprimná. Len čo vošli do izby Nay, zavrela za nimi dvere a pokynula Auriel aby si sadla na posteľ. Potom sa posadila vedľa nej a uprela na ňu vážny, veľavýznamný pohľad.* (Naiyirin) Takže.. *Prehlásila tak trochu prísne - materinsky a Auriel zbledla ešte viac, výraz jej adoptívnej mamy sa však zrazu zmenil - oči sa jej rozžiarili a objala Auri okolo pliec trošku pri tom sa neveriacky zasmiala a keď sa odtiahla chytila ju za tvár.* (Naiyirin)O môj bože! Nemôžem uveriť tomu, že si mi nepovedala, že máš priateľa! A ešte ku tomu elfa! Chcem počuť všetko! *Snažila sa krotiť svoj entuziazmus a teda hovorila pomerne tichým hlasom aby ich nikto nepočul. Auri jej však úsmev neopätovala, v hrudi ju bolelo a bola na pokraji plaču.* Tak.. tak to nieje. *Priznala tichým trošku zlomeným hlasom.* (Naiyirin)Čože? *Trochu nechápavo sa zamračila a uprene sa dívala Auri do očí.* Nie sme pár.. on - *Auri zlyhal hlas a rukou si zakryla oči, sklonila hlavu a mala pocit, že sa jej od bolesti srdce asi zastaví.* Neviem čo som si myslela.. trochu som si to celé zidealizovala... Myslela som si, že tá včerajšia noc niečo znamenala. No nie pre neho... Priťahujem ho no nie je si istý, že by sme mali byť spolu. Mohla som to ale čakať, bola som hlúpa, keď som verila, že by ku mne mohol cítiť niečo viac... Som len človek. *Pri poslednej vete mala sebavedomie nízke ako ešte nikdy predtým a mala plné oči sĺz. Nemusela to povedať nahlas. Naiyirin mlčala, pretože jej došlo, že sa Auri zaľúbila do elfa, ktorý jej práve zlomil srdce. Materinsky natiahla ruky a objala Auriel okolo ramien.* (Naiyirin)Nič také už nikdy nechcem počuť. *Šepla a pobozkala ju do jej bielych vláskov.* (Naiyirin)Si dokonalá, dievčatko! A ak to ten chlapec nevidí je hlupák a ver mi, že bude ľutovať. *Auri jej objatie opätovala a utrela si slzy.* Vďaka. *Šepla hoci ju jej slová neutešili tak ako by si želala a potom sa narovnala.* (Naiyirin)Ak chceš - vyhodím ho aj s tým jeho nevrlým ochrancom zavretými dverami. *Pousmiala sa na čo Auri len záporne potriasla hlavou.* Nie Nay, chcem si zachovať aspoň nejakú hrdosť. Zvládnem to. *Uistila ju a trošku si povzdychla.* (Naiyirin) Auri... vy ste spolu - *Opýtala sa jej Naiy opatrným hlasom a Auri trochu potriasla hlavou.* Nie.. až tam sme nezašli. *Začervenala sa s pohľadom upreným do zeme.* (Naiyirin)Dobre, ... ehm. Nie žeby som ti to zakazovala, no bolo by lepšie ak by si to prežila s niekým kto bude tvoje pocity opätovať. *Prehovorila a pohladila Auri po tvári.* Viem. *Odvetila a mykla pri tom plecom. Naiyirin sa zamyslela a nahla hlavu na stranu.* (Naiyirin)Aj tak som ale zaskočená, doteraz si bola tak zásadová... chcela si všetko toto zažívať len s mužom za ktorého sa vydáš. Čo pre bohov ten elf spravil, že zmenil tvoj názor. *Dívala sa na ňu v celku udivene a Auriel sa neveselo pousmiala. V hlave sa jej mihli spomienky na ich spoločný tanec, na to ako sa jej zastal pred banditmi aj na to ako ju utešoval pred zlými snami. Potom však zaťala zuby.* Nejde ani tak o Elgalada... skôr o slová môjho učiteľa filozofie a fakt, že som sa včera dozvedela, že Castiel zomrel. *Vysvetlila jej a Naiyirin pri tej informácii zalapala po dychu.* (Naiyirin)Ach nie, srdiečko to ma tak mrzí! *Odvetila a pohladkala ju po vlasoch.* Vieš, Castiela som.. ľúbila.. svojim spôsobom. Odmietla som zájsť ďalej kvôli mojim zásadám a teraz je mŕtvy. Nechcela som ľutovať a riskovať, že sa to zopakuje aj s Elom. Riskla som to, šla som do toho aj napriek rizikám a ... nevyšlo to. *Trošku si povzdychla a prehrabla si prstami vlasy.* Aj o tom je ale život, proste pôjdem ďalej. *Usmiala sa na Naiyirin trošku úprimnejšie a postavila sa. Castiel a Elgalad nie sú prví, ku ktorým niečo cítila a ktorých stratila - aj keď u každého z nich to bolo iným spôsobom a z iných dôvodov. Umrel aj Radagon, ktorého spoznala ešte pred Elom.* "Toto mesto len berie." *Pomyslela si trpko.* A teraz s dovolením, idem ... sa s nimi rozlúčiť. *Pousmiala sa a podišla ku dverám, samozrejme sa cítila mizerne, v hrudi ju bolelo ako keby jej tam niekto vrazil žeravú dýku. Cítila hanbu, sebavedomie jej zmizlo ... bola nešťastná. Prvý chlapec, ktorého napriek svojim zásadám a obavám pustila do svojho srdca jej ho zlomil .... zapríčinilo to teda to, že si ho bude chrániť ešte viac pred láskou než kedykoľvek predtým. Keď zišla po schodoch El tam už stál na chodbe, bol oblečený a vyzeralo to, že na ňu čaká aby sa s ňou mohol rozlúčiť. Na tvári mala nasadenú vyrovnanú masku a prinútila sa usmiať aj keď ju pohľad na neho zraňoval.* Predpokladám, že ste s Haldirom pripravený odísť. *Prehovorila pokojným hlasom a zapla si hnedý kabát - takže nebolo tak evidentné, že má pod ním len nočnú košeľu. Chcela to mať za sebou aby sa mohla vrátiť do izby a užierať sa výčitkami svedomia osamote.*

*Auriel nějakou chvíli byla nahoře u její neoficiální adoptivní matky, kde spolu něco probírali. Nevěděl co, ale když se vrátila dolů, tak si všiml, že opět nemohl z jejich očích nic vyčíst. Jako předtím než odešla s její matkou. Možná to přes tu celou dobu přetrvalo. Možná jí její matka něco řekla co by útočilo proti němu. Co by jim dvoum nepřálo. Je to přece jejich matka a vypadá to, že si dost rozumí, že před ní asi mohla něco říct. Mohli o něm mluvit ve špatném světlu, nebo i v dobrém, i když je tato varianta celkem irelevantní. Kdyby o něm mluvili s dobém světle, tak by nejspíš dokázal vyčíst něco z jejích očích. Tu nastávala otázka proč to nedokázal. Proč nedokázal nic vyčíst z jejich očí? Třeba je to její super schopnost, která jí zablokuje mysl proti čtení myšlenek? Nebo to jen hraje? No, nevypadala moc spokojeně, z hlasu nic nebylo cítit. Při normálním jejich rozhovoru cítí určité empatie a emoce, které dává najevo. Tady ne. Tady nic nedokázal vycítit. Na její slova neměl moc co odpovědět. Mohl by se jí optat, zda někam nechce doprovodit, ale předpokládal, že by to nebyl nejlepší nápad a s velikou pravděpodobností by odmítla jeho doprovod. Pokud teda chce někam jít. To že si zapla její hnědý kabát nic neznamenalo, stále bylo pravděpodobné, že měla pod ním pouze košili. Přece jenom pokoj měla za dveřmi vedle kterých se El opíral a nahoru odešla pouze v noční košili. Když si to spojil s jejími slovy o tom, že nahoru radši nechodí, že je to Naiyirin pokoj, tak z toho vyvodil, že nic jiného neměla. Pokud by tam neměla náhodou nějaké oblečení pro případ nejvyšší potřeby. El se na ní neupřeně díval, nemohl přestat.* Tak zase někdy. *Nebylo určeno kdy. Z jeho hlasu bylo cítit mnoho. Nelíbilo se mu, jak se teď chovala. Mohla z jeho hlasu pocítit tužbu. Tužbu toho aby byla šťastná. Tužbu aby byla jeho. Dál to nějak neřešil. Jeho ochránce Haldir odešel směrem k východu a Elgalad též. Když byl ve dveřích, tak se ještě hlavou otočil na Auriel a trošku si povzdychl. Byl to smutný povzdych. Pak jen už bez dalších slov odešel.*

*Keď ku nemu prišla - uprene sa na ňu bez slova díval. Niečo hlúpe a naivné dúfalo, stále dúfalo, že povie alebo spraví niečo čo by jeho slová ráno v jej izbe zmazali a vďaka ktorým by jej došlo, že ku nej v skutočnosti niečo cíti. No on povedal len: "Tak zase niekedy." Tak neurčité... tak smutné, hoci v jeho hlase počula túžbu - díval sa na ňu akoby sa mu nepáčilo čo vidí. Hlava sa jej začala motať pár krát zažmurkala aby vstrebala tú prázdnotu, ktorú po jeho slovách pocítila.* Tak zase niekedy. *Zopakovala trošku tichším hlasom a dúfala, že nebude počuť ten ublížený tón, ktorý sa jej nepodarilo dostatočne zamaskovať. Potom ju neobjal, nepohladil po líci, nepobozkal a len odišiel čo bola "dokonalá" bodka za ich krátkym milostným príbehom. S povzdychom sa na ňu otočil a vyzeral smutne.. možno ho mrzelo, že je človek a, že kvôli tomu nemôžu byť spolu... alebo ho mrzelo, že jej nemôže opätovať city - alebo si to zase len predstavovala a bolo za tým niečo iné - niečo čo s ňou vôbec nesúvisí. Auri mohla len hádať... potom čo za nimi zavrela dvere, masku zo svojej tváre zložila. Bola nešťastná - šla do svojej izby kde si ľahla na posteľ a snažila sa nevnímať Elgaladovu vôňu, ktorú bolo cítiť z jej vankúša. Zavrela oči a potichu plakala - pri tom svoje zlomené srdce pomyselne obaľovala do nových a nových vrstiev ľadu aby sa nikomu nepodarilo do neho znovu tak ľahko preniknúť.*

*Anastasya se rozhodla vydat do jedné z mála hospod, kterou v neznámém městě Desperos znala. Doufala, že by se tam mohla dozvědět nějaké užitečné informace o tomto záhadném místě. Jednalo se o hostinec na náměstí. Dřevěné dveře vrzly, když je Anastasya otevřela, a ona vkročila do podivného prostředí, kde se smích, hlasité rozhovory a hudba míchaly do zajímavého koktejlu zvuků. Vstupující neznámá žena s dlouhými bílými vlasy sahajícími pouze po ramena a zářivě rudýma očima některým hostům zaujala pozornost, ale většina se rychle vrátila k svým záležitostem. Anastasya si vybrala stůl poblíž krbu, aby se zahřála, a objednala si sklenici ovocného vína. Snažila se vypadat co nejméně podezřele a soustředila se na to, co se děje kolem. Najednou se za její zády ozvaly kroky. Instinktivně se otočila a uviděla dvě postavy, které se nezdály být součástí hostince. Muž a žena, oba oblečeni v tmavém oděvu, se blížili k jejímu stolu. Byli to neznámí lidé, o jejichž tvářích nebylo možné snadno číst jejich úmysly. Anastasya ucítila, jak jí srdce začalo bušit rychleji, ale snažila se zachovat klid. Neměla tušení, kdo jsou tito lidé a proč ji takto sledují. Vstala z místa a zkusila se nenápadně vydat směrem ke východu, chtěla se vyhnout nebezpečné situaci. Avšak, než stačila vykročit, už byla přepadena. Mužský neznámý ji rychle a nečekaně zezadu chytil za ruku, zatímco žena jí přikázala mlčet a s neúprosným pohledem ji strkala ven z hostince a pak směrem do opačné temné uličky. Srdce jí bušilo jako o závod, ale nebyla schopná se bránit. Její neznámí útočníci byli očividně silní a zkušení, a v zápětí už byla unesena do temných uliček Desperu, kde se nacházely nebezpečné a zlověstné tajemství. Cesta byla nekonečná, a zdálo se, že uličky kolem nich se neustále měnily, takže byla ztracena. Až nakonec se ocitla v téměř zapomenutém sklepě, kde ji její unesení postavili a připoutali okovy ke stěně. Byla sama, bez naděje na útěk. Přemýšlela o své minulosti a o záhadné smrti svého otce. Po několika hodinách jejího věznění v temném sklepě se tam zjevila skupina lidí. Byli to muži, kteří působili podezřele a nekalým dojmem. Anastasya byla otřesena a začala prosit, aby ji pustili, ale její slova byla ignorována. Skupina lidí se začala bavit o tom, za kolik by mohli Anastasyu prodat. Jejich slova jí způsobovala hrůzu a zděšení. Cítila se bezmocná a opuštěná.* Prosím, nechte mě jít! Nemůžete mě jen tak prodat! *Volala zoufale. Nedostala však žádnou odpověď, místo toho ji jeden z mužů brutálně kopnul do břicha. Vydechla bolestí a snažila se co nejlépe sebrat síly, aby se ubránila dalšímu útoku. Její únosci byli neúprosní a krutí. Navíc kvůli tomu že byla pomocí okovů připoutaná ke stěně neměla žádnou šanci jak by se mohla začít bránit. Anastasya se pokusila znovu prosit o svobodu, ale únosci ji jen zesměšňovali a ignorovali její slova. Cítila strach a zoufalství, nevěděla, jak dlouho bude muset trpět v tomto místě. Pak přišla další rána, tentokrát přímo pěstí do jejího obličeje. Ihned ji zachvátila intenzivní bolest, dostala takovou pecku až se ji zamotala hlava. Anastasya to nevydrží, hrdost nebo ne ale propukne v pláč. Najednou se však situace změnila. Skupina únosců se začala hádat mezi sebou kvůli jejich plánu, zda ji mají prodat nebo si užít s jejím tělem.* Ne! Ne! Ne! Prosím ne! *Samozřejmě že se ji nelíbí ani jedna možnost, být znásilněna nebo být někomu prodána aby ji nakonec pravidelně ten kupec pravidelně znásilňoval? je jasné že se ji nelíbí ani jedno z toho. Mezitím se vyjasnilo, že únosci nemají jednotný postoj, a jejich rozhodnutí bylo zastaveno neustálým konfliktem. Anastasya se v duchu modlila, aby jim nápad zprostředkovat společné stanovisko trval co nejdéle. Výhoda ve chvíli jejich neshod byla jedinou šancí, kterou měla na to, aby unikla. Anastasya zůstala připoutaná ke stěně sklepení, stále s bolestivým pocitem z nedávného zásahu do obličeje. Co je ale hlavní, byla tam už sama. Únosci odešli a nechali ji tam samotnou, jen ona a její myšlenky. Jemný vánek oukal skrz praskliny ve zdech a přinesl s sebou studený dotek temnoty. Anastasya se snažila zklidnit své dýchání a shromáždit všechny síly, aby zvládla tu těžkou situaci. Cítila se bezmocně a nevěděla, co ji čeká dál. Temnota sklepení se zdála být nekonečná, ale nevzdávala se. Chtěla najít cestu ven, najít nějakou možnost, jak uniknout z této hrůzné situace. Snažila se najít slabé místo ve svých okovech nebo něco, co by ji mohlo osvobodit. Vzduch byl nárazový, a někdy se zdálo, že slyší kroky blížící se k místu, kde je držena. Byl to však pouze klamný zvuk, a když se záblesk naděje objevil, byl rychle rozptýlený. Byla to jen iluze v jejích myšlenkách. Světlo z venku už zmizelo a tma převládla. Anastasya si uvědomovala, že čas plyne, a s každou vteřinou se situace stávala ještě beznadějnější. Věděla, že musí zachovat chladnou hlavu a věřit, že najde cestu ven. Během té noci cítila únavu, ale odmítla se vzdát. Přemýšlela o svém domově, rodině a o svém osudu. Doufala, že někdo ji najde, někdo, kdo jí pomůže. Anastasya zůstala ve sklepení osamocená, ve snaze přežít a odolat temnotě, která ji obklopovala. Ačkoliv nevěděla, co ji čeká zítra, rozhodla se, že nikdy neztratí naději na svobodu.*