Přístaviště

*Temný elf zahalený v plášti stál na kraji mola. Hold riskoval prepadnutie, chcel sa na chvíľu zadívať na okolie, ktoré jej toľko uchvátilo. Sám nevedel, čím to bolo. Len tak tam stál a díval sa rovno pred seba rubínovými očami. Bolo to fascinujúce. Hoc vedel, že bariéra siaha až na vodnú hladinu a isto sa tu našli nejakí špekulanti, čo skúsili opustiť toto miesto riekou, vedel isto, že zlyhali. Nejako tušil, že z tohto miesta nebolo úniku a to bolo to, čo jej fascinovalo snáď ešte viac, než ten krásny výhľad na druhý koniec rieky. Na hlave mal kapucňu, takže zakrýval to čím bol. Chlapcom, temným elfom... aké by to bolo, ak by toto miesto, tento pohľad, ktorý videl i on mohla vidieť jeho sestra? To však nevedel a ani sa nedozvie.* "Ale páčilo by sa jej to." *Sám seba v duchu prehováral, aby sa pohol a aby, konečne odišiel z móla, skôr než bude neskoro. Už cestou sem videl totiž niekoľko labkou, niekoľko obetí, ktoré sem šli a on mohol byť ďalší na rade. Na jeho výške bolo i trochu vidieť, že bol chlapcom a dieťaťom, o to viac by si mal pohnúť, ale nejako nevedel donútiť svoje telo otočiť sa a odísť.*

Castiel Morningstar:
*Celý den procházel jen po městě a zjišťoval nové informace, poznával nové lidi, ale hlavně a to bylo u něj normální byl znuděný. Na sobě měl šedý kabát pod kterým neměl žádné tričko, černé kalhoty, vysoké černé boty. Vykračoval si to směrem, který vypadal skoro jako přístav. No on to asi přístav i byl jen tu chyběly zřejmě obchodní lodě, které by sem mohli dotáhnout nějaké jídlo. Všiml si i té osoby, která stála na kraji toho mola. Na tváři se mu jeho znuděný pohled nezměnil. Přišel jen o něco blíž.* Chceš pomoct skočit ? *Zeptal se Castiel, který sledoval tu osobu. Castielovi by to bylo jedno jestli by ho měl popostrčit nebo ne, ale viděl, že ta osoba nemá odvahu na to, aby skočila. Lehce do ni strčil, ale ihned ji zachytil za oblečení tak, aby dokázala udržet rovnováhu.* Stále chceš skočit ? Nebo chceš žít ? *Castiel neměl sílu na to, aby osobu udržel dlouho, proto by si měla svou volbu vybrat rychle. Pokud by osoba řekla, že chce žít nebo, že nechce už skočit. Pomohl by ji zpět, ale stále by se tvářil tak nějak znuděně.*

*Nepremýšľal však nad svojou sestrou dlho, už bola minulosťou, hoc nie tak dávnou, akou by si želal. Musel ešte zopár rokov počkať, aby mohol o tej chvíle a o tom dni nejako lepšie uvažovať, než mohol teraz a tak sa k tomu nechcel vracať. Teraz mal na starosť iné veci. Stále nevedel, ako by si obstaral obživu a živobytie v tomto meste, v tejto diere, kde isto žiaden boh ani keby existoval nebol už niekoľko storočí, pokiaľ vôbec od vzniku mesta, hoc si bol istý, že videl kostol. Prekvapil jej však hlas, ktorý prišiel z ničoho nič. Na jeho tvári sa objavil úsmev a dokonca sa i zasmial, no nehovoril nič, pretože jej onen muž vzápätí sotil, no chytil za plášť, aby nespadol do vody. Nestál tam, preto, aby skočil do vody, len sa kochal. Nehodlal ukončiť svoj život tak ľahko a tak nudne.* Či chcem skočiť? Samozrejme, že chcem skočiť. *Povedal, jeho hlas znel mlado... Otec jej naučil plávať v miestnej rieke, kde žili, tak sa nebál, že by sa utopil, len dúfal, že okrem lapkov a iných vecí, tu nemajú i príšery, ktoré striehli na samovrahov, čo sa postavili na kraj móla rovnako ako on a skočili.*

Castiel Morningstar:
Dobře. *Už tu osobu chtěl pustit, ale najednou ji stáhl zpět k sobě, takže do vody nespadl.* Nesnáším mokré hadry. *Dodal, kdy tentokrát byl zamračený. * Spadneš do vody. Utopíš se nebo pokud umíš plavat. Tvé hadry budou mokré a chcípneš tu na různé nemoce. Nevím jak ty, ale takovej mladíček jako ty, myslím si, že tohle by riskovat neměl. *Dodal a odešel opět z mola zpět, kde se jen pomalu usadil a sledoval tu osobu.* Tak skákej, vytáhl jsem tě jen proto, abych na tom neměl vinu. Zahoď svůj život. Nebo se na to vykašli. Je to tvoje volba. * Poté se jen lehce pousmál.* Až umřeš kvůli tomu, že budeš mít nějakej zápal plic. Toulavý psy budou rádi za tvé maso. *Zaznělo temným tonem a nespouštěl z něj oči jen tam tak seděl, tedy dokud neuslyšel hlasy, které přicházeli z druhé stranu přístaviště, kde byli dva muži v otrhaném oblečení, kteří se blížili jejich směrem. * Být tebou tak si pospíším. Protože voda a chlad bude ten nejmenší problém.

*Temný elf už čakal, že by jej pustil, no miesto toho bol stiahnutý viac na mólo. Možno tento človek nebol tak zlý, nad jeho dôvodom sa zasmial len v duchu, Pravda, všetko, čo by mohol chytiť zo mokrého oblečenia bolo viackrát horšie, než sa utopiť a na nejakú chorobu už nechcel umrieť vôbec. Počúval jeho slová, no nejako moc sa nepohol, skôr sa len otočil za cudzincom, ktorého sledoval, ako kráčal preč z móla.* Nestál som tam preto, aby som skočil do vody. Zaujal ma len ten pohľad na krajinu za riekou. *Zasmial sa a prešiel si ho rubínovými očami. Nechal i onoho cudzieho muža prezrieť si jeho tvár, ktorú skrýval pod kapucňou. Urobil pár krokov smer pevná zem, no nešiel tam úplne.* Ešte sa cítim dosť mlado na to, aby som zahodil svoj život. *Usmial sa ako nevinné dieťa, na moment sa tak i tvárili aj jeho oči, než to z nich zmizlo.* To sa nanešťastie nestane a i dnes a nasledujúce dni budú túlavé psy na ich smolu hladovať. *Naďalej sa tváril tak, ako by sa tváril obyčajný chlapec v jeho veku, možno i mladší, než i on začul hlasy, a dvaja muži v otrhanom oblečení ktorí šli ich smerom. Momentálne nemal schopnosti, aby sa stretával s inými ľuďmi so zlými úmyslami. Urobil teda pár krokov z móla na pevnú zem, rovno pred starca, čo sedel na zemi.* A čo ty? Budeš tu len tak sedieť, a čakať? *Spýtal sa ho, pretože nevyzeral, že by sa niekam chystal. Ruky držal popri tele, len sa trochu nad človekom sklonil a stále sa tak tváril. Už to bola doba, čo sa tak tváril... pamätal si ten pocit, ten výraz z toho, keď bol ešte malý a nevinný, to však už bola dávnejšia minulosť.*

Castiel Morningstar:
*Nic neříkal jen tam tak seděl a pozoroval toho chlapce jak se k němu přibližuje. S ním se, ale přibližovaly i hlasy, které vydávali ti dva muži co byli ještě stále daleko, ale blížili se.* Já nemluvil o zvířatech. *Odpověděl mu, až když byl chlapec před ním a lehce jen kývnul hlavou na stranu, odkud šly ty hlasy.* Třeba tu čekat budu co ty víš ? *Zeptal se s lehkým úsměvem na tváři.* Budu se nudit tady nebo někde jinde, myslím si, že je to vcelku jedno. Stejně budu spát někde tady v okolí. *Dodal tentokrát opět se znuděným výrazem ve tváři. To už, ale uslyšel ty hlasy docela blízko.* Hej vy dva co tu děláte ?! *Ozvalo se od jednoho z mužů, bylo vidět, že něco málo mají připito a u pasu mají nože. Byli docela namakaní, ale zároveň měli zkažené zuby, otrhané oblečení a špinavý obličeje. Prostě klasický vandráci. * Bezdomovec a prcek no podívejme se na ně Jone. *Kývnul na toho druhého, když byli už kousek od naší dvojice.* No z toho bezďáka už asi nic nekápne, ale z tohohle prcka by mohlo. *Pousmál se druhý z nich.* Prachy navalte ! *Zakřičel a nastavil ruku přímo před chlapce. Druhý mezitím kopl do Castiela* Ty taky všechno co máš naval. *Castiel se jen podíval na muže co do něj kopl.* I kdybych měl což nemám, spíš ne. Radši bych si to nechal. *Odpověděl mu Castiel. To už jeden z nich vytáhl právě nůž a přiložil ho Casovi k obličeji.* Dvakrát se ptát nebudu. *Castielův výraz se však neměnil. *

*Tento muž... tento človek mu prišiel veľmi zábavný. Jeho nevinný výraz sa dokonca zmenil na zaujatý voči nemu. Stretol sa s mála ľudí, aspoň v takomto slova zmysle. Videl ich v tomto meste veľa, ale rozprávať sa, to bola iná vec a tento človek jej zaujal jeho činmi. Skutočne sa mu javil inak. Stál a skláňal sa nad ním, ignorujúc hlasy, ktoré sa blížili k nim.* Ja tiež nie. *Uculil sa od ucha k uchu. Začal však trochu venovať svoju pozornosť i hlasom, no nejako veľmi nie.* Si skutočne zaujímavý človek. *Povedal mu miesto odpovede na jeho slová. Povedal by i niečo viac, to však už na nich kričali vandráci, ku ktorým zdvihol rubínové oči. Sledoval pozorne ich kroky, počúval ich slová.* "No, rozhodne im neutečiem len tak a tento smrteľník... nevyzeral, že by sa mu nejako chcelo ísť preč." *Rozhodne bol i on o prázdnych vreckách. Jeho všetka radosť z jeho tváre zmizla a znovu sa tváril podobne, ako sa tváril muž pri jeho nohách. Pozoroval situáciu smrteľníka s ktorým sa rozprával, jenž zdieľal tu istú farbu jeho vlasov... a jedného z vandrákov. Skutočne to ním nehlo. Ani keď do ním kopol a ani keď vytiahol k jeho tvári nôž. On mal tiež nôž mnohokrát u tváre, u krku... druhý vandrák sa zas začal venovať jemu.* Ako by dieťa ako ja mohlo niečo mať? Už ma po ceste sem prepadli najmenej dvakrát, všetko som rozdal, ale môžem vám nakradnúť, v tom som dobrý. *Ponúkol sa, pre neho skutočne nebude problém niečo ukradnúť a možno by vyšiel viac menej v suchu.*

Castiel Morningstar :
Zajímavej ? Ne. Jsem jen další z těch šmejdů co jen přežívají. *Odpověděl mu s překvapivým úsměvem na tváři. Poté ovšem došlo na scénu s těmi vandráky. * Tak ty nic nemáš ? *Nožem Reilimu přejel po části hrudníku a přitom se olízl. Poté ho okamžitě chytil za oblečení tak, aby mu nemohl utéct.* Já si myslím, že v bordelu nám za tebe dají dost peněz. Takže si tě vezmeme celého. *Castiel mezitím jen hodil oči v sloup, opravdu na sobě nedával najevo žádnou frustraci, ale ani žádnej strach. Furt měl ten výraz jako by byl smířenej úplně se vším.* A co s tímhle ? *Zeptal se jeden z nich.* Co by, já si myslím, že jediné co jsme našli byl tenhle chlapec, nikdo jiný okolo přece nebyl. *Zasmál se a silně udeřil Castiela do břicha. * Ten klučina je nemocnej. *Ozvalo se ze země, kde ležel Castiel v bolesti.* Nemocnej ?! Ty jsi nemocnej ?! *Podíval se směrem na Reili.* Jo má nakažlivou nemoc, pokud to zjistí v tom vašem bordelu, asi by vám moc nepoděkovali. *V tom zaleknutím Reiliho pustili a on měl šanci utéct. Pokud by ovšem utekl uslyšel by během chvíle jen silné rány do masa. Samozřejmě by to nebylo jeho maso.*

*Bol pre neho zaujímavý. Aspoň teraz, pretože ľudí moc nepoznal a považoval ich za niečo iné, predsa len i niečo iné boli, no nie? Nestihol mu však odpovedať kvôli handrákom.* Presne tak, nič nemám pane. *Dal mu zapravdu, nič nemal, nemal teda čo skrývať, bol chudý, viac chudý než oni dvaja dokopy. Ani s ním nehlo, keď sa hral pri ňom s nožom, keď mu prechádzal po hrudi, bol temný elf, ktorý robil svinstvá ktoré mu prikázali svetlý. Avšak urobil by to i bez toho.* "V bordele by som mal jedlo a kde uložiť hlavu, nie?" *Premýšľal, či by tu ponuku neprijal, aj keď... nechcel ani myslieť na to, čo by preto musel urobiť. Počúval rozhovor tých dvoch, keď sa jednalo o bielovlasého smrteľníka, bol však prekvapený, keď onen človek povedal, to čo povedal. V duchu sa usmial a keď sa jej vandrák spýtal, či je chorý, tak len hlasno a silno zakašlal, aby ich presvedčil. Nevravel však nič, nechal všetko na na onoho človeka s bielymi vlasmi a keď jej onen vandrák pustil z ľaknutia, otočil sa a vzal nohy na ramená. Nehodlal však utekať ďaleko a nehodlal tam nechať onoho muža len tak, aj keď bude musieť počkať pokým sa nespakujú preč. Bude mu musieť trochu poďakovať za to, že nedostal po hube, a že to bude on, kto to teraz schytá, možno i za neho.*

Castiel Morningstar :
*Z nějakého důvodu udělal to co udělal. Kvůli tomu ho však vandráci skopali dost silně, ale naštěstí pro Castiela v pozadí uslyšeli kovové zvuky, což je vyděsilo mohla to být právě městská stráž a i když nebyli nijak na Castielovi straně, tak právě ze stráže šel docela strach proto muži ihend vzali nohy na ramena. Castiel jen ležel v kalůži krve, kterou vykašlal. Na jedno oko pomalu neviděl jak ho měl oteklé. Když ti dva utekli jen se velice těžko zpět posadil a popadal dech, z té bolesti se klepal a párkrát i zasyčel, snažil se však být v klidu. Tělo pod pláštěm měl celé rudé od kopanců, ale on se přeci jen na chvíli pousmál. * "Příště až je potkám, tak je zabiju" * Zasmál se v duchu, ale hned na to vykašlal více krve. Dost možná mohl mít zlomené žebro to nebylo jisté, ale dýchání měl zhoršené. Těžkopádně si dal ruku na tvář a položil si ji na zraněné oko, které bylo skoro dvojnásobné oproti tomu co bylo předtím. Všiml si, že aspoň ten chlapec utekl.* A přesně proto se nevyplácí být hrdina. *Zasmál se pro sebe a opět zasyčel. Zavřel proto oči jako kdyby se mu chtělo spát. Spíše mu bylo na omdlení. Vše kolem něj bylo zpomalené a když už na chvíli otevřel oči vše viděl rozmazaně, proto raději oči opět zavřel.*

*Neutekal ďaleko a neutekal s úmyslom opustiť človeka, čo sa rozhodol jej zachrániť. Hodlal sa mu za to odvďačiť, nerád by ostával druhým ľuďom dlžným a tento človek ho zachránil predtým, čo v túto chvíľu prežíval on, takže musel prevziať ako takú zodpovednosť a postarať sa o neho. Oplatiť mu to, že ho zachránil, tým, že sa o neho postará. Hľadal niečo užitočné, čo by mu mohlo pomôcť odlákať tých dvoch preč, vystrašiť ich. Čoho sa tak mohli zlodeji a taký ľudia ako oni báť? Iných...? Stráži? Rozhodol sa vyskúšať to. Otázkou bolo prísť na to, čím by ich mohol napodobniť. Našiel však kus kovu, ktorý by mohol použiť a tak sa otočil a rovnako ako sa sem ukrytý v tieňoch dostal, tak sa ukrytý v tieňoch vydal naspäť, avšak skôr, než sa ukázal, požil jeho novú chvíľkovú hračku, aby napodobnil prichádzajúcu gardu. Musel sa pre seba usmiať, keď to vyšlo a hneď čo ušli sa priblížil naspäť k človeku.* Joj, človeče, si skutočne zaujímavý. *Drepol si k nemu a prezeral si ho s úsmevom na tvári. Rubínovými očami skúmal jeho tvár, jeho opuch, to, ako sa váľal vo vlastnej krvi.* Hrdinom sa nevypláca byť, to je pravda. *Premýšľal ako by jej z tadiaľ mohol odtiahnuť niekam do bezpečia a kde vôbec bezpečné miesto je. Bezpečnejšie, než toto.* Túlavý psy by si na tebe dobre pochutili, ale nie som taký zmrd a nerád by som ostal niekomu dlžný. *Bielovlasý človek mal zavreté oči, vnímal ho vôbec? Poplácal jej opatrne po tvári, ak by jej nevnímal, potom by sa jej rozhodne skúsil odtiahnuť preč, aj keď... musel by jej vziať na ruky zanechávať tak veľmi veľkú krvavú stopu by nebolo dobré.*

Castiel Morningstar:
*Nad tím, že by si na něm toulavý psy pochutnali se pousmál, takže bylo vidět, že byl při vědomí.* Aspoň někdo by se najedl. *Odpověděl mu s mírným úsměvem na tvář a pokusil se vstát, i když to šlo opravdu těžce.* Myslím, že by jsi odsud měl vypadnout. Tohle není zrovna dobré místo pro mládě jako jsi ty. *hlava mu těžce spadla dolů. Měl problém i s rovnováhou, z těch ran byl prostě úplně mimo. Dokonce mu z toho všeho bylo i dost špatně, takže se i motal.* A nic mi nedlužíš. Jsme si kvit. *Dodal opět s úsměvem na tváři a jednou rukou se opíral o zeď, kdy chtěl odejít, ale zvládnout to nemohl. Sotva vedle té zdi šel, no spíše se tak nějak kymácel.* Dřív nebo později stejně všichni lehneme a už se neprobudíme. *Opět se ukázala ta temnější stránka Castiela a hlavně věc, které věřil. Každý jednou musí zemřít.*

*Keď sa pousmial, tak vedel že je ešte pri vedomí. Bolo to fajn, takto ho aspoň nemusel niesť preč sám, mohol si to prejsť s podporou po svojich nohách. Nad jeho slovami sa len pousmial, nemal čo by viac k tomu dodal a sledoval, ako sa pokúšal postaviť, pričom sa zobudil on sám.* Neboj sa, nabudúce sa stratím už bez tvojej pomoci. *Trochu sa zasmial nad jeho pokusom stania, kedy mu hlava padla dolu. Bol jednoducho úplne mimo a aj tak sa postavil a aj tak mal v pláne odkráčať preč. Dal si ruky za chrbát, prehúpol sa z piet na špičky nôh a sledoval ho s úsmevom.* Čo som urobil, že sme si kvit? Predsa len, si to odniesol i za mňa, takže si kvit nie sme. *Prešiel pár krokov okolo neho, ešte sa ho nechystal podoprieť, len ho zvedavo sledoval. Nakoniec sa však rozhodol, že jej podoprie, inak by znovu skončil na zemi a Reili by ho zo zeme rozhodne nezdvihol. Prešiel k nemu a prehodil si teda jeho ruku okolo krku a podoprel jej tak.* Jo, skôr než neskôr ľahneme pod drnom. *Zasmial sa a pomaly s ním niekam vyzazil.* Počuj, človek, nemáš tu niekde úkryt, keď si spomínal, že budeš spať niekde v okolí? *Spýtal sa ho. Mohol tu mať úkryt, kde by jej zložil a potom by mu možno ešte zašiel pre jedlo. Predsa len, pokiaľ boli tiene, on mohol kradnúť lepšie, než deti na ulici.*

Castiel Morningstar
Chytrej chlapec. *Řekl tichým hlasem a stále se lehce usmíval. Aspoň něco tomu klukovi vštěpil do hlavy a to, že pokud nemá šanci má utéct. Nad tím, že si nejsou kvit se zase jen pousmál.* Myslíš si vážně, jsem tak blbej, že nepoznám jak zní brnění ? Slyšel jsem ho každej p*ranej den. *Dodal a odkašlal si. Jakmile ho ovšem podepřel, Castiel neměl sílu na to ho od sebe odstrčit, i když mu nebylo příjemné, že mu někdo pomáhá.* Původně jsem bral tohle jako své spací místo. Špatné rozhodnutí jak tak vidím. *Hlava se mu furt motala a bylo to i vidět, furt mu padala sem a tam.* Proč mě tu prostě nenecháš a nenajdeš si svůj úkryt ? Neznáš mě, nevíš jestli bych se tě v noci nepokusil zabít... * Je pravda, že v tomhle stavu by Castiela porazilo i dítě, ale stále neměl k ostatním takovou důvěru jako mohli mít jiní lidé k němu. On se nepovažoval za hrdinu, to co udělal bylo možná taky jen kvůli tomu jak moc se sám Castiel nenáviděl a možná to chtěl i skončit. Na druhou stranu ten klučina mu připomínal jeho bratra když byl malý, sice ano nebyl "modrý", ale chováním byl velice podobný, když byli děti.*

To teda som. *Uculil sa nad jeho slovami, ale teraz si to zapamätal viac, keď nechcel dostať v budúcnosti pôjde o nos a prdel. Musel si to vziať do hlavy jednoducho viac, než to mal v hlave teraz, nabudúce môže skončiť tak isto on a nikto mu z novu nepomôže. Mal by využívať svoje možnosti lepšie.* Oh, vážne? Ja som ho počul prvne viac menej v tomto meste. *Viac menej to bola pravda, tam, kde vyrastal nepotrebovali brnenie, aby sa postarali o pár temných elfov, hlavne o takých, ktorí nikdy nedržali zbrane.* Čo si robil, že si jej počul tak často? *Spýtal sa jej zo svojej vlastnej zvedavosti voči jeho osobe, pripadal mu skutočne ako zaujímavá bytosť, jeho komentár, prejav, spôsob reči, nezáujem o to čo sa deje a znudený životom, pričom mohol byť len o pár rokov starší než Reili. Pridržaival ho a nemal v pláne pustiť, človek s bielymi vlasmi nemal silu a tak teda na výber, či jej podoprie alebo nie, hoc mu to mohlo byť nepríjemne ako len chcel.* Takže budeme nájsť niečo iné. *Zasmial sa, toto miesto nebolo skutočné dobré na spanie a hlavne v jeho stave ani dlho nebude. Chcel sa snáď on sám nechať zabiť? Nevedel povedať, bol preňho záhadou.* "Mal by som si jeho hlavu priviazať k sebe, aby toľko sebou nehádzala..." *Aj keď svojim spôsobom to bolo zábavné a aj tak nemal prostriedky, ako niečo takéto urobiť.* Ja svoj úkryt mám na rozdiel od teba. *Povedal a zasmial sa, pričom sa tak odmlčal.* Teba by teraz porazilo i batoľa, nie to, aby si bol schopný v noci niečo urobiť. *Vliekol sa i s ním, pričom rubínovými očami tykal zo strany na stranu a snažil sa nájsť miesto, kde by ho mohol zložiť a neštekol by po ňom ani pes. K sebe by ho nedovliekol, predsa len to bol náhodný strom v lese... to mu k životu nateraz stačilo.* "Možno ho odviesť do krčmy a nakradnúť peniaze na jeho ubytovanie?" *Ale otázne tu bolo, či by ich nechcel vopred.* "Čo s ním? Najradšej by som ho tu nechal, ale zachránil mi krk a aj keď tvrdí, že je to v poriadku, nie je to v poriadku."

Castiel Morningstar:
*Castiel, který stále byl více méně mimo, se jen díval kam míří, ale na otázku z jeho minulosti se trochu jako kdyby probudil a pokusil se lehce dostat z toho jak ho přidržoval.* To si myslím, že se tě tak úplně netýká... *Zasyčel, Castiel nemohl riskovat to, že by ho někdo poznal. Přeci jen jeho rodina byla ve městě Morien docela známá, ještě aby ne, když jeho otec trénoval královskou armádu. Svou rodinou ovšem nenáviděl a před minulostí utíkal. Proto se k tomu nechtěl vůbec vyjadřovat.* Pokud si myslíš, že tím, že mě zachráníš mi proděláš laskavost tak se mýlíš. Je tu hodně zřícenin prostě mě v nějaké odhoď ať už to mam za sebou. *Opět zasyčel bolestí, Castiel opravdu nemyslel ani čistě, prostě byl až v moc velké agonii, aby vůbec dokázal přemýšlet nad tím, kde je bezpečno a kde ne. Oči mu těžkli a celkově jeho celé tělo těžklo ne, že by umíral, ale spíš tak byl na pokraji omdlení. Ono co si budeme jeho zranění sice nebyla smrtelná, ale příjemné to být nemohlo a chvíli to může trvat než se skutečně dostane do pohody.* Co vůbec takovej mladík jako ty dělá na takhle špatným místě ? *Jeho hlas byl čímdál tišší, ale dokázal to ze sebe ještě vymáčknout.*

*Nijako nereagoval, za to, že ho odbil, pravda, jemu do toho bolo nič a vôbec sa ho to netýkalo, cez to bol však naďalej zaujatý človekom, ktorého niesol kto vie kam. Musel uznať, že bol i celkom ťažký, no nehodlal ho položiť niekde, kde nebude bezpečne. On mesto Morien nepoznal, ani keby zalovil v pamäti, tak by jej nespoznal, dokonca o ňom ani nikdy nepočul. V prvej rade u nich v dedine bolo to, ako prežiť. Mal základné vzdelanie, čo sa týkalo písania, čítania a základov počítania, ale to bolo všetko, čo sa mu v živote dostalo. Dokonca skôr, než mohol začať učiť sa loviť, stalo sa zopár vecí, čo jej donútili urobiť iné veci.* Si ešte primladý na to, aby si zomrel. *Uculil sa.* A o to viac mám chuť kvôli tej poznámke urobiť čokoľvek, aby si sa dožil rána a vyliečil a mohol žiť svoj život ďalej. *Zasmial sa, jemu také poznámky nič nerobili a nehodlal urobiť bielovlasému mužovi radosť. Vlastne ani nebol pri zmysloch, tak jej nemusel počúvať a robiť si svoje. Vliekol jej teda niekam, kde dúfal, že bude bezpečne. Nebol smrteľne zranený, to vedel na istotu, avšak... stále bol zranený a čo nebolo dneska mohlo byť zajtra.* Nejako sa to stalo. Čo robí taký starec na takomto zlom mieste? *Snažil sa ho udržať hore pokladaním otázok, nechcel veľmi rozprávať, chcel aby zostal pri vedomí. Keď odkvecne, bude sa mu o to horšie niesť. Hodlal mu na to poriadne odpovedať, až keď bude plne pri vedomí, pokiaľ jej to bude potom ešte vôbec zaujímať. Jednoducho utiekol niekam, niekam ďaleko, od svojej minulosti a budúcnosti.*

Castiel Morningstar:
*Nad jeho poznámkou, že je moc mladý se opět jen trochu pousmál.* Znal jsem lidi, kteří se dvaceti ani nedožili. *Odpověděl mu a jednou rukou se chytl v oblasti žeber a druhou o něco silněji chytil toho chlapce. Ta pronikava bolest se opět ozývala a nebyla zrovna příjemná. Nad jeho otázkou jak se dostal Castiel sem, nevěděl jak zareagovat a chvíli mu to trvalo, takže bylo dost možná poznat, že to je lež.* Měl jsem obchod, který vyhořel. *Odpověděl a lehce se zaklepal. * Máš rodinu prcku ? *Zeptal se možná až trochu moc překvapivě, přeci jen už nebyl tak při smyslech a bylo to i na jeho slovech poznat a samozřejmě i na chování. Předtím byl více odtažitý, ale tentokrát to byl pravý opak toho co byl na mole.* Já měl a můžu ti říct, že jediné na co se tam dole těším je až tam počkám na svého otce. *To mu opět udělalo úsměv na tváři, ale čím dál tím více těžkl a chlapec mohl poznat, že skutečně upadá do bezvědomí, nohy měly už co dělat, aby vůbec Castiela udrželi. Proto buď najít co nejdříve nějaký úkryt nebo zůstat na místě, jiné volby nebyly. Nakonec Castiel zavřel oči úplně, ale prozatím byl ještě při vedomí a bylo poznat, že byl při vedomí podle toho jak se mu kymácela hlava. Kdyby byl v bezvědomí hlava by mu prostě spadla. * Když přežiju tuhle noc, co si myslíš, že bude ? Další den, kterej se může ještě víc po*rat *Dodal se zavřenýma očima.*

Tiež som poznal také bytosti. *Usmial sa. Poznal tak svoju sestru, ktorá sa nedožila dvadsiatich. Niesol ho ulicami, bol rád, že sa onen muž prichytil viac, aby mal istotu, že sa nestrepe na zem, aj keď ho Reili pevne držal a nehodlal ho pustiť na zem. Niesol ho, zapáčila sa mu jedna budova, malá, úplne malá chajda s malinkým oknom, ktoré videl a dverami, ktoré boli dokorán otvorené, až sa mu zdalo, že sa nedajú ani poriadne zavrieť. Rozhodol sa, že ho zloží tam a potom snáď tie dvere nejako spraví, aj keď nevedel ako.* Haha, to je pekné klamstvo. *Zasmial sa.* Mňa sem doviedli okolnosti. *Priznal nakoniec, pripadal mu viac otvorenejší, možno to bolo i tým, ako veľmi mimo bol a ako mimo veľmi bude. Musel si tam pohnúť, inak ho tam skutočne bude musieť odtiahnuť.* Mal som rodinu. *Už ju nemal. Svojou krvou pohŕdal... a tak tomu bolo a tak tomu i dlho bude.* Ťažko povedať, či by som sa chcel stretnúť s mojou rodinou, pravdepodobne by som tam stretol len otca. *Uškrnul sa, videl, že sa drží len, tak tak, no už neboli ďaleko od onoho domčeka, kam jej plánoval hodiť. Pomaly i došli pred domček.* Presne tak, keď prežiješ, bude to len ďalší deň, ktorý sa môže posrať. Nič viac od života nečakaj. *Zasmial sa a vošiel s ním dnu a šiel s ním do kúta, kam ho položil. Dal si dolu i svoj čierny plášť, ktorým ho prikryl, aby bol ako tak v teple.* Takže buď dobrý a zostaň v kúte, pokojne i odkvecni, už ťa nikam vláčiť nebudem. *Uškrnul sa od ucha k uchu a privrel dvere, aby dnu nikto nevidel. Dúfal, že to nebol domov niekoho iného.*

Castiel Morningstar:
*Možná to bylo docela divné, ale trochu ho překvapilo, že tenhle usměvavej mladík už zažil někoho kdo mu nejspíš umřel. Nedokázal nad tím, ale přemýšlet a stále dýchal ztěžka. Co Castiela, ale překvapilo ještě víc bylo, že poznal jak Castiel lže, ale prozatím to nechal.* Okolnosti ? *Špitl jen opravdu potichu. Když už dorazili konečně k tomu domu a uložil ho, Castiel se sotva na toho chlapce díval. Měl problém udržet oči otevřené, ale ještě se mu to dařilo.* Ty..svou rodinu asi moc...n..nemusíš, že ? *Zeptal se dost ztěžka, i když za cesty neodpovídal neznamenalo to, že by neposlouchal. Jakmile ho ovšem přikryl svým pláštěm, Castiel se pokusil ještě posadit a plášť mu vrátit, ale neměl na to sílu.* T..t..ten plášť si nech. Potřebuješ být taky v...t..teple. *Lehce si zakašlal, kdy si přitom sáhl rukou na oblast žeber. Alespoň jedno štěstí Castiel měl a to, že žebra skutečně nebyla zlomená, i když k tomu moc nechybělo. Obličej však vypadal stále hůř.*

*On to nebral nejako vážne, ešte stále nevedel, ako sa s tým zmieriť, nevedel stále nič a určite si mnoho temných elfov prišlo tým samým oveľa skôr, či niečím horším. Zabil svoju rodinu vlastnými rukami, tú skutočnosť nič nezmení, ani to, že v kdesi v diaľke stále občasne počul smiech a čím viac stál na jednom mieste, tým viac jej počul. Nechal to tak, nechcel jeho príchod sem rozoberať, nemalo to zmysel a onen človek tiež mlčal a nič nehovoril a navyše mu i klamal, preto mal plné právo mlčať i on.* Miloval som svoju rodinu a stále ju milujem, ale povedz, ako by sa na teba všetci dívali, ak by zomreli tvojou rukou? *Zasmial sa, nič iné nevedel urobiť, hoc sa zasmial jeho tvár nabrala možno trochu smútku, avšak nemyslel si, že by to onen človek videl. Prikryl jej plášťom, teraz jej nepotreboval a onen bielovlasý muž jej potreboval viac.* To je v poriadku, nie je mi zima. *Ako sa vzdal plášťa, tak odhalil taktiež svoje dlhšie biele vlasy, svoju tmavšiu až sivú pokožku, jasné karmínové oči a špicaté uši.* Mysli hlavne teraz na seba, aby si sa dožil ďalšieho mizerného dňa, tak ako sa toho ďalšieho mizerného dňa dožijem ja. *Usmial sa a pozrel sa na svoje ruky. Bolo jedno koľko dní prešlo, vedel, že tá červená z jeho rúk nezmizne. Uvedomoval si, že sa práve zveril úplne cudziemu človeku, ale potom, čo to urobil sa cítil i o čosi lepšie, jeho telo sa mierne zatriaslo pod pocitom viny, ako sa díval na ruky, oči sa zaleskli, stále to bol predsa len chlapec, ktorému pomaly ale iste docvakávali veci, čo urobil. Bol však rád, že onen muž nie je schopný teraz voči tomu nič podniknúť a pravdepodobne by aj tak nič neurobil. Nejako nepotreboval jeho ľútosť, možno len chcel to čo každé dieťa, niekomu sa zveriť a odľahčiť trochu svoje svedomie, než to všetko v sebe držať.*

Castiel Morningstar:
"Zabil svoji rodinu ? Nebo lže? " *Pomyslel si Castiel, když slyšel slova toho chlapce dost ho to zmátlo, hlavně protože se začal smát. Na druhou stranu ho chápal až moc dobře.* J...jako na vraha....vím to... *Odpověděl mu dost možná už byl tak mimo, že ani nevěděl co říká.* Mě...rodina chce mrtvého. Takže to vím *Opět lehce zasyčel bolestí, když ovšem po nějaké chvíli mu chlapec řekl ať myslí na další den Castiel se jen lehce zasmál kvůli čemu i zasyčel bolestí, v tuhle chvíli nebyl dobrej nápad se smát.* Zítra ? Bude to je...ště horší. Ja....jak, že se to jmenuješ ? *Je dost možné, že Castiel jen přeslechl jméno, ale přeci jen chtěl si být jistý tím kdo to je. To, že měl jinou kůži a jiné uši s ním nic nedělalo. Castiel nebyl někdo kdo by koukal na to jak kdo nebo co vypadá. Pro něj všechno bylo prostě maso, které patří jen do mlýnku. Každopádně chlapci rozuměl víc než si možná mohl myslet, to se odráželo i v Castielových očí. Nemohl si pamatovat všechny špatnosti co, kdy udělal, ale jedna se mu vždy vracela. Údajná vražda jeho bratra, které nejdříve nelitoval, ale postupem času mu vše docházelo.*

"Ako na vraha..." *Nad tým čo povedal sa pousmial. Presne tak by sa naňho všetci dívali. Jeho pravá matka, jeho sestra i otec, jeho nevlastná matka a jeho nevlastná sestra. Všetci by sa na neho dívali ako na vraha. Z tej predstavy, z tej myšlienky ho z triaslo. Nechcel ich zabiť, chcel len ochrániť svoju sestru a miesto toho prišiel o všetko a všetkých, ktorých mal.* Zabil si niekoho zo svojej rodiny? *Spýtal sa ho, keď povedal, že by jej jeho rodina rada videla mŕtveho. To bol i dôvod, prečo určite utiekol z tadiaľ, kadiaľ utiekol a to, ako sa sem dostal. Nechápal ani prečo sa smeje, keď zakaždým syčí bolesťou, avšak nechal jej tak, syčať a smiať sa koľko len chce, pretože smiech je to jediné, čo mal v hlave, okrem smrti, svojej rodiny.* Dúfam, že môj život bude každým dňom horší. *Usmial sa. Tak to cítil, dúfal, že sa nájde niečo, čo jej potrestá za to, že nenabral odvahu tak, ako ju pred rokmi nenabral jeho otec voči nim. Z tohto miesta však nebolo úteku... ak by našiel svojich a zistil, že by boli nejaké šance na to tu svetlých poraziť... bolo by to aspoň jediné miesto, kde by nevládli.* Reili. A tvoje meno? *Otočil k nemu tvár a prezrel si ho rubínovými očami. Bol tiež zvedavý, ako sa tento smrteľník volá, ako sa volá človek, čo sa nechal domlátiť miesto neho a tak, ako sa Reili trochu zveril jemu, tak sa i on zveril Reilimu. Vedel, ako sa onen muž cíti, určite vedel i onen muž, ako sa cíti chlapec pred ním. Sledoval jeho oči a videl to v nich... videl, že mu onen bielovlasý muž porozumel a vedel, ako sa cíti. Bol rád, že na to teraz nebol sám. Oči sa mu stále leskli, ako by mal každú sekundu začať plakať, no nič z toho nebolo. Nebol tu on ten zbitý a tak nedovolil ani jednej slze stiecť po jeho líci. Potom, čo zabil svojho otca neplakal ani raz, ale keď nenariekal ani ten muž, čo sa nechal zmlátiť, aby mohol utiecť, nemal právo na to ani on.*

Castiel Morningstar
*Castiel už opravdu nemohl vydržet moc dlouho při vědomí, i když se snažil se všech sil.* Zabil.... *Odpověděl jen potichu a jen tak tak už slyšel jeho hlas, když si přál, aby jeho den byl horší.* Věř mi...lepší to nebude... *Možná byl Castiel dost velký pesimista, ale zároveň to přesně odráželo to co bylo v něm. Nenávist vůči samo sobě. Podle toho co ten chlapec řekl je dost možné, že věděl jak se cítí. Ono v těch dvou zase takový rozdíl nebyl, oba někoho zřejmě zavraždili, ale každej se s tím vypořádal po svém. Castiel se za to doslova bičoval a možná proto se nechával dostávat do takových situací v jaké byl teď. Když mu prozradil své jméno Castiel se jen opět pousmál.* Castiel... *Kdyby ovšem Reili něco odpověděl viděl by, že tentokrát Castiel opravdu už odpadl a usl, z toho všeho vyčerpání co právě zažil.*

*Uprel svoje oči na neho. Zdal sa byť tichším, a jeho odpoveď na jeho otázku tvorila len jedlo slovo. Usúdil, že sa snažil odpovedať z posledných síl na jeho otázky, ktoré mu položil ešte pred chvíľou. I on zabil niekoho zo svojej rodiny. Urobil to isté, čo Reili. Z nejakého dôvodu ho to tešilo, že to neurobil ako jediný. Mal z toho radosť jednoducho, že i nebude jediný, koho budú trápiť také veci. Aj keď obaja mali svoju vlastnú cestu, ako sa s tým všetkým vysporiadať. Temný elf vedel, že to lepšie nebude a deň od dňa to bude ešte horšie a horšie, ale nič iné im nezostávalo. Nehodlal nechať smrteľníka umrieť a on sa nehodlal nikdy už tak ľahko dať. Pousmial sa, keď počul jeho meno, jeho rubínové oči si všimli i to, že už bol skutočne mimo.* "Musí byť veľmi vyčerpaný..." *Obrátil svoje oči ku vchodu, no zo zeme nevstával. Rozhodol sa tu i on stráviť jednu noc, než odíde. Plánoval však odísť skôr, než sa Castiel úplne preberie.* Ďakujem, že si mi zachránil krk. *Povedal ešte nakoniec, než sa oprel o dvere, aby mal istotu, že sem nikto nepríde a zavrel oči, nespal, len oddychoval.*

Koniec rpg.

Castiel Morningstar:
*Uběhla už nějakou dobu co Ariel a Castiel trávili v nemocnici za tu dobu se Castielův stav zlepšoval a dneska to byl jejich poslední den tady. Po lektvarech a bylinkách se Castiel cítil o dost lépe, ještě aby ne když předposlední den celý prospal protože to byla léčba nejvíce vyčerpávající. Dnes ovšem vstal časně brzy a vstal z postele dříve než Auriel. . Svůj kabát nechal ovšem na posteli, aby Auriel věděla, že určitě neodejde daleko. To byla i pravda pouze vyšel ven z nemocnice a u prvního prodejce si koupil dva nože, přeci jen se musel opět dostat trochu do formy. Poté přišel na menší zahradu u nemocnice, kde začal trénovat. Byl to dost možná trochu jiný styl než co bojovali ostatní. Castiel stále nepotřeboval používat žádný meč v tom totiž nevynikal. On vynikal v souboji s noži. Nayirin mezitím dorazila do místnosti, kde Auriel spala, aby mohla otevřít pomalu a potichu okno tak, aby Auriel nevzbudila. Z okna byl vidět právě Castiel, docela se ji ulevilo, když zjistila, že neutekl pryč, ale na druhou stranu věděla, že to by Auriel neudělal. Venku byl vcelku pěkný den...tedy na Desperos. Nayirin pouze sledovala z okna Castiela a přitom hlídala jak jeho tak i Auriel.*

*Auri prebral jemný vánok, ktorý zdvihol prameň jej vlasov a tie ju pošteklili na nošteku. Trochu sa zamračila a keď uvidela Castielovu posteľ prázdnu, zmätene sa rozhliadla po miestnosti.* Uhm, dobré ráno Nayirin. *Pozdravila ju.* Na čo sa pozeráš? *Opýtala sa jej a pri tom si ospalo šúchala oči, trošku neohrabane sa posadila na posteli a začala si uhládzať oblečenie.* Ach, viem, že tu nemôžeme zostať navždy, no verila by si, že mi to tu bude chýbať? *Usmiala sa keď si obúvala čižmy. Potom si nasadila korzet a začala si zapletať vlasy do postupného zapletanca. Napokon si prehodila cez seba plášť a šla za Nay ku oknu už kompletne oblečená.* Uhm, kde vzal tie nože? *Zašomrala si popod nos a pri tom sledovala ako s nimi trénuje. Bola rada, že bol už opäť vo forme, no čím bol silnejší - tým viac bola v rozpakoch z toho čo sa všetko medzi nimi stalo. Zažmurkala a s mierne ružovými líčkami sa otočila na Nay, ktorú si za ten týždeň neskutočne obľúbila.* Mala by som ísť za ním.. ďakujem za všetko. *Ako to povedala - objala ju a snažila sa dať do toho objatia čo najviac srdečnosti.*

Castiel Morningstar:
*Nayirin se pootočila, když slyšela Aurielin hlas a pousmála se jako vždy.* Dobré ráno. Jen se podívej. *Ukázala ven, kdy nakonec Auriel přišla. Aurielina věta ji však nijak nerozhodila stále se usmívala.* Ale notak, můžeš přijít kdykoliv budeš chtít. Teda, ale zdravá, nemocnou bych tě tu vidět nechtěla. *Zasmála se a sledovala společně s Auriel Castiela. * Kousek odsud jsou trhy tam tohle prodávají. Asi to už nevydržel. Říkala jsem si co to tu bylo za rámus, to ještě nevyšlo ani pořádně slunce. Asi je tu delší dobu. *Zasmála se. Castiel venku trénoval stále s noži, když v tom jeden nůž hodil dost prudce do jednoho ze stromů, bylo vidět, že v tom je dost síly a nůž byl z poloviny uvnitř. K noži poté přistoupil a prudce ho vytáhl. Trochu si procvičil ještě rameno, přeci jen musel si zvykat na to, že je pomalejší a stále není v té kondici co předtím, ale nevzdával to. Co ovšem mohla Auriel vidět je jeho úsměv na tváři. Dokonce to vypadalo, že byl i šťastnej. Jak Auriel opět promluvila, Nayirin se zpět na ní pootočila a jak ji objala ihned ji objala zpět. * Hlavně na něj dej pozor. Víš co jsme si řekli, jsi silná holka a on potřebuje přece jen nějakou ochranu. *Pousmála se a stále ji držela ještě nějakou chvíli.* Když budeš mít cestu kolem tak se určitě zastav. Dáme si čaj. *Nayirin přeci jen bylo smutno, že Auriel už odchází, ale jedno bylo jisté. U ní vždy bude mít otevřené dveře. Pokud by ovšem Auriel ji pustila a chtěla odejít Nayirin by ještě jen ukázala na kabát, aby na něj nezapomněla.*

*Vyzeral byť.. šťastný a odhodlaný. Keď ho sledovala s tými dýkami už sa jej tak nechcelo s Castielom bojovať ten duel, na ktorom sa dohodli. Bola spokojná ju Nay objala tiež, no po jej slovách jej veľmi do spevu nebolo. Mala pocit, že dohliadnuť na to aby si Castiel nijakým spôsobom neublížil bola robota na plný úväzok. Len sa trochu pousmiala na Nay a prikývla.* Určite sa rada zastavím. *Ako to povedala, vzala Castielov kabát a pobrala sa ku dverám.. cestou von z budovy si vložila do úst kúsok mäty tak ako každé ráno a šla za ním.* Dobré ráno. *Pozdravila ho keď vyšla von z nemocnice a natiahla ku nemu ruky v ktorých držala jeho kabát.* Ak by si sa rozhodol zašiť tú dieru, mám kontakt na jednu krajčírku v meste, ktorá mi dlhuje nejakú tú službičku. *Uškrnula.* Ak si skončil mohli by sme vyraziť hm? Mali by sme sa popozerať po nejakom úkryte.. ideálne mimo mesto. *Začala trochu váhavým hlasom. Na jednej strane sa dohodli, že budú spolupracovať - na druhej strane tušila čo ku nej cíti a teda sa trošku obávala zostať s ním sama. To boli však obavy, ktoré nechcela teraz riešiť. Nateraz mali iné priority.* Možno by som o niečom vedela.. to miesto vyzeralo dosť neobývane, no bála som sa ísť sama bližšie. *Vysvetlila mu s úsmevom.*

Castiel Morningstar:
*Samozřejmě Nayin Auriel ještě zamávala a dost možná ji i ukápla slza, přeci jen dlouho tu žádnou takovouhle návštěvu neměla a doufala, že se s Auriel znovu setkají .Castiel se pootočil po hlase a viděl Auriel, pouze se lehce usmíval a své nové nože dal za opasek.* Dobré ráno, vyspaná ? *Zeptal se a vzal si od ní kabát, kdy se i lehce uklonil.* Děkuju. *Samozřejmě ihned si kabát na sebe nandal a upravil si i límec, ale tentokrát to bylo opravdu klidně, že by furt nějak trochu ty bylinky fungovali ? Blbost, asi měl opravdu jen dobrou náladu. Ovšem jak začala o té díře úsměv mu lehce spadl.* Myslím si, že je to zatím takhle v pohodě. *Odpověděl ji a bedlivě poslouchal, samozřejmě ten úsměv nakonec skončil úplně, když Auriel začala mluvit váhavě.* Můžeme to určitě jí zkontrolovat. Za zkoušku přeci jen nic nedáme. *Castiel se zatvářil trochu nechápavě, samozřejmě poznal, že se asi něco děje, ale teď zrovna nebyla dobrá doba.* "Řekl jsem nebo udělal něco špatnýho ? " *Pomyslel si a díval se na Auriel. Opravdu si nic moc nepamatoval z prvních pár dní co byli v nemocnici to byl vůbec mimo.* No tak...ehm..můžeme vyrazit ? Pokud tedy máš vše co potřebuješ. Jo a tohle. *Vytáhl jeden nůž a podal ho Auriel.* Jen pro jistotu. Budu se cítit líp, pak si ho zase vezmu. *Poté už jen čekal až Auriel vyrazí, kdy on by ji následoval.*

Celkom to ušlo, bude mi ten komfort trochu chýbať ale ty si asi rád, že sme už odtiaľ vypadli, že? *Usmiala sa keď sa jej opýtal ako sa vyspala. Nemohla si nevšimnúť akým pokojným spôsobom si napravil golier. Bola potešená jeho zmenou, dúfala, že mu to vydrží čo najdlhšie. Jeho posmutnenie si nevšimla lebo sa akurát otáčala za Nayirin a naposledy jej mávala na rozlúčku do okna. Keď jej podal dýku uistila sa, že je v pošve dobre zaistená a potom si ju uviazala okolo pása. Predstava, že by ňou mala niekoho zraniť sa jej neskutočne priečila - najme po tom čo zabila toho delikventa. Avšak nenamietala - povedal, že sa bude cítiť lepšie ak ju bude mať pri sebe a to bolo pre ňu kľúčové. Veď len to, že ju mala zavesenú okolo pása ešte neznamenalo, že ňou bude musieť niekomu ublížiť. Keď vykročili smerom do mesta trošku sa usmiala.* Uvažovala som nad budúcnosťou, myslím, že by sme si mali naplánovať ďalší postup.. pekne krok za krokom. *Prehovorila počas chôdze a zdvihla pohľad ku jeho tvári.* Najprv si nájsť úkryt, zabezpečiť si nejaké zásoby a potom.. potom sa naplno venovať záhadám Desperosu a bariéry. *Oči jej pri tých slovách žiarili nedočkavosťou.* Najprv by sme mali zohnať čo možno najviac informácií .. s tebou po boku sa nebojím osloviť kohokoľvek. *Zalichotila mu a pozrela sa pred seba.* Mala by som tiež zájsť za Reilim a povedať mu, že som s tebou aby sa o mňa nebál.. no stále máme ešte dohodu a ja čakám, že navzájom budeme plniť svoje sľuby. Vlastne ak by sme našli dosť veľký úkryt.. mohli by sme začať zhlukovať ľudí, ktorí majú rovnaký cieľ ako my. Poraziť bariéru a dostať sa preč. *Uvažovala nahlas a potom zmĺkla. Čakala čo na to povie. Jeho názor bol pre ňu dôležitý.*

Castiel Morningstar:
Byl to příjemný odpočinek, ale tak nějak bych se tam asi unudil. *Odpověděl ji a stále přemýšlel co mohl v nedávné době říct, že měla ten ton hlasu. Po chvíli přemýšlení si však uvědomil, že za to mohlo to co se stalo před ním než skončil v nemocnici. Jak ovšem vyrazili poslouchal potichu Auriel, kdy ruce měl v kapsách. Dost ho překvapilo jak Auriel teď přemýšlí do budoucna.* "Je tohle Auri ? " *Zeptal se sám sebe, byla to pěkná změna a bylo vidět jak Auriel se začíná přizpůsobovat životu tady. Doslova ho to fascinovalo. Když viděl jak Auriel září oči jen se lehce usmál a dál ji poslouchal.* Spíš bych měl říct, že já bych se neměl bát s tebou. *Lehce se zasmál. Její slova o Reilim ho však trochu zneklidnila. I když jim Reili pomohl, tak k němu neměl takovou důvěru, přeci jen ho delší dobu neviděli a co když se změnil nebo se postavil na druhou stranu, nebo ještě hůř co když je mrtví. Nad tím teď přemýšlel, ale nedával to nijak extra znát. Doposlechl si tedy její cíl, o kterém se bavili už předtím a jen se zamyslel.* Čím více lidí, tím více podezření budeme, ale mít a tím více očí bude na nás. Myslím si, že by jsi určitě měla být opatrná koho tam vezmeš. Chtělo by to něco jako nějaký test otázek nebo něco takového, aby sis mohla být určitě jistá, že je můžeš vzít. *Odpověděl ji a doufal, že si dá pozor i na tu temnější stránku toho cíle.*

Niečo by sme vymysleli aby si sa nenudil. *Utrúsila bez toho aby sa nad tým predtým zamyslela, až moc ju zaujal prístav, za slnečného dňa sa hladina vody trblietala akoby bola posiata diamantami. Žiaľ, nebol to štandardný typ prístavu. Nebolo tam rušno, nikto nevyloďoval tovar.. nemali ako, bariéra siahala aj tým smerom.. lode sa von nedostali. Auriel doma mala vždy presne naplánovaný program, mala určený čas na prechádzky s matkou - či už na mólo, do mesta alebo parku, mala tiež určený čas na spánok, učenie, jedenie, hodiny tanca a tak ďalej. Nikdy však nemala moc nad tým si tento rozvrh sama organizovať. V chaose, v ktorom sa ocitla za bariérou bolo o to náročnejšie nejaký plán vmyslieť, no dosť nad tým rozmýšľala keď bola s Casom v nemocnici. Tam mala čas si všetko trochu viac premyslieť. Keď jej povedal, že to on by sa mal cítiť bezpečne vďaka nej - pozrela sa na neho a trochu sa zasmiala. Priateľsky do neho štuchla prstom s úmyslom ho poštekliť, keďže si ju doberal. Potom však povedal svoj názor na jej plán. So záujmom ho počúvala.* To neznie ako zlý nápad! *Nadchla sa a začala tuho rozmýšľať.* Hm.. malo by to byť obsiahle a zahŕňať viac možností, malo by to byť univerzálne pre každého potencionálneho spojenca. Hm, čo je tu ale pre nás najdôležitejšie. *Uvažovala nahlas a opäť sa dívala pred seba.* Určite je prvý bod cieľ, bez toho aby sme mali spoločný cieľ by žiadna dohoda ani spolupráca nefungovala. Každý kto by sa chcel ku nám pridať musí chcieť zničiť bariéru. *Otočila sa na Castiela.* Súhlasíš s prvým bodom? *Opýtala sa ho zvedavým hlasom, chcela ho do plánovania čo najviac zainteresovať. Predsa len sa dohodli, že nebude len jej vojak, ktorý slepo poslúcha príkazy - budú spolupracovať. Dúfala, že sa vďaka tomu bude cítiť dôležitý a vypočutý.*

Castiel Morningstar:
S tím hodně štěstí. *Zasmál se a jak se procházeli a Auriel do něj lehce šťouchla nejdříve se Castiel na ní podíval trochu nechápavě, ale nakonec se začal usmívat taky. Přeci jen, většinou nebyl na takový kontant zvyklí. Nojo, většinou na tohle nikdy neměl nijak čas a když ještě byl mezi vojáky tak tam se tohle moc často nestávalo, hlavně protože s ostatními vojáky moc nevycházel. Samozřejmě mu udělalo radost, že se Auriel jeho návrh líbí. * Cíl...hm...ale jak poznat kdo lže a kdo říká pravdu. Jsou tu i tací, co chtějí v bariéře určitě zůstat. Což znamená. První otázka tedy jaký je jejich cíl, ale druhá otázka by mohla být nějaká triková. *Odsouhlasil ji první bod a na chvíli zastavil a klekl si. Vytáhl nůž a něco začal kreslit do země.* Jste dva lidé. Najdeš způsob jak zníčit bariéru, ale jeden z váš je smrtelně raněný. Zachráníš toho co je smrtelně raněný nebo zastavíš barieru ? Pokus je jen jeden. *Nakreslil menší rozcestí, kde na jednom byl právě raněný muž a na druhém bariéra, kdy před tím rozcestím stál právě člověk, který má šanci to zastavit.* Logicky ti většina lidí řekne, že zachrání toho smrtelně raného člověka, ALE když zníčíš bariéru zachráníš stovky. Proto správná odpověď by měla být zastavit bariéru. *Dokreslil vše potřebné. Možná to pro Auriel mohlo být trochu drsnější, ale na druhou stranu bude mít jistotu toho, že lidé budou mít stejný cíl a tím by ji mohli být oddaní. Zároveň tu mohl Castiel ukázat jednu ze svých silnějších stránek a to rychlé přemýšlení. Protože přeci jen od té doby co Auriel domluvila a Castiel vše dovysvětlil uběhla opravdu chvilka. Jak to dokreslil vrátil dýku opět za opasek.* Co ty na to ?

*Páčilo sa jej keď sa Castiel smial. Vždy keď sa jej ho podarilo rozosmiať - bol to pre ňu skvelý pocit zadosťučinenia. Bolo to dokonca ešte lepšie, než potlesk od obecenstva, ktorému hrávala na klavíri v ich sídle. Rada by ho videla takto spokojného a šťastného už natrvalo. Napokon od neho odvrátila pohľad a trochu s úľavou si vydýchla keď odobril jej prvý nápad. Počúvala jeho ďalšie dodatky a sústredene sa mračila, keď začal zrazu kresliť niečo na zem - venovala mu plnú pozornosť. Bolo zaujímavé vidieť aj túto jeho druhú stránku - myslelo mu to, nebol len hora svalov. Jej dobrá nálada však po jeho slovách trochu pohasla. Jednou rukou si objala hrudník a tvárila sa trošku previnilo keď chcel vedieť čo si o tom myslí.* Rozmýšľaš ako vojak a ja som za to rada. Obaja prinášame iné pohľady na vec čo je veľmi obohacujúce, chápem tiež prečo je toto dôležité a svojim spôsobom mi to aj dáva logiku. Je to rozumné. *Zhodnotila váhavým hlasom, no napriek tomu, že ho chválila - pôsobila každým slovom viac a viac smutnejšie. Pri tom ako rozprávala tak sa nedívala na Castiela - pohľad mala sklopený ku obrazcu čo vyryl hrotom dýky na zem. Po krátkej chvíli čo sa odmlčala si trochu povzdychla a zdvihla pohľad ku jeho modrým očiam.* ale ... ak by sme sa riadili týmto, tak by si ma musel z nášho tímu vylúčiť ako prvú. *Mierne jej sčervenali líčka. Teraz v tejto chvíli bolo pre ňu nepredstaviteľné obetovať niekoho aby zachránila seba a zrušila bariéru.* Prepáč, viem, že som zbabelá, no chcem byť ku tebe úprimná.

Castiel Morningstar:
*Nejdříve se usmíval, přeic jen byl rád, že to Auriel chápe, ale potom lehce zesmutněl. Myslel si, že se tím Auriel dotkl.* Omlouvám se... *Sklonil hlavu a obrázek rukou smazal. Když o sobě řekla, že je zbabělá Castiel se zamračil a zvedl se.* Nejsi zbabělá, zbabělec by to o sobě neřekl. *Řekl ji s vážným tonem a vážnou tváří v obličeji.* Vím, že by to byl náš tým, ale poslední slovo chci, aby jsi měla ty. Původně to stále byl tvůj nápad. Ale chtělo by to něco podobného, abychom věděli zda jim vůbec můžeme věřit. Třeba i udělat falešnou scénu. *Zamyslel se.* Ten co by byl zkoušenej. Řeknu mu, že se chci odtrhnout, i když to není pravda. Pokud ti tuhle informaci donese je jakž takž důvěryhodný pokud ne. Zřejmě je tu problém. Poznáš tak komu věřit a komu ne. *Stále to bylo riskantní, ale ne tolik jako pustit každého, takhle Castiel uvažoval.* Ale spíš než to by mě zajímal tvůj nápad. Protože bych asi klidně nespal, kdybych věděl, že někdo kdo je vedle mě, mě může kdykoliv podříznout. *Stále byl zamračený, ale u toho přemýšlel, dokud se nezačal opět usmívat.*

*Trošku zvraštila obočie.* Nemáš sa za čo ospravedlňovať Castiel. *Odvetila okamžite, potom keď sa postavil - zaklonila jemne hlavu, aby sa mu mohla dívať do očí - bol predsa o skoro 30 cm vyšší.* Možno som len veľmi úprimný zbabelec. *Pokúsila sa to otočiť na vtip, no keďže videla jeho vážnu tvár - zvážnela tiež. Vypočula si jeho slová a potom odvrátila od Castiela pohľad, rozmýšľala nad tým, predstavovala si to.* Tá falošná scéna neznie zle. Súhlasím. *Prikývla napokon a opäť sa vydala po ceste smerom preč z mesta.* Ale.. povedzme si úprimne, najprv je aj tak najdôležitejšie aby sme sa zabezpečili my dvaja. Postup je jasný, získať úkryt, zásoby... a nezabudni na to, že si mi sľúbil, že ma naučíš bojovať. *Pozrela sa na neho kútikom oka a lišiacky sa usmiala.* S mečom som celkom dobrá, ale bez zbrane.. by som si neporadila. *Ako to povedala pootočila počas chôdze hlavu a usmiala sa.* Ak teda táto časť dohody stále platí. *Zažmurkala a pokračovala v chôdzi. Teraz sa nemusela snažiť chodiť zhrbená, nenápadne - vedľa Casa kráčala prirodzene, svojou ladnou, takmer tanečnou chôdzou s vystretým chrbtom a vztýčenou bradou. Tiež sa odvážila byť prirodzená nakoľko v prístavišti nikdy extra veľa ľudí nebolo. Hoci boli už takmer na jeho konci - nešli smerom k mestu ale ku lesu.*

Castiel Morningstar:
Upřímný zbabělec ? Zní až moc nebezpečně. *Pousmál se na ní, jak ovšem pokračovala ve vysvětlování postupu, Castiel opět začal přemýšlet a samozřejmě ji následoval.* S mečem jsi dobrá ? Tak si to vyzkoušíme až najdeme nějaký úkryt. To by měla být naše první priorita, teda aspoň myslím. *Zasmál se, když šli směrem k lesu, Castiel trochu zpomalil a ruku dal blíže k pásku, kde měl dýku.* Jak daleko to je ? Ne, že by mě bolely nohy, jen pro jistotu. *Zeptal se s úsměvem na tváři, i když jeho oči běhali sem a tam, doslova si hlídal každý krok, kdyby na ně někdo chtěl zaútočit. Je dost možné, že byl jen opravdu opatrný. * Každopádně Auriel mam na tebe dotaz, myslím, že máme zřejmě čas než tam dojdeme. *Jeho ton hlasu se změnil na trochu stydlivější.* Udělal jsem něco v nemocnici ? Nebo stalo se něco o čem nevím ? Jen, než jsme odešli z nemocnice tak nevím, přišlo mi, že se na mě díváš nějak jinak. *Mezitím co tohle vše říkal se samozřejmě i otočil, aby zkontroloval zda jim někdo nejde jen dozad a chvíli šel tedy pozadu. Čekal však na odpověď Auriel protože mu to přeci jen nebylo tak jasné. Sám si nic moc z nemocnice nepamatoval jen nějaké menší útržky, ale to je tak vše. Bylo mu jasné už, že to opravdu nebylo kvůli tomu co se stalo před nemocnicí, ale zřejmě co se stalo v ní.*

*Keď opustili časť prístavu všimla si, že Cas začal by obozretnejší, no stále vyzeral tak nejako spokojne - dokonca sa usmial keď sa spýtal ako ďaleko to je.* Neviem.. odtiaľto som tam ešte nešla a uhm, s mojou orientáciou neviem ako dlho nám to bude trvať. *Priznala úprimne, potom spozornela keď sa tón jeho hlasu trochu zmenil. Zvedavo zdvihla ku nemu pohľad a potom keď sa jej opýtal na to či sa niečo stalo - okamžite začala cítiť ako jej do líčiek stúpa teplo. Bola vďačná, že sa akurát otočil a kontroloval či ich niekto nesleduje, využila túto šancu aby sklonila pohľad a trochu tie rozpaky ovládla. Hoci vyrastala pod prísnym dozorom a pod nadvládou pravidiel a etikety, kde mlčanie bolo zlato, nebolo u nich zvykom klamať. Hovoriť pravdu bolo čestné, byť úprimný, no kultivovaným spôsobom bez nutnosti urážať druhých - to bolo umenie konverzácie. Auriel sa však nechcela s Castielom púšťať do rozhovoru o jeho pocitoch. Chcela aby to medzi nimi fungovalo, nechcela ho zraniť, nechcela sklamať rodičov - nechcela sa do neho zamilovať, nechcela sa zamilovať do nikoho len do svojho manžela, ktorého jej vyberú rodičia. Ku tomu bola vychovávaná.. už takto však mala s Casom veľmi netypický, vzťah. Vzťah, ktorý by jej neschválila žiadna komorná. Mala ho rada, páčilo sa jej keď sa jej dotýkal, keď ju držal v objatí a to ju desilo. Sama síce nevedela určiť čo za pocity to v nej vyvoláva, či je to len žiadostivosť, priateľstvo alebo láska, no vedela, že by na to nemala ani myslieť! Nie to to prežívať či túžiť po tom aby sa to zopakovalo. Vedela, že by si mala držať od neho odstup a sústrediť sa len na návrat domov. Znamenalo to však, že má klamať? Keby bola doma, proste by len mlčala - nepovedala by čo si myslí a stačilo by to. Vedela však, že Cas sa s mlčaním neuspokojí a keďže mu nechcela ani klamať.. musela veľmi zvážiť svoje slová.* Bol si pod silnými bylinkami a lektvarmi, no nemusíš sa báť.. nepovedal si nič čo by ma nahnevalo. A tam vonku no, bolo mi ľúto, že odchádzame, obľúbila som si Nayirin. Zároveň som však bola šťastná, že ťa vidím späť v plnej sile. *Bola na seba pyšná. Dokázala to! Neklamala ani jeden krát, bola absolútne úprimná a zároveň nemusela otvárať tú komplikovanú tému.* "A teraz len dúfať, že mu to bude stačiť." *Pomyslela si a v duchu sa modlila ku veľkej šestke.*

Castiel Morningstar :
*Na její odpověď jak dlouho ještě půjdou jen kývl a stále byl otočený zády tudíž šel pozadu. Samozřejmě všiml si, že odpověď na druhou otázku vcelku trvá, ale nakonec se dostavila. To už Castiel byl ovšem otočený. * Nayirin ? To je ? *Byl trochu zmatený protože nikdy nepochytil jméno té sestřičky, ale jakmile Auriel domluvila mohla si všimnout, že Castiel trochu přimhouřil oči. Už podruhé za celou dobu přimhouřil oči, když Auriel něco řekla. Očividně jeho druhý zlozvyk podobný límci. Když nad něčím přemýšlel nebo mu něco nesedělo tak lehce přimhouřil oči což znamenalo, že nad tím přemýšlel důkladně. Jestli to ovšem Auriel už znala to Castiel samozřejmě vědět nemohl. * Dobře.... *Zaznělo trochu zvědavým tonem a dal ruku pryč od pasu, kdy dal jen hlavu lehce na bok a pousmál se.* Lepší se přeci jen do nemocnice nevracet ne ? I doktor ti řekne doufám, že se brzy neuvidíme. Nikdo tam skončit nechce. *Odpověděl ji s úsměvem, ale stále měl lehce přivřené oči. Stále ji však následoval a poté se otočil opět zády a šel pozadu. Stále jako kdyby hlídal Auriel záda.* Neřekl jsem nic co by tě naštvalo.....ale něco jsem asi řekl... *Řekl si potichu spíše pro sebe. Nějak mu to nedávalo a přemýšlel nad tím. Od jeho myšlení by ho možná tak dostalo jen rozptýlení. Zkoušel si zároveň i vzpomenout co by tak mohl říct v té nemocnici, ale vůbec nic ho nenapadlo. Je pravda, že byl až moc mimo na to, aby si to mohl pamatovat.*

*Celým bytím sa sústredila na svoj výraz. Snažila sa vyzerať vyrovnane, akoby nič neskrývala, no napriek tomu cítila, že na ňu Cas uprene pozerá. (Ona na neho hľadela len kútikom oka.) Trošku si vydýchla keď sa opýtal na Nay a pridala do kroku, akoby rýchlejšie tempo mohlo zapríčiniť, že od jeho zvedavých otázok ujde.* Nayirin je sestrička, ktorá sa o nás starala.. bola milá, tiež sa sem dostala cez bariéru. Dobre sa s ňou zhováralo. *Vysvetľovala mu už trošku s úľavou, že nemusí tak namáhavo voliť slová. Hoci ju trochu jeho zvedavé "dobre" trošku znepokojilo - keď povedal to s tou nemocnicou musela sa potichu zasmiať.* Vlastne, Nayirin mi povedala, že sa mám za ňou v nemocnici kedykoľvek zastaviť na čaj. *Pozrela sa na Castiela s pyšným úsmevom aké kontakty si tu už dokázala vybudovať a neprestala pri tom kráčať do mierneho kopca. Potom sa opäť otočil, hoci mal stále trochu prižmúrené oči. Z jeho výrazu vydedukovala, že mu stále niečo vŕta v myšlienkach, no Auriel verila, že to zvládla obkecať a už sa ku tomu nebudú vracať.. Dívala sa pred seba keď Cas znovu prehovoril. Auri od napätia a nervozity po jeho slovách zakopla, no nespadla, ustála to. Po jeho poznámke opäť sčervenala, no nemohol to vidieť. Brala to tak, že to nebola otázka a teda sa to pokúsila čo najrýchlejšie zahovoriť.* Uhm, poď za mnou tu by mal byť prameň, naplním si vodou fľašu. *Ako to povedala, ešte viac zrýchlila, muselo to pôsobiť trochu smiešne, skoro ako keby sa snažila ujsť pred jeho príliš bystrým postrehom a pohľadom ktorým v nej čítal ako v otvorenej knihe. O niekoľko metrov skutočne Auri dobehla ku malej skale z ktorej vytekala studená, číra voda. Tiekla veľmi slabým pramienkom, no Auri si aj tak zvesila z pleca fľašu, a držala ju pri prameni. Kým čakala aby sa nenaplnila, využila čas na to aby si studenou vodou schladila rozhorúčenú tvár. Navlhčila si dlaň a prikladala si ju najprv na líčka, čelo a potom aj na krk. Snažila sa zhlboka dýchať kým sa jej kvapky vody kĺzali po pokožke.* "S týmito rozpakmi sa musím naučiť lepšie pracovať. Je to tak otravné."

Castiel Morningstar:
*Bedlivě poslouchal Auriel, ale stále mu to prostě nedalo a stále přemýšlel, furt mu prostě něco nesedělo. Na chvíli to naštěstí Auriel překazila tím, že je v nemocnici vítaná.* Tam mě nedostaneš. *Řekl s úsměvem na tváři, ale stále přimhouřenýma očima. Jak kráčeli do kopce, Auriel začala zrychlovat a Castiel měl co dělat, aby ji vůbec stačil. Jak zakopla Castiel byl od ní nějakou dálku, takže se opravdu lekl, že snad spadne, ale naštěstí ne.* V pořádku ? *Zeptal se starostlivě, přeci jen ji nemohl nijak dohnat dokud tedy nedošli až k prameni, kdy Castiel spíše tak nějak klidně došel než doběhl jako Auriel až k prameni. On se však nenapil spíš stál asi dva metry od Auriel a stále ji hlídal záda, zatím co si mila obličej. Proto naštěstí neviděl jak rudá je.* Ještě chvíli a možná by jsi mi i utekla. *Zasmál se mírně a pootočil se zpět na Auriel.* Jsi v pořádku ? To byl ten kopec tak náročný, že se musíš opláchnout ? *Zasmál se opět lehce a konečně když zjistil, že kolem nic nikdo není, sedl si a opřel se o větší kámen.* Tady je to takové poklidné. Tohle je to místo ? *Zeptal se s úsměvem na tváři a dokonce měl už i normálně otevřené oči. * Tady bych si to klidně i zamiloval. Klid, voda, žádné trable. Jen je to tu moc na očích. *Rozhlížel se hlavou kolem. *

*Trošku sa pousmiala, napriek tomu, že tam boli na nich takí dobrí - jeho odpor voči nemocnici a doktorom mu zostal.* Pokojne za Nayirin zájdem sama. *Odvetila odvážne. Nekomentovala jeho starostlivú otázku, proste len pridala do kroku. Keď dorazil za ňou a povedal, že by mu možno aj ušla, musela sa trochu zasmiať, lebo ju to pobavilo, no zároveň bola stále nervózna.* Som v poriadku. *Povedala a už sa neusmievala, pery zovrela do úzkej linky popri tom čo Castiel komentoval okolie. Pri poznámke, že by si toto miesto zamiloval mierne očervenela.* Tebe stačí fakt málo na to aby si sa zamiloval. *Odvetila pošepky a potom si trochu odkašľala. Fľaša bola plná takmer po okraj keď ju zavrela a opäť si ju prevesila cez plece.* A uhm, nie toto nie je to miesto. To je tým smerom. *Zvolala rozhodne, no po pár krokoch si všimla stopy na zemi a uvedomila si, že sa vydala naspäť po ceste ktorou sem prišli.* Teda.. tamtým smerom. *Prehovorila nervózne a ukázala na opačnú stranu. Opäť začala kráčať smerom hlbšie do lesa s tým, že samozrejme čakala, že ju bude Cas nasledovať.* Naozaj dúfam, že to miesto bude opustené.. a, že sa tam nikto medzičasom nezabýval. *Ako to povedala, zdvihla zo zeme kameň a začala si robiť malé značky do kôry stromov. Nerobila to preto, že by ich len chcela poškodzovať. Tie stromy si značila aby sa vedela opäť dostať ku prameňu. Podobným spôsobom si značila aj budovy v meste nakoľko mala mizernú orientáciu. Značenia to boli drobné, nenápadné - ten kto ich vyslovene nehľadal by ich nikdy nenašiel o tom bola presvedčená.*

Castiel Morningstar:
*Nad tím, že by šla do nemocnice sama se jen zamračil, přeci jen se mu ta představa nelíbila, ale na druhou stranu, kdyby si to opravdu přála nemohl by ji nijak zastavit. Její chování se mu však zdálo stále divné a když dokonce odvětila, že mu stačí málo se zamilovat na chvíli se zasekl a zrudl. *C..c...co tím myslíš ? *Zakoktal a na sucho polkl. On nevěděl, že Auriel ví o jeho pocitech k ní, proto se v uvozovkách takhle trápil. Jak ovšem se poté zvedli a kráčeli tou cestou všiml si, že si Auriel dělá ty značky a hned mu samozřejmě došlo proč. Bylo to nenápadné a chytré. Jak, ale začala ukazovat, že je to jiným směrem a šli opět na jinou stranu, lehce se Castiel poškrábal na hlavě.* Ne, že bych tě chtěl urazit, ale určitě víš kudy jít ? *Zeptal se opět s úsměvem na tváři a stále ji následoval. Je pravda, že jeho orientační smysl také nebyl nejlepší, ale dokázal si spojovat různé objekty na různých místech a díky tomu se dokázal vždy dostat tam kam potřeboval.* Co když tam někdo bude ? Pokud se někdo schovává na takovém místě asi nebude dobré si s ním promluvit, že ? *Byla to spíš řečnická otázka, přeci jen stále přemýšlel nad těmi nejhoršími scénáři proto neviděl vše tak moc světle jako Auriel, takže v tomhle dost možná byli i tihle dva správný protiklady.*

*Zvažovala, či bude na jeho otázku reagovať ohľadom toho zamilovania reagovať, no rozhodla sa mlčať.* No... nebudem klamať, šla som okolo len raz a dokážem sa ľahko stratiť. Takže neviem to určite.. je to skôr pocit, že by to malo byť tým smerom. *Priznala sa a mykla plecom. Chcela trochu celú situáciu odľahčiť.* Ale to nevadí, je to dobrodružstvo, no nie? *Prehovorila trochu váhavo a potom sa na neho jemne usmiala.* A .. s tebou mi nevadí trochu zablúdiť. *Len čo to povedala, odvrátila hanblivo pohľad od jeho modrých očí. Nechcela sa opäť priviesť do rozpakov a teda radšej ďalej kráčala potichu. Sem tam si pri tom poznačila nejaký strom skalkou.* Napadla mi aj tá možnosť a no.. ak tam niekto bude, budeme musieť nájsť niečo iné. *Prehovorila vecným tónom. Nechcela myslieť hneď na to najhoršie, no bola pravda, že aj toto bola jedna z možností. Nemuselo im to vyjsť - avšak ľutovala by ak by sa to miesto nepokúsila nájsť. Ten krátky čas s Reilim v lese jej vyhovoval. Les jej prišiel bezpečnejší než mesto.. aspoň čo sa ukrývania týkalo. Trochu paradoxné nakoľko vyrastala v bezpečí za hradbami.* Ak s tým nesúhlasíš alebo máš iný nápad. Prosím, podeľ sa oň so mnou. *Povedala počas toho ako kráčali.*

Castiel Morningstar:
*Tím, že mu neodpověděla začal být více zamyšlený, ale to více méně rychle zmizelo, když řekla co řekla. V tu chvíli i musel zastavit a lehce se i pootočit protože v tu chvíli jeho srdce bušilo jako o závod. Nakonec se vrátil opět do pohybu, jen jeho výraz byl o něco stydlivější. * Ne...nemám žádný jiný nápad....ehm naopak....v lese je i spoustu zvířat takže i spoustu jídla...ehm.. *Bylo poznat, že je lehce nervozní z toho co Auriel řekla, ale i tak ji následoval. Po chvilce ovšem uslyšel prasknutí větve, mohlo to být zvíře, ale Castiel přeci jen rychle dal ruku k pasu na nůž. Otočil se tím směrem, kde uslyšel ten zvuk a stále měl ruku na noži. Po chvilce ovšem vylezl jen menší zajíc, takže se i uklidnil a mohl opět ruku z dýky dát pryč.* Až tam dorazíme, jen bych rád jednu věc upřesnil. První půjdu já dobře ? *Zeptal se s úsměvem na tváři.* Přeci jen, legendární šermířka s mečem se nepotřebuje učit s dýkou. *Trochu zavtipkoval a zasmál se. Auriel určitě byla rychlejší než Castiel, ale v síle zase bodoval Castiel. V bojové taktice to byl opět Castiel kdo by vyhrál, ale v myšlení kroků by to byla zase Auriel, takže kdo ví jak by mezi nimi souboj vůbec skončil.*

*Všimla si jeho reakciu a cítila sa trochu previnilo. Nechcela ho uviesť do rozpakov, proste len povedala to čo cítila - bezmyšlienkovite. V duchu si za to však značne vynadala.* "Mala by som si dávať väčší pozor na to čo hovorím." *Pomyslela si so stále mierne ružovými líčkami a spomenula si na Nayirin. Čím dlhšie s Castielom bola osamote, tým viac si uvedomovala, že Nay sa trafila do čierneho a stačil jej pri tom na to tak krátky čas. Z myšlienok ju vytrhli jeho ďalšie slová. Auriel to rozveselilo a trošku sa zasmiala pri jeho poznámke o šerme a dýke, no rozhodla sa vrátiť ku tomu, čo povedal ešte predtým, že keď tam dorazia tak pôjde dnu prvý.* No určite! Priznaj sa, že chceš za mňa vyskúšať všetkých sedem postelí, sedem pripravených tanierov s jedlom ... sedem - *Zarazila sa a pozrela sa mu do očí s pobaveným výrazom.* Čítal si alebo čítali ti .. uhm počul si niekedy rozprávku o dievčine, ktorú zlá macocha chcela zabiť pre jej krásu a teda ušla do lesa kde sa zabývala u siedmich trpaslíkov v ich dome? *Nebola si istá ako to chodí v iných rodinách, no jej túto rozprávku a kopec ďalších hovorili komorné keď bola ešte primalá na to aby si ich mohla čítať sama. Skôr než odpovedal - vystrašil jeho a teda aj ju zvuk z kríka. Bol to napokon len rozkošný zajačik a teda prehovorila opäť skôr než mohol stihnúť reagovať na jej prvý dotaz. * Uhm, som rada, že to nebol žiadny hladný vlkodlak. *Uškrnula sa, čo bola referencia na ďalšiu rozprávku. Napäto čakala na jeho reakciu - či sa chytí.*

Castiel Morningstar :
*Nad její odpovědí se začal vcelku hlasitě a upřímně smát, ale zároveň dost zčervenal protože ten Aurielin úsměv za ten by seskočil i z nejvyšší hory co znal, ale po chvíli jeho smích i úsměv přešel když zmínila to, jestli někdy mu někdo četl nějakou pohádku. Samozřejmě, že nečetl. V jeho rodině byl vždy prosazovanej Zachariáš, takže neměl takovou možnost. Proto jeho výraz byl trochu zkleslý, ale stále se usmíval. Nechtěl tuhle chvilku kazit. Jediné co kdy slyšel byly historky od vojáků, když ještě chodil na výcvik, ale pohádky nikdy. Proto jen lehce zavrtěl hlavou. * Znám spíš histor... *Než to stihl doříct už se tam objevil ten zajíc. Nad její poznámkou, že by to mohl být vlkodlak jen dal hlavu na stranu.* Ještě, že něco takového jako vlkodlak není. *Nemohl vědět, že ve skutečnosti ve městě jsou, ale nikdy žádného neviděl ani o žádném neslyšel proto proč by měl věřit, že něco takového existuje.* Ale kde jsme to přestali ? Co je to za pohádku ? A proč sedm trpaslíků ? *Možná to mohlo být komické, že se Castiel tak moc zajímal o tu pohádku, ale přeci jen on tohle neznal.*

*Po tom čo krvilačný zajačik odhopkal preč a boli opäť v bezpečí - Auriel začala opäť kráčať. Nekráčala rýchlo, naopak - skoro to pôsobilo ako keby bola len na prechádzke.* Podľa mojich komorných vlkodlaci existujú, dokonca som sama počula zavýjanie v noc čo som sa ocitla v Desperose. V noc čo sme sa spoznali. *Ako to povedala - spiklenecky sa na neho usmiala.* "Rátanie dní čo tu strávim sa rovnajú času ktorý ho poznám, Castiel bol predsa len prvý človek, ktorého som tu spoznala, bol prvý ktorý mi pomohol, ktorý ma zachránil a tiež je prvý čo sa do mňa zaľúbil." *Pri svojej poslednej myšlienke mierne sčervenala a odvrátila pohľad. Bola však rada, že sa vypytoval na tú rozprávku. Aspoň sa mohla opäť sústrediť na niečo iné.* Nu.. tak kde začať. Kde bolo tam bolo .. *Prehovorila so zasneným výrazom a vykračovala ladným krokom týmto lesom. Na moment sa cítila ako súčasť nejakej rozprávky.* Žila raz jedna kráľovná, ktorá veľmi túžila po dcérke bielej ako sneh, s vlasmi čiernymi ako uhoľ a perami červenými ako krv. *Ako to povedala úplne podvedome si prešla končekmi prstov po perách. Trochu sa usmiala, uvedomila si, že nikomu ešte nerozprávala rozprávky, ktorými ju zahlcovali a teda bola rozhodnutá dať do toho maximum.* Jej želanie sa splnilo, bohovia jej umožnili porodiť nádherné dievčatko.. pri jej pôrode však zomrela. Jej manžel kráľ sa krátko na to oženil s veľmi krásnou ženou, hovorilo sa, že je najkrajšia v celom kráľovstve. Nikto netušil, že to bola čarodejnica, ktorá mala magické zrkadlo, ktorého sa každý večer pýtala .. *Auri trošku zmenila hlas aby pôsobil teatrálnejšie.* Zrkadielko, zrkadielko - kto je najkrajší na svete? *Ako to povedala opäť začala hovoriť svojim jemným hlasom.* Zrkadlo ju každý deň uisťovalo, že len ona, ona je najkrajšia a kráľovná bola spokojná. *Auri sa pozrela na Castiela či ešte má jeho pozornosť a žiarivo sa usmiala.* Bola naozaj veľmi márnivá. *Šepla a potom sa pozrela zase pred seba a pokračovala v rozprávaní.* Ako kráľova dcéra rástla, bola čoraz krajšia.. až jedného dňa čarodejnici zrkadlo povedalo, že už nieje najkrajšia na svete, že ju krása jej nevlastnej dcéry zatienila. Preto, si nechala privolať lovca, od ktorého chcela aby mladú 12 ročnú princeznú odviedol do lesa, vyrezal jej srdce a priniesol ho čarodejnici späť. Zlá kráľovná chcela jej srdce zjesť. *Ako to povedala usmiala sa a otočila na Castiela.* Ak je to príliš desivé môžeš ma chytiť za ruku. *Zavtipkovala, no keď si uvedomila čo povedala - zahryzla si do pery a s previnilým výrazom odvrátila pohľad.* Teda uhm.. mám pokračovať? Baví ťa to? *Opäť pridala do kroku ako keby sa snažila pred jeho pocitmi ujsť..*