Náměstí

Castiel Morningstar
*Byl to první den co se dostal do Desperu, nevěděl co ho tu čeká, ale byla to možná až podivně příjemná změna narozdíl od jeho města, kde se nic nedělo a byla tam nuda. Oblečen byl do velkého šedého kabátu, který by dost možná už i potřeboval vyčistit, černé kalhoty a vysoké černé boty. Jak se tak procházel pozoroval jedním okem i okolí, tedy zejména lidi, kteří byli okolo. Dokonce si všiml, že v jedné uličce co vypadá i jako přepadení, a někdo tam potřeboval pomoct. Ovšem Castielovi to bylo jedno, staral se jen sám o sebe a první den opravdu problémy nepotřeboval. Jen se usadil několik desítek metrů od té uličky na lavičku a sledoval jak dva kluci, kteří mohli být tak ve věku patnácti možná šestnácti se snaží okrást staršího pána. * "Tak tady to bude ještě zajímavé. Okolo toho všichni chodí a nikdo mu nepomůže ? Tady se musí dít něco fakt špatně, ale aspoň se nebudu nudit. " *Pomyslel si, když tam tak klidně seděl.*

*Zrovna v dnešních ranních hodinách přišla do despera a zjistila pravdu. Byla opravdu unavená a podle toho, co zde viděla ji bylo jasné, že se nejbližší dny ani nevyspí. Chtěla zjistí co se zde ve městě nachází, proto se rozhodla, že si projde centrum města. Na sobě měla kabát s kapucí, která skrývala její elfí uši. Samozřejmě mohli mnozí vidět její tmavou kůži, ale s tím si starosti nedělala. Také měla černé tepláky na sobě a tenisky. Někdo mohl dokonce říct, že je to bezdomovec, kvůli tomu jak vypadala. Za těch pár hodin, co zde byla viděla toho víc než v ostatních městech dohromady. Možná to město bylo takové kvůli tomu, že se nedá opustit? Nebo kvůli něčemu jinému? To ona samozřejmě neví. Jak procházela ulici v jedné z uliček zaslechla nějaký hluk a tak se u ní na chvíli zastavila. Jen se na ně dívala a byla znechucená. Rozhlédla se kolem a ke svému překvapení zjistila, že tomu pánovi nikdo nejde pomoci. Tak když místní toho ignorují, proč by mu měla pomáhat ona? Chvíli na ně ještě koukala, než si jí všiml jeden ze zlodějů. Pak jen sklopila hlavu a dala se do chůze. Bylo na ní vidět, že je unavená a vyčerpaná, protože se přidržovala zdi, aby nespadla. Avšak po pár krocích spadla na kolena a hleděla do zdi.*

Castiel Morningstar
*Ještě chvíli tam seděl a sledoval to přepadení, když se tam objevila ta osoba a Castiel přes ní neviděl co se děje. Byl opřený o lavičku, ruce měl daleko od sebe a nohy měl překřížené. Opravdu to vypadalo jako by si to skoro až užíval.* Nevidím ! *Vykřikl s vtipným tonem, ale když se podíval znovu viděl tu osobu jak už spadla na kolena, Castiel jen hodil oči v sloup a dost líně se zvedl. Přišel až k ní a podal ji ruku, aby se mohla postavit a poté by ji dovedl na lavičku, kde by ji usadil.* To vyčerpání je vidět až moc. Tady bych to moc na vědomí nedával. *Stále měl v obličeji takový znuděný výraz. Pootočil se a ukázal na ty zloděje.* Můžeš jinak dopadnout hůř než támhle ten, a pochybuju, že s tím někdo něco udělá. *Poté se otočil zpět na tu osobu. Samozřejmě všiml si její kůže, nikdy něco takového neviděl, ale svůj výraz neměnil. * Mám takový pocit, že by jsi byla dost možná i na řadě po tom staříkovi. *Opět se otočil a stařík měl obličej od krve, dost možná jen zlomený nos, ale zloději už tam nebyli a peníze mu určitě také vzali. Podíval se zpět na osobu.* Je to tvoje volba, ale mam pocit, že by ses měla někde prospat.

*Ani nečekala, že by ji někdo pomohl na nohy, natož ji dovedl k lavičce. Proto když se ozval nějaký kluk, hned ho sjela nenávistným pohledem. Ale nechala ho, aby jí pomohl na nohy a k lavičce.* (Nyana) Dík. *odpoví strže. Podívala se na toho chlapa v uličce a pochopila, že tak skončit nechce. Ale nemohla s tím nic dělat. Už se pořádně nevyspala několik dní a minimálně dva dny nic nejedla. Z toho ji také kručí v břiše. Bohužel nemá u sebe žádné peníze, za které by si mohla něco koupit.* (Nyana) Nejspíš určitě. *dá mu za pravdu. Na něj se ještě ani nepodívala a ani se nehodlala podívat. Jak tam tak seděla, udělalo se jí lépe, ale stále byla unavená a měla obrovský hlad. To je další věc, kterou musí vyřešit.* (Nyana) Jak ski tu dlouho? *zeptá se ho a stále kouká do té uličky na toho staršího pána. Jeho postoj ke všemu, co teda zatím vypozorovala byl pro ni jaksi jiný než kdekoliv jinde. Dokonce i jiný na toto město, proto myslela, že není zdejší.*

Castiel Morningstar
*Poslouchal její slova a stále sledoval toho staršího muže. Slyšel jak ji kručí v břiše, to se samozřejmě přeslechnout nedalo, přeci jen sám měl docela hlad. Jen to opět nedával najevo stejně jako většinu jejich emocí. Spíše stále vypadal jako by mu to bylo jedno. Nad její otázkou se jen zasekl.* Možná hodinu, možná den, možná několik let. *Řekl docela tajemným tonem, Castiel jako kdyby nechtěl o sobě moc věcí sdílet. Možná pro jeho bezpečnost nebo možná jen pro to, že už byl takový.* Umíš krást ? *Možná to mohl být šok, že se zeptal takhle přímo, ale jeho znuděný pohled říkal vše.* Jen, že to řev co vydává tvůj žalůdek...no řekněme, že by jsi asi potřebovala něco zakousnout. *Lehce se porozhlédl dokud neuviděl menší stánek s chlebem. Otočil se opět na tu dívku s jasným pohledem, který opět říkal vše co potřeboval.* Máš ráda chleba ? *Tentokrát se i usmál.*

*Jeho odpověď ji nedala to co chtěla vědět. Ale musela se s tím spokojit. Hold musela nějak na vše přijít sama, ale nejdříve chtěla nabrat trochu síly, což bylo těžké s prázdným žaludkem. Proto musela sehnat jídlo a stánky kousek vedle byly dobrá samce získat jídlo. Ale jak ho získat? Krást? K tomu se nikdy snížit nechtěla. Ale nyní bez peněz a bez šance si vydělat, ji nejspíš nic jiného nezbude.* (Nyana) Nikdy sem nekradla a ani neměla v plánu. Jenže život není nikdy takový jaký chceme, tudíž asi budu muset krást. *odpoví mu upřímně. Sice netuší co měl tou otázkou namysli a rozhodně mu nehodlala věřit. Měl pravdu, potřebovala něco zakousnout a tak musela dělat drastické rozhodnutí.* (Nyana) Myslím že teď sním všechno. *odpoví mu a dívá se na ten chleba, který vypadá opravdu dobře. Žaludek se samozřejmě ozýval pořád, což nemohla zastavit. Ale jak to udělat, za bílého dne? Kdyby bylo brzy ráno či se začalo stmívat, bylo by to lehčí. Ale takto je to skoro nemožné. Navíc sama nikdy nekradla.* (Nyana) A ty si někdy kradl?

Castiel Morningstar
Nikdy jsem to nezkoušel, ale vše je jednou poprvé. Chvilku vydrž. *Stál se usmíval a pomalu odcházel od té dívky. Došel až k jednomu ze stánků, kde byl až moc na očích. Chleby byly hezky vystavené, aby na ně zákazníci viděli.* Zdravím mohl by jste mi podat tento chléb ? *Zeptal se, kdy ukázal na chléb, který byl v nejvzdálenějším rohu. Zatím co prodavač sahal po chlebu, který Castiel chtěl rychle jeden chléb vzal a dal si ho pod kabát, samozřejmě mu bylo jasné, že jeden chléb mu nestačil. Ještě potřeboval chléb pro tu dívku a on chtěl vypadat jako hrdina. Už sahal pro druhý chléb, když v tom ucítil silnou bolest na levé straně tváře. Prodavač ho načapal a sekl po něm nožem a k tomu ho ještě udeřil. Ten muž tu byl určitě déle proto Castiel neměl více méně šanci se proti němu nějak bránit. Rychle se proto zvedl a začal utíkat i, když měl pusu celou od krve.* UŽ SE TU NEUKAZUJ TY ZLODĚJI ZATRACENEJ ! *Křičel na Castiela prodavač. Naštěstí byl Castiel rychlejší a proto prodavači utíkal. Ten se samozřejmě rozeběhl za ním byl to starší pán, který měl co dělat, aby se dostal přes svůj stánek, ale na druhou stranu byl docela namakaný zřejmě bývalý voják. Když běžel kolem té dívky jen ji tajně přihodil chléb tak, aby si toho prodavač nevšiml a běžel dál do uličky. Prodavač to vcelku brzo vzdal, přeci jen neměl nějaký důvod ho dál honit, když nevěděl o tom, že jeden chléb ukradl. V uličce, která byla hned vedle lavičky té dívky se jen opřel o zeď a sedl si. Krev mu stále z úst tekla a on si jen klidně odplivl. Lehce si poté otřel ještě tu ránu. * "Tohle mám za to, že někomu pomáhám, musím se držet zásad. " *Pomyslel si a seděl tam opřený o zeď, kdy krev stékala na zem.*

*Byly na tom stejně, ani jeden nikdy nekradla. Proto si opět povzdechla a podívala se do země. Ale jakmile řekl, ať chvíli vydrží, podívala se na něj, jenže už nějak odcházel. Výjimečně ho poslechla a počkala na místě. Přišlo ji to jako věčnost, než uviděla jak utíká zpět s bochníkem chleba. Jen ji hodil bochník a utíkal dále. Chytila ten chleba a sleduje, kam utíkal. Viděla jak zahnul do uličky a pak se podívala směrem, z kterého přiběhl. Nikdo ho nehoní, tudíž se zvedla a cestou rozlomila ten bochník na půlku. Naštěstí byl v uličce a seděl tam opřený o zeď. Zastavila se u něj a podívala se na něj.* (Nyana) Chytej. *poví mu a hodí mu půlku chleba. Sama se opře ve stoje o protější zeď.* (Nyana) Děkuji za chleba. *je mu vděčná, ale neumí dávat vděčnost najevo. Proto může jen doufat, že neudělala něco, čím by ho naštvala. Přeci jen ho on ukradl a měl by dostat celý. Takže doufá, že mu nevadí, že si vzala půlku. Bylo to první jídlo po pár dnech a musela nechat, že chutná fakt dobře. Možná proto, že posledních několik let jedla skoro tvrdý chleba a tento je pěkně měkký.*

Castiel Morningstar :
*Jakmile uslyšel ten hlas a podíval se jen mu přistál chléb do ruky. * Pokud si myslíš, že to bylo kvůli tobě tak se mýlíš, jen jsem to chtěl zkusit. *Pousmál se, kdy bylo vidět, že to nebyla tak úplně pravda a bylo mu prostě té dívky líto. Ze své půlky chleba jen odtrhl kousek a zbytek si dal do kapsy. Ten kousek si poté strčil do pusy a jen ho chvíli žvýkal, přeci jen byl zvyklí na hlad a proto věděl, že si ho musí pošetřit.* Dej si pozor, měla by sis ho taky šetřit je možné, že za tenhle týden je to tvůj jediný chleba. Co budeš dělat pak ? Příště to nemusí vyjít tak dobře jako dneska. *Dodal, a opět se pousmál, krev sice stále stejkala, ale nebylo to tak hrozné jen si ji vždy po nějaké chvilce otřel.* Takže jak dlouho, že tu jsi ? A kdo vůbec jsi ? Nezdá se mi totiž, že by jsi byla zvyklá na takovejhle způsob života. *Začne se vyptávat. Je sice pravda, že v dívku moc naději neměl, přeci jen vyhladovělá a neuměla krást nebo, aspoň se o to ani nikdy nepokusila, takže ji nedával šance, že by tu mohla vydržet nějak dlouho.*

(Nyana) A co si chtěl zkusit? Jestli se s tebou podělím o půlku chleba, který si ukradl nebo snad, zda ti ho dám celý? *zeptá se ho a dál kousala chleba. Díky minulosti byla zvyklá mít takový kus chleba na dva až tři dny. Takže se nijak moc netrápila že ho sní.* (Nyana) Co bude příště tak to nějak vyřeším. *mohlo to znít tak, že neumí plánovat dopředu, což také byla pravda. Vždy žila ze dne na den a nikdy nepřemýšlela na dny dopředu. Proto to nehodlá dělat ani nyní. Po jeho otázkách se na něj podívá.* (Nyana) Jen pár hodin. A kdo jsem? Jsem žijící bytost jako ty. A máš pravdu. Na tohle nejsem zvyklá. *neměla v plánu mu říkat, kdo doopravdy je. Neví jak ostatní vzhlíží k temným elfům a zda někdo s nimi nespolupracuje. Také by se mohlo stát, že by ji někdo unesl, kdyby to někomu řekla. To už byl důvod proto, to nikomu neříkat.* (Nyana) Nejspíš to příště budu muset udělat jako ty. *poví z ničeho nic a snad pochopil o čem to mluví. Příště bude muset krást, jelikož zde nikdo cizí nikomu cizímu nepomáhá. Postupně se utvrzovala v tom, že bude muset krást, jako před chvílí tento člověk.* (Nyana) A ty jsi kdo? A jestli se ti chce, povíš mi jak jsi tu dlouho zavřený? *položí mu rovnou též dvě otázky najednou, ale nečeká moc odpovědi na ně.*

Castiel Morningstar :
*Nad její otázkou se jen lehce zasmál.* Jak těžké to je někoho okrást ještě jsem to nikdy neudělal. *Nad tím, že si chléb nešetřila jen mávl rukou, přeci jen to byla její blbost, ale na druhou stranu se jen tak tak držel, aby ji z toho nedostal.* Vyřešíš ? Málem jsi támhle omdlela a vyřešíš to ? Promiň, ale pokud v tomhle stavu něco budeš chtít vyřešit, odnese tě i vítr. *Zasměje se, bohužel Castiel někdy říkal až nepříjemnou pravdu a když viděl jak tím jídlem nešetří nemohl si dokonce i odpustit jednu poznámku. * Nebo dokonce ztloustneš a pak se ani do těch hadrů nevejdeš. *Zasmál se docela nahlas. To, že se ho poté zeptala na férovku kdo je, jen dal hlavu na stranu.* Obchodníček s kořením, kterého tu jenom okradli. Nic víc nic míň. Jsem tu jen pár hodin a jelikož nemám nic, jak se vrátit zpět tak mi nezbývá nic jiného než tu přežívat. *Dívce nevěřil proto neměl důvod ji sdělovat o sobě nic pravého, proto vše co řekl byla lež. Opět si jen lehce setřel krev a díval se stále jak dívka jí svůj chléb. Vytáhl proto tu půlku co měl u sebe a hodil ji přímo k ní.* Sněz to teď nebo zítra je to tvoje volba, ale ten celý chléb by vystačil na týden.

*Sama věděla, že jestli se tento stav bude opakovat, tak to nemusí dopadnout vůbec dobře. Ale taky měla důvod, proč takto dopadla. Však nejedla skoro týden a proto dopadla tak jak dopadla. Proto si dá příště pozor a bude to lepší.* (Nyana) Příště to nějak vyřeším. *řekne mu víc odhodlaně. Tohle nyní myslela smrtelně vážně. Jeho smích však nebere vůbec vážně a nijak na něj nereaguje. a jeho poznámku přejde protočením očí. Nehodlá ji ani nijak komentovat či se jinak vyjadřovat. Po jeho odpovědi se však na něj podívá s přihmouřenýma očima, jako kdyby mu nějak nevěřila. Vlastně nevěřila absolutně nikomu na tomto světě. Proto kdyby mu věřila, bylo by něco špatně. Zbývala ji čtvrtka chleba z její půlky. Na který se jen podívala a pak se rozhodla si ho nechat na později. Proto když před ní hodil chleba, docela ji to urazilo. Podívá se na něj docela naštvaně.* (Nyana) Koukej si ho sníst sám. *odpoví mu víc chladněji než na něj doposud mluvila. Taky její výraz byl dost jiný než doposud, takový naštvaný. Nehodlala se s ním hádat či jinak s ním bojovat. Prostě je odhodlaná mu ten chleba nechat.* (Nyana) Jestli chceš, tak si ho nech napozději. Nemusíš ho sníst hned. *odpoví více klidněji.*

Castiel Morningstar:
*Její odpověď, že to příště nějak vyřeší ho moc neuspokojila ať to znělo jakkoliv odhodlaně. Nakonec když si uschovala, alespoň tu čtvrtku aspoň trochu se mu ulevilo, přeci jen to bral jako takové menší vítězství, že ji promluvil do duše. Samozřejmě si všiml toho, jak se na něj podívala naštvaně. Na to, že si ho má sníst sám nijak nereagoval jen bez jakéhokoliv výrazu se ji díval přímo do očí. Ať byla odhodlaná jakkoliv stejně si ten chleba nevzal.* Dokažu si ho sehnat znovu. A jak jsi řekla, příště to nějak vyřešíš, ale když na to nebudeš mít sílu, těžko něco takového dokážeš. *Stále měl v obličeji takovej spíše mrtvej výraz.* Ty asi moc lidem nedůvěřuješ, že ? Asi ti ublížili. *Hlavu dal lehce na stranu a doslova se snažil přečíst co ta osoba je vůbec zač.* Jak ses sem vůbec dostala ? *Zeptal se dost zmateně.*

*Ani se mu nedivila, že ji nevěří. Však ani ona nevěřila jemu. Když nevěří jeden druhému, jak ten druhý může věřit té osobě? To byl jeden nepsaný zákon tohohle světa.* (Nyana) Měla sem důvod, proč sem byla na pokraji sil. *sice teď měla trochu síly, ale bez přísunu vody určitě skončí zase vyčerpaná. Proto musela sehnat ještě vodu, ale to už musí sama. Nebude se prosit toho človíčka o další pomoc. Po jeho slovech se však podívá bokem k zemi a přihmouří oči.* (Nyana) To je slabé slovo. *poví a na něj se nepodívá. Nechce na to ani myslet, ale když se teď zeptal, vše se ji vybavilo v paměti. Nechtěla ani pomyslet co by se dělo dál, kdyby neutekla.* (Nyana) Přišla sem po svých a ty? *vyjímečně mu říká pravdu. Je to jedna z málo pravdivých slov, která mu řekla. Sesunula se podél zdi na zem. Nohy ji začali bolet a nehodlala stát déle než musí. Taky měla žízeň, což si musela obstarat v co nejbližší době.*

Castiel Morningstar:
*Stále ji s nijak říkajícím pohledem sledoval a poslouchal. * Takový důvod neexistuje. Jde jen o to jak se kdo o sebe umí postarat. A s tímhle přístupem budeš ráda, když se tu dožiješ do konce týdne. *Trochu mu vadilo jak mu odpovídá, připomínalo mu to jak se musel klanit králi. Prostě neměl rád, když z někoho cítil jako kdyby byl výš než on, ale na druhou stranu kdo by tohle měl rád. Je i dost možné, že ta holčina byla i dost chytrá a proto se snažila tvářit drsně, možná si přeci jen myslela, že Castiel mohl mít strach a proto neútočil, ale kdo ví. Castiel každopádně byl chladově klidný. Když mu odpověděla, že je to slabé slovo jen dal hlavu mírně do boku.* Takže buď otrokyně, nebo jsi provedla něco za co se stydíš a proto tahle "drsná" persona. Nejsi totiž jediná kdo tohle umí. *Řekl opět klidně. Sledoval ji jak se pomalu sesunula a nespouštěl z ní své oči. Dokonce to vypadalo jako by se z ní snažil číst i to co mu neřekla, samozřejmě to nešlo, ale vypadalo to tak.*

*Věděla že jeho slova jsou pravdivá, ví že zde nepřežije dlouho. Proto se musí přizpůsobit místnímu stylu a musí začít krást a bojovat o život. Nechtěla hrát drsnou, ale musela jím být. Hodila na něj dost naštvaný výraz, když opět promluvil. Což mu mohlo prozradit, že uhodl pravdu.* (Nyana) Provedla? Že jsem něco provedla, že co bych se musela stydět? *poví naštvaně a postaví se. Přitom však se dívá na člověka před sebou.* (Nyana) Já nic neprovedla. To ti zasraní světlý elfové a jejich satyři. To oni můžou za všechno. *poví dost nasraně a začala se v ní vařit krev. Věděla že on za to nemůže, ale když se zmínil, že udělala něco za co se stydí, neovládla se. Přeci jen ona nic neudělala, spíš bylo něco uděláno ji. Zítra na toho chlapečka, alespoň on se tak jeví v jejich očích a nehýbe se. Stojí nad ním, půl kroků od něj. Ovšem co udělá Nyana následně je v rukou toho člověka.*

Castiel Morningstar:
*Jak na něj začala ječet Castiel se ji jen díval přímo do očí. Když se postavila zůstal jen sedět Věděl až moc dobře, že má pravdu, ale pokud by se na něj Nyana podívala viděla by, že Castiel nemá žádný strach. Pouze měl takový mrtvý výraz v obličeji. * Chceš mě praštit ? Do toho. Podle toho jak je nenávidíš, zřejmě se k tobě nezachovali hezky a zřejmě se tě i dotkli, pokud se mě dotkneš jak se budeš lišit od nich ? Hm? *V tu chvíli Castiel vstal a tím pádem se ji mohl dívat do očí přímo.* Takže máš na vybranou buď se uklidníš./b] *I když možná mohla být holčina i silnější než on jen si lehce prokřupal krk a tentokrát se na ní podíval dost děsivým pohledem.* [b]Nebo mě udeříš a staneš se přesně tím co nenávidíš. Já to zapotřebí nemám, proto je mi to jedno. Já stejně život beru jako trest. *Lehce roztáhl ruce a dal tvář dopředu, aby měla jistotu, že Castiel se bránit nebude.*

*Ano, vřelo to v ní a měla chuť ho praštit. Opravdu měla velikou chuť. Ale jeho slova měli něco do sebe. Nemohla se takto hněvat na kde koho. Nemusela se dívat na něj dolů, protože nyní byly oba na nohou. Prostě z hloubi duše jim nemohla odpustit, ale jestli začne mlátit lidi, aby ze sebe dostala onen vztek, bude lepší jak oni? Proto se musela uklidnit. Z hluboka se nadechla a pak dlouze vydechla. Musela se uklidnit, aby se nesnížila na jejich úroveň.* (Nyana) Promiň mi to. Nemám na ně dobré vzpomínky a jen při vzpomínce na ně, to ve mě začne vařit. *omluví se mu a zrak odkloní jinam. Neměla jinou možnost. Byla slabá a slabá rozhodně zůstat nechtěla. Proto musela zesílit, nejen fyzicky, ale také psychicky. Aby se nepoddávala svým emocím během souboje. Proto se ještě jednou potřebovala pořádně nadechnout a víc se uvolnit. Zaklonila se dozadu a přitom se nadechla. Pak se předkloní a vydechne. Podívá se na chlapce.* (Nyana) Ještě jednou se ti omlouvám. Nechtěla sem tě nějak urazit nebo tak.

Castiel Morningstar:
*Jak se začala uklidňovat , Castiel na sobě stále nedával nic znát jen se ji díval do očí, tedy do doby než se začala dívat jinám. * Nejsem hloupej chápu, že jsi o někoho zjevně přišla a můžou za to ti šmejdi. Klidně si sedni a svěř se. Stejně máme spoustu času. Nikam neutečeme. *Pomalu se usadil, ale pohled měl stále stejný takový nic neříkající. Chápal, že má frustraci z elfů, přeci jen on chápal jaké to je o někoho přijít a tím co předvedla mu dala jasný signál k tomu, že buď o někoho přišla nebo se k ní chovali hrozně. S obojím se mohl Castiel ztotožnit, ale nebyl si jistý na 100%. Proto jen čekal na její reakci a doufal, že na něj nezaútočí. Nerad by se dostal do problémů a už vůbec ne s někým jako je ona. Přeci jen vypadala dost nebezpečně a proto bylo riskantní být jen v její blízkosti no zatím to vypadalo tak, že si udělal aspoň nějaký obrázek a věděl, že s touhle holkou asi budou trable.*

*Byla klidná a hleděla na něj. Když si zmínil, že se může svěřit, zavládly v ní smíšené pocity. Chtěla se někomu svěřit, co si prožila, ale nechtěla to říkat cizímu člověku. Proto netušila, jak se má zachovat.* (Nyana) Promiň, nechci to říkat někomu, koho jsem poznala před chvílí. *omluví se mu a zase odkloní zrak jiným směrem. Byla dost na vážkách a netušila, zda mu může věřit. Zatím se zdál dost skeptický vůči svému životu. To vydedukoval z jeho slov, když je jeho život jako trest. Netušila co se může stát, ale jestli nezmění svůj postoj, nehodlá mu věřit. Má z toho špatný pocit, z jeho chování.* (Nyana) Ne že bych ti nechtěla věřit, ale spíš nemůžu. Byla sem už párkrát zrazena a nehodlám být zmrazená znova. *věděla, že ji také nevěří a byla s tím smířena. Přeci jen někomu věřit v tomto městě je jako se chystat schytat dýku do zad.*

Castiel Morningstar:
*Stále z ní nespouštěl zrak, byl dost možná jen opatrný z toho co se před chvíli zrovna stalo. Nijak mu nevadilo, že se mu nesvěřila, chtěl ji spíše jen uklidnit než, že by potřeboval slyšet co se ji stalo. Ovšem i když si to dívka zřejmě neuvědomila, tak ve skutečnosti o sobě řekla více než možná už teď chtěla.* Je rozumné mi nevěřit. Stejně jako nevěřit komukoliv jinému, hlavně když jsi ve stavu v jakém jsi. *Stále tam jen tak seděl a přemýšlel kdo ji tedy zradil, když nemůže věřit nikomu. Zároveň ho zajímalo jak dlouho je ve městě, když ví, že většina lidí budou zřejmě šmejdi.* Jak dlouho tu jsi ? Myslím, že tahle otázka není ani o důvěře jako spíš o zvědavosti a stejně mi to moc neřekne, jen tu konverzaci udržuji. *Řekl zcela upřímně.*

*Trochu se jí ulevilo, když se na ni nenaštval a chápal, proč mu nevěří. On ji nejspíš také nevěřil, ale nehodlala ho nějak podrazit. Přeci jen je to teprve druhá bytost, se kterou tu pronesla víc slov. Seděla tam a hleděla na něj. Ovšem pak přišla ona otázka znova. Nyní se nějak cítila na to, mu již odpovědět.* (Nyana) Pár dní teprve. A ty? *odpoví mu a ne však přesně. Tohle mu musí však stačit jako odpověď. Bylo to z toho důvodu, že zněl jinak než předtím a také, že si s ní už nějakou dobu povídá a nijak ji neublížil. Proto dokázala nějakým zázrakem být v jeho blízkosti.*

Castiel Morningstar:
*Poslouchal její odpověď, ale nevěděl zda tomu má věřit nebo ne, přeci jen po tom co se stalo by to úplně brát nemusel.* Na to, že jsi tu pár dní, tak nevypadáš nějak nedotčeně. *Poukázal na to, že ji stále moc nevěří.* A už vůbec by jsi neměla takhle po někom koho neznáš vyjíždět, přeci jen co by jsi dělala, kdybych byl nějakej maniak. Myslím si, že zranění je poslední co tu chceš. *Dodal, nechtěl ji nijak poučovat jen ji poradit, že je lepší mít s lidmi lepší vztahy než, že by si dělala nepřátelé.* Já tu jsem jen chvíli. *Odpověděl ji.* Nebudu se tě znovu ptát na důvod proč jsi tak odtažitá, ale jak ses vůbec sem dostala ? *Zeptal se klidněji než předtím.*

*Nějak nechápala jeho slova, že nevypadá nedotčeně. Ale nechtěla to nějak rozebírat. Byla tu krátkou chvíli, ale i tak dokázala poznat, že je toto město jiné než její rodná vesnice či město, v němž otročila. Když ji upozorní, aby nevyjížděla po někom, koho nezná, tak se na něj jen podívala. Sama nějak tušila, že to není úplně dobré, vyjíždět na cizího člověka, ale nemohla si pomoc. Její psychika nebyla úplně v pohodě, kvůli její minulosti.* (Nyana) Chápu, co tím chceš říct a ještě jednou se ti za to omlouvám. *poví a podívá se do země. Jsou tu podobnou chvíli, což netuší zda je to dobře nebo ne. Ale ani on nevypadal, že by se tu vyznal.* (Nyana) Utekla jsem sem před otrokáři. *víc vědět nepotřebuje. Přeci mu nebude říkat všechnu její minulost.* (Nyana) A ty jsi se sem dostal jak? Jestli to není tajné. *zeptá se ho na oplátku ona. Nemusí to nutně vědět a tak se spokojí s každou odpovědí. Avšak jelikož mu ona řekla, jak se sem dostala, očekává za to taky nějakou odpověď.*

Castiel Morningstar:
*Tiše ji poslouchal a na její omluvu pouze kývl. Nebyl to zrovna člověk, který by ovšem přestal dávat ihned pozor a to i přes to, že se mu dívka omluvila. Stále byl dost ve střehu, kdyby se cokoliv pokazilo.* Utíkám před spravedlností protože jsem někoho zabil. *Řekl ji pravdu, ale bez mrknutí oka nebo jediného náznaku emoce, je pravda, že ho to uvnitř zžíralo, ale chtěl ji ukázat, že opravdu neví co je člověk zač a může být kýmkoliv. Jeho tvář to říkala jasně nebyl tam náznak lži. Z toho možná mohl jít i strach, ale to bylo právě to co na Castielovi "masce" bylo to hlavní.* Otrokáři....chápu. Takže z toho ta frustrace. Myslím si, ale že teď jsme otroci všichni, na tomhle místě. *Konečně se lehce pousmál.* Tady to vedou jen ti bohatí, a chudí ? Ti jim tu jsou jen pro zábavu. *Sice tu byl krátkou dobu, ale už tu viděl spoustu věcí, které zřejmě Nyana vidět ani nemohla.*

*Jeho důvod zde ji překvapil, ale může mu věřit, že jí řekl pravdu? Ale zase o tomto by někde jen tak nelhal. Proto se rozhodla mu v tom trochu věřit, když už nic jiného. Měla nějak pocit, že se z něj může stát její kamarád, kterých zde určitě bude málo. Když mu však řekla, že je zde kvůli otroctví, jeho odpověď ji trochu překvapila. Ale měl pravdu. Sice utekla z otroctví, ale dostala se do jiného otroctví, které nebylo tak těžké jako to předtím. Ovšem zda bude horší se dozví postupem času. Přeci jen nyní to bylo takové ne tak těžké. Ale jaké nakonec bude, bude obtížné.* (Nyana) Z otroctví do otroctví. To sem dopadla. *řekne otráveně, ale ne kvůli jemu, ale kvůli tomuto místu. Původně se chtěla dostat někam, kde to bude lepší místo pro život a nejlépe k temným elfům, ale tady tohle místo je horší než její předchozí. Postaví se na nohy a opře o zeď.* (Nyana) Máš zde nějaký úkryt, kde přespáváš nebo jsi ještě nic takového nenašel. *ne že by mu věřila, ale určitě je lepší mít střechu nad hlavou než spát někde venku na očích všech těch stvoření. Musela si v nejbližším čase najít nějaké místo, kde by mohla přespávat a schovat se před tvory, jenž ji budou chtít zabít.*

Castiel Morningstar:
*Stále z ní nespouštěl zrak, ale chápal její frustraci, nikdo by tu přeci jen nechtěl zůstat dobrovolně, a pokud byla opravdu v otroctví tak tohle místo není zrovna nejlepší pro ní. Ovšem její otázka na úkryt ho donutila se konečně pousmát.* Nejsem si jistý zda by bylo správné ti říct, zda mám někde úkryt nebo ne. Přeci jen trochu bych se bál, zda by sis mě tam nenašla. *Možná pokud by se mu více svěřila nebo byla přátelštější tak by ji dost možná dokázal věřit, ale v tuhle chvíli si k sobě asi zřejmě museli prostě najít nějakou cestu.* Ovšem zřejmě ty na tom nebudeš o moc lépe. Vás Elfů je tu ovšem dost, myslím si, že nebudeš mít problém si tu najít přátelé. Jen pozor, vždy měj raději oči dokořán, tady můžeš opravdu věřit málo komu. *Pokusil se ji poradit, sice tu také nebyl tak dlouho, ale už tak nějak věděl z minulosti jak lehké to je někomu bodnout kudlu do zad.* Přeci jen někteří lidé jdou jen po moci a je jim jedno kolik lidí jim stojí v cestě. *Dodal trochu smutněji.*

*Cítili to stejně, i kdyby ona měla úkryt a on se jí na to zeptal, asi by mu taky neřekla kde. Ani jeden tomu druhému nevěřili, natož aby hned řekli kde ten druhý spí. Nejdřív si museli najít cestu k sobě, aby si mohli věřit. Což bude u ní dost těžké.* (Nyana) V tom tě chápu. *poví a podívá se na něj. Sama zde neviděla jediného temného elfa a jakmile řekl, že temných je zde dost, překvapil ji. Což tentokrát to na ní bylo vidět.* (Nyana) Opravdu? *zazní překvapeně a podívá se na ulici. Neviděla tu ještě ani jednoho a tak ji to dost překvapilo. Ovšem kde je má hledat? Sice ještě neprozkoumal celé město, ale určitě se tu uši někde schovávat.* (Nyana) Neboj se, já nikomu nevěřím, dokud si nebudu jistá, že mu věřit můžu. *může to znít tak, že kdyby měla důkaz, že jemu věřit může, tak mu věřit bude. Taky to tak bylo, ale stále neměla důkaz, že ji při první příležitosti nevraží Lidlu do zad. Přeci jen co slyšela od svého lidu ve vesnici, tak lidé byly vždy závistiví stvoření, které ostatní rasy moc nemuseli. A to že je s jedním smrtelníkem takovou dobu sama, by se jejím rodičům nelíbilo. Ale ty do toho moc kecat nemohou. Už nejsou mezi námi.* (Nyana) Já vím. A nejen lidé, ale také světlí elfové, satyři a nějací temní elfové. *teď mu sama řekla, že se nepovažuje za člověka a nepovažuje ani nikoho ze sličného lidu.*

Castiel Morningstar:
*Čekal, že Nyana bude v tomhle trochu vzdělanější a bude ji jasné, že v tomhle větším a pochmurném městě určitě bude více než jeden elf, proto ji to pouze odkývl. Samozřejmě nejvíce tu bylo asi lidí, ale elfové tu měli též své zástupce, samozřejmě to nemohl Castiel vědět více méně si jen tipl.* Jak si můžeš být jistá, že někomu můžeš věřit ? *Zeptal se a díval se ji přímo do očí.* Co když tě někdo jen využívá k tomu, aby jsi mu důvěřovala a pak ti bodl někdo kudlu do zad ? Já jen, že nikdy by jsi nikomu neměla věřit úplně. I když co si budeme říkat, každý děláme chyby. *Konečně se mírně pousmál. Její odpověď, že po moci lační i jiná rasa ho nijak nepřekvapila, přeci jen znal spoustu osob z vyprávění, které lačnili jen a pouze po moci a jak to s nimi dopadlo. *

(Nyana) 'Věřit? Věřit někomu je největší chyba v tomto světě. Proto už nikomu nevěřím.' *pomyslí si v hlavě nad slovy chlapce. Věděla, že nikomu věřit nemůže a každý ji může zradit. Sama to zažila, před léty.* (Nyana) Vím, já vím. Nemůžu věřit nikomu. Ne v tomto zkurveným světě. *odpoví mu a podívá se do uličky, kde prochází neustále někdo. Tolik smutných tváří, ale i těch veselých, kteří se smějou nejspíš s přáteli. Ale to nemohla tušit. Nechtěla se sama zdržovat na jednom místě, ale zde už byla celkem dlouho. Nejspíš bylo na čase se posunout někam jinam.* (Nyana) Půjdu se podívat na jinou část města. Půjdeš semnou nebo zde zůstaneš? *zeptá se ho, jen že zdvořilosti. Samozřejmě že nechtěla, aby s ním šel, což mohlo být vidět v její tváři.*

Castiel Morningstar:
*To jak to řekla donutilo opět Castiela přemýšlet.* Je pravda, že nemůžeš nikomu věřit, ale bez přátel nepřežiješ . Zkus se zamyslet nad tím proč ti to říkám a zkus si najít nějaké přátelé, stále na ně můžeš koutkem oka dohlížet, ale na tomhle místě nemůžeš být sama. *Odpověděl ji. Chápal, že Nyaně hodně ublížili proto měla takový názor na to vše, ale zároveň si byl vědom, že pokud zůstane sama bez své rasy tak tu nevydrží ani rok.* Zkus najít někoho ze své rasy, dají ti najíst, napít a aspoň ti pomohou. To je má menší rada. Vyhýbej se komukoliv kdo se ti nezdá. *Lehce se pousmál, ať byla Nyana jakákoliv začala na Castiela působit jako zníčená žena, proto ji chtěl alespoň takhle pomoci. Viděl, že ji není příjemné jak kolem chodí lidé co se smějí s ostatními, ale možná to je jen kvůli tomu, že to sama nemá. Když se ho zeptala a on viděl tu tvář nijak se nezvedal.* V pohodě já si tu ještě chvíli odpočinu, ale myslím si, že se nevidíme naposledy.

(Nyana) 'Přátelé? Měla sem přátelé, než sem je opustila.' *pomyslela si a na jeho slova nijak neodpověděla. Odpovědi mu spíš byl smutný pohled bokem a do země. To bylo také slovo, které jí vracelo vzpomínky, nehezké vzpomínky. Vlastně skoro všechno jí vracelo vzpomínky, na které chtěla zapomenout.* (Nyana) Přidat se ke své rase? Myslím že je to to nejlepší, co mohu udělat. Teda jestli někde nějaké najdu, nebo jestli oni budou chtít mě mezi nimi. *řekne dosti smutně. Sama si připadala, že nepatří mezi temné a vlastně že nepatří mezi nikoho. Že je na tomto světě úplně sama. Ale to však nebyla pravda. Měla svoji řasu, které kdysi věřila, ovšem do doby než je napadli světlí se svými zvířátky. Když se chystala k odchodu, dala na výběr Castielovi, ten však odmítnul.* (Nyana) Též si myslím, že se nevidíme naposledy. Dávej na sebe pozor, Castiale. *rozloučí se s ním a podívá se do uličky, kde je dost lidí. Nezbývalo ji než si dát na hlavu kapuci a vydat se vpřed nebezpečí, které na ni číhá. Vešla na ulici a zmizela směrem k náměstí, kde jsou stánky.*

-KONEC RPG-

Castiel Morningstar:
*Auriel si šla zakoupit nějaké oblečení, a jelikož po tom jak se zranila na ní dával větší pozor tak na ní čekal přímo před obchodem. Seděl tam a prostě  jen čekal. Už mu to, ale začínalo být trochu divné trvalo to nějak až příliš dlouho. Řekl si, že ještě těch deset minut tedy počká, ale poté už by šel dovnitř. Chápal, že ženy a oblečení je na dlouho, ale tohle začínalo trvat nějak moc dlouho. Stále ovšem nic a on začínal mít opravdu divný pocit, že se něco opravdu pokazilo. Proto se pomalu začal zvedat a pomalu šel ke vchodu toho obchodu. * "To vážně trvá tak dlouho si vybrat oblečení nebo se něco děje? " *Jak vešel dovnitř díval se okolo, možná pro prodavačku mohlo být divné to, že má na sobě jen ten kabát a žádné tričko, ale co už. Jen se tak rozhlížel a Auriel nikde neviděl, proto začal chodit mezi oblečením zda se třeba jen někde nekrčí a nehledá třeba nějaké oblečení na nižších poličkách. U sebe měl stejně jako předtím své dvě dýky a klasické své oblečení, kdy opět měl svůj pohlad s přimhouřenýma očima.*

*Auriel bola ešte trochu roztrasená keď sa vrátila do obchodu. Predsa len - Elgalad sa jej práve priznal, že sa s ňou hral ako s bábikou keď kvôli zraneniam a bolesti omdlela. Celou cestou z čistiny naspäť do mesta uvažovala ako pre všetkých bohov to má povedať Castielovi. Samozrejme, že jej racionálna časť ju presviedčala aby mu nič nehovorila, aby si to nechala pre seba. Jediné čo by tým dosiahla by bolo, že by Castiel šalel od zúrivosti a chcel by Elgalada zabiť. Ona sama šalela od zúrivosti a to bola typ človeka čo mal svoje emócie celkom pod kontrolou. Len čo sa vynorila z časti obchodu kde boli kabínky - všimla si Castiela ako chodí pomedzi vystavené látky a oblečenie. Nahla sa ku krajčírke čo to tu vlastnila a podala jej plátené vrecko s košeľou, ktorú jej El vrátil.* Ďakujem - za všetko. Peniaze si prosím nechajte. *Pousmiala sa a šla smerom ku Casovi. Prišla ku nemu zo zadu a chytila ho za zápästie.* Som hotová, môžeme ísť naspäť do úkrytu. *Informovala ho s jedným so svojich perfektne nacvičených úsmevov. Hoci si sľúbili, že budú ku sebe úprimní, rozhodne neplánuje vysvetľovať mu čo sa stalo tu v meste kde ich môže ktokoľvek počuť. Čím menej ľudí bude vedieť čo sa stalo, tým väčšia je šanca, že sa to nedostane do vyššej spoločnosti. Len čo Castiela vyzvala aby šiel do úkrytu - vydala sa von z obchodu.* Prepáč, že mi to tak trvalo. Stretla som sa s jedným známym.. a zahovorili sme sa dlhšie než som pôvodne chcela. *Nedívala sa pri tom na Castiela, kráčala rezkým krokom preč z mesta, rukami si objímala telo ako keby jej bola zima, no vlastne sa len týmto gestom chcela upokojiť.*

Castiel Morninsgtar:
*Procházel se stále mezi oblečením a hledal Auriel, když najednou ucítil něčí ruku a v tom se otočil. Ulevilo se mu, že vidí Auriel v pořádku, tedy aspoň z jeho pohledu v pořádku. Usmál se proto na ní též a vyrazili ven z obchodu směrem k úkrytu, ale něco mu v tom nehrálo. Když viděl jak si obejmula rukami tělo, měl opět přimhouřené oči a ihned si sundal svůj kabát, aby ho mohl pomalu a jemně dát přes Aurieliny ramena. Kabát opravdu hřál a jelikož si myslel, že je Auriel zima tak se ji pokusil takhle zahřát. Samozřejmě na druhou stranu se mu to moc nezdálo, Auriel měla dost oblečení a venku taková zima nebyla. Jak šli směrem k úkrytu celou dobu se díval na Auriel.* S jedním známým ? *Řekl si spíše pro sebe. Když okolo nich nikdo už nebyl Castiel se musel už zeptat.* Ehm Auri děje se něco ? *Samozřejmě, že měl takové nějaké divné svrbění, že něco se asi stalo, ale nemohlo by ho napadnout co se mohlo stát. Možná, že ten známý ji řekl jen nějakou špatnou zprávu . Co když tomu ta náhoda chtěla a někdo z její rodiny zemřel a dostalo se to právě k ní ? Nad takovými věcmi právě přemýšlel, ale rozhodně by ho nenapadlo co se doopravdy stalo.*

*Keď cez ňu prehodil svoj kabát prekvapene sa na neho pozrela, no nekomentovala to. V tejto chvíli sa chcela vlastne v prvom rade umyť, no vrstva oblečenia navyše jej nevadila - hlavne keď voňala ako Castiel, čo ju upokojovalo.* Poviem ti všetko keď budeme sami. *Odvetila a pridala do kroku, v hlave rozmýšľala ako mu to má vôbec celé vysvetliť - bez toho aby sa v ňom prebudila termonukleárna nenávisť. Dumala nad správnymi slovami, no bolo to ťažké nakoľko sa sama cítila tak neskutočne zranená a ponížená. Cesta ku ich skrýši v lese trvala krátko, no bolo to možno len jej zdanie, nakoľko po celý ten čas jej mozog pracoval na 120% aby dokázala zo seba dostať vysvetlenie nejakým rozumným spôsobom. Len čo prišli domov, vyzliekla si jeho aj svoj kabát, potom korzet a vzala si zo skrinky osušku a mydlo, ktoré si kúpila pred nejakým časom na trhovisku.* Idem sa umyť ... keď sa vrátim porozprávame sa. *Nečakala na jeho reakciu, proste bežala ku neďalekému potoku kde si nabrala vodu, vyzliekla sa a začala si drhnúť pokožku ako keby tým dokázala zmyť to čo sa stalo. V hlave pri tom mala tie predstavy - všetko s čím sa jej El priznal, že s ňou robil. Ešte si trochu poplakala, no keď sa napokon čistá a voňavá vrátila do chaty, cítila sa trošku lepšie - hoci jej bolo chladno. Studená voda z potoka spôsobila, že mala po celom tele zimomriavky. Rýchlo tak vliezla pod perinu do postele a povzdychla si.* Uhm, tak kde len začať. *Dívala sa do stropu a vedela, že ju čaká veľmi ťažký rozhovor.*

Castiel Morningstar:
*Poví mu vše, to ho donutilo opravdu přemýšlet a v tu chvíli věděl, že je něco opravdu špatně. Jak dorazili do chaty a Auriel se šla umýt, Castiel okamžitě zapálil oheň, aby ji bylo teplo až se vrátí. Stále však přemýšlel co se tak mohlo stát, že se chová tak nějak divně. Klidně proto seděl u krbu a snažil se udržet oheň. Po chvilce však z chatky vyšel a našel trochu dřeva ještě do krbu. Castiel věděl kam Auriel se mohla jít proto šel raději pro dřevo na druhou stranu, přeci jen nebyl to člověk, který by ji z dáli sledoval nahou, i když samozřejmě nutkání tam bylo, ale tohle prostě nebylo v jeho povaze. Jak se ovšem vrátila, tak její vůně byla po celé chatrči, díky tomu se i Castiel dost uklidnil, ale stále měl přimhouřené oči, kdy přemýšlel co se mohlo stát. Jak s kočila do postele a hned pod peřinu, Castiel si vzal židli a přisunul ji vedle postele, aby byl co nejblíž. Viděl to, že je ji nepříjemné o tom mluvit, ale mohla si všimnout, že Castiel se jen jemně usmívá. * Je mi jasné, že jde o toho známého tak povídej. *Dodal a tentokrát měl už vážný výraz, bylo určitě jasné, že i kdyby Auriel o tom nechtěla mluvit už bylo pozdě protože už o tom začala. Jeho oči byli opět lehce přimhouřené.*

Poviem ti všetko tak ako vždy, no len ak mi sľúbiš, že neurobíš žiadnu hlúposť. Že nebudeš chcieť nikoho zabiť ani nič podobné. *Bola tvrdohlavá a teda čakala kým jej to neodkývne - v opačnom prípade by na neho proste uprene pozerala kým by nesúhlasil a až potom by pokračovala. Zavrela oči a vytiahla si perinu vyššie tak, že jej trčali vlastne len oči a čelo. Pozrela sa na Castiela a v očiach jej mohol vidieť ten zmätok a obavy, ktoré ju pohltili.* Pamätáš si ako som ti hovorila o tom svetlom elfovi za ktorým som šla do toho domu kde som spadla do suterénu a zranila sa? *Začala opatrným hlasom a dívala sa mu pri tom do očí.* Šla som do toho obchodu aby som mu kúpila novú košeľu - svoju si zničil keď mi ošetroval rozbitú hlavu.. no a - *Zasekla sa a vytiahla si perinu ešte vyššie teda sa pod ňou stratila celá.* Keď sme sa stretli - trochu sa preriekol a vypadlo z neho, že ma v tej pivnici .. len nestrážil. *Hlas sa jej zlomil. Tak neskutočne sa hanbila na to čo i len myslieť nie o tom hovoriť. A hovoriť o tom niekomu koho má tak rada a o kom vie, že ju ľúbi - to bolo naozaj veľmi bolestivé a ponížujúce.*

Castiel Morningstar:
Doře, slibuji. *Odpověděl ji a když si vytáhla peřinu bylo mu jasné, že tohle opravdu nebude dobré, viděl ji to i v očích. Klidně poslouchal Auriel, jakmile ovšem dokončila to, že ji jen nestrážil. Castiel doslova zamrzl. * Co udělal ? *Zeptal se až moc nepříjemně klidně, nebylo to jeho typický klidný ton, tenhle byl děsivý a temný. Slíbil ji, že neudělá žádnou hloupost, ale v tuhle chvíli to bylo vidět i v jeho očích, že mu to došlo a, že uvnitř sama sebe no bouchnul vzteky je slabé slovo. Rukou co se musel chytit židle, ale držel ji tak pevně, že bylo slyšet jak lehce křupe.* Jak se jmenuje ? *Zeptal se opět až nepříjemně klidně, na venek opravdu nebylo znát, že by byl naštvaný, ale jeho oči a ton hlasu říkali přesný opak. V očích vůbec tam byl vidět takový vztek, že kdyby tu byli ti muži co je tehdy přepadli u toho domu, tak by ani neskončili v nemocnici. Tohle byla přesně jedna ze slabin Castiela. Po chvíli bylo i poznat, že zrychleně dýchal. Vstal ze židle a opravdu velice pomalým krokem šel ke stolu, kde leželi jeho dvě dýky. Ani jednou nemrkl, celou dobu měl otevřené oči dokořán, ani mrknout nemohl byl až příliš v šoku z toho co vše mohl ten slizounskej elf Auriel udělat. Poté se trhaně podíval na svůj kabát, který ihned vzal do ruky a oblékl si ho, tentokrát když si, ale upravoval límec, nebylo to klidně jako předtím, doslova se mu kousek i natrhl. Poté se vrátil zpět ke stolu, kde byly dýky a díval se na ně. Bylo vidět, že bojuje s tím, že dal Auriel slib, ale zároveň jeho vztek bojoval proti němu.*

*Počula ako sa tón jeho hlasu zmenil a aj keď sa na Casteila nedívala vedela si predstaviť ako sa tvári. Boli spolu predsalen už pomerne dlho. Počula ako jeho stolička zaprasakala aj to ako začal chodiť po miestnosti.* Nepoviem ti už nič ak sa neupokojíš. *Šepla tichým, trasúcim sa hlasom. Znela vydesene, krehko a stále nevystrčila hlavu spod periny. Mohlo to pôsobiť detinsky alebo roztomilo, no čo už Auri bola predsa len mladá dievčina ktorej sa niekto priznal, že s ňou robil nemravné veci. V tejto chvíli nemala silu riešiť Castielov hnev, posledné čo chcela bolo aby ho musela naháňať po lese a dožadovať sa toho aby sa ovládal. Teraz potrebovala pokoj, pocit bezpečia a podpory. Hoci sa nedívala na to čo robí - zo zvukov usúdila, že si obliekol kabát a preto bola rozhodnutá Elgaladovu identitu zatiaľ držať pod pokličkou. Stále bola schovaná pod perinou a s povzdychom si prikryla tvár rukami. Cítila, že jej od hanby opäť stúpa červeň do líčiek.* "Bohovia stojte prosím pri mne a dajte mi silu." *Pomyslela si zbožne, nakoľko bola z toho celého totálne rozhodená.*

Castiel Morninsgtar:
*Stále sám se sebou bojoval, dokud tedy neuslyšel ten tichý a vyděšený hlas. Tady teď nešlo o to, aby to napravil, ale o to, aby se Auriel cítila v bezpečí. Přišel opět k její posteli a peřinu lehce posunul, aby viděl její tvář. Hned na to ji obejmul jako nikdy. Nemohl chápat jak se asi může cítit, ale Castiel nebyl hloupí, aby si nedal vše dohromady.* Bude to dobré...slibuju.. *Pokusil se ji utěšit a dal by si její hlavu k sobě, aby se cítila co nejvíce v bezpečí. Přitom ji jemně hladil po hlavě.* Není hanba brečet, klidně to ze sebe dostaň. *Dodal tichým hlasem a stále ji jemně hladil po vlasech. Sice v něm stále ten vztek byl, ale teď konečně převládala ta starostlivost o Auriel.* Nemusíš říkat víc pokud nechceš... *Pokud by ji to nevadilo stále by ji jemně držel, pokud by nechtěla tak z toho objetí nebylo těžké se dostat. Bylo na ní pokud by o to stálo nebo ne.* Chceš něco přinést ? Něco na uklidnění ? Třeba lístek té bylinky ? *Zeptal se starostlivě a lehce s ní zahoupal.*

*Nebojovala s ním keď z nej stiahol perinu a ani ho od seba neodstrčila keď ju objal. Otočila sa ku nemu čelom a zaborila si tvár do jeho krku. Zavrela oči, vdychovala jeho vôňu a nechala sa jemne hojdať. Toto presne potrebovala - upokojiť, cítiť podporu, chcela byť v bezpečí.* Nechcem plakať, tým nič nespravím len ma bude bolieť hlava. *Odvetila a nechcela sa mu priznať, že už kvôli tomu plakala viac než by tušil.* Nezneuctil ma úplne.. on, on to nedotiahol dokonca... no aj tak, asi chápeš ako som sa cítila keď sa mi priznal s tým čo všetko so mnou robil keď som bola v bezvedomí. *Vzdychla a trochu sa pri spomienke na Elove slová zachvela.* Nechcem nič, len ma drž dobre? Nechcem byť teraz sama. *Priznala tichým hlasom, po dnešku bude mať naozaj poriadny problém len tak niekomu začať dôverovať. Bude si dávať na mužov raz taký pozor, na jednej strane toto bola cenná lekcia, krutá ale cenná. Teraz sa však na plusy vyplývajúce z tejto situácie nedokázala pozerať - teraz sa proste cítila zraniteľná. Skoro akoby ju dokázal rozbiť aj hlasnejší zvuk.* Asi si teraz o mne myslíš, že som.. pošpinená. Asi ma už nevidíš v rovnakom svetle ako predtým. *Šepla sotva počuteľným hlasom. Sama sa tak totiž cítila a sama sa teraz na seba dívala cez prsty.*

Castiel Morningstar:
*Bylo mu opravdu Auriel líto, to jak se musela cítit...to bylo něco nepředstavitelného. Stále ji jemně objímal a houpal s ní. V Castielových očích Auriel opravdu byla statečná, že se dokázala svěřit a , že se s tím snaží vyrovnat. * Nemyslím Auri, neboj. Nikdy bych si něco takového o tobě nemyslel. Navždy pro mě budeš stejná dívka, nevinná, hodná, milá, krásná a to se nikdy nezmění. *Pokusil se ji uklidnit a ještě pevněji ji obejmul, ale tak, aby ji to bylo příjemné. V hlavě, ale měl obrovskou zlost, jediné co věděl je to, že je to elf, ale nic jiného o něm nevěděl. Co ho aspoň trochu ještě uklidnilo je to, že ji neznásilnil. Stále, ale myslel na to co mohl s Auriel vše udělat a měl co opravdu dělat, aby neutekl z chaty a nezabil každého elfa co viděl. Naštěstí to teď nebylo nutné, teď bylo hlavní bezpečí Auriel.* Ten muž se tě už nikdy nedotkne to ti přísahám. *Lehce ji dal dal pusu na hlavu a poté ji hladil po vlasech. * O to se postarám.. *Dodal opravdu potichu spíše pro sebe než pro Auriel, možná přeci jen trochu ten vztek neuhlídal a tohle omylem vypustil z pusy aniž by si toho byl vědom. Na tohle asi jen tak nezapomene, jestli vůbec. *

*Po jeho slovách jej bolo skutočne do plaču, no ovládla sa. Dojalo ju ako ju podporil, jeho slová - to ako ju vníma. Všetko to sa jej zarylo hlboko do mysle. Vedela, že to nemohli byť len slová útechy, Castiel nebol ten typ, že by jej lichotil a zavádzal ju len preto aby sa cítila lepšie. To nie, to už vedela - on hovoril vždy to čo si skutočne myslí. Po dnešku si Auriel uvedomila, že hoci nieje bojovníčka ani kúzelník či čokoľvek čo Castiel tvrdí, že môže niekedy byť - rozhodne je dobrá v ovládaní svojich emócií. Hoci sa jej niekedy vymknú spod kontroly, čo je celkom normálne - nie je predsa bezduchá bábka. Dokáže ich potom pomerne dobre dostať opäť pod kontrolu za relatívne krátky čas. Dosť jej v tom pomáhal tvrdý tréning s jej matkou.. hoci by určite jej mama nečakala, že jej vyučovanie by mohla niekedy Auriel využiť práve v takýchto situáciách v akých sa v Desperose zatiaľ ocitla. Jeho slová, že Castiel zabezpečí, že sa jej už viac Elgalad nedotkne nechala tak. Nekomentovala to - aspoň nie zatiaľ, teraz na to nemala silu. Okrem toho už takto sa ovládal viac než čakala, že sa ovládať bude.. musela ho teda trochu nechať vypustiť paru aspoň takto slovne už keď mu zakázala robiť nejaké hlúposti. Nechala ho teda aby ju objímal a prezradila mu, veľmi okrajovo čo s ňou vlastne ten svetlý elf robil. Potom sa však o tom už nechcela baviť. Bolo to pre ňu príliš ťažké.*

Castiel :
*Po svých zraněních Castiel zůstal u Nayirin doma v jednom z pokojů pro hosty (Viz. Akce). Ruku i obličej měl převázaný obvazy, i když přes obvaz na ruce bylo poznat, že jeden z prstů chybí. Nayirin se o něj starala dokud nebyl stabilizovaný, jeho břicho se jen pomalu nadzvedávalo, okolí nevnímal však vůbec. Někdo by si myslel, že tím, že spí mu bude lépe to sice ano tělo si odpočine, ale jemu se zdál opravdu příšerný sen. Zdálo se mu jak svého bratra probodává znovu a znovu...slyší jeho hlas...slyší brečet matku, nebylo to nic příjemného. Proto sebou i čas od času lehce škubl, i když na víc se ani nezmohl. Jediné co neměl na obličeji převázané byli samozřejmě oči a ústa, kdy i přes to vše bylo vidět jak kolem očí je to fialové od ran co dostal. Krk také neměl převázaný obvazy a stejně tam byl modrý obtisk prstů, přesně ve stylu v jakém ho jeho bratr držel (Viz. Akce) . Hned poté se vydala na místo, kde měla najít údajně Auriel a to u nich v chatrči, to stihl Castiel říct ještě ve chvíli než úplně odpadl. Nayirin proto okamžitě zabouchla a zamkla dveře a utíkala jak jen mohla směrem, kterým ji Castiel poslal. Běžela doslova jako by ji šlo o život než viděla chatrč. Doufala jen, že v ní Auriel najde, když došla až ke dveřím ihned začala bouchat na dveře.* Auriel to jsem já Nayirin ! Musíš rychle semnou něco se stalo ! Jsi tam ? *Křičela co jen mohla, byla docela vyděšená, ale také dost zadýchaná no, ale slíbila Castielovi, že pro ní dojde tak musela poslechnout a pro Nayirin byla Auriel jako taková dcera tady v Desperu. Bouchala silněji a silněji a stále doufala, že Auriel uvnitř je.*

*Keď sa Castiel nevrátil na miesto kde sa mali stretnúť, Auriel brázdila mesto ako zmyslov zbavená. Bola búrka, poriadne pršalo celú noc, no ju to nezastavilo. Mokrá ako myš chodila z jedného hostinca do druhého, prehľadávala uličky s obavou, že v niektorej z nich uvidí Castiela ležať mŕtveho. Najskôr si myslela, že Castiel zapíja alkoholom svoj žiaľ nad tým, že sa neovládol a ukradol si jej bozk. Len tá predstava, že by to urobil a skutočne sa niekde opil a zaplietol do problémov ju neskutočne hnevala, no keď ho v žiadnej z krčiem nevedela nájsť zmocnil sa jej strach. Predstavovala si bratsvo Morany, ktoré jej prisľúbilo pomstu a zvažovala aj to, že nabehne do ich základne a bude búchať na dvere a dožadovať sa odpovedí. Našťastie jej rozum opäť raz zvíťazil nad jej emóciami. Došlo jej, že v tejto chvíli nebudila viac strachu než krabica plná mačiatok, bola premočená a unavená z toho ako celú noc brázdila mesto. Nejeden krát musela utekať pred potencionálnymi násilníkmi, ktorí ju brali ako ľahkú korisť. V uliciach Desperosu proste nie je bezpečne - obzvlášť nie v noci a Auri sa nepohybovala v strážených oblastiach. Prehľadávala aj zašité uličky a pochybnejšie časti mesta, jej zúfalstvo jej zatemňovalo zdravý úsudok a teda potlačila aj svoj pud sebazáchovy. Keď začalo svitať a dážď pomaly ustával.. v márnej nádeji šla ku chatrči kde sa s Castielom ukrývali a ktorú po tom roku už nazývala domovom. V srdci mala nádej, že tam príde a nájde Casa zvracať do kýbľa ako naposledy.. no mala zlé tušenie, že tam nebude. Keď napokon prišla ku ich chatrči - šokovane zalapala po dychu. Nezbadala tam Casa, no bola tam Naiyirin a zbesilo búchala na ich dvere.* Naiyirn? Čo sa deje? *Zvolala Auriel a prebehla tú vzdialenosť, ktorá ich rozdeľovala. Keď dobehla až ku domu, srdce jej prudko bilo. Už od pohľadu Auriel nevyzerala najlepšie. Pod očami mala tmavé kruhy, bola bledá a očné bielka mala mierne začervenané od preplakaných hodín, kedy ju premklo najväčšie zúfalstvo. Hoci už nepršalo - vlasy mala stále mokré a vlnili si jej do všetkých strán. Vyzerala, že je tak minútu pred zrútením, napriek tomu ale chytila Naiyirin zápästia.* Ide o Castiela? Hľadala som ho celú noc... Vieš čo je s ním? *Znela naliehavo a uprela na Naiyirin zúfalý pohľad. Bola bledšia než obyčajne, tušila totiž, že jej nepriniesla dobré správy.*

Nayirin:
*Nevzdávala to stále bušila na dveře. Když, ale slyšela ten povědomí hlas ihned se otočila a když Nayirin viděla Auriel tak jak vypadala, byla zhrozená.* Ty jsi v pořádku nestalo se ti nic ? Nebolí tě něco ? *Začala se rychle vyptávat skoro jako by to vypadalo, že si Nayirin myslela, že snad Auriel byla svědkem toho průšvihu co se stal. Jak ji, ale chytila za zápěstí podívala se ji přímo do očí.* Musíš hned semnou...něco se stalo.. *Nemohla ji říct co se stalo, kdyby to s Auriel tak zvaně fláklo nemohla by Nayirin hlídat oba. Proto by ji jemně a až moc starostlivě chytila ruku a pokusila by se ji dovést k ní domů, kde to přeci jen Auriel znala. Cestou by Auriel mohla vidět, že Nayirin byla vyděšenější než normálně a pokud by tedy Auriel se nechala odvést, tak by za nějakou chvíli došly až k domu Auriel, kdy by odemkla.* Jde o Castiela..je u mě.. *Odpověděla ji až když otevřela dveře. Tam už by Auriel konečně pustila a šla do pokoje pro hosty, kde právě ležel Castiel, který byl úplně mimo. Sice se mu břicho hýbalo směrem nahoru a dolů a tudíž bylo poznat, že dýchal no i tak vypadal ve špatném stavu. Pokud by tedy Auriel celou dobu šla za Nayirin a došly by až do toho pokoje jen by se na Auriel podívala a vzala by jednu z dek, kterou by přes ní hodila, aby ji bylo o něco tepleji.* Včera večer takhle přišel...řekla bych, že ho přepadli, ale nebyl tam účel ho okrást, ale dost možná umučit. *Opatrně by chytla Auriel za ruce, které se ji třásly.* Auri...nedokážu říct jestli se probere...dostal pěkných pár ran do hlavy... *Podívala se ji přímo do očí.* Přišel o prst na pravé ruce. *Hned poté Auriel pustila a přinesla ji menší křeslo, kam by Auriel usadila a nechala dělat čaj.* Teď je to na něm...já...nemám tu žádné lektvary...a felčar už také ne... *

*Auri len záporne potriasla hlavou, keď sa o ňu začala Naiyrin strachovať. Hoci sa necítila najlepšie, teraz nebol čas hovoriť o sebe, na nej v tejto chvíli nezáležalo.* Ja som v poriadku, čo je s Casom!? *Znela naliehavejšie, než pôvodne chcela, no mala problém udržať svoje emócie na uzde a poriadne ju vytáčalo, že Naiyirin jej nič nechcela prezradiť aj napriek tomu, že do nej dobiedzala takmer celou cestou k domu kde Naiyirin žila. Keď ju napokon Naiyirin viedla až do izby za Castielom, Auri takmer nedýchala. Naiyirin robila tajnosti akoby Cas umieral a keď ho napokon zbadala - chápala prečo. Auri zadržala dych a srdce jej vynechalo úder. Cas bol samý obväz, dýchal plytko a hoci mala chuť rozbehnúť sa za ním a objať ho - bála sa ho dotknúť - tak zle vyzeral. Zažmurkala a z očí sa jej skotúľali slzy, pristúpila ku posteli a keď si všimla, že mu na pravej ruke chýba prst - priložila si dlaň na ústa a potichu vzlykla. Slová Naiyirin jej tiež práve do tela pokoj nevliali.* "Takže zomiera? A nemôžeme s tým nič urobiť?!" *Pomyslela si a toto ju absolútne prebralo.* Čo tým myslíš, že nemáte lektvary? Nemôžete proste vyrobiť nové?! Čo na to potrebujete? Zoženiem to a prinesiem. *Znela odhodlane, rozhodne sa nehodlala zmieriť s tým, že Castielovi niet pomoci. Nebude sedieť pri jeho lôžku a modliť sa ku bohom keď môže zohnať niečo čo ho uzdraví.* Neverím, že v celom tomto prekliatom väzení neexistuje niekto kto má či dokáže vyrobiť lektvar čo by mu pomohol. *Auriel znela poriadne rozhorčene, no stále nekričala, nervózne chodila po izbe a uvažovala nad tým, že sa proste nevráti kým niečo nezoženie.*