Dům Auriel Ar-Feiniel a Radagona

*Keď si Leonard pri ceste ku nej dal ruky pod rebrá, Auriel pobavene a trošku teatrálne prevrátila očami. Mala mu chuť dať tou mokrou utierkou po zadku ale ovládla toto nutkanie. Trochu sa uchechtla na jeho poznámke a potom mu utierkou začala odstraňovať sladké zvyšky medu a pudingu z tváre. Keď boli pri sebe takto blízko, sledovala sústredene svoju ruku s utierkou.. nechcela podľahnúť jeho búrkovo sivým očiam a tak sa mu do nich jednoducho nepozrela.* Tá striga ich chcela potrestať tým, že ich chcela zjesť.. to mi nepríde - *Ani nestihla svoju myšlienku dokončiť pretože Leonard sa zdá sa neolízal dosť dôkladne a zvyšky medu na svojom prste využil aby ním na ňu zaútočil. Automaticky ňou trhlo dozadu až vrazila do kuchynskej linky. Leonardovi sa podarilo prejsť jej po líci, brade a trochu medu mala aj na perách.* Ach bohovia... kto je tu teraz podlý. *Zamrnčala, no na hlase jej bolo zreteľne počuť pobavenie a celkovo bola veselá .. tak veselo ako už dávno nie takže jej sťažnosť sa asi minula účinku. Naslepo si začala teraz ona utierkou odstraňovať med zo svojej tváre.* Už chápem, prečo si neprišiel aj s Ikarusom.. takéto niečo by ti nedovolil, určite by ma bránil. *Usmievala sa.*

*Zasmál se když uhnula a začala si otírat svou tvář od medu, který ji utřel o tvář.* To je obrana za tvé podlé útoky! *Pronesl, kdy k ní přistoupil a rukou se ji snažil vzít utěrku s tím, že ji tu tvář pořádně otře, jelikož si na tvář neviděla aby si ji mohla pořádně očistit* Ukaž. *Pobídl ji jen aby mu utěrku předala a on ji tak mohl jemně a opatrně otřít.* Pff Ikar by mi určitě pomohl! *Zaprotestoval ohledně Ikara a pousmál se.* No a nevím, zda je moudré, brát koně dovnitř domu, asi by tu úplně moc místa nezbylo *Dodal ještě, kdy se ji snažil očistit celou tvář a hlavně tak aby ji to nebolelo.*

*Keď sa zasmial, srdce sa jej zachvelo, dívala sa na neho so zatajeným dychom. Ten zvuk jej chýbal, jeho úsmev a bláznivé správanie.. Cítila, že sa jej dych zasekol v hrdle a chvatne zažmurkala aby sa nohami dostala naspäť na zem.* Ahaaa, takže podľa teba je najlepšia obrana útok? Môj učiteľ šermu v Pelagione by bol tebou nadšený. *Žartovala - zase zas a znova sa snažila schovať svoje pocity za humor. Keď ku nej zdvihol ruku - Auriel ho prebodla podozrievavým pohľadom a hádala či má alebo nemá ešte niečo za lubom, napokon ho ale neochotne nechala vziať si tú utierku.* Mohol byť vzadu na dvore a otvorila by som okno aby sem mohol strčiť aspoň hlavu. *Ukázala palcom ponad svoje rameno na okno, ktoré bolo nad kuchynskou linkou. Nebolo veľké no na strčenie Ikarovej hlavy do domu by určite stačilo. Sústredila sa v hlave na tú predstavu, erdžiacej Ikarusovej hlavy v okne a pri tom sa dívala pred seba - na Leonardovu hruď a nie do jeho tváre. Dotýkal sa jej síce len utierkou, no aj to stačilo na to aby sa jej líčka zľahka zafarbili na ružovo.*

*ZAšklebil se.* To netvrdím, jen je to oplacení *Lehce s posměcehm vyplazil jazyk a když Auriel očistil tvář následně ruku stáhl od její tváře a pousmál se.* No nevím zda je dobrý nápad mít takhle koňskou hlavu v domě. *Pousmál se.* No ale stále lepší než vycpaní medvědi... Ti mi tedy opravdu nahání hrůzu, nejlépe samozřejmě když je noc a je bouřka....*Leonard se po těchto slovech oklepal, jako kdyby ze sbe shazoval noční můru nebo něco podoného. Bylo to hlavně něco, co ho už od mala děsilo, vycpaní medvědi, stojící na zadních a k tomu noc a bouřka, nebylo mu to příjemné a vlastně mu to způsobovalo i zimomravky.* Nechceš se někam jít projít? *Navrhl poté následně a lehce pozvedl obočí. Mohli by se přece jít někam podívat.*

*Trochu sa zasmiala keď vyplazil jazyk a potom so záujmom počúvala o jeho strachu s ktorým sa jej zveril. Už s ním bola počas búrky a nevybavovala si, že by sa bál - naopak... veď spolu tancovali v daždi, takže hádala, že to otrasenie sa spôsobila viac tá predstava toho vypchaného medveďa. Oni doma v Pelagione nič také nevkusné nemali, no videla vypchatého medveďa v sídle sestry jej matky keď tam boli na návšteve a skutočne musela uznať, že to nebol práve .. pekný pohľad. Skôr než na to ale stihla reagovať - Leonard navrhol, že by sa mohli ísť niekam prejsť. Mohol si všimnúť ako v sekunde strnula, už nebola ani trochu uvoľnená a veselá. Tiež veľmi zbledla - po rumenci v jej líčkach nebola zrazu ani stopa.* P-prejsť? Nie, to v žiadnom prípade. *Odmietla to rezolútne a vystrašene si objala telo rukami, rozšírili sa jej zreničky.* Je to nebezpečné. *Šepla napätým hlasom.* A hlavne.. nemôžu nás spolu vidieť, mohli by ti ublížiť. *Auriel sa nepohla z domu odkedy bola unesená a že to bol už poriadne dlhý čas - nepohla sa z domu odkedy skončil zimný slnovrat. Mala veľmi silný posttraumatický syndróm a hlavne... zlá čarodejnica jej podsúvala bylinky ktoré jej paranoje neuveriteľne zosilňovali - do takej miery, že sa doslova strácala pred očami. To však nevedela, naopak myslela si, že jej ten bylinkový čaj pomáha na nespavosť.* Oni ma stále sledujú.. stále sa dívajú.. nemôžem ísť von, len tu som v bezpečí. *Sklopila oči k zemi.*

*Leonard se v duchu podivil na tom, jak sebou Auriel ucukla, leč následně se mu vlastně dostalo vysvětlení, co se stalo, nebo spíše proč udělala takovou reakci.* A nejsi náhodou ohledně toho jen trošku strašpytel? *Otázal se lehce, kdy se rozhlédl jako náznak toiho, že hledá zda ji někdo sleduje.* Pokud se stále dívají, není o to lepší se zašít někde mezi všemi, kde tě neuvidí? *Otázal se a trošku se skrčil, aby se na ni nedíval přímo zhora, ale očima si byli rovnoměrní.* Co takhle to zkusit? slibuju že když se bude něco dít, Ikar nás zahrání! *Poznamenal a pousmál se. Chrabrý rytíř Ikar by je totiž zachránil a vybojoval bitvu jako vítěz. Jen by se mu teda možná měl pořídit meč, nebo něco čím by mohl bojovat.*

*V jej mysli sa vyrojovali spomienky na barbarov, na Rydela.. na Caloreho.. srdce jej začalo prudko biť, mala pocit, že sa miestnosť zmenšuje, že sa ku nej steny približujú aby ju rozdrvili.* Nie.. *Šepla keď sa jej opýtal či nie je len bojko.* Nie.. *Zopakovala šeptom znovu keď povedal či nebude lepšie stratiť sa im niekde kde nebudú vedieť kde presne je. Nič čo by povedal ju nemohlo donútiť zmeniť názor - teda to si myslela kým sa trošku neprikrčil a nepozrel sa jej do očí. Voči tejto jeho zbrani bola Auriel absolútne bezmocná a očividne aj Dennina mágia.* Uhm.. tak dobre. *Špitla trochu omámene a do líc jej začala opäť stúpať farba - mierne sa začervenala a odvrátila pohľad.* Pôjdem s tebou pod podmienkou, že budeme mať nasadené plášte s kapucňami, kľudne ti nejaký dám. *Povedala nekompromisne a ešte stále sa jej trochu triasol hlas.*

*Promlouvani šlo velice dobře, zde se využil jeho smluvní talent a učení jak nejlépe vyjednávat, až na to, ze vlastně jeho skill byl nulový s jen to zkoušel. Když však ale přikrývky, ze s tím souhlasí, jeho vnitřní radost byla vysoká úroveň a nebylo žádné mrzeni. Navíc ještě přece nezmokli a ani se nevyvaleli v žasne vodě a to spolu bylo dost času, kdy se to již melo stát.* ale prvně by jsme asi měli dodělat puding a čaj. Mezi tím by pak mohl puding schladnout na pozivatelnou úroveň *Navrhl jen. S těmi plášti tedy moc nesouhlasil, ale nedalo se nic, takže to spíše přešel jako souhlas, než aby si protesty naběhl na něco horší, například na masku, killu nebo něco podobneho*

*Nepatrne prikývla. Ustúpila od neho, odložila utierku a vybrala z neďalekej skrinky misky. Do nich vyliala obsah hrnca v ktorom postupne chladol a tuhol puding. Na vrch pudingu v miskách dala maliny a nechala ich nech si chladnú podala varešku Leonardovi a nepatrne sa pousmiala.* Môžeš ju oblízať. *Ponúkla mu no ak by ju nechcel - proste by ju vrátila do hrnca a pri tom by mykla plecami.* Hneď sa vrátim. *Usitila ho a odišla z kuchyne. Šla do svojej izby po plášť a jeden vzala aj pre Leonarda. Na papierik napísala odkaz pre Radagona úhľadným písmom:

"Vrátim sa,

Auriel"

*Odkaz vzala so sebou a poceste mu ho strčila do rámu dverí jeho izby aby si ho všimol. Následne sa vrátila do kuchyne - okolo svojho útleho pása si uväzovala kožený opasok s dýkou a tvárila sa napäto. Skoro ako keby šli do boja v ústrety smrti. V očiach mala strach, no už keď mu na to kývla - nehodlala cúvnuť.* S-som pripravená. *Zašomrala so sklopeným pohľadom k zemi a nasadila si kapucňu aby zakryla jej snehovobiele vlnité vlasy. Napriek tomu čo tvrdila sa pripravená necítila no aj tak podala Leonardovi plášť a bola ho pripravená nasledovať do nebezpečných ulíc Desperosu.*

*Leonard si pokojně vzal od Auriel vařečku a jak malé dítě, co kradlo v kuchyni dobroty ji začal oblizovat, samozřejmě si druhou chytil vousy tak, aby si je nezababral, samozřejmě to nebyla 100% ochrana a tak si vousy z části zaprasil, ach kdyby to věděli mladé ženy, že nic není stoprocentní ochrana. No když se postaral o puding na vařečce, vlastně by se i dalo říci, že nezaregistroval, kvůli své momentálně zadané práci umývače nádobí, že tu Auriel vlastně nebyla a to už mu rvala do ruky plášť, který si Leonard přehodil přes hlavu a záda. Na to se pousmál a přešel tak ke dveřím od domu, které otevřel.* Jako správný džentleman, bych měl dámu pustit první, ale vzheldem k tomu, že dáma, tedy královna, se tváří jak smutné kotě, tak půjdu první jako chrabrý ochránce. *Při těchto slovech na ni vyplazil jazyk, aby pochopila, že je to lehká provokace, no u toho neskončil. Když udělal první krok ven, nechtěl nechat náhodě, kdyby si to Auriel rozmyslela a tak ji chytil za ruku, tudiž ji svou rukou držel za její a prostě ji vytáhl ven ze dveří, zabral trošku více, kdy se snažil o to, aby ji tak zároveň přitáhl pořádně ke svému tělu a následně ji ruku pustila onu stejnou ruku, ji přehodil přes ramena, aby ji tak mohl držet, kdybymu náááhodou chtěla utéct.* Kdy jsi naposledy viděla oblohu? *Otázal se, lehce narážel na její barvu kůže, sic ne nijak přímo.*

*Každým centimetrom, ktorým bola bližšie ku dverám v nej rástol pocit úzkosti.. Keď Leonard dvere otvoril, zovrela rukoväť svojej dýky až jej obeleli hánky. nie, že by ju chcela vytiahnuť - len bola v režime pohotovosti. So zatajeným dychom upierala pohľad na chodník pred domom a nohy mala ako z gumy. Leonard v tej chvíli prehovoril a vyplazil na ňu jazyk.* Ja .. uhm.. *Zažmurkala ako keby sa zobudila zo sna - keď sa prirovnal k chrabrému ochrancovi neveselo sa uchechtla a to aj napriek panike, ktorá sa jej usadila na hrudi.* Len.. buďme opatrní a nenápadní prosím. *Špitla keď ju od prekročenia prahu delil jeden krok. Pokúsila sa potlačiť triašku, ktorá sa jej dostala do tela, už teraz ľutovala, že s týmto súhlasila. Leonard jej váhanie vycítil a vzal ju za ruku - vytiahol ju pred dvere, ktoré sa za ňou s buchnutím zavreli. Chcela sa o ne oprieť chrbtom - prekĺznuť nejakým spôsobom späť. Cítila výčitky, že je tak zbabelá, no .. nemohla si pomôcť v tejto chvíli jej ani Leonardova veľká, teplá dlaň nedodala dostatočný pocit bezpečia. Bol jej kotva, no všetky zvuky, pachy a svetlo, všetko bolo tak intenzívne, hlasné. Auri skákala pohľadom po ľuďoch prechádzajúcich ulicou, po budovách - ako keby mal za každým rohom číhať nejaký barbar. Dych sa jej zadrhol v hrdle - šiel na ňu záchvat paniky, no v tom ju Leonard pustil a objal okolo ramien. Na moment zavrela oči a pokúšala sa nemyslieť na to, že sú vonku, vnímala len jeho vôňu, ktorá bola teraz podčiarknutá vôňou sladkého medu, ktorý dávala do pudingu.* Oblohu? *Opýtala sa ho so zatajeným dychom, keď ju pri sebe takto držal musel cítiť, že sa chveje.* Na poschodí je ... niečo ako malé strešné okno. Počíta sa to? *Opýtala sa ho s vyplašeným úsmevom, tak veľmi sa snažila pôsobiť statočne.. no keď ku nemu zdvihla pohľad mohol si v jej nebíčkovo modrých očiach všimnúť ako bezbranne sa teraz cíti a to sa vlastne ešte vôbec nevzdialili od jej domu.*