Dům Auriel Ar-Feiniel a Radagona

*Uběhlo přibližně pár dní od doby co byl El u Auriel na skromné návštěvě v jejím bytě, kde bydlí společně s Naiyirin. Těch pár dní byl přibližně týden, až týden a půl. Dny nepočítal, nepamatoval si to, ale zase tak dlouho to nebylo. Nějakou dobu přemýšlel nad chováním Auri vůči němu. Proč najednou nemohl z jejích očích nic vyčíst? Předtím mohl a to bez problému. Pár dní poté nad tím nějakým způsobem přemýšlel co a jak se stalo a proč se to stalo. Proč se spolu vůbec málem vyspali? Proč nezašli dál? Proč k tomuto vůbec došlo? Možná jen s Elagaladem tloukly jeho mužské hormony, které jsou nevyhnutelnou součástí jeho těla, možná chtěl jen zažít něco víc, ale proč s Auriel? Proč ne s někým jiným? S někým víc jako světlý elf. S někým kdo je světlý elf? To byli otázky, které si pokládal a nemohl se jich zbavit. Pár dní na to je přijal a začal bádat po odpovědi. Hluboko v jeho duši. Nikde jinde odpovědi nenajde. Pár dní mu to trvalo, ale nakonec na to přišel. Přišel na odpověď na svojí jednu otázku. "Proč s Auriel?" Protože ho přitahovala bez ohledu na rasu. Chvíli mu trvalo, než se s tím srovnal, přece jenom to nebyl lehký úkol. Hlavně, když se celý život učí jak jsou ostatní rasy podřadné a špatné, že mezi sebou pouze bojují a z velké části zbytečně, tak se to sotva napraví během roku. Roku a půl nebo i dvou let. Teď už tak mladý není aby se dokázal tak rychle změnit nebo změnit svůj postoj k jiným rasám. Po několika setkáních s Auriel k tomu byl ovšem nevědomky donucen. Byl donucen brát Auriel takovou jaká je a ne takovou jakou má rasu. Proto se rozhodl že k ní půjde, že za ní půjde aby jí to všechno řekl. Aby jí řekl všechno na co přišel a všechno co potřebuje vědět. Chce si Auriel získat na svojí stranu tak jako ona si ho získala na tu svojí. Den předtím šel směrem do centra, kde byla největší šance, že najde její dům. Jeho orientace byla v těchto uličkách malá. Prakticky nulová. Nebyl to elfský styl, který byl v jeho očích daleko přehlednější. Styl lidí je pro něj v tomto ohledu dost matoucí a dost nekomfortní, ale nemůže s tím nic dělat. Může být vůbec rád, že ještě žije, že ještě nepřišel a svůj krk, který prakticky skoro celý čas tak krásně nastavuje různým predátorům tohoto města. Jen matně si pamatoval, kde její byt může přibližně být. Přes celý den usilovného hledání ho bohužel nenašel. Klepal na všechny domy, které narazil. Některé neotevřeli vůbec, někde mu vřele otevřeli a vřele ho odmítly a někde.. no, někde mu vřele otevřeli a málem s ním vřele vytřeli podlahu jak se špinavým kusem hardu, kdyby za ním nestál jeho ochránce Haldir. Ten sice nebyl moc nakloněn pro Elovu touhu znovu spatřit Auriel, ale ničilo ho vidět jak se utápí Elgalad ve smutku a ve své vlastní touze říct Auriel vše. Nějakou chvíli v ten den přemýšlel, že by mu řekl, kde ten dům je, ale na druhou stranu si tím nebyl jistý. Procházel si v hlavě všechny myšlenky, způsoby jakými to může dopadnout ať udělá cokoliv, ale nemohl přijít na způsob jakým by mohl Ela udělat šťastným než právě setkaní s Auriel. Druhý den ho nenápadně navedl do uličky, kde bydlela Auriel. Nechtěl ho ovšem zavést přímo k bytu, protože by to bylo už evidentní, že to celou dobu znal a zbytečně by ho ještě naštval. V tuto chvíli by to asi nebyl nejmoudřejší nápad. Klepal, tak jako předešlý den, na dveře. Na jedny za druhými, někde opětovně neotevřeli, někde s ním vytřeli podlahu a v jedněch ho mile odmítly s úsměvem na tváři. Pak dojde, k jednomu bytu, kde bydlí Auriel s Naiyirin, na který zaklepe. Doufá, že už jí konečně najde. Na sobě měl opět plášť kolem celého těla a měl přes hlavu kapuci. Přesto se do dveří díval vzpřímeně aby viděl, kdo je otevře. Na jeho tváři byl vidět smutek, byla vidět opětovně touha, touha získat Auriel a její srdce.*

*Naiyirin bola v práci a Auriel zatiaľ pripravovala zásoby na zimu. Upevňovala v obývačke do výšky biele plachty pomocou špagátikov a na tieto napnuté plachty, ktoré pôsobili ako levitujúce stoly, následne Auriel ukladala na plátky nakrájané huby. Išlo o štandardný proces sušenia, ktorý sa bežne robil v kuchyni, no ich kuchynka na to bola primalá - tam preto huby len čistila a krájala. Dom bol teda trošku hore nohami, no nedalo sa nič robiť. Zima sa pomaly blížila a s ňou aj zimný slnovrat pred ktorým ju Naiyirin varovala a na ktorý sa spoločne chceli svedomito pripravovať. Niekto by si bol povedal, že je to priskoro, no nechceli nechať nič na náhodu.* "Nejaké huby potom vezmem a zanesiem Leonardovi. Mala by som ho tiež varovať pred slnovratom.. Možno by mohol prísť sem a byť so mnou a s Naiyirin v pivnici, no neviem ako tu schováme Ikarosa." *Dumala a s úsmevom pri tom spomínala na jej nového priateľa a jeho vtipného koňa. Už prešiel nejaký čas od toho vzplanutia, ktoré zažila s Elgaladom a aj vďaka Leonovi sa cez to zlomené srdiečko a ranenú hrdosť preniesla rýchlejšie než by sa asi čakalo. Nahovárala si, že sa s tým vysporiadala a že je to úplne za ňou. Rovnako ako sa zmierila so smrťou Castiela a predtým Radagona. Proste.. dokázala svoje srdce premeniť na kus ľadu keď bolo treba. Iba vďaka tomu sa tu zatiaľ úplne nezosypala a dokázala ako-tak v tomto meste fungovať. Vlasy mala v jednoduchom cope a teda jej splývali až po zadok a oblečené mala na sebe šaty od Naiyirin vo chvíli keď niekto zaklopal. Bola podozrievavá, veľa návštev totiž nemávali a tak v ruke držala malý nôž ktorým čistila a krájala huby. Mala ho pripravený v ruke keď pootvorila dvere aby zistila kto to je. Vo chvíli čo tak urobila, srdce jej vynechalo úder - nebol to nikto iný než Elgalad a Haldir. V ústach mala zrazu sucho a celé jej presvedčenie o tom, že je to čo sa stalo za ňou bolo tu tam. Dlane sa jej od nervozity začali okamžite potiť a z jej výrazu bolo jasné, že by tu čakala skôr starostu Roberta či samotného kráľa ríše než Ela. Prv než by sa jej ale v očiach začali odrážať všetky jej emócie roztržito zažmurkala a nasadila si masku. Príjemnú, neurčitú masku a tak pred ním svoje skutočné pocity zamaskovala.* Ahoj.. teda ahojte, uhm to je mi ale nečakaná návšteva. *Pousmiala sa a svoj nervózny tón hlasu zamaskovala tým, že si trošku odkašľala.* Chcete ísť ďalej? *Dvere pootvorila viac a tak si mohli všimnúť, že v ruke drží nôž. Bola zdvorilá a pozvala ich dnu aj napriek tomu, že by najradšej tie dvere okamžite zavrela a tvárila sa, že doma nikto není.*

*První dobrá zpráva byla, že se dveře pootevřeli. Alespoň nebude ztrácet tolik času čekáním, zda někdo otevře a mohlo jít zkoušet dál. Teda pokud by nenarazili na zem správný dům. K jeho překvapení z dveří vykoukla Auriel, kterou přes více jak týden neviděl. V závislosti na jejich poslední setkání, na jejich ráno, kdy odešel se zaměřil na její oči. Oči, které opětovně nic neukazovali. Nedávali nic najevo, nedávali nic znát. Podivil se tomu, ale na sobě to nenechal znát. Spíš jí hezky zdvořile odpověděl na její slova.* Nejsi jediná kdo mě nečeká.. prolezl jsem snad půlku města. *Když si pak odkašlala, tak jeho tvář ukázala obavy, zda je v pohodě.* Jsi v pohodě, není ti nic? *Optal se jí v závislosti na jejím odkašlání, protože se hned na to optal. Mohla si všimnout, že se na něm něco změnilo. Jeho chování. Začal se k ní chovat více mile, začal to dávat daleko více najevo. Za toto všechno může ta jedna odpověď, kterou získal když po ní pátral.* Pokud nevadí, tak děkuji. *Když ho sama pozvala, tak už bral samozřejmostí její souhlas, jen blbec by se zeptám znova. Čekal než otevře dveře ještě více aby mohli projít. Stále ovšem byla ve dveřích, takže nemohli jít dál. Co je to za pozvání, když stejně mě cesta blokována? V tom si všiml, že v ruce drží jeden nůž což ho trošku zarazilo. Byla první osoba za poslední dva dny, která mu otevřela s nožem v ruce, ale jak by se dalo čekat, že? Bojovnice Auriel. To byla jedna z věcí, která se mu na ní líbila. Co se týče toho nože, tak toho se nebál, nebál se nože tak moc jako její reakce na jeho slova, která má v plánu jí říct. Ten nůž navíc nevypadal jako pro nějaké vraha, jako pro někoho, kdo by zabíjel. Spíš vypadal jako kuchyňský z čehož usoudil, že nejspíš něco doma dělá.* Co děláš za dobrůtku? *Snažil se působit mile, i když mu to moc nešlo. Jeho oči jí ale mohlo prozradit, že chce. Copak by jinak sem přišel? To by musel mít ohromně velkou kuráž. Už teď jí má velkou, že sem přišel, ale on to nějak nevnímal. Jen se mu Auriel zalíbila, a tak jto musel říct. Musel vědět, že o něm ví, že na ní nezapomněl.*

*Keď ju informoval, že prešiel snáď polku mesta - prekvapene zažmurkala inak však svoje pocity nedala najavo.* "On.. to kvôli mne?" *Zostala v nemom úžase a keď sa jej opýtal či je v poriadku kvôli tomu odkašľaniu - len chvatne prikývla.* Som v poriadku. *Odvetila pohotovo hoci sa cítila dosť rozhodená z toho, že sa tu z ničoho nič objavili. Pokúšala sa upokojiť dych a snažila sa potlačiť emócie, ktoré v nej jeho zvláštne starostlivé správanie vyvolalo. Znovu pocítila túžbu zavrieť im dvere pred nosom, už ich však pozvala dnu a tak jej nezostalo nič iné než ustúpiť na bok a dovoliť im vojsť do domu. Hrdosť by jej nedovolila poslať ich len tak preč, chcela pôsobiť, že jej život ide ďalej aj bez Ela resp. aj po tom čo spolu zažili.* Pardón za to.. nečakala som návštevu. *Pôsobila priateľsky a vyrovnane keď kývla hlavou ku obývačke, ktorá sa premenila na veľkú sušiareň. Odpovedala tak aj na Elgaladovu otázku ohľadom toho čo chystá za dobrotu keďže mala v ruke nôž.* Suším huby. Pripravujeme sa s Naiyirin na zimný slnovrat trochu dopredu. *Informovala ich a predpokladala, že vedia o čo sa jedná. Rukou v ktorej mala nôž naznačila Haldirovi, že ak chce tak si môže sadnúť na gauč rovnako ako naposledy.* Keď je Naiy v práci.. snažím sa nezaháľať. *Vysvetlila a nervózne si založila prameň vlasov za ucho voľnou rukou.* Prišiel si len na skok alebo sa zdržíš? Dáš si čaj? *Opýtala sa Elgalada - ani sa nenamáhala ponúkať niečo Haldirovi, ten by mohol dostať medailu za to ako úspešne ju ignoruje. Ak by El súhlasil s čajom naznačila by mu aby ju nasledoval do kuchyne. Stôl za ktorým spoločne naposledy sedeli bol čistý, no dres bol plný misiek v ktorých boli na plátky naukladané huby. Ďalšie - ešte neočistené boli v košíku a na lopáriku boli nejaké odrezky.*

*Ulevil si, když ho ujistila, že je v pořádku. Ani ten kašel nezněl vážně, možná je jen nachlazená, ale nechce mu to říct aby neměl obavy. On by je neměl ani tak, nachlazení je slabá nemoc a ona je silná osobnost a silná žena. Pak ustoupila ze dveří aby mohl El projít dovnitř. Toho využil a šel. Prošel vchodovými dveřmi, prošel kolem ní. Do té doby než jí minul na ní upřel svůj zrak. Haldir, který šel za ním, tak jen prošel. Beze slova, bez náznaku čehokoliv. Teď musel přemýšlet nad tím svým rozhodnutím, které učinil. Neví jestli má jí přijmout, nebo jestli jí má odtrhnout od Elgalada. Co teď pro něj bude lepší? To si neodváží říct a možná to zatím ani nechce vědět. Možná zůstane nějakou chvíli pro to aby byli spolu někde mezi rozhodnutími aby byl schopný se s tím srovnat. Samozřejmě, že v Meriwellu by pak už nebyli vítání, ale otázka zní… za jak dlouho se tam vrátí? To nikdo neví.* Nemusíš se omlouvat, to já bych měl být ten, kdo by se měl omluvit. *Řekl trošku smutně. K tomuto tématu má jistě v plánu se ještě vrátit, při nejlepším dneska. Když vešel do obýváku, tak mu zůstal stát pohled. Netušil co to dělá a proč to dělá, ale asi se pomátla.* Fakt jí je dobře? Tohle říká pravý opak. *Pohled mu zůstával nad tím viset, ale byl schopný chodit a mluvit. Slov ovšem nebylo třeba, chtěl se jí zeptat co to dělá a proč.. no, byla rychlejší než on. I v této chvíli se ovšem naskytla jedna otázka, kterou jí může položit.* Co je to ten zimní slunovrat? *On opravdu netušil o čem je řeč, takže to bylo z jeho strany celkem neznámé téma. Je možné, že to v Meriwellu slavily, ale nedávali tomu takovou pozornost jakou tomu dávají zdejší obyvatelé zde. V obýváku začala poté Machát nožem jako kdyby chtěla někomu vypíchnout oko. Bezpochyby asi věděla co dělá a její pohyby nebyli tak rychlé, prudké a zběsilé. Haldir si sedl na gauč.* Já si dám čaj s dovolením. *Usmál se na ní. Šel za ní směrem do kuchyně a uviděl opět houby. Všude jenom houby. Zpracované a nezpracované.*

*Jeho slová ju prekvapili a mierne očervenela. Ak by od neho niečo naozaj nečakala tak by to bolo ospravedlnenie. Nechcela rozoberať nič čo sa medzi nimi stalo, no ak už musela - ak sem El prišiel kvôli tomu, rozhodne to nechcela riešiť pred Haldirom. Tak či tak, keď Elgalad povedal tie slová - trošku jej zružoveli líčka a sklonila pohľad ku zemi, inak však nereagovala a otočila sa ku nemu chrbtom. Zaviedla ho do kuchyne kde kým sa rozhliadal - položila nôž na drevenú doštičku na ktorej boli nejaké nedokrájané huby.* Zimný slnovrat je 10 dní trvajúce šialenstvo kedy je noc najdlhšia v roku a upíri, vlkodlaci a iné príšery bažiace po krvi sú vtedy ako vo vytržení. Nakoľko Desperos neumožňuje týmto rasám odísť za hranice mesta... ľudia čo tu žijú - teda tí čo o tom vedia ako napríklad Naiyirin keďže sa to opakuje... nazhromaždia jedlo, vodu .. zadebnia okná a dvere a ukryjú sa. Počas týchto dní nie je múdre ísť na ulicu... *Pozrela sa na Ela a nabrala do hrnca vodu z vedra. V minulosti trávila tento slnovrat v lese ďaleko od centra. Do tak hlbokého lesa ľudia zo strachu nechodia a teda tam ani nelovia príšery - tie idú radšej na miesta kde je istejšie, že niečo ulovia. Tak či tak, ruky si utrela do utierky a postavila hrniec s vodou na piecku v ktorej zakúrila aby priviedla vodu na čaj ku varu. Do hrnca nahádzala nejaké bylinky, ktoré sa sušili okolo piecky.* Haldir je imúnny? Alebo.. ako sa to chystáš riešiť? *Opýtala sa ho s nehraným záujmom a popri tom obtŕhala rôzne kvietky a iné sušené bylinky. Napokon hrniec prikryla pokrievkou a zo skrinky vybrala dva hrnčeky.* Ten čaj bude chvíľu trvať. *Šepla napokon a zvažovala či si má sadnúť za stôl alebo či má pokračovať v krájaní húb. Nechcela však byť netaktná - odhliadnuc od všetkého, bolo by nezdvorilé keby sa venovala takejto činnosti .. nechcela byť neslušná a teda si sadla za stôl.* Kvôli slnovratu ani sušeným hubám si ale neprišiel. *Bolo to konštatovanie, hoci len hádala.* A predpokladám, že si sa nedal ani na podomového predajcu. *Pousmiala sa úprimnejšie - pokúsila sa drobným žartom zakryť rozpaky, ktoré v jeho prítomnosti cítila*

*Neviděl jsem se malinko zčervenala, protože se k němu na chvíli otočila zády na sklonila hlavu mírně k zemi. Toto gesto nějak zásadně nevnímal, netušil, že se v ní probudí rozpaky, alespoň nějaké menší. Stále měla nasazenou tu „masku“, která byla z jeho strany nevítaná, ale z její strsmy šlo o jakýsi obranných mechanismus, který měl zajistit pokojné zvládnutí situace. Když mu pak vysvětlila co ten zimní slunovrat znamená a co se během něho dělá, tak byl překvapený. Tohle v Meriwellu se nikdy nestalo. Nikdy se nestalo že by se museli ukrývat před svými vlkodlaky… jiná monstra tam ani neměl krom temných elfů, kteří v očích světlých vypadali jako monstra. V to chvíli ho sevřelo u srdce. Neví jak to na Haldira zareaguje… protože je to vlkodlak, který předtím nijak nnezdivočel. Začal uvažovat čím by to mohlo být. Začal přemýšlet zda to tu bude jiné a proč. Jediné dvě věci, které ho napadli byli v souvislostis vlivem prostředí. Klimatické podmínky mohlo být trochu jiné, byli totiž nejsou dobu od Meriwellu. Mohlo to být i podvědomé, mohlo zdivočet kvůli strachu o svůj vlastní život a v tuto dobu se tomu úplně poddat. Je to pro něj otázka.* Vůbec nevím.. v minulosti nic také žádný vlkodlak nezažil, alespoň ne u nás. Mohlo to být klimatickými podmínkami, nemuselo se to na nich tolik projevit.. *Když sám sebe poslouchá a uvědomuje si co říká, tak by si nejraději jednu pěstí dal.* Sice to může znít dětinsky a bláhově, ale už jsme tady zažily dost věcí abych o něj měl dostatečné obavy. *Na jeho hlase mu to bylo znát. Haldir jako „poslušný pejsek“ jen seděl a svým vylepšeným sluchem je poslouchal.* A nevím jak to vyřeším.. nechce se mi ho poutat, stejně by se z toho dostal jak by přešel do vlkodlačí podoby. *Jeho nárůst svalové hmoty byl při přeměně enormní a kdejaké pouta by to roztrhalo. Hlavně to nebyl žádný pes, žádné zvíře. Byl to jeho společník. V jeho slovech mohla nalézt pár emocí. Jedním s nich byl v smutek, který byl zapříčen informaci o zimním slunovratu.* Tohle by byla až poslední varianta… taky by se mi nelíbilo kdyby mě někdo spoutal. Ne po tom všem co se mi tu přihodilo a tobě taky. *Jeho slova musela chápat až moc dobře. Až moc dobře musela vědět o čem to mluví. Krásným příkladem byl únos orky, který byl jeden z těch nejhorších. Tvrdá lekce a zážitek, kterému se v daný moment nedalo nijako bránit. Hlavou jen přikývl, na její slova ohledně čaje. Nevadilo mu počkat. Pokud teda nevadilo Auriel, že tady nejsou chvíli pobude. Skoro jako klasická návštěva. Jakmile si sedla mě stolu, tak ho překvapila její slova. Bylo to na druhou stranu celkem logické. Nevěděl o slunovratu, nevěděl o sušených houbách, takže musel mít nějaký jiný důvod za ní sem přijít. Opět se mu na chvíli sevřelo srdce, bylo obtížné si ho uvolnit hlubším nádechem.* Upřímně ani nevím kde mám začít. *Hlavu sklonil kousek do strany aby se vyhl i kdyby nechtěnému očnímu kontaktu.* Ohledně té noci… omlouvám se.. promiň.. *Řekl tichým hlasem, ale dostatečně hlasitě aby ho mohla slyšet a rozuměla mu.* To co jsem ti předtím řekl, tak to se tě zřejmě muselo dotknout… asi jsi čekala, že k tobě budu mít kladné empatie. Že k tobě něco budu cítit. Ano, cítil jsem. Uvnitř ale v tu chvíli probíhal boj mezi chtíčem a vychováním. Chtíč vyhrával. Chci tě. Mám tě rád tak jako nikoho jiného. Ani žádnou světlou elfku jsem neměl takhle rád. *Jeho matka byla výjimkou, kterou doslova miloval.* Pravdou je, že k tobě taky něco cítím. Po tom co jsem odešel, tak se mi myšlenky rozehnali do všech koutů v mysli, přišlo období lovu… museli jsme si jít shánět potravu, ale stále jsem na tebe myslel. Posledních pár dní jsem nedělal nic jiného než abych se napravil a abych tě našel. Od včerejška jsem tě hledal a předešlé dva dny jsem hledal odpovědi na otázky, které jsem si položil. *Není třeba vědět jaké otázky to přesně byli, ale pokud by to Auriel chtěla vědět, neměl by problém jí je říct.* Vím, že je to ode mě bláhové a že si tím nejspíš ne trvalo zavřu dveře do Meriwellu, ale Auriel. Nemohla by jsi být prosím se mnou? V tvé přítomnosti se cítím jinak. Cítím se uvolněný, cítím se svobodný. Moje vychování bude nějakou dobu vzdorovat, ale nakonec ho porazím. Snad. *To byl problém, snad. Pokud by ho neporazil… tak ani by nechtěl myslet na to nejhorší, ale situaci jí objasnit musel.* Pokud ne, tak bych spáchal jistý čin, který by to všechno napravil. *Možná mohla tušit o jaký čin by se mohlo jednat. Na jeho hlase bylo znát snad všechny smutné emoce, které teď cítil. I přesto, že Auriel seděla, tak on stáls hlavou skloněnou k zemi.*

*Počúvala ho a hoci mala stále nasadenú svoju masku, v očiach jej žiaril nehraný záujem keď hovoril o Meriwelle a o tom ako tam žili s vlkolakmi v mieri. Pre ňu existovali len v knihách tak ako aj upíri.. a pre neho to bola bežná súčasť života. Ich svety boli tak rozličné - a Auri si smutne uvedomila, že o tom jeho takmer nič nevie. Napokon len chápavo prikývla.* Spútanie by asi malo byť posledná voľba - ak Haldirovi veríš. *Súhlasila napokon s tým čo hovoril a potom len mykla plecom.* Tak či tak.. aspoň vieš, že sa niečo takéto blíží - Haldir tu určite nie je jediný vlkodlak.. Musíte si dať na seba v tie dni väčší pozor. *Hoci nechcela - jej hlas znel starostlivo. Samozrejme sa jej pocity voči nemu len tak nevytratili do luftu.. aj keď mala zlomené srdce, ranenú hrdosť a všetko okolo toho - stále jej na Elgaladovi záležalo a rozhodne nechcela aby ho vonku roztrhal nejaký vlkoš. Každopádne na jej ďalšie slová o tom prečo skutočne prišiel a ani o domovom predajcovi nereagoval s úsmevom, nedoberal si ju ani sa nezasmial. Bol vážny - vlastne tak ako vždy. Sklonil hlavu - už len toto gesto bolo niečo kvôli čomu sa Auriel rozšírili zreničky. Hrdý, svetlý elf ako on - skláňa hlavu pred obyčajným smrteľným dievčaťom. Na prázdno preglgla keď sa jej ospravedlnil a sústredila sa aby udržala svoju dôkladne nasadenú - nič neprezrádzajúcu masku. Srdce jej však pri jeho slovách bilo ako o preteky.* "Zrejme sa ma to muselo dotknúť? Zlomil si mi srdce! Takmer som ti darovala moju počestnosť - nechcela som nič iné len teba bez ohľadu na to, že to je nesprávne a ty... si odišiel." *Vrelo to v nej a pohľad jej stvrdol.* "Chtíč a vychovanie. To je len túžba a žiadostivosť.. nie hlbšia náklonnosť." *Pomyslela si nešťastne, no neskákala mu do reči - nechala ho ďalej rozprávať.. do tohto momentu ju ale stále nepresvedčil. Hovoril len o tom, že po nej túžil a, že sa v ňom bila jeho chtíš s vychovaním počas ktorého mu do hlavy vtĺkali, že ľudia nie sú o nič lepší než krysy. Jeho ďalšie slová však prinútili jej masku prasknúť... po jeho ďalších slovách sa už nedokázala tváriť, že je nad vecou, že ňou nelomcujú emócie. Priložila si prsty na ústa a zavrela oči nakoľko cítila, že jej do nich stúpajú slzy.* "Ach El.. prečo si mi nemohol povedať tieto slová v to ráno?" *V to ráno nepotrebovala počuť vyznanie lásky... len to, čo jej hovoril teraz, že ju chce ... že to čo ku nej cíti ešte ku žiadnej žene - elfke či smrteľníčke nikdy necítil. No on... sa tváril ako keby to pre neho nič neznamenalo.. Vďaka čomu sa v to ráno Auriel cítila tak využito a prázdne. Jej dni boli bezútešné.. myslela len na to čo sa stalo a srdce sa snažila obaliť do nových a nových vrstiev ľadu aby sa už nikomu nepodarilo jej ho znovu raniť. Nemala takmer, žiadne sebavedomie - bola na dne a keby nebolo Leonarda.. pravdepodobne by nedokázala čeliť Elovi teraz s hrdo vztýčenou hlavou. Leon jej opäť vrátil jej podupané sebavedomie a umožnil jej znova sa smiať - byť hravá a plná života. Zhlboka sa nadýchla, otvorila oči a slabo sa pousmiala keď ju poprosil aby bola s ním, no úsmev jej pohasol pri slove "snad".* "Snaha sa tiež má ceniť, mala by som oceniť to, že ku mne chce byť úprimný.. no fakt, že si nedôveruje vo svojej snahe už teraz - to je bolestivé a znepokojivé." *Objala si rukami hrudník pretože mala pocit, že sa jej vnútro roztriešti.*  Vážim si tvoju úprimnosť, no predtým než sa ku tomu celému vyjadrím. Chcela by som vedieť aký čin myslíš.. a tiež ma zaujímajú tie otázky, ktoré si si položil. *Šepla napokon a dívala sa mu pri tom do tváre či už jej pohľad opätoval alebo nie. Tieto odpovede potrebovala vedieť.. už sa nesnažila pretvarovať - mala problém s dýchaním, pokúšala sa upokojiť. Mohol vidieť v jej očiach všetky tie emócie.. strach, že jej znovu ublíži, neistotu, zmätok, no aj obdiv a aj tie city, ktoré voči nemu cítila. Už to však nebol rovnaký odovzdaný, zamilovaný pohľad ako v tú noc a v to ráno - stále bola opatrná, chránila svoje srdce.*

*Samozřejmě, že předtím žil nějakou dobu v přítomnosti vlkodlaků. O upírech zatím pouze slyšel, ale věděl, že existují. Věřil v to. Pokud dokáží ve světě být stvoření jako jsou vlkodlaci, elfové či Orkové, tak upíři jsou také realistické. Po tom co si ho vyslechla, tak s jeho názorem souhlasila. Oba dva se shodli, že spoutání by měla být poslední možnost, která by zde měla být. Možná i po riskování jeho elfského života aby ho mohl zastavit. Haldir byl jiného názoru. Chtěl ochránit svého chráněnce za každou cenu a pokud by nebyla jiná možnost, tak by se nechal spoutat jen aby mu nijak neublížil.* Taky si budeš muset dát pozor. *Jeho hlas naopak ustaraně zněl. Věděl, že je silná, ale přesto proti vlkodlakům by neměla šanci. Možná proti jednomu. Maximálně. Proti více rozhodně ne a při nejhorším scénáři by mohla přijít i o život. Ještě než začala povídat si všiml prstů, kterými si zakryla svoje ústa. Opět v jejich očích mohl začít číst. Dokonce se v nich objevily i slzy. V jednu chvíli byl zaražen, ale uvědomil si, že to byla nejspíš reakce na jeho slova. Slova se jí evidentně dost dotkli. Po slovech, které věnovala ona jemu opět sklonil pohled. Chtěla vědět jaký čin by udělal což jemu bylo trapné jí to říkat. Srovnával to s vyděračstvím, nejspíš by nechtěla aby tu věc udělal, ale zatím není názor nezná. Taktéž chtěla znát otázky, které si pokládal, na které musel nalézt odpovědi.* Aby jsi to plně pochopila, tak ti musím prozradit další věc o elfech… u nás, v Meriwellu pro elfy je velice důležitý prvý noc, jejich první styk. My jsme sice styk neměli, ale už jsem cítil něco víc. To co jsme jeden druhému dovolily se nestává mezi přáteli. I tohle jsou důležité chvíle pro světlého elfa. V Meriwellu je vzácnost nalézt někoho kdo by měl styk s více než jednou osobou. V Meriwellu co jsem viděl… teda neviděl, tak nenalezneš žádný bordel. Myslím tím podnik. Samozřejmě najdou se výjimky, které měli styk s více osobami než jednou, ale to výjimky, odpad pro elfy. *Vysvětlil jí. Nemuselo to tak být všude, ale v její městě odkud pochází tomu tak bylo.* Co se týče toho činu, tak to není nic hrozného. Zmizel bych z tvého života a už by jsi o mě neslyšela. *Pokud by si dokázala spojit slova s těmi předchozími, tak by jí mohli napadnou dvě rozdílné věci. První je sebevražda nebo jít vstříc smrti. Prostě umřít, zmizet z tohoto světa. Druhá možnost byla odejít a už se nevracet. Celý svůj život žít nejde zašitý ve strachu, že bude navždy sám. I když to co ho učili v Meriwellu nebylo vždy dobré, tak tento jejich morální zvyk nebyl úplně od věci a chápal v tom jistou logiku.* Otázky byli prosté. Musel jsem nalézt odpověd za má smysl zaplést se se smrtelníkem. Z pohledu prostého světlého elfa je to bláhové a blbé, ale z mých očí je to kouzelné. Přemýšlel jsem za jak dlouho padne bariéra a za jak dlouho se budu moct vrátit domů. Jenže když je to bariéra několik let, tak je extrémně malá šance že zmizí za pár dní. Než zmizí, tak na svůj domov zapomenu. *Obrátil pohled na ní se smutkem ve slovech. Mohlo být i znát, že je mu po jeho domově smutno a že má blízko k slzám. Přesto svoje oči na chvíli zavřel.* Co když si už ani nevzpomenu na to jak vypadá moje město? Jak vypadá místo, kde jsem vyrůstal? *Otevřel oči. Slzy se mu dostali na povrch, ale snažil se to zakrýt. Svůj pohled opětovně obrátil směrem do země. Nechtěl aby ho viděla v jeho slabé chvilce. On byl muž, on by měl být silný, podle této ideologie.*

*Na jeho ustaranej poznámke sa len pousmiala a sklopila pohľad ku stolu.* Pripravujeme zásoby dostatočne dopredu... keď bude slnovrat, zabarikádujeme sa s Naiyirin tu v pivnici. Budeme pár dní potichu. Máme to celkom vymyslené - nemusíš sa báť. *Uistila ho a klamala by ak by tvrdila, že jej jeho starosť nelichotila. V momente čo sa Elgalad pustil do vysvetľovania elfských záležitostí - takmer nedýchala. Jeho slová mohli znieť trochu zmätočne, no chápala čo tým chcel povedať a trochu očervenela. Znamenalo to, že to - čo spolu zažili nebol z jeho strany len úlet. Toto o elfoch nevedela, možno keby to tušila - nedopadlo by to ráno tak zle, no teraz bolo už neskoro plakať nad rozliatym mliekom.* Kým som sa neocitla v tomto meste.. verila som, že tieto veci zažijem tiež len s jedným mužom - s manželom, ktorého mi vyberie matka. *Trochu sa pousmiala nad tou naivnou predstavou. Keby jej matka len tušila ako nemravne sa tu chová.. domov by sa už neodvážila vrátiť.* Domov je tam kde je tvoje srdce Elgalad, nikdy naň nezabudneš ak si ho budeš v srdci dobre strážiť. *Pousmiala sa aby ho trochu upokojila, no potom zvážnela a vrátila sa ku tomu pre čo sem prišiel. Išlo o ich budúcnosť. Auriel si na moment zahryzla do spodnej pery.* Bavme sa chvíľu hypoteticky. Čo ak bariéra zmizne? Ak je to tak ako vravíš a .. vybral by si si ma - bol by to zväzok na celý život. *Očervenela ešte viac a uprene sa dívala na stôl pred sebou.* Budeš sa chcieť vrátiť domov a .. tvoja rodina - obaja vieme, že by ma neprijali. *Nervózne sa pohrávala s prstami pod stolom a srdce jej prudko bilo.* A čo starnutie? Ľudia starnú raz tak rýchlo.. mal by si ma rád aj keby som už nebola mladá a krásna? *Na moment zavrela oči aby si dodala odvahu a roztrasene sa nadýchla.* Chcela som sa tváriť, že sa ma nedotklo to ako sme sa v to ráno rozlúčili. *Šepla napokon a zdvihla pohľad zo stola - pozerala sa mu teraz do tváre či už jej pohľad opätoval alebo nie.* No chcem byť ku tebe úprimná tak ako si ty ku mne. *Keď to povedala, na chvíľku sa odmlčala.* Nie si prvý čo o mňa prejavil záujem, no si prvý u koho som to chcela nechať zájsť ďalej.. a to aj napriek riziku, že sa spálim. Idealizovala som si to.. naivne.. teraz to vidím jasnejšie. To naše - odlúčenie po tej noci ma prinútilo rozmýšľať. Poznáme sa síce viac ako rok, zažili sme spolu temné aj svetlé chvíle, pravdou však, je že toho o sebe stále veľa nevieme. *Zažmurkala aby zahnala slzy.* Išli sme na to rýchlo.. ja - po posledných udalostiach... chcem spomaliť. *Nemyslela len to čo sa stalo medzi nimi ale aj medzi ňou a Castielom či Leonardom. Fyzická časť vzťahu bola pre ňu... cudzia a všetko komplikovala. Nevedela ako to má zvládať a vlastne sa v tom dosť topila.* S nikým som nezažila to čo s tebou El, chcem ťa spoznať lepšie a aj ty by si mal lepšie spoznať mňa predtým než.. sa pre mňa rozhodneš. Neviem si úplne predstaviť čoho všetkého by si sa vzdal keby si si ma vybral. No ak si to zvolíš - chcem aby si si bol tou voľbou istý, nechcem aby si ľutoval. Vieš, že ja neodsudzujem osoby na základe ich rasy, no nechcem aby sa na teba kvôli mne dívali v Meriwelle cez prsty. Stačí mi ako sa na mňa díva Haldir. Si elf, ja len smrteľník ... to je fakt ktorý nedokážem zmeniť.. kým som ťa nespoznala, nevnímala som rozdiely medzi rasami, no ty si mi ukázal odvrátenú stranu tejto mince. *Hlas sa jej zachvel.* Uvažoval si aj nad týmto všetkým? *Dlane sa jej potili, bolo ťažké to všetko zo seba dostať, no keď to už bolo von - cítila sa zrazu slobodnejšie.. už ju to tak neťažilo a nezožieralo z vnútra.*

*Nad úkrytem ani neměl možnost přemýšlet. Do teď nevěděl, že tu něco takového je. Svět lidí je pro něj stále překvapující i po té době co tu je. Ani teď v rychlosti mezi řečí ho nenapadá, kde by měl mít tvůj úkryt, kam by se měl schovat a kam by měl utéct. Neměl žádný dům, kde by se mohl schovat, nebylo žádné místo kde by se mohl zabarikádovat a přečkat to. To co mu řekla ohledně jejího budoucího manžela vybraného její matkou ho zarazilo. Opět něco co neznal. Sice slyšel o zlepšování vztahů rodin prostřednictvím této cesty a této volby, ale nikdy tomu nevěřil. Myslel si, že je to pouze pohádka vymyšlená elfy pro pohrdání lidskou rasou. Těchto pohádek bylo víc. Bylo jich opravdu hodně a byli i daleko horší. Bude se muset naučit rozpoznat rozdíl, který je mezi nimi, která pohádka je pravdivou a která je pouze smyšlená lež ku prospěchu elfů. Když pak umluvila o domově, o tom, že je tam, kde je jeho srdce jo překvapila. V mnoha ohledech byla moudřejší než on, než spousta elfů. Na druhou stranu měla ještě nízký věk, takže se nemohla rovnat starším. Prozatím byla na dobré cestě. Měla pravdu v tom, že by to byl závazek na celý život, už to dokonce začalo. Ten závazek, který vznikl v tu noc. Z veliké části byl už rozhodnutý pro Auriel. Přece jenom, vzpomínky na jeho předchozí život jsou momentálně utlačované novými a už si ani tolik nepamatuje na to co je v Meriwellu. Jen má nějaké věci vžité a důležité věci, které musel vědět, tak si stále pamatuje a nemá v plánu o ně jen tak přijít. Pokojně jí poslouchal, občasně se na ní podíval a neskákal jí do řeči. Ani ho nepřekvapilo, když mu pak řekla, že není první kdo o ní projevil zájem. Na skvělou povahu, vypadá skoro jak elfka a kde kdo by se s ní mohl vytahovat. Nebyla to holka za kterou by se měl někdo stydět. Měla pravdu v tom, že se tolik neznají a neví toho o sobě tolik. To mohli jednoduše napravit kdyby oba dva chtěli, kdyby oba dva nebyli až za ušima podělaný strachy. Po nějaké chvíli není slova skončila. Měl možnost mluvit. Mohl se k tomuto všemu vyjádřit. Teda… spíš musel. Auriel zajisté chtěla odpovědi, zajisté chtěla vědět jeho pohled na věc a zjistit jak to má a co kvůli ní obětuje.* Netušil jsem, že tohle opravdu děláte. Do teď jsem to měl za lež. Jedna z mnoha elfských pohádek aby se mohli cítit skutečně vznešenější. *Trošku si povzdechl. Takový hrozný čin by v Meriwellu nebyl přípustný.* Tohle se u nás nedělá. Jedinec má právo se rozhodnout koho si vezme za partnera. Žádné předem domluvené sňatky ani nic takového u nás nebylo. *Kdyby to nebyla Auriel, tak by si nejspíš osobu před sebou momentálně dobíral, ale u Auriel to bylo jiné. Nechtěl jí ranit i když je možná stejného názoru, že předem domluvené sňatky nějakou ideální.* Popravdě ani nevím kde je mé srdce. V Meriwellu mě držela pouze má rodina, kterou miluju. Od doby co jsem tady jsem je neviděl a oni umřeli. *Řekl smutným hlasem a slzy se mu opět dostali do očí, tentokrát se na ní díval, jen měl pohled malinko sklopený dolů. Jako kdyby se přes stůl chtěl dívat na její břicho.* Jediné co by mě do Meriwellu táhlo zpět už tam není a přátele si můžu najít vždy a kdekoliv. *Tímto se sám neutišitel. Utřel si své slzy, které se mu vtírali do oka, které se mu vnucovali.* I kdyby bariéra zmizela, tak už mě stejně nic netáhne do Meriwellu takovou silou jako touha zůstat a být ti poblíž. Neříkám že bych se tam nechtěl podívat zpět, že bych nechtěl si připomenout svoje dětství, ale už bych se tam nechtěl vrátit. Jestli chceš, můžu ti říct i pár důvodů proč se nechci vrátit. *Jedním z nich byla ztráta rodičů a dalším byla touha zjistit o smrtelníků víc na vlastní pěst a nevěřit tomu co slyší. Svojí odpovědí jí odpověděl hned na několik otázek. Zda by se všeho vzdal, zda by to obětoval jen pro ní. I to, že by jí její rodina nepřijala. Teď už je to jedno, teď už by jí nedokázala přijmout webu kdyby to byla světlá elfka.* Víš, já tě mám rád ne kvůli tomu že jsi člověk ani kvůli tomu jak vypadáš. Já tě mám rád kvůli tvé povaze, kvůli tomu jak jsi mi otevřela oči, teda donutila je otevřít. To je ten důvod proč jsem si tě vybral. Proč chci s tebou zůstat na celý život. Jak tvůj, tak můj. I když umřeš na stáří, tak stejně na tebe budu myslet nebo…. Nebo umřu s tebou. *Těžko se mu tato slova vyslovovala, nikdy předtím je nevyslovil v podobnou chvíli.* Pokud chceš zpomalit, tak se poddám. Nechci tě do něčeho nutit, i tohle je tvé rozhodnutí, jestli chceš nebo nechceš. Ať je jakékoliv, tak já ho budu respektovat. *Měla pravdu holčina. Nemá pravdu o on s ní souhlasil. Měli by se spolu navzájem poznat než vlítnou na věc. Už teď to bylo rychlé na jeho elfské poměry kdy si elfové dávají skutečně na čas, kterého mají o dost více jak obyčejní smrtelníci.* Popravdě já se už rozhodl. To co jsme spolu dělali, tu noc.. to už bylo pro mě rozhodnutí. Věděl jsem, že se nemám jsem vrátit a proto jsem si podvědomě chtěl vytvořit zázemí. Je to možná sobecké, ale kdybychom oba neměli stejně city k tomu druhému, tak takhle daleko nezajdeme. Už se chci osvobodit. Chci se postavit na svoje vlastní nohy, nechci být závislý na Meriwellu a ani spoutaný s jeho osudem. *Při nejhorším, kdyby to Auriel vyžadovala by se zřekl i svých povinností a tradicím, které tam byli. Nechtěl se zříct citových pout, stále je to místo, kde vyrůstal, kde viděl naposledy své rodiče.* Uvažoval, byli to otázky, které jsem si taktéž pokládal. Možná proto znám odpověď. Z prstu bych si jí asi nedokázal vytvořit. *Pokusil trošku uvolnit atmosféru a uvolnit se sám. Nebylo mu to úplně příjemné, tato celá situace, která mezi nimi nastala. Pak si vzpomněl, že Auriel dala vodu na čaj, které si už nevšimla.* Dáme si čaj? *Trošku jí to připomněl.*

*Elgalad bol po jej slovách prekvapený a sama nevedela prečo mu doteraz neprezradila, že ju jej rodina za bariérou sľúbila nejakému neznámemu lordovi. Možno sa bála, že by ňou opovrhoval ešte viac? Predsa len ich prvé stretnutie v lese pri kamenných sochách sa nenieslo práve v priateľskom duchu. Keby jej vtedy niekto povedal, že jej jedného dňa ten namyslený elf bude vyznávať city - asi by sa dobre zasmiala a poslala by dotyčného za nejakým felčiarom. Auriel niekedy uvažovala, že za touto bariérou nestojí žiadny mág .. ale, že ju zoslali bohovia aby sa mohli baviť na útrapách jedincov, ktorí sa v pod ňou ocitnú. Preto všetky tie nástrahy, preto tá soška Volosa a na pár hodín vzkriesený učiteľ filozofie pán Williams... dávalo by to zmysel. Možno sa odtiaľto človek dostane ak bohov dostatočne pobaví alebo ak im preukáže, že už je hodný dostať sa spod bariéry preč. No to .. to boli opäť len jej fantázie. Počúvala Ela ako jej hovoril, že medzi Elfami sa dohodnuté zväzky veľmi nenosia a, že si môžu zvoliť po svojom boku toho koho naozaj milujú. Dávalo jej to zmysel s ohľadom na to čo hovoril predtým, že elf má zvyčajne jedného druha na celý život - a, že ten ich život je naozaj dlhý. Bolo to romantické, obdivuhodné a .. Auriel pri jeho ďalších slovách s ohľadom na toto všetko čo jej už povedal celkom onemela. Jeho slová: I kdyby bariéra zmizela, tak už mě stejně nic netáhne do Meriwellu takovou silou jako touha zůstat a být ti poblíž. Tie ju absolútne odrovnali, cítila ako jej zovrelo srdce - srdce, ktoré bola rozhodnutá chrániť a už nikdy nikomu len tak ľahko nedarovať. V tomto momente však bola úplne hotová tým ako sa pred ňou otvoril.. niečo tak krásne jej ešte nikto nepovedal. El sa kvôli nej bol ochotný vzdať svojej rodiny, svojho života - všetkého čo poznal. Cítila ako sa celá chveje, srdce jej takmer vyskočilo z hrude a do očí sa jej tlačili slzy dojatia. Povedal, že pokojne spomalí ak bude chcieť - hovoril všetko správne, mala pocit, že je úprimný, že je otvorený.. a pocítila výčitky svedomia, že zatiaľ čo on uvažoval nad tým ako sa vzdá Meriwellu, života, ktorý poznal - ona sa pokúšala na neho zabudnúť v náručí Leonarda. Áno, mala síce zlomené srdce a potrebovala zdvihnúť si sebavedomie, potrebovala cítiť, že je chcená no ... bolo v tom len to? Bolo to len pobláznenie, len Leona využila alebo tam bolo viac? Poznala ho príliš krátko na to aby sa dalo hovoriť o láske, no nebol jej ľahostajný. Nebolo to ako s Castielom.. A ak by mala Auriel rozmýšľať logicky - jediná správna voľba pre jej budúcnosť bol Leonard. Človek, smrteľník ako ona a šľachtic - ak by spadla bariéra, mohla by sa s ním vrátiť domov jej matka s otcom by ich privítali s otvorenou náručou.. rovnako ako jeho rodina. Mali by veľkú svadbu, bola by to ľahká cesta ... a určite by s ním mala krásny život. Život plný smiechu, lásky a dobrodružstiev.. napokon spoločné deti a zostarli by spolu ruka v ruke. Nemusela by riešiť to, že zatiaľ čo ona bude starnúť jej milý - El bude stále krásny a mladý. Nemusela sa obávať reakcie rodiny, toho kde budú žiť a či vôbec budú mať spolu deti. No ... ľahká cesta nebola vždy tá správna. To čo cítila ku Elovi nebolo len pobláznenie, nebolo to náhle nečakané vzplanutie ako pri Leonardovi ... to čo cítila ku Elgaladovi v nej rástlo pomaly, silnelo to s každým ich spoločným stretnutím a dobrodružstvom, s každým jeho úsmevom, gestom - videla ako pri nej rastie - po psychickej stránke neskutočne napredoval. Videla aké robí pokroky a túžila byť pri ňom, chcela byť s ním... napriek všetkému a všetkým. Elgalad však už raz zradil jej dôveru ... a veľmi jej ublížil keď sa v to ráno pred ňou emocionálne uzavrel. Nechcela niečo také zažiť znova. Jeho slová boli sladké ako med, lahodili jej duši a nútili ju konať iracionálne - jej srdce chcelo Elgaladovu lásku.. chcela sa postaviť, objať ho, pobozkať a byť len jeho. No - teraz ju našťastie nerozptyľovala jeho blízkosť a teda jej rozum radil zachovať si chladnú hlavu a overiť si či svoje slová myslí Elgalad vážne. Či to nie je len krásna rozprávka a či ráno neprinesie opäť len smutné rozlúčenie.* Ah, Iste. *Zažmurkala keď jej pripomenul, že im robila čaj a chvatne sa postavila. Bola v rozpakoch, potili sa jej dlane, žalúdok mala ako na vode... keď jej lásku vyznával Castiel - necítila ani za necht toho čo teraz. Napriek tomu sa však nútila byť rozumná.. už nechcela skočiť do toho bezhlavo. Bála sa ďalšej bolesti. Nabrala im obom čaj do šálok a napokon na stôl okrem nich položila aj malú nádobku s medom.* Nech sa páči. *Šepla roztržito a takmer jeho šálku rozliala lebo sa jej triasli ruky. V jej vnútri zvádzal boj jej rozum a jej srdce - bola to celkom vyrovnaná bitka.* El, ja ... ďakujem, že si bol tak statočný, že si sem prišiel a otvoril mi svoje srdce. Verím, že to čo mi hovoríš myslíš vážne a ... ja. *Zaváhala, nevedela nájsť vhodné slová, bála sa odhaliť všetko to čo sa v nej odohrávalo, no musela byť ku nemu úprimná - zaslúžil si to.* Rozum mi vraví aby som bola opatrná ... je to ťažké keďže moje srdce si si už vzal. *Spomenula si na to ako Leonard povedal, že jej srdce ukradne z rúk jej nápadníka a v tejto chvíli vážne pochybovala, že by sa mu to mohlo podariť.* Medzi ľuďmi... pred zväzkom prebieha dvorenie. Počul si už o tom? *Opýtala sa ho a s rozpačitým úsmevom zdvihla ku nemu ruku, chcela ho chytiť za dlaň - ak by jej to dovolil.* Nechcem aby si sa vzdal všetkého čo poznáš a čo si doteraz miloval kým nebudeš o mne vedieť všetko. *Prehovorila a na moment si zahryzla do spodnej pery.* A ja chcem vedieť všetko o tebe. *Pousmiala sa a pozrela sa mu do očí.*

*Vypadala překvapeně po tom co jí řekl předchozí slova. Netušil čím to mohlo být, jediné co ho napadlo byla upřímnost. Má ráda upřímnost? Nebo je za tím něco víc? Třeba to jak se k ní chová? Jako elf sražený láskou, která mezi nimi náhle vznikala, nejspíš se jí líbilo jeho chování a jeho názory. I on cítil, že se k sobě takřka dokonale hodí, jen kdyby byli stejné rasy, bylo by to perfektní a nikdo by na ně neměl. Naštěstí mu Auriel otevřela oči a on zjistil, že není důvod dělat rozdíly mezi rasami. Nikdo neovlivní jak se narodí, ale i tak to někteří nechápou. Jedním z nich byl i Elgalad, který z počátku Auriel opovrhoval, ale nakonec je do ní blázen. Možná se časem změní úplně, možná časem se změní chováním a nebude už připomínat elfa. Teda pokud neukáže svůj vzhled, to pak bude každý akorát tak zírat kdo to je a jak je možné, že někdo jako povýšenecký elf se chová jako člověk. K tomu ovšem vedla dlouhá cesta, kterou musel ujít. Sice se moc nechce měnit, nechce měnit svůj názor, ale nějak podvědomě chce. Chce mít krásný obrázek u Auri a v jejích očích. Chce být tím lepším už jen kvůli ní a když bude opovrhovat lidmi, tak tím bude z části opovrhovat i Auriel což nechce. Nechce jí ranit, chce jí udělat šťastnou. Nejradši by jí utřel slzy, ale byla na druhém konci stolu a přišlo mu nevhodné se přes něj natahovat. Kdyby seděl vedle ní, tak by mu to nevadilo a klidně by to udělal. Pak už jen podávala čaj, viděl jak se jí třásly ruce, málem by ten čaj vylila, a tak jí pomohl. Chytil ten daný šálek čaje a s pomocí ho mohla položit na stůl před něj.* Děkuji. *To proč se třásla možná chápal. Mohlo to být způsobeno stresem, adrenalinem, které tělo vypustilo do krve, které mohlo být vypuštěno tím co jí řekl. Je to dost možné, jiné vysvětlení ho nenapadá. Věděl že ho má ráda, tak jako on jí, takže je to i dost reálné.* Není to o tom, že bych byl statečný. Jen jsem chtěl se omluvit. To, že jsem ráno byl jiný než večer před spaním tě nejspíš ranilo.... Dost ranilo. Mám tě rád natolik, že bych nemohl s tím vědomím žít aniž bych sám s sebou neopovrhoval, tak jako jsem opovrhoval s tebou při našel prvním setknání. *Během toho si vzpomněl i na děj její prvního setkání. Nebylo to něco co by se na jejich první setkání úplně hodilo. Prakticky jí v ten moment zneužil což ho v tu dobu ani netrápilo. Svědomí sice čisté neměl, ale dokázal by s tím bez problému žít. Po čase by na to jistě zapomněl pokud by mu to nikdo nepřipomněl. No, teď na to už nezapomene, vzpomíná si na to jak se poprvé setkali, jak poprvé strávily společnou noc.* Jestli chceš, tak ti dám tvé srdce až mi vrátíš to mé. *Oplatil jí její kompliment, kterou následně doprovodila její otázka. O dvoření, neboli klanění.* Samozřejmě, možná to máte trošku jinak než my, ale u nás se elfové ucházejí o ruku každé elfky. Každá elfka musí vědět, že o ní je skutečný zájem ze strany jednoho elfa, kterého si vybere na celý život. Samozřejmě existují výjimky, ale i pro elfky z nižších vrstev jako jsou poddaní se elfové dvoří. Nechceš mi říct o tom jak je to u vás? Třeba to je jinak a já budu o něco chytřejší. *Pokud by chtěla, tak může, ale nemusí to říct a rozvést. Pak si jen nechal chytit ruku. To doprovázeli další její slova, která ho dojala.* Abych řekl pravdu, tak nemám moc čeho se vzdát. Rodiče nežijí a jejich rodiče neznám. Kamarádů jsem měl dost, ale kamarády si člověk vždy najde jiné, není to smlouva, není to slib a ani nějaký závazek. Je to jen jakéci křehké citové pouto, které se dá lehce přetrhnout a nahradit. Elfové v mladém věku jsou stejní jako lidé či Orkové, alespoň co se týče přátelství a projevování citů vůči jiným jedincům stejné rasy. Přece jenom dva roky je dost dlouhá doba na to aby člověk zapomněl na jednoho kamaráda, kterého může nahradit. *Trošku zasmutněl, dva roky bylo opravdu dost i pro opravdového přítele, kterého mimochodem neměl.* Jak jsi na tom ty a tvoje rodiče? Máš v plánu se vrátit domů až padne bariéra? *Optal se jí zvědavým hlasem. Odtrhl svojí ruku a vzal si mezi své dlaně šálek čaje, který držel oběma rukama. Pofoukal a malinko si usrkl. Ještě to bylo celkem horké, takže si nechtěl spálit ústa.*

*Pri tej vete o opovrhovaní a o ich prvom stretnutí sa musela neveselo pousmiať. Očividne nebola jediná čo to mala aj napriek toľkému času stále v živej pamäti. Očerveneli jej líčka keď povedal, že jej vráti srdce ak mu ona vráti to jeho. V tomto momente sa cítila ako postava z nejakého románu a dúfala, že tento ich príbeh bude mať šťastný koniec. Elgalad dvorenie poznal - zaujímali ju rozdiely u elfského a ľudského dvora, každopádne rada bola na nej aby mu ich zvyky priblížila.* Rada by som sa za rodičmi vrátila. Hoci sa bojím ich reakcie keď... no už nie som rovnaká. *Naprázdno preglgla.* Dúfam však, že ma milujú dosť na to aby ma prijali takú aká som. *Keď to povedala povzdychla si a potom sa zamyslela nad tým ako mu priblížiť ľudské dvorenie u šľachty.. Vlastne klasické dvorenie, ktoré poznala sa v ich prípade praktizovať nedalo a ani by to nechcela.* Vieš, dvorenie u ľudí z vyšších vrstiev je.. značne ovplyvnené našimi rodičmi. To moja matka rozhodovala o tom či je nápadník vhodný na to aby som mu venovala pozornosť. Nápadníci chodili do nášho sídla, no nikdy som so žiadnym nestrávila veľa času a už tobôž nie osamote. Rodina nápadníka, zväčša matka ... no prihadzovali ponuky... ako keď kupuješ plnokrvníka. Bola som takmer ako kus mäsa. *Smutne sa usmiala nad tým aké "hlúposti" riešila v minulosti. Zdalo sa jej to tak ďaleko ako keby to bolo v inom živote.* Moja matka Maeryn bola prísna, nestačilo, že bol dotyčný nápadník bohatý ani aký mal rodokmeň, nezáležalo na tom či som ho videla, či sme sa vôbec rozprávali.. na osobné stretnutia nedochádzalo často a vždy to bolo v spoločnosti našich matiek či aspoň komorných. Rozhovory boli povrchné, ak vôbec boli.. väčšinou za nás rozprávali naše matky. *Opäť sa trochu neveselo zasmiala a zmenila hlas pri tom ako sa snažila napodobniť svoju mamu.* Auriel miluje hru na klavíri ah, keby ste ju počuli ako nádherne hrá a spieva. *Opäť zmenila hlas kedy napodobňovala matku jej nápadníka.* Oh vskutku? To je náhoda! Môj syn miluje klavírne sonáty. *Prehovorila pobavene a potom si povzdychla a už rozprávala normálne.* Naše matky si tam švitorili a my sme pri tom s tým chlapcom sedeli oproti sebe za stolom a celým bytím sme sa snažili tváriť, že tam chceme byť. Vtedy som sa tak trochu naučila čítať myšlienky. *Uškrnula sa.* Zvládla som z jeho pohľadu odhadnúť či sa mu páčim, či sa naozaj zaujíma alebo či je v myšlienkach niekde úplne mimo. *Ako to povedala pozrela sa do očí Elgalada a uvedomila si, že pohľad akým sa na ňu pozeral .. taký zatiaľ videla len u Castiela.* Musíš vedieť, že každý pohyb, pohľad, žmurknutie nádych.. všetko som to cvičila pod dozorom matky celé hodiny, dni či týždne. Podľa toho čo za nápadníka to bolo. Čím vyššie postavený bol tým rafinovanejšie divadielko sme nacvičovali. Boli takí, ktorí mali radi skôr plaché dievčatá čo klopia oči k zemi a sotva im pohliadnu do tváre. A potom boli takí, na ktorých ma matka učila ísť inak. *Posmutnela.. toto už raz vysvetľovala Casovi - zdalo sa jej to tak dávno!* Tak či tak bolo to divadlo.. všetko bolo umelé, povrchné - hlavne aby som priveľmi neprejavila svoje ja. Dôležité bolo nedávať najavo názor ktorý by sa nestotožňoval s názorom môjho nápadníka. Ah.. toto neboli práve najšťastnejšie momenty môjho života a rozhodne by som nechcela aby to bolo medzi nami takéto. Uhm.. najradšej som preto mala pri dvorení tanec. Počas tancovania na bále či plese - sa matka aj komorné dívali len z diaľky a rozhovor bol počas tanca voľnejší. Samozrejme malo to isté pravidlá, no vtedy som najrýchlejšie prekukla skutočný charakter môjho nápadníka aj jeho postavu. Takže.. dvorenie o ktoré mám záujem .. no bola by som rada ak by to bolo hlavne o tomto.. rozhovory, aby sme vedeli ako ten druhý premýšľa.. a uhm. Aké je dvorenie u Elfov? Čo robíte keď sa uchádzate o ruku nejakej elfky? *Opýtala sa ho zvedavo.*

*Bylo na ní vidět, že zřejmě nemá dostatek odvahy na to aby dokázala právě jít za svojí matkou a říct, že je konečně doma, kdyby tu nebyla ta bariéra. Nejspíš by se snažila někam schovat, nebo by zneužila někoho jako opěrný bod, který by jí pomohl nabrat nějakou odvahu.* Určitě tě budou milovat stále.. Určitě si o tebe dělají starosti. *Výraz se mu změnil na starostlivý, chtěl jí nějak pomoct i když mohl jen psychicky, stále to bylo to nejlepší co může v této situaci udělat. Pak začala s vysvětlováním. Nedostal skoro ani chvilku na to aby jí nějak odpověděl, nebo se jí nějak podrobně zeptal. Nedostal, a tak mu zůstala jen jediná možnost. Tou bylo v tichu sedět a poslouchat.* To nezní něco co by se někomu líbilo, když nepočítáme ty matky. *Pověděl trošku smutně po tom co mu to dovysvětlila a prozatím skončila se svým projevem.* Tak to jsi asi ráda, že nemusíš furt dělat co se ti řekne a můžeš si o svém osudu rozhodovat sama, ne? *Optal se zvědavě. Její odpověď sice odhadoval, ale přece jen se chtěl přesvědčit o tom, jak je dobrý v tipování. Když mluvila o tom, že se učili nějaké postoje, nějakou tu mimiku a celkově řeč těla, tak si vzpomněl na to, jak z ničeho nic někdy v jejích očích nedokáže nic vypozorovat. Mohlo to být způsobené tímto? Nebo něčím jiným?* Takže... to že ti někdy nemůžu z tváře vyčíst pocity, tak je způsobené předešlou výchovou a nějakými nácviky? *Optal se zvědavě. Chtěl vědět čím to je a lepší možnost než tato, která se mu sama ukázala snad ani neexistuje. Neměl jí promarnit!* Přede mnou si nemusíš na nic hrát, přede mnou můžeš být sama sebou, já tě nebudu odsuzovat. *Snažil se jí trošku uspokojit. Měl pocit, že nebyla úplně nadšená z minulého života a to se projevilo do její mluvy. Snažil se i natáhnout své ruce aby ty její chytil. Pokud se samozřejmě nechala. pokud ne, tak nevadí, stáhne své ruce zpět. Chtěla vědět jak vypadá dvoření u elfů. Měla právo to vědět, on se jí zeptal na to samé a ona mu odpověděla.* No.. dvoření u elfů.. *na chvilku se zamyslel, chtěj říct, že je to normální, ale to je z jeho pohledu. Z jejího bylo normální dvoření u lidí čemuž on trošku nerozuměl. Pochopil jí, jen nerozuměl jak může takhle někdo svojí dceru vychovávat a vést. Ta dcera nebude s velikou pravděpodobností umět ani vařit. Bude to žena k ničemu, jen na krásu.* je jiné než u vás.. U nás se Elf snaží získat přízeň Elfky svým chováním. Nic nepředstírá, na nic si nehraje. Je v tu chvíli vždy upřímný. Nevím čím to je, možná za to mohou geny. *Na chvilku se opět zamyslel. Snažil se přijít na něco jiné proč by si elfové neměli na nic hrát před elfkami. Na nic ale nepřišel.* U nás jsme všichni jako taková rodina, takže v rámci světlých elfů je jedno kdo se o koho snaží. Nevím jak u vás u lidí, ale u nás pokud si elf s elfkou padnou do oka, tak chodí spolu na lov jídla či temných elfů pokud jsou oba dva dost zkušení. Bojují bok po boku. Dělají společné aktivity spolu. Jsou jako sourozenci, kteří společně tráví chvilky. Pokud to ovšem jednomu z těch dvou nevyhovuje, tak to ten druhý pozná. Pozná, že je něco špatně a v dobrém se rozejdou. Někdy to v dobrém není a záleží na povaze každého jedince, ale většinou je to bez problému. *Zastavil se aby nabral dech, pak opětovně spustil.* Pokud si ty dva sednout perfektně do oka, tak není řeč o tom zda je to rozumná volba nebo ne. V tomto jsme primitivové, ale všem to vyhovuje. U nás si nehrajeme na žádné třídy ani společenské postavení. Samozřejmě je to i u nás. Král není stejný jako ostatní, má nějakou autoritu, nějaké postavení, ale v běžném životě to nehraje roli. Všichni světlý elfové jsme si rovni. *Konec. Dopověděl svá slova a upřeně se díval na Auriel.* Učili tě doma vůbec vařit? nebo nějaké domácí práce? Nebo vlastně něco kromě umět se usmívat a tvářit se tak jak protistrana chce? *Optal se jí opětovně zvědavě.*

*Páčilo sa jej keď znel zrazu starostlivo.. bolo to bláznivé, to čo sa tu práve odohrávalo. Mala sa chuť uštipnúť či sa jej to nesníva. Po jeho slovách sa trošku pousmiala nakoľko si spomenula na vtipnú príhodu, ktorú jej rozprával Leonard. Ten si tiež užil s matkami potencionálnych neviest svojho brata nemalé patálie.* No.. podľa mňa je to skoro ako nejaký druh športu. Súťažia, ktorá uloví najlepšiu, najkrajšiu nevestu či najlepšieho, najbohatšieho zaťa pre svoje dieťa. Ťažko sa to opisuje keď si to nezažil, no je to ako... ah obzerali si ma ako výstavný kus, akoby som bola len drahokam, ktorý by sa hodil do ich rodinnej zbierky. *Zľahka pri tom potriasla hlavou.* Táto časť môjho minulého života mi nechýba. Páči sa mi, že si môžem vybrať čo si oblečiem, koľko budem jesť... a kedy pôjdem spať. *Trochu nervózne si založila prameň vlasov za ucho a roztržito zažmurkala predtým než sa mu pozrela do očí.* Musí ti to prísť šialené.. no až tu vo väzení som zistila čo je to sloboda. *Pousmiala sa a keď ďalej hovoril a položil jej otázku ohľadom toho ako sa pred ním uzavrela .. vtedy mierne očervenela.* Uhm... áno, sú na to techniky. Keď mlčíš či hovoríš ... tvoja mimika v tvári často prezrádza na čo skutočne myslíš.. sú to drobné pohyby očami, žmurknutia... je ťažké to ovládať, no keď sa to naučíš - je to užitočné. Už mi to tu pár krát zachránilo krk. *Prehovorila popravde a keď jej povedal, že sa pred ním nemusí na nič hrať - placho sa usmiala a nepatrne prikývla.* Dobre, budem ku tebe úprimná. *Súhlasila a ďalej hltala každé jeho slovo ohľadom dvorenia, ktoré u elfov prebiehalo. Nechala ho dohovoriť a bola prekvapená, že počas celého toho dvorenia ani raz nespomenul svadbu. Mali vôbec niečo také? Už-už sa na to chcela opýtať keď v tom sa na ňu zvedavo zadíval a opýtal sa jej na to či ju doma učili nejaké domáce práce.* Nie, to nie. Do kuchyne som mala zakázané chodiť. *Zasmiala sa a povzdychla si.* Na všetko sme mali služobníctvo, od správnej Lady sa neočakáva žiadna práca.. len vychovávanie detí, popíjanie čaju s inými dámami, prechádzky, čítanie kníh.. niektoré maľujú či jazdia na koni, no to už sa pokladá za bohémstvo. Správna manželka nesmie zatieniť svojho muža, takže pri vystupovaní je krok za ním a je tichá. Proste taký živý interiérový doplnok. *Ako to povedala - pozrela sa na strop a spomenula si na Reiliho a na to ako jej rozopínal šaty.* Ešte aj oblečenie u šľachtičien spoznáš podľa toho, že sa sama z neho nevyzlečie a ani si ho sama neoblečie. Proste potrebuješ pomôcť lebo zapínanie je na mieste kde nedočiahneš. To je symbol bohatstva. *Pozrela sa znova na Elgalada.* Všetko od varenia, šitia, zakladania ohňa, po lov, zbieranie húb a byliniek, či pestovanie plodín .... všetko som sa naučila až tu. *Mykla plecom s previnilým úsmevom.* Musím povedať, že varenie mi veľmi nejde, vždy si radšej vezmem do ruky meč než varešku. *Hlesla pobaveným hlasom čím naznačila, že by radšej robila žoldáka, ktorý by zabíjal príšery za zlato než aby niekde v hostinci varila v kuchyni.* Uhm... každopádne vaše dvorenie prebieha rozhodne lepšie než to naše. *Prehovorila napokon a uvažovala ako sa ho opýtať na svatbu, či niečo čo by sa u nich na to podobalo, no nechcela aby to vyznelo.. že by to chcela. Teda chcela len nie teraz .. teda...* Čo všetko je dovolené počas dvorenia? Aj to čo sme robili.. v ten večer? *Opýtala sa ho tichým hlasom a dívala sa pri tom na hrnček s čajom. Zdvihla ho ku perám a napila sa kým jej na to odpovedal. Mohol si všimnúť, že je v rozpakoch, nesnažila sa to zakryť.. bola autentická tak ako chcel.*

*Shodli by se na tom, že El skutečně asi nebude vědět, jaké to je být výstavný kus, jaké to je být pouze něčím majetkem a jaký to může mít vliv na danou osobu. Sám by to podle vyprávění a podle toho jak moc živě si to dokázal představit nechtěl zažít. Dokáže se ovšem vcítit do něčí kůže, takže jí z velké části chápe. Neměl na to moc co odpovědět, nenapadla ho žádná otázka a ani žádná reakce, kterou by mohl naznačit, že s ní souhlasí a že chce pokračovat v rozhovoru. Jen přikývl hlavou, aby viděla nějakou reakci a že je myšlenkami stále zde a ne někde v oblacích.* Živý drahokam do rodinné sbírky? To je neslušné. *Pomyslel si v duchu sám pro sebe. Kdyby to odpověděl, tak by nejspíš konverzace stejně nikam nepokračovala, ale spíš by se přešlo na jiné téma, nebo by bylo hromové ticho. Pak spustila ohledně technik tváření se a dávání najevo emocí přes pohled. Před obličej, pohyby rukou a vším tím. * Takže hádám, že to umíš ovládat, že? Když jsem předtím to ráno odpověděl, tak se tvůj pohled změnil. Najednou jsem nedokázal určit nic s přesností. Nevěděl jsem na co myslíš i když před tím, než jsem ti odpověděl jsem mohl v tobě číst skoro jako v otevřené knížce. *Pousmál se pak nad jejími slovy, že bude k němu upřímná. Upřímnost je vždy vítána. Vždy je upřímnost nejlepší volba ať už je to zničující upřímnost, nebo láskyplná. Vždy se to dá zformovat tak aby to bylo co nejlepší pro toho daného člověka, ke kterému hovoří.* Tak to by mě nebavilo, celé dny nic nedělat, když je žena bezdětná. I když by si ženy uspořádali čajové sezení, tak o čem by si povídali, když žena celé dny může číst, nebo se starat o dítě? Či jen chodit na procházky. *Trošku mu jí bylo líto. Byl na jednu stranu rád, že se sem Auriel dostala. Kdyby se sem nedostala, kdo ví jak by skončila.* Živý doplněk by měl mít teda víc možností. Když jsou pár, měli by si být rovni a oba dva být vidět stejným způsobem. Oba dva aby byli stejně známý a ne jenom jeden. Jaká je pak šance, že tě ten člověk podvede? *Řečnicky se jí optal. Na to ani nemusela odpovídat, popravdě Elgalad ani neplánoval, že mu odpoví. Nebylo to na seznamu. Pokud ale chtěla, mohla, nebrání jí v tom. Když pak spustila o těch šatech, měl pocit, že je žena spíš uvězněná, že je to spíš otrok než manželka.* Takže manželka je něco jako otrok? Uvězněná v šatech, které si nemůže vysvléknout? To mi spíš projde jako úděl otroka. Úděl někoho, komu by se nemělo dostat svobody. Každý by se měl se svobodou narodit s tím, že s ní může naložit jak chce. Může i o ní přijít. *Je to jak říkal. Narodit se do zajetí není něco dobrého. Je to spíš zlého. To dítě za nic nemůže a stejně je v zajetí. Tak jako ona, tak i děti temných elfů se rodí přímo do zajetí s čímž on vysloveně nesouhlasí. To je jedna z mála věcí, kterou by změnil z své rasy.* Pokud chceš, tak můžeme někdy uvařit něco společně. *Sice taky neměl moc rád vaření, ale meč si místo vařečky opravdu nebral. S mečem nebyl kamarád, raději si vzal do ruky luk a šípy na což měl jako světlý elf přirozeně talent.* V době dvoření je dovoleno prakticky všechno. Nic nemáš protizákonné. I to co jsme spolu dělali. Jen morálně to není na místě a pokud se to dostane na povrch, tak je dotyčný vyvrhel společnosti, skoro nikdo ho pak nepřijme. Když nad tím uvažuju, já už jsem taktéž vyvrhel. *Odpověděl jí pobaveným hlasem. No.. bylo v něm slyšet trošku smutku, smutek z toho, že jde proti morálním zásadám své rasy. Mírně se pousmál když si všiml, že je v rozpakách, ale nijak na to nereagoval. Svého čaje si opětovně usrkl.*

*Keď sa jej opýtal či to vie ovládať, nevinne zaklipkala mihalnicami a na perách sa jej usadil nežný úsmev. Jej výraz sa tak razom zmenil - pôsobila ako bábika, vyzerala zraniteľne, krehko - očami priam dychtila po tom aby ju niekto ochránil pred celým svetom.* Viem. *Šepla napokon a týmto malým predstavením mu vlastne odpovedala. Potom nechala nevinný pohľad aj nežný úsmev zo svojej tváre zmiznúť.. a tvárila sa trošku rozpačito a "normálne" tak ako predtým.* Matka bola v mojom učení precízna.. ona je dosť perfekcionistka. Neveril by si ako dokáže čítať v ľuďoch. Niekedy som si myslela, že je čarodejnica a vie čítať myšlienky. *Prehovorila tichým no pobaveným hlasom.* Aj preto bola taká prieberčivá .. žiadny z nápadníkov, ktorí sa uchádzali o moju ruku nebol dosť dobrý - nie pre ňu. Čítala v nich a - hoci rodičia chceli aby som sa dobre vydala, matke záležalo aj na tom aby som bola šťastná. Nedala by ma niekomu len preto, že ponúkne najviac. *Keď tieto slová vyslovovala uvedomovala si ako to znie.. skoro až barbarsky. To dávanie, bratie - akoby bola väzeň v zlatej klietke.* Nuda to nieje, no je to otravné.. Je toho dosť čo sa dá robiť, divil by si sa koľko plánovania, nakupovania a vybavovania je nutné keď chceš usporiadať len malý ples či večeru vo vyššej spoločnosti. Zariaďovanie sídla, staranie sa o záhrady, do toho čítanie kníh a sledovanie najnovších klebiet z dvora. Vychádzky za krajčírmi, kníhkupcami, a rôznymi kupliarmi drahých látok a parfémov. Kaderníčky... hudobníci, do toho hodiny tanca, šermu ... program je to dosť nabitý. Mala som vždy naplánovaný každý jeden deň úplne do detailu. Žiadny voľný čas.. hoci mama bola na mňa dobrá a nechala mi čas v knižnici dlhší než mávajú iné mladé slečny. *Keď to povedala trochu si prehrabla vlasy a pozrela sa na neho.* Nikdy som nemala priateľov, nemala som na to čas.. povedz mi o tých svojich z Meriwellu. Kto bol tvoj najbližší priateľ? Ako ste sa spoznali? *Zaujímala sa a bola naozaj rada, že Elgalad nevnímal ženu len ako okrasu. Usmievala sa na neho a placho prikyvovala. Potom jej povedal, že môžu niečo navariť spoločne a to sa jej úsmev rozšíril.* To by mohlo byť zaujímavé, predpokladám, že kuchyňa elfov sa skladá hlavne zo zeleniny, rôznych plodov a šalátov. *Prehovorila - niečo o elfskom stolovaní pochytila ešte v Pelagione, zdalo sa, že väčšina z nich opovrhovala mäsom - hlavne "špinavým" ako napríklad bravčové či hovädzie. Jej to však vyhovovalo - tiež uprednostňovala skôr zeleninu, strukoviny a huby než mäso. Zvieratká mala radšej živé... úsmev jej však z pier zmizol keď o sebe Elgalad povedal, že je vyvrhel. Zatvárila sa previnilo a sklopila zrak ku šálke s čajom.* To ma mrzí. *Šepla a napila sa.* Nuž.. ak ťa to poteší, sme v tom tak nejako spolu. Rodičia by ma vydedili keby vedeli... ehm... Vo vyššej spoločnosti by som sa už určte dobre nevydala. *Trochu očervenela, no bolo na nej vidno, že jej na tom nezáleží - nemala totiž ustráchaný výraz, skôr trošku pobavený. Jediné čo ju mrzelo bolo to, že z Ela spravila vyvrheľa.*

*Tak jak tušil, tak se dozvěděl, že to umí ovládat. Se slovy, které k tomu dodala to působilo zvláštně. Kdo by si to byl pomyslel, že nějaká matka bude toto dělat své dceři nebo svému synovi. Z toho plynulo to, že to umí ovládat perfektně. Že to umí ovládat na vysoké úrovni, takže konečně se dozvěděl a dopátral se důvodu, proč v ní někdy nemůže číst jako v otevřené knížce. Na jednu stranu ho to potěšilo, ale na tu druhou zase byl trošku smutný. Smutný z toho, jaký měla předešlý život, jak se k ní její matka chovala, co zažívala. Mohla být vlastně ráda, že jí matka nechala nějaký ten čas v knížkách. Dle něho si dokáže živě představit jak některé matky by svému potomkovi nedali ani ten čas na čtení.* Možná jsi talent na čtení v lidech jako v otevřené knížce zdědila po ní. Mám pocit, že se mi předtím povedlo nějak skrýt své emoce, ale stejně se zdálo, že jsi je dokázala vyčíst. Buď jsi v tom dobrá, nebo já špatný. Nebo obojí. *Trošku se pousmál. I když mu vysvětlila, že nemá tolik času jak by se mohlo na první pohled zdát, tak nasadil nechápavý výraz. Rozhodl se jí pak odpovědět.* Není přece jenom od toho to služebnictvo? Starání se o dvůr a kolem panství? *Služebnictvo sloužilo k mnoha věcem a jednou z těchto věcí bylo i starání se o pozemek, teda to si alespoň myslel než ho nepřímo vyřadila z omylu. Musel se jí ovšem ještě zeptat pro jistotu. Co ho zarazilo, tak byla její zmínka o hodinách šermu. Přece jenom, proč by měla žena jako ona v takovém místě, kde bydlela, potřebovat šerm?* K čemu hodiny šermu? Myslel jsem, že by u vás měli stát za mužem a v ničem ho nezastiňovat, ale tohle se mi zdá v rozporu s tvými minulými slovy. *Nechtěl jí nějak nachytat, nebo nějak zahnat do kouta, jen ho to zajímá a normálně se zeptal, jen jeho způsob vyjadřování vypovídal o něčem jiném.* Nechci se tě nějak dotknout, ale nějak se do toho zamotávám *Pousmál se. Bylo mu i trochu líto toho, že neměla přátele, přátele jsou vždy potřeba. Ovšem on sám moc přátel neměl. Měl hromadu kamarádů, ale přátele by se dali spočítat na prstech jedné ruky.* Měl jsem dva. Jeden z nich umřel když mi bylo 10 let. Zabili ho temní elfové když se vraceli zpět do města. Všichni 3 jsme si byli blízcí, možná kvůli tomu, že si naše rodiče spolu bavily, komunikovali a chodili na lov. Od té doby já a zbylí přítel zaměřili na pomstu. V tu dobu jsme neměli jiný cíl. Trénovali jsme mučící techniky na zajetých temných elfech, kteří byli vinni. Můj druhý přítel sice nezemřel do doby než jsem odjel, ale jestli ještě žije, to nevím. *Auri má jeho obdiv. Dokáže se trefit skvěle do tématu, které je pro něj citlivé. Zjišťuje jeho slabá místa tím, že zkoumá jeho minulost, chce o něm toho co nejvíce vědět. U Ela to platí taktéž, ale na druhou stranu nechce moc pospíchat. Co když jim dojdou témata o čem se bavit? Tak jako v jeho minulosti v Meriwellu kdy si s hromadou lidí neměl co říct.* Předpokládáš správně, ale patří mezi ně i maso. Maso by nemělo chybět nikomu, přece jenom v masu se nachází vysoký obsah látek, které pomáhají k růstu těla. Díky naší stavbě těla ho sice nemusíme jíst tak často a po většinou jo mnozí z nás ani nejedí, ale nechybí nám v jídelníčku. Jaký jídelníček vůbec mají lidé ve vyšší společnosti? Rád bych věděl jaký mají jídelníček i lidé z nižší společnosti pokud víš jaký. *V tomhle nebyl moc seznámený. O tomto se ani v Meriwellu moc nemluví, není to něco co by bylo důležitého a je to spíš zajímavost. Neměl jí dávat ani nabídku, že by měli něco společně uvařit, protože zdá se, že ho popadla za slovo. Už vidí, že tohle bude skoro jak katastrofa. Potěšilo jo, když mu řekla, že jsou v tom spolu. No, on v tom byl namočený ještě víc se mu zdálo, ale i tak mu trošku ulevila.* Nemusíš se omlouvat. Já jsem rád, že jsem svoje skoro poprvé zažil s někým na kým mi záleží než s někým kdo je stejné rasy. *Nevinně se na ní usmál. Když by se znal s nějakou elfkou tak dobře ab, mu stála za odstranění panenství už dřív, tak by tu neseděl s Auriel jako s holkou o kterou se chce snažit. Čaj už byl naštěstí více vychlazený, takže se ho napil už o trošku víc a ne jen srkáním.*

*Trošku sa zasmiala keď povedal, že možno tento talent zdedila po jej mame.* Len čiastočne.. stále mi veľa vecí uniká. *Prehovorila popravde a potom sa pousmiala keď sa dotazoval na to služobníctvo.* Samozrejme, že služobníctvo je na to aby varilo jedlo či strihalo ružové kríky v záhradách, no matka .. ehm, dáma, lady - ona rozhoduje ako to bude vyzerať. Čo sa bude na bále podávať, ako bude zariadený interiér, aké kvety budú zdobiť stoly .. aký servis sa bude používať pri ktorých chodoch. Zahrňuje to aj ochutnávky dezertov a tak ďalej. Žiadny sluha by si nedovolil robiť rozhodnutia za svoju paní. *Dívala sa na neho a čakal či mu to dáva zmysel. Ak nie, pokúsila by sa mu to vysvetliť lepšie. Elgalada zaujalo aj to prečo sa Auriel učila šermovať a teda sa pustila do vysvetľovania.* Nuž, hoci sa samozrejme nikdy nepredpokladalo, že by som meč použila v skutočnom boji.. toto bol nápad môjho otca. *Na moment sa odmlčala a hľadala vhodné slová.* S matkou sa zhodli na tom, že ak by som vedela jazdiť na koni a šermovať, mohlo by to zdvihnúť moju cenu - na trhu s nevestami pre mocných lordov. *Bolo trochu trýznivé stále o sebe hovoriť v tomto kontexte ako o drahom šperku, no El vyzeral byť týmto všetkým zmätený a tak mu to chcela poriadne vysvetliť.* Nie každý lord si predstavoval svoju manželku len ako nemú bábiku. Niekoho zaujalo, že by som bola schopná zdieľať s ním jeho záľuby - a väčšina šľachticov rada šermovala. *Chápavo prikývla.* Asi by som to vnímala rovnako zmätočne keby mi to niekto hovoril, ak niečomu nerozumieš - rada ti to vysvetlím lepšie. *Ponúkla sa, potom však počúvala rozprávanie o jeho priateľoch. O tom ako sa spoznali... pri časti kedy jej El hovoril o tom, že trénoval mučiace techniky na zajatých temných elfoch - v tej chvíli sa jej urobilo trošku nevoľno a keďže sa nepretvarovala, trochu zhrozenia a vydesenia bolo badať aj na jej očiach. Každopádne pozvoľna prešiel ku téme jedálničku.* No.. neviem z čoho všetkého varilo naše služobníctvo, no veľkú časť tvorili syry, zelenina a mäso.. Ľudia z nižšej spoločnosti rozhodne nemali toho mäsa toľko čo ľudia vo vyššej spoločnosti, a ich jedálniček sa skladal zväčša z toho čo si vypestujú. *Spomenula si na Radagona a na farmu na ktorej pracovala a posmutnela.* Vlastne, asi mi je bližší ich jedálniček.. minimálne je jednoduchšie uvariť huby s krúpmi než bažanta na víne. *Utrúsila a rozhodne ju predstava, že by varili spoločne lákala.* Takže.. rada sa od teba priučím nejaké elfské špeciality. *Usmiala sa a naklonila hlavu trošku na bok.* Máš nejaké obľúbené jedlo? *Opýtala sa ho zvedavým hlasom... Ku jeho poznámke o tom, že je rád, že to všetko intímne zažil s ňou - pri tom opäť očervenela a placho sklopila pohľad ku stolu.* Som rada, že to hovoríš. *Dodala napokon a napila sa čaju tak ako aj on.* Uhm, zostaneš tu s Haldirom na večeru? Naiyirin dnes príde skôr... no keď jej to vysvetlím, myslím, že by jej to nevadilo - to, že ste tu. *Prehovorila trochu zmätočne.*

*Přikývl na její slova.* I když ti spousta věcí uniká, tak si jich spousty všimneš. Časem ti nebude unikat nic. *Ušklebil se na ní. Dostalo se mu pak i vysvětlení toho, co přesně služebnictvo dělá, co je jejich úkol a co naopak nesmí. Po jejím vysvětlení nakonec pochopil co je úkol těchto „vznešených“ dam, které si hrají na vyšší společnost i když jejich okolí je tvořené z nižší společnosti. Z té průměrné. Musí se spoléhat na nižší společnost aby si mohli navléct oblečení a chodit v něm mimo prostory budovy. I když mu to vysvětlila, to co přesně „lady“ musí dělat, tak s tím úplně nesouhlasil. Bylo to rozdílné oproti Meriwellu, oproti zvykům temných elfů a jejich rozdělení mezi vyšší společnost a nižší společnost. Kdyby nebylo temných elfů a jejich nespokojenost s vládou světlých, tak by nejspíš rozdělení na vyšší a nižší společnost u nich neexistovalo, stačilo jen aby se trošku přizpůsobily. Existovalo by maximálně existovala vyšší společnost ve formě všech elfů. Elfové, kteří by byli celkově nejvýše mezi všemi bytostmi. Elfové, kteří by byli považováni za svatý lid, který je samozřejmě vznešený.* Takže lady je prakticky potřeba i když nic nedělá? I když se do vyšší společnosti narodí? To mi přijde pěkně nespravedlivé. *Na chvíli se odmlčel. Přemýšlel jak zformuluje další slova.* Jaký má tedy smysl mít vyšší společnost, když bez nižší společnosti neudělá nic? Vlastně jsou na nižší společnosti závislý, nedělá to z nich tu nízkou společnost? *Teď možná nasadil i brouka do hlavy. Kdyby mu někdo položil tuto otázku, tak by nějakou chvíli přemýšlel jak by na ní odpověděl. On naštěstí nebyl v kůži Auriel a věděl jak na to odpovědět, znal odpověď. Začala mu pak odpovídat na další slova. Ohledně šermu. To co mu říkala, tak pochopil, není úplně blbý aby to nedokázal pochopit, možná jen předtím to bylo zmatečné a neměl úplné informace. Po tom co mu to vysvětlila jen přikývl hlavou na znamení srozumění. V jednom s ní však souhlasil a souhlasil i s lidmi. Teda napůl.* To souhlasím, že by měli mít stejné záliby, nějaké stejné aktivity, ale důležité ty aktivity bavily obě strany. Stejně tak jsem názoru, že žena může být v mnoha věcech lepší než muž. Za mě je třeba žena lepší kuchařka, jelikož se jedná více o jemnou práci a většina mužů má hrubé ruce od těžení nebo od starání se polí. Stejně tak šití. Neumím si představit sebe, že bych uměl šít. *Usmál se. Když přecházel na téma ohledně jeho přátelích, tak si všiml, že po zmínce mučení temných elfů se jí udělalo trošku nevolno, nebylo jí z toho nějak dobře.* Je ti dobře? *Optal se starostlivě. Co by jí na tom mohlo vadit? Ani jí nepopsal přesně jako mučící techniky ho učili, jaké mučící techniky byli prováděné v Meriwellu a ani nic konkrétního. Všiml si, že to ale přešlo po tom co přešel k dalším slovům. Ke slovům ohledně jídelníčku. Možná jí fakt vadilo přímo slovo mučení. Kdo ví?* Chápu, takže farmáři se měli někdy líp jak šlechticové? Když farmáři měli jídlo z čerstvých surovin, které si na své půdě vypěstovali? *Zvědavě se optal a nahodile zamýšlený výraz.* Mě třeba zelenina a ovoce chutná více jak nějaké maso. Je to šťavnatější, je v tom více chuti zatímco v masu tolik chutí dle mého není. Nejspíš ale záleží jak které maso. *Odpověděl jív rychlovce. Musel se zasmát nad její poznámkou, že se ráda přiučí nějaké elfské speciality. On předtím nikdy nepřipravoval jídlo, to vždy dělali za něho rodiče, kteří se o něho s láskou starali.* Nevím jestli je zrovna úplně dobré abych já připravoval jídlo, nikdy jsem to nedělal, jen jsem se koukal. Jinak… oblíbené jídlo asi nemám, sním tak nějak všechno co se mi podá na stůl pokud je to nějaké normální jídlo a není v tom jed. *Svůj úsměv neskrýval a ani ho nesundával. Byl up upřímný úsměv, který mu tam dokázala Auriel vytvořit. Pak přišla její otázka, zda tu zůstane na večeři, že sem přijde i její adoptivní matka. Na odpověď si Auriel dobrých 30 vteřin počkala. Musel trošku zapojit hlavu a selský rozum.* Nevím jestli je to dobrý nápad. Pokud jsi jí řekla o tom co se stalo v to ráno, tak nevím jestli by byla úplně spokojená že tu opět jsem a že je tu se mnou Haldir. Možná bude lepší, když mě tu neuvidí, jestli chceš, budeš jí to moct vysvětlit v klidu bez žádného stresu a bez žádného velkého překvapení. *Dopil zbytek čaje co měl v šálku a postavil se ze židle.* Kam ti to mám dát? *V momentě co to řekl před sebe vyzvedl prázdný šálek a podíval se na něj.* Už jsem dopil. *Pokud by řekla ať ho tam nechá, tak ho tam nechá, ale pokud by řekla, ať ho dá někam jinam, tak ho dá tam, kam mu řekne.* Já teda radši půjdu. Ještě musíme jít na lov než zapadne slunce. *Jakmile to dořekl, tak zůstával mlčky stát a dívat se na ní čekající odpověď.*

*Pousmiala sa keď bol presvedčený o tom, že jej časom už nič neunikne. Potom si vypočula jeho dotaz ohľadom lady a trochu sa neveselo pousmiala.* Kto posudzuje kto je a kto nieje potrebný? Je množstvo ľudí aj z nižších vrstiev, ktorí by sa tiež mohli zdať nepotrební. Väzni, zlodeji, starí ľudia a tak ďalej. Myslím, že každý človek môže byť niečím potrebný ... hoci iným spôsobom. *Zamyslela sa a pokračovala ďalej v odpovedi na jeho otázku.* Myslím, že by sme sa na to nemali pozerať takto.. každý má na svete svoju rolu a ak ju robí dobre, môže byť užitočný spoločnosti. Odmysliac si, že nižšia vrstva nemá dostatočné vzdelanie a predpoklady na to aby sa venovali matematike, dejepisu, umeniu.. či vymýšľaniu nových vynálezov, plánovaniu rozpočtov či toho koľko toho musia ľudia vypestovať a zasadiť aby mesto, okres či dedina nehladovala ale naopak prosperovala. Bez vzdelanosti by nebol pokrok, a bez ľudí, ktorí zabezpečujú potravu a bezpečie by nevzniklo zázemie pre ľudí ktorí vymýšľajú všemožné vynálezy a ten pokrok zabezpečujú. Netvrdím, že každý človek z vyššej vrstvy je automaticky predurčený na to aby bol technik, matematik, alchymista či felčiar.. tak isto netvrdím, že ľudia z nižšej spoločnosti budú musieť len farmárčiť či slúžiť vzdelanosti lebo na viac nemajú.. nie naopak. Myslím si, že vo všetkom by mohla existovať krásna harmónia a ľudia by mohli byť spokojní.. ak by sa tak netlačilo na to škatuľkovanie a mohli si vybrať to čo chcú robiť. Ak by bol človek z vyššej spoločnosti šťastný keď má ruky od hliny a ak by mu to skutočne šlo a napĺňalo by ho starať sa o pôdu, rastliny.. mal by to robiť. Ak by naopak chcel nejaký farmár.. študovať a preukázal by, že má na to predpoklady.. mal by to robiť. *Oči jej trošku zažiarili.* Ale.. áno, rozhodne majú farmári výhodu keďže majú čerstvé suroviny po ruke. *Trošku smutne sa usmiala.* Mala som tu priateľa, bol farmár... lepšiu polievku než od neho som nikdy nejedla. *Priznala a spomínala na svojho zosnulého starého kamaráta.* On bol - naozaj cieľavedomý a bystrý.. učila som ho čítať a písať.. *Sklopila pohľad ku stolu pred sebou.* Žiaľ.. na farme vznikol požiar a on pri ňom uhorel. *Vysvetlila Elgaladovi rýchlo aby nebol zmätený z toho, že jej tvár zahalil závoj smútku. Chvíľku bola ticho, no potom ju rozveselil Elgaladov úsmev - keď sa priznal, že nemá žiadne obľúbené jedlo zamyslela sa a na moment sa cítila motivovaná s tým niečo spraviť, hoci o svojich kuchárskych schopnostiach nemala najvyššiu mienku.* To znie ako výzva, možno spoločne na nejaké tvoje obľúbené jedlo prídeme. *Prehovorila veselým hlasom, bolo by milé keby si vďaka nej nejaké jedlo obľúbil tak, že by sa stalo jeho obľúbeným. Elgalad následne veľmi decentne odmietol jej pozvanie na večeru, vysvetlil svoje dôvody, ktorým perfektne rozumela a postavil sa zo stoličky.* Rozumiem, nabudúce ťa pozvem na večeru a Naiy o tom upovedomím dopredu. *Uistila ho a postavila sa od stola tiež.* Odprevadím ťa ku dverám. *Pousmiala sa a vykročila smerom ku chodbe a vchodovým dverám, ktoré otvorila a potom čakala na to kým tade prejde Haldir aj El. Zvažovala ako sa má s Elom následne rozlúčiť a nervózne prešľapovala na mieste.*

*Po těchto slovech co řekla ho svým způsobem donutila trošku se nad tím zamyslet. Trošku se nad tím zamyslet a změnit malinko názor a pohled na věc. Ohledně role, kterou každý zde nějakou má, tak jen přikývl. Každý zde má nějakou roli, zloději tu mají svojí roli, bez válek a zlodějů by nebyli rytíři, nebyli by potřeba. I přes její dlouhý projev ohledně vyšší vrstvy svůj postoj nezměnil. Stále si stál za tím, že jejich vyšší vrstva je zbytečná. Stále si stojí za tím, že můžou žít bez ohledu na to, ale to by veliká část členů vyšší vrstvy přišla o svoje pohodlí a jen málokdo by to dokázala obětovat. Byl překvapený, když mu řekla o jejím bývalém příteli, kterého zde v desperosu měla. Bylo mu smutno, že umřel a Auriel měla i jednoho méně.* Máš vůbec ještě někoho? *Optal se zvědavě. Ať už byla její odpověď jakákoliv, tak přikývl na její slova v závislosti na tom jaká bude odpověď. Trošku se zarazil nad jejími dalšími slovy. Pokud si nedokázal najít oblíbené jídlo dosud, tak bude velice těžké si najít oblíbené jídlo teď. Možná si oblíbí nějaké lidské jídlo, kdo ví.* Jestli chceš, tak můžeme zkusit, za pokus nic nedáme, ale jsem rád, že nemám nejoblíbenější, mám tak širší výběr co bych si dal k jídlu. *Směřoval svůj pohled do země při těchto slovech. Pak už se jen zvedla ze židle a doprovodila ho k vchodovým dveřím. Elgalad je otevřel, Haldir v tu chvíli prošel kolem nich a šel ven. Elgalad byl připravený odejít pryč, ale otočil se směrem na Auriel aby mohla vidět přední část jeho těla a podíval se jí do očí.* Tak zase nikdy. *trošku se v této situaci styděl. V hrudi se mu trošku sevřelo strachem a studem, ale nějak to dokázal překonat, přistoupil k ní pomalu blíž a chytil jí obě ruce. Hlavou se pomalu natáhl k ní a dal jí jednu pusu. Pokud by chtěla dlouhou, tak se neodtrhne, ne hned. Pak už jo, musí přece jenom odejít, ještě musí jít společně na lov.* Snad přežiju slunovrat a zase se shledáme. *S těmito slovy se od ní pomaličku odtrhl a odešel pryč. Jako správný host za sebou i zavřel. Dneska až Auriel neuvidí. Společně zamířili do lesa, kde plánují lovit nějakou zvěř.*

*Keď sa jej Elgalad opýtal či má ešte niekoho - mohol si v jej očiach prečítať nemalú dávku bolesti.* Mala som Castiela a Radagona, obaja sú mŕtvi.. potom som mala ešte priateľa - temného elfa Reiliho, no ten zmizol a nevidela som ho roky. *Potom sa však jej pohľad trošku rozjasnil a rozpačito sa pousmiala.* Ale .. nie som úplne sama, v Desperose som spoznala Rydela, muža, ktorý ma opatroval keď som mala dva roky - ešte v Pelagione a... nedávno som spoznala Leonarda, je to šľachtic - v Pelagione sa o moju ruku uchádzal jeho brat. Svet je celkom malý, že? Koho by napadlo, že na nich natrafím práve tu? *Trošku sa začervenala, zvažovala či mu má o nich povedať viac, no napokon sa rozhodla zatiaľ mlčať - bol na odchode a ohľadom Rydela a Leonarda ... no ani jeden ten príbeh nebol na krátke rozprávanie.* Môžem ti o nich povedať viac nabudúce .. keď už musíš ísť. *Dodala keď bola na ceste ku vchodovým dverám. Potom čo ich otvorila a Haldir prešiel popri nej - El sa postavil pred ňu a tak sa mu pozrela do očí. Mal ich rovnako modré ako nebo na pravé poludnie nebránila sa keď ju chytil za ruky, no potom keď sa sklonil a dal jej jemný bozk - rozpačito zažmurkala. Chcela ísť na to pomaly ... no, zaskočil ju a tak tam zostala len nervózne stáť a červenať sa.* Prosím, posnaž sa. *Pousmiala sa a reagovala tým na tú jeho poznámku, že snáď prežije zimný slnovrat. Auriel sa po ich odchode oprela o dvere a s povzdychom zavrela oči. Nevedela čo si má myslieť ... nevedela čo ju čaká v budúcnosti. El raz zradil jej dôveru a zlomil jej srdce, niečo v nej však chcelo veriť jeho slovám, ktoré jej dnes povedal... V hlave ju mátali Elgaladove pery, jeho sladké slová, no ako blesk uprostred búrky emócií sa v jej mysli vynárala spomienka na Leonardove bozky, na ich tanec v daždi a Auriel sa cítila rozpoltene - medzi tým čo bolo správne a medzi tým po čom túžila.* Potrebujem víno. *Povzdychla si napokon a pobrala sa do kuchyne.*

Koniec RPG

*Leonard už dávno opravil chajdu, vlastně již před slunovratem, kdy si stihl udělat i nějaké ty zásoby, které byly nutně potřeba na jeho přežití. Tak nějak se sžil s tím, co ho tu potkalo a tak nějak se snažil i rozjet něco, čím by si mohl vydělávat. Sice to byla většinou nějaká výpomoc, nebo opravy či stavění něčeho nového, tudíž to byla převážně práce rukami, ale nedalo se jinak. Zjistil, že po slunovratu toho je potřeba hodně opravovat a tak se mu tam i dařilo slušně vydělávat nějaké ty peníze, kdy se mu díky této situaci i dařilo. Ano byla to situace, kdy využíval neštěstí ostatních, ale ve výsledku to bylo něco za něco. Zároveň dost často využíval na pomoc i Ikara, který se jako silný kůň velmi vyplatil. Také si navíc zároveň vydělal sám na sebe. Takže si už Leonard koupil i nějaké to vybavení a dokonce se i zařídil s oblečením, které bylo více použitelné, než jeho staré, tedy to prvotní, které zde vyhandloval u tety Magdy. Ta samozřejmě v jeho životě stále byla a on se snažil ji navštěvovat a vždy si tam něco zakoupit a tak ji podpořit v jejím živobytí.. Před nedávnem si však uvědomil, že Auriel ho již nějaký ten měsíc nenavštívila a nikde se neukázala. Vpodstatě si toho přes množství oprav p ořádění během slunovratu moc nevšiml, ale nyní v teplejším počasí si to moc dobře uvědomil a dalo by se i říci, že se mu nejspíše po její blízkosti zastesklo. Nechtěl se na ni však nikde vyptávat, přeci jen dávala mu mapu k jejímu domu a nejspíše mohla být i v ohrožení a tak se na ni radši ptát nechtěl. Po návštěvě lesa, kdy zkontroloval pasti na zvěř, kterou takto lovil, zajíce a podobné se vybral spolu s mapu, kterou měl poctivě uschovanou na cestu. Měl na sobě pohodlné oblečen, kdy si to kráčel přesně podle mapy v ulicích Desperu. Kráčel rozváně a vzpřímeně i přes to, že si dával velmi velký pozor aby ho někdo neokradl a nebo nebyl náhodou nějak tělesně poškozen, bodnutím nebo něčím podobným. Posutpně se takto pěšky Leonard dostal na místo určení a to bylo X, které bylo vyznačeno na mapě. Nyní měl důležitý úkol a to najít dveře bez klepadla. Pomalu tedy vyrazil do ulic, kde hledal dveře bez klepadla. Chvíli mu to trval oa následně je však našel. Postavil se před ně a zhluboka se nadechl. Dlouho s Auriel nemluvil a tak jen doufal, že nebude po smrti nebo něco takového. Promnul si vousy na bradě, které byly sic zastřižené, ale nebyly úplně dlouhé a ani krátké, přibližná délka vousů. Leč silně černé. Leonard zároveň díky tvrdé práci lehce zmohutněl, již nebyl jen svalově vyrýsovaný pod oblečením, ale přes oblečení bylo již lehce vidět, že jeho ramena a celkově svalstvo se rozšířilo a zmohutnělo, ale zase ne do úplného extrému. Po hlubokém výdechu následně zvedl ruku a klouby prstů zaklepal hlasitě na dveře.*

*Auri po udalostiach s Thornom a cechom Shivern doslova takmer nevychádzala z domu. Nechodila do Hospody za Bertom ani na trhy - nebola dokonca navštíviť ani Reiliho. Všetky obchôdzky nákupy a tak ďalej obstarával Radagon, ktorý sa ku nej po zimnom slnovrate nasťahoval. On jej pomohol pochovať Naiyirin, on ju utešoval po tom čo ju tí barbari uniesli z tohto domu a takmer znásilnili. Po tom čo sa stalo bola Auri tým všetkým poriadne poznačená, dosť schudla, mala tmavé kruhy pod očami nakoľko sa veľmi nenaspala a aj keď - stále mala pred očami tie hrôzy, ktorými si prešla takže sa často budila. V tejto chvíli nebol Radagon doma a teda keď niekto zaklopal - Auri začalo od strachu biť srdce ako o preteky. Celá sa rozochvela a v prvej chvíli ani nechcela ísť smerom k vchodovým dverám, no napokon sa premohla.. napadlo jej, že to je možno Bert, ktorý sa o ňu strachuje lebo sa dlho neukázala a tak s dýkou v ruke opatrne nazrela cez záclonu a keď za oknom neuvidela nikoho z jej potencionálnych nepriateľov, pootvorila dvere.* Prajete si? *Opýtala sa tichým hlasom neznámeho muža keď pootvorila dvere. Leonarda najprv nespoznala.. bol mohutnejší, mal bradu .... a nebol s Ikarusom. To, že je to jej starý priateľ si uvedomila až keď sa mu pozrela do tých jeho známych, búrkovo sivých očí.* L-leonard?! *Zašomrala a pootvorila dvere trochu viac. Bola oblečená celá v čiernom, teda jej vychudnutosť bola ešte výraznejšia.* Ach... uhm, poď ďalej. R-rada ťa vidím. *Pokúsila sa o úsmev, no nebol veľmi dôveryhodný. Bála sa - to, že sa tu ukázal.. ohrozovalo ho to. Nie len, že po nej šiel cech Gundahar, sama s Radagonom šla proti cechu Atlantis a na ochranu od cechu Shivern sa mohla spoliehať len do chvíle kedy sa Cal nerozhodne, že je na čase ju opäť strestať. Bola vo veľmi komplikovanej situácii, dúfala, že na ňu Leon za ten čas zabudol, preto za ním nešla, nechcela aby ľudia s ktorými bola v spore vedeli, že vôbec existuje a .. že ho má rada. To čo má rada totiž najrýchlejšie vedia použiť proti nej. Pokúsila sa ho teda vtiahnuť do domu aby eliminovala možnosť, že ho na ulici niekto spozná a to na minimum.*

*Leonard byl lehce překvapen, že ho Auriel nepoznala. Sám by řekl, že je naprosto stejný, leč když se viděli naposledy, bylo to poměrně dlouho a on poměrně dospěl a vlastně z chlapce se stal nejspíše muž, dalo by se to tak nazvat. Jeho pohled už nebyl takový nevinný, byl přímý a možná by se dalo říci i nelítostný? No kdo ví, stále se však považoval za stejného jako předtím.* To mě jako královna nepoznává? *Pronesl hrubým hlasem. Pobyt v Desperu a pomoc obyvatelům a tak dále ho utvrdil a zároveň se mu i zhruběl hlas aby lépe zapadal aniž by si to uvědomil. Na tváří však nebyl výraz úsměvu a nebo něčeho podobného, tvářil se zcela vážně. Naučil se to od dřevorubce, se kterým dosti často handloval dřevo a poměrně spolupracoval. Takto nepříjemný a přímý pohled mu měl domoci k tomu, aby si jej nikdo nevšímal a rovnou si tak budoval v lidech jakýsi strach. Auriel se jejich odloučení vyvinulo v něco horšího, leč u něj to udělalo též změnu, kdo ví zda k lepšímu nebo k horšímu, každopádně se choval více jako "drsný" muž.. Já tam prostě tho vikinga nějak dostanu! Na její vyzvání udělal rázné kroky dovnitř a následně se zastavil. Svými... stáel nevím barvu, oky se rozhlédl po místě, kam ho vyzvala a až následně se otočil na auriel, k si ji pořádně prohlédl. Ruce měl podél těla a jen ji potichu lsedoval. no následně ruku opět zvedl ke své hrudi a sáhl si pod kabát.* Něco jsem ti přinesl. *dodal ještě s vážným výrazem a následně vytgáhl pytlík, který byl napěchovaný a lehce možná i přimáčklý, poté jí ho následně začal podávat.* Jak jsem slíbil. *dodal. Nejradši by se zeptal, co se jí stalo, ale to mělo ještě chvíli čas, přeci ji nemůže hned po pozdravu říci, že vypadá hrozně,,,,, nebo jo? V pytlíku, pokud jej Auriel otevřela, byly maliny natrhané v lese a až poté se lehce pod vousy objevil mírný úsměv*

*Keď ju osočil z toho, že ho nespoznala - trošku ospravedlňujúco sa pousmiala a pošúchala si čelo.* Prepáč.. ja.. som unavená a .. je to už chvíľa čo sme sa nevideli. *Jej výhovorky boli chabé.. no vlastne ani nevedela čo mu má na to povedať. Samozrejme, že by ho spoznala vďaka jazve ... no Leonard proste vyzeral celkovo inak. Išla z neho iná energia.. mal inú postavu ešte aj inak znel! Pôsobil viac ako brabar než šľachtic a z barbarov mala aktuálne Auri úplnú hrôzu takže sa na neho v prvej chvíli ani nejako podrobne nedívala - neobzerala si ho. Len zvierala nôž v strachu, že sem prišiel nejaký chlap s nečestným zámerom. Tak či tak - keď vošiel dnu, s povzdychom zavrela dvere a ešte chvíľu spoza záclony sledovala ulicu či tam náhodou niekto nestál kto by si mohol všimnúť, že Leonarda vpustila dnu.* Na moju obhajobu, zmenil si razantne vizáž. *Podotkla bez toho aby sa na neho otočila a ešte stále paranoidne sledovala dianie za oknom. Napokon sa na neho pozrela až vo chvíli kedy povedal, že jej niečo priniesol - vtedy odložila dýku na stolík vedľa dverí a zdvihla ku nemu trošku zmätený pohľad. Na moment sa jej v očiach zablysla zvedavá iskra akú tam kedysi mávala úplne bežne.* Oh... ja.. si to asi ani nezaslúžim. *Odvetila keď si od neho vzala vrecko a ospravedlňujúco sa usmiala.* Asi ti dlžím vysvetlenie .. prečo som za tebou už nebola. Je to ale na dlhšie rozprávanie, dáš si čaj.. víno? Alebo aspoň vodu? *Ponúkla ho bez toho aby vrecko otvorila. Viac než jeho obsah ju upútal jeho úsmev. Leon sa zdal .. vážnejší, dospelejší, hrubší a drsnejší, no napriek tomu jeho jemný úsmev - spoznala v ňom toho chlapca s ktorým tancovala v lese v daždi a teda sa málinko uvoľnila aj napriek faktu, že vyzeral ako člen Gundaharu.*

*Leonard byl uvnitř poměrně zklamaný, když se Auriel nepodívala dovnitř, no nějak to bude hold muset přežít, to byla hned druhá dýka bodnutá do jeho těla a to teprve přišel a vlastně se jen pozdravili. Taková nenásilná vnitřní vražda, nejdříve ho nespozná a ještě si jeho dárek neotevře.* Pff nezměnilo se nic, jsem furt stejný. *Pronesl, když si sám sebe začal zmateně prohlížet a neviděl žádnou změnu, na kterou by Auriel mohla narážet.* Čaj si dám, od posledně jsem neměl dobrý pokus na čas, vlastně se mi od poslední tvé návštěvy ani jednou nepovedl aby se dal pít.. No možná větší množství by se již nedalo ani přežít. *Odvětil, kdy stále stál na místě. neznal to tu a nevěděl kam jít a zároveň se jí tu jen tak volně nechtěl procházet a narušovat jí tu její bydlení.* Chmm můžeš mit o klidně povědět u toho čaje, jen tedy mne musíš zavést někam, kde se ten čaj bude vyrábět. *Nenápadně podstrčil i to, že vlastně neví kam jít a je z toho lehce zmatený.* Čekáš ještě newkoho? *Otázal se ještě a lehce pozvedl obočí nad pravým okem, zvědavě a čekal co mu odpoví.* Jestli ruším, tak mě klidně hned vyhoď. *Pronesl, kdy v druhé ruce stále dřímal pergamen s návodem, jak se k ní vlastně dostat.*

*Keď sa začal obzerať ako keby nevedel o čom hovorí mala ho chuť vziať a postaviť pred zrkadlo vo svojej izbe ale ... napokon si tento plán rozmysela.* Musíme ti do chatrče zohnať nejaké zrkadlo. *Dodala napokon s mierne pobaveným úsmevom - jeho chovanie jej prišlo roztomilé presne ako keď boli obaja mladší. Keď jej kývol na čaj a pripomenul jej poslednú návštevu, ktorá prebehla ešte pred zimným slonvratom, - na moment mala prázdny výraz v tvári.. zdalo sa jej to strašne dávno. Zo zamyslenia a spomienok ju vytrhol jeho hlas keď jej nenápadne naznačil, že by sa mohli pohnúť odo dverí. Zažmurkala ako keby sa práve zobudila a trochu potriasla hlavou.* Ach.. iste, prepáč, som.. trošku rozhodená. *Priznala a naznačila mu aby ju nasledoval.* Ty si jediná neočakávaná návšteva. *Hlesla trošku pobavene a zatiaľ sa nezmieňovala, že tu býva s nejakým mužom.. ku tomu sa dostane ale všetko pekne postupne. Prešli cez miestnosť s pohovkami a krbom, ktorá by sa dala nazvať obývačkou - potom šli úzkou chodbičkou až sa ocitli v kuchyni. Nebola ničím extra, drevené skrinky, kachle s pecou, a drevený stôl s dvomi stoličkami.* Porsím posaď sa zatiaľ tu, potom sa môžeme presnúť do obývačky. *Pousmiala sa a otočila sa ku Leonardovi chrbtom. Až v tejto chvíli keď položila vrecko čo jej dal na drevený pult - povolila na ňom šnúrku a zbadala v ňom maliny. Okamžite ju to vrátilo do minulosti, do spomienky na to ako mu sľúbila, že mu spraví vanilkový puding s malinami. Do očí jej stúpli slzy, stála však ku Leonardovi chrbtom takže to nemohol vidieť. Rozochvela sa ... aj po takom čase si na to Leon pamätal, prišiel sem za ňou aj keď ho taký čas nechala samého... cítila sa príšerne. Cítila sa príšerne lebo - vďaka malinám, jeho úsmevu, tomu, že tu bol a aj napriek tomu, čím si prešla ..... uvedomila si, že sa jej city ku nemu za ten čas nikam nestratili.. len ich potlačili všetky negatívne veci čo sa jej stali. Auri tam stála, chvíľu sa nehýbala - a napokon si z vrecka vytiahla bielu vreckovku a utrela si slzy dojatia a smútku.* Ďakujem za ... ten dar. *Trošku sa jej zachvel hlas, potom si vreckovku vložila naspäť do vrecka a otočila sa na Leonarda s úsmevom na perách.* Nezabudol si. *Poznamenala potešene a položila na stôl dva hrnčeky. Potom podišla ku kachliam aby zohriala čaj, ktorý mala navarený už od raňajok.* Povedz mi zatiaľ.. čo máš nové? Ako sa má Ikarus? *Chcela začať ich rozhovor menej depresívnymi témami.. teda aspoň dúfala, že sa mu darilo lepšie než jej.*

*Leonard se jen zamračil. jako uražený člověk.* Pff zrcadlo.. stejně by se v něm prohlížel jen Ikar. *Poznamenal jen pod vousy, kdy to už realně mělo i význam, když je měl. To ho už po jeho nenápadném naznačení Auriel začala šoupat od dveří směrem do kuchyně, místnosti, které procházeli si opatrně a pozorně prohlížel aby se tak nějak zorientoval v tom, kde vlastně Auriel žije. Měla to tu pěkné a útulné, postupně se tak dostali do kuchyně, kde ho Auriel posadila na židli, tedy nakázala mu to a tak si Leonard sedl a sledoval, co Auriel dělá. Jeho čaje byly spíše jedy v hrnku a tak se snažil nenápadně obkouat, jak to teda dělá a vlastně zjistit tak, kde dělá Leonard chybu.* Samozřejmě že ne, byla to dohoda a velmi prospěšná pro obě strany. *dodal jen a pousmál se, kdy ji stále sledoval. To už na něj však vybalila otázky, co a jak a kde a kdy.* No nové... Chatrč jsem už doopravil, tedy to je už delší dobu, také jsem po slunovratu začal pomáhat některým občanům Desperu, kteří potřebovali pomoct s opravami a nebo nějaké renovace. Popřípadě se mi podařilo i zúčastnit se nějakých novostaveb, které přibyly na krajích města. Tudíž jsem si tím začal lehce vydělávat a na nějakou tu základní obživu to stačí. *Pokrčil rameny, vlastně netušil, co by všechno Auriel měl říci a co by mohlo být podstatné a nebo absolutně nepodstatné. Ikara samozřejmě chtěl zmínit, jen přemýšlel jak.* No Ikar mi pomáhá při těchto věcech, když se jedná o nějaké těžší věci, takže přeprava a podobné, vlastně si vydělává an svou vlastní stravu a péči o něj

*Napriek mizernému psychickému stavu v ktorom bola - napriek tomu, že smútila za mŕtvou Naiyirin a, že každý deň vstávala s tým, že sa bála o svoj život a o život ľudí ktorých mala raa... napriek tomu všetkému ju Leonard rozosmial. Dokázal niečo o čom sa Radagonovi mohlo len snívať.. opäť sa usmievala. Jednoducho ju predstava Ikarusa pred zrkadlom nedokázala nechať chladnú. Potom kým pripravovala čaj a počúvala ako sa  mu darilo za ten čas čo sa nevideli - skutočne pocítila úľavu.* "Napokon bolo moje rozhodnutie, držať sa od neho čo najďalej dobrá voľba." *Pomyslela si s úľavou a pokúšala sa nemyslieť aspoň na chvíľu na nebezpečenstvo, ktoré mu hrozilo len preto lebo bol teraz tu ... s ňou v kuchyni.* Zdržíš sa na večeru? Myslím, že by bola škoda tých malín nevyužiť.. len ten puding mi chvíľu potrvá. *Podotkla. V skutočnosti ho chcela zdržať čo najdlhšie - ideálne do večera ... príšery, ktoré sa v noci potulovali ulicami Desperosu neboli totiž tak nebezpečné ako cechy s ktorými sa zaplietla. V noci má šancu byť nenápadný.. aspoň trochu. Popri tom ako čakala na jeho odpoveď, trhala nasušené bylinky a prikladala do piecky až to vyzeralo ako keby varila lektvar a nie čaj. Keď mala zamestnané ruky, bola menej nervózna a viac uvoľnená.*

*Leonard se pousmál.* No a ještě by se mu muselo k zrcadlu pořídit hřeben, aby si mohl sv= háro řádně upravovat. *Dodal ještě směrem k Ikarovi, kdy se následně Auriel zeptala, zda tu zůstane na večeři a on jen přikývl* Jasně že si dám, přece bych se sem nebelhal, aby z toho nebylo ještě jídlo zdarma. *Zasmál se pobaveně nad svým vlastním vtipem, ikdyž tak nějak netušil, zda to vtip je nebo ne, možná něco odchytil od různých lidí ve svém okolí a spéše to ani vtipné nebylo, no v duchu nad tím pokrčil rameny.* Ale sladká večeře není večeře, to je spíše zákusejk. *Dodal ještě a lehce přizvedl jedno obočí.* Takže co si dáme jako hlavní chod? *Zeptal se zvědavě a následně se ještě zvedl ez židle, kdy si sundal svůj kabát, ve kterém mu bylo uvnitř teplo a přehodil jej přes opěradlo židle. Zůstal tedy jen v trošku špinavé bílé košili, no na praní ho opravdu moc neužilo, halvní bylo, že to nesmrdělo.*

*Musela sa nad Leonardovou bezprostrednosťou pousmiať. Jeho priamosť a veselá povaha jej chýbali - no úprimne povedané, v jej živote teraz nebolo na veselosť veľa miesta.* Varila som bramboračku a mám aj domáci chlieb.. *Pootočila na Leonarda hlavu keď naliala mlieko do hrnca a ten postavila na kamna aby ho priviedla do varu.* Môžem ti nabrať ak chceš. *Ponúkla mu ako správna hostiteľka. Medzi časom skontrolovala čaj, ktorý ohrievala a premiešala ho vareškou. Keby ju videla jej matka - pravdepodobne by dostala srdcový záchvat, no v Desperose už Auriel robila aj horšie veci. Kým hľadela do hrncov uvažovala či bol skutočne jediný dôvod Leonardovej návštevy vanilkový puding - alebo či ho sem poháňala aj zvedavosť či ešte vôbec žije.*

hmm může být *Pochválil výběr hlavního chodu na večeři, no sice nebylo moc na výběr, ale tak prostě vybrala až jsem se do toho zamotal.* Ale ještě není večer a není čas na večeři *Ofrfňal její nabídku na to, že by mu už mohla večeři nabrat. Lehce se rozhlédl po místnosti.* Ale když už tu budeme dělat puding. TAk by jsi mi mohla povykládat, co máš vlastně nové a tak dále. *Pousmál se al ehce ji tak pobídl, aby mu začala vyprávět co bylo a co dělala a nenápadně tak zjistit, proč na něj vlastně kašlala a ani jednou se nestavila na návštěvu za ním a ani za IKAREM!!!*

*Nechcel jesť teraz ale až neskôr a tak im zatiaľ Auriel nabrala ten čaj. Keď ho pred neho položila chcel aby povedala čo má nové, pozrela sa mu vtedy do očí a veselá nálada ju rýchlo prešla.* Kde len začať. *Zašomrala a odišla od stola .. prešla ku vrecku s malinami a nabrala s vedra do mystičky vodu aby ich mohla umývať kým mlieko na kamnách začne vrieť. Opäť stála chrbtom ku Leonardovi a hľadala správne slová.* Zaplietla som sa do konfliktu s .. nebezpečnými ľuďmi. *Ako to povedala, zdvihla hlavu a na moment sa na neho pozrela ponad rameno.* Počul si o cechoch, ktoré tu vládnu? Shiver, Atlantis, Gundahar? Povedzme, že som si ich tak trochu znepriatelila všetky... a hoci žijem, nie som tak slobodná ako som bola predtým. *Ako to povedala, odvrátila sa od Leonarda a opäť sa venovala len malinám.* Nechcela som aby o tebe vedeli.. sledujú ma, tým že tu teraz si riskuješ.. nechcela som aby - si ty a Ikrarus boli v nebezpečenstve len preto lebo .. ma poznáte. Vieš tí ľudia vedia využiť každú slabosť. Každého a všetko čo mám rada a .. *Mierne jej očerveneli líčka, no stále mala hlavu sklonenú ku malinám, ktoré umývala takže to nevidel.* Okrem toho.. umrela Naiyirin, ešte počas zimného slnovratu a tak.. nechcela som aby zomrel ešte niekto ďalší. *Ako to povedala, prešla ku skrinke a vzala odtiaľ vrecko s bielym práškom.* Mrzí ma, že .. som ti o tom nemala ako dať vedieť. *Kradmo sa na neho pozrela kútikom oka.* No keď to už vieš, iste chápeš, že .. nie je najlepší nápad aby sme sa ďalej stretávali - pre teba a Ikarusa bude najlepšie keď na mňa zabudnete. *Tie slová jej šli z úst veľmi ťažko, keby pri tom nesypala prášok do horúceho mlieka, pravdepodobne by sa rozplakala.. no pomáhalo jej, že popri tom niečo robila. Trošku ju to upokojovalo.*

*LEonard ji pozorně poslocuahl a jen pokrčil rameny.* Tak to upřím,nou soustrast ohledně Nayirin. *Pronesl jen lehce, nijak velmi hlasitě, leč dost slyšitelně pro Auriel. Dále si však vyslýchal a přikývl ohledně cechů, něco málo již zaslechl, ikdyž toho nebylo příliš. Moc lidí o tom mluvit nechtěl oa tak věděl, jen nějaké ty základy. Vyslechl si však Auriel pokojně Auriel, kdy se ona sama věnovala přípravám malin. Potichu se při tom zvedl a zezadu ji chytil svámi dlaněmi za ramena a pevně je sevřel, ikdyž ji to něbránilo v pohybu rukami a zároveň ji to určitě nebolelo.* O mě se bát nemusíš, já to přežiju, už jsem přežil i bratrovraždu, tedy pokus. *Pronesl s lehkým úsměvem a na chvíl ise odmlčel.* Navíc, ještě jsi neviděla, jak se Ikar umí ohánět s mečem! Pobyl už stovky armád a to sám. *Dodal ještě snažíc se ji lehce rozveselit ohledně Ikara a jeho bojového karate a juda a sumo, ikdyž tyto slova neuměl Ikar ani vyslovit, určitě by toto všechno zvládl vybojovat a stát se králem říše!*

*Ešte nikdy nemusela prijímať kondolencie, no vedela ako to chodilo vo vyššej spoločnosti a tak jednala v rámci etikety.* Ďakujem. *Odvetila smutným hlasom keď jej poprial úprimnú sústrasť. Potom sa postavil, prišiel ku nej a chytil ju jemne zozadu za ramená. Aj cez čiernu látku svojho oblečenia cítila teplo z jeho dlaní a klamala by ak by tvrdila, že z jeho dotyku nebola namäkko. Naprázdno preglgla, bojovala s túžbou oprieť sa o neho, otočiť sa ku nemu a objať ho.. cítiť opäť jeho vôňu a zabudnúť na všetko zlé čo sa jej tu stalo.. tak ako toľko krát predtým. No strach, že by mu kvôli nej ublížili bol silnejší než jej vlastné túžby. Na jeho vtipe sa potichu neveselo uchechtla, no potom opäť zvážnela, trochu potriasla hlavou a hoci jeho statočnosť bola odzbrojujúca, zdalo sa, že Leon nechápal v ako veľmi vážnej situácii bola. Otočila sa ku nemu teda čelom a zdvihla ku nemu pohľad.* Leonard.. oni už zabili dvoch mužov ktorí mi boli blízky.. a to som ani jedného - *Očervenela, neschopná dokončiť vetu. Hlas sa jej zachvel keď opäť prehovorila.* Ja sa bojím, tu im nemám kam ujsť. Som tu v pasci - musím robiť čo mi prikážu je to.. ešte horšie než v Pelagione. *Tam ju totiž za neposlušnosť neškrtili a nevyhrážali sa jej znásilnením hordou barbarov. TO ale nahlas nepovedala.* Oni sú - naozaj krutí. *Zhrnula to šeptom.*

*Leonard pokrcil rameny. Ne ze by královnu, jsk byla z jejich hry nazývaná neposlouchal, ba naopak a dokonce to zvládl vyslechnout cele, bez toho aniž by nějak myšlenkami nebo něčím zaběhl mimo téma, či se soustředil na něco jine* žijí v lese, kde se shromažďuje plno nestvůr a upírů, kdy tam mám kone, krery není úplně tichý. Jeho umění se plizit je značně nedokonale, nemůžou minudelat něco horšího než stvůry. *mozna marně, ale aspoň nějak se ji snažil ubezpečit ze je opravdu vpohode nějakých par zbojníků, když téměř za domem má hnízda nestvůr. Možná by ale šly nestvůry využít pro dobro Auriel a zničit tak spolek, těžko říci, zase úplně se s nimi kecat nedalo, spíše vůbec. Nečekaně. Leonard měl nutkání Auriel utěšit jako kdyby to bylo Nah přirovnání kromě malého dítěte mě nenapadne a to není úplně vhodně a tak ruku, přesněji pravou přesunul podél jejího krku, kdy casti ruky, tím mezi zapestim a loktem zatlačit tak, aby musela udělat ten krok dozadu, dokud by nenarazila do jeho hrudi, ruku takto nechal avšak jako správný gentleman se ji nedotýkál na nevhodných místech a ani ji neslrtil, neumím to ani popsat, Kks kde je moje slovní zásoba?????? Halo admine, kde??? Následně ji tak držel u sebe a mlčel, měl proste nutkání jako kdyby držel kotatko plačící po své mamince*

*Nakoľko ju Leonard zozadu objal, neotočila sa ku nemu a nedívala sa mu do očí. (Logicky) Oprela sa o jeho pevné, teplé telo a zachvela sa. Nebránila sa jeho objatiu - ako by aj mohla keď po ňom tak prahla? Bolo pre ňu utešujúce a tak zavrela oči a svoje slová o tom, že sa bojí, že už zabili dvoch mužov čo jej boli blízky - všetko toto povedala keď ju objímal - po poslednej vete, že sú naozaj krutí bojazlivo zdvihla ruky vlhké od vody v ktorej umývala maliny a chytila jeho ruku, ktorou ju pri sebe držal. Voda, to bol ich element a hoci teraz neboli celý mokrí - pripomenulo jej to ten tanec v daždi ... a aj ich posledné stretnutie.* Ty si ah.. Darí sa ti tu tak dobre a ja .. som asi prekliata. Ak sa budeš držať pri mne, mohlo by sa ti stať niečo zlé.. naozaj to chceš riskovať? *Šepla tak aby ju počul no zároveň aby nenarušila tento okamih.* Neviem či ti to za to stojí.. ja až tak dobrý vanilkový puding robiť neviem. *Pokúsila sa o malý vtip aby zamaskovala opäť za humor svoje pocity. Bili sa v nej dve túžby, jedna sebecká ktorá túžila po jeho prítomnosti .. druhá ktorá túžila po jeho bezpečí a šťastí.*

*Pokril rameny.* No, nemělo by to tedy znamenat, že se ta karma jakoby anuluje a bude v rovnováze? *Otázal se s lehce pozvednutým obočím, kdy tak chtěl naznačit, že přece takto dva protipóly, by se měli srovnat a být následně vyrovnané. No tedy aspoň to tak myslel.* Však proto to ty lesní maliny zachrání *Zareagoval ihned na její vtip, ohledně toho, že nevie robit až tak dobrý vanilkový puding.* Takže vlastně moje dejme tomu daření se, by mělo tvoej prokletí anulovat a mělo by to být vyrovnané a v rovnovaze, tedy tak by to mělo dávat smysl. *Dodal ještě a trošku se usmál.* Takže si myslím, že je to všechno oooukeeej *Dodal ještě a stále ji nepouštěl z obětí, připadalo mu, že potřebuje obímat, jako malé šněco cosi domysli si, aby nebylo smutné, ale šťastné.*

*Auriel nevedela či na niečo ako karmu a osud chce veriť.. znamenalo by to totiž, že sa musela v minulosti neskutočne niečím previniť, že sa s ňou bohovia tak kruto zahrávali. Zdvihla pohľad a keď v odraze okna pred ktorým stáli uvidela Leonardovu tvár - na moment sa jej zazdalo, že sa premenila na Thornovu. Strnula, mohol cítiť ako celá stuhla no potom keď sa zasmial a povedal to s tými malinami - jeho tvár sa opäť premenila a bol to zase Leonard... zarastený ale Leonard. Nechcela si to priznať, no mala pocti, že tak trochu stráca zdravý rozum. Trpela nočnými morami, bola tak paranoidná, že nevychádzala z domu... Ako tak jej stavy tíšili bylinky od bylinkárky Donny, no mala pocit, že si voči nim začínala budovať imunitu.* Možno to zmysel dáva.. ale len na tvoje nebezpečenstvo. *Priznala slabým hlasom, bola sebecká - neodolala, nedokázala ho od seba odohnať a vlhkou rukou si pretrela čelo a oči zatiaľ čo ho druhou stále držala za tú, ktorou ju zozadu objímal.* Ach.. nechcela som aby si mi takto videl. Nie že to prezradíš Ikarusovi. *Zašomrala so slabým úsmevom.*

Platí *Rázně zareagoval na to, že je to na jeho vlastní nebezpečí a pousmál se nad tím. Ano mohl tu být zlý cech, tady dokonce tři, ale dokud jich není aspoň pět, není se přece čeho bát! jednou ranou sedum much zabil!!!!! * No Ikarovi to nepovím, aaaale můžu tobě práskat na něj, hlavně jaký je to lenoch!!! *Zareagoval a pousmál se.* Umm asi by jsme měli zamíchat mlékem, nebo se na plotně připálí a podle mých zkušeností, je to smrad opravdu veliký. *Toto sice pověděl, ale pouštět se mu Auriel nechtěla a tak vlastně se ani nehnul a stále ji pokojně držel. Možná by ji měl pustit, aby se jí podařilo mléko zamíchat, ale sám od sebe se k tomu nějak neměl, ale zároveň i měl, ale nechtěl. Takže to bylo těžké rozhodnutí pro muže... pro dospělého muže jsou takováto rozhodnutí nehorázně těžká!!*

*Jeho rázna reakcia ju opäť prinútila usmiať sa a dokonca sa trochu zasmiala keď nabonzoval Ikarusovu lenivosť. Keby teraz vošiel do kuchyne Radagon pravdepodobne by neveril vlastným ušiam ani očiam.. pretože Auriel v túto chvíľu vyzerala šťastne skoro ako kedysi. V Leonardovom objatí sa jej úzkosť čarovne rozplynula - skoro ako keby ovládal nejakú mágiu... a tento pocit mal za následok to, že absolútne zabudla na hrniec s mliekom. Na moment zaváhala, pripálený hrniec jej stál za moment kedy ju pri sebe držal, no keď už na to upozornil - nemohla to odignorovať.* Ah.. iste - mlieko. *Zašomrala hanblivo a s ospravedlňujúcim úsmevom sa teda od Leonarda odtiahla.* Vravela som, že až tak dobrý puding nerobím. *Mykla plecami a prikročila ku hrncu.. prisypala tam trošku bieleho prášku z plátenného vrecka a pomaly to miešala. Po chvíli miešania si spomenula, že zabudla zo skrinky vybrať med.. bola roztržitá.* Uhm, prosím, vyberieš z tej hornej skrinky vedľa teba pohár medu? *Opýtala sa ho a pozrela sa na neho pri tom ponad rameno. Neprestávala miešať zmes, ktorá začínala pomaly naberať na hustote.* Čo také lenivé, Ikarus vyvádza? *Zaujímala sa a dúfala, že sa týmto odprostia od negatívnych tém.*

Tak spálené mléko zvládnu a nemusím se snažit o puding, takže mléko na dobrost či nedobrost pudingu nemá příprava mléka vliv *Pobaveně pronesl, když se od něj odtáhla, nebránil ji v odhodu, přece kdo by chtěl pak to mléko čichat.*samozřejmě, podám. *Pronesl, kdy následně otevřel onu skříňku, na kterou Auriel ukázala a poté podal med a položil jej na linku.* Fuu med jsem neměl už hooodně dlouhou dobu, snad si už ani nevzpomenu jak chutná... *Pronesl, kdy nenápadně jako záškodník med otevřel a snažil se do něj strčit prst, aby si na něj med nabral a mohl jej následně z prstu slíznout.* umm *Zvedl oči od medu a toho jak se na to soustředil, kdy se snažil nenápadně a opatrně aby se nezakydal ten med nabrat až měl vystrčenou špičku jazyku ven ze rtů.* Nechce vstávat a pracovat aby měl co jíst! *Oznámil jí jako že je to velmi zlý počin!* A dost často zaspává a kvůli tomu chodí do práce pozdě! *Dodal ještě*

*Keď ju chabo povzbudil spôsobom, že ani jeho kuchárske nadanie nie je práve na šéfkuchárskej úrovni, trošku sa uškrnula.* Náš pôvod asi nezaprieme, že? *Hlesla nakoľko ju do kuchyne v Pelagione nikdy nepustili a predpokladala, že Leonard tiež kuchárkam s varením nepomáhal. Vedela si ho tak predstaviť maximálne pri tom ako kradol z kuchyne teplé buchty. Nedívala sa na neho keď otvoril skrinku takže nemohla vidieť ako sa mu pri pohľade na med rozžiarili oči - no počula mu to na hlase keď prehovoril. Stále miešala hustnúcu masu a keď Leonard otvoril nádobku - chcela mu poďakovať, že jej to tak uľahčil - to už ale videla ako do toho medu strká prst. Možno vyzeral staršie, mohutnejšie, možno mu zhrubol hlas, bol zjazvený a zarastený ako barbar - no pri pohľade na to ako sa jazykom načahuje za prstom od medu snažiac sa pri tom nezakydať - proste sa musela usmiať, videla v ňom to isté trdlo ako keď sa videli po prvý krát.* Zlodejíček. *Zasmiala sa, zdvihla varešku, ktorou miešala krém a ťapla ho ňou po ruke ktorú mal od medu. Jej úder ho nemohol bolieť, no dúfala, že si kvôli tomu jej nečakanému útoku medom poriadne zašpiní bradu nos čí líce.* Tak toto si sa v Desperose naučil? *Podpichla ho.*

No myslím, že ne, ale určitě se dá všechno doučit, když jsme se naučili už některé věci, nejspíše dokážeme i jiné.. No některým to půjde rychleji, některým pomaleji. *Ušklíbl se nad tím, to ho už však Auriel přistihla při jeho počinu, kdy se leknutím chtěl prudce narovnat a dělat jakoe nic, ale to mu prst projel po tváří a lehce i do vousů, vyrustajících z tváře.* No a je to *Pronesl zadurděně a při tom už si i prst pokojně dal do úst a oblízl si ho, stejně už ho chytila při činu, no následně hledal nějakou utěrku, do které by si tvář mohl otřít.* Tohle je ta tvá podlost!! stejně jako útoky mna žebra, lekat chudáka člověka. *Zahlásil nafučeně jako malé dítě, aby Auriel poznala, že je za to uražený.* Teď mám zalepenou celou tvář! *Dodal ještě a prsty si zatáhl i za vousy na tváři, které byly od medu a ty zůstaly stát tak jak je natočil, kvůli tuhosti medu.*

*Počas toho čo sa sťažoval naliala do zmesi med a postavila hrniec na platničku vedľa - preč z ohňa. (Vmiešavala do pudingu med za horúca no už ho ďalej nehriala.) Na Leonardovom mrzutom trucovaní a sťažovaní sa - sa musela znova zasmiať. Obzvlášť keď ju počastoval tým, že je podlá.* Ja a podlá? To si vyprosím, pane! *Prehovorila so smiechom, pustila varešku a dala si ruky v bok.* Som naopak veľmi vľúdna. *Bránila sa a neprestala sa usmievať.* Mám ti pripomenúť čo urobila čarodejnica Hänselovi a Gretel keď ich prichytila maškrtiť na niečom čo im nepatrilo? *Zdvihla veľavýznamne obočie mala taký ten sebavedomý výraz, že ho práve zahnala svojim argumentom do rohu a nemá jej na to čo povedať. Pri tom však vzala zo šuplíka čistú utierku, namočila jej konček do vody a so širokým úsmevom na neho zamávala ukazováčikom aby ku nej prišiel a trošku sa ku nej sklonil. Keďže v okolí márne hľadal nejakú utierku - všetky mala odložené a úhľadne poskladané. Bola ochotná mu ten med a zvyšky krému z tváre a brady utrieť nakoľko po ruke zrkadlo nemala a bola vinníčkou toho prečo sa tak zababral. Uvedomila si, že ju začínajú bolieť líčka - takto sa totiž neusmievala odkedy .. odkedy, no odkedy s ním bola naposledy.*

*Leonard pokojně přišel k Auriel, kdy si už snad instinktivně dal dlaně pod svá žebra, aby tak vytvořil pevné brnění proti jejím podlým útokům, které při jejich setkáních prováděla a doufal, že takto obrněn jako "rytíř" nad tím vyzrál a bude tak rytíř na koni bez koně, proti drakovi, kterého ještě svět neviděl.. .a to doslova...* No ale tak se nediv, kdyby ti někdo jedl dům, taky jsi naštvaná. *Zadurděně pronesl a ušklíbl se. Pokojně si nechal odstraňovat med z úst, kdy chtěl využít situace a prst, který měl ulepený od medu využít. Přišel na to! Vrátí jí to, pomocí tajného myškaplánu, který ho právě napadl. Zvedl rychle ruku a zalepeným prstem, jí přejel po tváří též, doufal, že to bude mít požadovaný účinek a zalepí ji tak též. Dával si však pozor, aby ji něštěstím nebacil a nezranil tak, chtěl to provést jemně rychle čistě a elegantně, jako když princezny vypouští motýlky ve společnosti.*