Zemědělská oblast

*Vyzeral urazene, no nebolo to tak dávno čo pri tréningu skutočne porazila silnejšieho Castiela keď mala ruky zviazané za chrbtom a teda neklamala keď sa Leonardovi vyhrážala, že by ho vedela spacifikovať. Nechala však za seba hovoriť svoje činy a keď sa uhol jej bodnutiu len so smiechom zmizla z dohľadu. Po jej návrate a jeho kvetnatých rečiach o jej "honosnom sídle" s pobaveným výrazom vošla do vnútra chatky, ktorá mala poroste len jednu miestnosť kde bolo všetko. Keď od srdca prehlásil, že jej obydlie stojí za prd - zatvárila sa naoko urazene a rozhorčene udrela dlaňou do postele z ktorej stúpol prach.* Tak netaktné uraziť hostiteľa! *Prehovorila, no neovládla sa a musela sa trochu zasmiať.. potom už počúvala jeho vysvetlenie o tom, že vlastne nebol zvyknutý len na prepych ... čo si vlastne pôvodne myslela. Chápavo prikývla, chcela na to niečo povedať no to už urobil tri kroky ku nej a skôr než by stihla zareagovať - priblížil sa ku nej a s tvárou pár centimetrov od nej prehovoril, že je čas na zábavu. Po celý čas sa mu dívala do jeho zvláštnych sivých očí a nevidela v nich to čo poznala. Nebola v meste krátko.. no v jeho pohľade jednoducho nebolo nič - žiadna lačná žiadostivosť ani chtíč - nič čo by nasvedčovalo, že by ju hodlal skutočne znásilniť. Preto sa len pousmiala a mierne zdvihla bradu s pohľadom: "Len to skús." Jej pohľad bol vyzývavý - bolo to kto z koho a ona rozhodne vo svojej roli vydržala dlhšie než on. Nevydržal to hrať dlho - so smiechom sa posadil vedľa nej na posteľ.* Neverila som ti ani na jednu sekundu! *Obvinila ho okamžite a snažila sa znieť, že mu to vyčíta, no jeho smiech bol proste príliš nákazlivý a teda sa po chvíľke smiala spolu s ním.* Pche, za tak chabý pokus o zahratie násilníka zaslúžiť strestať! *Dodala napokon tónom ako nespokojný režisér v divadle či dirigent v orchestri a zaútočila na neho ukazováčikom. Tento krát mala väčšiu šancu, že jej to vyjde.. predsalen si pretieral oči prstami.*

*Opět na něj podle zaútočila prstem a tak se prohnul do boku, zásahy tímto prstem jsou nečekané a smrtelné a navíc dosti nepříjemné a tak to byla reakce na její šťouchnutí do jeho těla.* Tohle je dost podlé! *Zareaoval v zápětí a chytil se rukou za bok, aby ho tak měl krytý.* Nehraješ fér! *Dodal ještě a zašklebil se. Málem si i vypíchl oči, jelikož podlý útok padl akorát ve chvíli, kdy si je protíral. No rozhodl se jí útok vrátit, bylo by komické, kdyby ji to teď vrátil ránou pánvičkou po hlavě, ale ta tu zrovna po ruce nebyla a tak se musel přizpůsobit okolnostem a okolí a jejím útokům, takže nenápadně na její bok zaútočil taktéž ukazováčkem, doufajíc, že mu to výjde a bude jí tak její bok probodnut a ona bude smrtelně raněná tak jako nyní on po jejím neférovém útoku*

*Zasmiala sa keď sa posťažoval, že je podlá a v momente čo zvolal, že nehrá fér sa Auriel na Leonarda žiarivo usmiala. Niečo by mu na to odsekla či si ho doberala, no zaútočil na jej bok podobným spôsobom ako ona predtým.* Používaš proti mne moje vlastné zbrane? A kto je tu teraz podlý. *Vrátila mu so smiechom a pokúsila sa mu jeho ruku chytiť - kvôli tomu si poposadla na posteli aby bola otočená ku nemu celým telom. Nepamätala si kedy sa naposledy takto bavila.. celý deň, ktorý s ním strávila sa zdal byť - no proste úplne iný. Plný smiechu, hravosti.. počas tohto času zabudla na všetko zlé čo sa jej tu stalo. Bolo to skoro omamné - to akým spôsobom zabudla na strasti, nástrahy, nebezpečenstvá - na všetko čo ju ťažilo. Nechcela aby tento deň skončil. Leonard jej svojou povahou pripomínal Radagona, aj pri ňom sa v minulosti cítila tak nejako lepšie ... presvetlil mračná negatívnych myšlienok, no Leonard ku tomu pridal ešte také to iskrivé hašterenie a to bola naozaj nebezpečná kombinácia.*

to není pravda! *Zahlásil, když mu chytila ruku.* Ty jsi podlá, používat takhle nekalé útoky. Já jsem ti chtěl dát jen stejnou odvetu *Pověděl, když mu chytila ruku a jeho útok se tak nepovedl. No pokusil se to samozřejmě udělat druhou rukou, nebo spíše chtěl se to pokusit udělat, ale nějak už k tomu nebyla šance, jelikož si poposedla a už k němu neseděla bokem a takto by jí spíše šťouchl do břicha než do boku a nemělo by to ten správný účinek jako by to správně mělo být a jak se to dařilo Auriel.* a teď mi tedy řekni, jak se dostaneš po tmě do města *Navázal takousi jakousi konverzaci, aby nebylo tak úplné ticho. Ruku, kterou mu Auriel chytila tak nějak v okamžiku přestal vnímat a tak ani neucukl z jejího chvatu a poctivě držel i když to příliš nevnímal,.*

*V diaľke nad lesom sa ozval dunivý hrom, no Auriel to ignorovala a trošku sa zasmiala.* To príšery bývajú ... ber to ako tréning. *Odvetila keď odsúdil jej nekalé triky. Ruku Leonarda sa jej podarilo chytiť a keď sa nepokúšal znovu zaútočiť víťazoslávne sa usmiala. To už ale prišla téma toho ako sa dostane domov. Samozrejme to bolo v túto hodinu nebezpečné - poriadne nebezpečné, no čo iné jej zostávalo?* No.. nebude to jednoduché ale nebude to ani prvý krát čo som bola nútená vyjsť v noci do lesa a do ulíc. Zatiaľ som prežila viac menej v zdraví. *Už sa nesnažila tváriť, že je príšera a, že je Leonard v jej moci.. bolo to skôr opačne. Posledné po čom teraz túžila bolo vyjsť do tmavého lesa a kráčať peši až ku Naiyirin domov. Chcela ešte aspoň chvíľu navyše v jeho prítomnosti, nechcela ešte myslieť na všetky tie problémy, ktoré aktuálne zatlačila do úzadia svojej mysle.* "Asi je čas vrátiť sa do reality." *Pomyslela si a keď si uvedomila, že mu stále drží ruku a celkovo.. to, že je s ním sama, že spolu sedia takto blízko na posteli - akoby si až teraz uvedomila ako nevhodne to môže pôsobiť. Cítila sa pri ňom tak uvoľnene, že tieto veci trochu vypustila. Teraz však pustila jeho ruku a sklonila bradu dúfajúc, že si nevšimne ako sa začína červenať.* Mali by tu byť ešte nejaké zásoby... sušené huby, nejaké bylinky na čaj a tam pri dverách je voda z prameňa. Ak na stromoch či budovách v meste uvidíš znak X, je to moja značka a znamená, že tade nechoď lebo je tam nebezpečenstvo. Umiestňujem ich po celom meste odkedy som sa tu ocitla. *Vysvetlila vážnejším hlasom a pozrela sa na neho s jemným povzdychom - nakoľko bol teraz asi ten správny čas na rozlúčku. V rovnakej chvíli sa pustil z oblohy dážď, ktorý začal bubnovať na strechu chatrče - to ale Auri takmer nevnímala. Dívala sa Leonardovi do očí a uvažovala nad tým ako nečakane sa dnešok vyvinul. Veď chcela ísť len na farmu za Radagonom - položiť mu kvety na hrob a vymeniť z farmármi zeleninu za nejaké elixíry.. a namiesto toho našla na prašnej ceste Leona s Ikarosom a zažila deň ako nikdy predtým.*

Hmm *zamrucel leonard, který sedel teď již dalo by se říci naproti Auriel.* to je zajímavé, takže kvůli mému bezpečí budeš nyní riskovat svůj vlastní život *zatvaril se zamyšleně, kdy ruku, kterou mu již pustila přiložil k bradě a celkové nabudnul dojmu starého zamýšleného muže, leč věž vousu, které by si mnul* tak když je tu takové pohostinne, tedy když jsou zde takhle povedené podmínky k životu. Tak tu prespi ne? *pousmal se* přeci té jako host nemohu vyhodit ven mezi příšery *opet pro vtip lehce naznačil rukami priseru stejně jako venku a pak se zasmál. No uslyšel klapani kapek na dřevěnou střechu, které se rozlehalo jako kdyby jim na střeše tancovalo mnoho stonozek* a ještě asi budeš moknout *dodal v zápětí a postavíl se, kdy přešel k oknu* venku prší má lady, není vhodně počasí na vyjíždku *zacal jako služební, který ukazal s lehkým úklonem ven z okna jak služební občas delavali.* paní přejete si podat okno aby jste se mohla sama přesvědčit? *dodal s jistým vtipem v hlase i tvari*

*Sledovala ako sa zamyslel.. jeho ponuka, to že by tu s ním mala zostať do rána ju priviedla do rozpakov aj napriek tomu, že to nevyzeralo, že by mal nejaké postranné úmysly. Spomenula si však na to ako tu žila a spala s Castielom a trochu kvôli tomu posmutnela. Prišlo jej čudné .. byť tu - spať tu s iným mužom. Keď však Leonard naznačil opäť to príšerovské uhryznutie a povedal, že ju nemôže len tak predhodiť monštrám - musela sa pousmiať a jej negatívne myšlienky aj smútok sa úplne rozplynuli v jeho nenútenom humore. Obzvlášť keď povedal to s my-lady a prechádzkou.* Asi.. to znie rozumne. *Prehovorila keď sa započúvala do dažďa a musela sa po chvíľke na svojich slovách zasmiať.* "Veľmi rozumné nocovať s cudzím mužom v opustenej chatrči uprostred hlbokého lesa." *Pomyslela si, no nahlas to nepovedala a teda si tento drobný vtip na svoj účet nechala pre seba. Postavila sa z postele, prešla ku vedru s vodou a nabrala z neho trochu vody do kotlíka.* Vaše pozvanie teda prijímam pane.. A keď som už tu, spravím ti niečo pod zub. Čo by si povedal na hubovú polievku? *Opýtala sa ho s úsmevom a prešla ku malému krbu kde upevnila hrnček s vodou a potom založila oheň. Začala kontrolovať šuplíky - okrem sušených húb a nejakých byliniek tu nič iné nebolo. Túto chatku už dávno nezásobovala - nemala dôvod keď žila s Naiyirin.*

Asi? *Ukázkově se urazil na oko a odfoukl si.* Já si myslím, že je to to nejrozumnější, je potřeba se totiž ráno rozloučit s Ikarem *Poznamenal jako připomínku, že je tu ještě kůň se kterým se musí loučit a to je přece důležité a ten správný důvod!* NAvíc tě mám ještě sežrat jako ta příšera. *Dodal ještě jednu z posledních narážek na příšerství, které tu mezi nimi bylo, že se chtělo sežrat navzájem. No to už Auriel mluvila o tom, že by se mohli najíst a jemu v žaludku zrovna hlasitě zakručelo, jako kdyby žaludek slyšel jídlo a už reagoval, přeci jen naposledy jedl asi ráno, než vyjížděli ze stanoviště.* Ale paní, já bych si dal dukátové buchtičky s pečínkou a džbánem nejlepšího vína! *ZAčal se smát, opět napodoboval rozmazlenou šlechtu, která dost často takovéto věci chtěla například i uprostřed honu na lišky nebo na cokoliv jiného. Přišlo mu to vtipné normálně, natož nyní.* A máš nějaké úkoly i pro mne? AŤ tu jen nesedím a nečumím jak se o mne někdo stará *Dodal poté ještě, tím ji chtěl navrhnout, že by se mohla podělit o části važení aby se nenudil, také aby ho přece nepomluvila, že je špatný hostitel, ikdyž vlastně jsou doma u ní, tedy dalo by se říci.. Chmmmm to je potom na zamyšlenou kdo je teda vlastně hostitel a kdo host... a kdo je pes a kdo kost....*

*Trošku sa na jeho poznámke o Ikarovi zasmiala.* Keď to podáš takto.. kvôli Ikarovi tu teda rozhodne zostanem! *Pousmiala sa a keď povedal tú poznámku o príšere len rozhodila rukami a mykla plecom.* Môžem byť hlavný chod a polievka bude predkrm. *Navrhla so smiechom a začala odmeriavať huby aby boli v správnom pomere s bylinkami. Keď to mala nachystané hodila to do kotlíka. Prehľadávala ďalej vrecúška a dúfala, že tu nájde vrecko so soľou zatiaľ čo napodobňoval rozmaznaných šľachticov dožadujúcich sa buchtičiek, vína a pečienky.* Ach iste môj pane, a čo tak pečeného holuba rovno do úst a jahodovú penu ako dezert? *Otočila sa na neho a urobila drobné pukrle ako keby bola len úslužná kucháročka.. potom sa vrátila ku koreninám s tichým chichotom. * Mohol by si na verande vyprášiť vankúš a perinu.. v tej posteli dlho nikto nespal. *Kývla hlavou ku matracu a potom sa zamyslela nad tým ako budú vlastne spať a zaplavili ju rozpaky.*

No já si myslím, že to je správný důvod *Dodal LEonard a následně ji sledoval jak se stará o to na čem vaří, vypadlo mi na čem to dělá. No a jak přidává různé ingredience, snažíc se to lehce pamatovat aby pak něco sesmolil taky. No je spíše pravděpodobné, že to nejspíše dělat nebude, protože by se tak na devadesát procent přiotrávil, než aby se najedl. No a chytit nějakou otravu, nebo už jenom střevní problémy zrovna v Desperu, což tedy bylo místo plné hrůz jak mu to popsala Auriel... nebylo dobrým nápadem. Kdo ví zda tu na to také byli odborníci a náhodou by ho neotrávili ještě více. Ach zázraky medicíny ve středověku.* Jako dezert by mi stačil vanilkový krém, posypaný malinami. *Zareagoval na její návrh ohledně desertu a pousmál se. Na její rozkaz se zvedl a klepl patami o sebe* Rozkaz má lady *Dodal jako nějaký člen vojenské gardy a pobral peřinu s polštářem do náruče, kdy se mu při nádechu dostal prach do nosu a donutilo ho to kýchnout, trošku zaklepal hlavou aby se toho zbavil a vydal se tedy na verandu kde přehodil peřiny o jakýsi trámek, který je držel aby se neválely.po zemi. Následně chytil kus dřeva a začal do peřiny a polštáře mlátit aby je vyprášil, kdy se opravdu zvedl prach, který se již stihl usadit v onom povlečení. Oblak prachu ho však po chvíli donutil přestat a začít kašlat... JAkmile se vykašlal tak samozřejmě ještě v prášení pokračoval, než se vrátil zpátky dovnitř a oboje hodil na postel.* No opravdu dlouho. *Dodal když si ještě rukou mnul nos aby jej očitil z prachu.*

*Neriešila to ako jej nazeral ponad rameno a keď napokon odpovedal ako vojak usmiala sa na neho ponad rameno.* Na zdravie! *Popriala mu keď si kýchol. Akonáhle zostala v miestnosti sama, praskot dreva v krbe, bubnovanie dažďa na streche.. Vrátili sa jej spomienky na Castiela a opäť posmutnela, dúfala, že je v poriadku - nech je kdekoľvek.. S vážnym výrazom premiešala vareškou obsah hrnca a pri ohni jej začínalo byť poriadne teplo. Kým bol teda Leonard na verande, vyzliekla si kabát a zostala len v tom čo mala pod ním. Hnedé uplé nohavice - ideálne prispôsobené na jazdu na koni a čiernu košeľu s viazaním v predu a hnedým korzetom. Na moment zaváhala či si má dať dole aj dýku, ktorú nosila v púzdre na opasku.. nie žeby Leonardovi neverila, bola opatrná. Chvíľu zvažovala pre a proti, no napokon si však povzdychla a odopla si ju. Položila to na seba na skrinku a potom čo našla soľ - spokojne prešla ku hrncu kde už pomaly stúpali k hladine malé bublinky a ten vývar dochutila. Netrvalo dlho a vrátil sa Leonard do vnútra.* Vravela som.. aspoň vieš, že neklamem. *Pousmiala sa a potom sa posadila na stoličku neďaleko krbu.* Chvíľu bude ešte trvať kým to bude hotové.. takže, je čas na krížový výsluch. *Keď to povedala zasmiala sa a - rukou ukázala na jedinú ďalšiu stoličku oproti nej pri malom stolíku.* Keď už sme tu spolu takto uviazli .. chcem o tebe vedieť viac. *Ako to povedala prižmúrila oči a pousmiala sa.* Z toho čo si hovoril.. zdá sa, že si precestoval s bratom kus sveta ako jeho doprovod. Ktoré mesto sa ti páči teda najviac a prečo? *Položila mu otázku a zvedavo čakala na jeho odpoveď.*

Křížový výslech? *Otočil se nechápavě na Auriel, která se přitom usadila na stoličku a vlastně bez možnosti výběru mu přikázala, že se má usadit na jinou a čekat co bude. Vzal si tedy stoličku a sedl tak metr naproti auriel, možná trošku blíže.. prostě metr plus mínus. Na to mu položila otázku, musel se nad ní chvíli zamyslet.* Tohle je poměrně těžká otázka, než města se mi spíše líbily vesničky, které si žili vlastním životem a vpodstatě neřešili to, kde žijí. Byli jednoduše spokojení a šťastní. Upřímně jsem neviděl šťastnější děti, dospělé a starší než v menších osadách, kde se vpodstatě zajímaly jen o svůj život a o nic jiné. Druhá věc je, že jsem občas přemýšlel, zda celá ta osada nejsou náhodou jedna rodina. No to bylo spíše tím, že se všichni tak dobře znali. Navíc, když tam člověk přišel, tak byl jak někde kde se zastavil čas v době, kde je krásně a dobře se žije. *Pronesl, ale na chvíli se ještě zamyslel.* Ale pokud si stojíš za městem, tak bych řekl asi Pelagion,. KVůli výhledu na moře a celkově přístavní města jsou super *Pokrčil rameny.* Proč se na to vlastně ptáš? Či je to jednostranný výslech?

*Počúvala ho priam so zatajeným dychom, bolo to pre ňu niečo fascinujúce. Keď jej však povedal, že sa mu najviac páčil Pelagion - musela sa trošku uškrnúť.* Celý život som o cestovaní len snívala, čítala v knihách. A ty mi povieš, že sa ti moje rodné mesto páčilo zo všetkých najviac. Ach a prečo sa pýtam? No.. Moja prvá cesta mimo Pelagion bola do sídla snúbenca, ktorého som nikdy nevidela a skončila som tu. Je snáď zrejmé prečo som tak zvedavá. Užil si si viac slobody než ja, precestoval si kus sveta... a tiež chcem o tebe vedieť viac. Poznaj svojho nepriateľa.. ak si príšera, možno vďaka správnej otázke prídem na to ako ťa poraziť. *Doberala si ho a mykla plecom.* Mám nekonečnú zásobu otázok, od mala som bola veľmi zvedavá, no učili ma hlavne mlčať. Takže... nechcem s tebou premeškať príležitosť. *Na moment sa zamyslela.* Ak ťa o mne tiež niečo zaujíma.. pokojne sa spýtaj tiež. Môžeme hrať hru - otázka za otázku. *Navrhla a nahla sa ku nemu bližšie.* A ja začínam, pretože dámy majú prednosť. *Pousmiala sa.* Máš nejaký zvláštny zvyk, ktorý iný ľudia nemajú? Teda okrem toho, že sa rozprávaš s Ikarusom a niekedy to vyzerá, že rozumieš tomu čo ti hovorí. *Doberala si ho so žiarivým úsmevom a teda sa na ňu jednoducho nemohol hnevať.*

Ano líbí se mi právě to, byl tam příjemný vzduch a zároveň výhled na moře byl super. *ZAreagoval na její snad i pohoršení, že se mu líbí zrovna její rodné město a pousmál se. No její vysvětlení si poslechl a následně si vyslechl i její návrh na to, že to můžou pojmout jako její hru, no rázem mu však oznámila že začíná. Leč už začala, tak mu položila další otázku, opět podváděla, stejně jako při souboji, kdy používala kradmé útoky.* Fuu netuším, zda je tozvláštní zvyk, ale věc, za kterou jsem nejvíc dostával nadáváno byla taková, že jsem dost často uměl urazit šlechtu, kdy jsem se při příchodu neukázal na vítací hostině či něčem podobném a odešel jsem do vesnice za obyvately hrát nějaké hry či se prostě bavit a užívat si to. *Napadlo ho asi jen tohle, protože tak nějak netušil, co by mohl mít za zvláštní zvyk a co by tak mohlo být jiné.* No s Ikarem jsme spolu vlastně už mnoho let, od mala dalo by se říci a trávili jsme spolu hodiny denně.. Občas jsem i spal ve stáji, protože mi byla jeho společnost příjemnější. No a tak nějak jmse si na sebe zvykli a já jen neberu jako své zvíře, spíše jako svého mlčenlivého přítele *Snažil se obhájit údajnou zvláštnost a to, že mluvil se svým koněm jako prý podivín.* No ateĎ je tedy řada na mě! *Oznámil vítězně a hrdě se narovnal.* Taaakže.... Co by jsi dělala, kdyby ti zbýval den života?

*Chápavo prikývla keď Leon doplnil informácie ohľadom toho prečo sa mu páči práve Pelagion. Jeho ďalšie slová ju však pobavili.* Zaujímavé.. myslela som skôr niečo na spôsob, že rád privoniavaš ku knihám alebo, že musíš spať vždy nohami ku západu či niečo podobné. *Uškrnula sa.* Aké hry si sa s nimi hrával? *Zvedavo naklonila hlavu na stranu a následne opäť počúvala jeho rozprávanie o Ikarusovi. Predstavovala si ich ak a prišlo jej to roztomilé - celé to ako ich vzťah vnímal. Rozhodne tento postoj nebol vo vyššej spoločnosti bežný - mladí mešťania, lordi a šľachtici vnímali kone ako majetok a často tak vnímali aj svoje manželky. Jeho otázka ju prekvapila a musela sa nad tým zamyslieť.* No.. ak by som zistila, že mi zostáva len deň života tak - ak by som mohla ísť von z bariéry určite by som chcela vidieť svojich rodičov, objať ich... hm. Celkovo by som asi chcela vyhľadať čo najviac ľudí na ktorých mi záleží a ... skrátka im to povedať - to čo pre mňa znamenajú. *Potom stíchla a na moment nebolo v chatke počuť nič len bubnovanie dažďa a praskot dreva v kozube. Oči sa jej v momente rozžiarili a pozrela sa na Leonarda.* A potom by som chcela skúsiť niečo bláznivé.. napríklad... skúsiť nejaký magický lektvar či zatancovať si valčík v daždi! *Trošku sa zasmiala.* Čo tvoj posledný deň? Ako by si ho chcel stráviť? *Opýtala sa zvedavo.*

Nemám asi nic takového, že bych potřeboval spát nohama k západu či východu a tak *Zasmál se nad tím, konkrétně spaní nohama někam mu přišlo dosti vtipné.* No nějaké ty "míčové hry" schovka, nahánění či třeba chytání prasete, které klouže, vcelku prosté hry, ale velmi zábavné. *Poslechl si přitom náledující její slova která pronesla a bylo to vcelku zajímavé, co by vlastně ten poslední den dělala. Na to mu však položila další otázku a on vztyčil prst a hejbul s ním z leva doprava.* Tohle už je však druhá otázka, kterou jsi položila ihned *Zamítl její otázku a zasmál se, no v tom mu problesklo jakási špinavost v očích, zákeřnost a prudce se postavil a chytil Auriel za zápěstí a začal ji tahat ven co to šlo.* Tak pojĎ. *Zasmál se a cenil an ní zuby v úsměvu, kdy pokud se mu to povedlo, vytáhl Auriel ven na d隍, kde ji pustil ruku a lehce se uklonil na znak, že ji vyzívá k tanci, pokud to umožňila, chytil ji blíž k sobě, kdy se poté začal spolu s ní tačit valčík s tím, že ji samozřejmě vedl. Jeho skills byly v tomt osměru samozřejmě výborné, tak jak by se na šlechtice patřilo, bohužel byla to nepříjemná součást jeho růstu, kdy musel mít hodiny tance a podobné blbosti.*

*Trošku prižmúrila oči a zasmiala sa keď povedal aké hry hrával s obyčajnými ľuďmi.. znelo to zábavne, no zároveň dosť špinavo a teda trošku pokrčila noštek a potriasla hlavou na znak toho, že chytať klzké prasiatka nie je nič pre ňu. Napokon bol rad ale na nej aby odpovedala na jeho otázku - páčilo sa jej ako ju so záujmom sledoval a pozorne počúval čo mu hovorí. Na jej ďalšiu otázku však odmietol odpovedať a so smiechom sa namiesto toho postavil a chytil ju za ruky. V očiach mala zmätok a rozpačito sa na neho usmiala.* Čo to-? *Nestihla sa opýtať nakoľko sa na ňu žiarivo usmial a ťahal ju von z chatrče. Zarazene sa na neho pozerala keď ju pustil a postavil sa na trávu do dažďa. Zakryla si ústa oboma rukami a neveriacky sa zasmiala keď sa uklonil a vyzval ju do tanca.. toto od neho rozhodne nečakala. Mala možnosť splniť si svoj sen a to priamo tu s ním.. jej nudná, úzkoprsá, racionálna časť mysle v jej hlave namietala, že to nieje najlepší nápad, že tu nemá náhradné suché oblečenie, že je chladno a môže chytiť zápal pľúc ... no niečo v jeho úsmeve a jeho pohľade ju prinútilo ignorovať tieto jej myšlienky plné strachu. Skoro omámene urobila krok dopredu a prijala jeho ponúkanú ruku. Zaklonila hlavu a zasmiala sa naproti kvapkám dažďa, ktoré jej dopadali na tvár. Postavila sa pred Leonarda a zažmurkala aby sa zbavila kvapiek na viečkach. Potom s úsmevom mierne pokrčila kolená tak ako sa patrí keď niekto vyzve mladú dámu do tanca a snažila sa pri tom tváriť vážne, no dlho jej to nevydržalo.* Toto je bláznivé. *Zasmiala sa keď zaujala tanečný postoj, no Leonard ju napriek tomu začal viesť ako keby boli na bále. No namiesto lesklej podlahy mali pod nohami len mokrú trávu, na sebe nemali honosné odevy len premočené oblečenie, ku tancu im nehral orchestr ani iná kapela - v okolí zneli len hromy, zvuky dažďa a šum kvapiek dopadajúcich na mokré listy vo vetre.. len toto a Aurielin tichý smiech bolo to jediné čo bolo počuť široko ďaleko. Dážď dopadal na jej tvár, zapletal jej vlasy, vsakoval do jej oblečenia, no bolo jej to jedno. Nechala sa ním viesť - tanec milovala, jej kroky boli ladné a elegantné.* Smiem oceniť, váš rozhodný krok, môj pane? *Zalichotila mu tak ako ju učili.. boli to také tie typické formálne hlášky, ktoré sa patrilo počas tanca hovoriť.. Robila si z toho žarty a márne bojovala s tým aby sa pri tom neusmievala.*

*Leonard ji v poklidu a jistě vedl v tomto tanci, kdy mu kapky vody postupně prosazovali přes kabát a košili s kalhoty, oblečení se posutne začínalo lepit na tělo a stejně tak vlasy, které postupně pronikly, se proměnili na silnější prameny, nalepene na sebe. voda mu setkala po obřadu tváře až k bradě, kde se spojovala v jeden curucek, který tekl buď po krku dolu, nebo rovnou k zemi, záleželo na pohybu jeho hlavy a nakloněni. Vnímal přítok rysy a hlavně pohyby Auriel aby ji nijak neublížil například slapnutim na nohu, nebo bouchnutím části oblečení tak, jak by ji to mohlo i zabolet. Dával si pozor a přitom mu na rtech hrál lehký úsměv. Oči kvůli vide lehce primhouril aby se mu do nich nemohla dostat. Tanec bez hudby, bez publika a přesto tak ladný a poklidný jako kdyby měly být středem pozornosti, celého osazenstva velkého sálu na královském hradě. Tu jim však společnost, či lépe řečeno diváky dělali akorát zajíci a ptáci schovani před deštěm a na dálku je sledující.* nemůžeš nechávat takováto praní až na poslední den, co když nebude zrovna pršet. Proste udělej to, po čem touzis a je to zajímavé *pronesl, kdy se v něm ocividne smůla pýchou jeho lehká spontálnost, kterou vlastnil ve svém charakteru. Mezi kapky deště se ozvalo občas hrmeni a stejně tak summit trávy, která pod větrem spolu s listy lehce zavlála a otroka se navzájem o sebe.*

*Vietor a dážď jej nalepili na tvár pár zatúlaných pramienkov vlasov, no nezáležalo jej na tom.. dážď sa postaral o to, že sa na jej pokožku nalepila aj jej košeľa.. no bolo jej to jedno. Bežne pri tanci mala myseľ mala prázdnu, no teraz sa nedokázala sústrediť - a nemohol za to dážď. Mohol za to jeho pohľad ktorý ju dostával do rozpakov. Namiesto toho aby Leonard reagoval na jej drobný vtip ďalším vtipom, namiesto toho aby pokračoval v doberaní - mlčal hľadel na ňu s nečitateľným výrazom v tvári, jemne sa usmieval a napokon keď prehovoril - vyzval ju ku tomu aby bola spontánna. Túto jeho stránku zahliadla len raz - vtedy pri tom strome.. teraz sa nehral na šaša, nesnažil sa ju rozosmiať. No to čo od nej chcel bolo ťažké, žiadať spontánnosť od dievčaťa ktoré si počas svojho života samo nemohlo vybrať ani len čo si oblečie či kedy bude jesť. Jej život bol presne daný a nemohla o ňom rozhodovať kým sa nedostala sem - do Desperosu. Srdce jej prudko bilo vzrušením z tanca a jeho blízkosti - z celého tohto okamihu... zastavila sa a zostala stáť na mieste. Dnes bola tak šťastná, naozaj nefalšovane šťastná a to aj napriek tomu, že bola už premočená do poslednej nitky, napriek tomu, že bola uväznená v tomto prekliatom meste. Dokonca zabudla aj na bolesť, ktorú si niesla v srdci od posledného rozlúčenia s Elgaladom, zabudla aj na smútok, ktorý ju zožieral kvôli smrti jej priateľa. Tento deň bol ako bláznivý sen a ona sa nechcela ešte zobudiť, nechcela sa vrátiť ku bolesti ku realite .. chcela byť spontánna tak ako Leon.* Proste urob to, po čom túžiš.. *Zašepkala a v tejto chvíli vedela presne po čom túži - hoci to bolo hlúpe a bláznivé. Jednu ruku mala na jeho ramene kvôli tancu a druhú dlaň mu položila na jeho rameno tiež.. potom zavrela oči a postavila sa na špičky s cieľom spojiť ich pery. Ktoré dievča kedy nesnívalo o bozkávaní v daždi s očarujúcim cudzincom. Bolo to tak .. zakázané tak ..... spontánne. V tom sa ale zablysol nad nimi blesk a lesom sa ozval hrom.. bolo to tak hlasné - až ňou trhlo a trošku sa prebrala z omámenia. Ospravedlňujúco sa a trochu zahanbene sa po usmiala skôr než sa ku tomu odhodlala - skôr než sa dotkli ich nosy. Plánovala sa zahanbene odtiahnäť a ujsť naspäť do chatky kým nespraví niečo čo by nemala.*

Ano, protože na smrtelně posteli je potřeba na něco vzpomínat *Odpovedel a pousmal se. Při jejich tanci si užíval vpodstatě ticho a dalo by se říci, ze ho konečně u tanec bavil. Po dlouhé době se u jak vyplatily nenáviděne hodiny tance, tak i to, ze na ne vždy byl dotazen, jak nečekaně slovní spojení….. tu se ale Auriel zastavila a začala se ku němu vpodstatě natahovat pro polibek. Tohle tak úplně nečekal a sledoval, jak zavřela víčka oči a následně se nadnesla, ladné a lehce se postavila na špičky a naspulila rty, pro polibek. Bez reakce Leonarda, který se přitom k žádné reakci ani nedostal, jelikož zahrmelo a Auriel se ze svého pokusu bleskem a to doslova probrala. Bylo vidět, ze se za svůj pokus, poměrně stydí. Zároveň to Leonard tak nějak odtusul a usmál se* měli by jsme jít dovnitř než nám uteče polévka na výlet * pronesl na povzbuzení, zároveň tím lehce chtěl pomoci Auriel od momentu, který ji možná dle nej z části obijel a nechtěl ji nechat se v tom dlouhodobě tapat* navíc jsou tu ty příšery bububu *pronesl lehce s vtipem a začal Auri před tím, než se rozhodla odejít tahat opět za ruku, kterou držel jemně aby ji neublížil, dovnitř domku ve kterém se vařila polévka.*

*Nemohla uveriť tomu čo práve skoro spravila - hoci sa to pokúsil zamiesť pod koberec, nechcel ju v tom nechať. Auri zostala trochu v šoku - cítila sa ako Castiel keď sa ju pokúsil pobozkať a pri pomyslení, že sa Leon musí cítiť ako vtedy ona - zatočila sa jej hlava. Bola úplne bledá a dívala sa pred seba skoro ako keby uvidela ducha. V tejto chvíli by jej bolo príjemnejšie stráviť noc sama v lese - či s upírom za pätami než s Leonardom v tom dome.* "Spontánnosť nieje nič pre mňa." *Pomyslela si s pomerne veľkou úzkosťou, no neprotestovala keď ju doviedol do domu - nezostala však sedieť ani stáť na mieste - kvapkala z nej voda keď podišla ku skrinke kde nechala svoj kabát a dýku.. vzala obe veci do ruky, pritlačila si to na hruď. Pokúsila sa nasadiť si sebavedomú, vyrovnanú masku a otočila sa ku Leonardovi čelom.* Mala by som ísť... už som aj tak mokrá takže. *Pohľadom chvíľku hypnotizovala podlahu a po chvíľke vykročila ku dverám.* Snáď ti bude tá polievka chutiť.. zastavím sa za vami... za tebou a Ikarusom keď pôjdem okolo. *Krátko sa pozrela do Leonardovej tváre, no vyhla sa pohľadu do jeho očí.* "Som hlúpa, ach .. v poslednej dobe robím jednu hlúposť za druhou." *Zahryzla si do spodnej pery a trochu potriasla hlavou, ruku mala na kľučke.* Dnešok bol.. ďakujem ti zaň. *Zaváhala, hľadala správne slová, no potom len otvorila dvere.* A prepáč mi prosím .. uhm, spontánne rozhodnutia mi nejdú. *S týmito slovami sa pobrala naspäť do dažďa.*

*Leonard nechal Auri vejít do chajdu jako první a zastavil se mezi dveřmi, tak aby se mohl oklepat lehce od vody a přitom ji poslouchal. Nebylo to tak, že by měl něco proti jejímu polibku, nebo proti tomu, něco udělat. NEchtěl ji nějak sprostě odmítnout nebo podobně, jen vlastně ani nestihl zareagovat, jelikož se sama ucukla kvůli hromu, který zazněl. Když si brala věci a byla k němu otočená zády a povídala mu o polívce povzdechl si.* Vem to čert... *Pronesl, kdy udělal pár kroků a ocitl se za Auriel, tudíž, když se otočila, nacházela se těsně u něj, vzhledem k její výšce se lehce přikrčil a tudíž, jakmile se otočila, měl svou hlavu přímo naproti té její a ještě v těsné blízkosti. Usmyslel si, že ji prostě nenechá odejít takto a zároveň, dokončí to co ona začala. Proto tedy, jakmile se otočila, posunul hlavu lehce dopředu a tak se jejich rty střetly a on jí dal letmý polibek na ústa, netušil jaká bude reakce a tak radši zkusil jen tento polibek. Poté mlčel, chtěl velice něco pronést, ale uvědomoval si, že to co chtěl pronést není úplně vhodné v této situaci a asi by možná celý ten okamžik pokazil, tedy samozřejmě je dost možné, že by to spíše ten okamžik vylepšilo, záležíc však na Auriel.*

*Netušila čo to do nej vošlo... veď Leonarda nepoznala ani deň! Castiela odmietala viac než rok, Elgalada si k telu nepustila tiež viac než rok... a potom si tu nakráča Leonard a .... ona stratí hlavu, súdnosť a aj zábrany behom pár hodín? Vážne stačí tak málo? - rozosmiať ju, prinútiť zabudnúť na jej patálie (zlomené srdiečko, smútok nad mŕtvym priateľom). Bola sama zo seba sklamaná a zároveň trochu vydesená tým ako ju toto mesto menilo. Za posledné týždne sa nespoznávala. Dospievala alebo na ňu doľahlo niečo iné? Možno slovám jej učiteľa filozofie dobre neporozumela!? Každopádne nechcela nad tým dumať tu.. Rýchly únik, to bola jediná možná cesta ako si zachovať zvyšky hrdosti.* "Chovám sa ako Castiel ešte aj v tomto, utekám ako zbabelec - to som to teda dopracovala." *Pomyslela si uštipačne na svoj vlastný účet.. bola na seba celkom prísna, no aktuálne sa proste len chcela dostať čo najďalej od Leonarda, tejto chatrče a celkovo... tejto situácie. V jeho prítomnosti sa chovala iracionálne. Auriel sa však nedostala ani len ku dverám - Leonard prekonal krátku vzdialenosť, ktorá ich oddeľovala a keď sa otočila - bol v jej zornom poli. V tej chvíli nevidela nič len jeho netradičné, sivé oči a skôr než by stihla reagovať - sklonil sa ku nej a pobozkal ju. Nevedomky zadržala dych, jeho pery boli teplé a mokré - z obidvoch kvapkala voda na podlahu, boli premočení do poslednej nitky. V miestnosti bolo šero a tak našťastie nevidel to ako očervenela keď sa od nej odtiahol. Pozerala sa na neho s doširoka otvorenými očami, no nemala v nich strach - len prekvapenie.*

*Trošku znejistel, když se odtáhl a následně Auriel na něj jen koukala a mlčela. Nevěděl co přesně říci aby nějak někoho neurazil a nebo to nepřekazil. Mlčel a v místnosti nastalo ticho. Bylo slyšet pouze kapání vody na zem z oblečení, které měli na sobě, přitom ještě v tichu praskal oheň. Nastalo ticho, nejspíše ani jeden z nich nevěděl moc co říci. Díval se do hlubokých očích Auriel a pomale se v nich ztrácel. Plonost očí, které měla Auriel doteĎ moc nevnímal, nejspíše proto, že doteĎ nenastala takováto napjatá situace a v tichosti bez vtipu si nehleděli do očí. Nahlas polkl, opravdu nevynikal v těchto situacích a už vůbec netušil jak z toho "vybruslit". * Co kdyby jsme se teĎ usušili a v klidu se navečeřeli? *Otázal se tichým hlasem s velkým knedlíkem v krku, neuměl tyto situace nijak ovládat, takže tušil, že je velká pravděpodobnost, že to dojebe. Nabídl tedy nejpříhodnější situaci k tomu, jak vlastně pokračovat. SAmozřejmě to byl jen návrh, Auriel mohla mít názor jiný, který samozřejmě mohla vyjádřit .*

*Uprene sa na ňu díval.. asi by mal jeden z nich niečo povedať, hocičo. No Auriel - proste nedokázala zo seba dostať jediné slovo. Jej potreba ujsť odtiaľto sa zväčšila na úroveň, že ju priam svrbeli päty. Chcela bežať preč - tak rýchlo ako sa bude dať. Namiesto toho stála na mieste a s doširoka otvorenými očami sledovala, ako sa doteraz veselý, spontánny muž pred ňou snaží nervózne vybruslit zo situácie, ktorú vyprovokovala. Auri si po jeho slovách nervózne zľahka zahryzla do svojej spodnej pery. Mala sa chuť začať hystericky smiať, no ovládla sa.* "Tooo teda vyeskalovalo pekelne rýchlo." *Zažmurkala a placho sklonila pohľad - chcela ho podpichnúť, doberať si ho, že to nemal robiť lebo jej bozk nosí smolu, no nedokázala o tom žartovať. Chcela mu začať vysvetľovať, obhajovať sa, že takto sa bežne nechová, že .... nerozdáva bozky náhodným cudzincom, že si ich neťahá do domu - no .... povedzme si úprimne, vyzeralo to presne takto a mala pocit, že by to svojou snahou o obhajobu ešte viac zhoršila. Chcela sa zachovať dospelo, no na niečo takéto ju dvorné dámy ani učiteľka etikety či jej matka nepripravovali. Cítila ako sa pod náporom všetkých tých zmätených pocitov a myšlienok chveje, no možno za to mohlo aj studené, mokré oblečenie, ktoré sa jej lepilo na pokožku.* Nemám tu pre nás žiadne náhradné oblečenie. *Ako to povedala - o krok od neho ustúpila a z nejakej skrinky vytiahla dva uteráky.. obidva voňali po jej mydle - bola to sladká, kvetinová aróma. Jeden mu podala a do druhého si začala utierať tvár.* "Ten bozk... bol to bozk z ľútosti..? Ach nemysli na to, nemysli na to už!" *Pokúšala sa tváriť, že sa nič nestalo, no veľmi jej to nešlo.*

*Auriel vypadala dosti zdrceně, nebo smutně? Nedokázal to aktuálně z jejího výrazu řádně rozeznat a tak ji sledoval, jak vyndává ven ručníky a jeden si od ní vzal. Sundal si mokrý kabát, který si chytře nesundal, kdyyb sundal aspoň ten, mohl se zahalit do něj, no nebyl očividně dostatečně chytrý, nebo spíše nemyslel na následky svých činů. Vzal si ručník a začal si utírat obličej, tedy po tom, co kabát odložil na stolici, kde předtím seděli.* KDyž jsme předtím hráli hru na otázky... *Začal lehce nervózně, ale nutilo ho to .. nebo spíše neúmyslně se mu na tváři objevil šibalský úsměv, jako předtím když měl něco v plánu. Když si vysušil obličej, rozepl si košili a začal si sušit horní část těla, otočil se k Auriel bokem, aby nebylo úplně vidět do jeho tváře, přes mokré vlasy, které mu padaly do obličeje.* KDyž ti dám hádanku a tpokud prohraješ dostanu další hubičku, o ty na to *Pronesl a usmál se a podíval se na Auriel, či přistoupí na jeho hru. Bl to takový výstřel do prázdna, ale za pokus to stálo. Přeci jen můžou takto přenést na hru tuto onu záležitost, přitom mu na rtech hrál hřeivý a vesel úsměv, který měl snahu rozveselit tuto situaci a zlepšit ji, ikdyž ... když si to přehrál zpětně v hlavě tak to bylo možná spíše hrozné.. nebo tedy hrozný nápad.*

*Kabát aj dýku odložila naspäť na skrinku a pôsobila pri tom trošku rezignovane. Postavila sa chrbtom ku Leonardovi a odopla si korzet, ktorý zavesila na rebrík neďaleko krbu. Takto sušili svoje oblečenie a uteráky keď tu predtým žila. Začínalo jej byť naozaj chladno a keď prehovoril akurát dumala nad tým ako si vyzlečie tie mokré veci čo mala na sebe. Najprv nevedela kam Leon mieri keď spomenul tú hru čo hrali, no keď vymyslel tie hádanky - neveriacky sa na neho otočila ponad rameno a trošku pridusene sa zasmiala. "Dostaneš maximálne hubovú polievku nie hubičku!" Pomyslela si uštipačne a nemohla uveriť tomu, že sa mu opäť podarilo ju rozosmiať. Mala chuť potriasť hlavou nad jeho trúfalosťou, no musela uznať, že lámať ľady - to mu išlo na výbornú.* Toto je jedna z hier čo si hrával s čeľadníkmi? *Prehovorila pobaveným hlasom a prstami si začala rozpletať svoje po pás dlhé, vlnité vlasy. Usmievala sa aj keď odvrátila pohľad od jeho hrejivého úsmevu a premýšľala či sa má hrať na cudnú netykavku a odmietnuť jeho návrh. No... napokon užnala, že na to asi bolo už neskoro.* Čo bude moja odmena keď prehráš? *Pozrela sa na neho veľavýznamným pohľadom a uvažovala či má chcieť od neho ďalšie tancovanie. Správna odpoveď by sa rovnala jednému tancu ktorý by jej dlhoval, no to jej neprišlo ako dostatočná odmena.* Keď uhádnem, splníš mi o čo ťa požiadam - dnes či o rok. Či už od teba budem chcieť ďalší tanec alebo ukradnutie chleba. *Pozrela sa mu do očí či s tým bude súhlasiť.* Ty hubičku, ja službičku. *V očiach sa jej nezbedne zablyslo.. keď mala vlasy už rozpustené, pomaly si začala uvoľňovať šnúrku vpredu na svojej čiernej košeli a čakala kedy sa Leon otočí aby sa mohla vyzliecť - plánovala sa osušiť a dať si len suchý kabát kým jej uschne oblečenie.*

*Leonard se pokojné otočil, když si všiml, že Auriel se nejspise chce výsleci, ale čeká. Usoudil tedy ze celá až se on otočí a tak tedy urobil.* nene, to mě teď napadlo *poznamenal jako odpověď. Vyslechl di její podmínky a nespokojené zamrcel.* to je šle poměrně nevýhodné, nemyslíš? *Reagoval na jejich obchodně toho, když prohraje*No ale stejně to přijímám, jsem asi fakt hloupý když se nechám takhle přesvědčit *lehce se zasmál a při utirani ručníkem se zamyslel na nějakou jasanolistý, kterou by mohl říci a Auriel by Ji určitě neuhodla. Nechtěl prohrát, chtěl být ten výherce a tak musel vymyslet nějakou zapeklitým.* Hmm takže. Mluvím bez úst a slyším bez uší. Nemám tělo ale ožívám hlasem. Kdo jdem? *polozil hadanku, která ho napadla jako nejsložitější. Dost možná by vymyslel i těžší, Ale nehrál mu čas do karet, nebo možná měl času hodně, ale chtěl co nejdříve vymyslet nějakou tu hadanku a doufám, že mu neodpoví. Zároveň však nemohl ani znervoznovat Auri, jelikož se na ni nedival kvůli prevlekani.*

*Súhlasil a teda sa zatvárila spokojne - otočil sa aby jej doprial aspoň nejaké súkromie - stiahla si teda z tela mokrú košeľu, utrela sa a potom si navliekla kabát. Keď už mala na sebe kabát - vyzliekla si aj nohavice a po tom čo si utrela aj spodnú časť tela - zapla si dôkladne kabát aby nebolo vidno, že je pod ním nahá. Kým vystierala svoje mokré oblečenie na rebrík.. povedal prvú svoju hádanku. Po jej vypočutí sa Auri zvonivo zasmiala - prišla ku Leonardovi a vzala jeho mokrý plášť aby ho mohla zavesiť na rebrík vedľa krbu tiež.* Mala som najlepších učiteľov z celej ríše... a ty na mňa ideš s detskými hádankami. *Prehovorila pobaveným hlasom.* Správna odpoveď je ozvena. *Žiarivo sa usmiala a vyzula si topánky aby ich dala ku krbu tiež potom - potom vzala varešku a premiešala polievku v kotlíku.* Mám u teba prvú službičku. *Prehovorila s hrdým úsmevom a potom sa ku nemu otočila.* Namiesto hubičky ti zostala len hubová polievka. *Bola pobavená a čakala či vymyslí niečo náročnejšie.*

*Zasklebil se, ldyz mu odpověděla a pohoršene se zamyslel. Následně sundal košili a polozil ji opět na stoličku a přehodil si přes ramena ručník. Poklepal do trosku prstem na bradu.* no tak při nejhorším to budou dvě sluzbicky *nespokojene zamrcel a povzdech si.*Stojí naproti sobě dva lidé, naprosto stejní. *Zacal svou hadanlu* kdo pozdravi první? *otazal se a podíval se na Auriel. Dle pohybu určil, ze už je nejspise převlečená a tak už se i on otočil.* tuhle neuhadnes *skodolibe pronesl a následně tak i zatvaril. Tuhle kdysi někde slyšel hospodě, kde nocovat a přišla mu poměrně těžká, ale zároveň i dost vtipna*

*Leonard si vyzliekol mokrú košeľu a teda sa uprenejšie zahľadela do jeho očí aby si nemyslel, že ho okukáva. Vzala jeho košeľu zo stoličky a prevesila ju cez rebrík tak ako zvyšok vecí zatiaľ čo jej povedal ďalšiu hádanku. Podcenila ho, túto hádanku ešte nepočula a tak zneistila.* Uhm, zdá sa, že to už berieš vážne. Mám aspoň.. tri pokusy o uhádnutie? *Opýtala sa ho trochu zdráhavo a nervózne si zahryzla do spodnej pery. Tento svoj zlozvyk si vôbec neuvedomovala. Rozmýšľala nad tými slovami.. predstavovala si to, zapojila fantáziu ... no nech sa snažila ako chcela, nevedela prísť na správnu odpoveď a tak napokon len veľmi váhavo prehovorila.* Pozdravia naraz? *Jej odpoveď bola skôr otázka a dúfala, že sa nad ňou zľutuje a umožní jej hádať znovu.*

*Pousmál se, všiml si, že je tak trošku v koncích a po její předchozí výhře si to popravdě v hloubi duše i užíval, že ona nefíí.* Žádné tři pokusy, stejná pravidla stále. *Usmál se a pobaveně ji sledova jak se trápí a neví. No hlavně po té otázce poznal, že je nejspíše v koncích.* Špatná odpověď *ZAreagoval vítězně a zazubil se na ni vítězoslavně. Mohla si povšimnout, že je hrdý na to, že neuhádla a těší ho že po tom, co mu řekla že dává jednoduché, tak si natloukla nos, narazila do zdi. Popravdě svoje potěšení z toho, že vyhrál tak úplně ani neskýval.* Správná odpověď je..... první pozdraví ten zdvořilejší *Pronesl jí odpověĎ. Ve výsledku to byla úplně jednoduchá a prostá odpověď, ale kdo se bude u hádanek, které mají zamotat hlavu a namáhat ji, myslet na to, že to může být takhle jednoduchá odpověď.*´Takže je na řadě má výhra *Pronesl a zasmál se.*

*Povzdychla si keď zamietol jej návrh a trochu prižmúrila oči nakoľko sa poriadne bavil na jej účet a nijako sa tým netajil. V moment čo jej prezradil správnu odpoveď si nervózne prehrabla vlasy. * Rozhodovala som sa medzi zdvorilosťou a tým druhým.. ach bohovia dnes nie sú na mojej strane. *Povzdychla si nešťastne - predpokladala totiž, že ak sú úplne rovnaký - budú aj rovnako zdvorilý. Potom čo ju posmelil aby mu dala výhru s povzdychom urobila pomaly krok ku nemu a usmievala sa pretože jej niečo napadlo.* Vieš o tom, že si nešpecifikoval kam ťa mám pobozkať? *Ako to povedala s lišiackym úsmevom urobila ku nemu ďalší krok.* Mohla by som ťa pobozkať len na líčko alebo na čelo a mal by si to akceptovať. *No napokon len s lišiackym úsmevom pristúpila ku nemu a zahľadela sa mu do očí.* Už si ma však nazval podvodíčkou - a teda budem férová. *Mierne sa začervenala a znervóznela.. bol vysoký nezostalo jej teda nič iné len počkať kým sa ku nej trochu skloní.* Avšak nabudúce si musíš dávať pozor na podmienky, ktoré si stanovuješ. *Bola to dobrá rada.*

*Byl nadšený z toho, že Auriel neuhodla a zároveň byl i potěžen z toho, že je nespokojená z jeho škodoradosti, kterou dost působil v tomto případě, přece jen... on ji stále musí dlužit službičku.* No to by mohl tvrdit každý *Poznamenal úsměvem, stále pobaven a tímto ji i chtěl lehce provokovat, opět. No na to mu řekla, jeho nevýhodnou sázku, tedy spíše deal, který spolu dohodli. * No a ty jsi zase neuvedla, jak tu službičku musím vykonat *ZAreagoval na to, sic chabým, ale nějakým protiřečením, aby uchlácholil své ego, alespoň nějak. Chtěl i namítnout , něco o férovosti a podobně, ale nestihl to nějak. Takže svou reakci spolknul do prázdna a následně se trošku sehnul a dostal od Auriel opět polibek na ústa a spokojeně si jazykem nenápadně olízl rty, teĎ jsem chtěl něco napsat, ale vyznělo by to strašně nechutně a nevím jak to napsat lépe, takže nííííííííč. Díval se jí následně do očí, po jejich polibku a přitom se jí zepta.* Chceš hrát znovu? *Otázal se, natěšen, že by mohl dostat z Auri další hubičku, leč v tu chvíli to celé pokazilo jeho břicho.. Které hlasitě zakručelo, že to museli slyšet až v městě, možná i za bariérou. Hlad, který měl z nejezení od rána se opět zvoal zcela hlasitě. Jeho tvář se změnila v paskvil, byl z toho trošku zklamán. Zradilo ho vlastní tělo.* Nebo chceš pokračovat v tvé hře na otázky a přitom se najíst *LEhce smutně pronesl věc ohledně jídla, jelikož ho tohle poměrně bavilo..*

*Jeho nadšenie tento krát nebolo nákazlivé - čo však dávalo logiku pretože sa tešil z jej prehry.. po jeho poznámke o tom, že nešpecifikovala ako má tú službičku vykonať sa chcela trošku ohradiť - brániť sa alebo niečo .. no sklonil sa ku nej a ona očervenela - slová jej protestu sa v sekunde stratili ako sa ona stratila v jeho sivých očiach.* "Čo to tu do kelu robím?" *Na prázdno preglgla a cítila ako sa jej zrýchlil tep.. Bolo isté, že by sa v tejto situácii nikdy neocitla keby nebolo posledných zážitkov, ktoré sa jej prihodili, ktoré ju zmenili a vďačila za to ako Elgaladovi tak jej učiteľovi filozofie pánovi Williamsovi. Na Leonarda natrafila v správny čas v správnej chvíli.. aby zabudla a proste sa zbláznila. Nu čo, bola predsa len puberťačka a Leonard bol presne ten typ čo dokáže veľmi rýchlo popliesť dievčaťu hlavu. Zavrela oči a spojila ich pery - tento krát ju v bruchu pošteklili motýliky a podvedome sa zachvela vo chvíli kedy pohla perami proti tým jeho. Bozk to bol pomalý a sladký - keď sa odtiahla - ešte chvíľu nevnímala nič iné než tlkot svojho srdca, praskanie dreva a bubnovanie dažďa na streche chatrče. Otvorila oči a Leon sa spýtal či chce hrať znovu. Úprimne - jej racionálne ja bilo na poplach. Chcela odmietnuť a odísť odtiaľto - toto nebola ona, takto sa bežne nechovala. No nemohla si pomôcť, niečo v nej potrebovalo cítiť presne toto.. aj keď to bolo iracionálne. Kým však stihla akokoľvek reagovať - zaškvŕkalo mu v bruchu na čom sa trochu zasmiala. Potriasla hlavou a o krok od neho ustúpila.* Sadni si.. naberiem ti jesť. *Prehovorila tichým, no pobaveným hlasom.* Takže.. moja otázka na teba je.. Keby si chytil zlatú rybku a ona by ti mohla splniť tri priania... čo by si si želal? *Opýtala sa ho zatiaľ čo priniesla drevené misky, lyžice a naberačku, ktorou do jedného z tanierov nabrala polievku. Sebe dala len jednu naberačku nakoľko mala od nervozity stiahnutý žalúdok a vlastne na jedlo nepomyslela aj napriek tomu, že by mala byť už poriadne hladná.*

*Posadil se na její pokyn na stoličku a diíval se jak mu nandává jídlo do dřevěné misky, spolu s lžicí si následně od ní vzal a přivoněl.* Dobrou chuť. *Popřál ji a následně se začal cpát. Poměrně jeho hlad měl velký, takže to do sebe házel jako kdyby to nebylo nic. Tedy ze začátku foukal, pokaždé když nabral na lžíci aby si nespáli pusu a jinak se ládval dost slušně. Neřešil ani vlastně co jí, tak nějak ho hlavně zajímalo, že je to teplé a je to k požívání. Když se takto ládoval, tak mu Auriel položila otázku, kterou tak spíše nečekal, hodně filozofická otázka.* Hmmm *Zamrčel zamyšleněa na chvíli přestal jíst.* Nejspíš bych jako první měl přání aby byla má matka naživu. *ODpověděl jako první přání a poté přemýšlel nad druhým, bylo to velice složité. Nebo apoň pro něj. Bohatství ani slávu nějak moc nechtěla tak zůstával zamyšlený co by si mohl přát.* Druhé přání bych si nejspíše přál nějaký domek někde u lesa. Trošku větší než je tento. No a třetí přání... To bych buĎ daroval někomu koho znám a nebo bych si jej nejspíše nechal do budoucna, kdyby bylo něco potřeba *Odpověděl a podle něj byla řada aktuálně na něm, na to aby se zeptal.* Jak vypadá muž tvých snů? *Otázal se, byla to asi nejjednoduší otázka, která ho vlastně napadla. Pod nos mu vonělo jídlo a tak se nemohl soustředit* Když už jsi říkala, že jsi měla domluvený sňatek, tak mne to zajímá *Dodal ještě*

*Vyzeral, že mu chutí - teda minimálne neremcal a proste to do seba hádzal. Napriek tomu, že chvátal - nesrkal a ani mu polievka netiekla po brade, jedol pomerne slušne.. rozhodne mal stolovanie na vyššej úrovni než napríklad Radagon, nech mu je zem ľahká. Sama jedla pomaly, každé sústo si pofúkala aby sa nespálila a pri tom ho sledovala s trošku pobaveným výrazom.* Chceš pridať? Môžem ti ešte nabrať - je toho dosť. *Opýtala sa ho na dupľu a ak by chcel tak by mu proste ešte nabrala.. ak nie tak by zostala sedieť a pokračovala v jedení. So záujmom potom počúvala jeho odpoveď. Chcela sa opýtať ako jeho matka zomrela, no nechcela byť netaktná a nechcela ho rozosmútiť v prípade, že to bola nedávna udalosť. Zaujalo ju, že si neželal oživiť svojho brata... ktorého zabili v podstate len pred dňom, no nechcela sa v tom rýpať predsalen ho bodol takže vzťahy tam boli očividne napäté. Domček na samote .. to jej ku nemu nejakým spôsobom pasovalo a tak sa len pousmiala a dojedla posledné sústo. Oprela sa pohodlnejšie o operadlo stoličky a vypočula si jeho otázku.. trochu sa nad tým pousmiala a zamyslela sa. Ako malá snívala o temnom elfovi Aranelovi zo zbierky poviedok, ktorú mala tak rada. No keď cestovala za svojim snúbencom - samozrejme si ho predstavovala... A - predstavovala si ho takmer identicky ako Leonarda. Vysoký so svetlými očami, tmavými vlasmi .. urastený a charizmatický so zmyslom pre humor, ktorý by bol ešte aj dobrý tanečník a mal zároveň dobrodružnú povahu. Jej predstava o ideálnom - vysnívanom mužovi sa však s príchodom do Desperosu trošku zmenila. Spomenula si na sen ktorý mala ešte keď žila v tejto chatke...V tom sne nikdy jej kočiar neprepadli zbojníci a neskončila v Desperose. Dorazila do sídla svojho snúbenca, ktorý mal rovnaký zmysel pre humor a vášeň ku knihám ako ona, bol statočný bojovník s hrejivým úsmevom ako mal Radagon, vedel liezť po stromoch a bol vznešený ako Elgalad a ľúbil ju oddane a bezhranične ako Castiel. Pri spomienke na ten sen posmutnela nakoľko Radagon aj Castiel boli mŕtvi a El jej zlomil srdce a zadupal jej sebavedomie pod čiernu zem.* Vieš, ten muž s ktorým ma zasnúbili - nikdy som ho nevidela a nepoznám ani jeho meno. Celkom to predo mnou tutlali. *Priznala sa.* No ak mám odpovedať na tvoju otázku ... Asi to bude znieť naivne, no viac než na vzhľade mi záleží skôr na jeho charaktere a na tom aký je - aký by bol, či by sme si rozumeli a.. či by ma oddane miloval do konca mojich dní. *Trochu sklopila pohľad a vzala zo stola prázdne misky aby ich umyla v mise kde preliala trochu vody z prameňa.* A bolo by fajn ak by ma vedel rozosmiať. *Usmiala sa úprimnejšie a potom sa na Leonarda pozrela ponad rameno.* Čo tvoje predstavy o ideálnej žene? Precestoval si s bratom celú ríšu, videl si určite stovky vznešených dám aj obyčajných dievčat. Musíš mať nejakú predstavu. *Opýtala sa ho otázku nakoľko bola na rade.*

*Poslouchal pokojné Auriel, která mu vykladala o jejím předem snoubenec zenichovi, který se však své nevěsty nedočkal a nejspíš se zrovna této ani nedočká. Je dosti možné, he už má dokonce i jinou a nejspise už mají i po svatbe. To však nemohl ani jeden z nich tušit natolik aby o tom vůbec mohli debatovat. Navíc, neznala ani jméno tudíž ani Leonard nemohl zkusit zapatrat v mysli, zda o něm nahodou někdy neslyšel.* No má to ale smůlu, přijít o chytrou a hezkou nevěstu *probesl s úsměvem na rtech a zároveň kontakt udělil menší kompliment.* ale aspoň ti nemusím krást sedce z rukou nějakého lorda *Dodal ještě se smíchem, kdy se pobavil nad vlastními slovy , která pronesl u tety po tom co mu dala nové oblečení.* já a má vysněná žena?*Zamyslel se. Ano mohl říci pro takovou nějakou srandu, ze by to mohla být ona. Ale hráli přece na pravdu.* to je těžké, nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Trávil jsem čas na cestách a nějak jsem spíše dával pozor na bratra, který se zajímal jen o zeneni.. *Pronesl a zadumane rozjimal* Nejspíš vy to mohl být někdo, kdo je chytrý, má smysl pro humor a zároveň je i trosku střeleny *Pronesl pobavení a zamyšleně, nebyl di úplně jistý *

*Keď Leonard povedal, že má jej bývalý snúbenec smolu - trošku sa na tom pousmiala a polichotene sklopila zrak. Prisunula rebrík s ich oblečením bližšie ku krbu a ponaprávala ich oblečenie aby rýchlejšie uschlo. Leonard si z nej zase začal robiť žarty, že jej srdce aspoň nebude musieť kradnúť z rúk nejakého lorda za bariérou.* "Smiešne, no čo ak treba moje zlomené, zľadovatené srdce ukradnúť z rúk egoistického, namysleného elfa, ktorého bodyguardom je večne nasratý vlkodlak?" *Pomyslela si a zasmiala sa viac na svojich myšlienkach než nad jeho doberaním - no to on nemohol vedieť.* Snáď by sa tak šikovný zlodej nezľakol konkurencie. *Vrátila mu trošku uštipačne a s vyzývavým úsmevom si sadla naspäť oproti nemu na voľnú stoličku. Kým rozprával o svojich preferenciách ohľadom ženy jeho snov, pohrávala sa so svojimi vlhkými vlasmi. Jeho opis bol podobne neurčitý ako jej, páčilo sa jej, že uprednostňoval povahu pred vzhľadom a rasou. Sama mala totiž presvedčenie, že na tom nezáleží.. teda, že by na tom nemalo záležať. Ale čo ona môže vedieť? 15 rokov jej vtĺkali do hlavy, že nič ako slobodný výber partnera, neexistuje.. že si jednoducho vezme niekoho na koho ukážu prstom. Bola s tým zmierená, verila, že láska vzniká po svadbe, dlhým dvorením a spoznávaním.., že nič ako láska na prvý pohľad neexistuje a sú to len výmysly básničkarov.* Takže si ešte nikdy nebol zamilovaný. *Nebola to úplne otázka, skôr konštatovanie.. aj tak však čakala na jeho odpoveď. Uvažovala pri tom či jeho prvý bozk bol dnes tu s ňou tu v tejto chatrči, no došlo jej, že na rozdávanie bozkov nie je nutná láska - to už sa naučila v Desperose. A s Leonardovým vzhľadom, povahou a charizmou bolo naivné myslieť si, že nemal v každom meste v ríši nejakú dievčinu, ktorá do dnes spomína na jeho pery.*

O konkurenci nejde, ale spíše o pomstychtivost *Pobaveně odvětil, netušil sice, že se Auriel nesměje jeho vtipu, ale smála se a to bylo podstatné, takže to mu k životu vlastně stačilo. No na to mu položila další otázku, kterou tak nějak spíše nečekal, ale také to nebyla úplně otázka. Teoreticky by to nemusel řešit a prostě přejít, ale stejně se nad touto otázkou zamyslel.* Hmm *Zamrčel a jeho veselý obličej se proměnil v zamyšlený a vážný.* Zamilovaný nejspíše ne. *Začal tak nějak svou řeč, kdy jeho mozek snažil ze všech sil rozebrat tuto otázku ze všech stran aby dokázal odpovědět.* Většinou odmítnutí mého bratra přišla velmi brzy a tak nějak jsem nebyl na žádném místě příliš dlouho na to, abych se nejspíše mohl zamilova. Nejspíše jsem byl možná do někoho zahleděný, popřípadě bych mohl i říci, že se mi po někom i stýskalo. *Pokrčil rameny.* Ale upřímně nebylo to nic, co by během chvíle neskončilo a člověk si pak už ani nevzpomene. *Dodal ještě a opět se odmlčel. Odloužil svou prázdnou misku a podepřel si rukou bradu* Ono úplně si nejsem jistý, co to vlastně zamilovanost a nebo láska je. Otec miloval sebe, moc a bratra, který po něm měl dědit a rozšířit jeho vlastnictví. *Pousmál se, leč v pousmání byl jakýsi smutek nejspíše cítit.* No já jsem jen přítěž *Dodal ještě tiše, ale dost slyšitelně. Zopakoval takto vlastně jen slova svého vlastního otce.*

*Keď ho napadlo to s tou pomstychtivosťou - napadlo jej, že to asi zažil. Určite ukradol srdce nejednej slečne a možno čelil hnevu iného jej nápadníka, či brata alebo otca. Zožierala ju zvedavosť, no ovládla sa a mlčala. Leonard zatiaľ tak trochu potvrdil jej slová a vysvetlil jej ako to fungovalo keď cestoval s bratom. Pozrela sa na neho trošku závistlivo, tá sloboda, ktorú mal - bola o toľko väčšia než mala ona.. zahryzla si zamyslene do spodnej pery a pozorne ho sledovala a počúvala jeho slová o minulosti, o jeho otcovi... zvraštila obočie a v očiach sa jej zračila ľútosť. Jeho príbeh bol tak podobný tomu Castielovmu až jej to na moment vyrazilo dych. Mala skoro déjà vu keď jej toto rozprával. Predsalen Castiel bol tiež mladší syn, hanba rodiny - jeho brat bol milovaný a on nie... ešte aj zomrel tak, že ho Castiel bodol. Leonarda sa pokúsil zabiť bodnutím jeho brat, no jeho brat tiež zomrel a teda to bolo stále dosť podobné.* Byť druhorodeným synom nie je očividne ani trochu jednoduché. *Povzdychla si a tá závisť ju razom prešla.* Muž čo tu so mnou žil, Castiel.. mal veľmi podobnú minulosť. Bol druhý syn a rozhodne nebol obľúbenec... *Zvažovala či mu má prezradiť aj tú časť o tom ako ten jeho starší brat umrel, no nechcela ešte viac mútiť vodu. Videla ako Leon posmutnel a zvažovala ako by ho mohla rozveseliť. Napokon si prisunula stoličku bližšie ku nemu a chytila ho za ruku.* Síce sa nepoznáme ani deň, no ja si rozhodne nemyslím, že si príťaž. *Usmiala sa na neho a stíšila hlas.* Mám za sebou pár ťažkých dní a ... vďaka tebe som na to dokázala zabudnúť. Vlastne myslím, že som sa ešte nikdy tak veľa nenasmiala. *Šepla s úprimným úsmevom a dívala sa mu do očí.*

*Pousmál se na slova, že je to nejspíše v každé rodinně stejné.* No možná by to bylo jinak, ale matka zemřela při mém porodu a otec to viděl jako, že jsem ji zabil *Dodal ještě, kdy následně Auriel přišla na to, že jí zvedl náladu a zasmála se.* Tak já se našel v jiných věcech než je touha po moci *Pousmál se a chvíli formuloval svá slova uprostřed hlavy aby dávala smysl a bylo to rozumné.* Baví mne věci, které se pro šlechtu nehodí, samozřejmě mne baví šerma tak dále jako každého. No ale také mne baví prozkouzmávat nová místa a zároveň nebýt tak úzkoprsý, který ohrnuje nos. Člověk pak dokáže najít zábavu a potěšení v prkotinách. Stejně tak pak člověk dokáže svou energii, kterou dostane od někoho jiného předat dál .*Pověděl, kdy si myslel, že to dává smysl, tedy spíše snad.* Není potřeba někoho znát na to, aby jsi ho rozveselila *Pousmál se. To, že ve vesnicích si hrál hlavně s menšimi dětmi, které měli největší radost z toho, že se jim někdo věnoval, zmiňovat nechtěl. P5ece jen se nemůže furt vychvalovat ne? Celou dobu se samozřejmě Auriel díval do očí, které se dívaly do těch jeho.* Ty nemáš sourozence?

*Súcitila s ním. Nevedela si predstaviť, že by nepoznala svoju matku. Hoci bola prísna, milovala ju.. bolo pre ňu nepredstaviteľné len fantazírovať o tom, že by v jej živote chýbala keď vyrastala. Od matky sa toho Auriel naučila najviac. Či už skrývať svoje emócie alebo distingvovane debatovať... presvedčivo sa usmievať, vzpriamene kráčať - to plus etiketa. Všetko ju to formovalo. Ďalej počúvala jeho slová a len nepatrne prikývla keď povedal, že netúži po moci.* Takže by si sa nechcel vrátiť domov ak by bariéra pominula. *Opäť len konštatovala.. vzhľadom na to, že neochránil brata a nemal dobrý vzťah s otcom... šľachtou opovrhoval. Určite teda nechcel zaujať miesto jeho brata a hľadať si urodzenú slečnu aby mohol ďalej dediť rodové meno a majetok na svoje potomstvo. Úsmev mu opätovala keď povedal, že nepotrebuje človeka poznať aby ho rozosmial. To bola veľmi pekná myšlienka po ktorej mu jemne, vďačne stlačila ruku za ktorú ho držala a následne sa odtiahla a oprela sa o stoličku.* Som jedináčik. Nikdy som o tom nesmela hovoriť, no moja mama bola tehotná ešte niekoľko krát, nikdy však dieťa nedonosila.. až sa o to s otcom prestali pokúšať. Otec potom začal robiť poradcu lordovi v Dramose a my sme žili s matkou v Pelagione. Vídali sa príliš zriedka... takže som bola jediná na kom záviselo meno a postavenie rodiny. Preto sa ma snažili vzdelať vo všetkom .. cez dejepis, matematiku po šerm, jazdu na koni až po tanec a etiketu. *Sklopila pohľad.* Môj vydaj mal našej rodine priniesť ... vyššie postavenie, meno.. moc. Veď to poznáš. *Pousmiala, sklopila pohľad ku stolu a opäť sa začala pohrávať s prameňom svojich vlasov.* "A namiesto toho všetkého sedím v chatrči uprostred lesa a prepadám čaru neznámeho vydedeného šľachtica po tom čo mi svetlý elf zlomil srdce. Páni ... keby toto bola kniha aj si ju prečítam. Len dúfam, že má dobrý koniec." *Pomyslela si sarkasticky.* Veríš na osud Leonard? Myslíš si, že svoj život máme predurčený, že ho nemôžeme nijako zmeniť? *Opýtala sa ho a opäť sa mu pozrela do očí.*

No *Začal* Tak domů se vrátit můžu, sic to nebude růžové, ale pokud by nebylo nic jinéhom tak se vrátit mohu. Hlavně kvůli matce. Moc kterou získal můj otec je jen díky ní a vlastně z její strany rodiny, ne z jeho. Takže nejspíše ,kdybych se vracel tak jen kvůli tomu, abych nedělal ostudu své matce a trošku to dal třeba nějak do pořádku. Jenže upřímně, domluvený sňatek a podobně se mi moc nelíbí. Radši bych osobu, kterou bych měl mít po svém boku do konce smrti znal a miloval *dodal s hřejivým úsměvem a na chvíli zavřel oči aby si tak lehce oddechl a následně je opět otevřel a podíval se znovu do očí Auriel.* Bohové to je hrozné, ale co si budeme, někteří muži považují ženy jen az kus masa co jim má porodit syny,.. nejhorší je, že to přenáší i na své syny. *Na chvíli se odmlčel* Upřímně kdybych náhodou někdy měl mít dceru, tak bych chtěl, aby měla svobodu si vybrat v tom co chce dělat a zároveň koho si chce vzít. *dodal ještě a trošku se zasmál.* Ah.. hodiny tance jsem s profesorem Ragimenem fakt nenáviděl. *Dodal ještě a zasmál se* Od každého trochu. *Odpověděl a odtušil už předem, že to bude muset nejspíše vysvětlit a tak tedy rovnou začal.* Věřím na to, že osud je dávno napsaný, ale našimi rozhodnutími se následně mění. Takže jeho předurčenost, není plnohodnotná a tvoří a mění se s tím, jak my rosteme, nebo rozhodujeme a měníme se

*Bolo zaujímavé počuť, že vydaj priniesol meno, moc a postavenie vďaka jeho mame nakoľko sa jej rodina snažila dosiahnuť to isté len z opačnej strany s ňou. Chápala jeho pohnútky a po celý čas čo hovoril sa pohrávala s prameňom svojich vlasov. Keď sa na ňu hrejivo usmial - úsmev mu automaticky opätovala rovnako ako jeho pohľad ktorým sa ponárala do jeho zvláštnych sivých očí čoraz hlbšie. Keď však vravel o svojej "vysnívanej" budúcnosti so ženou, ktorú by poznal a miloval - to od neho odvrátila pohľad a nechala mu súkromie ... chvíľku kým opäť prehovoril a sťažoval sa na to ako to funguje vo vyššej spoločnosti.* Skutočne hrozné je to, že mi to vôbec neprišlo hrozné.. až kým som sa neocitla tu. Držali ma mimo normálnych ľudí tak dôkladne, že som netušila, že je na tomto spôsobe života a milovania niečo zle. Verila som, že láska je plodom dlhého manželského zväzku muža a ženy a dlhodobého dvorenia. Že vzniká po svadbe, že to čo je v knihách je len fantázia, že to neexistuje. *Trochu bezradne sa usmiala a v diaľke zatiaľ zaznel hrom po ktorom sa spustil ešte väčší lejak. Leonard opäť prehovoril, že ak by mal dcéru ... nechal by ju aby si vybrala kým chce byť a koho chce ľúbiť - Auri sa na neho očarene pozrela a usmiala sa.* Šťastné dievča. *Hlesla s úsmevom a potom sa trochu zasmiala na tom ako sa posťažoval ohľadom hodín tanca.* Na to, že tanec nemáš rád ... tancovalo sa mi s tebou dobre. Uhm.. Môj učiteľ tanca bol nesmierne prísny. Bol polovičný elf a teda mu moje kroky neboli nikdy dosť ladné.. pamätám si ako hovoril: Slečna Auriel, tanec je umenie! Je to spôsob akým môžete muža očariť, zaujať a zviesť. Samotnú spokojnosť v manželskej lóži môžete odhadnúť už podľa toho ako vám to bude spolu ladiť na tanečnom parkete. Musí tam byť dynamika, vášeň - a vy? Ak budete takto pokračovať - zostanete na odsod! Dupete mi tu viac než orkovia keď idú do boja!" *Trochu sa po tých slovách zasmiala a mykla plecom s úškrnom na tvári.* Napriek nemu som ale tanec milovala. Len v tanci som mala absolútnu slobodu. *Oči sa jej rozžiarili.* Vieš ako to chodilo pri dvorení s tvojim bratom.. slečny len málokedy hovorili samé za seba. Zväčša za nich hovorili matky.. No pri tanci bola matka a komorné ďaleko. Na parkete som bola len ja a nápadník - vtedy som mohla konverzovať a aspoň trochu prejaviť samú seba. *Usmiala sa pri spomienke na jej tyranského učiteľa tanca.* Môj učiteľ tvrdil, že tanec je reč bez slov a ja s ním súhlasím. *Dodala napokon a pri jeho odpovedi na osud len nepatrne prikývla.* To sa mi páči.. mať moc zmeniť osud, ktorý pre nás tká bohyňa Mokoša. Znie to odvážne ... je to plné nádeje. *Usmiala sa na neho a zvažovala či ju nechá položiť mu ďalšiu otázku hoci nebola na rade.* Keby si mal dnes zomrieť, bolo by niečo, čo by si vo svojom živote ľutoval? *Zaujímala sa a neuhla pohľadom z jeho očí.*

*Poslouchal pozorně Auriel, která mu vyprávěla pohled z její strany, tudíž pohled ze strany děvčete, která vyrůstá pro vdavky a získání většího majetku.* No taky jsem kolikrát kvůli tanci dostával výprask od svého učitele.. Ale zároveň jsem asi nebyl úplně vzorný žák *Zasmál se* Teď si vzpomínám, jak jsem se před hodinou tance schovával uvnitř studny abych na ni nemusel.. A pak nahánění po dvoře, než jsem dostal výprask a stejně jsem na hodinu musel, leč ještě s bolestmi *Zasmál se vpodstatě sám nad sebou.. Samozřejmě se bavil i nad popisem Auriel, který mu říkala.* No ty námluvy.. to bylo něco hrozného... kolikrát byly řečené takové nesmysly... občas mi přišlo, že kdyby můj bratr řekl, že má rád oblizování kravských zadků... tak by matka řekla, že dcera to miluje a můžou to dělat spolu... Leč bratr neměl smysl pro humor aby to řekl. *Pobaveně na to zareagoval a přitom mu byla položena další otázka, která ho donutila se zamyslet.* Nelituji *Odpověděl nakonec hrdě a přímo, bez záchvěvu v hlase.* Nemohu litovat ničeho. Má rozhodnutí a vše mne zavedlo až sem a tak nevidím důvod litovat. Ano je možné, že jsem udělal špatné rozhodnutí, ale i ta mne posunula někam, nechci měnit a zabývat se tím co už se stalo a stejně nejde vrátit. *Pousmál se* Skončil jsem v chalupě s jídlem teplem a krásnou ženou tak co bych si stěžoval. *Pobaveně ji sklonil kompliment a rukou, tedy spíše zápěstím viditelně zakroužil a s rozevřenou dlaní a nataženými prsty ukázal právě na Auriel.*

*Trošku sa zasmiala keď povedal ako sa skrýval v studni.* Ty si bol teda poriadny nezbedník. *Usmiala sa na neho a keď povedal to s tým kravským zadkom - vyprskla a nahlas sa rozosmiala.* Ja viem, že je to odo mňa zlé ale túžila by som to zažiť ... výraz mojej úzkoprsej komornej by bol asi k nezaplateniu. *Hlesla pobavene a chytila sa za čelo.* Musel si sa v duchu poriadne zabávať na tých predstaveniach. *Len čo to povedala, trošku posmutnela.. určite by sa bavil aj na nej. To už ale odpovedal na jej otázku ... povedal, že ničoho neľutuje. Bolo to obdivuhodné nakoľko ona sama ľutovala množstvo vecí - rada by vrátila čas a urobila veci inak.. no na jeho slovách bol veľký kus pravdy a teda zvážnela nakoľko Leonard nebol len šašo - zdalo sa, že mu to aj mylsí.* Myslím, že by si si rozumel s mojim učiteľom filozofie, pánom Williamsom. *Pousmiala sa a keď povedal tú časť s krásnou ženou trochu sa zasmiala, no len aby zahnala rozpaky a radšej sa postavila. Vzala zo stola jeho prázdnu misku od polievky a išla ju umyť rovnako ako svoju. Keď ku nemu stála chrbtom a oplachovala drevený riad.. na moment sa zamyslela.* Chcela by som mať aspoň časť tvojej bezstarostnosti. *Prehovorila napokon a keď umyla tanier, osušila si ruky a vrátila sa pomalým krokom ku stolu.* No .. s takýmto prístupom.. do akej miery berieš veci vážne? *Nechcela ho uraziť, no zaujímalo ju to, pôsobil tak flegmaticky a nad vecou... že tu tá otázka jednoducho vznikala sama od seba. Posadila sa na stoličku a pozorovala ho kým jej odpovedal. Bola spokojná, že zatiaľ neriešil to, že odpovedá stále len on.*

Náááhodou, já byl vzorný tam kde se mi to líbilo. *Poznamenal hrdě a pobouchal se po hrudi.* Proč zrovna s ním? *Otázal se následně na to, proč by si rozumněl zrovna s učitelem filozofie* Tak to případně někdy můžeme pro zábavu zkusit ne? *Navrhl pobaveně ohledně toho, že by to chtěla někdy zažít a proč to tedy zrovna někdy v budoucnu nevyzkoušeT? Na to mu však položial otázku, kdy bere věci vážně a on se zamračil.* mám snad už takto mladý být nabručený a zcela vážný? Pokud si tak přeješ, samozřejmě mohu *Poznamenal nakonec pobaveně a posumál se.* Pokud se jedná o důležité věci a samozřejmě podstatné ta jsem normálně vážný, tedy doufám v to. *Pokrčil rameny apřemýšlel jak se Auriel mohla dostat k tomu, že nebere věci vážně,* Příjdu ti snad, že neberu věci vážně nebo? Jak jsi an to přišla? *Otázal se už s lehce hrajícícm menším úsměvem an rtech*

*Trošku sa zasmiala a zľahka pokrútila hlavou nad tými jeho slovami a tým ako sa pobúchal po hrudi.* To s tým, že nič neľutuješ... pán Williams, nech je mu zem ľahká bol veľmi múdry a raz mi povedal, že na konci nám bude ľúto šancí ktoré sme nezobrali, vzťahov, ktorých sme sa báli a rozhodnutí nad ktorými sme príliš dlho váhali. Myslím, že by mu tvoja definícia páčila lebo je v súlade s tým čo hovoril. *Vysvetlila mu s jemným úsmevom a v očiach mala tieň smútku nad jeho smrťou.. našťastie ju z depresívnych myšlienok vytrhol jeho pobavený hlas. Pousmiala sa nad tým čo vravel.* Ako by to vyzeralo? *Opýtala sa ho a trošku sa usmiala ... obávala sa totiž, že jej to len tak ľahko nepôjde. Keď sa trochu zamračil prižmúrila oči a pousmiala sa na jeho slovách.* Prosím buď sám sebou.. *Zdvihla ruku ako keby chcela jeho čelo opäť vyrovnať - aby sa nemračil. A keď jej položil tú svoju otázku povzdychla si a s úsmevom si podoprela hlavu.. prstami si poklepkala po perách a pri tom skúmavo sledovala jeho tvár. Takmer ako keby ho práve videla prvý krát.* Doteraz som bola obklopená len vážnymi ľuďmi, si iný... nepoznám ťa.. bola to len otázka. *Pousmiala sa a mykla plecom.* Prepáč ak som sa ťa dotkla. *Odvetila so sladkým úsmevom a naklonila hlavu na stranu. Snažila sa na neho dívať s takými tými psími očkami aby sa na ňu proste nemohol hnevať.*

*Pousmál se nad fylozofii pána Williamse, no nijak to nekomentoval, protože to očividně Auriel dostávalo do bad moodu, což rozhodně nechtěl aby se stalo. Přeci jen, utěšovat někoho smutného, je poměrně ... no hrozné, koho by to bavilo a dělal to dobrovolně.* Já nejsem jiný... *Zareagval a nafouknul tváře jako kdyby se urazilo malé dítě, které nedostalo svou oblíbenou sladkost co chtělo.* Ikdyž.... nah když si přehraju dnešek, tak vlastně jsem.. *Poznamenal už jen s lehkým a tichým smíchem.* Nijak jsi mě neurazila, Já se neurážím jen tak.. teda jak kdy teda často.. chci říct neurážím se *Pověděl lehce zmateně, ale pro Auri to nejspíše vypadalo, jako kdyby se dohadoval sám se sebou a vlastně to byl ve výsledku i cíl a mělo to i pobavit* No jak by to vypadalo... *Začal přemýšlet, načež se postavil.* Jen si představ, že tu mám oblečení na sobě.* Ukázal na holou vrchní část svého těla a následně se uklonil.* Má paní, přišel jsem požádat o ruku vaši jedinou dceru. Shledávám ji tuze krásnou a inteligentní. Mezi mé zájmy patří olizování kravských zadků a čichání prasečích výkalů. *Pronesl a následně udělal krok před sebe a otočil se. Udělal pukrle.* Ah vážený nápadníku, to jsou věci, které má dcera miluje a je v nich nejspíše nejlepší na celém světě *Napodobil při tom ženský hlas, aby bylo jasné, že se jedná o ženu a poté se začal smát.* Já myslím že dobré ne?