Zemědělská oblast

*Keď sa zahral, že je urazený - pobavil ju, no zasmiala sa až keď sa následne začal tak zmätene doťahovať sám so sebou.* Stojím si za tým. *Hlesla so smiechom a krútila pri tom hlavou. Bol iný a rozhodne sa tohto názoru tak ľahko nevzdá. Potom sa Leonard postavil a chcel aby si predstavila, že má na sebe oblečenie hoci mal na sebe len mokré nohavice a nič iné.* Asi tak dobrú fantáziu nemám. *Vtipkovala a keď opäť začal s tým drobným vystúpením a opäť s tými kravskými zadkami skryla si tvár v dlaniach.* To je hrozné, to nedokážem. *Dlane tlmili jej slová aj jej smiech.* Na začiatok musíme začať s niečím jednoduchším. *Prehovorila a dala si dlane z tváre dole dívala sa na neho a musela mať zaklonenú hlavu dozadu - pretože stál a ona sedela na stoličke.* Tak? Nejaký iný návrh? *Zoširoka sa na neho usmiala a čakala čo z neho vypadne. Rozhodne bol dobrý bavič a aj herec, už ju trochu boleli svaly na líčkach z toho ako sa dnes pri ňom celý deň usmievala. Naozaj sa bála, že nie je skutočný a, že keď zaspí a zobudí sa - bude preč.* "No nikto by sa mi nemohol čudovať ak by som sa po tom všetkom proste zbláznila, dokonca by som povedala, že mám na to nárok!" *Pomyslela si aby sa v duchu trochu povzbudila.*

*KDyž mu řekla, že to co navrhnul je příliš přehnané a že by to chtělo něco jednoduššího tak přimhouřil oči.* Pfff já si myslím, že je to perfektní *Dodal ještě a zvedl bradu nahoru, jako že je na to pyšný.* No co třeba válení se v bahně? *Navrhl, kdy si následně sedl opět na stoličku a sledoval Auriel, která se bavila nad jeho vystoupením.* NEměli by jsme jít spát? Ať nespíme přes den? *Dodal ještě následně, když jeho ohled přešel přes okno, za kterým byla obrovská tma a občas zasvítilo světlo z blesku, který proletěl na obloze.* Nebo máš ještě nejaké otázky? *Otázal se a následně naklonil hlavu na stranu a čekal, co mu vlastně odpoví. * Případně můžeme pokračovat ráno v naší konverzaci, očividně tu stejně budeme trávit nějaký čas za baríerou, takže není moc kam spěchat či?

*Keď navrhol váľanie v blate usmiala sa a pokrčila noštek čím na neho vlastne vystrúhala grimasu.* Páni .. možno to v sebe nemám. *Zasmiala sa.* Ale ak si mám vybrať tak to blato znie lepšie než tie kravské zadky. *Uzavrela napokon a musela sa sama nad svojimi slovami zasmiať. Keď sa Leon pozrel von oknom a opýtal sa či by nemali ísť spať ... trošku previnilo sa usmiala.* Otázok mám dosť, no... asi bude lepšie nechať to na ráno.. *Uznala a sklopila pohľad ku stolu.. potom sa postavila a prešla ku rebríku pri krbu. Všetko bolo stále mokré, no jej košeľa na tom bola už lepšie. Nechcela spať v kabáte a teda si svoju vlhkú, čiernu košeľu vzala a plánovala spať v nej.. tak ako keď tu žila v minulosti.* Uhm.. len sa prezlečiem. *Hlesla - ustúpila do malej kuchynky a počkala kým sa otočí aby si mohla vyzliecť kabát a natiahnuť na seba košeľu, ktorá jej siahala do polky stehien čím pohodlne zakryla jej zadok.*

Ráno moudřejší večera a určitě si mezitím vymyslíš další *Pronesl pobaveně, kdy jakmile se zvedla pro oblečení a dala mu jasně najevo, nekoukat se, tak jen otočil své tělo aby se na ni nedíval. Možná kdyby se otočil, možná kdyby se nenápadně nahnul, tak by mohl zahlédnout kousek jejího nahého těla, leč na co by to dělal, nebo spíše proč by to dělal. Není přece nějaký úchyl, nebo minimálně to o sobě tvrdil. Ale zároveň dnes tvrdil, že vlastně je.. No čekal až se otočí.* Navíc já ti musím přeci říkat odpovědi a musím nad nimi přemýšlet, co kdybych za chvíli odpovídal nesmysly? *Položil spíše řečnickou otázku, no když byl otočen k Auriel, tak se zvedl, vzal dřevo a do kotle přiložil aby trošku přitopil a měli uvnitř dostatečné teplo a nemuseli tak mrznout, protože pak by už měli možnost jen znovu zatopit a nebo se zahřívat.

Opäť znieš ako pán Williams. *Doberala si ho, potom ju nechal sa prezliecť a tak prevesila kabát cez stoličku a stála tam bosá len vo svojej čiernej košeli. Leonard priložil posledné drevo do krbu a ona si zamyslene zahryzla do spodnej pery. Vonku lialo.. dnu už viac dreva nemali.. dúfala, že im to postačí. To však nebolo to čo ju uvádzalo do rozpakov.* "Sotva ho poznám a ... budem sa s ním deliť o posteľ?" *Pomyslela si keď jej pohľad skĺzol ku posteli a mierne sa začervenala. Podišla ku sviečke na stole a sfúkla ju.. izbu teraz osvetľovali len blesky spoza okna a oheň v kozube. S Castielom jej spať v posteli nevadilo, no .... Leonard ju priťahuje viac než Castiel a celkovo.. už takto sa desila toho ako rýchlo dnešok vyeskaloval. Veď pre bohov - ona ho pobozkala! ... teda najprv on ju .. ale ona ho chcela pobozkať skôr... ach.* Nezmysly? Ach nie.. to rozhodne nechceme. *Hlesla s úsmevom a maskovala za humor svoju nervozitu. Trošku neistým krokom prešla ku posteli a vkĺzla pod perinu tak ako kedysi - ľahla si ku stene a čakala potichu ako myška čo sa bude diať ďalej.*

Já si myslím, bych pak mohl od nedostatku spánku blouznit a co potom? Nebo bych měl halucinace a stala by se z tebe ta příšerka . *Poznamenal s úsměvem, SLeoval následně jak si Auriel lehla na postel a tak nějak si uvědomil, že vedle ní bude spát, kdy ona má na sobě jen košili, která ji sic sahala k nohám, ale nezakrývala ji úplně. Nahodil nic neříkajícíc obličej aby náhodou nebyl v podezření čehokoliv a nakonec křivě obviněn. Přešel k postel ia posadil se na její kraj. Auriel si lehla ke zdi, no aspoň je tu šance, že ji tím pádem nezhodí z postele náhodou při spánku. No poté si lehl na bok a následně se přetočil na záda, vzal si kousek peřiny, kterým se přikryl a zadíval se do stropu. NA stropě hrály místy světýlka od blesků, které venku poletovali poměrně hojně a zároveň bylo slyšet i praskání "krbu"* JE tu příjemně nezvyklé ticho. *PRonesl do ticha, kdy si uvědomil, že neslyší žádné opilce nebo nějaké noční věci co chodí po venku v městech a dávají pozor či zvony, které určují čas a podobné.*

*Keď povedal, že by mohol začať blúzniť, trošku pobavene vydýchla - to už si ju ale doberal, že by z nej mohla byť tá príšera na čo sa trošku uchechtla.* Uf, to nie, to naozaj nechceš. *Uškrnula sa predtým než sa presunula ku lôžku kde spoločne plánovali stráviť noc. Posunula sa na posteli celkom na kraj, chrbtom sa nalepila na stenu tak aby mal Leonard dostatok miesta, dokonca medzi sebou mali pár centimetrovú vzdialenosť, takže sa navzájom nedotýkali aj keď ležali pod jednou perinou. S povzdychom zavrela oči a myslela na to aký je tento deň šialený, nemohla z hlavy vyhnať tú utkvelú predstavu, že keď sa zobudí - Leonard tu nebude.. tak trochu si naďalej myslela, že sa s ňou jej myseľ zahráva, že si ho vyfantazírovala. Okolo nich nebolo počuť nič len klepot dažďa na streche, praskot ohňa a ... Auri počula aj svoj vlastný, trochu zrýchlený, tlkot srdca. Do tohto ticha Leonard prehovoril a Auri sa len pousmiala.* Hmm.. *Súhlasne pritakala so stále zavretými očami.* Vravela som ti, že ťa tu nebude nikto počuť kričať.. sme tu celkom sami. *Opäť si ho trošku doberala, no tichým hlasom - boli od seba vzdialený len pár centimetrov.. nemusela hovoriť nahlas a kaziť tak tú peknú, tichú atmosféru.*

*Přivřel oči a díval se pod tím do roušky tmy, kterou občas osvětlilo světlo.* Nebo tebe tu nikdo nebude slyšet *Pousmál se, ikdyž po tmě si jeho úsměvu nevšimla i kdyby měla zavřené oči.* NEbojíš se? *Otázal se zvědavě, když si uvědomil, že to ona je tu vlastně opravdu s cizím mužem o kterém toho nic moc neví a rovnou s ním spí v posteli a vlastně jen v košili, pod kterou už nemá nic jiného než holou kůži. Možná by byla takto nejlépe na servírovaná pro upíra, úchyla či násilníka. No naštěstí Leonard taková nebyl, takže se neměla čeho bát. Samozřejmě musel uznat, že i přes košili, měla Auriel postavu krásnou, dokonce se nyní po tmě Leonard i lehce na tvářích začervenal, no sázel na to, že to Auriel nevidí a to ho poměrně dosti těšilo. Jeho dech se poměrně uklidnil a byl zcela normální a nebyl nijak nenamáhavý.* Takže jdeme spát, nebo si chceš ještě chvíli povídat? *Otázal se tiše hlasem směrem k Aureil, ležel na zádech, tudíž se na to ptal, protože pokud půjdou spát, přetočí se na bok aby nezabíral tolik místo a Auriels e vpořádku vyspala.*

*Auriel sa potichu zasmiala keď jej poznámku otočil s tým, že to ju tu nebude nikto počuť. Tak trochu túto reakciu čakala - predsa len mu perfektne nahrala. Potom sa však na chvíľku odmlčal a keď znovu prehovoril opýtal sa jej či sa nebojí. Otvorila oči a pokúsila sa v tme zaostriť pohľadom na jeho profil, v tom za oknami zažiaril blesk a na moment osvetlil Leonardovu peknú tvár. Možno sa pomiatla, možno rezignovala a možno len príliš prepadla kúzlu jeho osobnosti.. no strach bolo to posledné, čo v tejto chvíli cítila.* Nie. *Odpovedala mu napokon tichým hlasom po chvíli mlčania a z jej tónu bolo jasné, že je ku nemu úprimná.* Mám viac dôvodov prečo sa nebojím. Tak po prvé, hoci nepochybujem o tvojej udatnosti, premohla by som ťa ak by si mi chcel ublížiť - som v boji telo na telo dobrá a ty nie si dosť presvedčivá príšera. *Šepla a opäť zavrela oči. V hlase jej bolo poznať, že sa usmieva.* Po druhé - si predsa šľachtic a gentleman... a vravel si, že chceš ukradnúť moje srdce, nie moju počestnosť. *Pripomenula mu tichým pobaveným hlasom.* No a po tretie a toto je najdôležitejšie - verím, že nie si hlúpy... dobre vieš, že ak by si mi ublížil, Ikaros by ma pomstil. *Potichu sa zasmiala a pohodlnejšie sa posunula na vankúši - ležala na boku. Potom sa jej tichým hlasom opýtal či sa chce ešte rozprávať a ona chcela - vlastne chcela viac než to. Teraz keď boli pri sebe takto blízko, že mohla cítiť vôňu jeho vlasov - v mysli sa jej začali vynárať spomienky na jeho pery a bola vďačná za tmu, ktorá maskovala to ako sa červená. Jej rumenec by mu istotne prezradil na čo myslí. Rozhodla sa teda, že zamaskuje svoje rozpaky za humor.* Nebojíš sa, že začneš blúzniť ak budeš ešte chvíľu premáhať únavu? *Odvetila namiesto jednoznačnej odpovede a trošku sa pousmiala.* Hm... možno by to stálo za risk. Už sa ti to niekedy stalo? Čo mám očakávať keď to na teba príde? *Opýtala sa ho zvedavým šepotom.*

*Zasmál se poměrně hlasitě v jejich tiché konverzaci, když zmínila to, že ho pak ikaros pomstí.*Ano, buchne mě kopytem do břicha. *Poznamenal jen* No tak můžu ti ukrást srdce tím, že ti ho vyříznu z hrudi *Dodal ještě, leč potichým hlasem opět a soustředil se na to co říká.* NEstalo se mi to, jen už si myslím, že je čas si lehnout a proto jsem to navrhl. *Zareagoval na její otázku ,kterou mu položila. Přece jen, bylo to spíše hran a výmysl a tak se rovnou i prozradil. No následně se zamyslel.* Auri? *Začal potichu a náasledně se přetočil an bok, čelem k ní a díval se na ni, ikdyž ve tmě viděl jen občas její obrys, když proletěl zrovna blesk.* Víš o tom, že nebýt desperu, tak by jsi nevěděla, že exisutji i přes to, že já jsem věděl, že existuješ a dokonce jsem tě i viděl? *Otázal se zvědavě a pousmál se. Mluvil tiše a zvědavě, byla to takový věc, která zároveň navázala an ten onen osud o kterém mluvila.*

*Keď sa zasmial, potešilo ju to - v hrudi mala taký silný hrejivý pocit, že sa jej ho podarilo rozosmiať a chcela to dokázať znova. Cítila sa vďaka tomu naozaj dobre - ba priam výnimočne dobre. Po tom čo povedal a ona si predstavila ako by ho Ikaros kopol do brucha - musela sa zasmiať tiež.* Ach.. ty teda vieš ako na ženy. *Doberala si ho keď povedal, že by jej mohol to srdce proste len vyrezať. Asi by mala byť jeho slovami viac vydesená, znepokojená a tak ďalej - dôvodov na to bolo dosť, no Auriel sa to neznámo, to nebezpečenstvo a všetko - aktuálne celkom páčilo. Vytrhlo ju to z jej letargie, telo mala nabité vzrušením.. toto s Leonardom bolo jedno veľké, bláznivé dobrodružstvo. Vydala súhlasné "Hmmm", keď jej odpovedal na otázku ohľadom toho blúznenia z únavy. Počas celého tohto ich rozhovoru mala zavreté oči - otvorila ich až keď ju oslovil a ucítila ako sa ku nej otočil na matraci. Ležal na boku a ona sa posnažila zaostriť pohľad na jeho tvár. Potom povedal tie slová - o tom, že vedel, že existuje a, že ju aj videl. Auriel sa tvárila zarazene a mala pocit déjà vu.* "Ďalší muž na ktorého si nespomínam? Nespadla som z koňa a neudrela som si hlavu alebo tak?" *Pomyslela si zmätene nakoľko sa jej jeho slová až príliš podobali na slová Rydela. Toho spoznala tiež až tu a ... zistila, že ju opatroval v Pelagione keď mala dva roky.* Ty si ... *Zmätene zažmurkala a myseľ jej šla na plné obrátky. Niekoho ako je on by si určite pamätala - teda ak by sa uchádzal o jej ruku... a potom jej to došlo. Nebola hlúpa, spojila si to dosť rýchlo s tým čo hovoril o jeho cestách s bratom a zreničky sa jej rozšírili poznaním.* Ah, takže si sprevádzal svojho brata keď sa mi dvoril. *Nebola to otázka skôr konštatovanie.* Páni... *Vydýchla neveriacky a neveselo sa pousmiala. Snažila si v hlave predstaviť niekoho podobného Leonardovi a fantázia jej začala ísť na plné obrátky.* "Keď si predstavím, že by ma za jeho brata moja matka nechala vydať.. to by bolo ..." *Neodvážila sa pokračovať v myšlienkach nakoľko sa jej predstavy začali ubiehať smerom, ktorým nechcela. Auriel by bola vydatá za muža, ktorý pre ňu nebol ten pravý a zároveň by žila v sídle kde by bol aj Leonard - muž, ktorý by ju vedel rozosmiať, ktorý by z nej vydoloval všetky bláznivé predstavy a túžby. Predstavila si ako by s Leonardom tancovala v daždi niekde v záhradách ich sídla... zakázala si v predstavách pokračovať v momente čo sa s ním bozkávala v daždi a zbadal by to jeho brat cez okno.* "To by bolo ako z nejakej romantickej tragédie." *Zažmurkala aby si vyčistila myseľ od týchto vízií budúcnosti, ktorá sa nikdy neuskutoční. Jeho brat bol predsa mŕtvy a tak ďalej.* Uhm, aj tak sa čudujem, že si na mňa pamätáš.. popri všetkých tých mladých dámach, ktoré si musel na svojich cestách vidieť. *Trošku neveselo sa pousmiala.* Bola som len ďalšia slečna o ktorej jej matka tvrdila, že má rada kravské zadky tak ako jej nápadník. *Šepla trošku trpkým hlasom a zahryzla si do spodnej pery - chcela to obrátiť na vtip, no nesmiala sa. Len za humor maskovala svoje pocity.*

*Přikývl.* Ano pamatuji si dost lidí, které jsem potkal. *Pousmál se* Ono, spíše si lidi pamatuji podle místa a v Pelgrionu, jsme nebyli za nikým jiným *Dodal ještě. Netušil co se Auriel honilo v hlavně ohledně něj bratra a dalších věcí, které se jí honili v hlavě.* No ano *Pobaveně zareagoval na přitakání ohledně kravských zadků a pobaveně se usmíval. No chvíli i přemýšlel o těch ostatních dámách na vysokých postech, kde bylo žádat o ruku a pokrčil rameny.* Ale uprímně se divím, že u některých dam, jsme se vůbec zastavovali. Přišlo mim, že vlastní rozum nemají a když ho zkusí použít dopadne to špatně. *Poznamenal jen a lehkým úškrnem a následně sledoval Auriel.* Každopádně ne každá, ale abych řekl pravdu, naše strana též neměla příliš co nabídnout... *Dodal*

*Vysvetlil jej, že si ju pamätal čiastočne kvôli tomu, že žila v meste, ktoré ho očarilo. Potom sa len trpko pousmiala keď jej pritakal na jej slová a sklopila oči. Pohľad upierala niekam na vankúš.* Nuž, osud je nevyspytateľný.. Nikto by vtedy určite neveril, že skončím napokon v spoločnom lôžku s tebou. *Trošku si robila žarty z ich aktuálnej situácie - predsalen, dúfala, že za humor skryje nervozitu, ktorú cítila.* Uhm, cítim sa .. trošku previnilo, že si ťa nepamätám.. no. . nepamätám si ani tvojho brata. Boli ste si veľmi podobní? *Opýtala sa ho v márnej nádeji, že by si pri lepšom popise mohla spomenúť .. žiaľ uchádzačov o jej ruku bolo také kvantum, že nemala kapacitu si ich všetkých ukladať do pamäte.*

Vpořákdku, ani bych to nečekal *Pousmál se* NEpřišli jsme pořádně do styku. Většinou jsem byl jako jeho podkoní či nějaký sluha. Prostě podřadný doprovod. Takže není důvod cítit vinu. *Uchlácholi trošku Auriel kdy se ona však zeptala na jeho bratra.* No nechci aby to znělo zle, ale byli jsme si podobní asi jako vejce a hrášek. *Pokrčil by rameny, ale to by určitě hýbl z postelí a ta by vydala hlasitý vrzgající zvuk.* On měl asi o sto kilo více než já, tudíž byl poměrně prostorově rozmanitý. Zároveň měl velkou lysinu na hlavě a věčně něco v ústech... Zuby co měl byly černé jak duše ďábla. *Popsal ho tak nějak stručně a rychle.* Klasický šlechtic co měl vše co si usmyslel. Ať se jednalo o modré z nebe nebo zlaté z rybníku *PRonesl tiše a chvíli se zamyslel.* Každý by mu nejspíše záviděl

*Podarilo sa mu ju trošku upokojiť tým, že s ňou veľmi neprišiel do styku. Potom keď jej začal opisovať ako jeho brat vyzeral - otvorila oči a neveriacky sa dívala do Leonardovej tváre. Myslela si, že žartuje.. no pôsobil, že to všetko myslí úplne vážne.* Na takého muža si pamätám. *Nemala veľa takýchto špecificky odpudivých nápadníkov. Matka sa jej snažila na osobné stretnutie dohodnúť niekoho kto aspoň nejako vyzeral ale toto bola výnimka. Toto stretnutie bolo pre Auri jedno veľmi veľké, nemilé prekvapenie.* Pripomínal ropuchu.. nie len svojim zjavom ale hlavne svojimi slizkými rečami. *Zaspomínala a potom sa trošku uškrnula." S tým rozdielom, že jeho by asi môj bozk na krásneho princa nezmenil. *Dodala pošepky a s úsmevom si zľahka zahryzla do spodnej pery.*

No co si budeme.. *Pousmál se* Na druhou stranu na něj nešlo zapomenout.. *Poznamenal a pousmál se. No poslech si i zbytek toho, co říkala.* No on byl uázkový příklad rozmazlenosti, jeho ruce byly hebčí než kdejaké první dámy v jakémkoliv království.. *Naznačil tím, že nepoznal nikdy zádnou tvrdší práci, ať už nějaké pomoci nebo jen držení meče, prostě jen učení a to co mu otec na očích viděl. * Tak ještě že já jsem se nevrátil po tvém polibku na žabáka *Zavtipkoval s úsměvem.* TEdy pokud mají tvé polibky takovou moc samozřejmě *Pronesl trošku pobaveně a přitáhl si lehce peřinu, kterou měli ke krku aby si tak zakryl celé tělo. Ikdyž tu byl rozdělaný oheň pro holou kůži bylo v noci poměrně chladno i přes to.*

*Vydala súhlasné zahmkanie keď povedal, že bol jeho brat nezabudnuteľný, no ďalej už mlčala.. uvedomila si, že je mŕtvy a o mŕtvych sa patrilo hovoriť len v dobrom. Potom sa Auri potichu zasmiala nad tou jeho poznámkou o tom, že dúfa, že sa nezmení na žabiaka. Popravde, Auri pobozkala za svoj život dvoch mužov a obaja potom navždy odišli z jej života. Nejakú kliatbu teda možno predsalen vedela svojim bozkom na dotyčného zoslať. Nechcela na to však teraz myslieť a Leonard, tu ešte stále bol .. možno chcela veriť, že sa do tretice táto kliatba zlomí.* Nie je trošku neskoro obávať sa takýchto nebezpečenstiev, môj pane? *Doberala si ho tichým hláskom a nevzpierala sa keď zdvihol perinu vyššie .. aj jej začínalo byť chladno .. predsa mala na sebe len košeľu.* Tvoj osud je spečatený... *Predniesla dramatickým hlasom celkom pošepky, trošku sa ku nemu náhla ako keby mu chcela dať pusu, no zastavila sa tesne pred jeho perami a pozrela sa mu do očí s nezbedným úsmevom.* Kvak. *Hlesla s tichým smiechom a opäť sa odtiahla aby mal naspäť svoj priestor.*

nooo tak třeba se první pokusy nepovedly *Poznamenal s velice pyšným výrazem, že to vymyslel, leč ten v aktuální tmě nejspíše neviděla. Když se k němu nahla a kvákla zasmál se, bylo to nečekané, vypadalo to, že i ona upouštěla od svého normálního chování a nyní se chová tak jak by opravdu chtěla a co jí předtím nějaká morálka neumožňovala. Vyplazil an ni tedy zpátky jazyk a usmával se při tom.* Měli by jsme jít spát, než tu bude ještě větší chladno *Nadhodil jako návrh, který byl poměrně i rozumný. NAvíc ráno můžou pokračovat i v konverzaci, kterou do teď vedli Navíc, déšť, který působil vlhkost tomu zrovna dvakrát nepomáhal.*

*Opäť ju zaplavil ten príjemný pocit keď sa jej podarilo ho rozosmiať. Napokon však navrhol, že by mali ísť spať skôr než sa ešte viac ochladí. Už takmer zabudla na to ako chladno vedelo v tejto chatrči byť a to aj napriek hrejivemu objatiu jej bývalého ochrancu.* Súhlasím. *Šepla napokon s jemným úsmevom.* Tak teda dobrú noc Leonard. *Zašomrala a zavrela oči.*

*Leonard přikývl* Dobrou noc *Popřál Auriel zpátky a následně zavřel oči, tolik událostí, co se staly během jednoho dne nedokázal vlastně ani pořádně vstřebat a přitom se děli další a další. Tolik za jeden den co se přihodilo, počínaje smrtí jeho bratra, následně proběhnutím přes dostání se do divného místa, polibky s neznámou ženou, leč by ji nyní už mohl zvát známou ženou, kdy následně spolu usínají v posteli, té stejné. Leonard ani nečekal, že tento den bude takto napjatý a plný novinek, vpodstatě měl jen dojet do jiného města, kde by opět nocovali. No pomalu na něj dopadala veškerá únava z celého dne, kdy následně i zaspal, jeho dech se poměrně zklidnil a dýchal pomalu a tiše.*



*Leonard pokojně prospal celou noc, bez akéhokoliv vyrušení či nějakého sebemenšího probuzení. Spánek měl poměrně tvrdý a tichý, jako kdyby vlastně byl po smrti, nebo zde vůbec nebyl. Jeho aktuální přítomnost tvořilo jen jeho tělo, které leželo na posteli, vedle Auriel, která očividně taktéž spala. Ve spánku, nejspíše kvůli zimě se však povědomě přitulil, nebo spíše přimáčkl k Auriel, kdy si přehodil ruku přes její tělo aby mu nezavazela, navíc, co s ní. Ležel takto, aniž by tušil jak vlastně leží, že by jí to mohlo býti i nepříjemné, ale byl to aktuálně jediný zdroj tepla po tom, co vyhasl v noci oheň a tak se i více ochladilo.*

*Auriel síce zavrela oči, no nezaspala hneď po tom čo si popriali dobrú noc. Bola na to príliš nervózna a v rozpakoch.. predsa len ani pre ňu nebol dnešok úplne bežný deň. Dnes sa chovala ako niekto úplne iný, bláznivo a spontánne. Dumala nad tým či by bola takáto aj keby si neprežila to s Elgaladom a musela triezvo skonštatovať, že určite by sa nič z tohto bez tej skúsenosti dnes nestalo. Možno Leonarda trochu zneužila aby si zdvihla sebavedomie, aby zabudla na prvého muža čo jej zlomil srdce.* "Prečo je byť sebecká takto príjemné?" *Pomyslela si keď si spomenula na Leonardove bozky. Cítila sa trochu previnilo, no napriek tomu neľutovala nič z toho čo sa dnes stalo. Bolo to dobrodružstvo ako z románu alebo zo sna. Naozaj sa ešte nechcela zobudiť do reality a to bol dôvod prečo sa jej nedarilo zaspať. V hlave jej vírili myšlienky a bola bdelá aj v čase kedy sa už Leonardovi prehĺbil dych a teda vedela, že on už zaspal. Otvorila oči a v tichosti sledovala jeho spiacu tvár, kládla si v duchu otázky ohľadom Leonarda, Elgalada - porovnávala ich a v tom sa Leonard pohol a ju premkol strach, že vie o tom, že Auri nespí a namiesto toho sa na neho díva. Skôr než by úplne spanikárila - Leonard skĺzol rukou po jej drieku a pritlačil sa bližšie ku nej. Cítila ako si oprel líce o jej hlavu a nakoľko jeho ruka zostala bezvládne prehodená cez jej telo - došlo jej, že Leonard stále spí a ju vníma len ako túliaci vankúš. Pousmiala sa a keď sa jej trochu upokojil dych - zavrela oči. Prstami ruky, ktorú mala položenú na vankúši vedľa svoje tváre sa začala pohrávať s jeho tmavými jemnými vlasmi... to ju v kombinácii s jeho osobitou vôňou upokojilo dostatočne na to aby sa napokon poddala spánku.*


*Netrápili ju žiadne živé sny, spala pokojným spánkom. Počas noci aj ju premkol chlad a teda sa od Leonardovho teplého tela rozhodne neodtiahla - naopak nohami vyhľadala tie jeho a teda ich mali prepletené. Čelom sa opierala o jeho krk a medzi prstami jej zostal zamotaný prameň jeho vlasov. Nakoľko zaspala o dosť neskôr než on - ráno sa prvá nezobudila.*

*Leonardovi se při spaní nic moc nezdálo, nebo minimálně si ty sny moc nepamatoval. Nyní už vůbec ne, jelikož po probuzení nevěděl vůbec nic kromě toho že spal. No nejspíše za to mohlo i ranni probuzení, které většinou zmate každého. Déšť v noci ustal a po vysvitnutí slunce už jen kapala voda ze stromů a ze střech. Vpodstatě ho vzbudilo, jak nepravidelně kapky vody dopadaly na střechu, nebo aspoň tedy ty větší, které způsobovaly hluk. Probudil se vpodstatě obmotaný Auriel a jeho pohyb aby se mohl odtáhnout popřípadě vstát byl značeně omezen, lehce zamrkal, aby si promnul oči, když už k nim ruce moc nedostane a následně se volnou rukou opatrně a pomalu posunul ke svému obličeji aby si tak nějak opatrně promnul oči a zbavil se tak ospalosti v nich. Nechtěl se hýbat moc rychle aby Auriel nevzbudil, zároveň si ani příliš neuvědomoval to, že je opravdu v pasti a ona ho má chyceného jako zajíce v pasti. Tudíž se z hluboka nadechl a vydechl a ruku vrátil zpět. Rozhodl se, si spánek ještě natáhnout a tak zavřel oči a snažil se ještě aspoň na chvíli usnout.*

*Svitanie bolo už preč - vonku bolo jasné svetlo keď Auri konečne dospala ten spánkový deficit z večera. Cítila, že leží v mužskej náruči - nevydesila sa hoci nemal Leonard na sebe žiadny vršok... pootvorila oči a v rozospatí si pomyslela, že ju objíma Castiel.. predsa len bola "doma" .. v chatrči kde tak dlho žila a v ich posteli.. no neležala pod perinou s ním. Castiel bol mŕtvy... a neobjímal ju ani Elgalad - Leon mal svalnatejšiu postavu než on. V mysli sa jej vyjavili spomienky na včerajší deň a na ten večer ... vybavila si ich bozky a okamžite sčervenala.* "Tak to nebol sen.. ach bohovia." *Pomyslela si s doširoka roztvorenými očami - na moment mohla pôsobiť ako vydesená laň, no Leonard zdá sa ešte spal. Veľmi opatrne si vyplietla prsty z jeho vlasov a dúfala, že ho to nezobudí - potom zvažovala ako si má vytiahnuť nohy spod tých jeho - napokon nimi pomaly pohla dozadu v snahe si ich uvoľniť a nezobudiť Leonarda - ešte neriešila jeho ruku ktorou ho objímal.* "Keby moja gardedáma vedela, že som už zdieľala lôžko s dvomi mužmi a jedným elfom, nasadili by mi pás cudnosti a navždy by ma zamkli vo veži." *Pomyslela si trochu zúfalo. Opäť sa cítila previnilo za to všetko čo s Leonardom za ten krátky čas stihla vykonať.. jej výchova bola do nej zapísaná veľmi hlboko. Napokon však len zavrela oči a povzdychla si v snahe sa upokojiť.* "Musím sa vzchopiť a zabudnúť na dvorné dámy aj mravnosť a výchovu! Toto nie je Pelagion .. a ja už dávno nie som lady Ar-Feiniel, mladá slečna stúpajúca po spoločenskom rebríčku vďaka divadielkam a predstaveniam na báloch a hostinách." *Toto pripomenutie jej pomohlo vrátiť sa späť do reality a teda do postele ku Leonardovi. Napokon zhodnotila, že proste neexistuje spôsob ako ho nezobudiť a vstať z postele .. rozhodla sa ho teda zobudiť.* Leonard? *Šepla a zľahka ho pohladila po líci.*

*Pokojně ještě usnul,. když se o to snažil. Přeci jen spánek je bezva a čím víc spánk tím víc spánku, to snad dává smysl ne?* Hmm?? *Ozval se rozespale Leonard na oslovení jeho jména. Neměl příliš tvrdý spánek, jelikož už byl jednou vzhůru. No toto ho donutil i reagovat a ne se probrat úplně. Automaticky se tak převrátil na záda aby se probral a pomalu otevřel oči, rukou si je hned začal mnout* To už je čas vstááávat? *Zamrčel z části nespokojeně kvůli tomu, že musel prsotě vstát. Vstávání prostě pro lidi nebylo přirozené a to bylo jisté!*

*Podarilo sa jej ho zobudiť pomerne rýchlo, našťastie - ľahol si na chrbát čim sa vyslobodila z jeho objatia.* Ty ešte môžeš zostať v posteli, ja sa musím vrátiť domov.. *Informovala ho, stiahla zo seba perinu a potom sa cez Leonarda dostala von z postele. Pre istotu si stiahla košeľu trošku nižšie a išla ku rebríku kde mali zavesené oblečenie - kým Leonard ležal natiahla si nohavice.* Vieš, nechcem aby sa o mňa Naiyrin bála. *Zašomrala, zastrčila si košeľu do gatí.* Ako som už povedala, cíť sa tu ako doma. *Keď to povedala našla svoje čižmy a zapla si ich. Obliekla si kabát a prehodila si svoju tašku krížom cez telo.* Takže, sa zatiaľ maj a dávaj si pozor na príšery. Vrátim sa keď budem môcť. *Ako to povedala, pobrala sa ku dverám.*

*Než se vlastně Leonard probral aby mohl vnímat své okolí a vlastně otevřel oči, byla už Auriel oblečená a nachystaná na odchod. co si bdueme, v oblékání se byla očividně mistr.* Dobře, ale ty musíš ještě pozdravit Ikara *Poznamenal ještě rozespale a následně se na posteli odkryl a posadil. Lehce ho zavlála husina, přeci jen mimo vyhřátou peřinu bylo o něco chladněji.* Tak já teda budu počítat s návštěvou, ale tedy tvou a ne příšer. *dodal ještě. Neřekl jí sbohem ani nic podobného, nechal jejich rozhovor spíše takto otevřený an znak, že počítá že se uvidí a loučit se není potřeba.*

*Pozrela sa na neho ponad rameno keď povedal, že musí ísť ešte pozdraviť Ikarusa.* Bez toho by som neodišla to mi ver. *Informovala ho s úsmevom a predtým než za sebou na chatrči zavrela dvere bolo znieť jej tichý smiech. Nelúčila sa s ním, chcela ho vidieť čo najskôr ... no zároveň nie moc skoro. Musela si nechať v hlave všetko uležať. Všetko to čo s ním zažila .. to čo pri tom cítila.. proste potrebovala čas. Obišla chatku a keď ju Ikarus zbadal, zdvihol hlavu a strihol ušami - vyceril zuby, odfrkol si a na moment sa jej zdalo, že zdvihol obočie. Skoro to pôsobilo ako keby vedel čo s Leonardom robili.* Nie, že to na nás prezradíš. *Odvetila a ani jej neprišlo čudné, že sa s Ikarusom rozpráva ako s človekom - vďaka Leonardovi jej to prišlo úplne normálne. Ikarus saerdžal a sklonil hlavu - pristúpila ku nemu a objala ho.* Vďaka, máš to u mňa.. vieš, nie každý by to pochopil tak ako ty. *Zasmiala a dala mu drobný božtek.* Dozri na neho kým sa nevrátim. *Dodala ešte a Ikarus súhlasne zaerdžal. Potom sa Auriel už naozaj pobrala rezkým krokom domov. Naiyirin sa o ňu samozrejme bála, no Auri jej vysvetlila čo sa stalo - vynechala tú časť o bozkávaní a Naiy, sa proste len uľavilo, že je v poriadku naspäť doma.*

*Ariadne mala dnes na pilno. Majster kováč ju vyslal na cestu spolu s opravenými motykami, kosami, aby ich navrátila právoplatným majiteľom. Sama priložila ruku k dielu a niektoré z vecí sú aj jej práca... síce ešte stále potrebovala výpomoc, ale bola na seba hrdá. Práca ju bavila, aj keď len opravovanie náčinia, či lepšie zaostrenie kôs. Nebola sama kto to všetko niesol, za jej chrbtom kráčali ešte ďalší dvaja gmonovia, čo niesli veci tiež. Zvykli to robiť každý rok, no prvýkrát sa na ich donážke, ako aj oprave zúčastnilo aj dievča. No ako bývalo jej zvykom, zobrala si toho viac než zvládala a mala čo robiť, aby jej to všetko nepopadalo na zem. Aj keď si to dobre vývažila, niekedy nie všetko funguje tak ako má... nakoniec však takmer všetko odniesla a ostával už len posledný farmársky dom, kam zavítala práve ona, aby doniesla novšiu kosu a hrable.* Zdravím, doniesla som vám vaše nástroje! *Vykríkla. Na to, že bola mladá, jej hlas bol pevný, hlasný a dokonca i zvučný. Naučila sa kričať, či rozprávať hlasno medzi trpaslíkmi - inak sa tam veľakrát ani nedalo.*