Radnice

Radagon: Kousek od městské radnice a náměstí byly trhy. Nešlo o nic extra, jen nějaké stánky, kde se lidé snažili prodat to, co vypěstovali, aby měli alespoň nějaké peníze. Nebo lidé, minimálně ti, kteří to prodávali se za lidi považovali. Stejně tak, jako mladý Radagon, který tam dnes donesl a prodával menší část úrody. Rád by si totiž našetřil nějaké peníze, aby mohl jít studovat do města a mít tak díky tomu šanci na lepší život. Nejprve ale potřeboval peníze, aby se mohl dostat domů. I když sám nevěděl, jestli se tam chce vracet. Od doby, co se objevil v tady, tak se jeho život moc nezměnil, ale to, že ho tady nikdo neznal mu dovolovalo mít nový začátek, což si vždycky přál. Nicméně vzhledem k tomu, že to byl syn vesnických farmářů, nemohl ani tady tento fakt zamaskovat a skončil opět na kraji města u jedné farmářské rodiny, kde pěstoval úrodu. No a nic lepšího, jak přijít k nějakému živobytí mu nenapadlo, než prodávat svoji úrodu tady. Bohužel cesta byla trnitá. Jeho stánek byl spíš polorozpadlý dřevěný stolek, na kterém měl vyskládáno pár zeleniny a ovoce. Bylo tam toho pomálu, nicméně velmi kvalitně vypěstované. Ale tak všichni ví, že reprezentace dělá svoje a tak k němu moc lidí vizuální stránka jeho stánku nepřilákala. Nicméně se opravdu snažil. Volal na lidi, aby se přišli podívat, nicméně ne moc úspěšně. Na vesničana se mnohdy městské panstvo a měšťani všeobecně dívali přes prsty. To ho ale nijak neodrazovalo a pokoušel se dál.*

*Auriel kráčala smerom k radnici, za bieleho dňa sa jej zdala táto časť Desperosu najviac podobná normálnemu mestu. Okolo sídla tunajšieho starostu to bolo proste najbezpečnejšie - pravdepodobne práve preto tu bolo niekoľko stánkov s rôznymi produktami cez potraviny až po rôzne remeselné výrobky. Nebolo to nič v porovnaní s tým čo bežne bolo na trhoch v jej rodnom meste Pelagione, no stále to bolo viac než by od uzavretého sveta ako je Desperos čakala. Na hlave mala klobúk a bola nízka, merala len 150cm takže sa v dave dala prehliadnuť. Jej po pás dlhé biele vlasy jej vo vlnách splývali na chrbte a kontrastovali s jej čiernym zamatovým plášťom pod ktorým skrývala jej hodvábne tmavomodré šaty, na ktorých jej zostalo niekoľko zlatých gombičiek s perličkami, no zásoby sa jej tenčili a úprimne sa desila toho, že zostane napokon bez akýchkoľvek hmotných statkov.*


*Už nejakú dobu rozmýšľala akou prácou by si tu mohla zarobiť peniaze nutné na zaplatenie izby v hostinci či jedla. Pri pohľade na dievčatá vlniace sa v noci okolo mohutného jasanu v centre mesta jej bolo mdlo. Zapožičiavať svoje telo a predávať svoje bozky, to je niečo ku čomu by sa nikdy neznížila. No snažila sa tie dievčatá neodsudzovať keďže nevedela čím všetkým si museli prejsť, že dopadli takto. Veď sama vôbec nevedela ako sa môže v tomto meste uživiť. Za čo ak nie za potešenie by boli ochotní ľudia platiť za magickou bariérou cez ktorú neprenikne nikto a nič len zvieratá? Na predstave, že by napríklad nejakých zbojníkov učila spoločenské tance sa musela sama pousmiať. Čo ešte vedela? Hrať na klavír? Ach nie, určite tu nie je podnik v ktorom by zákazníci dali prednosť clivej klavírnej sonáte pred nemravnými pesničkami opitého barda. Okolo stánku so zeleninou najskôr len prešla, predsa len nevedela variť takže by musela tú zeleninu zjesť surovú, zaujal ju však entuziazmus predavača. Vyzeral byť v jej veku a tak sa zastavila a pristúpila ku nemu bližšie. Mierne sa uklonila - dosť na to aby si to všimol a mohol zareagovať, nie však príliš okato aby pútala priveľkú pozornosť. Už na prvý pohľad bolo jasné, že to nebol úklon aký sa učia poddané- Chrbát mala vystretý, bradu mierne sklonenú a pokrčila jedine kolenami.* Zdravím! Môžem sa opýtať čo z vašej ponuky chutí najlepšie surové? *Jej hlas bol jemný a prejav priateľský, no kultivovaný zároveň.*

Radagon: *Upřímně už začínal být docela vystresovaný z toho, kolik lidí se mu vyhýbalo. Začínal ztrácet naději, jestli vůbec něco prodá. Zaprvé by to byla veliká škoda, protože by přišel o peníze, za druhé věděl, že všechno co tady má, tak je šťavnaté a nechtěl, aby se to zkazilo. Ale nedalo se nic dělat. Většina lidí v téhle části města jakmile vidí někoho, kdo je oblečený takhle:




tak se otočí na patách. Ale nikde jinde to prodávat ani nešlo. Zaprvé tohle bylo jediné oficiální místo ve městě, kde se dala takhle prodávat úroda, nikde jinde to moc netrpěli no a nikde jinde to ani hlavně nemělo smysl, protože tam si to lidi pěstovali většinou sami. Nakonec ho ale z jeho menší depresivní chvilky vyvedla poměrně malá mladá dívka. Na první pohled z velmi dobré rodiny. Krásně oblečená a hlavně čistá. No a trochu jí prozradil i její úklon. Radagon popravdě nevěděl, co má dělat. Uklonit se zpátky? Vlastně to byla jeho první zákaznice, tak byl trochu vyděšený. Ale nakonec se rozkecal.* Ah, mladá paní! Vítejte! *Položil si ruku na hrudník a uklonil se. Bylo jasné, že byl docela nervózní. Jen očima koukal nahoru a nebyl si jistý, zda se může už narovnat, ale nakonec tak udělal.* U-určitě! Nemohu nabídnout nic jiného, než naše šťavnatá jablka. Krásná sytá červená barva. Ne moc tvrdé ani moc měkké na skus. Nejsou kysela, ba naopak velice sladká. Prosím, nabídněte si. *Ukázal k jednomu z jablek a nabídl jí, že pokud by měla zájem, ať si jedno vezme. Celou dobu se snažil mile usmívat, i když byl velmi nervózní. Zaprvé moc nemluvil s měšťany, za druhé moc nemluvil s dívkami. No prostě všechny elementy se teď spojily dohromady a způsobily, že byl Radagon velice nesvůj.*

*Venovala mu žiarivý úsmev keď sa uklonil, vždy ju podobný prejav slušnosti príjemne prekvapil. V Desperose to nieje nič samozrejmé - dokonca ani u predavačov. Jablká poznala, hoci ich väčšinou len mali položené ako ozdobu na stole počas večere - keď ich už jedla boli jej služobníctvom podávané už nakrájané a niekedy posypané medom a orechami.* Ako by som mohla odolať keď vyzerajú tak lákavo! Pripomínajú mi kresby z rozprávkových kníh. *Rozprávala pri tom ako si jedno jablko vzala do ruky a privoňala si ku nemu.* Dúfam, že nie sú začarované, nerada by som zaspala na sto rokov. *Pokúsila sa o malý vtip keďže si všimla, že je predavač trochu nervózny.* Je ťažké vypestovať takéto krásne jablká? A ostatnú úrodu? *Opýtala sa s hlavou jemne nahnutou na bok a zdvihla pohľad od červenej šupky ku nevšedne krásnym, žltým očiam predavača. Možno by to mohlo vyzerať, že sa snaží len o obyčajnú konverzáciu, no pravdou bolo, že jej v hlave stále vŕtalo čím sa bude živiť keď jej dôjde posledná zlatá ozdoba z jej šiat.*

Radagon: *Když začala hodnotit jeho jablko, tak se upřímně usmál. Byl rád, že se našel někdo, kdo se dokáže dívat na úrodu stejně jako on. Minimálně doufal, že si to nevymýšlí jen, ale měl jakýsi pocit, že říká pravdu a jablko jí opravdu přijde lákavé na pohled. A ano, byl docela dost nervózní, to byla pravda, ale když se ho slečna pokusila trochu uklidnit, tak začal panikařit trochu víc. On totiž nevěděl, na co naráží. Popravdě mu nikdo nikdy nečetl žádné pohádky. Možná je to tím, že nikdo u něj doma neuměl číst. Samozřejmě měl nějaké "pohádky" před spaním, ale to byly spíš jen místní legendy, než nějaké vysloveně pohádky se šťastným koncem. Začal se tedy trochu nervózně smát a pokusil se na to navázat co nejlépe mohl a doufal, že to nebude vypadat, jako kdyby o tom nic nevěděl.* Toho se určitě nemusíte bát, někomu jako jste vy bych to nikdy neudělal. *Chvíli se odmlčel a pak se zarazil.* Teda, ne, že bych to někdy komukoliv udělal, to ne. Jen abych uvedl věci na pravou míru. *Začal trochu panikařit. Nepodezříval dívku před ním, ale kdyby ho kdokoliv slyšel a nahlásil, tak špinavému vesničanovi nikdo nikdy věřit nebude. A to by byl jeho konec. Nakonec ale přešly na jiné téma.* Popravdě? Ani ne. Jde jen o to se s láskou starat o tu jabloň, která je plodí. Pravidelně dělat kontroly dřeva a listí, aby se vědělo, zda je strom zdravý. No a nejdůležitější je také zároveň místo, kde rostou. U nás na farmě máme neuvěřitelně zralou půdu, tam se jim krásně daří. Stejně tak jako všem ostatním. *Pak jemným gestem ukázal i na zbytek plodů, jako byly brambory, pár melounů, mrkve, ředkvičky a z ovoce ještě hrušky a švestky. Všechny s krásnou sytou barvou.* Měla byste snad zájem si někdy vypěstovat něco vlastního? Některé plody mohou krásně vyzdobit zahradu. Třeba právě ty jabloně. *Mile se na ní usmál. Bylo jasné, že mu to farmaření jde a že tím vlastně žije.*

*Trochu sa zasmiala keď sa snažil uviesť veci o otrave a jabĺčku na pravú mieru.* Rozumiem, rozumiem, nemusíte sa báť! Rozhodne nepôsobíte ako.. iní ľudia v tomto meste. *Uistila ho rýchlo a potom s nehraným záujmom počúvala jeho rozprávanie o jabloniach. Nikdy by ju nenapadlo, že s tým môže byť toľko roboty, veď to je len strom! Ach ale sa cítila previnilo, že sa vlastne do dnes nezaujímala o to kde a ako sa berie jedlo, ktoré pristane na jej tanieri. Popri všetkom tom chlapcovom rozprávaní zamyslene prechádzala končekmi prstov voľnej ruky po vyloženej zelenine a ovocí.* Možno raz. *Zašomrala trochu smutne keď sa jej opýtal či by si chcela vypestovať niečo vlastné. Chýbal jej domov, rodičia, ich záhrady, skôr než by ale zostala rozosmutnená zažmurkala a usmiala sa na červené jablko vo svojej dlani.* Naozaj si myslíte, že by niekto ako ja zvládol starať sa o záhradu a ... jablone? *Ako to povedala, zdvihla ruku a zamyslene sledovala svoje prsty na ktorých zostala trocha zeminy z toho ako sa pohrávala s vyloženým zbožím. Ako tak nad celou tou otázkou o pestovaní uvažovala, pozdávalo sa jej to viac než práca v hostinci kde sa to hemžilo nevyspytateľnými ľuďmi.* Hovoríte o tom tak pekne, že mám chuť si to skúsiť. *Trošku sa pousmiala.* Baví vás to alebo snívate o nejakej inej práci? *Zaujímala sa a pri tom sa voľnou rukou pohrávala so stopkou na červenom jabĺčku. Cítila sa hlúpo, že o pestovaní nič nevedela, robilo jej teda problém na túto tému konverzovať. Na toto ju veru jej učitelia nepripravovali a tak musela značne improvizovať aby sa nestrápnila. V tom si uvedomila svoju nevychovanosť a opäť sa trochu uklonila.* Uhm, prepáčte, nepredstavila som sa.. moje meno je Auriel Ar-Feiniel z Pelagionu. Teší ma, a ... pevne verím, že ak by vás náš rozhovor zdržoval alebo nebavil .. naznačíte mi to. *Venovala mu priateľský úsmev a napravila si pri tom ostýchavo prameň vlasov, ktorý jej padal do tváre.*

Radagon: *Jen se úlevně pousmál a jemně vydechl. Byla zde vidět jeho jasná zkušenost s lidmi vyššího postavení z jeho domoviny. Nakonec usoudil, že nemůže všechny házet do jednoho pytle. Nebo teda usoudil, on to věděl, ale u měšťanů měl zrovna ten problém, že automaticky předpokládal namyšleného člověka, i když nechtěl. Odnaučit se to bude boj, ale nedá se nic dělat. Je to hold součástí jeho osobnosti a on s tím musí pracovat.* Děkuji mnohokrát. *Zároveň mu to ale udělalo velikou radost, protože to je vlastně jedna z věcí, kterou chtěl a o kterou se snažil. Aby nebyl spojovaný s tou opravdovou špínou. S těmi zloději, násilníky a vrahy.* Nemohu jinak, než jen doporučit. Ten pocit, když se ukáže první úroda je k nezaplacení. Všechna vaše tvrdá práce se vrátila v podobě šťavnaté věci ve vaší ruce, která vás udrží naživu o nějakou dobu navíc. *Usmíval se při tom. On z toho měl vždycky radost a modlil se a byl vděčný za to, že byl obdarován další úspěšnou sklizní. Nenapadlo ho ani, že by třeba nemusela úplně chápat, o čem mluví. Tvrdě dřít, aby na stole bylo alespoň nějaké jídlo. Ale to bylo vedlejší.* Určitě. Kde je vůle, tam je cesta. A pokud člověk chce, dokáže cokoliv. *Mluvil jako starý dědek, ale byla to jedna z mnohých věcí, která ho motivovala jít dál. Společně s ní se pousmál, když řekla, že má chuť to zkusit.* Jestli sním o něčem víc? *Chvíli se zamýšlel, jestli se s ní o tom chce bavit, ale nakonec usoudil, že proč ne.* Určitě. Je to super, člověk vidí výsledky své práce, ale já mířím výš. Prozatím bych rád dosáhl nějakého základního vzdělání. To mi otevře jistě další dveře. *Zakoukal se na svoji úrodu zasněně.* Mě také těší. Mé jméno je Radagon. Nemám příjmení. Pocházím z vesničky poblíž Dramorsu. *Ano, byl kousek od hlavního města Aselamu, kde byli měšťani opravdu něco, pokud se jednalo o přístup k vesničanům.* Určitě ne, mladá paní. Pokud by mě rozhovor s vámi nějak unavoval či nebavil, věřte mi, nepovídal bych si s vámi. Ba naopak, pravda je úplně na druhé straně. *Mohlo ji překvapit, že mluvil na vesničana poměrně kultivovaně. NIcméně za to může místo jeho narození a výchova rodičů. Navíc tam se u i obchodu na obyčejných trzích muselo povídat zdvořile a kultivovaně.* A smím-li se zeptat. Co takového zde pohledává dívka z Pelagionu takto sama? Není to moc nebezpečné? Pohybovat se ulicemi cizího města, kor Desperu, sama?

*Radagonove slová ju potešili, páčil sa jej jeho prejav, na niekoho kto o sebe sám vyhlási, že nemá vzdelanie mal zatiaľ najkultivovanejší prejav zo všetkých ľudí, ktorých zatiaľ v tomto meste stretla.* Ako som sa tu ocitla? No.. cestovala som v kočiari za matkou do iného mesta a po ceste nás prepadli. Musela som ujsť do lesa a keďže bola tma a ja nemá dobrú orientáciu, skončila som za bariérou a odvtedy sa snažím prežiť a nájsť cestu von.. sú chvíle kedy mi to ide horšie a chvíle kedy mi to ide lepšie. Hlavne si ale myslím, že som mala v prvom rade šťastie.*Objasnila mu svoj príchod do Desperosu.* Čo vy? ako ste sa ocitli v tomto pascu pripomínajúcom meste? *Následne - keď jej prezradil o jeho túžbe - v hlave jej skrsol nápad pri pohľade na mladíka a jablko v jej bledej dlani.* Myslím Radagon, že by sme si mohli pomôcť navzájom. *Šibalsky sa usmiala a začala sa prechádzať popred stánok zo strany na stranu. Pod plášťom sa pri tom voľnou rukou hrala s drobnou zlatou gombičkou, ktorú zdobila perla.* Ja sa žalostne potrebujem naučiť niečo o .. prežití. Zahŕňa to aj pestovanie či rozoznávanie bobulí a byliniek, zeleniny, ovocia a samozrejme aj varenie.. základné veci. Ak by ste mi vedeli zabezpečiť štúdium v tomto smere - ja by som Vám vedela poskytnúť to druhé. Mala som tých najlepších učiteľov z ríše. História, matematika, literatúra.. dejiny umenia tanec, hra na klavíri.. Môžem Vás skúsiť doučovať, ak to skúsite aj vy so mnou, čo vy na to? *Zahľadela sa mu do očí a keďže bola nižšia musela trochu zakloniť hlavu dozadu.* Prisahám, že odhodlanie mi nechýba! *V jej očiach si mohol všimnúť iskričky, ktoré potvrdzovali jej zápal.*

Radagon: *Popravdě na ní chvíli jen koukal docela překvapeně. Samozřejmě, byla tady před ním sama, ale nečekal, že bude sama úplně. A ještě se sama pohybovat velmi dobře a určitě i draze oblečená ulicemi tohoto města...no kdyby to bylo možné, tak mu brada spadne až na zem. Opravdu chvíli neměl co říct. Co znal ze zkušenosti ze své domoviny, tak nikdo vyššího postavení nechodil nikdy sám. Pokud nešlo vyloženě o snobskou čtvrť. Takže musel začít respektovat její odhodlání a odvahu. Z jeho překvapení ho vyvedla až její další otázka.* Zaprvé, musím říci, že k vám nyní mám obrovský respekt, přežívat takhle sama v tomhle zabedněném městě a ještě k tomu se odvážně pohybovat jeho uličkami. Zadruhé, u mě je to trochu komplikovanější. Ale zkráceně, jsme na tom velice podobně...jel jsem sám do cizího města vyjednat s jedním místním farmářem, dlouholetým přítelem mého otce výměnu semen. Něco co rostlo u nás ale u nich ne a naopak, abychom si takto vzájemně pomohli. Jenže otec onemocněl a nemohl jet semnou, no a matka, ta byla těhotná a na takovou cestu neměla sílu. Proto jsem musel vyrazit sám. Jenže na cestě jsem schytal obrovskou bouřku. Utekl mi kůň i se vším, co jsem převážel. Nezbylo mi nic, krom mých rukou a zkušeností. Když jsem hledal koně, narazil jsem na jakási tábor banditů, no a ti si mě všimli. Jen jsem utíkal pryč a ocitl se tady. Po pár dnech mě našla milá paní a ubytovala mě na svém statku, na kterém přežívám a za všechno jídlo a střechu nad hlavou platím prací. *Nakonec jí to řekl v trochu delší verzi, ale to nevadí. Pak ale jeho uši poměrně zbystřily.* Pomoci? *Pak pozorně poslouchal, co mu říkala a nemohl snad než jen žasnout. Od té obrovské smůly, kterou se dostal sem měl jen samé štěstí na skvělé lidi. Auriel mohla vidět, jak se mu rozpálil plamínek radosti v jeho očích.* V tom případě, slečno Auriel, jste na správném místě. Znalost rostlin, plodů, vaření, ale i stopování a lov zvěře, to je moje parketa. *Neměl čas na to podezřívat, zda je to nějaká léčka nebo ne. Zaprvé věřil tomu, že by to slečna Auriel nikdy neudělala a zadruhé, i kdyby to byl kdokoliv jiný, tak by do toho šel, protože jinak než skrze měšťana, či všeobecně výše postaveného člověka by se k tomu někdo jako Radagon určitě nedostal.* Slečno Auriel, já to s vámi nezkusím... *Nechal jí trošku vyvařit, ale nakonec dodal s úsměvem na tváři.* ...já vás to všechno naučím. *To její odhodlání na ní bylo také vidět. Dělalo mu opravdu radost, když byl někdo zapálený do něčeho, do čeho i on. Nemohl si tak proto tuto nabídku nechat ujít.* V tom případě, pokud vám nevadí trávit semnou váš čas, jsem k vašim službám. *Opět se uklonil, stejně jako na začátku. Oči kolem nich se na ně začínaly trochu obracet, protože nebylo zvykem, aby tyto stánky navštívil někdo jako je Auriel, ba aby se u nich zdržoval delší dobu.*

*Mierne jej zružoveli líčka keď jej zložil kompliment. Keby nebola tak slušne vychovaná pravdepodobne by mu skočila do reči, no takto len ďalej mlčala.* "Obdiv nie je na mieste nejeden krát som mala len šťastie." *Ďalej ho však veľmi pozorne počúvala a súcitila s jeho osudom, chápavo prikyvovala a napokon sa pousmiala, že ten jeho príbeh dopadol pomerne dobre.* "Aspoň má niekoho u koho môže žiť. Ja musím často meniť príbytky a vždy sa v nich zabarikádovať aby ma niekto neokradol či - nespravil niečo ešte horšie. Každopádne musí mu byť za rodinou smutno, možno by sa napokon mohol pridať ku mne a pomôcť mi v mojom hľadaní cesty von z tohto mesta." *Napadlo jej, no pre túto chvíľu sa nad tým viac nezamýšľala, teraz dychtivo čakala na Radagonovu odpoveď na jej návrh. Hoci to najprv vyzeralo, že jej ponuku odmietne - vtedy mohol vidieť, ako na moment zadržala v napätí dych. Napokon ale súhlasil vďaka čomu sa na neho Auriel s úľavou usmiala.* Na tomto mieste nemám nič iné len nekonečné množstvo času, rada sa oň s vami podelím.*Uistila ho a neprestala sa usmievať, nakoľko bola vývojom udalostí na tomto trhovisku neskutočne nadšená.* Na dôkaz toho, že to s vami myslím vážne, prijmite prosím toto. *Ako to povedala, odtrhla zo šiat zlatú gombičku v ktorej strede bola biela perlička a vystrela ruku smerom ku Radagonovi aby mu ju mohla položiť do dlane. Nemala peniaze ani iný majetok, no aj v Desperose má zlato a perly svoju hodnotu. A hoci jej šaty prišli už o nemalú časť týchto ozdôb - ešte sa jej nestalo, že by ich niekde neboli ochotní vymeniť za jedlo či nocľah. Jej šaty boli tiež veľkým lákadlom zlodejov a preto si musela dávať pozor. Všimla si, že ich krátky rozhovor pritiahol už nejakú pozornosť a preto si uvedomovala, že bude musieť za moment odísť aby neprilákala ku Radagonovi nejakých delikventov.*

Radagon: *Ať už bylo na místě štěstí, nebo ne, bylo jedno. Radagon se pro něco rozhodl a tak to bylo. Ano, byl trochu tvrdohlavý, ale nyní měl ve své hlavě Auriel jako ohromně odvážnou dívku, ke které teď vzhlížel s respektem. A bude to chtít někoho opravdu přesvědčivého, aby ho přesvědčil o opaku. A nebo bude stačit jen Auriel sama, aby ho svým chováním a činy přesvědčila o opaku. Ale teď to prostě bylo takto. A přišlo mu to až tak wow, že si ani neuvědomoval, jaký psychický nátlak to na ní i tak musí vystavovat. S čím vším se musí potýkat. Ale to byl hold Radagon. Jakmile nějak viděl člověka, moc neřešil věci kolem. Neměl v tomhle moc periferní vidění a viděl jen věci před sebou.* Radost je na mé straně, slečno Auriel. *Vždycky se s otcem chytnul, když ho drtil tu slušnou a vznešenou měšťanskou mluvu a dělal z něj tak něco, čím není, ale nakonec, v tento okamžik, si uvědomil, že mu je opravdu vděčný. Když si odepnula ten zlatý knoflík, tak se na něj upřely Radagonovi oči. Lidé jako on, vesničani, by většinou za kus zlata zabíjeli. Ale on se jen usmál a ruku ji přiložil zpátky tam, odkud ten knoflík vytáhla.* Slečno Auriel. Zaprvé, ten knoflík budete potřebovat pravděpodobně více, než já. Zadruhé, není úplně moudré ho jen tak vytahovat na ulici. A zatřetí, doufám, že ty knoflíky jen tak nerozhazujete, tady je to opravdu cenná komodita. *Pak ale sáhl pro další jablko a natáhl ruku k Auriel, aby si mohli ťuknout, jako se skleničkami, ale tentokrát jen s jablky.* Mně bude stačit tohle. *Mile se na ní usmál a pokud by si ťukla, tak by se chutně zakousl do jablka.* Pak si ale všiml malé ruky šmátralky, která mu ukradla jedno jablko zpoza Auriel a vydala se pryč. Radagon přeskočil stánek, samozřejmě se vyhnul Auriel a malého zlodějíčka chytil za ruku. Co ho překvapilo bylo, že to nebyl nějaký vesničan, ale malý měšťánek. Ten se rozbrečel a najednou se u Radagona ukázali 2 dospělí měšťané. Muž a žena. Zřejmě rodiče. Matka dala Radagonovi facku a otec na něj plivl. Otec vzal jablko klukovi a hodil ho po Radagonovi.* (Otec) Pojď, synu. A pamatuj, už nikdy nesahej na nic, co držel v ruce špinavý vesničan. *Hodil na Radagona znechucený a naštvaný pohled zároveň a vydali se pryč. Radagon jen sebral jablko a vydal se zpátky ke stánku.*

*Sčervenala a zostala zaskočená keď odmietol jej gesto s gombičkou. Neprotestovala však keď jej odtlačil ruku, nechcela byť panovačná a vnucovať mu ju, to nebolo v súlade s etiketou. Ešte ho nepoznala a teda si nebola istá či môže pred nám prejaviť svoj názor. Cítila sa totiž trošku dotknuto, predsa len poznamenal, že nekoná múdro a ešte prejavil znepokojenie nad tým, že gombičky neuvážene rozhadzuje.* "Nuž, neuvedomila som si, že by to mohol vnímať takto. Na druhej strane čo iné by mohol čakať od mešťana všakže? Márnivosť, nadutosť, pýchu? " *Pomyslela si sklamane.* Ako si želáte, pane. *Kývla hlavou s perfektne nacvičeným úsmevom, ktorý žiaľ nebol úprimný. Napodobnila jeho gesto a ťukla si s ním jablkom tiež a chcela sa s ním dohodnúť kedy a kde má prísť na tú farmu. Potom sa však stalo to čo sa stalo. Odniekadiaľ sa tu objavila dokonca celá meštianska rodinka. Bola v šoku, ľudia v drahom oblečení predsa nevydržia v tomto meste dlho. Poznamenal to pred chvíľou aj Radagon keď chcel aby nedávala na sebe znať, že má zlato. Auriel nestihla reagovať, celá tá scéna sa odohrala proste strašne rýchlo a už boli preč. Jej bystrému oku ale neunikol pohľad na dvoch mužov, ktorí sa na seba uškrnuli, nasadili si kapucne a nasledovali mladú meštiansku rodinu do uličky v ktorej sa stratili z dohľadu. V tej chvíli nevedela čo má robiť skôr. Utekať za rodinou a varovať ich? Zostať tu a utešiť Radagona alebo sa len nenápadne stratiť čo najďalej keďže po tomto zážitku pravdepodobne Radagon bude mať odpor ku každému človeku z vyššej vrstvy. Napriek tomu, že sa obávala jeho reakcie keď sa vráti späť ku stánku, zostala stáť na mieste ako socha. V jednej ruke zvierala jablko a v druhej sa nervózne pohrávala so zlatou gombičkou.* Môj otec vždy hovoril, že úroveň človeka spoznáš na tom ako sa chová ku ostatním. Tamtí mali morálku naozaj nízko. Mrzí ma, že ľudia ako oni robia zlú vizitku mnohým lordom a aj kráľovi, ktorí sa snažia byť spravodliví ku každému bez ohľadu na to odkiaľ pochádza. *Poznamenala smutným hlasom.* Myslím ale, že bohovia to videli a teda ich trest neminie, prenasledovali ich zlodeji. *Informovala ho a dúfala, že ho to uteší.*

Radagon: *Nepředpokládal, že by tento akt mohl člověka urazit. Ono u něj ve vesnici bylo zvykem přijímat dary, to ano, ale většinou šlo o něco drobného a určitě ne tak cenného jako zlato. Samozřejmě ji tím nechtěl urazit, že si od ní nevezme dar, ale měl pocit, že to využije spíš ona, než on. Její úsměv byl ale perfektní. Nijak si neuvědomoval, že by se jí něco takového mohlo dotknout. Naopak, věřil v to, že to byl správný krok. Nakonec se ale odehrálo celé to divadlo s tou měšťanskou rodinkou. Radagon byl na takové chování zvyklý. V oblasti města se pohyboval stále. S jeho otcem. Také se díky tomu naučil i mluvit jako oni. A i napříč tomu, že je tam lidé znali a oni se snažili být co nejvíce jako oni, stejně dostával nechutné pohledy a hlášky neustále. Tohle byla jen horší a vyeskalovaná verze toho, s čím se normálně potýkal. Člověk by si řekl, že bude na měšťany naštvaný. Ono možná i trochu byl, ale spíš mu jich bylo líto. Žijí svůj život v pohodlí, nemají úctu k ostatním a myslí si, že jsou něco více. Nikdy tak nebudou mít stejný pohled na svět, jako Radagon. Samozřejmě zde byly výjimky jako Auriel, proto se ke každému vždy choval stejně. Jako kdyby takoví nebyli. Proto se se smutkem vrátil k Auriel. Se smutkem z toho, že to dítě vyroste s klapkou na očích. Projel Auriel pohledem.* Neublížil jsem vám, když jsem běžel za tím klukem? *Věřil tomu, že se jí vyhnul, ale v zápalu přeskoku si toho nemusel všimnout.* Váš otec je zřejmě velmi moudrý muž. *Oprášil si ruce a usmál se na ní.* Takhle to už hold chodí, slečno Auriel. Člověk si může jen zvyknout. *Řekl zklamaně. Také zklamaný opravdu byl, ale nemohl s tím nic dělat. Prozatím. V budoucnosti to bude ale jistě jiné...to si slíbil. Pak ale zvedl obočí, když zmínila ty zloděje.* A víte kam šli? Možná na mě byli zlí, ale klučina jen nevěděl, že musí platit. A zloději v téhle části města nebývají zrovna něžní. *Mluvil velmi vážně. Chtěl jim pomoct. Už jen kvůli tomu klukovi. Násilí mu sice nevadilo, ale určitě ho nestrpěl na dětech.*

*Potešila ju jeho reakcia, že si na nej nevylial zlosť alebo niečo podobné a zároveň ju zanechala smutnú, predsa len s tým vyzeral byť neprirodzene zmierený, skoro ako keby bol na podobné chovanie zvyknutý a to bolo v jej očiach niečo absolútne neodpustiteľné. Ani kráľ by sa tak nemal chovať.. proste by sa takto nemal chovať nikto k nikomu. Každý mal podľa nej vo svete dôležitú úlohu, či už to bol človek čo pestuje jedlo alebo ten čo ho varí a následne ním kŕmi vojakov, ktorí chránia ľud a kráľa, ktorý sa zase stará aby sa mal každý v jeho kráľovstve primerane dobre. Všetko v jej hlave dávalo dokonalý zmysel, bol to perfektný kolobeh kde mal každý dôležité miesto, od poľnohospodárov až po lordov, vedcov lekárov.. Ale Auri doteraz nevytiahla päty z domu, je teda jasné, že o tom ako to skutočne vo svete vyzerá veľa nevedela. Mala len svoje utopické predstavy o ktorých ju učili. Teóriu, ktorá však v praxi takmer nikde nefunguje. Ľudia sú totiž sebeckí, zlí a chcú stále viac. Nikdy im nestačí to čo majú.. na to však ešte nemala šancu prísť sama. Na Radagonovu otázku len potriasla hlavou, pretože sa jej ani nedotkol.* Môj otec je úžasný človek, verím, že by nikdy nedopustil aby niekomu beztrestne prešlo takéto chovanie. *Zahanbene sklonila hlavu.* Ospravedlňujem sa, že som nezakročila.. ja som, zostala taká zarazená. Ešte som si úplne nezvykla na krutosť tohto mesta. *Vysvetlila so sklonenou hlavou, no to sa jej už dotazoval kam šli. Zdvihla teda tvár a otočila sa, že ukáže ktorým smerom zahli, no teraz, keď sa lepšie pozrela tak si uvedomila, že si nebola istá. Tá ulička v ktorej sa stratili sa podľa všetkého vetvila na ďalšie tri.* N-niekam tým smerom. *Odvetila neisto.* Myslím. *Zažmurkala a otočila sa naspäť na Radagona.* Bolo tam akurát dosť ľudí, nepostrehla som teda... *Nedokončila vetu keď si uvedomila, že jej nepozornosť a neschopnosť rýchlo reagovať mohla spôsobiť, že sa tomu malému dieťaťu niečo stane. Zaplavili ju výčitky svedomia.* "Veľká šestka ochraňuj tú rodinu, a hlavne to dieťa."

Radagon: Bohužel pro většinu lidí, slečno Auriel, tady váš otec a ani nikdo jemu podobný bohužel není. *Řekl smířeně. To všechno ho naučil otec. Popravdě si začal uvědomovat, že všechno co ho otec učil je pravdou a že i když mnoho věcí nechtěl, tak se je naučil a převzal si je. A ve výsledku mu za to byl vděčný. Protože svět ve kterém žijí opravdu není fér a člověk musí být silný, aby přežil. A neplatí to jen po fyzické, ale i psychické stránce. Jeho otec byl hold jedním z těch moudřejších barbarů. Ale za to možná také může vděčit své ženě, Radagonově matce, Marice. A dokoce mu až teď přijde vtipné, že je to zrovna barbar, kdo ho učil slušnou a kultivovanou mluvu. Možná je minulost jeho rodičů ještě komplikovanější, než si doposud myslel, ale to nezjistí, dokud se nevrátí domů.* Vůbec se tím netrapte, slečno Auriel. Pro vás bude lepší, když si budete držet nízký profil. *Mile se na ní usmál. Pak mu začala vysvětlovat, kam asi nějak zaběhli. Vypadala docela nervózně, když si nebyla jistá.* To nevadí, slečno Auriel, já je najdu. *Tohle měl možná po svém otci, ale vypadal velmi odhodlaně se vrhnout do nebezpečí, jen aby zachránil to malé dítě.* Zůstaňte tady, obávám se, že by vás to mohlo vystavit nebezpečí. *Sebral ze země pár kamenů a vyrazil směrem k té uličce, na kterou Auriel ukázala. Měla pravdu, sice si nebyla jistá, ale ukázala správně. V uličce klečela matka na zemi a bránila tělem svého syna a otec stál před nimi, ale držel ho za límec jeden ze zlodějů a bušil do něj, mezitím co ten druhý prohledával jakousi brašnu, kterou mu nejspíše ukradl, jelikož byla zdobená. Radagon neváhal a okamžitě hodil vší silou kámen do hlavy toho, co si prohlížel kabelku. To ho samozřejmě vyvedlo z míry a tak za ním naběhl a prostě mu vrazil. Hezky do brady těsně pod ucho, což ho položilo na zem. Normálně by to člověka uspalo, ale Radagon neměl zas takovou sílu a hlavně se netrefil úplně správně a tak jen spadl na zem a bude mu chvíli trvat se postavit. To už po něm Radagon chtěl hodit další kámen, aby ho uspal, ale to už mu vrazil ten druhý. Ale tím pustil toho muže a ten sebral svojí rodinu a začal utíkat. Radagon se posbíral ze země a vydal se směrem k radnici, protože mezi lidmi mu nic udělat nemohou. Vrátil se ke slečně Aurelii, všechno ovoce a zeleninu hodil do pytle a začal utíkat.* Za mnou! *Zakřičel na Auriel a prostě utíkal, dokud nebyly dostatečně daleko, někde za městem a nebyl si jistý, že ty dva zloděje ztratili.* Uf, to byla zase jednou akce.

*Po jeho slovách si len povzdychla. Absenciu jej otca na tomto mieste si uvedomovala až príliš jasne. Aj preto netúžila po ničom inom len aby sa mohla vrátiť späť do Pelagionu. Potom si však všimla jeho odhodlaný pohľad a keď ju požiadal aby zostala na mieste, počúvla ho. Spravila tak ako si želal aj preto, že bola zaskočená tým, že bol ochotný riskovať svoj život pre niekoho kto sa ku nemu choval tak hnusne. Toto brala ako obrovské plus a Radagon v jej očiach neskutočne stúpol. Ako tam tak stála a obávala sa aby sa mu nič nestalo - čakala na jeho návrat a dávala pri tom pozor aby mu nikto neukradol čo i len jeden zemiak. Aspoň týmto chcela prispieť a pomyselne priložiť ruku k dielu. Keď dobehol naspäť, zdalo sa jej, že mu časť tváre podozrivo mení farbu avšak nestihla sa ho na to spýtať ani si ho lepšie obzrieť. Chvatne všetko vystavené zboží začal zhŕňať do vreca, prehodil si ho cez plece s výkrikom, že musia bežať - a začal utekať preč od stánku.* Č-čože? *Zakoktala sa a asi by ako vždy zostala stáť na mieste ako prikovaná, no keď sa obzrela cez plece všimla si ako sa davom prediera jeden z tých zlodejov, ktorých predtým videla a jej pud sebazáchovy prinútil jej nohy pohnúť sa vpred. Podvihla si teda sukňu jednou rukou a rozbehla sa za Radagonom. Nemala však taký veľký náskok a teda vedela, že musí niečo spraviť. Predtým než sa stratila v uličke hodila červené jablko po zlodejovi, ktorý bol nebezpečne blízko. Snažila sa hodiť ho celou silou a bola príjemná satisfakcia následne sledovať trajektóriu jablka, ktorá bola tak presná, že trafila muža rovno do nosa. Asi to zabolelo nakoľko zaklial, zavrel oči a chytil sa za nos. Auri medzičasom prudko zahla za roh do uličky, ktorou bežal aj Radagon. Následne si zdvihla šaty aj spodničku oboma rukami aby sa jej lepšie bežalo a utekala čo jej sily stačili smerom preč z centra až kým po nejakom čase Radagon nezastavil niekde za mestom. Držala sa za bok a snažila sa lapiť dych. Pri tom sa obzerala, či sú už v bezpečí.* Bohovia, toto bežne obnáša predaj zeleniny? Ah.. *Pousmiala sa počas toho ako zrýchlene dýchala.* Ak áno tak... ah, je to náročnejšie než som si myslela. *Rozdýchávala sa a dúfala, že jej malý vtip ho aspoň trochu pobaví.*

Radagon: *Neměl moc času na vysvětlování a jen doufal, že Auriel poběží za ním. No a prostě utíkal uličkami směrem k bariéře, kousek od které byla jeho "vesnička". Samozřejmě neběžel přímo tam, nechtěl je dovézt na místo, kde tráví noci. To by nebylo úplně moudré. Proto to bral docela šejdrem. Sem tam se podíval za sebe a když se zrovna otočil, tak viděl, jak Auriel vrhla to jablko na toho ničemu a tím ho zpomalila. Začal se trochu smát a utíkat dál. Začínala ho docela bolet tvář, ale to teď bylo jedno. A to, že se mu tvořil monokl ani neřešil. Po nějaké době doběhli na takovou menší planinku a Radagon se zastavil ve stínu jednoho stromu. Pytel položil tak, aby se z něj nic nevysypalo a pomalu rozdýchával ten běh. Což netrvalo dlouho Celý život makal rukama a tak na tom nebyl kondičně úplně špatně.* Ne ne ne...dnešek je speciální, jen ode dneška už asi nebudu moct prodávat na tom místě nic. *Trochu se zasmál a pak zasyčel od ostré bolesti z rostoucí modřiny.* Musím říct, dobrá muška s tím jablkem. *Pochválil její hod, kterým jim oběma zajistila větší šance na útěk.* A zároveň se omlouvám, že jsem vás do tohohle celého zatáhl. *Pak sáhl nad svůj pásek, vytáhl vak s vodou a nabídl jí ho.* Napijte se. Svítí sluníčko a v těch šatech se musíte vařit.

*Nebudeme si klamať oproti kondičke z namáhavej práce, ktorú mal Radagon - s ním sa jednoducho porovnávať Auriel nemohla. Hoci tancovala, cvičila šerm a jazdila na koni, nedalo sa to porovnať so životom, ktorý viedol on. A tak keď už mal on dych normálny - ona ešte dýchala pomerne zrýchlene. Prišlo jej ľúto, že si bude musieť nájsť nové miesto kde bude predávať zboží.* Je ťažké vybaviť si nové miesto? *Netušila ako to funguje, len hádala, že toto miesto bolo dobré - bolo predsa hneď pri radnici kde sa melie veľa ľudí a je to tam na pomery Desperosu aj celkom bezpečné. Keď pochválil jej hod jablkom začervenala sa a trochu sa zasmiala.* No.. povedzme, že som mala šťastie na dobré jablko. *Potom sa jej ospravedlnil a ona len zmätene zažmurkala. Vnímala to tak, že keby mu nepovedala ktorým smerom má utekať, zlodeji by nebežali následne za nimi.* Myslím, že sme obaja do tej situácie spadli .. naraz, nebola to však vina ani jedného z nás. *Usmiala sa a vďačne si vzala od neho vodu. Pri poznámke o jej šatách si spomenula na Castiela, ktorý chcel aby si našla do ich budúceho stretnutia niečo iné. Myslela na to, aj preto bola dnes na trhoch aby sa poobzerala po niečom vhodnejšom.* Tie šaty sú v skutočnosti veľmi vzdušné, spodnička je saténová, svršok hodvábny a plášť zamatový. To sú látky ktoré dobre regulujú teplotu. Uhm.. asi Vás rozprávanie o šatách nezaujíma. Pardon. *Uškrnula sa, trošku previnilo.* Chcela som sa opýtať ... tie hodiny o ktorých sme sa bavili kým sa to zvrtlo. Budú prebiehať na farme kde pracujete? Ak by ste mi povedali kedy tam môžem za vami prísť.. mohli by sme si rovno dohodnúť čas a deň. *Prehovorila a na očiach jej bolo poznať, že sa veľmi teší. Trochu sa z fľaše napila a potom mu ju s vďačným úsmevom vrátila.*

Radaon: *Když se ho zeptala, jestli je těžké si zařídit nové místo na prodej, tak si jen vybavil ten boj, který měl, než si zařídil tohle.* No, není to úplně jednoduché, ale kde je vůle, tam je cesta. Nějaké místo se najde vždy, takže s tím se trápit nemusíte. *Usmál se na ní a začal tak trochu přemýšlet, že by to mohl brát jako znamení dostat se přímo na trhy. A ne jen jejich oddělený kraj u radnice. Nakonec se mile zasmál její pochvale jablka.* No, v tom případě jsem rád, že má jablka mají vícero využití. Určitě se to bude hodit jako dobrý argument při prodeji. *A že těch bylo potřeba. Konkurence byla veliká, tak musel nějak zařídit, aby se u něj nakupovalo více než u ostatních. Byl to obyčejný obchod. Nemusel být nijak vzdělaný, aby věděl, že nejprve se musí zaujmout a pak si hájit své místo.* Hm, máte pravdu. Hoďme to tedy celé za hlavu a nechme si to jako vtipnou historku. *Usmál se. Když pak začala mluvit o svých šatech, lhal by, kdyby řekl, že rozumí úplně všemu, co řekla. Nicméně to určitě nebylo tak, že by ho to nezajímalo. Kvůli, nebo dokonce spíš díky svému nedostatku všeobecného vzdělání poslouchal vždy všechno a učil se za pochodu. No a kdo ví, kdy se mu bude hodit zkušenost o šatech.* Ne, to ne. Zajímá mě to, jen bohužel nemám čím přispět. Ale hádám, že ty šaty jsou prostě dobré i do teplejšího počasí. To je ovšem i toto tričko z...z...čehokoliv to tričko je. *Podíval se přemýšlejíc na své triko a trochu si ho osahal, než se začal smát, když přiznal svou prohru ve znalosti látek.* Pokud vám nevadí docházet na farmu, tak by to bylo ideální místo. Je tam klid, vše co potřebujeme máme po ruce, minimálně pro vaší výuku, ale jediné mínus je špína a bahno. Budu vás muset upozornit, že neodejdete neušpiněná. A za mě, za mě kdykoliv odpoledne. To už budu mít svoji práci hotovou. *Mile se na ní usmál. Viděl na ní, že se těší a on se těšil o to víc. Dnešní den pro něj byl jako splněný sen. Měl pocit, že je o krok blíže svým cílům.*

*Ujistil ju, že sa nemusí výberom nového miesta pre stánok trápiť a tak sa len usmiala a kývla hlavou na znak toho, že rozumie. Fascinovalo ju jeho odhodlanie a potom sa úprimne usmiala nad jeho poznámkou, že mu to pomôže pri predaji.* Kľudne tam budem stáť a názorne to vašim zákazníkom predvádzať. *Predstavenie pri kúpe jabĺčka grátis?! Kto by niečomu takému odolal? Rozhodne by pútali pozornosť. Samozrejme to povedala s úmyslom ho pobaviť, nie sa mu starať do podnikania. Kývla hlavou na súhlas, že si to čo sa stalo nechajú ako vtipnú historku. Následne ju úprimne rozosmiala jeho poznámka s tričkom.* Vyzerá to na ľan alebo bavlnu. Odhadla od pohľadu a pristúpila bližšie s úmyslom dotknúť sa látky jeho voľnej košele no spamätala sa a ruky si chytila pred sebou akoby nič.* "Konverzuje sa mi s ním tak dobre, že som sa na chvíľu pozabudla. To sa nesmie opakovať." *Pomyslela si avšak na perách mala svoj perfektne nacvičený úsmev takže jej faux-pas si nemohol všimnúť.* Je to veľmi ďaleko od mesta? Hrozia na ceste väčšie nebezpečenstvá než v centre? *Opýtala sa so záujmom. Predsa len tú cestu podstupoval pravidelne, hodilo by sa jej pár tipov. Čomu sa vyhnúť a podobne.*

Radagon: *Upřímně se zasmál nad její nabídkou.* Velice si toho vážím, nicméně si myslím, že zrovna tohle představení by mělo opačný efekt. Pokud bychom nenarazili na lidi z trochu "jiného" soudku. *Tak trochu si zavtipkoval. Jednou totiž potkal pána, který měl velmi zajímavé otázky a očividně velmi miloval bolest. Ale to je příběh na jindy.* Len nebo bavlna. Dobré vědět. *Mile se na ní usmál. Tohle si rozhodně zapamatuje. Dělalo mu radost učit se nové věci, i když šlo o něco ne zrovna tak přežití užitečného jako materiál, ze kterého je vyrobené jeho tričko. Zároveň byl i překvapen znalostí poznat materiál čistě od pohledu. Následně si ničeho z její strany nevšiml. Její nacvičený výraz byl tak dobrý, že ho to dokázalo oklamat.* Není to úplně daleko. Je to přeci jen uvnitř bariéry. A zatím jsem nikoho nebezpečného nepotkal. Pokud si člověk hledí svého, většinou bude mít klid, to by ale mohl být problém u někoho, kdo se na okraj města obléká jako vy. Můžeme to buďto tedy vymyslet někde jinde, kde to bude vám příjemnější, nebo vás můži vždycky někde vyzvednout a doprovodit. To by mi nedělalo vůbec problém. *Mile se na ní usmál. Pro svoje vzdělání by udělal cokoliv, tohle byla jen maličkost. Pak si od ní vzal tu vodu a napil se sám. Následně to odložil a ještě chvíli odpočíval.* Můžu vám teď případně ukázat tu farmu, jestli budete chtít, ať se můžete sama rozhodnout. *Mohl jí minimálně nabídnout toto, aby jí to nějak ulehčil.*

*Potešilo ju keď ho jej vtip rozosmial. Na niekoho, kto nebol z vyššej vrstvy mal veľmi pekný, žiarivý úsmev. Teda.. nie žeby sa doteraz zhovárala bežne s chlapcami z dedín, no už videla rôznych ľudí v meste a teda.. Radagon medzi nimi vyčnieval rovnako ako Castiel už od prvého pohľadu. Každý iným spôsobom, no napriek tomu dosť výrazne. Auriel si vypočula jeho ponuku a pousmiala sa keď opäť padla poznámka na jej šaty.* Hodlám trošku obmeniť garderóbu, takže budem potom určite menej nápadná. *Uistila ho a ohľadom jeho ďalších slov - keďže nepoznala cestu k farme najviac sa jej pozdávala tá posledná možnosť.* Rada sa tam s Vami prejdem, bude určite lepšie keď budem cestu poznať a potom sa rozhodnem. *Venovala mu však vďačný úsmev, páčilo sa jej aký bol zapálený a ochotný jej robiť doprovod aby sa cítila bezpečne.* A po ceste budeme mať čas na rozhovor. *Usmiala sa nakoľko ju veľmi zaujímal. Patril do iného sveta než aký doteraz poznala, okrem toho žil v Desperose dlhšie než ona a tak jej prišli ich rozhovory nanajvýš podnetné. V prípade, že bol ochotný vykročiť smerom k farme tak by ho nasledovala.* Tá žena, ktorá vás na statku ubytovala - myslíte, že jej nebude vadiť keď tam budem za vami chodiť? Spomínali ste, že je milá ale .. nebude za to niečo chcieť? Mohla by som jej skúsiť zohnať niečo čo má rada. *Opýtala sa. Predsa len jedna vec bola, že sa dohadovali o tom kde budú tie hodiny prebiehať, ďalšia vec bola čo na to majiteľka farmy.* Musí to byť obdivuhodná žena, že vas ku sebe vzala, toto miesto by potrebovalo viac takých ľudí. *Pousmiala sa a predstavovala si ako môže vyzerať, či má deti a rodinu.*

Radagon: To určitě doporučuji. Už minimálně jen z důvodu bezpečnosti. *Usmál se na ní a když řekla, že by se teda ráda podívala, tak jen vyskočil ze země, hodil si zase pytel přes rameno a zavelel.* Tak tedy tudy. *Malým gestem ruky ukázal na směr, kterým se měli vydat a následně, až by byla v jeho úrovni, tak by vyrazil, aby šli vedl sebe.* Určitě. Už dlouho jsem si takhle s někým novým nepopovídal. Na okraji města žije sice mnoho lidí, ale každý si hledí svého. Je to tam tak trochu na tábory a já jsem ještě nestihl do žádného zapadnout. *Vlastně zapadl do tábora s Milicent, ale tak ona byla tábor sama o sobě. Taky se s nikým nějak extra nebavila.* Jmenuje se Milicent a myslím si, že se nemáte čeho bát. Ona ocení každou společnost. Je to velmi milá paní, ale bohužel ostatní to tak nevidí, vůbec však netuším proč. Přijde mi, že se cítí někdy sama, proto ji moje společnost nevadí a určitě nebude ani ta vaše. *Usmál se na ní, aby to ještě trochu utvrdil a uklidnil jí. Ale byl přesvědčen, že se nemá čeho bát.* No a co má ráda? Má ráda koláče. Jablečné. Takže zatím bych to neřešil a někdy jako zkoušku vašeho tréninku si zkusíte upéct jablečný koláč a můžete jí ho dát. To jí udělá velikou radost, tím jsem si jistý. *Nepředpokládal, že nic materiálního by jí potěšilo více, než dát si její oblíbený jablečný koláč s dalšími lidmi a dobře si u toho popovídat.* Je to skvělá žena a máte pravdu. Bohužel člověk musí pracovat s tím co má. A spousta lidí neměla takové štěstí jako já, proto jsem za ní velice vděčný. *Zadíval se před sebe a mluvil opravdu vděčně.* A samozřejmě i za vás. Jste pro mě něco jako modré z nebe. *Usmál se na ní. Bože, měl z toho celého takovou radost že to ze sebe potřeboval i takhle dostat.* A smím se zeptat, jak dlouho a kde přežíváte vy? Máte tady také někoho, nebo jste jen sama za sebe?

*Kráčala vedľa neho a s úsmevom počúvala jeho rozprávanie o Milicent, začínala.* Na tábory? Rivalita a nepriateľstvo je v tomto meste skutočne všadeprítomné. *Povzdychla si a keď povedal, že by jej mohla upiecť koláč uškrnula sa.* Predstava, že by som sama dokázala upiecť koláč je naozaj vzrušujúca. *Ako to povedala uvedomila si, že to môže pre neho znieť hlúpo či smiešne.* Totiž, keď som bola malá, kuchyňa ma lákala - rinuli sa odtiaľ vždy úžasné vône, bolo počuť štrngot, syčanie ale matka mi tam nikdy nedovolila nakuknúť. Komorné ma odtiaľ tiež vždy odháňali a v noci keď som tam prišla tak to už nemalo to čaro. *Vysvetlila a nervózne si založila prameň za ucho.* To bude ale mama pozerať keď jej potom upečiem koláč. *Usmiala sa a v očiach mala nádej, ešte stále pevne verila, že sa jej z Desperosu podarí dostať domov. Ďalej počúvala ako Radagon hovoril, že má šťastie a keď ju nazval modrým z neba, veselo sa zasmiala. Bolo to príhodné porovnanie, keďže mala na sebe tmavomodré hodvábne šaty.* Myslím, že to vnímame veľmi podobne.* Oplatila mu kompliment a potom mu odpovedala na otázku.* Myslím, že som mala tiež šťastie.. teda hneď v prvý večer čo som sa dostala do mesta .. chcel ma niekto prepadnúť. Pomohol mi však jeden mladý muž, neprišlo mi však úplne bezpečné s ním zostať .. predsa len som ho nepoznala a uhm, choval sa trochu čudne. Okrem toho som si myslela, že to zvládnem aj sama. Mám sa s ním stretnúť na konci týždňa, ak sa pošťastí.. Uhm je to syn vojaka, sme dohodnutí, že ma naučí lepšie bojovať, ale inak som sama, často sa presúvam ak by ma niekto sledoval. Nechcela by som nikde zostať dlhšie na jednom mieste.. nepríde mi to úplne bezpečné. Teda určite nie v centre desperosu. *Usmiala sa na Radagona.* Mimo centrum sa mi to však nezdá až tak zlé. *Ako to povedala, rozhliadla sa na polia, stromy a modré nebo na ktorom plávalo niekoľko obláčikov.* Vidiek som nikdy nenavštívala ale predstavovala som si ho vždy nejako takto. *Zašomrala s trochu zasneným výrazom a potom sa otočila na Radagona.* Vyzerá váš domov podobne ako toto miesto?

Radagon: Nemyslel jsem to úplně jako znepřátelené tábory. Vztahy jsou neutrální. Každý si hrabe na svém písečku a dělá, jako kdyby tam ti ostatní nebyli. Takže ani nejde zase tolik o rivalitu nebo vztahy na nože, takže se tam člověk nemusí ničeho bát. *Musel uvést věci na pravou míru. Nechtěl, aby o tom měla nějaké jiné informace, než to reálně je.* Na tom ale není nic těžkého, opravdu. Určitě to zvládnete. *Snažil se jí co nejvíc podpořit. Čím víc se jí bude dařit a bude klidná, tím lépe se povedou její výuky a bude to lepší pro oba dva. Pak se trochu zasmál její historce.* To zase mě musela matka někdy z kuchyně vyhánět, když jsem se jí tam moc motal. Ale někdy jsme zase vařili společně a bylo to super. *Zahleděl se do prázdna a zavzpomínal na všechny ty hezké chvíle, které společně zažili při pečení a vaření.* Určitě bude ráda a mile překvapená, jak jí bude chutnat. *Kouknul na ní s hezkým úsměvem, který na sobě ještě měl stopy hezkých vzpomínek na minulost.* Chrabrost se v Desperu moc nevidí, měla jste také koukám docela štěstí, slečno Auriel. *Povídalo se mu s ní tak dobře, že by si s ní rád tykal, ale nevěděl, zda to může vůbec navrhnout. Vedli spolu sice dlouhý rozhovor, ale celoživotní zkušenosti zapříčinily, že mu přišlo divné, aby vesničan navrhl něco jako je tykání někomu jejího postavení. Tak doufal, že to třeba navrhne ona.* Zase buďte opatrná. Desperos není zrovna dvakrát velký a lidé ne úplně poctiví. Za chvíli vám nezbydou peníze a ani místo, kde byste už předtím nespala. Doporučuji si najít něco stálejšího a zkusit vést méně nápaditý způsob života. *Nebylo vídané, aby vesničan radil nějakému měšťanovi, jak žít život, ale tohle mu přišlo jako něco, co musel vyslovit.* Tady venku je to skvělé. Klid, člověk si může užít přírodu a všechnu její krásu. Jen ten život je trošku větší boj, ale jde to všechno ruku v ruce. *Nechal si do tváře fouknout menší vánek a pokračoval dál.* Můj domov je tomu velmi podobný. Několik domků s polem místo pozemku, zvířata, nástroje a docela dost lidí. Jediný rozdíl je ten, že u nás doma je to mnohem živější. Lidé jsou přátelštější, myšleno tedy moje sousedy, ne lidi z města a celkově se mi tam žilo mnohem lépe. Ale Milicent mi dodává alespoň trochu pocit domova. *Pak se podíval na ní.* A co vy? Jak to vypadá u vás? Jak vlastně žijí měšťané? *Pak mu došlo, že už docela dlouho jdou a je docela vedro.* Nemáte žízeň?

*Zaujato počúvala jeho rozprávanie. Napriek tomu, že uviedol veci na pravú mieru, Auriel mala pred očami ako by to mohlo vyzerať. Spolupráca, vzájomná pomoc.. túžila po víťazstve slušnosti, dobra a čestnosti - presne ako to býva v knihách.* "Možno keby sa našiel niekto, kto by im navrhol niečo viac.. spoluprácu a vzájomnú pomoc. Mohli by byť základom pre silnú komunitu. Spoločne sa ubránia predsa lepšie potencionálnym zbojníkom a iným neprajníkom, ktorých v Desperose nieje najmenej." *Uvažovala pri pohľade na vietor tancujúcich v korunách stromov.* Snáď Vašu dôveru nesklamem. *Pousmiala sa trošku hanblivo keď ju opäť povzbudil a snažil sa jej dodať sebavedomie. Naozaj by si nepomyslela, že by tu s niekým dokázala viesť rozhovor v takomto duchu. Bolo to príjemné, skoro mala pocit akoby bola zase doma. V jej svete bolo vykanie každodennou súčasťou jej života, neprišlo jej to ako niečo neobyčajné a teda jej ani nenapadlo navrhnúť mu aby si vykať prestali. Jediný ľudia ktorým vo svojom živote nevykala boli jej rodičia... a potom Castiel, keďže sa jasne vyjadril, tým ako pohŕda etiketou a vyššou vrstvou - v podstate všetkým čo Auri zosobňovala. Po tom čo ju varoval pred tým aby si radšej našla niečo stálejšie si jemne zahryzla do spodnej pery a povedala si, že skúsi nad tým pouvažovať. Keď opäť prehovoril o tom aké je to tu vonku skvelé - pozrela sa na neho a musela sa usmiať pri tom ako zasnene vyzeral. Vánok mu postrapatil tmavé vlasy a ona doslova hltala každé slovo o jeho domove. Znelo to tak.. slobodne, živo. Následne sa opýtal na jej domov a ona uvažovala ako to má opísať bez toho aby znela, že ten život v duši neznášala, že ju nudil a ubíjal na duchu.* Ďakujem, nie som smädná.. žijem v meste na pobreží, som zvyknutá na väčšie dusno. Pieskové, kamenné, lastúrové pláže, luxusné obchody, reštaurácie... z nášho sídla je úžasný výhľad na more. *Snažila sa mu opísať tie pekné veci.* Často sme chodili s mamou a komornou na prechádzky do záhrady či na mólo. Ale, všetko malo svoje pravidlá, presný rozvrh a poriadok. V našom sídle matka ubytovávala významných hostí, takže bankety, plesy a čajové dýchanky bývali každý týždeň. Mala som presne vyhradený čas na štúdium, hodiny tanca, klavíra, spevu, jazdu na koni, šerm. Potom posedenia s krajčírkami a s váženými hosťami. Všetko muselo byť, perfektné. *Odmlčala sa.* Najúžasnejšie miesto v našom sídle bola ale naša knižnica. Tam som sa vedela stratiť na hodiny.. *Tento krát znela zasnene ona.*

Radagon: *Jen se tam šibalsky usmál.* Nebojte se, slečno Auriel. Věřím tomu, že mojí důvěru opravdu nezklamete. *Sám totiž moc dobře věděl, že přesvědčit ho o opaku něčeho, na co si už udělal názor je opravdu těžké a navíc měl z Auriel pocit, že všechno co jí padne pod ruku, tak velmi rychle pochopí.* Hlavně to může působit, že toho je spousta, ale všechno to tam jde ruku v ruce. Je to všechno provázané. Jedna věc se nějak hodí při té druhé a ta se zase hodí při té třetí a naopak. Je to tam celé propletené, takže už jen tím, že budeme mít nějakou první hodinu, si ulehčíte ty další. Opravdu se nemáte čeho bát. *Ještě ji ujistil. Chtěl, aby do toho šla s tím, že to bude v pořádku a všechno dopadne a ne s tím, že si není jistá a bude jen doufat, že to bude nějakým způsobem v pořádku. Nakonec jen zaujatě kývl hlavou.* Hmm, to musel být pěkný výhled. *Dělal, že ví, o čem mluví. Písčitou pláž by ještě poznal, dokázal si představit i tu kamennou, ale lasturovou...to bylo mimo jeho šálek a netušil, co si pod tím má představit. Pak, když začala vyprávět o jejích každodenním životě a že to měla všechno přesně nalajnované, tak se do toho nedokázal vcítit.* To my jsme to měli ve výsledku velmi podobně, ale zároveň úplně jinak. Já ani nevím, jak číst v hodinách. Poznám pozice slunce a podle toho soudím, v jaké části dne jsme. Vím, co musím za den stihnout a prostě to udělám. A je jedno, jestli skončím se sluncem přímo nad hlavou nebo při západu. *Nakonec uznal, že oba jejich životy měli něco do sebe, ale nakonec by ten svůj asi za nic nevyměnil. Dokonce, i kdyby se mu podařilo vystudovat a dostat se do vyšších vrstev, stejně by si dělal věci po svém.* Hádám, že za některé výhody se také platí... *Narážel přesněji na to, že ona nemusela řešit žádné jídlo, vědomosti jí byly servírovány na stříbrném podnose a tak dále, ale zase byl její režim docela nabitý a tvrdý. To on zase musel řešit jídlo a přežití, ale měl víc klidu a pohody. Pokud teda měl jistotu, že ve špajzu něco mají. Pokud se blížila zima a stodola byla prázdná, to byl ovšem problém a stres.* ...všechno má asi svoje výhody a nevýhody. *Pak zmínila tu knihovnu. a Radagon si něco uvědomil.* My na farmě nemáme žádnou knihu. Já a ani Milicent neumíme číst. Bude to problém, při výuce? *Zeptal se trochu zděšeně, že seč mu to celé komplikuje a doufal, že se to nějak vyřeší.*

*Auriel sa na Radagona dívala trošku očarene. S nikým ako bol on sa ešte nestretla a to nebolo zapríčinené tým, že bol dedinčan. Páčila sa jej energia, ktorú vyžaroval. Bol odvážny, čestný, nedusil v sebe hnev, nebol agresívny a z jeho slov, celkovo z jeho osobnosti šlo toľko pozitívnej sily, že ak by mala Radagona nejakým spôsobom znázorniť asi by ho namaľovala ako veľké, hrejivé slnko na zamračenej oblohe. Mala pocit, že by svojim prístupom k životu dokázal prežiariť aj ten najväčší tieň - obdivovala to, nakoľko sama v Desperose podľahla negatívnej nálade. Sľúbila si, že musí na sebe zapracovať aby takto žiarivo pôsobila na ľudí tiež. Jeho slová ju nútili neustále sa usmievať čo si ani neuvedomovala. Bola zvyknutá mať nasadený na perách úsmev - pokojne aj hodiny v kuse. No pri Radagonovi to nebol jej nacvičený úsmev - bol prirodzený čo bolo pre ňu neobyčajne príjemné. Radagon ju za tú chvíľu čo s ním bola dokázal povzbudiť, motivovať a zdvihnúť jej náladu zároveň.* Myslím, že by sa nám mohlo podariť vyťažiť z oboch svetov maximum. *Pritakala mu a keď sa zarazil ohľadom toho, že nemajú na farme knihy.. zamyslene si zahryzla do pery.* To vybavím ja, o to sa nestarajte. To je predsa časť, ktorou prispievam v našej dohode ja. *Venovala mu oslňujúci úsmev a keď sa pozrela pred seba - v diaľke videla veľké pole s rôznymi plodinami a tiež dom a niečo čo pripomínalo senník. Bol tam tiež sad s jabloňami, videla tam zvieratá a ich príbytky. Ohúrene zostala stáť na mieste.* To je farma paní Milicent? Je ohromná. *Opýtala sa ohúrene nakoľko taký veľký pozemok nečakala.* Musí dať neskutočne veľa práce sa o to všetko postarať. *Keby ju ešte pred chvíľou tak nepovzbudzoval, dosť by ju to vyľakalo. To, že nemá predispozície na takto drsnú drinu bolo viac ako jasné. Pri Radagonovi však nemohla byť nesvoja či depresívna príliš dlho, jeho energia jej to proste neumožnila. Pozrela sa na neho so zatajeným dychom a zrazu jej dávali perfektný zmysel jeho široké ramená, ktoré boli vypracované z tvrdej práce. Keby bola jeho košeľa viac obtiahnutá určite by videla, svaly na jeho rukách či hrudi, no keďže bola ctnostné dievča tak na jeho vypracované telo myslieť nechcela. Faktom bolo, že cesta sem jej s ním ušla prirýchlo, bolo to samozrejme vďaka príjemnému rozhovoru, ktorý viedli. Skoro sa jej s ním nechcelo rozlúčiť, no vedela, že má svoje povinnosti a ona tiež mala ešte nejaké plány v meste.*

Radagon: *Ah, jak moc mu tohle všechno strašně moc bodlo. Dokázal si pořádně pokecat, sehnal si instruktorku na všechno, co kdy chtěl a zároveň mohl i on učit krásy a bolesti jeho života. No dnešní den pro něj byl jako splněným snem. I když splněný sen to doopravdy bude až v moment, kdy bude umět vše, co ho slečna Auriel bude učit, ale to je vedlejší. Sám věděl, že do toho dá maximum a že tím pádem se nemá čeho bát. A popravdě, ještě byl i opravdu rád, že potkal někoho s vyšších vrstev, který potvrzuje výjimku. Byl rád, že ne úplně všichni jsou stejní, sobečtí a povýšenečtí a že když bude vždy na každého příjemný, tak se mu to občas i vrátí zpět. Vlastně slečna Auriel byla osobou, která ho ujistila v tom, že učení jeho otce nebyly zbytečné a že myšlenka, kterou se mu celou dobu snažil předat byla pravdivá.* To si myslím také. Hlavně by mě strašně zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se naše světy prolnuly. Nebyly tak oddělené. Kdyby nám přistálo trocha luxusu a vám trocha práce. Mohli bychom si navzájem vypomáhat a...ale to je asi jen má utopická myšlenka... *Řekl ke konci trochu sklesle, ale nakonec se znova usmál.* Ale nic není nemožné a my dva jsme udělali první krůček správným směrem. *Alespoň v to doufal. Že nezasahuje do vod, které bohové naschvál od sebe oddělili.* Dobrá, za to máte můj nehynoucí dík. *Mile se na ní usmál. Už se chvíli bál, že se jim to trochu zkomplikuje, ale nakonec to zatím vypadá, že to půjde fajn. Nakonec se začali blížit k farmě, kde Radagon přebýval.* Ano, to je její statek. Je opravdu skvělý, z pohledu farmáře. Uskladnění všeho má smysl, cokoliv je potřeba je vždy po ruce. Což veškerou práci velice ulehčuje. *Nemohl jinak, než jen ho vychválit. Byl sice poměrně velký, ale díky šikovnému rozložení všeho to nebylo tak těžké na údržbu.* Ale nenechte se odradit. Všechno vás naučím a za nějakou dobu si nebudete říkat, že ten statek musí být těžký na údržbu, ale naučíte se ho obdivovat, jako správný farmář. *Dal si ruce v bok a s úžasem se na ten statek díval z dáli.* Tak jak jste se rozhodla s tím docházením? Volba je čistě na vás, já se přizpůsobím, i kdybych vás měl vyzvednout u vchodu vašeho příbytku. *Usmál se na ní. Tak moc se na to celé těšil, že i kdyby bydlela ve vedlejším městě, doprovázel by ji, jen aby to celé dopadlo.*

*Počúvala ho a opäť sa pri tom všetkom usmievala. Páčili sa jej jeho myšlienky, hoci zneli nereálne - ba až utopicky. Hlavne keď sa odvažoval nad takýmito vecami premýšľať práve tu - v Desperose, magickom väzení kde nikomu nebolo nič sväté. Ale to bol proste on, Auriel si začínala na jeho povahu zvykať a už vedela čo môže očakávať.* Nakoľko cesta sem nieje dlhá a je pomerne bezpečná vzhľadom na obyčaje tohto mesta, myslím, že prídem rovno sem. Nebudeme sa predsa na ceste za vzdelaním zdržovať. *Ako to povedala - uklonila sa ako šľachtičná, no jej úklon bol hlbší než zvyčajne, skoro ako keby sa klaňala princovi.* Očakávajte ma popoludní začiatkom budúceho týždňa. *Venovala mu očarujúci úsmev.* Bolo mi potešením. *Kývla hlavou a vydala sa po ceste smerom naspäť ku mestu. Stretnutie s ním ju motivovalo, rozhodne sa musí viac snažiť, musí viac pracovať ako na spôsoboch ako odtiaľto odísť tak na svojom myslení.* "Kde len začať." *Zvažovala pri pohľade na mesto ku ktorému sa približovala a nenapadlo jej nič lepšie, než začať zhŕňať informácie. Musí sa o tomto zvláštnom meste dozvedieť čo najviac aby mohla pospájať v hlave plán ako tú bariéru prelomiť.* "Mám pred sebou ešte poriadny kus cesty." *Povzdychla si s pohľadom upretým pred seba, no cítila sa trochu lepšie pri predstave spojenectiev, ktoré si tu začala budovať. Najprv Castiel s ktorým je dohodnutá, že sa bude stretávať na konci každého týždňa a teraz Radagon s ktorým sa bude stretávať na začiatku týždňa. Možno to bol zvyk z dvoru, že si tak presne organizovala čas a nenechávala to na náhodu. Pravdepodobne jej to dávalo väčší pocit istoty, že má život pod kontrolou.. aj na takomto mieste.*

Koniec RPG

Radagon: *Bylo kousek po Zimním Slunovratu a Radagon byl už i poměrně vyléčený ze svých zranění. To, že to ještě nebylo úplně stoprocentní mu nevadilo, protože práh svojí bolesti měl po svojí minulosti posunutý o kus dál, než normální lidé a tak i v takovém stavu si přišel už v pořádku. Tak nějak si dopřával svojí poslední koupel teplé vody v tomhle zařízení. Nakonec se v pořádku utřel, hodil na sebe oblečení, které mu Auriel sehnala a vydal se zpátky do svého pokoje, kde si začínal nějakým způsobem balit a uklízet po sobě. Moc toho neměl, takže měl vlastně skoro hned hotovo a už jen uklízel. Nakonec ještě otevřel okna, aby vyvětral a vlastně už jen vyčkával na Auriel.*

*Prišiel ten čas kedy sa Auriel mala konečne pobrať preč z nevestinca. Bola nervózna, s každým ďalším dňom v nej narastali obavy ohľadom toho ako zimný slnovrat zvládla Naiyirin a Leonard s Ikarusom. S balením sa preto pomerne ponáhľala a spoločne s Radagonom, ktorému sľúbila strechu nad hlavou, mali v pláne odísť preč pri prvej príležitosti kedy to vyzeralo, že to najhoršie je už za nimi.* (Shae)Nezabudni na všetko čo sme spoločne naplánovali jasné? Nech ťa ani nenapadne robiť nejaké neuvážené rozhodnutia! A nos tú kapucňu. *Opakovala jej Shae a pri tom netrpezlivo pochodovala po izbe hore-dole. Auriel sa na jej obavách trošku zasmiala a napokon utiahla plátené vrecko a otočila sa na svoju priateľku.* Áno mami.*Odvetila s veselým úškrnom, no úsmev sa jej neodrážal v očiach - ešte stále mala v živej pamäti to ako načapala Elgalada s tou elfkou. Shae ako keby čítala jej myšlienky - prišla ku nej a zovrela ju v náručí.* (Shae)Neboj Riel, nájde sa niekto lepší. *Zašomrala a pohladkala svoju priateľku po vlasoch.* Sľúbila si, že to už nebudeme rozoberať - nikdy viac. *Pripomenula jej Auriel s neúprimným statočným úsmevom.* (Shae)Prepáč. *Zašomrala a Auri si len povzdychla a mávla nad tým rukou.* Je to tak lepšie, romantiku som tu aj tak nikdy nehľadala .. všetko komplikuje a obzvlášť teraz budeme mať plné ruky práce s - veď vieš s čím. *Prehovorila a pobrala sa ku dverám, Shae prikývla, no zostala stáť na mieste.* Nepôjdeš so mnou dole? Rozlúčiť sa s Radagonom? *Opýtala sa jej a Shae sa len trošku uštipačne uškrnula.* (Shae)Myslím, že nám obom prospeje nejaký čas bez seba - budeme si potom vzácnejší. *Uistila ju pohotovo a Auri len trošku potriasla hlavou nechápajúc kde medzi nimi stihla vzniknúť tá nevraživosť.* Týždeň ubehne ako voda a budeš ho tu mať ako na koni. *Pripomenula jej Auri ich plán a Shae zdvihla ruky pred seba ako keby sa tak mohli slová jej priateľky od nej odraziť a stratiť tak svoju silu.* (Shae)Veľmi pekne ďakujem za pripomenutie, Riel a teraz už bež. *Naznačila jej rukami aby odišla a Auriel na ňu ešte na krátko vyplazila jazyk predtým než sa stratila za dverami - bolo počuť ako sa na tom jej geste Shae zasmiala. Keď Auriel zbehla schodmi do prízemia - šla rovno za Radagonom. Zaklopala na dvere vedúce do jeho dočasnej izby a potom nazrela dnu.* Ahoj, si pripravený? Už by sme mali ísť. *Usmiala sa na neho a ak by súhlasil - bola pripravená nasadiť si kapucňu a pobrať sa odtiaľto rezkým krokom preč.*

Radafon: *Radagon seděl na posteli a vyčkával na Auriel. Mezitím co čekal, tak se na chvíli ztratil ve svých vlastních myšlenkách a představách. Směr jeho myšlenek se ubíral trochu vražedným směrem, kdy si představoval tváře všech z Atlantis, kteří mu dělali ze života peklo. Nemohl je zapomenout. A vlastně ani nechtěl. Byl to jeho drive. Bylo jasné, že na ně nechtěl zapomenout. V ruce si prohlížel jeden ze svých vrhacích nožů a zkoušel jeho ostří pohybem palce, ale tak, aby se neříznul. Nicméně v myšlenkách při tom byl zase tam dole. Pak se najednou otevřely dveře a vešla dovnitř Auriel. Mohla si všimnout Radagonova mrtvého pohledu. Snad jako kdyby tam seděla mrtvola. Ale dostala ho z toho pryč a tak jen pozvedl pohled směrem k ní a mile se na ní usmál.* Ahoj, ano, jistě. Moc jsem toho stejně neměl. *Vstal a zasunul si při tom ten nůž do kapsy na kalhotech. Auriel si mohla všimnout, že jich měl mnoho poschovávaných po celém těle. Jeho svrchní půlka byla přeci jen průhledná. Nakonec přes sebe hodil plášť, který měl po Patchesovi a nad zadek si upevnil svoji dýku. Nic jiného neměl. Žádný jiný majetek, jen zbraně. Na druhou stranu byla ale veškerá jeho námaha vložena do úklidu, takže to tady vypadalo, jako kdyby tam nikdy nikdo nežil. Společně s Auriel si nasadil kapuci a vydal se pryč z nevěstince.* Nechceš s tím pomoct? *Ukázal na její vak. Kdyby řekla, že ano, tak by ho nosil on, ale to je celé na ní. Jen u pomocnou ruku musel nabídnout.* Mám takový blbý dotaz ale. Nemá paní Naiyirin náhodou nějaký plášť, který bych mohl nosit místo tohoto? Patřil jednomu z Atlantis a zbytečně by mohl lákat pozornost.

*Radagon vyzeral inak - no na túto jeho novú, temnejšiu stránku sa učila pomaly zvykať. Po všetkom s čím sa jej zveril jej bolo jasné, že už nie je tým chlapcom, ktorého poznala.. neznamenalo to však, že by sa na neho kvôli tomu vykašľala alebo, že by ho už nepovažovala za svojho priateľa. Nie - práve naopak!* Rozumiem. *Hlesla a opätovala mu milý úsmev potom ustúpila z dverí a spoločne opustili priestory tohto domu nerestí. Radagon sa nepýtal na Shae a tak sa rozhodla tiež nekomentovať dôvod prečo sa s ním neprišla rozlúčiť. Dumala nad tým, že to možno Radagon vníma podobne ako Shae a teda im nejaký čas od seba prospeje a možno si vďaka tomu nabudúce už tak nepôjdu po krku. Z jej uvažovania ju vytrhol jeho hlas kedy sa opýtal či nechce pomôcť s taškou.* Oh, si milý! *Odvetila s nehraným úsmevom a naklonila hlavu dozadu tak aby na ňu videl aj pod kapucňou jej plášťa.* Povedala by som áno ale ešte stále nie si plne vo forme takže si to odnesiem sama. *Žmurkla na neho a pridala do kroku, chcela byť doma čo najskôr.. keď spomenul, že by potreboval nejaký plášť - zahryzla si do pery a zastavila sa na mieste.* Ach máš pravdu - mali by sme ťa ho čo najrýchlejšie zbaviť a rozhodne by ťa v ňom nikto nemal vidieť poflakovať sa v miestach kde budeme bývať. *Uvažovala nahlas a hoci túžila byť čo najrýchlejšie doma s Naiyirin - usúdila, že toto je teraz väčšoa priorita. Potom prišla ku rohu steny v uličke, ktorá sa rozvetvovala na štyri rôzne smery a na stenách rýchlo niečo hľadala - možno to vyzeralo, že sa na moment zbláznila až kým končekmi prstov nepoklepkala po na prvý pohľad čudnej čmáranici, ktorá nevyzerala, že by mohla niečo znamenať. Skôr to vyzeralo akoby len nejaký vlkolak trénoval tvrdosť svojich pazúrov.* Poď za mnou - poznám tu jednu krajčírku, ktorá nám v tomto bude nápomocná. *Ako to povedala - tak vystrelila do uličky, ktorú pred pár krokmi úplne odignorovali. Počkala kým ju bude Radagon nasledovať a potom vykročila rezkým krokom smerom do centra mesta. Ak by bol Radagon pozorný mohol by si všimnúť značky na stenách budov, ktoré sa nápadne podobali na tú, ktorú Auri predtým hľadala. Boli to značky vďaka ktorým sa v meste vedela orientovať.*

Radagon: *Odmítla ho. Stalo se tedy přesně to, co si i myslel, že se reálně stane.* Pár věcí by mě nezabilo, ale rozumím ti. *Pousmál se. Pravdou bylo, že ani zdaleka nebyl fyzicky takový, jakého ho Auriel před dlouhou dobou poznala. Minimum jídla a pohybu se na něm hold podepsalo. Teď už jeho zranění byla sice téměř zahojena, ale stále, stále byl už na první pohled velmi podvyživený a vyhublý a nějakých 10 dní pravidelné a poměrně vydatné stravy ho tam nevrátí. Bude to chtít víc. Ale tak to už měl dávno v plánu. Dát se nějak do pořádku. Vždyť i začal v tom nevěstinci i napříč svým zraněním nějak cvičit s vlastní vahou, aby se co nejrychleji vrátil na staré koleje.* Jsem teď takový jeden velký magnet na problémy s těmi nesprávnými lidmi. *Patches sice nebyl to největší jméno v Atlantis, ale všichni ho tam znali. No a byl jediný, který nosil takovýto plášť. Proto pokud by je někdo uviděl, okamžitě by je poznal. Nakonec se zastavily na rohu jedné uličky a Auriel něco hledala na stěnách. Radagon tomu moc nerozuměl, ale nechal mistra pracovat, dokud nepoklepala na jeden symbol na zdi. I když dle Radagona to mělo od nějakého symbolu pěkně daleko.* Co řekneš, to platí Auriel. Jen veď cestu. *Aktuálně byla Auriel jakousi kapitánkou v jejich dvojčlenném týmu. Ona znala cestu a lidi. Radagon jen znal jen město, ale bohužel nikoho v něm.* Jen nemám úplně na nějaký nový ohoz peníze. Nemám vlastně žádné peníze. *Všechny jeho úspory buďto shořely na farmě Milicent a nebo si je rozebrali ty svině, kteří si rozdělili její půdu. Nakonec se teda vydali dál. Radagon následoval Auriel, ale měl oči neustále na pozoru. Byl to jakýsi zvyk. Pořádně si prohlédl každého, kolem koho šli a celé to dělal velmi nenápadně. Stejně tak prohlížel i uličky. Byl to jeho jakýsi obranný mechanismus z dob, kdy utíkal před Bronxem. Díky tomu si povšimnul pár podobných symbolů, které předtím měla Auriel na té zdi před sebou. Odhadl teda, že půjde o nějaké orientační body.* Je to ještě daleko? *Pošeptal jí. Mohla si všimnout, že se cítil docela nesvůj. Taky měl vlastně jen 10 dní klidu, než se vrátil zpátky do ulic. To nebylo moc času na to se nějak zotavit z horrorů ulic, které si předtím zažíval.*

*Nechcela Radagona uraziť alebo sa ho dotknúť tým, že odmietla jeho pomoc, no prišlo jej to tak správne. Už nebola v Pelagione aby za ňu ostatní ťahali veci a robili "špinavú" prácu. Tak či tak - Radagon nenamietal s jej rýchlou zmenou plánu a vykročil tým smerom ktorým ho viedla.* Nemusíš sa báť, Magda je moja priateľka... pomohla už nielen mne ale aj mojim priateľom. *Upokojovala ho tichým hlasom a spomenula si na to aká natešená bola keď mohla Leonarda trošku ošahať.* Len sa nevyľakaj keď bude .. trošku kontaktná. Je dlho sama a nemá veľa rozptýlení. Nemyslí to zle. *Varovala ho s potláčaným úsmevom a keď vošli na ulicu z ktorej bolo vidieť krajčírkin dom, upokojilo ju, že nebol zbúraný, zhorený ani nič podobné - vyzeralo to, že zimný slnovrat prežila Magda bez problémov a tak sa Auriel šťastne usmiala a vošla do domu. Keď vošli do obchodíku - Radagon mohol vidieť neveľkú miestnosť plnú figurín s rôznym oblečením. Všade sa povaľovali truhlice, stohy látok a medzi tým všetkým sa hrbila v hojdacom kresle stará, staručičká babička. Na kolenách mala nejaké nohavice a v prstoch zvierala ihlu. Jej pohyby boli rýchle, odvážne - a keď zdvihla hlavu aby sa pozrela kto vošiel do obchodíka - v šití jej ruky neprestali. Zdalo sa, že ani nepotrebuje na to čo robí vidieť.* (Magda)Aurinka moja! Tak rada ťa vidím! *Zvolala hneď čo ju spoznala a zoširoka sa usmiala svojim bezzubým úsmevom.* (Magda)Som rada, že si v poriadku prežila tieto krušné dni .. oh a kto je to s tebou? Je to snáď Leonard? *Znela dychtivo na čo sa musela Auri trochu pousmiať.* Nie, tohto môjho priateľa ešte nepoznáš. Volá sa Radagon.. sme tu inkognito. *Auri babičke verila, nikdy by ju nezradila. Babička pri tom inkognito spozornela, odložila nohavice na ktorých pracovala a namáhavo sa postavila z hojdacieho kresla.* (Magda)Ako vám pomôžem dievčatko? *Znela zrazu vážne a Auri ju krátko objala.* Radagon potrebuje plášť a ... pomohlo by ak by si nás zbavila toho jeho plášťa... no tak aby ho už nikto nespoznal. *Vysvetlila jej na čo babička naznačila, že jej má Radagon ten plášť podať.* (Magda) No ... aj tak potrebujem vyrobiť pár handier. Myslím, že sa bude na to perfektne hodiť. *Uistila Auri a pohladkala ju po jej vláskoch. Potom sa stratila za nejakým regálom a keď sa vynorila držala v rukách trošku zaprášený no inak pomerne nový a kvalitný plášť. Až v tejto chvíli sa pozrela na Radagona a žmurklla na na neho jedným okom.* (Magda)Nech sa páči fešáčik, bude ti ako uliaty! *Zachichotala sa trošku chlípne a preletela po Radagonovi pohľadom ako keby ho vyzliekala očami.* (Magda)No na môj veru kde ty na týchto chlapcov chodíš Aurinka! Jeden urastenejší než druhý. *Zasmiala sa a jej smiech pripomínal vŕzgajúce dvere.* Asi mám.. šťastie. *Odvetila Auri v rozpakoch a ospravedlňujúco sa usmiala na Radagona. No čo.. varovala ho predtým než sem vošli.*

Radagon: Jak jsem řekl, Auriel. Jak řekneš, tak bude. Máš mou plnou důvěru. *Normálně by asi řekl, že komu věří Auriel, věří i on, ale po zkušenosti se Shae to nebylo úplně pravidlem. Ale jeho důvěra v Auriel byla dostatečná na to, aby se rozhodl dát té další osobě nakonec šanci. Pak jen trochu zmateně zamrkal, když řekla, že bude trochu kontaktní. Lhal by, kdyby řekl, že se toho trochu nelekl, ale tak snad to dopadne celé dobře a nebude ho tam nikdo nijak osahávat. Nakonec vešli dovnitř. Radagon se okamžitě porozhlédl kolem. Ani ne proto, aby si prohlédl ten obchod, jako spíš, aby se podíval, jestli tam není nikdo nebezpečný. Všiml si jen starší babičky, která dokázala pracovat s hůlkami, jako kdyby to byly její prodloužené ruce.* Dobrý den, já jsem Radagon. *Pokusil se co nejmileji usmát. Žádného Leonarda neznal, ale tak předpokládal, že půjde o nějakého kamaráda Auriel. Přeci jen zmiňovala, že tahle paní pomohla už i jejím přátelům. Nakonec jí podal svůj starý plášť.* Raději bych ho spálil. *Dodal na poznámku babičky ohledně toho, že by si z něj udělala hadry. Patřil přeci jen Patchesovi, což byl člověk, kterého bral Radagon jako naprostou spodinu, společně se všemi ostatními členy Atlantis. Nakonec mu ale donesla nový plášť, který byl mnohem lepší. Mnohem méně nápadný a hlavně mnohem méně Patchesův. Vyzkoušel si ho a padnul mu jako ulitý.* Máte dobré oko, madam. *Pousmál se na ní. Když ho ale nazvala urostlým, tak se na sebe jen podíval. Zrovna byl spíš ve fázi, kdy byl vychrtlý.* Lichotíte mi, madam. *Opět se na ní pousmál. Jejích chlípných pohledů si nijak extra nevšímal.*

*Auriel bola šťastná, že ku nej mal Radagon takú dôveru a rozhodne ho nechcela sklamať - videla jeho zmätok keď Magda spomenula Leonarda a tak sa na Radagona pozrela pohľadom typu, že mu vysvetlí kto je Leonard, no až keď odídu. Potom už len sledovala Magdu a Radagona a ich doťahovanie. Keď Radagon povedal, že má dobré oko a oslovil ju madam - opäť sa zasmiala ako keď vŕzgajú dvere a hodila pri tom rukou. Potom ku nemu prišla a začala mu svojimi starými pokrútenými prstami uhládzať na pleciach teplý plášť a to bola panečku tá časť pred ktorou ho varovala Auriel a len sa na neho teraz ponad nízku starenku ospravedlňujúcu usmievala.* (Magda)Akéže lichotenie mládenec ako ty! To by sa nejedná otočila.. dobrá kostra to sa spozná.. možno trošku viac papkať by nezaškodilo ale o to by som sa rýchlo postarala chichichi. Dôjdi kedykoľvek na buchtu, čajík a pol slova - Aurielkýni priatelia majú u mňa dvere otvorené! *Ako to všetko rozprávala - otáčala sa okolo Radagona a uhládzala plášť z každej strany - samozrejme to robila tak aby si mohla obchytať jeho hrudník, chrbát a ramená či bicepsy, no na zadok a rozkrok nesiahala - bola chlípna no nie zvrhlá.* Ďakujeme Magda, vážime si to. *Odvetila Auriel aby Radagona spod jej nenásytných ručičiek zachránila a babička sa na ňu otočila so štrbavým úsmevom.* (Magda)Och iste, iste, kedykoľvek moja zlatá! *Mľaskla a smutne od mladého muža odstúpila aby mu dodala osobný priestor.* Už pôjdeme ale určite sa zastavíme. *Prisľúbila a nahla sa aby pobozkala starú krajčírku na zvráskavené líčko - potom sa ku nej otočila a ešte vo dverách jej zamávala. Vonku počkala na Radagona predtým než sa vydala domov a tento krát sa už nechcela nikde zastavovať.*

Radagon: *Radagon Magdu pochválil a tím se strhla spoušť osahávání. Hold se u starší paní trefil do černého a teď si to trochu vyžere. Ale tak nebylo to nic, co by nedokázal snést a nebo akceptovat. Přeci jen dostával nový plášť a i když pro někoho to mohlo působit jako něco normálního, pro něj to znamenalo obrovský opad stresu při procházení ulic tohohle zpropadeného města. Proto se dotekům od Magdy nijak nebránil. Když si všiml, jak se Auriel omluvně usmívá, tak se usál on na ní zase s výrazem, který říkal "není důvod proč".* Jste moc hodná, madam. Určitě si nenechám nějakou dobrotu od vás ujít. Nemohu slíbit kdy, ale někdy se určitě stavím. Mějte připravené recepty. *Pousmál se na ní mile. Byla pravda, že by mu jídlo neuškodilo. Taky ho měl poslední roky na tabulce příjmů naprosté minimum potřebné životu. Nakonec ho Auriel osvobodila ze spárů postarší paní a dala jasně najevo jejich odchod.* Mockrát děkujeme, madam. *Slušně se uklonil, až to vypadalo, že je z vyšší vrstvy, i když to pro oči mnohých byl jen špinavý vesničan a teď dokonce i špinavý barbar. Vyšel ven za Auriel a zavřel za sebou dveře.* Milá paní. *Mohlo být vidět, že z Radagona opadl kus stresu z toho, že se prochází po ulicích.* Jen doufám, že jsme jí tím nezavařili. *Pokud ho někdo viděl jak vešel dovnitř v Patchesově plášti, mohla mít Magda zaděláno na ošklivé problémy.*

*Trošku sa jej uľavilo, že nebol Radagon nahnevaný alebo tak a keď vyslovil svoje obavy ohľadom Magdy - Auriel sa uškrnula.* Ak sa v tomto meste o niekoho nebojím tak je to ona. *Hlesla a trošku sa zasmiala.* Neboj sa, vyzerá krehko, no v Desperose sa narodila a je všetko len nie obyčajná babička.. to mi ver. *Uistila ho a na moment mu stlačila zápästie aby ho upokojila.. potom ho pustila a pomocou značiek na stenách našla správny smer a kráčala ku domu Naiyirin.* Už tam skoro budeme. *Oznámila mu a srdce jej začalo búchať rýchlejšie - bola nedočkavá.* Naiyirin je skvelá, určite si ju zamiluješ, je srdečná, vľúdna a robí tie najlepšie pokrmy v tomto meste. Všetko čo viem ohľadom byliniek, kuchyne a lektvarov či ošetrovania viem od nej. *Ospevovala ju a keď sa napokon ocitli na ulici kde bolo vedľa seba nalepených veľa vchodov ukázala na jediné dvere na ktorých nebolo klopadlo.* Tamtie... bez klopadla.. tam budeme bývať to je jej dom. *Oznámila mu a musela sa veľmi ovládať aby ku nim nebežala.. predsa len sa o Naiyirin po celý zimný slnovrat bála, no všetko vyzeralo normálne - teda okná boli stále zadebnené - čo bolo trochu čudné, že to Nai ešte neodstránila aj keď už bolo po slnovrate, no ospravedlňovala si to tým, že buď na to nemala čas alebo sa ešte stále trochu bála. Auriel sa však vyľakala keď sa jej nepodarilo otvoriť vchodové dvere. Znamenalo to totiž, že Nai neodstránila ani len dosky, ktoré na ne z vnútra pribili.* Ach.. asi ... asi ... bola ešte opatrná keď to ešte neodstránila. *Zašomrala trasúcim hlasom, keď sa jej nepodarilo otvoriť a začala mať vážne zlý pocit, takto to byť totiž nemalo. Zatiaľ si ale odmietala pripustiť, že sa mohlo stať niečo zlé.. nechcela maľovať čerta na stenu a tak trochu nervózne zdvihla pohľad ku Radagonovi.* Pôjdeme do vnútra zadom. *Oznámila mu zrazu a hlas mala podivne prázdny a krehký - v hlave sa jej začali množiť obavy a tak ku zadným dverám najprv vykročila len rýchlym krokom - ku koncu ktorého ale už skutočne bežala. Doska bola tento krát pribitá z vonkajšej strany a tak sa Auri zaprela a odtrhla ju aby sa mohla dostať ku zámke. Keď tie dvere odomkla a vošla do kuchyne domu - zacítila jemný nasladlý oder.. pach rozkladu vedúci z dverí do pivnice.* Nie. *Zašomrala okamžite keď ten puch spoznala a rozbehla sa ako o život sa cez kuchyňu, chodbou až do obývačky kde pod shodami vedúcimi do druhého poschodia boli dvere vedúce do pivnice. Auri nedýchala, konala úplne automaticky keď ich otvorila a zbehla do pivnice kde ju uvidela... Naiyirin ležala nehybne na zemi... pleť mala voskovo sivastú a hrdlo roztrhané a zakrvácané. Jediné miesto - malé okienko, ktoré sem vpúšťalo svetlo bolo rozbité a okolo Naiyirin boli črepiny čo jasne vysvetľovalo ako sa sem ten upír či vlkolak dostal a aj ako ušiel. Auriel sa v tej chvíli zastavil svet ... prišlo jej to všetko ako v zlom sne - spomalené, bolestivé... Naiyirin bola mŕtva.. nezvládla to.. a Auri tu s ňou nebola aby ju mohla ochrániť. Auriel pocítila nával výčitiek, smútok a žiaľ nad stratou pre ňu tak dôležitej osoby - toto všetko sa stalo behom sekundy a ani si neuvedomila, že vykríkla až kým v ušiach nespoznala svoj vlastný srdce trhajúci výkrik. Padla na kolená ku svojej mŕtvej adoptívnej matke a zovrela jej bezvládne telo v náručí ako keby ju tým dokázala vrátiť späť medzi živých.* Nie... ty nie! *Auriel vzlykala, plakala až sa celá chvela a z hrdla sa jej drali bolestivé vzlyky. Nemohla tomu veriť, nechcela tomu veriť... jej svet sa ponoril do tmy, toto bola nočná mora a ona sa chcela veľmi zobudiť.* To nemôže byť pravda, nie .. nie .. nie ty! Ty nie... *Plakala a hojdala sa s Naiyirin v náručí dopredu a dozadu.*

Radagon: Nuže dobrá, budu pevně doufat, že nás všechny přežije. *Sám se trochu pousmál, když ho ujistila a ještě mu trochu zmáčkla zápěstí. Nakonec tedy kráčeli k domu, kde Auriel žila. Začala mu vyprávět, co od ženy, se kterou žije může tak nějak očekávat. Sám si trochu vzpomněl na Milicent, když slyšel, jak o ní Auriel mluví a tak se pousmál. Bylo to sice tak nějak díky tomu, že si vzpomněl na hezké vzpomínky, ale bylo tam cítit i trochu smutku, který kdyby tam chyběl, tak by to bylo divné.* Tak to už se těším, až jí potkám. *Když došli ke dveřím bez klepadla, nemohl si nevšimnout si zabedněných oken. Ostatní domy už nic takového neměli, ale tak také si to přirovnal k tomu, že tam přeci jen žije sama, pokud s ní není Auriel a tak tomu nedával moc velkou váhu, ale když se Auriel nepodařilo otevřít dveře a pak k tomu promluvila, aby si sama trochu objasnila situaci, tak Radagona už okamžitě napadlo to nejhorší. On už si prošel peklem, přišel o blízké a tak nemohl jinak, než okamžitě myslet na ten nejhorší výsledek. Samozřejmě ale Auriel nic neříkal, nechtěl ji nijak strašit. Ale už se začal sám připravovat na to, jak by mohla Auriel reagovat.* Dobře. *Nakonec s ní obešel dům na dvorek. Když Auriel otevřela dveře, tak jim obou do nosu udeřil ten pach. Spoustě lidem by došlo, co to asi je, ale Radagon měl jasno. Pach krve, smrad rozkladu...to všechno znal díky Atlantis. Tak nějak už tedy tušil, co se asi dělo, ale instinktivně chytil svoji dýku nad zadkem. To bylo ale až poté, co se Auriel vydala směrem dál. Byl připraven zakročit, kdyby tady stále ještě někdo byl. Bylo to dle něj docela nepravděpodobné, ale náhoda je blbec. Šel pomalým krokem a prohlížel si ten dům, když uslyšel křik Auriel. Doběhl za ním a zastavil se ve dveřích a viděl, jak Auriel drží mrtvou ženu a houpe se ní a truchlí. Radagon v ten okamžik sevřel svoji dýku doopravdy pevně. Kdyby nebyla z tak pevného materiálu, tak by možná i praskla. Právě měl před sebou jednu z věcí, kterou nikdy nechtěl vidět. Zlomenou Auriel. Nakonec se sám uklidnil. I když byl sám ve víru emocí, tak věděl, že musí být teď on ten klidný, aby tady byl pro ní. Pustil dýku a zhluboka se nadechl. Pomalu došel k Auriel, čupnul si u ní a položil jí ruku na rameno. Sám nevěděl, jak se má tvářit, ale nakonec ze sebe dostal doopravdy smutný úsměv. Moc dobře věděl, jak se teď cítí. Také přišel o Milicent, která se tady o něj starala a ukázala mu život tady v Desperu.* Je mi to doo...ehm...Je mi to doopravdy moc líto. *Bylo pro něj těžké promluvit, tak si musel uprostřed věty trochu pročistit hlas. Ale to bylo vše co řekl. Chtěl jí dát trochu prostoru, ale neopouštěl jí.*

*Slovami sa nedá opísať tá bolesť čo Auriel cítila keď prišla o Naiyrin. Vnímala ju ako svoju druhú matku.. niekoho na koho sa mohla obrátiť, niekoho kto tu pre ňu vždy bol, kto pri nej stál a pomáhal jej keď sa jej zdalo, že ju život v Desperose zničí. A teraz.. teraz jej toto prekliate mesto vzalo aj ju. Auri bola po vyplakaní všetkých sĺz absolútne apatická... keby nemala pri sebe Radagona pravdepodobne by toto obdobie neprežila. Osud jej vrátil jej starého priateľa zo záhrobia v tej správnej chvíli. Nie len, že jej pomohol pochovať Naiyirin... pomáhal jej aj fungovať počas dní plných smútku, ktoré nastali po jej pohrebe. Auri nechcela vychádzať z domu, uzavrela sa do seba... a teda na Radagona tak trochu prenechala všetky obchôdzky typu - nákupy atď. Odmenou mu bola Aurielina bývalá izba pri schodoch na prízemí a čaj, navarené jedlo, opraté oblečenie vždy keď  sa vrátil domov. Auriel si nechala izbu Nairin na druhom poschodí ... a čas plynul. Boli to ťažké momenty, Auri už stratila Castiela takže vedela ako prísť o niekoho srdcu drahého bolí .. no prísť o priateľa a o matku zároveň?.. A ešte v tak krátkom čase! Spracovávala tú bolesť veľmi ťažko. Samozrejme - kvôli týmto všetkým udalostiam sa Auri ešte viac emocionálne pripútala ku Radagonovi a to čo ku nemu cítila vďaka jeho nekonečnej podpore bolo už dávno za hranicou obyčajného kamarátstva. Bol pre ňu ako jej vlastný brat, ktorého nikdy nemala ako jej vlastná krv. V jeho prítomnosti cítila bezpečie, oporu a istotu - ktorú tak zúfalo potrebovala cítiť a vďaka týmto emóciám ktoré v nej vyvolával - sa pomaly dostávala aj zo svojho zármutku. Kým sa ale všetko vrátilo do starých koľají.... Ich spoločné, spokojné spolunažívanie prekazil cech priekupníkov Gundahar. Thorn so svojimi kumpánmi vtrhli do domu Auriel veľmi skoro ráno keď doma nebol Radagon a hoci sa bránila -  uniesli ju. Už z ulice bolo jasné, že sa niečo stalo pretože ich dvere boli preč. Teda vlastne boli vylomené z pántov a ležali v chodbe, vo vnútri domu. Na ich povrchu boli stopy od minimálne piatich barbarov rovnako ako na dlážke. Vo vnútri v dome to vyzeralo tiež ako po boji.. hneď pred schodami vedúcimi na druhé poschodie bol na zemi zaschnutý vosk a deformovaná sviečka vypadnutá zo svietnika a niekoľko kvapiek krvi. Stopy boja potom pokračovali chodbou okolo obývačky až do kuchyne. Na mieste kde stál pri stene stôl s dvoma stoličkami bol binec - stoličky boli na zemi a po celej dlážke v kuchyni boli črepiny od rozbitého hlineného džbánu a na dlážke vyliata voda a tiež trochu krvi. Po Auriel však nebolo nikde ani stopy rovnako ako po nápovede kto za tým stojí.*

Radagon: *Nějakou dobu žul s Auriel. Snažil se, aby jí co nejvíc pomohl se dostat zpátky do nějaké nromální psychické hladiny. Moc dobře věděl, jak ztráta člověka tak blízkého bolí a tak se tady pro ní snažil být co nejvíc jen to šlo. Jednou z věcí byl i nákup potravin. Radagon dělal klasickou obchůzku, kdy nakupoval nějaké základní věci. Nebyl pryč moc dlouho, mohla uběhnout třeba tak hodina a půl maximálně. Podařilo se mu sehnat vše, co hledal. Co ale nečekal, že najde, tak vyražené dveře z pantů. Radagon těch posledních pár metrů zasprintoval a vešel dovnitř domu. Spousty stop z podrážek, stopy souboje...a nejhorší byly ty kapky krve před schody. Radagon pustil nákup na zem a chvíli jen tak stál na místě. Zvýšil se mu tep a dechová frekvence. Představil si, co všechno se tady tak mohlo dít. Odhalil zde svůj skrytý talent. Vzhledem k psychickému stavu, do kterého se dostal ve sklepení Atlantis mu jeho mozek nyní dovolil nad věcmi ohledně únosů a rvaček nahlížet více v klidu a přirozeně. I když je pravda, že v klidu teda rozhodně nebyl. Nicméně jeho mozek zanalyzoval prostředí a tak nějak si představil, jak přesně to mohlo celé probíhat. Soudil dle stop bot od dveří po různě rozházené věci (asi jako když si sherlock představuje, jak proběhla vražda). Nebylo to určitě perfektní a ani stoprocentní, ale byl sám překvapen, že takhle rychle dokáže zanalyzovat své prostředí. Nakonec všechny stopy vedly ven. Ale to by napadlo i normálního člověka. Bohužel venku už mu to bylo k ničemu. Tam byyl všechny stopy udupány ostatními lidmi, kteří tam chodili. Radagon se chytil za hlavu a snažil se přijít na to, co by mohl teď nejlogičtějšího udělat. Nakonec na to přišel. Informace. Ano, informace bylo to, co musí získat. Kdo to mohl být. Bylo to kvůli jemu a nebo má Auriel nějakou minulost s nějakými kumpány? Jediný, kdo tohle všechno mohl vědět, tak byla Shae. Ať už jí nechtěl vidět a věděl, že dostane pořádné vynadáno, tak se prostě rozeběhl, aby se k ní dostal co nejdříve. Bylo mu jedno, že bude muset vydržet ten její nepříjemný a útočný tón a dementní připomínky, tady šlo o Auriel a pro tu by šel do pekla a zpět. Nakonec doběhl do nevěstince a zaklepal docela silně na dveře Shae. Bylo mu jedno, jestli má zákazníka nebo ne. Tohle určitě pochopí.* Shae! Pohni zadkem a otevři!

*Vďaka tomu, že Radagon chodieval do nevestinca za Shae pravidelne raz za týždeň kvôli informáciám, tak ako sa aj s Auriel dohodli - tak ho vyhadzovači pustili automaticky ďalej bez toho aby sa ním nejako zaoberali. Bol v ich očiach len jeden zo štamgastov. Dnes však nebol ten deň kedy sa tu mal ukázať a hoci Shae na túto hodinu nikoho nečakala, mala iné veci, ktoré v tento čas vykonávala.. o to viac ju zaskočil treskot na dvere a povedomý hlas, ktorý patril Aurielinmu barbarovi. Zhlboka sa nadýchla, prevrátila očami a dopila svoje víno keď na ňu spoza dverí zakričal.* (Shae)To bude za príplatok. *Zvolala na odpoveď uštipačným hlasom, zatiaľ čo sediac za svojim malým písacím stolom z neho všetko narýchlo upratovala. Popísané stránky s ešte nezaschnutým atramentom strčila do šuplíka spolu s kalamárom aj brkom - ani si nevšimla, že si pri tom zašpinila ukazováčik na pravej ruke. Šuplík chvatne zamkla a kľúčik hodila do misy medzi ovocie, až potom sa vydala ku dverám.* (Shae)Dnes tu nemáš byť, to som ti tak chýbala? *Opýtala sa ho sarkastickým hlasom keď otvorila dvere, a tvárila sa pri tom takto. Oblečené mala na sebe ako inak veľmi vyzývavé a čo to odhaľujúce šaty krvavo červenej farby, ktoré ladili s vínom, ktoré popíjala kým ju Radagon nevyrušil.*

Radagon: *Shae se chvíli neozývala a tak neměl na výběr, než s bušením do dveří trochu přitvrdit. Byl docela nervózní a i kdyby mu šla otevřít hned, tak by mu to přišlo jako věčnost, takže tohle její zdržování mu akorát pílilo nervy. Na ten její příplatek se nijak neozýval. Tedy, pokud nepočítáme další klepání dva dveře. Když Shae otevřela dveře, první si všiml jejího pohledu. Ale to bylo vše, neměl totiž čas si prohlížet její šaty. A ani nechtěl. Chytil jí za ramena, aby jí jemně, ale relativně rychle posunul stranou, aby mohl vejít dovnitř a zavřít za sebou dveře. Když zavíral dveře, tak už jí samozřejmě nedržel. Posadil se na nejbližší možnou věc, chytil se za hlavu a nervózně poklepával kolenem.* Rozhodně jsi mi nechyběla, ale potřebuju využít tvé utápění v informacích. *Nakonec přestal klepat nohou a jedním hlasitým výdechem se uklidnil. Podíval se jí vážně do očí.* Unesli Auriel. Nevíš, kdo by to mohl mít za lubem? *Prostě to na ní vypálil. Nemá smysl chodit kolem horké kaše.*

*Keď ju chytil za plecia a odsunul z cesty zamračila sa ešte viac a Radagon mohol byť vážne rád, že jej pohľad nedokáže zabíjať.* (Shae)Čo to do teba vošlo? *Zašomrala nespokojne a založila si ruky na hrudi keď zavrel dvere a posadil sa na kraj postele kde nervózne klepal kolenom. Čakala čo z neho vypadne a vážne dúfala, že má pádny dôvod prečo ju vyrušil - inak by mu vyčistila žalúdok ako nikdy. Keď sa jej napokon pozrel do očí a povedal, že Riel bola unesená - Shae zbledla, reálne jej snedá, dokonalá pokožka obelela aspoň o dva odtiene. Jej tvár ochabla - nemračila sa, bola zarazená, vystrašená, no bolo na nej vidno, že jej v hlave okamžite začali prúdiť desiatky, stovky myšlienok.* (Shae)Unesená? Kedy? Videl si niekoho z tých čo ju uniesli? *Ako prvé ju samozrejme napadol Atlantis.. potom aj Shivern, veľmi dobre si pamätala na to ako vyhrotené boli výmeny názorov medzi Riel a Calom.* (Shae)"No ak by jej chcel ublížiť - spravil by to už vtedy, no nie? Alebo to tento krát Riel prehnala? Povedala niečo ... spravila niečo čo bolo za čiarou? Ach do šľaka!"*Shae si dala ruky v bok a začala pochodovať po miestnosti.. dva kroky doprava, dva kroky doľava. V duchu hádala, že ak by to bol Atlantis.. určite by tam tiež nechali odkaz, niečo čím by Radagona mohli potrápiť a vydierať.* (Shae) Bola tam nejaká stopa? Ruža? Bola tam niekde ruža?! *Jej hlas znel naliehavo. Ak by tam niekde ležala ruža, znamenalo by to, že za tým bol Shivern.. to bol totiž ich podpis a v podstate pre Riel konečná.*

Radagon: *Vypálil jí to jako fakt. Prostě to tak bylo a nemělo smysl se to snažit zaobalit do nějakých hezkých slov. Jeho samotného to štvalo a věřil, že i Shae. Naštěstí věděl, že to nebude nikdo z Atlantis, ti by mu tam totiž nechali vzkaz.* Dnes. Dostal jsem seznam, co je potřeba nakoupit a když jsem se vrátil zpátky, tak byly vykopnuté dveře, všude známky po boji. Ale neviděl jsem nikoho. Podle stop tam přišlo tak 5 lidí. A dle velikosti bot soudím, že šlo o urostlé chlapíky. *Pět párů velkých stop naznačovalo urostlé lidi. Barbary? Orky? Těžko říct.* Růže tam nikde nebyla. Jediná za mě "pozitivní" věc a možná i první indície je, že to určitě nebylo Atlantis. Zaprvé, Atlantis by ji zabilo na místě a to by byl vzkaz pro mě. Zadruhé, Atlantis by tam určitě neposlalo 5 svých lidí na únos, případně na vraždu. Atlantis nemá tušení, kdo je Auriel. Neměli by potřebu na ní posílat takové množství lidí. Jsou sice opatrní, ale na takové věci většinou posílají po jednom. Navíc, operují ze stínů. Takže vražda nebo únos za bílého dne a ještě vyražení dveří...to prostě nejsou oni. *To ho zatím trochu uklidňovalo. Ale vlastně ani ne. Jen to přidávalo lidi na jeho/jejich seznam nepřátel.* A proč zrovna růže? Znamená to, že tušíš, o koho by mohlo jít? *V Radagonově očích se rozzářila jiskra naděje a už si brousil čepel dýky. Obrazně řečeno. Byl totiž ochoten se pro Auriel vymáčet v krvi.*

*Radagon povedal nahlas to čo si sama myslela o Atlantise a tak len trhane prikývla. Sánku mala napnutú - div neškrípala od nervov zubami. Keď povedal všetky tie informácie o veľkej skupinke statných mužov, zastavila na mieste. Následne ju uistil, že nikde nenašiel ružu a tak si vydýchla a roztrasene si priložila dlaň s ukazováčikom od atramentu na srdce.* (Shae)Vďaka ti Morana, ak by si našiel ružu.. mali by sme veľký problém. To ale znamená, že za tým cech Shivern nebude. *Voľnou rukou sa nervózne chytila zozadu za krk a pohľad zdvihla k stropu.* (Shae) Okázalé vykopnutie dverí, za bieleho dňa, skupinka statných mužov. *Opakovala si nahlas, sedelo jej to len na jeden cech.. no Auriel jej nevravela, nič o tom, že by si pohnevala aj ich.. Shae sa zamračila.* (Shae)Zo všetkých cechov, ktorí by si dovolili niečo takéto mi napadá už len jeden... Gundahar. Je to cech barbarov, obchodníkov s ľuďmi... Ich špecialitou sú únosy. Jeden z ich cechu, ktorý má dosť blízko k ich vodcovi je náš pravidelný návštevník.. viem ktoré dievča tu má najradšej. *Pozrela sa Radagonovi odhodlane do očí.* (Shae)Ak o ich plánoch niekto niečo vie .. bude to ona. *Ako to povedala otočila sa ku dverám a vyštartovala chodbou ku komnate, kde by sa mala nachádzať tá žena o ktorej mu hovorila. Či ju bude Radagon nasledovať alebo nie v tejto chvíli neriešila.*

Radagon: Shivern? Ona má Auriel něco s cechem Shivern? *Popravdě Radagon cech Shivern moc neznal. Sem tam něco zaslechl dole ve sklepení Atlantis, ale to byly jen zmínky, nikdy nic zásadního nebo něco, co by se mu oplatilo si nějak zapamatovat.* Gundahar...obchodníci s lidmi... *Podložil si bradu rukama a zamyslel se.* Myslíš, že jí prostě chtějí prodat? Proč ale zrovna Auriel? Nějak se mi to nelíbí... *Ještě aby se mu to líbilo, to by byl docela zvrácený. No pak když zmínila, že nějaká dívka by mohla mít nějaké informace, protože je jejich oblíbenkyně, tak Radagon zbystřil. Následně ale vypadla ven z místnosti a Radagon vystřelil jak pružina a rozhodl se jí následovat.* To to na ní jen tak vypálíš? Myslíš si, že nám nějaké informace vůbec dá? Nebude to pro ní moc nebezpečné? *Pro Auriel byl ochoten nějaké slečně tady klidně i ublížit, ale nerad by. Pořád sem musel chodit za Shae a byl by problém, kdyby ho nepustili.*