Kostel

*Stále zde bylo spoustu míst, kde ještě nebyla a také na spoustu z nich se bála jít. Byla dost vyděšená z toho, že je tu sama. Proto se prochází po městě ve svém starém oblečení s pláštěm a kapucí, kterou má přes hlavu, aby nebyly vidět její elfí uši. Neví ani jak, ale najednou se objevila u nějaké divné budovy, kterou nikdy neviděla. Stála před ní a sledovala ji. Ovšem jen malou chvíli, než se tam objevil pár ččlovíčků.* (Zloděj1) Copak to tu máme? *zeptá se a Nyana se ani neotočí. Avšak dává si na ně pozor.* (Zloděj2) Na něco se tě ptáme! *křikne druhý zloděj a Nyana stále nic. Jen tam nehnutě stojí a čeká, až udělají první krok k napadení její osoby.*

A já ti říkám, že bychom zde měli zůstat. Sám jsem tam s nimi byl a přísahám ti, že je něco odhodilo! *Rozčiloval se mladík, kterému mohlo být nanejvýš dvacet tři let. Měl světlou béžovou pleť, jenž značila, že by to mohl býti člověk. Své černé vlasy měl sepnuté ve volném culíku a na sobě měl oblečení, již pár dní zřejmě nepraný.* (Christopher) A já ti říkám, Magnusi, že je to nesmysl! Ledaže by to udělal nějaký kouzelník, ale to si mi vyvrátil, když jsi se se mnou hádal asi hodinu o tom, že tam nikdo kolem vás nebyl! *Vyjel i bělovlasý, vysoký muž vedle něj a přeměřil si mladíka zamračeným pohledem. Ten nemeškal a pohled plný nenávisti mu se vším všudy vracel.* (Christopher) Ale budiž... *Vydechl bělovlasý muž, načež sklopil lehce pohled k zemi. (Christopher)... nechť je po tvým. Usadíme se zde, zjistíme co se dá, nabereme si co potřebujeme a podle situace se rozhodneme, co dál. Může být? *Ustoupil starší, již opět svým pohledem zabodnutým do Magnuse. Ten pokrčil rameny a bez váhání vešel pokračoval v cestě k podivné bodově, jenž připomínala kostel, přičemž se tím směrem i podíval. Jeho oči upoutali dva mužíci a, nejspíše tedy, žena v kápi. Pokračoval stále vpřed a zastavil až tehdy, co byl jen kousek od nich, načež postával a přimhouřil oči.* (Christopher) Je zde nějaký problém, pánové? *Ujal se slova světlovlasý a prohlédl si oba chlapíky rentgenovým pohledem a stejně jako jeho společník, i on se zastavil v chůzi.* Řekl bych, že jsou to lupiči. Dost možná toho budou mít dost po kapsách. *Zauvažoval šeptem Magnus, přičemž si dal záležet, aby to zaslechl přinejlepším pouze jeho společník. Byl připraven k boji, ať už bez bráně, či s ní.* Jestliže se bude schylovat k boji, aspoň se odreaguji a třeba i nějakou dobrou cetku získám, za kterou bych pak mohl něco málo vydělat.

*Ony lupiči měli stále oplzlé řeči, dokud nezaslechly za svými zády nějaké hlasy. Ihned se otočili a Nyana též. Sice ji mohla být vidět jen půlka tváře, ale i tak mohlo pár bytostí poznat co je zač.* (Nyana) 'Ti jsou co zač? Orci?' *pomyslela si a otočila se zpět.* (Zloděj 1) Co vám je do toho? He? (Zloděj 2) Přesně, co je vám do toho? *tahle slova přesvědčila Nyanu v tom, že to jsou skutečně orkové. Netušila, co se nyní stane, ale neměla z toho dobrý pocit.* (Zloděj 1) Prostě vypadněte a nemichejte se do toho. *nyní měla Nyana skvělou příležitost k tomu, aby se o oba postarala, jelikož a ji jeden si ji nevšímal.*

*Christopher, společník Magnuse, jen na oba lupiče povýšenecky shlédl. Koutkem oka zkontroloval stav svého společníka a rozhodl se jednat jako první. Předstoupil blíže, přičemž se tak postavil před Magnuse a oba chlapíky probodl pohledem plným nezájmu.* Máte pravdu. Není nám do toho zhola nic. *Pokýval hlavou, souhlasíc s muži.* Ale stejně tak vám není zhola nic po té dívce, není-li to tak? *Mohlo by se kde komu zdát, že to byla otázka, ale pro Magnuse to byl jasný povel k tomu, že zde nemá Christopher chuť plýtvat sladkými řečmi. Ušklíbl se a rychlým pohledem si přeměřil oba muže.* Nejspíše něco umí, ale pochybuji, že by proti mě měli šanci. Navíc...kdyby náhodou, tak mi bude Chris chránit záda. *Pomyslel si se stopou namyšlenosti a pokýval si hlavou sám pro sebe, dávaje sám sobě pravdu.* Dejte nám vaše věci a my vás na oplátku necháme jít. Když tak neučiníte... *Nechal Magnus svá poslední slova vyjít do prázdna, přičemž pevně stiskl ruce v pěst, nadhodil děsivý úšklebek a postavil se do bojové pozice. Už jen z tohoto počínání by si kde kdo mohl odvodit, že tohle nebude rozhodně jeho první rvačka.*

*Oba byly otočení na nově příchozí dvojici a nevšímali si dívky. Kdežto Nyana po očku koukala po těch čtyřech. Pořádně si prohlédla ty dva a jakmile se zaměřila jen na jednoho, začala se v ní vařit krev. Byl bílej a měl elfí uši.* (Nyana) 'Světlý elf!' *řekne si pro sebe a sevře ruce v pěst. Už je nějakou dobu nepotkala, ale teď ji to připomělo, jak je nesnáší. Nechtěla tu být ani o vteřinu déle. Věděla, že dokud tu bude, bude se v ní vařit krev. Proto má dvě možnosti. Pustit se s ním do boje a nebo odejít od něj pryč. Poslouchala rozhovor těch čtyř osob.* (Zloděj 1) Je to naše kořist. Přišli jste pozdě. Tak si dejte pohov. *odpoví mu trochu hrubším hlasem, aby jim pokud možno nahnal strach. Nechtěl se nechat odehnat od kořisti, ale taky nechtěl přijít k úrazu. Pokud neodejdou v klidu, budou muset bojovat či utéct. Druhý zloděj nic neříkal a jen tak tak stál a čekal, co se z toho vyklube. Avšak směřovalo to k nejhoršímu a schylovalo se k souboji. Nyana nechtěla, aby se zde bojovalo, protože by se mohla připlést k tomu boji a mohla přijít ke zranění. Proto se chtěla těch zlodějů zbavit, aniž by přišli o život. Nyní bylo oběma zlodějům vidět ve tvářích menší záblesk strachu. Nechtěli zde bojovat, ale asi nemají jinou možnost. A tak když si ani jeden nevšímal Nyana, otočila se k nim čelem a sundala si kapuci. Nyní ji mohli ti dva nově příchozí vidět do obličeje, ale zda poznají že je jednou z temných elfů, to netuší. A tak se k těma dvěma zlodějům rozešla pěkně v klidu a potichu, aby si ji nevšimli. Jakmile byla metr od jejich zad, zloději 2 podkopla nohy, čímž ho položila na zem. V tu chvíli Zloděj 1 se na ní otočil a vytřeštil oči. Netuší co se stalo a ani že by s nimi Nyana chtěla bojovat.* (Nyana) Prostě odejděte nebo se naštvu. *řekne temným hlasem, aby je vystrašila. Dívá se však na toho zloděje na zemi a stojí bokem k zloději na nohou.*

(Magnus) Hee? Tu a okrást? Nejspíše toho moc mít nebude, ale zlodějíčci jako vy by určitě mohli mít zrovna něco hezkého po kapsách. *Vyvrátil mylnou domněnku zlodějům Magnus a v očích mu zlověstně zablesklo.* (Magnus) Mohl bych si s vámi hrát, jako s těmi zlodějíčky z nedávna. Prvně jsem jim zlámal některé kosti, poté jsem jim udělal lehké, řezné zranění a do těch nasypal sůl. To jste měli vidět jejich obličej stažený bolestí! A jak krásně křičeli! A pak... *Nechal větu vyznít do ztracena, načež se děsivé zachechtal. Jeho společník, bělovlasý, vyšší člověk se na něj na moment překvapeně podíval, než se jeho zrak zase stočil zpět na trojici.* (Christopher) Podívej... *Do Magnuse lehce strčil Christopher, šeptem mu říkaje, kam se má přesně podívat. Magnus tak udělal a proto i on mohl zahlédnout dívku, tentokrát však bez kapuce. Zamračil se při poznání o koho jde, ale nijak se do činů dívky nemotal. Vždyť si je přece může najít i později! A tak jen s Christopherem stál opodál, v ruce bok a s chechotem se díval na divadlo před ním.* Nečekal jsem, že se z té situace vyvrbí tohle.

(Zloděj 1) Si myslíš že máme něco po kapsách, když tu krademe? *po těchto slovech se oba začnou smát. Kdyby měli něco po kapsách, přeci by tu nekradli. Ovšem jejich smích netrval dlouho, protože se jim v očích objevil strach. Sami věděli, že je zde spoustu lidí, kteří rádi ubližují, ale nečekal že narazí na dva najednou. Díky tomu strachu si nevšimli Nyany za sebou. Což jí usnadnilo práci a tak dokázala jednoho složit k zemi. Bohužel pro Nyanu se jí ani jeden zlodějíček nebál a tak ten, co stal na nohou se po ní ohnal pěstí. Očividně ani její slova je nevystrašila. Záklonem vzad se vyhla jeho úderu lehce. Ohla se víc v pase, čímž položila ruce na zem a přehoupla se přes ně vzad a tak kola toho zlodějíčka, který byl v předklonu do hlavy a tak stala o dobré dva metry zpět. Samozřejmě to neustál a spadl na zem, čímž omdlel, z toho kopance. Ten co ležel na zemi, vstal a koukal na ty tři. Nevěděl co se děje a ani komu se postavit, ale sám usoudil že největší šanci má proti Nyaně.* (Nyana) Nemůžeš se divit, když umřeš. *pronesla tak, aby to slyšeli i ty dva v povzdálí. Sáhla rukou sobě na stehno a v tu chvíli se jí v ruce zablesklo něco stříbrného. Ale ani to nevyřešilo toho zlodějíčka, dokud neměl díru ve stehně. Tu mu způsobila tak, že před jeho úderem se sehnula a zabodla mu tu dýku do stehna a pak hned vyndala. Zakňučel bolestí a svalil se na zem.* (Nyana) Dnes nezemř. (Zloděj 2) Ty krávo! Za tohle tě najdeme a zabijeme tě. Avšak ještě předtím si s tebou užijeme, ty děvko! *začal na ni křičet, což neměl dělat. Lehce sklopila hlavu a její oči potemněly. Raději by tu umřela, než aby se opakovalo to co před pár měsíci. Proto k němu přišla blíže a jedním pohybem mu zabodla dýku přímo do srdce.* (Nyana) Nikomu ubližovat už nebudeš. *poví temně a pak se otočí na toho druhého zloděje v bezvědomí. Jak k němu kráčela, měla v očích zabijácký pohled. Chtěla zabít i toho druhého, aby se jí nechtěl mstít.*

*Neměl v plánu se motat do toho náhlého boje mezi tou elfkou a zloději. Raději stál opodál s úšklebkem jí sledoval. Dalo by se i říct, že ji zkoumal.* Je obratná. *Pomyslel si uznale, ale nahlas nic neříkal. Z vlastních zkušeností věděl, že je dobré si každého zařadit co nejlépe již od začátku. Kdyby se náhodou s této dívky stal jeho nepřítel, případné informace by se mu mohli hodit a mohl se tak vyhnout k tomu, že jej protivník překvapí. Vše co věděl a znal, bral ze svých zkušeností a u elfů věděl, z dávných dob, že ani ženy nejsou žádné skřehotinky, jenž je potřeba chránit. A tak si nemyslel, že tito potulný zlodějíčci budou mít proti ní šanci. Jeho společník, Christopher, byl zřejmě stejného názoru a s nečitelným výrazem hleděl na situaci před ním.* (Christopher) Nebudeme pokračovat v cestě? *Zeptal se Magnuse vcelku nezáživným hlasem, když vycítil, že se zde již nic zajímavého pro něj, nejspíše konat nebude. Magnus na něj pohlédl a na chvíli se zamyslel.* (Magnus) Však počkej chvíli, ne? Těch pár minut tady navíc tě snad nezabije. Chci vědět, zda bude ještě něco dál. *Odvětil po chvíli ticha a otočil se zpět k dívce. To už jedním pohybem zabila jednoho ze zlodějů a vydala se k druhému. Magnus zpozorněl, pečlivě pozorujíce situaci.* (Christopher) Necháme ji? *Krátce jej vyrušil jeho společník, ale ani to jej nepřinutilo odvrátit od dění zrak.* (Magnus) A měli bychom ji zastavit? Naše věc to není. *Nadhodil, ale odpovědi se již nedočkal. Byl popravdě zvědavý, zda to dívka dotáhne dokonce a ač rozhodně neholdoval tomu, zabít někoho tímto způsobem, tak se jí do toho motat nechtěl. Každý má svůj styl boje a obrany, nemůže jí to vyčítat. Když se však rozhodne zloděje v bezvědomí opravdu zabít, neudělá to na něj dobrý dojem. Při nejlepším bude vědět, že tahle ženská je mrcha, které věřit nebude a kdovíjakým respektem k ní také nebude oplývat. Avšak, stále dokáže pochopit z jakých důvodu to dělá.*

*Calore bol vedený od mala k viere Veľkej Šestke. Hlavne k Morane. Možno by to bolo inak, ak by poznal svoju matku, možno by ich naviedla na vieru k prírode, živým bytostiam a Cech ako ho dnes všetci poznajú by ani nemusel existovať. No, nie je to tak. Po nociach často miesto práce - ktorej mal v poslednom období požehnane veľa - chodieval do kostola. Nechodil na spoveď, už viac nie. Prišiel sa pozrieť na ostatné zúfalé duše, pohrať sa so zlodejmi, ktorí sa jej pokúsia okradnúť a čo bolo najlepšie - nikto z jeho rodiny ho sem nemohol prísť pohľadať. Aspoň čo sa týkalo jeho súrodencov a hoc svoju dcéru viedol k viere, zakázal jej chodiť do kostola kvôli takým ľuďom, ktorí sa tu vyskytujú. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol, sadol si do zadného radu, pozrel sa na spovednicu, možno by mohol zájsť na spoveď, aj keď... kašľať to. Toto miesto jej nútilo premýšľať nad životom, inak, než zvykol premýšľať. Nepremýšľal tu nad sexom, orgiami, nad peniazmi, skôr nad zmyslom svojho života, na to, čo je správne a čo nie - z jeho pohľadu. Dokonca tu ani raz nevytiahol cigaretu. Toto bolo skutočné miesto, kde by jej nikto nehľadal. Dokonca ani Roberto. Zahalený v čiernom, zlaté oči zavrel a počúval. Viedol vnútorný rozhovor s Morganou, modlil sa. Raz za čas mohol i on, nie? Za bezpečie svojej dcéry, jej matky, svojho brata i sestry. Bezpečie otca. Za prosperitu Cechu, za bezpečie jej členov. Bolo toho veľa za čo sa chcel modliť, ale vedel, že ich musí uchrániť jednoducho sám. Na tomto mieste ani jeho dominancia nemala miesto, jeho ego tu neexistovalo. Aspoň v istom slova zmysle.*

*Harper se schoval do kostela. V ruce svíral kradennou věc. Za toho jeho otec sedře z kůže, až se to dozví. Byl zadýchaný jak utíkal.* "Tady mě doufám nenajdou, když jo. No tak jsem v hajzlu." *pomyslel si a sedl si do stínu oltáře. Nebyl tu sám, hned si ho všiml. Nervózně se usmál.* Dobrý den. *pozdravil, jak ho učil otec a děda, než někam zmizel a už se nevrátil.*

*Premýšľal nad svojich, ignoroval svoje okolie dôkladne, máloktorý človek by sa odvážil okradnúť Caloreho a pokiaľ jej dotyčný nepoznal a okradol, častokrát skončil mŕtvy či bez ruky. Pri modlení sa obracal na všetko, na čo si spomenul, bolo to pre neho prirodzené. Modliť sa, no v svojom slova zmysle neočakávať, že sa to stane a len naďalej naberať na sile, aby to najdôležitejšie mohol obrániť on sám. Svoju rodinu, cech. Vlastne ani nič viac ochraňovať nechcel, nepotreboval. Trochu možno i Roberta s ktorým strávil nie jednu noc a dokázali sa trpieť navzájom, keď mu už vlastne svojim činom pripravil miesto k tomu, aby sa dnes mohol snažiť byť starostom v tomto mieste plných vlkodlakov, upírov, sličný, ľudí, barbarov, orkov, trpaslíkov, gnomom, ale čo si budeme, málo kto jej uznával i z rad ľudí, nie to ešte niekto iný. Desperosom skôr vládli cechy, upíri a vlkodlaci, tú trochu územia, čo vlastnil starosta si musel strážiť ako oko v hlave. Prerušil jej však hlas, cudzí, nepoznaný. Otvoril zlaté oči, rozhliadol sa, než uvidel chlapca, pravdepodobne sa tu schovával pred niekým a keď si všimol obsah jeho ruky. Nechápal ako sa sväté miesto môže stať úkrytom zlodejov, ale čo si budeme. On už zabil toľko ľudí v tomto meste, okradol ich snáď dvakrát toľko, že on bol ten posledný, čo by mal o niečom takom rozprávať. Raz za čas prišiel i za miestnym Otcom, porozprávať sa pred tým, než niekoho zavraždí.* Zdravím dieťa. *Odzdravil jej tiež, prezrel si jej. Hoc jeho ego a dominancia zostali za prahom brány do kostola, chlad v jeho očiach nikoli. Ten jej bude sprevádzať do konca jeho života.*