Trosky hradu

*Pro boha nemohl najít ten zatracený krámek s bylinkami. Po městě chodil už snad hodinu a už ho to moc nebavilo. Bylo tam hodně lidí a ty on úplně nemusel. Je pravda, že on je radši sám. A kdo by se mu divil? Vyrůstal pouze s jednou stařenou, která neměla žádný přátele ani rodinu. Teda rodinu měla v podobě Rheanyse, kterého před sedmi lety našla. Je zvláštní, že Rhey si nic takového nepamatuje. Ví jen to, že se jednou probudil u ní doma. Ani mu nepřišlo divné mu říkat babi, jak jinak jí měl taky říkat? Její jméno neznal. Během svých úvah, kde ten krám může být, se dostal až k sídlu, které bylo spíše kůlnička na dříví. Zastaví se před něčím, co byl kdysi asi hlavní vchod do sídla. Nakoukne dovnitř. Nelíbilo se mu to. Otočí se kolem své osy a všimne si stromu, čeho jiného taky. Vytáhne svou flétnu a sedne si pod strom, který mu poskytoval příjemný stín. po chvíli začne hrát. Byl rád za to, že měl klid a nikdo se ho nepokoušel zabít. On ani nedokázal držet meč, natož se s ním bránit.*

*Elgalad a Haldir šli společně městem a temnými uličkami, kde nebylo tolik lidí, kteří by si jich všimli. Každý si tu žil svým způsobem a stylem. Byli zde slyšet nějaké zvuky naříkajících lidí. Dost často sem nějací lidé táhli mladé dívky, které znásilňovali. Jeden takový případ se stal přímo u nich o uličku vedle za rohem jednoho baráku. Ani jeden neměli v úmyslu nějak jí pomoc. Měli dost práce s tím přežít sami. Hlavně Haldir byl v tomto ohledu dost zaneprázdněný. Musel dávat pozor na okolí a ke všemu tomu hlídat Elgalada, který byl schopný se zatoulat během pěti vteřin.* Přece jen bych jí pomohl... *Řekl si pro sebe. Díky skvělému sluchu jeho ochránce ho Haldir slyšel a šel směrem k epicentru zvuku. To co následně viděl ho celkem naštvalo. Kdo by mohl toto provést? Takový odporný člověk, který není ani pohledný, je tlustý, není upravený. Místo vlasů má vrabčí hnízdo možná i s vajíčky ptáčat a obtěžuje a znásilňuje celkem pohlednou holčinu. Haldir ho nemohl zastavit. Jediné co mu v tuto chvíli zbývalo bylo následovat Ela aby se mu neztratil a nic se mu nestalo..* Pusť jí, nebo tě to bude mrzet. *Zvolal hlasitě Elgalad na odporného muže, který obtěžoval mladou dívku. Haldir byl tímto jeho chováním zaražený a nebyl s ním za jedno. Byl zásadně proti tomu. Musel taky jeho hlídat, člověk by se mu nedivil. Div se mu jeho nervy ještě nevypověděli službu. Muž se otočil a provokativně svým jazykem oblízl tvář nevinné holky, která nevypadala úplně šťastně. Elgalad ho varoval, a tak se proti němu rozeběhl. Muž se nad tím jen pousmál a zavěsil mladou dívku kusem látky za nějakou tyč, aby mu náhodou nechtěla utéct. Přes jeho mohutné tělo měl celkem hbité ruce a neměl problém v rychlosti jí obvázat obě ruce kusem látky aby jí mohl zavěsit. Následně se rozeběhl proti Elovi. Měl skrytou zbraň za opaskem pod kápí, pro kterou si sáhl. Elgalad si toho nevšiml, ale Haldir naneštěstí jo. Rozeběhl se v zákrytu Ela a když byl těsně za ním, tak vyskočil a změnil se do vlkodlačí podoby. V ní byl ještě o něco více rychlejší a mnohem mohutnější, že muž neměl šanci. Než stihl vytasit zbraň, kterou byla samozřejmě větší kudla, tak mu Haldir ve své podobě obrovského vlka oddělil hlavu od zbytku jeho těla. Krev stříkala všude kolem něho a jeho hlavu odplivl poblíž dívky, která byla zavěšená na kusu látky. Přeměnil se opět do podoby člověka a jedním prstem, který změnil na dráp, tu látku přeřízl a chytil jí aby jí mohl sesadit na zem. Dívka jen utíkala od nich pryč. Nejspíš to bylo na ní moc. Haldir se vrátil k Elovi, zatáhl ho za límec a táhl ho z města pryč na jedno opuštěné místo. Byli to trosky hradu. Haldir slyšel jednu melodii, která vycházela z jednoho hudebního nástroje. Nedokázal určit z jakého. Hudebně založený nebyl. Zůstali kousek od něj stát u dalšího stromu. Haldir byl v ve své podobě člověka, který vypadal přesně jako na avataru (na profilu). Elgalad byl zahalený v látce, která skrývala jeho skutečnou identitu. Tato látka měla kapuci, která skrývala i jeho nádherné bílé vlasy.*

*Když hrál, přestal vnímat své okolí. V tu chvíli existoval jen on a jeho flétna, kterou mu vyřezal jeho otec. Flétna nebyla ani malá ani velká, prostě tak akorát. Je vyrobená z bambusu, který byl nabarvený na tmavě hnědou barvu. Na jednotlivých částech byly vyryté noty. Aby toho nebylo málo, byly vyzdobené zlatou barvou. To mělo hezky kontrast s tmavým dřevem. Učil se na ni hrát poměrně dlouhou dobu, ale nevadilo mu to. Bavilo ho to. Byl to pro něj jistý způsob relaxace a uklidnění pro jeho mysl. V hlavě se mu honilo jako obvykle až moc myšlenek. Nato, že mu je pouhých sedmnáct, se mnohdy choval jako kdyby mu bylo více. Proč tomu tak je je záhadou. Nikdo to neví, dokonce ani on sám. Mnohdy si připadá ztracený sám v sobě. Může za to snad to, že nikdy neměl žádné kamarády? Že byl celý život jen se stařenou a nepamatuje si své dětství, než se stala ta osudová chyba? Může to být tak či tak. Ani si nevšiml, že se někdo objevil v jeho blízkosti, nevnímal je. Do rytmu jemné melodie, kterou hrál, si mírně podupával nohou s kopýtkem. Vypadal jako každý jiný satyr. Dvě nohy s kopyty, na hlavě dva růžky, rozčepýřené vlasy do všech světových stran a nestran. Z dálky by jste ani nepoznali, že má špičaté a protáhle uši. To na něm bylo to zvláštní. Je to snad kříženec elfa a satyra? Na jeho šedavé kůži, se objevovalo i pár bílých teček. Na čele měl pro změnu srpek měsíce, jak jinak než v bílé barvě. Je na něm zvláštní ještě jedna věc... Jeho oči. jsou bílé a zorničku mají šedivou. Jeho tělo si pomalu začalo uvědomovat přítomnost někoho dalšího. Podívá se jejich směrem a vytřeští oči. Jeden z mužů byl pokrytý krví. Možná, že by si Rheanys dovolil i vyděšené mečení (nebo to co dělá muflon), ale nato se až moc bál.*

*Během toho co sledovali podivína si Haldir všiml, že je celý od krve. Od nějakého ošklivého úchylného muže, který byl k tomu ještě odporný. Neměl se teď jak očistit, krev šla dolů hůře než jiné nečistoty. Tato krev naneštěstí byla ještě celkem čerstvá. Haldir se oblizoval od krve. Ruce, které měl zakrvácené si začal lízat. Nebylo to něco, co by bylo neobvyklé, hlavně u vlkodlaků. To ovšem ten satyr nemohl vědět. Oba dva si všimli, že se na ně satyr dívá a oba dva věděli, že jde o satyra. Už jen kvůli těm rohům.* Myslíš si, že je z Meriwellu? *Optal se ho zvědavým tónem Elgalad. Mohlo by to být zajímavé střetnutí. Šance tam nebyla velká, ale přesto tam nějaká byla.* Šance tam je, můžeme se zkusit jít zeptat. *Musel vypadat celkem komicky, když se přestal lízat aby mohl odpovědět Elovi. Svými slovy dal najevo, že není proti. Přece jenom je to satyr a s těmi je více méně v pohodě. Více jak s temnými elfy. To rozhodně. Oba dva šli směrem ke klučinovy, který nevypadal zase tak neobvykle. Je pravda, že takový obličej nemají všichni satyři, ale pár se jich v Meriwellu stejně najde. Když se k němu přiblížily, tak zastavily, haldir udělal ještě jeden krok dopředu aby byl k němu blíž než Elgalad. Haldir byl od něj vzdálen přibližně 2-3 metry.* Jak se jmenuješ a odkud jsi? *Jeho způsob vystupování a vyjadřování, to jakým tónem mluvil mohl nabýt trošku namyšleneckého dojmu. I ty otázky zněli jako kdyby satyr byl někde na výslechu a to byli první slova, která od něj slyšel. Zároveň jeho zakrvácené tělo mohlo trošku vzbuzovat strach. No, byl to vlkodlak, který chránil člena své rodiny. Elgalad byl stále v plášti, který měl na sobě. Nesundal si ani kapuci, ale svůj pohled směřoval směrem ke klučinovi.*

*Rheanys je nechápavě sledoval. To město, Meriwell (jestli jsem správně pochopila), sic znal, ale nikdy v měn nebyl. To, jak si pro něj neznámý muž olizoval krev z prstů radši nevnímal. Z krve se mu nedělalo zrovna dvakrát nejlépe a on by nerad ohodil něco v jeho blízkosti. Vzadu na krku se mu naježili vlasy. Všechny jeho svaly v těle se mu napnuly, když se k němu přiblížili. Byl připravený kdykoliv utéct. Sice nebyl jeden z nejlepších běžců, ale v lese dokázal mezi stromy celkem slušně kličkovat. Strachem a nervozitou mu jeho flétna vypadla z rukou. S pohledem přilepeným na ty dva neznáme muže ji pomalu sebere ze země. Bylo to vlastně úplně poprvé, co se takhle sám setkal s někým cizím. Vždy s ním byla stařena, ale ta tady tentokrát nebyla. Pokusí se trochu vzmužit, i když k tomu měl hodně daleko.* ,,Jsem Rheanys Moraxos." *odpoví mu krapet roztřeseným hlasem. Nejradši by se zeptal, kdo to jsou oni, ale bál se, že by ho mohli zabít, takže radši mlčel.*

*Jediné na co se klučina zmohl bylo upustit a zvednou svou flétnu a vyslovit své jméno. Kdyby chtěl utéct, tak by se nedokázal vzdálit od nich díky tomu, že Haldir je vlkodlak. Měl by ho chyceného během chvíle. Navíc to byl skvělý stopař a lovec. Tak jako každý vlkodlak.* Čekám na odpověď, odkud jsi? *Stačila pouze jedna jednoduchá věta aby byl Haldir spokojený. Pak by se ptal na další otázky, ale to není podstatné.* Tady to nemá cenu, radši pojď než tenhle beran udělá nějakou scénu. *Odhadoval to podle toho jaký má hory. Sice tušil, že by scénu asi neudělal, ale řekl to na provokaci.*

,,Já opravdu nevím, odkud jsem." *ohradí se, i když to už jednou nejspíše říkal. Nejspíše mu to pro něj neznámý muž nevěřil. Nad zmínkou toho, že je to beran, se zamračí. Byl na to háklivý. Je to snad beran s kudrlinkami? Chtěl mu začít oponovat s tím, že na berana rozhodně nevypadá, ale místo toho ztuhne a podívá se někam za ně. Stál tam vysoký muž. Na první pohled bylo znát, že se jedná o elfa. Měl špičaté uši a takový ten klasický namyšlený pohled, že opovrhuje každým, kdo není světlým elfem. Své špičaté uši měl stažené k hlavě, takže mohl připomínat naštvaného dobrmana, v růžovém svetříku. V ruce pevně svíral dlouhá a elegantně zdobený luk. Byla to taky jedna z mála věcí, které vlastnil. V botách a různě pod oblečením měl poschovávané kratší i delší dýky, kdyby náhodou došlo k tomu nejhoršímu a on nemohl použít svůj luk.* ,,Ale ne..." *zamumlá si pro sebe zděšeně Rheanys. Možná, že pro něj vypadal děsivě. Jenom přeci, kdo by jen tak měl na krku, možná po celém těle, různé ornamenty?* ,,Ty parchante s rohama..." *zavčí dotyčný naštvaně směrem k Rheanysovi a rázným krokem se k němu vydá. Přítomnost dalších osob si moc dobře uvědomoval, ale pro něj teď byl hlavním terčem onen satýrek.*

*Oboum přišlo divné, že neví odkud beran je. Vypadá to, že se nad jejich poznámkou zamračil, nelíbilo se mu, že o něm říkal beran. To je skvělá informace když ho bude chtít pořádně naštvat. Ta chvíle je shodou okolností právě teď.* Hloupý beran, ani neví odkud je. *Z jeho hlasu bylo znát, že na něj mluvil trošku povýšeneckým způsobem a tónem. Beran se pak podíval někam za ně, kde byl další světlý elf, který nemohl mít klasický pohled, kterým by opovrhoval všemi, kdo nejsou světlými elfy což je blbost, protože normální světlý elf neopovrhuje satyry a vlkodlaky. Alespoň ne těmi, co ho chrání. Když si pak cokoliv zamumlá, tak to přinutí Ela otočit se směrem, kam se on dívá. Haldir se tím směrem už chvíli díval, díky jeho sluchu o něm věděl dřív než Elgalad. Když se rozeběhl proti nim, tam Haldir z počátku nevěděl o co mu jde, takže stáhl Ela za sebe a uhnul z cesty. Mohl si všimnou, že světlý elf šel po satyrovi, takže je nechal být, jen si počká jak to dopadne. Z atmosféry jde ale cítit napětí, které nejspíše vyústí v boj.*