Temný hvozd

*Dneska byl krásný sluneční den, kdy se Elgalad vzbudil v pelechu svého ochránce jménem Haldir. Byl ve své vlkodlačí podobě když se oba dva ráno vzbudily. Oba se protáhli a šli něco společně najít nějaké jídlo, které by mohli mít ke snídani. Nakonec našli nějaké bobule a nějaké ovoce. Pár si toho natrhali a snědli na posezení. Elgalad se v přítomnosti své ochránce cítil jak doma když opomeneme to prostředí, ve kterém byl. Jakmile spolu dojedli, tak šli po jedné pěšince, která vedla do temného hvozdu. Pro ně to ovšem byla neznáma cesta a netušili kam je zavede. Šli klasickým ladným krokem. Haldir byl ve své lidské podobě a Elgalad na sobě měl šedý plášť, který ho zakrývat a měl i kapuci, kterou měl na hlavě. Po nějaké chvíli dorazili do temného hvozdu před, kterým se zastavili a chvíli se na něj dívali. Mezi nimi nastalo jakési ticho, které neznačilo nic dobrého. Z toho temného hvozdu vycházela jakási negativní energie díky, které jim po těle přeběhla husí kůže.*

*Temný elf zablúdil do hlubín Temného hvozdu. Šiel tam, kam jej viedli nohy, kde si myslel, že niečo objaví... šiel tam, kam jej viedol tichý šepot. Navyše bol úplne sám, nikto s ním nebol, dokonca nebol ani ozbrojený, jediné, čo bolo pre neho výhodou bola tá čiernota, tie tiene, ktoré zahaľovali toto miesto, miesto, kde sa mohol prirodzene ukryť a hoc z tohto miesta vyžarovala energia, na ktorú nebol zvyknutý... bola divná, pradávna a i na temného elfa temná. Bola negatívna a on sám z nej mal husinu, nepríjemná a nelákala jej, aspoň nie teraz jeho, ako ten jeho tichý a nepatrný šepot v jeho hlave. Prechádzal po chodníku, v tieni, ukrytý, no stále to nebolo nič, čo by si zmysli vlkodlaka nevšimli, tak, ako jeho jasné karmínové oči si všimli dve bytosti, ktoré stali neďaleko od seba. I Reili, mladý temný elf bol zahalený v plášti, čiernom, aby viac splýval v tieňoch kraja temného hvozdu. Bytosti skúmal, sledoval, nepatrný šepot mu šepkal, aby sa otočil a šiel ďalej, no Reili mal stále svoju hlavu, kto vie, možno mal tentokrát šepot počúvnuť, no ani sa nehol a sledoval dvoch cudzincov, ktorí v tichosti sledovali okraj temného hvozdu, kde sa ukrýval.*

*Společně s Haldirem stáli na pokraji lesa, chvilku trvalo, než se oba dva rozhodli udělat krok vpřed a vstoupit do lesa. Haldir teda byl připravený, ten byl připravený na všemožná nebezpečí a jeho strach nebyl natolik velký aby ho toto místo nějakým způsobem vyděsilo m přeci jen zažil už horší. Ten, kdo musel nabrat odvahu byl Elgalad, pro kterého tohle byla nejstrašidelnější věc, která pro něj byla. Teda kromě toho, že málem umřel v rukou orků, které od té doby nesnáší. Po tom co vykročili společně do lesa se snažili chodit co nejvíce potichu. Věděl, že to tady určitě nebude bezpečné jak by to mělo být. El držel své špičaté uši na špičkách. Pokaždé do šlápl na klacík, který se pod jeho malou váhou rozlomil se lekl a prudce se otočil. Samozřejmě jeho hlavu zakrývala kapuce od pláště, který měl na sobě. Bylo opravdu těžké pro někoho poznat, že jde o elfa. Přece jenom, kdo neví, že v tomto plášti chodí elf a s ním je muž po jeho pravici jménem Haldir, tak nemůže vědět, že se jedná o světlého elfa. Samozřejmě do té doby než se sám odkryje. Po nějaké chvíli v temném hvozdu, kde byli mohutné stromy celkem blízko sebe, došli k místu, kde byl jeden mohutnější strom, který kolem sebe neměl jiné stromy. Pronikalo na tom místě i o něco více světla než na jiných místech v daném temném hvozdu díky menšímu množství listí nad nimi. No, stále to nebylo něco čemu by se dalo říkat světlo.*

*Reili sledoval dvojicu cudzincov, ktorí vošli do temnoho hvozdu. Ponorili sa do temnoty v ktorej on sa cítil bezpečne aj napriek hlasom šepkajúcich v jeho hlave, tak ako napriek negatívnej energie, ktorá jej mrazila do štipku kostí. Bol tu sám, zatiaľ čo oni tu boli spolu. Dvaja. Vcelku im závidel ten pocit, že sa môžu jeden o druhého oprieť... musel pokrútiť hlavou a toho pocitu, tej myšlienky sa zbaviť. On predsa tiež nebol sám, mal hlasy! Hlasy, ktoré sa mu neustále čoraz viac a častejšie ozývali v hlave, aj keď stále len šepkali, potichu a nečujne, že niekedy vôbec nerozumel, čo mu chcú povedať. Tak ako jeden z cudzincov, i on mal na sebe plášť, ktorý jej zahaľoval a celú dobu využíval i svoju neviditeľnosť, ktorá v tomto prostredí bola viac než dobrá, no stále nie dostačujúca. Sledoval ich, pričom sledoval i to, ako sa mení ich okolie. Bolo temnejšie a stromy naberali na hrúbke, ich cesta sa však skončila neďaleko mohutného stromu, okolo ktorého rástla dlho len tráva, než začali rásť stromy, ako by toto bol stred lesa, hoc si nemyslel, že by jeho stred bol tak blízko, chcel sa k nim priblížiť trochu bližšie, zakopol však o zvyšný koreň stromu a spadol tvárou na zem. Samozrejme, že to bolo samo o sebe hlasné až až, aby na seba upozornil, ale aj jeho neviditeľnosť potrebovala okamžitú reklamáciu. Spadol asi tak dva metre od nich, takže nebola šanca, aby si jej nevšimli.*

*Elgalad byl ohromený mohutným stromem, který měl před sebou, tak, že polevil v obraně a přestal dávat pozor na okolí, kde by se mohl skrývat potencionální nepřítel. Světlého elfa tu není vidět každý den a taky odměna za jeho tělo je taktéž vysoká. Spousta lidí by chtěla vědět co je příčinou jejich dlouhověkosti a chtěli by ji mít pro sebe. Haldir se i přes mensit uchvácení soustředil na bezpečnost Elgalada, a proto také musel mít všechny smysli aktivované na nejvyšší úrovni. Zvlášť na místě jako je tento. Mohl by se i přeměnit do vlkodlaka, kde by měl jistě značkou výhodu co se týče smyslů a fyzické zdatnosti, ale také by jistě přitahoval ještě více pozornosti, které nebylo v daný moment třeba. Když byli krátce u mohutného stromu, tak uslyšeli nějaký zvuk padajícího objektu na zem. Ten objekt byl nejspíš nějaký člověk, který byl zahalený v plášti. Elgalad po několika setkání s Auriel chtěl dát možnost projevit své pravé já dalšímu člověku. Když udělal krok k němu, tak ho Haldir rukou zastavil.* Počkej, jdu to radši zkontrolovat já. *Haldir byl připravený, že by to mohla být i nějaká návnada, za svá léta a své zkušenosti by se ani nedivil. Ještě tento Temný hvozd tomu moc nepřidává na pocitu bezpečí. Šel směrem k oné bytosti, zastavil se před ním.* Řekni kdo jsi? *Ani mu nepodal pomocnou ruku, hned se začal vyptávat. Nebyl hold moc důvěřivý. Elgalad se mezitím na něj koukal svýma modrýma očima. Teď mohl Temný elf vidět část jeho vlasů a jeho modré oči.*

*Reili vedel len jednu vec, a to, že bol odhalený? Pýtate sa čo k tomu viedlo? Možno to bola ono zakopnutie, ktoré spôsobilo jeho pád, kedy sa rozplácol na zemi ako žaba na ktorú šliapol kôň, ak tu vôbec nejakého chovali alebo jeho pokazená neviditeľnosť a možno za to mohlo oboje, že práve nad ním stál teraz jeden z tých cidzincov, ktorý bol našťastie tak milý a nezabil jej hneď, čo Reiliho maskovanie podalo výpoveď. Pri jeho otázke zdvihol hlavu zo zebe, ktorou mal doteraz k tvárou do trávy, či hliny. Najskor sa pozrel na toho, čo bol k nemu najbližšie, potom sa pozrel na... mohol to byť chlapec v jeho veku. Pozrel sa svojimi karmínovými očami do tých jeho modrých, všimol si i jeho svetlých vlasov, než svoju pozornosť znovu venoval k mužovi u neho. Zodvihol ešte viac k nemu tvár, obaja tak mohli vidieť to, že to bol Temný elf, mladý, pekný temný elf, ktorému sa z nosa spustila krv.* Reili a ty si kto? *Natočil hlavu a očakával odpoveď na svoju otázku. Možno kvôli tomu pádu vytratil trochu rozumu, než vlastnil doteraz. Každopádne sa konečne potom rozhodol postaviť na nohy, tak sa na ne vyštveral ako horolezec. Potiahol nosom a do rukáva si utrel zvyšok tečúcej krvi z nosa.*

*Jak na něj Haldir promluvil, tak se osoba podívala ze země na něho a pak na Elgalada. Ani jeden nedokázal určit kdo to je, maximálně, že to není žádný strom či kláda, ale nějaká živá bytost. Dokonce to nebyl ani žádný tvor, pokud se teda temní elfové nepočítají mezi tvory kam se svojí inteligencí perfektně zapadají. Jakmile zdvihl tvář o něco více, tak oba dva uviděli, že se jedná o temného elfa. Haldir neváhal a chytl ho za vlasy přes kapuci od pláště (pokud měl), za které ho násilně zvedl. Vypadal celkem rozzuřeně, nezapomněl jim to co se stalo během cesty, to jak je napadli temní elfové, kteří je chtěli zavraždit.* Přestaň! *Zvolal Elgalad hned po tom co ho zvedl za vlasy. Haldir byl totiž dost silný na to aby dokázal i násilně zvednou jeho lehkou dětskou váhu.* Je to temný elf...? *Vypadal zaseknutě. Jako kdyby to nečekal. No, taky že ne. Nečekal, že tady v temném hvozdu najde nějakého temného elfa. Bylo to ovšem logické, dokáží se maskovat daleko lépe než světlý elfové, takže jsou pro ně temné místa prakticky domovem, teritoriem. Elgalad se zároveň se svými slovy namířil svůj krok směrem k temnému elfu, který jim sdělil i své jméno. Reili, zajímavé jméno pro temného elfa.* Jasně že je to temný elf, náš nepřítel!! *Neuklidňoval se ani když se El blížil. Haldir ho zatáhl za vlasy a odmrštil ho od Ela dál.* Co to děláš? *Zvolal, chtěl si s ním popovídat a ne aby ho Haldir odmrštil o pár čísel dál.* Nejsme v Meriwellu aby jsi zbil a zabil každého temného elfa. Už na něj nesahej!! *Trošku mu pohrozil. Možná to nebyl Elgalad, který to byl při příchodu do Desperosu, ale jiný. Možná se něco naučil od Auriel. Haldirovi se ovšem chování Elgalada nelíbilo, ale poslechl ho. Elgalad šel směrem k Reilimu stále s kapucí. Jak k němu přišel, tak si k němu klekl a podíval se mu do očí.* Ty jsi temný Elf Reili, že? Omlouvám se ti za svého společníka, nemá v lásce temné elfy. *On taky ne a dost se držel zpět. Snažil se dát na slova Auriel. Měl by si taktéž utvořit společníky tak jako Auriel a kde je lepší začít než u starých známých, že? Největších nepřátel světlých elfů.* Ty se nebojíš tohoto temného lesa? *Optal se, snažil se na něj mluvit i milým hlasem. Jednu dlaň si taktéž schoval do rukávu a tím mu pak za pomocí koordinace ruky a prstů utřel krev, která mu tekla z nosu.*

*Reili nerozumel, čo im urobil, že si toto zaslúžil. Že jej neznámy muž chytil za vlasy i cez kapucňu na hlave. Mal ich dlhé, takže boli obstojné... svoje ruky však omotal okolo ruky čo jej držala vo vzduchu, aby si uľavil od bolesti z visenia. Pozrel sa na jeho tvár karmínovými očami.* "Vidíš, vidíš, ty ako nenávidíš svetlých elfov, tak väčšina nenávidí temných elfov - teba. *Jeden z hlasov, ktorý bol hlasnejší než akýkoľvek iný mu prehovoril do hlavy, no ignoroval jej, ešte mal silu ich ignorovať, tak ako ignoroval svetlého elfa, ktorý sa snažil zastaviť svojho spoločníka, aspoň do tej skutočnosti, než si všimol taktiež, že je to svetlý elf. Reili ako by v tej dobe prišiel k rozumu a prestal s tou hrou na hlupáka, ktorým bol, ale nebol zas tak veľkým.* Temný elf, nepriateľ. *Uculil sa trochu od ucha k uchu. Vzťahy predsa len boli všade rovnaké a rasizmus k rasám sa tiež nezmenil, aj cez to, že Reili ich videl prvýkrát, bol ich nepriateľ a mohol za ich bolesti, tak ako za Reiliho bolesti mohol naopak svetlý elf, ktorý bol s mužom, čo jej držal. Následne však nasledoval marný pokus temnéh elfa o to, naučiť sa lietať, ale ani lietať nevedel a tak o pár metrov dopadol na zem. Bol to silný hod, udrel si pri tom i pekne hlavu a tak si okolo nej omotal ruky a sykol hlasno bolesťou. Začal zvažovať, že utečie, stratí sa v lese, v temnote a bude všetko v poriadku. Nakoniec ich predsa len nemal vôbec sledovať.* "Malý naivný temný elf, škoda len, že ťa nezabil. *Všimol si obrys postavy, ktorá k nemu prišla. Bol to ten svetlý elf, ktorý k nemu kvákal, a ospravedlňoval sa za svojho spoločníka. Cez to však Reili nebol hlúpy až natoľko, aby nevidel to, ako sa i on drží späť voči nemu. Ak by tu boli sami... asi by sa na neho i vrhol, ale sami tu neboli a svetlý elf mal na svojej strane ešte inú spoločnosť.* Prečo by som sa bál miesta, kde sa môžem skryť? *Jeho ruku odmietol, nenechal si utrieť svoju krv od svetlého elfa, ktorý si k nemu kľakol, radšej sa posadil sa a postavil čo najrýchlejšie a odstúpil od oboch zopár metrov. Nehodlal stať v ich blízkosti. Kapucňa mu pritom padla z hlavy, a odhalila tak skutočne svoju sivšiu pokožku po ktorej mu tiekla krv z nosa, karmínovo krvavé oči, ktoré ich sledovali.* "Svetlý elf, toho chceš zabiť, že? Aká škoda, že má so sebou psa." *Reili hlas v hlave ignoroval. Bol to len jeden hlasný neposlušný hlas, ktorý sa mu v hlave i smial, zatiaľ, čo ostatné doteraz len nezrozumiteľne šepkali.*

*Přesto, že to bylo těžké se Elgalad držel zkrátka a snažil se být milý. Přece jenom se mu bude hodit mít temného elfa na své straně a kdo ví? Třeba se spolu i nakonec sblíží. To je hodně času a bude mu muset dokázat, že temný elf je opravdu hoden jeho respektu. Jeho slova nějak nechápal. Přišlo mu, jako kdyby měl vymytý mozek. Jako kdyby někdo z něho udělal robota. Na to ovšem už nějak nereagoval, protože s ním Haldir hodil dál od Elgalada, který stejně k němu přišel. Viděl jak se drží za hlavu. Nejspíš ho bolel pád, který způsobil neúspěšný pokus o létání. Je celkem smutné, že Haldir nepozná ptáky od temných elfů. Nemohl ho omluvit ani plášť, který reili měl na sobě, protože nebyla možnost aby měl pod pláštěm křídla veliká na to aby mohl s nimi létat. Ke všemu tomu ještě neviděl temného elfa s křídly, ale představa to byla zajímavá.* Toto místo působí temně. Jsou i jiná místa, kde se dá schovat. *Narážel tím na temnou atmosféru temného hvozdu, kterému se Temný neříká pro nic za nic. Jeho pomoct odmítnul, odmítl přijmout Elgalada a jeho snahu mu utřít krev na hlavě. Odstoupil si od nich dále což se dalo očekávat k hrubému chování jeho společníka Haldira.* Mě se bát nemusíš. Nejsem v Meriwellu, kde proti sobě vedou temní elfové a světlý elfové válku. *svými pažemi si sundal i svojí kapuci od pláště, který měl na sobě. Mohl tak vidět, že se snaží být přátelský. Snaží se vytvořit si spojenectví mezi nimi i když mu to dělá problém. Stále mu přebíhají myšlenky a vzpomínky na okamžik kdy je napadli temní elfové. Možná se s ním nedokáže spojit. Nějak spřátelit, získat spojence. Přece jenom bylo vidět, že on je taktéž velmi opatrný vůči němu. Vlastně vůči oboum. Je to pochopitelné vzhledem k společné minulosti obou ras.*

*Reili bol vyplašený, nič im neurobil a cez to sa učil lietať cez jeho vôľu a chcením tohto poznatku dosiahnuť. Sám už dávno zistil, že temný elfovia lietať nemôžu. Nič tú skutočnosť ani nezmení. Bolo to nemožné, vedel to a tým to zhaslo. Temnému elfovi - Reilimu toto miesto vyhovovalo, aj cez to, že bolo temné, viac než by zniesol i obyčajný temný elf. No nebol tu aj tak, pretože by chcel, ale preto, lebo jej sem poslal Roberto. Prečo...? To už zabudol. Asi jej poslal len von sa vyvenčiť, keďže poslednou dobou nie a nie odísť. Tak jej musel vyhodiť pred dvere a do večera sa nevracaj... alebo do rána, to bolo už tiež jedno.* To sú, ale mňa zaujalo práveže toto miesto. *Bolo až moc temné, chcel vedieť prečo. Lákalo jej to sem...* Vraz mu jednu tiež. Nedaj sa. *V jeho hlave sa ozval Hylos, ktorý narážal na to, aby vrazil onomu mužovi za to, že jej učil lietať bez jeho súhlasu.* Nemôžem mu vraziť, budem sa musieť učiť lietať znovu a to je nemožné. *Odpovedal mu. Predsa len, Hyos už bol jeho súčasťou nejaký ten piatok a Reilimu neprišlo divné odpovedať nahlas niekomu, koho počuje len on, u seba v hlave.* Aj tu proti sebe bojujú temní a svetlí. Takže je jedno, kde sme, všade je to rovnaké. *Zodvihol ramená. Počul o tom, aj keď to tu nebolo tak priamé, aj tu bojovali o to, kto so sličných bude mať posledné slovo za bariérou a tak to bolo všade. Nikde sa to nezmení... a Reili nemal momentálny záujem na tom niečo meniť, nie, že by to bolo v jeho silách... ale aj keby nebolo, nič také sa nestane, pokiaľ sa ho to teraz netýkalo, tak sa držal od toho čo najďalej. Reili si všimol, že sa snažil nevyzerať nepriateľsky, aspoň ten svetlý, ten týpek za ním... najradšej by ho vykuchal.* Čo ty pohľadávaš na tomto zabudnutom temnom mieste? *Spýtal sa i on, keď musel na tu istú otázku odpovedať i on. Držal si rozostup, keď týpek za svetlým urobil dva kroky v pred, Reili urobil štyri dozadu a udržoval si tak rozostup medzi nimi a dokonca jej i predlžoval. Nebol ozbrojený, nebol nič a momentálne by mu určite ani neutiekol.* Blbá neviditeľnosť, nedá sa niekde vymeniť za lepšiu? *Uvažoval.*

*Elgalad mu nic neudělal, jen jeho ochránce byl jaksi zbrklý, malinko, a uhodil Reiliho už jen kvůli tomu, že to byl temný elf. Temný netemný, není to jedno? Tato otázka mu teď proletěla hlavou jako jaderná raketa. Nad jeho slovy se moc nezastavil. Vyslechl si je, ano, ale už na ně nereagoval i přes to, že si je pamatoval. Nebylo na ně co odpovědět. Pak se ovšem zarazil nad jeho dalšími slovy. vrazit? Proč by chtěl vrazit světlému elfovi? Možná kvůli tomu, že nemá rád světlé elfy? Pokud s nimi má špatné zážitky, stejně jako on s temnými elfy, kteří mu zavraždili snad celou jeho výpravnou skupinu. O co víc ho zarazilo byl obsah jeho slov. Proč tohle říkal? Elgalad neříkal nic na co by mohl Reili odpovědět těmito slovy. Jeho výraz nebyl překvapeného dojmu čehož si mohl Reili všimnout. Další slova už alespoň troško chápal. Boje mezi temnými a světlými elfy. Nebylo to něco, co by bylo vzácné. Vlastně to bylo celkem časté. Víc než dost. Kdo by taky nebojoval kdyby proti němu stál jedinec, který je jeho přirozený nepřítel. I přesto nejspíš byli někde ve světě jedinci, kteří dokázali společně žít bez ohledu na podskupinu rasy.* Já s tebou nechci bojovat, jen můj společník je trošku horkokrevný, ale kdybych mu v tom nezabránil, tak by jsi už nejspíš neměl ani ruce. Já jsem teď jediný kdo stojí mezi tebou a nim. Neboj se. *Všiml si i toho, že Reili udělá i pár kroků vzad, když se Haldir přiblíží. Elgalad se na něho podíval vražedným dojmem.* Nechoď blíž! *Trošku mu pohrozil. Ne že by ho dokázal porazit, kdyby přišlo tvrdé na tvrdé, ale spíše šlo o zachování vztahů. Snažil se Elgalad i přežít. K tomu by se mu mohl i hodit jeden temný elf. Možná by šlo o zajímavý vztah pokud by to mezi nimi klaplo a jeden druhému by věřil.* Jen jsem se sem přišel projít. Nenapadlo by mě ale, že tu potkám někoho jako je temný elf. Že vůbec potkám nějakého temného elfa v Desperosu. *Nemusel se bát. Elgalad přišel opět o něco blíže a nastavil mu ruku na podání. Nečekal, až mu jí podá Reili. Neočekával, že by mu jí vůbec podal a i podle etikety, ruku má podávat společensky významnější což v tuto chvíli byl Elgalad. Snad mu necouvne dozadu.*

"Učil ťa lietať, mal by si mu za to vraziť." *Nabádal ho Hylos, aj cez to, že mu bolo určite jasné, že by tentokrát Reili skončil ešte horšie, než len s marním zisťovaním toho, či vedia temní elfovia lietať alebo nie. Reili pokrútil hlavou, nebude riskovať predom prehraný boj v ktorom mohol stratiť veľa vecí. Ruku, či dokonca obe, stať sa kriplákom, aj keď by sa to isto tým dvom v jeho hlave páčilo.* Ešte skončím horšie, než s učením sa lietať. Nie. *Naďalej sa bavil sám so sebou - s hlasom v jeho hlave.* Neviem, či chcem veriť v to, že ho udržíš. *Predsa len, onen jeho spoločník bol väčší než on. Nemohol v tomto meste veriť nikomu, aspoň nie zo začiatku, a hlavne nie svetlému elfovi aj cez to, že tvrdil, že s Reilim nechcel bojovať. Nemohol tomu jednoducho veriť, aspoň nie, potom čo sa stalo.
Ustúpil bokom, keď sa priblížil spoločník, nehodlal sa s nim kamarátiť, ublížil mu bez toho, aby ho poznal, bez toho, aby mal čokoľvek spoločné s tým, čo sa mu v minulosti stalo. Aj keď on sám mal tonu predsudkov, už len voči svetlému elfovi, ktorý sa k nemu snažil nájsť cestu, ale Reili mal svoje spomienky, ktoré sa mu nahrnuli do hlavy. Jeho dedina otročila pre svetlých elfov, žili podľa ich pravidiel... podľa ich pravidiel zabil svoju rodinu. Jeho pohľad sa na chvíľu zmenil, akoby bojoval sám so sebou, vo svojom duchu.* Temných elfov je v desperose mnoho. *Povedal mu. On sám ich videl, svetlých i tmavých, dokonca i satyrov.* Videl som ich mnoho, tak ako som videl i mnoho svetlých ellfov. *Niektorí pracovali pre Astoria spoločne. Obdivoval ich a počúval ich príbehy. Pozrel sa na jeho ruku, ktorú k nemu natiahol. Mal si ňou potriasť, zbaviť sa predsudkov voči nim?* "Prečo podávaš ruku tým, čo nenávidíš?" *Ozval sa spiaci hlas v jeho hlave. Illas.* Ale keď sa snaží Illas. *Odvetil hlasu a snažil sa mu teda i on podať ruku. Musel i om odhodiť také veci. Predsudky, on nemohol za to, čo sa mu stalo, nie? Podali si teda obaja ruku, hoc Reili ju držal len na chvíľu a potom ju dal preč a odstúpil znovu bokom, hodlal si od nich držať vzdialenoť. Hoc so svetlým elfom uzatvoril práve prímerie, bližšie sa k nemu nepriblíži už za nič na svete.*

*Reili je podivín, který si mluvil polovinu času pro sebe. Elgalad věděl, že na světě je dost podivínů, ale osobně viděl prvního. Nevěděl, že je to s nimi tak špatné.* Na co odpovídáš? *Optal se ho zvědavě. Musel nějak zjistit, že v hlavě má hlasy. Sám to moc neodvodí a jediný zaručený způsob jak to zjistit je buď, že mu to Reili řekne sám a nebo, že by měl nějakou schopnost, která mu umožňovala nahlédnout do mysli ostatních.* Udržím, je jako člen rodiny, respektujeme se navzájem. *Tyhle slova by mu neměli dělat problém, alespoň podle Ela. Nevěděl, že jeho rodina je mrtvá, že Reili je teď jedináček.* Já se raději společnosti vyhýbám. Spousta lidí by chtěla obchodovat s hlavou mladého bílého elfa. *Podle Reiliho jich tu bylo sice dost, ale určitě jich nebylo dostatek. celkově elfů bylo v Desperosu méně než ostatních ras. Následně Reili jeho ruku přijal a podal mu taktéž ruku. Normálně by řekl těší mě, ale nechtěl lhát, takže se na tyto slova vykašlal. Normálně je z mysli vyhodil ven a jen chvilku přemýšlel jak by navázal na konverzaci. Nenapadlo ho nic, a proto se na to vykašlal. Následně ho napadla jedna otázka.* Kdo je to Illas? *Bylo mu jasné, že to bude nějaké jméno, ale proč ho tak oslovil? Proč mu vůbec řekl tyto slova? Opravdu je to podivín. Jeho zvědavost zjistit něco více o temných elfech, o jejich chování, jejich silných a slabých stránkách, jejich názorů, i když budou asi primitivní, se najednou zvýšila. Možná by temný elf nebyl ani špatný společník, ale vzhledem k této situaci to bude celkem obtížné.*

Hylosovi. *Odpovedal mu. Netajil sa tým a on sám to považoval za prirodzené. Odpovedať na hlasy v hlave skôr, než mu tam narobia ešte väčší bordel, než keď im odpovie. Bola to preňho prirodzenosť. Už vedel svoje a čo si myslia ostatní, to už mu je jedno. Aj keď sa rozprával sám so sebou na radnici, buď si od neho ľudia držali odstup, pretože bol padnutý na hlavu, ignorovali ho, alebo ho prijali takého aký je, takže to nejako veľmi neriešil, chápal, že sa mu kvôli hlasom dosť brán zatvorí, ale od čoho sú okná a parkour, aby sa človek dostal tam kam chcel.* Jo, jasne, také poznám. *Neveril na rodinu, nemal žiadnu. Tak ako otec zabil jeho matku, tak on zabil jeho, svoju nevlastnú matku s nevlastnou a vlastnou sestrou. Rodina pre neho teda nemala žiadny význam, nemal teda dôvod veriť jeho slovám, keď sám neveril v slovo rodina a ani veriť nebude. Možno tak Roberto...* Jo, v prvé týždne som skoro skončil v bordeli. *Mal svoje skúsenosti, ale aj tak sa nevyhýbal verejným miestam. Prečo by aj mal.* Stále je to svetlý elf, jeden z tých, čo ťa donútil zabiť tvoju rodinu. *Illas znel nečakane pokojne, čo naháňalo Reilimu i strach, keď ho prvýkrát počul, tak kričal.* Illas je Illas. *Odpovedal najskôr svetlému elfovi.* Pravda, je svetlý elf ale v živote som ho nevidel, takže za to nemôže nie? *Odpovedal mu otázkou.* Svetlý elf ako svetlý elf, tak ako ty si pre toho druhého temný elf. Nič si mu neurobil a aj cez to bol na teba hrubý. *Nedal sa hlas v jeho hlave. Hylos úplne sklapol. Nesmel sa do toho miešať.* To je tiež pravda, napadol ma aj cez to, že s tým, čo sa mu stalo nemám nič spoločné. *Urobil teda niekoľko krokov dozadu, hoc obaja stáli na mieste. Možno to bolo len divadlo od svetlého elfa, aj keď si podali ruky, v Reilim sa objavila ešte väčšia neveriaca stránka voči ním dvoch, než bola doteraz. Bolo mu ublížené bez toho, aby za to mohol, čo sa im stalo. Svetlý elfovia ublížili jemu, takže mu ublíži aj tento a celé to len hrá.*

*I teď, stejně jako předtím vyslovoval jména, která mu nic neříkali. Jména, kterým očividně něco říkal. Vypadalo to jako kdyby se mu do hlavy dostali nežádoucí hlasy. Nežádoucí mysl. Elgalad se o tom učil ještě v Meriwellu, není to tak vzácné. V jejich žalářích temní elfové přicházeli postupně o rozum a tohle byl jeden z těch pozdějších fází. Byl vychováván že při setkání s někým takovým má brát nohy na ramena, většinou ty hlasy chtějí aby někoho zabil. V této chvíli to byl i Elgalad což si později i vyslechl.* Ty slyšíš hlasy v hlavě? *Pro jistotu se ho optal. Tohle byl jeho první případ o navázání pozitivního vztahu s temným elfem. Zdálo se, že podání ruky bylo prvním krokem vpřed. První krok, který vypadal, že jsou na dobré cestě. Chápal, že uvízl v bordelu. Chápal, že je taktéž cenné zboží, ale na rozdíl od něj má reili lepší stavbu těla, která mu umožňuje rychleji sílit a být v průměru rychlejší než světlý Elfové. Pon jeho slovech pochopil, že Illias je Illias a nemá asi cenu to hrotit. Uvědomoval si, že to budou s největší pravděpodobností ty dané hlasy, které se mu v hlavě ozývali.* Za co nemůžu? *Překvapeně se zeptal, netušil o čem to mluví. První myšlenka, která mu v hlavě běžela byla vzpomínka jak mu ve škole říkali, že jsou temní elfové špatní, že nemají srdce a že za vše můžou oni. Jak byli na exkurzi v žaláři, kde byli pouze temní elfové. Každý měl vlastní celu. Neměli vycházky. Neměli ani záchody. Svoji potřebu vykonávali v koutě a jednou za den to obcházel strážce žaláře, který chodil s pytlem do kterého to temní elfové házeli. Samozřejmě měli jednou čtyřikrát denně přísun vody, kde si mohli unit ruce a napít se z ní. Raději to dělali v opačném pořadí. Zlo bylo, pokud nějaký Temný elf se pokusil výkal hodit přímo na strážce. Na světlého elfa. To si ho vzali do parády několik světlých elfů naráz. Ruce mu dali do mohutných kovových pouť za ruce a dali mu taktéž obojek. Mohutný kovový obojek, který byl řetězem připevněný ke skále a pořádně zařazený. Mlátili je, mučili je všemu možnými způsoby. U mužů bičovali i její h mužství, u žen znásilňovali, prostě všechno na co si vzpomněli. Byli nuceni to snášet bez žádné cesty ven. Bez žádné vidiny svobody. Za každý tento prohřešek se jim udělala jizva na zádech. Nejvíc prohřešků mohlo být pět, při šestém došlo na to nejhorší. Ztrátu jejich pýchy. U mužů amputace mužství a u žen vyjmutí vaječníku a trvalé nošení kovové tyčky, kterou nešlo vyndat. Ta tyčka měla na začátku tupý zaoblený hrot, který na konci měl ostřejší hroty, které se zasekli v těle. Při násilném pokusu o vyjmutí jim tvrdé ostny způsobili obrovské bolesti, které je donutili vzdát to. Reili může být rád, že to nezažil. No, Haldir to také nějakou chvíli dělal, dělal jednoho ze strážců v žaláři, takže může být rád, že ho Elgalad před ním drží na uzdě. Jinak by ho to taktéž bolelo až by se rozbrečel. V tom žaláři brečel snad každý. Hlavě ženy, které byli kolikrát znásilněné pouze pro pobavení strážců.* Já za nic nemůžu, omluvil jsem se ti za Haldira. *Nehodlal se mu omlouvat znova, nemělo by to cenu. Rozum mu říkal, že by stejně jeho slova si nevzal k srdci a poslouchal by stále své hlasy.* Pokud házíš všechny do jednoho pytle, tak si buď sám. Taky jsem tě mohl nechat zabít za to co tvůj druh udělal tomu mému. *Snad tyto slova budou stačit. Pak už se jen otočil na Haldira.* Půjdeme pryč. *Zvolal. Haldir na to přikývl a taktéž se otočil zády. Věděl, že se nemá temného elfa bát. Je slabý, nedokáže ho porazit, momentálně ne. Musí ještě nabrat dost sil aby mohl bojovat proti němu. I kdyby jednomu ze dvou ublížit ránou do zad, tak by to Haldir zpozoroval a zastavil by to.*

*Reili na jeho otázku pokývol. Počul ich. Hylosa stále, Illasa menej. No v jeho hlave boli obaja. Jeden hlučný, druhý tichý, otravný, naštvaný. Stále mu ničiaci život, aj keď, buďme úplrimný, Hylosa mal viac menej na háku a ignoroval jej, zvykli sa hádať, Illas to v tichosti trpel a viac menej nerozprával až na pár výnimiek. Viedol reč s Illasom, ktorý bol aktívny po dlhej dobe. Prítomnosť tých dvoch v ňom vyvolávali hnev a hlavne tá skutočnosť, že Reili nechcel oplatiť to, ako ho druhý napadol, aj cez to, že mal na to plné právo. Ostatní jej mohli hádzať do jedného vreca ale on druhých nie? Pravda, už pomaly zabudol na to, že Reili niečo také robiť nemôže, pretože jeho farba pleti je iná, a za to, čo urobili temní elfovia im, za to môže podstate aj on, aj keď ich videl prvýkrát, cez to, že bol Reili názoru, že El nemohol za to, čo sa stalo jeho rodine a za to, čo urobil.* Nič. *Jeho tón hlasu znel inak než obvykle. Nehodlal mu povedať za čo nemôže. Už to nehodlal povedať nikomu. Jeden človek stačil. Veľmi ho nezaujímalo čo sa deje ostatným temným elfom vo svete. Považoval svoju rasu za niečo, čo by malo jednoducho vyhynúť a trpieť, za to, že sú takí hlúpi a nechajú sa ovládať. Mal svoj názor na to všetko a tak ako želal ostatným temným elfom len to najhoršie, to isté želal i sebe. Znovu cítil to, že je temný elf keď stál oproti svetlému. Ospravedlnenie nezmení na tom všetkom nič, hlavne keď jeho posledné slová smerom k Reilimu zneli tak ako zneli. On sám sa tiež otočil, natiahol si kapucňu na hlavu a vytratil sa snáď ešte rýchlejšie než tí dvaja. Nemal silu s nimi bojovať teraz. V budúcnosti určite tú silu mať bude... teraz bol však tá najpodradnejšia vec na svete a to sa nezmení ešte veľmi dlhú dobu. Jeho svet bol obmedzujúci a bolo úplne jedno kde sa pravé nachádzal. Musel sa z toho len usmiať, nie, že by chcel, jeho kútiky úst sa nadvihli priam samé, ako by sa to neusmieval ani Reili, ale niekto úplne iný.* "Tiež som ťa mohol nechať zabiť za to, čo tvoj druh urobil tomu môjmu." *Zaznelo mu v hlave. Haldir jej hodil do vreca s ostatnými ako prvý. Musel pokrútiť hlavu, možno bol hlúpy, ale chápal, že svet je naučený na to, ako temní elfovia nemajú právo odporovať a on ani nebude. Momentálne nie pre svoje vlastné bezpečie.*

Koniec hry.