Obchodní cesta

*Dneska byl krásný den, který měl v plánu Elgalad využít k prozkoumávání míst kolem města, aby zmapoval bezpečná a nebezpečná místa. Chtěl vědět kde je to bezpečné a kde naopak nebezpečné. Jelikož dnes jako opětovně spal v jedné zřícenině, která měla kupodivu ještě střechu, tak vyrazil na výpravu. Samozřejmě si ještě musel skočit do města pro nějaké čerstvé pečivo, které bude moci sníst. Po ránu mívá celkem hlad. Ve městě sehnal jako obvykle pouze pečivo a nějakou drobnost jako je nějaká sušenka nebo něco podobného. Z města se opětovně rychle vypařil, tak jako vždy. Musel najít nějaký způsob, jak shánět jídlo snáz než jen kradením. Tohle nemůže dělat do nekonečna, dřív nebo později ho někdo chytí. Když se vytratil z města, tak šel nějakou neznámou pěšinkou, které se říkalo obchodní stezka. No, on nevěděl že se tomu tak říká a ani nevěděl jaké nebezpečí na něj může číhat. Určitě tu budou nějaká nebezpečí ve formě banditů, kteří přepadávají obchodníky, kteří přicházejí do města a také z něho odcházejí. Teda by chtěli odejít, ale kvůli bariéře to jaksi nejde. Proto se Elgalad držel mimo cestu, kterou ovšem měl stále na dohled. Mělo to být opatření proti banditům, aby ho tak lehce nezpozorovali. On si tedy myslí, že ho takhle nezpozorují vůbec už jenom kvůli tomu, že není na cestičce. Po dané cestě zrovna jeden obchodník šel. Hezky si pískal, skvělý způsob, jak zaručeně na sebe upoutat pozornost. Nějakou chvíli se nic nedělo, ale pak to přišlo. Banditi! Zaútočili na toho chudáka a bylo vidět i odkud přišli. Hádal, že tam nebudou všichni a chtěl vyčkat na lepší příležitost. Chtěl je oloupit o nějaké věci, hlavně o jídlo a o nějaké teplé oblečení a nejlépe o kožich, aby měl pod něčím teplým spát. Musel je ovšem obejít, aby si ho nevšimli a on mohl rychle se tam přiblížit, vzít pár věcí a zase rychle odejít. Daného obchodníka, který měl pouhopouhý batoh, tak oloupili takovým způsobem, že div mu zůstalo ještě oblečení. Po několika chvílích se dokázal dostat nepozorovaně za ně i když to nebyl úplně lehký úkol. Musel jít velikým obloukem k nim. Naštěstí pro něj po cestě si to kráčelo několik obchodníků najednou. Za sebou táhli jednoho koně s přívěsem, kde bylo dost zboží. Zlatá cihla pro loupežníky. Dost dobrá a dost obsáhlá, aby na ní šli všichni, co tam byli. Jakmile se všichni vydali na ně, tak Elgalad neváhal ani chviličku a vyrazil k jejich doupěti, kde doufá něco bude. Neměl ani čas se plížit, prostě jen rychle tam přiběhl a šel po místech, kde by to mohli mít uskladněné. Něco málo našel, ale během chvíle se dva loupežníci vrátili, aby zkontrolovali svoje doupě. Oba ho zpozorovali a ihned dali hlasitým zvukem vědět ostatním. Chtěl utéct, ale bohužel měli o dost lepší fyzičku, a tak ho chytili. Sundali mu kapuci a ihned poznali, že se jedná o temného elfa.* Óóóóóó… Koukněte ten úlovek hoši, za něho dostaneme pěkné peníze. Světlého elfa tu nemá moc lidí zrovna v oblibě, myslíte si, že to Aneirin obměkčí? Když uvidí svého druha, který potřebuje její pomoc? *Všichni co k němu patřili se začali smát. Přece jenom teď měli v rukou něco celkem hodnotného. Položili ho ke kůlu, ke kterému ho taktéž svázali. Nemohl nic pak dělat, jen křičet, ale když se o to jednou pokusil, tak mu strčili do pusy špinavé fusekle a ještě mu pusu obvázali šátkem aby je nemohl vyplivnout. Pak šli si vzít tu odměnu, kterou si předtím tak pečlivě naloupili a začali zásoby přesouvat k sobě do úkrytu. Po chvíli to měli hotové a v jejich úkrytu byli zpět všichni. Koukal se všemožně kolem sebe, co by mohl využít k osvobození, ale nic nenašel a ani ho nic nenapadlo. Fyzicky se s nimi měřit nemohl, všichni by ho přemohli i kdyby na něj šli jednotlivě a stejně se neměl, jak momentálně osvobodit. Byla druhá půlka dne, když jeden z nich zvolal, že se k nim blíží jeden člověk, který utíká celkem rychle. Prý vypadá jako další světlý elf.* “Mohl by to být můj ochránce? Nebo nějaký jiný světlý elf, který by mi přišel na pomoc?“ *To je jediné, co ho napadlo. Pár lidí proti němu šlo i když celkem beznadějně, protože světlý elf bude v boji lepší než pár banditů. Obzvlášť pokud by to byl opravdu jeho ochránce, který dokázal přemoct dva temné elfy najednou. Všichni skončili mrtvý, protože se osoba dostala až k nim. Přímo doprostřed jejich tábora. Elgalad ho viděl. Spatřil svého ochránce, který mu přispěchal na pomoc. Banditi se kolem něho shromáždili a mířili na něj ostrými zbraněmi.* Jak se opovažujete unášet mého chráněnce?! *Dávalo smysl, že se mu to nelíbí, přece jenom měli spolu krásný vztah. Jeho ochránce jménem Haldir se přeměnil do vlkodlaka, který nabyl na své výšce a celá stavba těla se mu změnila. Úplně zmohutněla. Výraz v očích banditů byl k nezaplacení, byli vyděšení strachy a jakmile jeden z nich zaútočil, tak se je Haldir obraně otočil a jedním sekem ho skoro až rozpůlil vejpůl. Někteří vzali poslední odvahu, co měli a taktéž na něj zaútočili. Bylo jim to ale k ničemu, protože byl v této podobě rychlejší, silnější a měl ještě větší výdrž než jako elf. K boji využil všemožných zbraní, co měl. Jak drápů, tak i tesáků, a dokonce i ocasu, aby odmrštil jedince, který mu šli do zad. Haldir se hodně otáčel což ovšem mělo výsledek ten, že věděl o všech. Krev stříkala všude možně, lítali vnitřní orgány a dokonce i hlavy, kousky kostí a všeho možného, ale jen chvíli, protože bylo rychle po všem. Samozřejmě, všechno viděl a nějak mu to nevadilo, byl konec konců zvyklí z domova brutální způsobů, co prováděli na uvězněných temných elfech. Ti, co utekli, tak nechal být, jeho hlavní priorita byl Elgalad, kterého osvobodil.* Díky bohu, kde se tu bereš? *Řekl radostí a ihned ho objal. Byl to jeho nejbližší přítel.* Hledal jsem tě, teď jsem tě konečně našel a už tě nespustím z očí, koukám, že to není dobrý nápad, akorát se připleteš do problémů. *Malinko ho od sebe odstrčil aby se mu mohl podívat do očí. Přece jenom byl to někdo, koho dlouho neviděl, a tak si ho rovnou prohlédl od hlavy až k patě.* Co kdybychom šli někam dál kdyby se chtěli vrátit? Přece jenom teď po nás bude pátrat dost lidí, kteří budou chtít naší hlavu. *Elgalad souhlasil a oba dva odešli někam jinak do bezpečí. Samozřejmě že si vzali nějaké věci, které byli v jejich doupěti. Byli by hloupý, kdyby tam všechno nechali. Na bezpečném místě se usadili na nějaký čas, kde si vyměnili novinky, které se jim staly. Jeho ochránce měl dost zajímavých užitečných informací, které se mu líbili. Takhle spolu mluvili dokud se úplně nesetmělo a oni neusnuli.*

*Ještě nedávno se procházel po světě a hledal Auriel a dnes? Dnes se nachází na neznámém místě, které nemůže kvůli nějaké neviditelné stěně opustit. Ještě stále je trochu dezorientovaný, ani se mu nezahojila rána co má na hlavě, která ho původně poslala do stavu v bezvědomí a pak se jen probudil úplně někde jinde.. bez koně.. bez většiny věcí (především zbraní) a bez znalostí toho kde by se mohl nacházet. S bolavou hlavou, de nedaleko obchodní cesty ale stále je dost daleko aby se dalo říct že jde přímo po ní a jde.. prostě za nosem v naději že nakonec někam dojde. Cestou se drží za hlavu, která už sice nekrvácí ale stále to docela bolí, navíc ta zaschlá krev není zrovna příjemná a tak doufá že taky najde nějaký zdroj vody.* Osud si se mnou asi rád hraje a zkouší co všechno vydržím.. Tssss... ta hlava mi snad pukne. *Stěžuje si při cestě Samael.. pokud jde o denní dobu mohlo by být něco kolem 17ti hodin a oblečení Samaela.. dost potrhané, ale vypadá draze.. jako od šlechty ale v hrozném stavu. Není se čemu divit.. je po boji s vlkodlaky, což způsobilo že se ocitl na této straně bariéry a při vzpomínce na to že v tom boji ztratil všechny kamarády.. bolí ho z toho u srdce a tak se bezcílně belhá touto oblastí.. jistě dost nebezpečnou ale jaksi nemá na výběr.*

*Ariadne mala za sebou ďalší deň na trhovisku ďalej od mesta. Poslal ju sem jej majster s pár ďalšími učňami, aby predali tovar. To sa im aj poradilo a tak balili, zostalo im pár vecí, to však už určite nepredajú. Pri balení však mladé dievča stálo len bokom a sledovala to. Mladí trpaslíci ju k tomuto pustiť nechceli. Bola medzi nimi i jediné dievča, navyše už značne vyššia než oni. Ona by im aj pomohla, ale majster si ju cenil, na dievča, ktoré bolo človekom bola šikovná, no stále za ňou stal, nemala dostatočnú siu a skúsenosti, aby niečo zvládla a ešte dlho ju mať nebude. Musela teda na sebe veľa zapracovať... a aj pracovala, pokiaľ ju teda neposlali niekam inam. Občas odniesla náradie inam, meče a dýky preč k zákazníkom, ktorí si to objednali, niekedy robila poskoka, niekedy sa zaučovala, ako kedy.* Choďte napred, pôjdem hneď za vami. *Povedala im. Zbadala známeho a tak sa vydala za ním. Strávila s ním zopár desiatok minút než sa vydala naspäť. Bolo už neskoršie poobedie, mala na sebe jednoduchšie šaty, ktoré jej nechal pripraviť jej vlastný majster keď podrástla. Ruky mala za chrbtom, vlásky rozpustené a na hlave čapičku a kráčala v pred po ceste a pritom si hmkala veselú melódiu. Do jej očí sa však dostal chlapec, rozhodne už od pohľadu vyšší, starší než ona sama, ale nevyzeral dobre. Najskôr ho chcela obísť, nevšímať si ho... ale jeho oblečenie jej pripadalo ako oblečenie šľachtica, aj keď potrhané. Pridala teda na rýchlosti svojich krokov až zastala pred ním. Vtedy i vietor zavial, takmer jej odfúklo čapicu, ak by si ju nechytila a druhou si ochránila tvár pred jej havraními vlasmi.* Ty si tu v Desperose nový, že? *Usmiala sa na neho, zodvihla svoju tvár k nemu, oproti nej bol predsa len vyšší. Vedela to povedať, vyzeral stratený, ubolený, aj chudáci na ulici mali oblečenie v lepšom stave než on. Musel to byť teda niekto nový, kto tu bol zopár dní či hodín. Aj ona taká bola. Ubolená, ustráchaný, keď sa sem v dvanástich dostala, ale našiel ju trpaslík a ona sa rozhodla, že mu bude vypomáhať a kto vie, možno jej raz do rúk zverí kladivo, kus kovu a ona sama bude môcť niečo urobiť pre zákazníka.*

*Určitě by nečekal že se ho někdo rozhodne oslovit, sám sebe by neoslovil kdyby potkal někoho v takovém stavu a Samael by šel zrovna kolem. Člověk prostě nikdy neví co je ten dotyčný zač a nedůvěra je v těchto dnech na místě.. taky to může být jinak a tohle je pouze Samaelův pohled na věc.. tak jako tak je rád že ho někdo osloví a tak k dívence zvedne svůj vyčerpaný zrak a pokusí se o úsměv ale moc to nejde. Hlava ho ještě dost bolí k tomu aby se mu podařil úsměv, i když by se mělo jednat o falešný.* Desperos? Já skončil v Desperu jo? *Určitě nemůže říct že má radost kde se nachází ale když už nic jiného aspoň ví kde se přibližně nachází. Sice ji na otázku odpověděl jinou otázkou ale musí ji být naprosto jasné že tenhle týpek tu je skutečně novej, což je z jeho odpověď jasně poznat.* Město.. jakým směrem a jak daleko? *Nemá energii na to aby své otázky či jiný druh komunikace rozváděl, takto to bude muset stačit.*

*Obvykle by sa nepozastavila nad čudákom, ktorý kráčal v roztrhanom oblečení, ktoré sa podobalo tomu šľachtickému. Ona jej sem tam vídala občas také lepšie na starostovi, keď doniesla garde s ďalšími učňami zbrane, ale teraz to bolo iné, bolo to, ani nevedela prečo. Biele vlasy... také videla na temnom elfovi po boku Roberta, ale sám mladík vyzeral tiež pekne... možno ho zastavila len preto, lebo sa jej páčil, aj keď vyzeral dosť mimo. Ona bola vo veku, kedy sa jej začínali páčiť chlapci, aj keď spomedzi trpaslíkov a gnomov sa jej veľmi nepáčili, čo si budeme. Bola pomaly vyššia než oni, nechcela niekoho nízkeho, lákali ju vysokí chlapci..* V Desperose. *Pritakala a prezerala si ho zblízka, farbu jeho očí, jeho tvár, výšku lícnych kostí. Bol tu skutočne nový, pár hodín. Nevedel kde je, pravdepodobne ani nevedel koľká bije, stále v jeho výraze videla ako bol mimo. Mimo, dosť mimo...* Opačným smerom než ideš. Môžem ti ukázať cestu, idem tým smerom. *Ponúkla mu, že mu ukáže cestu sama ona, predsa len išla tým smerom, aj keď jej cesty budú neskôr smerovať do podzemia, kde žila už zopár rokov.*

Opačný směr? Aha... tak to jsem šel hodně blbě. *Krátce se své hlouposti zasměje a otočí se tak aby byl čelem ve směru, kterým by mělo být blízké město.* Pokud budeš tak hodná, rád se nechám doprovodit.. nakonec stejně budu potřebovat lékařskou pomoc. *Nemusí ji to ani ukazovat.. to že si přidržuje hlavu, mluví samo za sebe, nemluvě o tom že tu ruku, kterou se tam drží má dost od krve ale to má i více částí těla. Samael je ale rád že ze střetu s vlkodlaky vyšel jen s tak malými zraněními a ještě má všechny končetiny.* Já jsem Samael a ty? *Není to zrovna moc formální představení, které se učil ale aktuální situace nedovoluje si dávat záležet na etiketě.*

*Prikývla. Opačný smer. Kráčal smer obchodná cesta od kadiaľ práve išla.* Veľmi blbo. *Dala mu za pravdu a sama sa zasmiala spoločne s ním. Ale tak nemohol vedieť. Možno stretol trpaslíkov s ktorými pracovala, možno nie, neboli to chlapci, ktorí by sa rozprávali s cudzincami, hlavne im to dával majster na oči, nerozprávať sa s cudzincami. Ale ona to porušila a možno poruší ešte mnoho vecí.* Určite nemáš ani kde hlavu zložiť. Keď urobím veľké oči na majstra, určite sa postará, aby si dostal ošetrenie a mohol prespať. *Určite pošle po Nyrinn, ktorá chodila do podzemia často ošetrovať. Bolo síce zábavné, ako dievčatám nikto neubližuje, ale kto by ubližoval, keď vedeli kto stál za ich chrbtom a chránil ich...* Ariadne. *Usmiala sa na neho, keď sa i on predstavil. Chytila zo na rukách pod ramenami a otočila jej správnym smerom kadiaľ bol desperos.* Tadiaľto. *Povedala mu, než vyrazila, o krok dopredu než on.*

*Samael upřímně ani neví zda po cestě někoho potkal, či ne.. kdyby ho tahle dívka neoslovila tak by nejspíš prošel kolem ní aniž by si ji všiml.* Jsi si jistá? Nebylo by to od věci aspoň než se vyléčím a dám se trochu dohromady. *Za tuhle možnost bude rozhodně vděčný ale nemůže u nich zůstat dlouhou dobu, je tu někdo koho potřebuje najít, proto se nemůže na jednom místě zdržovat delší dobu.. aspoň než ji najde a kromě toho.. Samael je nerad jiným něco dlužen i když je to z dobroty jejich srdce.. má radši trocha samostatnosti ale tak zase nebude spát první noc na ulici ještě se zraněnou hlavou. Když se ho Ariadne chytne a natočí ho správným směrem nechá se vést.. nemá důvod se bránit a stejně k tomu nemá ani sílu či energii.* Proč to děláš? To běžně pomáháš každému koho vidíš poprvé v životě?

Liečiteľka príde za nami. Je to síce mladšie dievča odo mňa, ale je skutočne šikovná. Majster pre ňu pošle. *Povedala mu, nemusel sa teda báť o ošetrenie, príde za ním a ošetrí ho, takže sa nemal čoho báť. Bude musieť robiť veľmi veľké očká na majstra, ale ten určite povolí, predsa len, Ariadne bola jeho slabinou a dal jasne najavo, že ktokoľvek jej niečo urobí... už sa jeho kováčskych služieb nedočká a, že to bol poriadny kováč, ktorého služby využívali snáď všetci. Väčšiu kvalitu výrobku človek v Desperose nenašiel. Bolo mu jedno, že má nejaké morálne zásady, ona bude len rada, keď sú jej ľudia dlžný láskavosti... je to o to lepšie. Keď niečo chce potom, dostane to. Bola to veľká moc, keď jej bol niekto dlžný, aj keď sa to stávalo málo kedy, ale keď bude môcť robiť na vlastnú päsť a bude môcť kovať i ona... Samael bude musieť pretrpieť to, že bude dvom ženským dlžný. Jej a Nyrinn. Otočila ho správnym smerom a vykročila, nechala sa nasledovať. Ruky si dala znovu za chrbát a spokojne si začala hmkať melódiu ako predtým, než prišla jeho otázka.* No, ak nepočítam cechy... Shiver, Atlantist, Gundahar a pár ďalších ľudí... ako napríklad starosta a zopár jeho gardistov, či zlodejov, banditov, vlkodlakov a upírov, sú tu dobré bytosti a ľudia. *Usmiala sa.* Tiež som sem prišla, pred dvoma rokmi. *Povedala mu.* A tiež mi podali pomocnú ruku keď som to potrebovala. *Vysvetlila mu, že ona bola na tom isto kedysi a, že teraz mala strechu nad hlavou, rodinu, zamestnanie... bola šťastná a nemala dôvod nepomôcť, navyše tá predstava, že jej bude niečo dlžný, robil jej deň ešte krajším.*

Mladší.. inu pokud je tak dobrá jak říkáš.. budu ji věřit. *Nic jiného mu ani nezbývá, sice by se radši svěřil do péče nějakým starším a zkušenějším léčitelům ale jak se říká.. darovanému koni na zuby nehleď. Samael bude vděčný za každou pomoc, která se mu nabídne. Koneckonců nemá žádné peníze a tak by si řádného léčitele ani nemohl dovolit. Ariadne pak přijdou s odpovědí na jeho otázku, která je komplexnější než očekával. Nebo zase tak komplexní není ale jeho myšlenkové pochody.. inu má problém se řádně soustředit a tak je těžké rozumět všemu co řekla a je možné že mnoho těch skupin, či Cechů co zmínila si za pár hodin už nebude pamatovat.* Dobrých bytostí najdeš sakra málo.. pokud nehledáš mezi orky.. tam jich najdeš ještě méně. *Zasměje se tomu pokusu o vtip i když on to částečně myslí i vážně, to jsou takové ty běžné předsudky vůči orkům.. které společnost ovládají (předsudky vždycky byly, jsou a budou). Kdyby tak tušil že Ariadne má v mysli hlavně to že Samael by ji mohl být dlužný a co hůř, že jednou bude dlužný ne jen Ariadne ale i té léčitelce, co ho vlastně vlyéčí na dluh a kdo ví s jakými úroky za ním jednou přijde. Na nic takového zrovna nemyslí a asi to je jen dobře, pořádně by se mu z toho zamotala hlavička.*

Je dobrá, fakt. Asi má bohatého otčína, keď je tak dobrá v mladom veku. *Peniaze, konexie, a mnoho ďalších vecí tu malo moc rovnako ako kdekoľvek inde na svete. S tým sa však nedalo nič robiť. Aj ona ich podstate mala... ale s tým s tiež nedalo nič robiť. Kto vie, či sa časo nenájde nejaké choré bláznovské zviera, ktoré jej bude chcieť niečo urobiť, no nateraz sa tak nestalo, ale stať môže kedykoľvek. Trochu sa pousmiala nad jeho vtipom.* Orkovia sú tvrdohlaví, ale rozhodne je s nimi menej starostí než s barbarmi a tam kam ideme je ich dosť od oboch, no netreba sa báť. Majster s nimi zatočí ak dačo. *Povedala mu a pokračovala v ceste. Ona sama mala zlé skúsenosti so všetkými... za tú dobu sa tu stretla s hnusnými tvormi, ale i dobrými. Toto miesto bolo viac zlé, než dobré. Vlkodlaci a upíri bojovali medzi sebou, barbari robili kraviny rovnako ako orkovia... cechy si robili čo chceli... a starosta starostoval v rámci možností. Pomaly sa blížili k hradbám mesta.* My však pôjdeme do podzemnej časti Desperosa, kde sa zdržujú podzemní ľudia... väčšina ľudí z cechov, zlodeji, vrahovia a ďalšie veci, cez to tam je však dielňa kde pracujem. *Povedala mu a ťahala ho tým smerom.*

Peníze v tom nutně nemusejí hrát roli, pokud je nadaná či není není otázka peněz. *Sám vyrostl jako šlechtic a tak peníze bylo něco o co se nikdy nemusel starat, vždycky jich měl dost a dostával všemožné učitele a lekce na nejrůznější věci.. od hudby po umění (malování) ale i jízdu na koni a mnoho dalšího ale i přesto nemůže říct že by ve všem z toho byl dobrej. Pravda je že malování mu ale jde hodně, jak malba tužkou (nebo něčím podobným pokud tu je) tak i obyčejnou barvou při malování obrazů. Rozhodne ale chápe že jisté výhody to té dívce poskytuje, protože peníze ji pomohou rozvíjet něco v čem je dobrá a to je pro její případný talent na danou věc.. v tomto případě léčení.. jen dobře. Každopádně společně s Ariadne jde k městu, které začne z dálky vidět. Přesněji řečeno může vidět hradby, které město chrání ale je to příjemný pohled i když ve srovnáním s místem odkud pochází to není zase něco extrémního.* Jsem hned za tebou.. veď mě. *Nerad by se v podzemní části města ztratil a když se tak zamyslí, není si ani jistý zda takovou část mají i v Dramorsu, či zda tam jiné rasy mají zákaz ale ví že takový ork by se tam asi jen těžko dostal a tak tyhle myšlenky nechá rychle plavat.*

Lenže v tomto meste je jedno či si nadaný alebo nie. Pokiaľ nemáš čím zaplatiť, ani pes po tebe neštekne. *Nie, že by to bol jej prípad. Ona mala šťastie, že ju našiel dobrák od kosti, zachránil ju pred hladom na ulici, pred možným predajom jej teľa, predsa len deti, to bola ľahká vec, ktorú mohli lovci uloviť dosť jednoducho. Pamätala si na ten deň, keď jej matka bola označená za zradcu, keď jej dali trest smrti, keď ju matka z posledných síl vyháňala preč, aby utekala do desperosu. Kde bude v bezpečí... kde je jej otec, ktorého nikdy nevidela a ani potom, čo sem prišla, prekročila bariéru pred dvomi rokmi, tak jej nevidela. Nevedela kto to bol, vedela len, že tu bol. Nikdy sa ho nesnažila nájsť. Mala dosť svojich starostí. Bojovať s hladom, bojovať so smädom, bojovať s vrahmi, zlodejmi, upírmi, vlkodlakmi a mnohými pochybnými stvoreniami a živlami, ktoré sa v uliciach tohto malebného mestečka pohybovali. Nevyspytateľní, nebezpeční agresori, tí ktorí chceli viac peňazí na chlast, pobaviť sa s mladým telíčkom... a kto vie čo ešte. Trvalo to dlhé dni, ani sa jej nelepila smola na päty, toto miesto bolo obecne nebezpečné pre deti, no čím dlhšie tu bola, tým húževnatejšia bola a keď ju našiel trpaslík a vylovil z hory odpadku, vytiahol ju z ulice, prijal ju ako svoju dcéru a svoju učnicu, našla domov a svojho otca, aj keď to určite nebol jej biologický, ale kto by jej chcel? Nikdy ho nevidela, nepoznala, nepotrebovala to. Nie, potom, čo ju vytiahol on. Armet. Miestny majster kováč ku ktorému chodil každý. Zdatný trpaslík vo svojej práci, zdatný válečník, ktorý svoju bojovú sekeru bral len vtedy, keď niekomu preskočilo a ohrozoval jeho dielňu, učňov... všetko na čom mu záležalo. Ariadne si spomínala na ten deň dobre. Bol to po dlhej dobe jeden z najšťastnejších dní jej života, ktorý jej úplne otočil život o stoosemdesiat stupňov na tomto mieste. Razom bola chránená, mala strechu nad hlavou, počas zlých nocí mala za kým prísť, mala niekoho, kto jej dával rady do života, staral sa o ňu v tomto prekliatom mieste, kam ju poslala jej matka, aby našla toho, koho kedysi milovala a od vtedy jej už nevidela. Ona mala šťastie, rovnako ako kopec ďalších, no stále tu bolo omnoho väčšie množstvo bytostí, detí, ktoré skončili zle, pretože to šťastie nemali. Mladík, ktorého viedla do desperosu, ktorého viedla k nemu domov... mal šťastie, že stretol mladú dievku, ktorá žila medzi trpaslíkmi... inak by jej určite stretol zlý osud. Mysľou nebol prítomný. Vyzeral pekne, podľa oblečenia mal určite i šľachtickú krv... jeho telo by stálo mnoho, ak by narazil na toho, na koho nemá. Na niekoho, kto by jej zobral niečím nežne po hlave, zhodil z neho oblečenie, obliekol do niečoho menej okázalého a ponúkal jej na čiernom trhu. Pekná tvárička, krásne biele vlasy... bol by boháč. Kto vie, možno by to mala urobiť aj ona a pomohla by tak o dosť dielne. Nad tým však len na chvíľu zavrela oči a usmiala sa sama pre seba. Takéto myšlienky ju občas napadli, prečo aj nie. V tomto meste sa každý skôr či neskôr zmení, objaví svoje temné ja a začne viesť vojnu sám so sebou... a je len otázka času, kedy to zlé ja vyhrá a prevezme kontrolu nad telom, mysľou, nad ním samým, zmení ho od základov a každý sa jej bude báť. Pokiaľ nenosí u seba jasné svetlo, ktoré odháňa od neho tú temnotu... tam kde je svetlo, je i temnota, ale čím žiarivejšie svetlo je, tým menej temnoty existuje.* Onedlho tam budeme. *Ubezpečila ho, keď sa pomaly blížili k podzemnej časti Desperosu. Miestu, kde žili bytosti, ktorí ten boj prehrali, či boli blízko ich prehry. Našlo sa tu však vždy občas dobrých bytostí, miest... kováčska dielňa, miesto, kde hreje veľký mocný oheň, požehnaný bohom Simargl, či už to boli dvojičky alebo nie. Armet jej o Simargl často rozprával. Uctievali ho v dielni, rovnako ako to robila ona. Ariadne a Samael, skôr než sa nazdali boli v podzemnej časti Desperosu, a aj cez oči ostatných, temných pohľadov s temnými myšlienkami, ktorých chceli tých dvoch uvrhnúť do zajatia, predať ich, či si s nimi jednoducho užiť... dorazili k dielni.* Tati? Máš chvíľu? Našla som ho, keď som sem išla. Potrebuje ošetriť, môžeš poslať niekoho pre Nyrinn? *Tati... bol to jej otec po dlhej dobe, muž čo sa na ňu díval ako na vlastnú dcéru. Zaslúžil si to oslovenie a aj keď to nedával najavo, to oslovenie jej tešilo.* Ariadne... *Povzdychol trpaslík, pán dielne, otec Ariadne.* Choďte niekto rýchly pre Nyrinn a ty chlapče, sadni si sem. *Ukázal na stoličku, kam si mal mladý sadnúť. Mal slabosť pre to dievča, čo zachránil pár rokov dozadu z ulice.*

*Samaela ani nenapadlo že by mohl skončit jako zboží na černém trhu, už za ty roky ví jak to ve světě chodí a ví že jsou lepší ale i horší místa, nikdy by ho nenapadlo že Desper na tom bude takhle zle. Kdyby tak věděl že dokonce i tuhle dívku krátce napadlo že by ho mohla někde prodat, to by byla zajímavá situace. Tak jako tak měl štěstí, díky tomu štěstí potkal tuhle dívku (nebudu psát její jméno, pamatuje se debilně). Nakonec dorazí do podzemní části Desperu, zde by Samael mohl s jistotou říct že na podobném místě nikdy během svého života nebyl. Dokonce by byl rád, kdyby se sem už nemusel vracet ale bude si na podobná místa muset zvyknout. Nic jiného mu hold nezbývá. Nakonec se dostaví až k dílně, Samael jen tiše vyčkává na to až to ta dívka zařídí. Když pak někoho osloví otce, Samael k překvapení zahlédne trpaslíka a tak mu dojde že to nebude její biologický otec ale pouze opatrovník. Vyslechne pak trpaslíka a posadí se na místo, které mu ukázal aby se tam usadil a zvědavě se rozhlíží všude kolem.* Děkuji.

*Ariadne sledovala, ako sa jeden z rýchlejších chlapcov vyrazil pre Nyrinn, hoc nikto nevedel, či bude v nevestinci, alebo u svojho učiteľa... kto vie, kde to monštrum v tele dievčaťa lieta, čo robí a čo nerobí. Zatiaľ sa Ariadne priblížila chlapcovi, ktorý sa usadil na stoličku na ktorú ukázal jej učiteľ a zároveň adoptívny otčín.* Čo ťa priviedlo sem? Do mesta stratených snov... zúfalstva a kto vie čoho ešte. *Ona mala na svet svoj vlastný pohľad, všetci mali svoj pohľad. Tak ako Samaela nenapadlo, že by tu niečo takéto mohlo byť... tak ako ho nenapadlo, že by jej predala i ona. Ariadne by to možno neurobila... ale Nyrinn, liečiteľka pre ktorú vybehol chlapec bola pravý opak a urobila by to bez váhania. Chcela však vedieť z akého dôvodu je tu on, ako sa sem dostal, aký je jeho príbeh, aj vyzeral, že sotva dokázal niečo urobiť. Vyzeral mimo, viac mimo, než by normálny človek vyzeral.* Ariadne, radšej priprav teplú vodu pre Nyrinn a nechaj ho. *Napomenul ju trpaslík, ktorý držal v ruke kladivo, na kovadline kúsok pár metrov od Samaela. Budúca čepeľ meča už chladla, vyrušila ho nevhod a on mohol svoju prácu začať robiť nanovo.* A ty sa moc nehýb, aby sa ti to nezhoršilo. *Nakázal mu. Dievča jej počúvlo, išlo ohriať vodu... a nechala tam tých dvoch samých.* Dievča čo sem chodí ošetrovať príde onedlho, ak ju nájde. *Uistil ho, odložil kladivo a prehliadol si ho.*

*Když se ho Adria optá co ho sem přivedlo, přesune se zrakem níž.. k té malé holčičce.. ve srovnání se Samaelem, který je už mužem a patří mezi dospěláky.* Co mě sem přivedlo? Nic.. prostá náhoda. bojoval jsem s vlkodlaky daleko mimo tohle prokleté místo ale dostal jsem úder do hlavy a ztratil vědomí.. můj kůň mě sem musel dovést a pak se.. ztratit. *Parchant jeden, kdyby ho tak odvezl někam jinam, do nějaké oblasti ze které se dá dostat pryč ale odsud jak se zdá.. není úniku.* Kdybys nezmínila Desper.. nevěděl bych ani kde jsem, nemluvě o tom že to není víc jak jeden den co jsem ztratil v boji proti těm zavšiveným vlkodlakům všechny přátelé. *To je pravda, jen nemá moc čas na to pro ně truchlit, nejdřív je nutné dát se dohromady a částečně je stále trochu v šoku. Když ho ten trpaslík začne poučovat tak jen tiše zavrčí a otoč k němu hlavu.* Už je to staré dost dlouho.. myslím že pár pohybů nezpůsobí aby se mi otevřela lebka. *Ten trpaslíkův tón se mu moc nelíbil ale co se dá čekat, Samael patří mezi lidi, kterým v životě nikdo neříká co mají dělat.. spíše naopak.* Každopádně jsem vděčný.. sice bych byl radši kdybych se do Desperu nikdy nedostal ale s tím už nic dělat nedá.. když nemohu odejít.

*Počúvala jeho slová na jej otázku s menším úsmevom na tvári. Aj keď ju trápila tá skutočnosť, že mladík je v stave v akom je, dnes mala dobrý deň a túto skutočnosť nič nenaruší...* Oh, smutný to príbeh. Ja som sem tiež uprchla! Poslala ma sem matka, hľadať svojho otca, no nejako som sa k tomu ešte nedostala. *Popravde ani nechcela. Mala svojho, aj keď nevlastného, ale mala. Nehodlala hľadať jej pravého otca, nemala k tomu najmenší dôvod. Jej život bol inde.* To je smutné ešte viac. *Dodala, ako by si z toho nič nerobila. Skutočne i nerobila. Nepoznala, necítila k tomu nič... tým pádom sa jej to netýkalo a mŕtvym už pomôcť nemohla.* Tu je tiež veľa vlkodlakov. *Dodala k tomu, než šla po vodu... a nechala ho s jej otcom samého.* To ma netrápi, môžeš stratiť rovnováhu a na niečo spadnúť. *Vskutku tu bolo dosť okolo vecí, ktoré by mu mohli uškodiť. Kovadliny... kýble s vodou, navyše Samael bol v jeho očiach mláďa, mláďa čo bolo u neho v dielni, takže musel prehryznúť slova trpaslíka, či sa mu to páčilo alebo nie.* Vďačnosť je na mieste... budeš sa tu môcť doliečiť, ak o to budeš mať záujem. Vonku by ťa asi pravdepodobne niekto zožral v tomto stave za živa. *Zamyslel sa. Síce tu boli cechy a toto bola zóna kde nemalo ani jedno z nich územie... ale za to, tu bolo oveľa horšie než na územii, kde sa udržiaval ako taký poriadok. Sám kedysi povedal, že si neželá, aby sa jediná kováreň ocitla na niekoho území, inak sa s ňou môžu rozlúčiť. Ariadne sa vrátila s horúcou vodou.* Voda je tu! *Zvolala a usmiala sa.* Kde máme pacienta? *Spýtal sa slabý dievčenský hlas, ktorý bol udýchaný. Dievča- Nyrinn dorazila spolu s chlapcom, ktorý po ňu šiel, rovnako tak, ako s chlapcom, ktorý ju chránil.* Tu Nyrinn, on. *Ukázal trpaslík na Samaela a mladé dievča, vskutku mladšie než Ariadne vošla k nemu. V ruke držala košík s mastičkami, obväzmi a s možným potrebným náčiním pre jej lekársku prácu.*

Vlkodlaci, upíři či orkové.. najdeš je snad úplně všude. Proč nejsou zalezlí někde u sebe a už tam nezůstanou? *Nelíbí se mu jak je jimi lidská říše prolezlá k nepoznání.* Zůstat zde.. tak jeden nebo dva dny bych asi zůstat mohl ale déle to nepůjde.. pak budu muset odejít. *Každý den, který stráví tím že se bude někde léčit, znamená den, který by mohl strávit hledáním Auriel. Jakmile se vyléčí má v plánu vyjít opět na povrch a zařít hledat Auriel a k tomu začít pracovat na zajištění si nějaké osobní samostatnosti aby v tomto místě nebyl odkázaný na dobrotu jiných. Když zaslechne hlas nějaké mladé dívky, který nezná (Nyrinn) tak se za ním otočí.. usuzuje že půjde o dívku, která ho má vyléčit a její vzhled.. ho docela překvapí. Je snad ještě mladší než si představoval.* Uhm.. ahoj.

Tiež by ťa to nebavilo na jednom mieste. *Zodvihla ramená. Ju by to rozhodne nebavilo. Možno na trhu áno, ale aj tam jej chalani povedali, že to zvládnu a ona tak mohla behať a objavovať. Občas sa samozrejme vrátila, aby ich skontrolovala a chvíľu s nimi posedela a viac menej len zdobila a lákala zákazníkov, ale vždy len na chvíľu, potom behala znovu... teraz však boli iné problémy.* Rob ako chceš. *Mávol rukou trpaslík, nevedel čo chce robiť a kde inde by si našiel bezpečnejšie miesto, pokiaľ sa nezotaví úplne, ale to bolo na ňom. Nyrinn k nemu pristúpila spolu s Aerichom za chrbtom.* Ahoj. Hlava teda? Ešte niečo? *Spýta sa ho a položí si košík s vecami na menší stolík, ktorý začali vypratávať, aby mala viac miesta.* Tatovi nepovedzte ani slovo, že som tu bola. *Poprosila ich a začala si chystať veci. Tiež nakázala teplú vodu dať bližšie k nej.* Oplatí sa to? Pravdepodobne aj tak už vie, že tu Samael je a, že jej niekto sleduje. *Zamyslela sa Ariadne. Aj keď onen človek nemusel vedieť o Nyrinn nič. Pravdepodobne sledoval tiež z väčšej diaľky, takže rozhovor počuť rozhodne nebude.* Pre istotu. *Povedala a postavila sa bližšie k Samaeilovi z boku.* Zohni sa, si moc vysoký. *Nakázala mu. Bolo pre ňu jednoduchšie, keď sa zohne, než by mala hľadať menšiu stoličku, na ktorú by sa postavila a pravdepodobne by z nej skákala hore dole.*

*Samaela moc nezajímá co ho bude bavit a co ne, nemá takový luxus aby mohl řešit co ho baví a co ne.. posledních několik let žije jen v honu za svým cílem a tak nějaká zábava je věc posunutá na vedlejší kolej, která pro něj nemá sebemenší význam a to ani teď. Samozřejmě si uvědomuje že zde by byl v bezpečí více než kdekoliv jinde v tomto městě, tedy bezpečnější místo tu existovat bude ale on se na něj určitě nedovede dostat a už vůbec o něm nebude mít ani ponětí kde ho hledat.* Jen hlava a nějaké podlitiny na žebrech.. to ale ošetřit nepotřebuje.. to se za pár dní vyléčí samo. *Ještě aby je zdržoval nějakými dalšími problémy, které nejsou tak důležité.. pokud se postarají o zraněnou hlavu bude mu to bohatě stačit.* Proč to před otcem tajíš? Není snad rád že máš takové nadání? *Zajímá se. Když k němu maličká Nyrinn přijde a požádá aby se sehl, poslušně tak provede aby měla pohodlný přístup k zraněnému místě na jeho hlavě, které obklopuje zaschlá krev.. je vidět že to zranění je už staré několik hodin.*

*Nyrinn pokrčila nosom, keď sa chlapec o ktorého sa starala ohradil, že chce ošetriť iba hlavu. Merala sem tu dlhú cestu (síce na ňu narazili v príjemnej blízkosti), ale i tak! Placla ho po jeho boľavej hlave, bolo to o dosť ľahšie, keď sa zohol, aby mala lepší prístup k jeho zraneniu.* Ošetrí sa všetko, keď už som tu! *Nafúkla ešte tváre.* Pravda, keď si tu, nemá ti kto ako ujsť. Z tadiaľto sa nikto nedostane. *Uculila sa Ariadne.* Takže si môžeš dať načas s liečením a dať sa plne do kopy na mieste, kde je to bezpečné, než aby si sa túlal zranený v uliciach. Niekto ti ešte viac ublíži, okradnú o to posledné čo máš. *Snažila sa mu dohovoriť. Bola hlúposť sa takto prechádzať.* To rovno všetko zlato, čo máš pri sebe môžeš dať mne. *Usmiala sa od ucha k uchu a starý kováč sa zasmial. Aký otec, taká dcéra.* No, tato sám toto podporuje, ale nemá rád, keď ošetrujem niekoho nového v Desperose a navyše zadarmo. Vždy vraví: Nyrrin, princezná moja pozorne ma počúvaj. Ak budeš niekoho ošetrovať, vždy od neho pýtaj dvojnásobok, ak je nový v Desperose. *Začala predvádzať ešte postoj jej otca, ako stál a ukazovákom na ruke jej kázal.* Vtedy majú najviac pri sebe. A ak pri sebe nemá nič, tvár sa, že si slepá! Tato sa postará, ak ti bude chcieť ukradnúť peniaze na sladkosti. *Okrem postoja sa snažila čo najviac napodobniť jeho hlas. Samo o sebe však vyzerala ako on. Jej zlaté vlasy, jedno zlaté oko, zatiaľ čo to druhé bolo modré po matke. Bolo na nej vidieť, že je miešanec, nebola čistokrvná. Považovala to ako trest za svoju existenciu. Z toho, že vznikla z "modrej krvi" v desperose a "špinavou krvou". No aj cez to sa na jej prejave prítomní zasmiali. Pustila sa však do ošetrovania, v prvej rade potrebovala umyť zaschnutú krv a tak sa do toho opatrne dala, aby ho to čo najmenej bolelo.* Zatiaľ mi môžeš povedať, čo ťa bolí ako ďalšie. *Trvala na svojom. Podstate Samael nemal veľmi na výber.*

Au, au, au! Fajn tak dobře ale zkus mě nezranit ještě víc než už jsem. *Není to myšleno nějak zle, spíš jen jako takový vtípek k odlehčení situace. K těm radám se pak dál nezmiňuje, musí uznat že mají pravdu ale je těžké jen tak přiznat že fajn jsem mimo, proto radši mlčím a nechá se poslušně ošetřit. Poslušně spolupracuje tak aby se ji Samaela léčilo co nejvíce pohodlně. Je docela zajímavé to jak začne vyprávět nebo spíš imitovat svého otce ohledně toho že kdo je tu nový, je prakticky snadnou kořistí pro ty harpie kolem (slovní obrat). Dá mu to jasnou představu o tom že ani jednomu z těch kolem tady.. nemůže věřit ani jejich vlastní jméno a nemůžou se mu divit. Jaké z toho má ale pocity a názory si nechává pro sebe.* Co dalšího? Kromě hlavy mě trochu bolí na žebrech ale není to nic hrozného.. zvldánu to.. myslím si že to nebude vyžadovat lékařské ošetření. *Zdá se že se stejně nepoučil a i tak se snaží trochu vyjednávat a nespolupracovat i když je jasné že ona mu to tam ošetří i tak a Samael nemá moc možností.. nezbyde mu stejně nic jiného než ji vyhovět.*

*Bolo po jej. Nič jej nerobilo väčšiu radosť, ako keď zvolil po jej. Dokonca sa nechal ošetrovať i ľahšie a spolupracoval a tak mu mohla umyť zaschnutú krv a postarať sa o jeho ranu na hlave poriadne. Bolo to ošetrené tak, aby už viac nepotreboval lekársky dohľad pokiaľ nebude robiť hovadiny a neurobí si ešte niečo. Už sa ani nevenovala napodobňovaniu jej otca, len liečeniu jej pacienta, ktorého prvýkrát nevidela.* Nyrinn nechceš sem priviesť svojho strážcu? Máme nové dobré meče! Sú síce drahšie, ale dobré. *Začala obchodovať zatiaľ čo sa mladá liečiteľka venovala jedinému - liečeniu. Snívaj ďalej mrška. Myslíš si, že ho sem zavolá, aby kúpil vaše prehnane drahé meče? Už ti na to chudák padol trikrát a od vtedy ho držím skrátka. Neviem, ako to robíš, ale robíš to dobre. *Zabrblala a čakala na odpoveď na svoju otázku. Kde ho to viac bolelo? Rebrá? Ruka? Obe? Nohy? Určite ešte niečo, neuverila by mu ani nos medzi očami v tomto.* Takže rebrá. Dobre, vrch oblečenia dolu. *Zoskočila dolu zo stoličky a išla prepláchnuť handričku.* Nechcem žiadne protivné reči či, že to neurobíš. Urobíš, lebo ti ich dolámem, aby si mal o to väčší dôvod ma poslúchnuť. *Povedala vážnym hlasom. Urobila by to. Musela to urobiť veľakrát. Zlomiť niekomu nohu, dve, aby nemohol utiecť a mohol sa doliečiť. Aj keď to nerobila ona priamo, ten rozkaz vyšiel z jej úst.*

*To zda bude vyvádět nějaké kraviny, to je dobrá otázka ale prozatím vzhledem s jeho štěstím.. je celkem velká šance že se v blízké době dostane do nějakého průseru. Z toho co ale slyší tak se zdá že ta Nyrinn je opravdu dcera někoho důležitého, protože proč by jinak měla strážce? navíc zde v Desperu, určitě nebude dcera šlechtice ale spíše někoho kdo si na tomto místě svou moc pečlivě vybudoval než aby se do ní narodil.. aspoň takto zatím chápe ohledně fungování. Když ho pak Nyrinn požádá aby si sundal tričko nemá s tím problém a udělá to.. odhalí tím i pár starých jizev. Přes záda má celkem velkou jizvu.. očividně od seknutí nějakým mečem, které tak, tak přežil a na boku (pravém) má jizvu od šípu, který ho tam kdysi zasáhl. Jsou to staré jizvy ale nejsou nijak důležité.* Jasný, jasný.. však jsi tak malinká.. stačí se postavit a bez pomoci nějaké stoličky bys na ty ruce stejně nedosáhla. *Trochu ji poškládlí na účet její velikosti a té jeho, jako stejně ji vyhověl takže se není moc o čem bavit.*

*Každý mal svoj druh šťastia. Niekto veľké, niekto malé. Niekomu sa večnosť lepila smola na päty! A niekto mal šťastia až požehnane a nechcel o neho prísť. Toto miesto bolo veľa o šťastí a smole. Tí ktorí mali smolu zomreli rýchlo, ak nič nevedeli a tí ktorí mali šťastie prežili za každú cenu. Život v Desperose bol taký. Mala strážcu s ktorým vyrastala od mala. Chlapec pol o tri roky ďalej, teraz bol na hodine šermu a tak jej zastupoval niekto iný. Nejaký z otcových zamestnancov. Temný, svetlý elf či satyr, aby ich nebolo vidieť a mohli tak zaskočiť toho druhého. Nechala jej, nech si vyzlečie tričko.* Ako to robím je obchodné tajomstvo. Ale onedlho s tým prestanem a budem pracovať v dielni ako kováčka. *Bol to jej sen, kvôli tomu cvičila a pomáhala v dielni, než Adriadne vyprskla smiechom za slová Samaela, ktorý škádlil Nyrinn ohľadom jej výšky, ktorá nafúkla tváre ako škrečok a pozrela sa mu do očí.* Je hrubé toto hovoriť dáme. *Urazene sa naňho dívala, mal pravdu a to ju štvalo ešte viac.* Neznášam vysokých ľudí. *Zabrblala a prezrela si jeho hruď. Jedným zlatým okom a druhým fialovým si prezrela jeho hruď, brucho. Všimla si jazvy, no tie nekomentovala, viac ju trápilo to, čo jej bolelo.* Tak, skontrolujeme, či ich nemáš zlomené. Začni kašľať. *S vážnym výrazom na tvári sa pozrela k tej jeho, očakávajúc, že ju ako psík počúvne a začne na povel kašľať. Ariadne zadržovala tentokrát smiech, nechávajúc si ho na lepšiu príležitosť.*

*S úsměvem sledoval Nyrinn, jak se stará o jeho zranění, které si přivodil. Když si prohlížel její roztomilý koncentrovaný výraz, uvedomil si, že Nyrinn byla jiná než všechny dívky, které doposud potkal. Měla sílu, odvahu a důstojnost, které byly něčím výjimečným. Inu když se nad tím tak zamyslí tak pokud někdo žije a dokonce vyrůstá na takovémto místě nemá jinou možnost než se stát takovým jako je právě Nyrinn. Samael se na Nyrinn pak podíval překvapene ale nakonec s důvěrou přikývl na její žádost.* Dobře, tak zkusím kašlat.*Řekl a připravil se. Zhluboka se nadechl a poté rychle vykašlal.*