Záhadné sochy

*Auriel sa sústredene prechádzala krížom krážom po bukovom háji a hľadala trsy mäty nakoľko jej zásoby sa tenšili a úprimne by si nevedela predstaviť začať ráno bez toho aby neprežula pár lístkov tejto zázračnej voňavej bylinky. Mala na sebe svoje nové oblečenie a svoje po pás dlhé vlasy mala zapletené do zapletanca aby jej nezavadzali. Okolie viac menej ignorovala - až príliš sa sústredila na zem pod sebou. Teda ignorovala ho do momentu čo si periférne nevšimla nehybne stojacu postavu. Zľakla sa, no keď sa pozrela tým smerom uvedomila si, že je to len kamenná socha, ktorá bola na niekoľkých miestach obrastená machom.* "Zvláštne, prisahala by som, že tu nebola." *Pomyslela si, no nakoniec nad tým len v duchu mávla rukou. Predsa sa sústredila na rozpoznávanie byliniek, mohla si ju len nevšimnúť. Otočila sa jej teda chrbtom a pokračovala v pátraní po voňavej bylinke. Podišla o kúsok ďalej, čupla si a prstami prečesávala vysokú trávu, víťazoslávne sa usmiala a odtrhla niekoľko stebiel mäty, ktoré tú rástli. V tom sa však stalo niečo nečakané keď Auri urobila pár krokov bokom a obzrela sa ponad plece tá socha bola len pár metrov za ňou.* Bohovia! *Zhíkla a začala pred sochou pomaly ustupovať ako keby bola živá a mohla na ňu zaútočiť. Zmätene sa pri tom rozhliadala po okolí ako keby hľadala vinníka, kto tú sochu začaroval aby ju strašila.* Je tu niekto?! *Zvolala odvážnejším hlasom než ako sa v tej chvíli cítila a čakala či sa jej niekto ozve.*

*Od doby co tu Elgalad žije uběhl už nějaký čas, kdy se nějak snažil přežít. Všichni jeho známý jsou od něj daleko a on tu momentálně nikoho nemá, takže se občas jen tak potuluje oblastí a sleduje ostatní. Občas si obstará nějaká jídlo, někdy si ukradne a někdy si ho jde prostě natrhat, alespoň co se lesních plodů týče. Na sobě má volný plášť, který je až po kolena. Mě i kapucu, kterou využíval poměrně často aby mu nikdo neviděl do tváře. V jednom obchůdku ukradl nějaké jídlo, které si schoval pod plášť a nenápadně se zeptal na cenu jablka, které si vzal si ruky. Když mu ovšem sdělil cenu jablka, tak odmítl a položil ho zpět. Tím nenápadně odešel s jídlem, které měl schované pod pláštěm. Jakmile do byl jistý za rohem že ho muž neuvidí, tak se rozeběhl a prozatím mizel z města. Doběhl na jakousi louku, kde trávil dost času. Jelikož tu nikoho neměl, tak si většinou povídal s kamennými sochami, se kterými mohl mluvit aby si tu zachoval zdraví rozum a nezbláznil se. Nejraději by byl, kdyby tu potkal nějakého světlého elfa, který by ho do tohoto světa zasvětil a připravil ho na nejhorší. Když si sedl do vysoké trávy v jedné soše, tak si vytáhl z pod pláště jídlo, které začal pomalu uždibovat. Měl kousek chleba a k tomu i nějakou sušenku. Nejdříve si do úst začal dávat kousek chleba když se z nenadání ozval dívčí hlas. Zvedl se a porozhlédl se kolem sebe. Viděl dívku, která stála naproti soše. Elgalad pokroutil očima a schoval si jídlo pod plášť do takového látkového sáčku, který měl z doby co sem přišel. Šel směrem k ní, ale ne moc blízko. Osoba ho mohla spatřit jak k němu jde, přeci byl na jeho boku. Netrvalo dlouho než se přiblížil a zastavil. Zasmál se.* Ty se bojíš sochy? *Optal se a pousmál se. Osoba před ním mohla vidět jeho úsměv a dokonce i část jeho tváře, ale rozhodně ne celou.*

"Ako sa môže niečo také veľké a ťažké ľubovoľne pohybovať?! Za tým musí byť mágia!" *Uvažovala a dívala sa na tú kamennú ozrutu tak uprene, že okolie jej splývalo do zelenej machule.* "Začaroval tie sochy ten istý človek čo uvrhol na mesto bariéru?" *Napadlo ju, no v tom počula kroky a oslovil ju mužský hlas. Okamžite sa tým smerom obzrela. Ak by mala byť úprimná - rozhodne nečakala, že sa jej niekto na jej zvolanie ozve, teraz tu však dotyčný stál a uťahoval si z nej. Mierne sa začervenala, vystrela chrbát a zdvihla bradu aby pôsobila trošku vyššie, keďže mala len 150 cm.* Bojím sa dôvodu prečo sa tá socha ľubovoľne presúva. Zdá sa, že ma sleduje už minimálne hodinu. *Za normálnych okolností by mu vykala tak ako sa podľa etikety patrí, mierne by sa uklonila na pozdrav a podobne. No on jej nevykal a už si zvykla, že v Desperose je ukázanie dobrých spôsobov väčšinou pozvánka pre zlodejov, ktorí ťa prepadnú a oberú o všetko.* Začaroval si ju ty? *Opýtala sa a napäto čakala na odpoveď. Nenápadne sa pri tom obzerala po okolí čo by mohla použiť na svoju obranu ak by sa s tohoto tajomného chlapca vykľul niekto s nečestnými úmyslami.*

*Vypadalo to, že je dívka překvapená, když slyšela někoho jak se jí ozval na její rádoby "volání" či "ptaní". Elgalad se na ní podíval tak aby jí viděl celou. Spatřil i její tvář a ona mohla spatřit i jeho, ale ve stínu, který kapuce vrhala ve slunečný den. Mohl by vypadat jako upír, který se bojí denního světla.* "Vypadá na obyčejnou holku. Nevypadá ani na elfa. Nejspíš místní, nebo turista, který tu uvázl." *Nad jejími slovy se musel pousmát. Přece jen se sochy nemůžou sami od sebe pohybovat. Na to nějak nereagoval, protože vypadala jako by chtěla mluvit dál. Taky dál mluvila, ale její slova ho trošku zarazila. Chvíli byl v šoku, ale z toho se rychle probral a usmál se. Chytil si kapuci svými ručičkami a sundal si kapuci. Najednou se roztáhly jeho dlouhé bílé vlasy a ona ho mohla spatřit v celé jeho kráse.* Vypadám snad jako čaroděj? *Nad tím bylo něco k zamyšlení, ale pro něj to bylo spíš pobavení. Neměl se nad čím zamýšlet když věděl kdo je. Tady je ovšem nic oproti světu odkud pochází. Tam patří mezi lidi s vysokým postavením jako většina světlých elfů.* Ale sochy se nemůžou sami od sebe pohybovat. Nejspíš jsi si jí ani nevšimla. *Poznamenal.* "Vypadá trošku nafoukaně, ale i působí jako by byla zmatená."

*Keď si dal dole kapucňu - prekvapene zažmurkala. Mal biele vlasy ako ona, svetlé oči a .. špicaté uši.* "Svetlý elf." *Ani si neuvedomila, že zatajila dych, so svetlým elfom sa v Desperose ešte nerozprávala. Vyzeral presne ako z kníh a učebníc.* Elfovia môžu byť výborní mágovia. *Prehovorila s bystrým pohľadom. Jej učitelia jej vysvetľovali základy fungovania mágie aj to kto má pre ňu aké predispozície, no čarovať ju samozrejme neučili. Nevedela či by sa nemala začať chovať inak - teraz keď jej odhalil svoju totožnosť. Stála predsa len pred niekým, kto patrí ku vládnucej vrstve - tak ako ona sa pohybovala medzi šľachtou smrteľníkov, on patril ku šľachte medzi sličnými ľuďmi. Každopádne nemala čas sa zamýšľať nad etiketou nakoľko znova prehovoril. Neprekvapilo ju, že sa na ňu díva z vrchu. Mierne potriasla hlavou a s úsmevom si založila prameň vlasov za uchom voľnou rukou - v druhej držala zväzok byliniek.* Vo všetkej úcte, pane, viem čo som videla, tá socha sa presunula za môj chrbát - bolo to dobrých 10 metrov. *Potom sa pozrela na vysokého elfa a zvažovala či je tu sám. Okolo svetlých elfov sa vždy malo pohybovať niekoľko strážcov, či už z rádu vlkolakov alebo satyrov, tak ju to aspoň učili. Preletela pohľadom po okolí, no keď nikoho nevidela, trochu sa uvoľnila a rozhodla sa byť trochu prirodzenejšia. Jej dobré vychovanie, ktoré je vštepovali od útleho veku z nej tak rýchlo Desperos úplne nevymaže. S vystretým chrbtom a pohľadom upreným do jeho očí len mierne na moment pokrčila kolená.* Auriel Ar-Feiniel z Pelagionu. *Predstavila sa, a ak nepostrehol zo štýlu jej rozprávania, že je vzdelaná, tak zo spôsobu akým sa uklonila by vytušiť mal, že patrí ku vyššej vrstve. Neskláňala hlavu, neohýbala chrbát ako bežné služobné. Čakala ako sa zachová - či sa predstaví tiež.*

*Dle její reakce usoudil, že je překvapená ze setkání se světlým elfem. Je pravda, že jich tu v okolí není tolik aby nemohla být překvapená. Popravdě on tu dalšího nenašel. Nejspíš tu byl jediný, ale kdo ví? třeba se tu najde ještě nějaký světlý elf o kterém neví.* K čemu se vydávat na cestu magie když být elfem je možná lepší. Člověk se taky může stát kouzelníkem a mezi nimi být nechci. *Toto by jí mělo trošku podráždit. Nějak ho to ovšem netrápí. Když si strčil jednu ruku do kapsy hezky pod pláštěm, tak ucítil zbytek chleba a jednu sušenku, kterou předtím vzal z jednoho obchodu. Kdyby se to dozvěděl někdo z jeho rasy, tak by to mohla být i pro něj potupa. Přece jenom člen šlechty by neměl krást jídlo. Měl by mít jídla dostatek i když tady je to jaksi těžké. Měl ovšem hlad a tak se rozhodl vytáhnout si sušenku z kapsy, ale byla pod zbytkem chlebu, který spadl na zem zpod pláště. V jedné ruce svíral sušenku a druhou rukou zvedl zbytek chleba.* "Snad to neviděla." *Tento zbytek chleba se snažil ukrýt zpět do kapsy. Rozbalil si sušenku a během toho co povídala si jednou do ní kousl a přežvykoval. Všímal si i její gesty rukou a pohyb těla. Nebyl na to nějaký expert, ale něčeho si přece jen všimne. * Určitě se ti to jen zdálo. Je kravina aby se kámen nebo socha mohla pohybovat. *Rozhodně to není normální. Všiml jsi, že se rozhlíží po okolí. Tuší proč, ale raději by se sám ujistil.* Někoho očekáváš? *Taková, dle něho, nenápadná otázka. Z jejího pozdějšího představení bylo i trochu patrné, že by mohla být z vyšší společnosti, ale i obyčejní vesničané se mohou vydávat za někoho kým nejsou a její oblečení je dle něho někde na mezi vesničanem a měšťanem, alespoň podle něho. I když si není jist, zda je opravdu z té šlechty, tak by se i on měl představit. U něho je téměř jisté, že je ze šlechty. Chvilku přemýšlel zda je se má nakonec představit nebo ne, ale přece jenom rozhodl pro představení.* Elgalad z Meriwellu. *Bylo to daleko od jeho nynějšího místa, ale nešťastnou shodou okolností se sem dostal. Jako správný budoucí významný šlechtic se ovšem uklonil, ale ne o moc, jen ze zdvořilosti. Nemusí dávat hlavu úplně k zemi jak nějaký poddaný.*

*Najprv povedal, že by nechcel byť v spoločnosti ľudských kúzelníkov, potom jej povedal, že hovorí kraviny a robil si žarty z toho, že sa rozhliadala po okolí. Jeho chovanie by niekoho určite dokázalo vytočiť do biela, Auriel však bola na podobné správanie zvyknutá. Väčšina nápadníkov s ktorými sa ju jej rodičia snažili dať dohromady boli rozmaznaní, arogantní zbohatlíci, ktorí si nevideli ďalej od nosa. Vďaka tomuto Elgaladovi však dokázala úplne pochopiť Reiliho postoj voči svetlým elfom a rozhodne sa neplánovala Reilimu pochváliť s tým, že sa s jedným z nich stretla. Elgaladove uštipačné poznámky teda Auriel "prepočula" s perfektne nacvičeným sebavedomým úsmevom.* Veľmi ma teší. *Prehovorila s trochou horkosti na jazyku a spomenula si na slová jej otca.* Možno očakávam vznešené chovanie od tak vznešeného elfa. *Usmiala sa na neho sladko - s perfektne nacvičeným výrazom. Pokladala za dôležité vypichnúť jeho netaktné chovanie. Jej otec vždy hovoril, že úroveň človeka spoznáš na tom ako sa chová ku ostatným - úroveň tohto sličného chlapca bola v jej očiach nízka ako priemerne vysoká tráva. Taktne mlčala keď si všimla ako mu vypadol chleba. Ona na rozdiel od neho svoju hodnotu poznala a nemala za potrebné zvyšovať si ju ponižovaním ostatných, hoci by si to zaslúžili.* Meriwell je ďaleko, ako si sa dostal až sem? Ušiel si z dvora? *Opýtala sa a popri tom sa prechádzala po okolí - pokračovala v tom čo doteraz a teda hľadala mätu.*

*Zdá se, že to s dívkou jménem Auriel ani nehlo, jeho narážky neměli nějaký účinek. Alespoň ne povrchní, ale určitě se k ní nějak dostali a pronikly. To si alespoň myslí. Usmál se nad tím jak dokáže zachovat chladnou hlavu na člověka, který je z většiny agresivní což ho překvapilo. Zvedl pravou ruku otevřenou dlaní směrem k ní což tím nabízí podání ruky. Je to na projev úcty, kterou zatím projevoval pouze ve své zemi. Nikde jinde nebyl až do teď. Tohle je pro něj poprvé kdy potřásá rukou někomu jinému než světlému elfu nebo vlkodlakovi či satyrovi. Teda pokud jeho nabídku přijme a bude chtít rukou potřásat. Pokud ne, tak jen skloní svojí ruku zpět.* To ti moje vznešené chování nestačí? Myslím si, že projevuji dost úcty když se bavím s někým kdo nepochází z mé země. *Ono mu prakticky nic nezbývá pokud nechce zešílet. Ono pokud si chce najít nějaké spojence, tak by měl i nějak trošku projevit náklonost. Hlavně pokud tu chce přežít. Z toho co zažil, tak se dá pochopit, že zde není bezpečno tak jako v jeho městě a měl by se naučit i nějak bojovat. Celý život se věnoval studiu a praktickým věcem krom výjimek.* Promiň mi za tu neslušnost. *Usmál se na ní* Nechci řešit co se stalo cestou sem. Tohle je věc mé rasy. *Jako jeho rod, tak ani on moc nechce aby se do jejich vnitřních věcí pletli osoby mimo jeho rasu. I když teď ta věc nejde moc ututlat, po daném incidentu.* Jak jsi se tu ocitla ty? nebo jsi zdejší? *Opřel se o sochu, která byla nedaleko. K ní samozřejmě musel i dojít. Musel také projít kolem ní pokud neustoupí stranou. Nemá v plánu jí nějak ramenem odstrčit. Jen prostě projde kolem ní. Jakmile se opře, tak se na ní podívá a čeká na odpovědi.*

*Keď ku nej vystrel ruku, pozrela sa najprv na ňu a potom sa až do jeho tváre. Zadívala sa mu do očí, a na moment to vyzeralo akoby odhadovala či má niečo za lubom. Napokon však len s úsmevom typu, "No čo s tebou?!", dala na svoj inštinkt a vykročila ladne jeho smerom. Vložila svoju drobnú ruku do jeho dlane a neuhla pri tom pohľadom z jeho očí.* Teší ma. *Mierne kývla hlavou a na svojich slovách dala dôraz, teda bolo jasné, že až teraz to čo hovorí myslí aj vážne. Premerala si ho od hlavy až k päte a vydala pobavený zvuk keď znovu prehovoril.* To vás teda u vás na dvore učia zvláštnym mravom. *Prehovorila a netrhlo ňou keď prešiel tak blízko popri nej. Pozrela sa na neho ponad rameno a keď videla, že sa oprel o tú sochu - trošku škodoradostne dúfala, že sa tá socha opäť nečakane pohne a dokáže mu tak, že mala pravdu.* Tvoje ospravedlnenie prijímam. *Odpovedala a pokračovala v kráčaní vo vysokej tráve ďalej - pohybovala sa v blízkosti sochy a teda Elgalada stále periférne videla. Nesnažila sa pri chôdzi vrtieť bokmi - to vôbec nie, to by bolo neslušné! Avšak pri kráčaní bola stále vystretá a mala taký ten "ladný až tanečný" krok. Odkedy bola v Desperose snažila sa učiť kráčať inak, viac nenápadne ako normálny ľudia, ktorí neboli trestaní za zhrbený chrbát 15 rokov svojho života, no bolo to pre ňu neprirodzené a teda sa niekedy pozabudla - ako napríklad teraz. Kráčať "normálne" bolo totiž pre ňu asi tak prirodzené ako keď sa pravák snaží učiť písať ľavou rukou.* Bola som na ceste za mojou matkou.. po ceste môj koč prepadli banditi a tak som musela ujsť. *Na hlase jej bolo poznať, že sa pri tej spomienke ešte stále cíti nekomfortne a teda mohol vydedukovať, že to nebolo tak dávno čo sa to stalo.* V lese som zakopla, nemala som práve vhodný odev na nočnú prechádzku .. a prepadla som bariérou. Potom som tu zostala väznená - tak ako ty a všetci ostatní. *S povzdychom sa v chôdzi zastavila, vystrela sa a pozrela sa na elfa.* Je príjemné zistiť, že môj prevlek funguje natoľko, že pôsobím, že som odtiaľto.. každopádne, neplánujem tu zostať. Hľadám cestu von. *Ako to povedala, trošku prižmúrila oči akoby sa ho snažila opäť prečítať a naklonila hlavu mierne na stranu.* Čo ty? Chceš sa vrátiť domov alebo ti tunajšie lesy vyhovujú? *Opýtala sa v márnej nádeji, že z neho možno vymámi ďalšie indície, ktoré by jej pomohli prejsť cez bariéru.*

*Nakonec dívka měla dostatečné vychování na to aby mu potřásla rukou, ale nespustila z něho oči. Proč taky jo, že? Přece jenom mu asi nedůvěřuje a není se ani moc čemu divit. Je to nová osoba a ještě se k ní choval celkem namyšleně jako k ostatním. Možná proto spí tam kde se dá a kde je trošku bezpečno a sucho. Nikdo ho totiž nechce a jeho za tu dobu napadli dva důvody proč tomu tak může být. Jeden z nich může být jeho chování. Ano, není to nejideálnější pokud chce žádat někoho o laskavost i když ve své zemi je to normální a vždy mu někdo vyhověl. Tady se musí naučit nějakým pořádkům a musí se naučit vycházet i s osobami z jiných ras. Například s touto holčinou, která je obyčejný smrtelník a o těch ví jen teoretické věci. Z praktického hlediska se s nimi nikdy nesetkal stejně jako s podzemními lidmi nebo s upíry. Nad její poznámkou se pousmál.* U nás je to normální. V naší zemi žijeme pouze ve třech rasách, které jsou na stejné úrovni kromě jediné. *Kdyby tak měla možnost vidět jejich místo. Rychle by pochopila jeho chování i jeho přístup k ostatním lidem. Usmál se nad její poznámkou o přijetí omluvy a na chvíli zavřel oči. Dívka začala i chodit kolem někoho stále dokola což jeho znervózňovalo trošku. Nebyl na delší rozhovory zvyklý, alespoň ne s někým koho nezná. Pro ní to musí být nejspíš taktéž unavující jen stát a mluvit. Uzobl si další kousek sušenky a zas začal žvýkat. Mezitím jí poslouchal, ale neodpověděl, protože ví, že se s plnou pusou jíst nemá. Po vyslechnutí jejího příběhu se zamyslel. On nebyl jediný koho přepadli, ale jí si asi vybrali jen jako náhodný cíl.* To je magická bariéra, že? *Zamyslel se a nahodil zamyšlený výraz s pohledem do vzduchu.* Pravděpodobně to bude moct zrušit nějaký mág, nebo kouzelník v nejlepším případě. V tom horším ten, kdo to vytvořil. *Alespoň toto jeho hlavička nabytá vědomostmi dokázala v krátkém čase vymyslet. Napadlo ho i podkopání bariéry, ale kdyby to šlo, tak by to někdo jednoznačně zkusil. Přestal se opírat o kámen a uzobl si poslední kus sušenky, kterou držel v ruce. Teď jen najít nějaký koš, do kterého to bude moct vyhodit. Tady na louce ovšem počítal s tím, že to vyhodit nebude moct a proto si to strčil do kapsy když v tom přišla její otázka. Vyslyšel jí a ani nemusel přemýšlet, jeho odpověď byla jasná.* Samozřejmě, že se chci vrátit domů, tam mám všechny a tady nikoho... *Teď se otočil a vyrazil si to směrem do města a je jen na Auriel zda půjde za ním nebo ne. Jde pomalým tempem. Sáhne si i po kapuci od pláště, který nosí na sobě a nahodí si ho na hlavu aby zakryl své vlasy i svůj vzhled a rozejde se směrem k městu.*

*Prikývla, čo nemohol vidieť lebo hľadel do neba.* Presne to napadlo aj mňa. Buď musím nájsť človeka čo ju zoslal a prinútiť ho ju zrušiť - čo by bolo nereálne ak je sám mimo bariéru.. alebo musím nájsť nejaký predmet ktorý tú bariéru udržuje. Niečo ako magické ohnisko, ktoré ju napája, zdroj kúzla... alebo niečo také. *Keď povedal, že sa chce vrátiť domov a po jeho slovách o tom, že je to u neho doma normálne sa na moment nad jeho slovami Auriel zamyslela. Zastavila sa pozrela sa na neho, sledovala ako si nasadil kapucňu a ako sám vykročil preč z lúky smerom ku mestu bez toho aby sa s ňou rozlúčil alebo niečo podobné .. v prvej chvíli ho nasledovať nechcela. Predsalen to nebol ten najpríjemnejší spoločník, ktorého tu spoznala, no mala príliš vľúdnu a láskavú povahu. Vcítila sa do neho, uvedomila si, že to tu pre Elgalada musí byť ešte náročnejšie než pre ňu. Ona sama mala čo robiť aby prežila... aj to mala viac krát len obrovské šťastie na mužov, ktorí nechceli jej slabosť a zraniteľnosť zneužiť.. a namiesto toho jej pomohli. Po jeho slovách jej však došlo ako stratený a sám sa tu musí cítiť.. doma mal určite všetko od služobníctva až po ochranku. Keď si spomenula na to s akou nenávisťou o svetlých elfoch hovoril Reili, došlo jej aké nebezpečenstvo tu Elgaladovi hrozí. Ešte aj ten Ork v hostinci vravel, že svetlých elfov v Desperose má v zuboch takmer každý. Na moment sa jej v očiach zračila ľútosť, no vystriedalo ju odhodlanie.* Elgalad! *Zvolala a dúfala, že ho to prinúti sa zastaviť.* Čo by si povedal na dohodu? *Opýtala s vážnym výrazom v tvári, no nebežala za ním.. predsa len ona si už v meste pár spojencov našla, išlo o neho - či chcel a bol ochotný prijať pomoc, ktorú sa mu chystala ponúknuť.*

*Na její slova ohledně bariéry jaksi už nereagoval, protože byl na cestě ke městu, kde hodlal vyhodit obal od sušenky. To je vlastně jediný důvod proč tam chodí a koš je více méně na okraji města, takže do města ani moc nechodí. Jen když je hladový a nemá nic v zásobě. Za chvíli bude zase někde něco vzít, protože už má ten jeden kousek chleba a suchého chleba se člověk jen těžko nají. Co se týče vody, tak tu pije prakticky z potoku. To je jediné na čem tady přežívá a co ho udržuje naživu. Samozřejmě to ovšem není nejideálnější, ale víc toho teď dělat nemůže. Jak byl na cestě pryč, tak na něj Auriel zavolala což způsobilo jeho náhlé zastavení a pootočil se na ní a čekal co z ní vypadne. Vypadla z ní nabídka k dohodě což ho samo o sobě zarazilo. Přece jenom kdo by mu dělal nabídku? Maximálně někdo, kdo ho chce k něčemu využít a mít z toho nějaký zisk. Musí si dávat pozor aby nenaletěl. Přece jenom je to takový ještě nezkušený člověk, který s tím nemá žádné zkušenosti. Nikdy předtím žádné dohody nedělal kromě výměnného obchodu věc za věc.* To záleží na tom co chceš a co mi nabízíš. *Řekl s klidný hlasem. Neměl důvod se nějak povyšovat... teda měl, ale takhle by si žádné známé neudělal a je jen otázkou času jak dlouho by tu přežil bez svého ochránce. Rozhodl se k ní přijít trošku blíž aby jí lépe slyšel, protože už takhle jen tak tak slyšel.* Tak co pro mě máš? *Řekl, když byl od ní nějakých 5-10 metrů daleko.*

*Vložila si odrhnutú mätu do vnútorného vrecka svojho dlhého kabáta a usmiala sa keď na jej zvolanie El zastavil, klamala by keby nepriznala, že ju potešilo keď sa otočil a kráčal naspäť ku nej.* Tiež som bola v podobnej situácii ako ty, ocitla som sa v tomto väzení a musela som sa prispôsobiť týmto .. nepriaznivým pomerom. Bolo to niečo úplne iné, oproti všetkému čo som dovtedy poznala a nebolo ľahké sa tejto novej situácii prispôsobiť. * Začala vysvetľovať a pomaly kráčala jeho smerom.*Mala som však šťastie, na pár správnych ľudí, ktorí moju slabosť nezneužili a naopak - rozhodli sa podať mi pomocnú ruku. *Vzdialenosť medzi nimi sa zmenšovala.* Možno to bolo šťastie, náhoda, osud či vôľa bohov, no myslím, že by som mala teraz urobiť rovnakú správnu vec ako oni vtedy. *Zastavila sa pri ňom asi na vzdialenosť vystretej ruky a musela trochu zakloniť hlavu aby mu mohla vidieť do tváre - predsalen to šlo ťažšie lebo mal na hlave kapucňu, no aj tak bol pre ňu očný kontakt dôležitý. Trochu z pohľadu vedela čítať emócie ľudí - hoci nie úplne všetky.* Chcem posunúť dobrý skutok ďalej a verím, že v budúcnosti by sme si mohli byť vzájomne nápomocní pri pokuse prelomiť bariéru. *Dívala sa mu do očí.* Za ten čas čo som tu som riskovala život aby som nahromadila informácie o tomto mieste, aby som zistila v ktorých častiach mesta sa dá čo zohnať, kde sú upíri, koľko je tu vlkodlačích svoriek a aké majú medzi sebou rasy vzťahy, zisťovala som ktorým miestam je lepšie sa vyhnúť a kde sa dá najlepšie skryť. Som ochotná sa o to s tebou podeliť. *Odmlčala sa.* Ako samostatné osoby tu nemáme nič a nikoho, preto musíme budovať spojenectvá. Slabí jedinci budú vždy slabí, keď budú sami, neistí si sebou vytvárame spoločenstvá, kde máme spojencov a priateľov. Nebolo to tak azda vždy? Aby sa nám darilo tak sa zjednocujeme - ľudia či elfovia. Tieto spoločenstvá môžu naraziť na viac prekážok, ako by narazila jediná osoba.. a možno nám bude dlho trvať dostať sa do nášho cieľa.. ale pokiaľ veríme, že bude ďalší, lepší zajtrajšok a kráčame smerom ku nemu, budeme mať silu spoločne to zvládnuť. *Hlas mala jasný a pohľad odhodlaný, čakala na jeho reakciu.*

*Odložila si mátu, jak kdyby chtěla mít kvůli něčemu volné ruce. První co ho napadlo bylo napadení. Myslel si že by ho chtěla napadnout a udělal půlkrok vzad což by mu stejně nepomohlo kdyby ona byla silnější a rychlejší než on. Nemá žádné zkušenosti. Naneštěstí se nic takového nestalo k jeho štěstí. Když začala mluvit, tak jí zprvu nechápal. Jen jí poslouchal dokud nebyla úplně u něj a nedívala se mu do očí. Proč to říká pochopil až tehdy, kdy byla u něj a řekla, že by mu chtěla nabídnout pomocnou ruku. Pak přišla krátká pauza než znova spustila. Celé mu to přišlo nějaké divné. Proč by někdo nabízel pomocnou ruku někoho jako je on? Ke všemu tomu není ani ze stejné rasy jako ona což samo o sobě je podezřelé. Doma ho učili, že jediný komu má věřit je někdo koho zná a i tak si má nechávat rezervu, protože nátury lidí jsou odlišné a mohou se kdykoliv změnit nebo je může někdo využít ve svůj prospěch a zničit vztah, na kterým společně oba pracovali. Když skončil její proslov tak se jen usmál a spustil sám.* Víš... Proč mi nabízíš pomoc když jsem z jiné rasy? Plánuješ mě nějak využít nebo tak něco? *Nadechl se, ale ani nečekal na odpověď, protože ihned spustil znova.* I kdyby jsi za to nic nechtěla, tak já nedokážu dát někomu jinému takovou pomoc jako bys ty dala mě. Nejsem typ co všem věří. Kdybych byl, tak bych byl nejspíš mrtvý... *Na chvíli se odmlčel a uhnul pohledem jinam.* Je sice hezké že jsi riskovala život aby jsi si nahromadila informace, ale nebudeš jediná a ostatní si je budou také sbírat. Jak víš že tě nikdo z ničeho nic nepřepadne někde, kde máš úkryt? *Při tomto mu mohla vidět smutné oči, které odhalili jeho citlivou tvář. Zavřel je a zhluboka je opětovně nadechl. Srdce mu tlouklo jak o závod a on přemýšlel jestli jí o tom má říct nebo ne. Rozhodl se, že jo, ale ne celou pravdu.* Při cestě sem byla moje skupina napadená někým kdo nás pronásledoval až od Meriwellu... Dokonce mohou být i zde a pro mě tu není bezpečno, proto chodím v plášti aby nikdo neviděl kdo jsem, jinak bych neměl pokoj. *Prolnul si prsty oči aby z nich dostal loužičku slz, které se tam dostali. Pak oči znova otevřel.* Jediný způsob jak bys mi mohla pomoct je říct mi, zda je tady nějaký jiný světlý elf a kde. *To by mu skutečně opravdu pomohlo, najít nějakého světlého elfa, který by mu mohl pomoct. Přeci jen jsou to z větší části i pokrevní příbuzný. Navíc by se cítil i více komfortně v přítomnosti nějakého světlého elfa.* Promiň, ale nemůžu ti věřit. Zní to jako bych tě odmítal, ale ze zkušenosti a pohledu svého bezpečí nemůžu věřit nikomu z jiné rasy. *S těmi slovy se opět otočil k ní zády a vydal se směrem do města pomalými krůčky.*

*Trošku posmešne prižmúrila oči keď sa na ňu díval tak nedôverčivo - nie preto, že by bola cudzia ale preto lebo nieje elfka.* Možno preto, že mi nezáleží na tom z akej rasy si? Ja sa snažím dostať z tohto miesta preč a je mi jedno s kým pri tom budem spolupracovať. Ak sa nespojíme a nebudeme jednotní - nedostaneme sa odtiaľto. Musíme prehryznúť rozdiely, ktoré nás odlišujú. Prečo myslíš, že tá bariéra ešte stojí hm? *Opýtala sa ho.* Stojí preto, že darebákom anarchia, násilie a zločiny, ktoré tu sú vyhovujú a ostatní čo sa odtiaľto chcú dostať preč tak tí sa príliš boja - odmietajú sa spojiť, pretĺkajú sa sami a ku čomu to vedie? Všetky rasy tu medzi sebou bojujú - nesústredia sa na bariéru, ktorá ich tu väzní, príde mi to ako cielené vyvolávanie nevraživosti.. aby sa nikto nespojil, aby nespolupracovali a nezničili tú bariéru * Elgalad bol poriadne silný rasista, no nehodlala túto časť jeho poznámok komentovať - to bolo príliš pod jej úroveň. Namiesto toho si len dala ruky v bok.*Aj keď som len obyčajné smrteľné dievča, je mi na rozdiel od teba jasné, že v tomto meste neprežiješ ak neprehryzneš svoje ego. Cez svoj vysoko zdvihnutý nos nevidíš šancu na záchranu, ktorá leží rovno pred tebou. *Nešla za ním, spravila už totiž čo mohla, ponúkla mu pomoc, ponúkla mu šancu pracovať - skutočne pracovať na tom ako sa z Desperosu dostať preč. Okrem toho to bolo už druhý krát čo dal najavo, že v konverzácii s ňou pokračovať nechce a druhý krát ho už zastavovať nebude.* "Vážne si myslí, že pri dôvere záleží na rase? To je smiešne.. hlavne keď si predstavím tak arogantné a namyslené bytosti ako sú svetlí elfovia. Veď tí proti sebe na dvore musia navzájom kuť pykle pri každej šálke čaju. Ach Elgalad ... a to som si myslela, že som naivná ja." *Pomyslela s povzdychom, nespravila však nič čím by ho fyzicky zastavila. Toto rozhodnutie nebolo na nej. Ona mu ponúkla dohodu a nijakým spôsobom by ho nenútila aby ju prijal. Koniec koncov, on bol ten, ktorému by tá dohoda teraz priniesla úžitok, nie ona. Ak odmietaš prijať pomoc len preto, že ti ju neponúka niekto so špicatými ušami tak mi je ťa naozaj ľúto. Každopádne držím ti palce a dúfam, že ti spôsob akým si tu žiješ dostatočne vyhovuje. *Auri sa už nepozerala na jeho vzďaľujúcu sa postavu - dívala sa na skalu obrastenú machom.* Tieto očarované sochy vyzerajú byť skvelí spoločníci. *Prehovorila s dávkou irónie v hlase a otočila sa ku Elgaladovi chrbtom tiež. Vykročila smerom ku hlbokej časti lesa.* "Nuž, môžem mať aspoň čisté svedomie. Pomôcť sa dá však len človeku, ktorý je pripravený túto pomoc prijať."

*Když na něj mluvila, tak měl pocit jako by se ho snažila přimět přijmout její pomocnou ruku. Normální člověk by nikoho nepřemlouval kdyby to pro něj nebylo výhodné. Měl na to svůj názor a dle něho ho chtěla v budoucnosti pouze využít což se jemu pochopitelně nelíbilo. Ještě aby jo. Ještě neviděl, nezažil, neslyšel nebo se jiným způsobem nedozvěděl, že by světlý elf byl někým využívaný. I když jí slyšel, tak už jí neodpověděl. Trochu se nad těmi slovy přece jenom zapřemýšlel. Na jednu stranu měla v pár věcech pravdu, ale z nějaké části se mu to prostě nezdálo. Svými pomalými krůčky se on ní pomaličku, ale jistě vzdaloval.* "Zdá se, že si budu muset nalézt společníky sám. Měl bych najít svého ochránce abych měl větší šanci na přežití." *Nejprve se vydal směrem do města aby mohl vyhodil obal od sušenky, který měl v kapse. Cestou snědl i zbytek svého chleba, který nebyl zas tak dobrý, ale když má někdo hlad, tak sní všechno. Než dorazil na kraj města, tak měl chleba v sobě a obal od sušenky v ruce. Nedaleko od něj viděl koš, ale odpadky v této části byly pohozené jen tak po zemi a nebyli v koši. O ovšem byl "normální", a proto vyhodil obal od sušenky do koše. Pak odešel aby se někde ukryl. Musel si nalézt úkryt na noc. Potřeboval nalézt také nějaké jídlo a proto se rozhodl jít trošku hlouběji do města, kde si vybral neznámý krámek a tam si něco málo ukradl aby s tím vyšel do rána. Nebylo toho moc, i po snězení bude mít pocit hladu, ale jeho tělo přežije o něco déle. Proto bude chtít co nejdříve nalézt svého ochránce. Poté se jen vydal k danému místu, které si vyhlédl předtím a tam nějak plánuje strávit zbytek svého dne. Rozhlížel se po okolí, ale nikoho nespatřil, takže se alespoň trošku cítí v bezpečí.* Možná měla pravdu. Možná bych se k ní měl přidat. Takhle mi bude v noci jen zima a mám málo jídla. No... nejdřív stejně bych se jí měl omluvit až jí potkám. *Řekl si jen tak pro sebe zamyšleně a jen dál seděl a čekal do setmění, kdy by šel spát.*

*Auriel sa vrátila do svojho skromného, no bezpečného úkrytu kde prečkala noc. Nemohla si pomôcť, no pred spaním myslela na Elgalada a v duchu ho porovnávala s Reilim. Na jednej strane asi bolo lepšie, že jej pomoc neprijal. Bála sa čo by povedal jej temný záchranca na to, že je ochotná pomáhať nejakému svetlému elfovi, na druhej strane Auriel skutočne verila svojim slovám. Bola presvedčená, že všetky odlišnosti musia ísť bokom a jediné na čom by malo záležať bytostiam čo sa snažia dostať z Desperosu preč je .. spolupráca. Napokon zaspala a keď sa prebudila na druhý deň - šla do mesta za Nayirin. Chcela jej ponúknuť časť z nazbieranej mäty a dúfala, že by jej vedela Nayririn povedať niečo o tých sochách, ktoré sa svojvoľne presúvali medzi stromami v lese. Auriel sa veľmi sústredila na svoju chôdzu. Snažila sa kráčať trošku zhrbene, popri stenách a s mierne sklonenou tvárou. Posledné čo by chcela by bolo prilákať pozornosť, nejakého chlipníka. Snažila sa držať v tieňoch budov, nenadväzovala očný kontakt - napriek tomu však pohľadom kontrolovala svoje okolie. V meste sa stále ktovieako neorientovala no bola dosť bystrá. Vždy keď niekam šla - mala v ruke skalu, ktorou si popisovala budovy a steny. Značky to boli nenápadné, kto o nich nevedel a vyslovene ich nehľadal nemohol si ich všimnúť.. Ona sa však vďaka tomu orientovala o poznanie lepšie. Ako tak kráčala nepozorovane ulicami, všimla si podozrivú postavu. Zastavila sa, oprela sa o stenu na rohu budovy a sledovala tú scénu pred sebou.* "Nie je možné, že by som mala na neho také šťastie, alebo, že by to bol vážne on? " *Pomyslela si s prižmúrenými očami.*

*Když se začalo pomaličku stmívat, tak se Elgalad ještě naposledy porozhlédl po okolí zda tam nejsou nějací nepřátelé, kteří by se k němu přibližovali nebo čekali až se úplně setmí a zaútočili. Naneštěstí nikoho neviděl a troufal by si říct, že by si mohl rozdělat i oheň, ale ten přitáhne pozornost nejenom lidí, ale i všemožných zvířat. Světlo je dobrá zbraň, ale také velké lákadlo, hlavně v noci, kdy temní elfové mají zlepšený zrak. Oči se mu rychle sami zavírali a během chvíle usnul i v té zimě. Musel se vždy přikrývat vším co našel, neměl moc látky aby ho to zahřálo jako byl zvyklý v královském městě. Ráno když se vzbudil, tak byl celý rozlámaný což ho donutilo k tomu aby se protáhl. Po protáhnutí se i s pláštěm na svém těle vydal do města aby se nasnídal. Cestou do města se zastavil u jednoho potůčku, kde se napil vody z ní. Naštěstí není otrávená, ale to není může být. Kdo ví co lidi udělají pro to aby se někomu mohli pomstít. Pak opět pokračoval v cestě do vnitřní části města, kde nenápadně vklouzl do jednoho obchůdku a tam si nenápadně schoval jídlo, které ukradl. Vzal si pár rohlíků a mizel pryč. Nemůže krást velké množství věcí na jednom místě. To by bylo až moc podezřelé. Určitě, ale není jediný kdo tu krade a prodavači si začínají dávat čím dál větší pozor. Nevadilo by mu kdyby ho chytily, kdyby to byl normální smrtelník, ale elf? Nechce ani pomyslet co by s ním udělali kdyby to zjistili. Netuší jak moc jsou uznáváni mimo jejich království. Musel jít do dalšího obchůdku, kde si ukradl dvě jablka. Jakmile se mu to povedlo, tak se rozhodl odejít z města než si někdo něčeho všimne. I když zrovna u rohlíků a u jablek to nebylo jednoduché, protože si vzal menší dost malé množství oproti tomu kolik tam toho měli v krámech.* "Tohle by mi mělo do odpoledne stačit. Pak budu muset jít znova." *Pomyslel si jen tak pro sebe. Když vycházel z posledního obchůdku, tak nechtěně vrazil do pána a obě jablka mu spadli na zem. Pán se samozřejmě podíval a všiml si toho.* Ty odporný zloději, vrať ty jablka! *Spustil muž. On je tam nechal ležet a raději utíkal pryč. Naneštěstí ho nikdo nepronásledoval a jemu se podařilo utéct někam do opuštěné oblasti, kde si sedl v jednom zříceném domu na bobek, vytáhl si rohlíky, které mu naštěstí nevypadli a do jednoho z nich se pustil.*

*Sledovala celú tú scénu a aj to ako vrazil do toho pána - kvôli čomu mu vypadli jablká. Mala si chuť nad tou jeho nešikovnosťou tľapnúť po čele. Opäť sa v nej ozvala ľútosť. Pôsobil tak neohrabane.. ako slon v porceláne. Proste bolo nad slnko jasnejšie, že sa nenarodil aby sa stal zlodejom. Utekal pomerne rýchlo oproti zavalitému mužovi, do ktorého vrazil a ktorému očividne ten obchod patril. Auri konala trochu impulzívne keď sa vynorila z tieňa a pribehla ku tomu staršiemu mužovi. Vzala si od neho jednou rukou jablká, ktoré zdvihol zo zeme druhou rukou mu už do dlane vtlačila medenú mincu, ktorá ich cenu bohato pokryla. Venovala mu ospravedlňujúci úsmev, no nestihla nič povedať alebo vysvetliť. Hoci sa ten muž tváril neskutočne zmätene - ani necekol - len hapkal pri pohľade na Auri, mincu a jablká s ktorými utekala za Elgaladom. Auri si strčila jabĺčka do vrecka a nasledovala namysleného elfa uličkou, v ktorej sa stratil aby unikol trestu. Nerobilo jej problém ho dobehnúť - bola rýchlejšia než on. Možno aj vďaka tomu, že bola nižšia a ľahšia. Z toho ako sa pohyboval sa asi cítil v bezpečí, takže o nej nevedel. Nebola totiž pravda, že ho nikto neprenasledoval. Sledovala ho totiž Auriel, ktorá sa v zakrádaní čoraz viac zlepšovala. Jej spolužitie s Reilim nieslo svoje ovocie. Sledovala elfa bez povšimnutia až do opustenej oblasti kde vošiel do napoly zrúteného domu. Rozhliadla sa po okolí a keď si bola istá, že tam nieje nikto ďalší, kto by ho prenasledoval - alebo nebodaj ju.. až potom ten dom obišla. Dostať sa do niečoho takto zbúraného nepozorovane nebol pre ňu problém. Bolo tam množstvo spôsobov keďže ten dom pripomínal skôr trosky než skutočnú budovu. Nečujne sa teda priblížila a ticho ako myška sa vyhupla na poschodie kde sedel El a baštil suché rožky. Tento dom mal na jej šťastie kamennú podlahu teda ju neprezradila žiadna vŕzgajúca doska. Posadila sa teda za jeho chrbtom ležérne na múrik, ktorý bol predtým asi súčasťou steny a vybrala z vrecka jedno jabĺčko. Nechcela ho vyľakať - nechcela aby sa zadusil nejakou omrvinkou a teda tam slušne počkala až kým nehrozilo, že by sa nimi zadrhol. Potom si odkašľala a s úsmevom presunula pohľad z jabĺčka na Elgalada.* Ospravedlňujem sa, že som ti nepopriala dobrú chuť, avšak dúfam, že mi odpustíš - keďže som priniesla zákusok. *Prehovorila odrazu a ukázala mu jablko, ktoré držala v dlani.*

*Jak seděl na bobku, tak žvýkal suchý rohlík.. to jediné co teď měl. Nebylo to moc k pochuti, ale byl celkem čerstvý a hlavně.. Nebyl včerejší což trošku zlepšilo jeho chuť. Teda spíš tu chuť zatím nic nezhoršilo. Po chvíli měl v sobě první rohlík. Sahal pro druhý, ale z tu chvíli se u něho objevila ruka s jablkem, které nejspíš ukradl. Vypadalo stejně... teda alespoň mělo stejnou barvu a to zelenou. Zároveň s jablkem se ozval i hlas z ničeho nic. Ten hlas poznal.. Byla to dívka z včerejšího dne. Nebyl problém si ten hlas zapamatovat když se s nikým jiným ani nebaví. Pokud nepočítáme neživé věci. Celkem ho překvapilo, že to byla ona. Myslel si, že se s ním nebude chtít vidět, ale z nějakého důvodu ho sledovala. Možná že by viděla tu scénu? Nejspíš... Jen chvíli mlčky se otočil a střídavě se koukal na jablko a na dívku. Nevěděl co říct, ale nějak začít musel.* Co všechno jsi viděla? *Tohle byla první slova, která řekl. Nejsou to nejideálnější slova, to ví, ale tohle ho zajímá. Nerad by byl viděn že člen vysoko postavené rodiny/rasy musí krást jídlo aby přežil. Kdyby se tohle dozvěděli v jeho městě, nejspíš by se z něho stal vyhoštěnec. Vzal si opatrně do ruky to jablko s tím, že se jí díval do očí. Na sobě měl stále plášť i kapuci, kterou z hlavy nesundal.* Děkuju. *Pak už jen uhnul pohledem a jejich oční kontakt se vytratil. Elgalad se otočil zpět jak byl než mu Auriel dala jablko a hryzl do něj. Najednou skrz něj projela skvělá chuť, kterou dlouho nepocítil. Hned se mu objevil na tváři menší úsměv. Jakmile dojedl to jedno sousto, tak sklonil hlavu víc k zemi a trošku se zapřemýšlel.* To já bych se ti měl omluvit. Byl jsem na tebe hrubý a ty mi ještě přineseš jídlo. Myslel jsem, že by jsi byla ráda, kdyby jsi mě v životě neviděla. Nebo alespoň ne v blízké době. *Projevila je jeho slabá chvilka, kterou po celá léta skrýval. Nechtěl aby jeho slabé chvilky viděli další světlý elfové a proto se musel snažit být stále tím tvrdým mužem, kterým nic nepohne. Myslí si, že kdyby projevil takovou slabou chvilku v jeho městě, tak by byl označen za slabocha a to on není i když v životě tolika netrénoval.*

*Keďže stála a on sedel - bol to jeden z mála momentov kedy sa mohla na niekoho "dívať z hora".* Videla som všetko. *Odpovedala mu na otázku a opätovala mu pohľad tak dlho ako to vydržal, potom keď si vzal jablko a odvrátil sa od nej - prešla popri ňom a posadila sa na nejaký kus spadnutej steny oproti nemu. S povzdychom sa rozhliadala okolo seba a z jej pohľadu bolo jasné, že toto miesto sa jej vôbec nepáči.* Nebolo mojim cieľom ťa sledovať, narazila som na teba náhodou a no.. povedzme, že nie si práve.. nenápadný zlodej. Následne ma premohla zvedavosť a chcela som vedieť ako tvoja výprava dopadne. *Vysvetlila mu svoje objavenie sa, hoci bolo možné, že jej nebude veriť. Predsa bol voči každému okrem svetlých elfov nedôverčivý. Pozrela sa na neho až keď opäť prehovoril. Jeho slová ju prekvapili.* Neprišla som za tebou po ospravedlnenie, ale vážim si, že to hovoríš. *Hlas mala jemný, vedela sa do neho vžiť a v tomto momente jej ho bolo skutočne ľúto. Usmiala sa trošku úprimnejšie nad tým čo povedal.* Prechovávať v sebe hnev a podobne negatívne emócie.. to chce veľa energie a tú ja radšej využijem na iné, lepšie veci. *Nahla hlavu na stranu a vybrala z vrecka aj druhé, malé, zelené jabĺčko.* Naše stretnutie mi vŕtalo v hlave, spomenula som si na niečo čo mi povedal pred časom jeden Ork. Nebol to práve čestný tvor, no zatiaľ všetko čo mi vtedy povedal.. bola pravda. *Ako to rozprávala zdvihla bradu a natiahla ruku ku Elgaladovi. Ponúkla mu aby si od nej vzal aj druhé jablko, ktoré chcel pôvodne ukradnúť.* Avšak túto informáciu som si neoverovala, môžem sa však s tebou o ňu podeliť ak by si mal záujem. Risk je však potom už len na tvojej strane, dopredu varujem, že za ňu neručím. *Nerada vravela veci ktoré nemala potvrdené, no aj jej niečo hovorilo, že by pre neho tá informácia mohla byť dôležitá.* Tak? *Opýtala sa a kývla pri tom rukou. Čakala, že si vezme jablko a čakala aj na jeho odpoveď.*

*Do jablka, které od ní dostal si znova kousl a čekal co z ní vypadne. No, vypadlo z ní toho dost, většinu věcí z toho si pamatoval, ale nějak neodpovídal, v plnou pusou se jíst totiž nemá. Když poznamená, že viděla všechno, tak jen uhne pohledem do země. Teď si celkem snížil jeho "společenské postavení", které v jejích očích neměl. Teda měl, ale nejspíš hodně nízké. Vypozoroval to z toho jak na něj mluvila a jaký měla k němu postoj. Samozřejmě, že nedala najevo asi plné "pohrdání", nebo jak to nazvat, ale nějaké tam z jeho pohledu bylo. Poté co spustila, že není nenápadný zloděj, tak se jen pousmál. Zlodějem se teprve ještě učí být, není to něco co se člověk naučí za den nebo dva. Po chvíli i dojedl jablko.* Tak co mám dělat? Nikdo mi žádnou práci nedá abych si vydělal peníze , kdo by chtěl taky zaměstnat světlého elfa, že? Nikdo mi ani peníze zadarmo nedá a nikoho tu nemám. *Pro něj byla tohle zapeklitá situace, ze které neví jak utéct. Být elfem se zdálo být těžší než si představoval. Alespoň za hranicích jeho světa. Pak přišla na řadu její slova ohledně úschovy negativní energie. Nebylo to tomu tak, nebyla to úschova, byla to jeho natura, která byla částečně ovlivněná prostředím, ve kterém vyrůstal. Zatím na to nějak neodpovídal, protože byl zvědavý co vytahuje z kapsy. Bylo to jablko.* Proč jsi pro mě ukradla jablka? to se ti zhorší tvoje "postavení" ve vesnici. *Slovo postavení řekl samozřejmě s nadsázkou, protože zjišťuje, že tady uvnitř bariéry není nic jako postavení. Je tu příliš málo občanů všeho druhu, taková míchanina. Jedna část bude následovat jednoho, druhá část zas druhého a třetí část zas třetího. Pak tu bude část, které bude jen přihlížet a koukat na ty spory a možná i budou přilévat benzín do ohně. Na její slova ohledně negativní energie chtěl odpovědět, ale nějak na to zapomněl, protože zas začala k němu promlouvat. Vyslechl si jí, to mu šlo. To byla snad nejlepší možnost, která mu šla.* Co ti řekl? *Optal se tázavě. Pokud je to jen informace, tak se hodí. Informace se hodí vždy a všude. Sám moc dobře ví, že informace hýbou světem. Stačí jednu upravit a hned je z toho jiný né-li úplně opačný efekt než byl zamýšlen. Proto čekal co z ní dál vypadne. Mezitím si kousl znova do jablka. Její druhé jablko ovšem odmítnul.* Dej si taky jablko. *Taky by si měla dát. Jablko obsahuje celkem vysoké množství vitamínů, které tělo potřebuje.*

*Povedala by mu čo by mohol robiť, napríklad by mohol prijať ponuku ktorú mu dala, avšak nebola typ človeka, čo by druhému vyhadzoval na oči jeho minulé rozhodnutia. Teda aspoň nie takéto banálne.* Nesmieš to vzdávať, hoci je to ťažké. Uhm.. ja som sa ako prvé napríklad zbavila výstredných šiat, dala som z nich dole všetky zlaté ozdoby a potom som ich vymenila za menej nápadné oblečenie. To zlato som schovala a priebežne ho zamieňam za peniaze. Ďalej som začala budovať spojenectvá.. a našla som pár ľudí, ktorí boli ochotní ma chrániť a učiť prežiť. *Pousmiala sa trošku viac.* Dobré vzťahy a spojenectvá sú tu dôležité. Najmä ak sa tak o seba bojíš, mal by si začať s tým, alebo sa aspoň začať precvičovať v boji, moja ponuka na pomoc stále platí. *Keď si to jablko nechcel vziať s povzdychom sa vystrela a stiahla ruku späť.* Neukradla som ho ale kúpila. *Opravila ho a trošku pri tom zvraštila obočie.* Neviem čo vás v Meriwellu učia o ostatných rasách, no ja si myslím, že dobro a zlo rasy nevníma. Medzi každou skupinou sa nájdu dobrí a aj tí zlí jedinci. *Dívala sa pri tom na jablko v ruke.* Potraviny mám z lepšieho zdroja, od jedného môjho spojenca z neďalekej farmy. *Zdvihla pohľad ku Elgaladovi a trochu si zahryzla do pery.* Ale teraz k veci. *Poposadla si a stíšila hlas.* Ten Ork v hostinci hovoril, že vzťahy medzi sličnými ľuďmi sa tu od vonkajšieho sveta veľmi nelíšia. Svetlí elfovia by podľa neho chceli vládnuť a byť uznávaní aj tu v Desperose. Temní elfovia poväčšine náklonnosť ku svetlým neprechovávajú a na tvojom mieste by som sa vyhla mýtine kde sa vraj zhlukujú. Svetlí elfovia sú potom o kus ďalej v tábore sličného ľudu v Bukovom háji. Spomínal, že im velí lady.... lady Aneirin. *Dúfala, že mu bude táto informácia prospešná, predsalen ju skoro stála krk. Postavila sa, oprášila si kabát a prešla ku nemu. Znovu mu ponúkla jablko.* Mimochodom, tieto informácie, ktoré ti možno zachránia život mi pomohol získať jeden temný elf. Len toľko ku tvojej rasovej neznášanlivosti. *Znela trochu smutne, no trošku si odkašľala a pokúsila sa mu to jablko znovu podať.* Je od teba čestné, že mi ho chceš nechať, no chcel si predsa dve. Si raz taký veľký ako ja.. a ja som už jedla. *Dúfala, že svojimi činmi mu dokáže to čo mu hovorila už včera pri soche. Už to predsa nie sú len slová, skutočne mu pomohla a nič za to od neho nežiada. Dokonca ani prísľub spoločenstva.*

*Pečlivě jí poslouchal, její slova na něho měla jakýsi vliv.. větší než kohokoliv jiného z jiné rasy. Je to možná tím, že je to vlastně první smrtelník, se kterým se začal bavit, i když asi ne na na dlouho. Jeho povaha mu to jaksi ani možná nedovolí, to ona raději se na něho vykašle. Když jí poslouchal, tak se díval na ní a čas od času jen odvrátil svůj pohled na jablíčko, které od ní dostal. Přeci jen měl hlad, a tak se do něho vždy zakousl. Pak se na ní zase díval a přežvykoval. Nechával jí domluvit. Na její slova neměl moc co říct, ale něco se přeci jen našlo.* Jenže já tu nemám s kým uzavřít spojenectví, každý kdo vidí elfa vidí jen celkem snadný přivýdělek. *Stačilo mu, když viděl reakci prvních lidí, kterým se ukázal. Nebyl to zrovna dobrý zážitek, na který by rád vzpomínal.* Myslím si, že jsem změnil svůj outfit na dost nenápadný. Mám plášť a u sebe nemám nic cenného. *Postavil se a sundal si kapuci. Poté si sundal i plášť a Auriel mohla vidět špinavé oblečení, které na dotek mohlo působit, že je z kvalitnějších materiálů. Ovšem to moc lidem neukazuje. Prakticky nikomu, má na sobě skoro furt plášť a tak nemusí se bát o své oblečení víc jak o sebe. Pak na sebe zase hodil plášť aby zakrýval celé jeho tělo. Kapuci zatím nechal volně a na hlavu si jí nedával. Zatím to nebylo potřeba. Pak si jen sedl zpět na bobek ke zdi, o kterou se opřel.* To jsi nemusela ho kupovat. Zbytečně utrácíš svoje peníze a nic z toho nemáš. *Trošku nechápal proč to dělá, ale bylo to nejspíš její rozhodnutí a on nebyl ten, kdo by někoho přesvědčoval v jeho rozhodnutích. Člověk si dle něho má zkušenosti nasbírat sám a né se nechávat přemlouvat. Nebála se a načala další téma a to byli meriwell a jejich pohled na ostatní rasy. Rozhodl se jí to trošku více objasnit.* V Meriwellu máme celkem 4 rasy, světlé elfy, satyry, temné elfy a vlkodlaky. Žijeme v míru až na temné elfy, kteří na nás neúnavně útočí… Co učí vás rasách? Že světlý elfové jsou ti špatní? *Najednou mu v očích mohla být vidět zlost. Viděl už některé bojovníky padnout rukou temných elfů, kteří nebojovali zrovna čestně. To bylo všechno k jeho minulosti co chtěl říct. Pak přišlo další téma, teda spíš informace, která ovšem pro něj byla celkem cenná, jen to že jí to pomohl získat temný elf se mu nelíbilo, ale ten nevěděl, že se tato informace dostane ke světlému elfu.* Dávej si bacha, vrazí ti kudlu do zad jako ostatní. Mají to v krvi a to nejde zapřít… jinak díky za informaci. *Na jeho hlase bylo znát, že zvážněl. Moc se mu nelíbilo že jsou i tady. Proto se zvedl na nohy a navlékl si kapuci na hlavu. Chtěl odejít, ale ona mě nabídla to samé jablko.* Je to od tebe milé, ale už nemám hlad. *Jen to dořekl a svoje kroky zamířil směrem ven z budovy. Chtěl jít pryč.* „Co když jí ten temný elf sleduje? Co když jí pomohl získat tuto informaci aby se dostal k nějakému světlému elfu? Tady opravdu můžu věřit jen sám sobě.“

Úprimne? Ja vlastne už ani neviem ako ten váš nekonečný konflikt vznikol. Neviem čo to dohnalo do podoby v ktorej je to dnes. No ako hovorím, ja neposudzujem jedincov na základe ich krvi a rasy to je dosť spiatočnícke. Posudzujem ľudí na základe ich správania. To je to čo skutočne odlišuje človeka od človeka, elfa od elfa či orka od orka.. a tak ďalej. Skôr by ma zaujímalo čo teba učili o ostatných rasách keď nami všetkými tak pohŕdaš. *Záporne potriasla hlavou a trochu neveselo sa zasmiala.* Vážne máš pocit, že by som na tebe chcela zarobiť? Veď určite nevieš ani tancovať. *Bola z toho jeho prístupu trochu unavená a dotknutá. Potom ju varoval pred Reilim na čo si s úsmevom povzdychla.* Ďakujem za varovanie, no dosť o tom pochybujem. Vlastne sa správa viac vznešene než ty. *Podotkla a on opäť odmietol jej jablko, jej pomoc a v podstate sa otočil ku nej chrbtom... už zase.* Páni musím na teba pôsobiť príšerne hrozivo keď predo mnou stále takto utekáš. *Musela zvýšiť hlas keďže bol na odchode - samozrejme si ho trošku doberala, nebola vychovávaná aby naháňala chlapcov, tobôž nie namyslených elfov, ktorí sa ku nej chovali takýmto spôsobom.* "Nech si ide nevďačník jeden.. neviem prečo som sa vôbec snažila mu pomôcť." *Pomyslela si urazene a vydala sa opačným smerom - len čo urobila pár krokov namiesto kamennej podlahy mala pod nohami drevené dosky - bol dôvod prečo v ostatnej časti domu už žiadne drevo nebolo, bol tu nejaký chrobák ktorý všetko zjedol a spráchnivená bola aj doska na ktorú stúpila Auriel. Zlomila sa pod ňou ako keby to bola len tenká oblátka a doslova sa pod ňou prepadla podlaha. Z domu teda zaznel jej výkrik a bolo tiež počuť buchot. Auriel zostala ležať v suteréne, hlava ju pekelne bolela, všade okolo nej poletoval prach a cítila ako jej steká po čele niečo teplé a lepkavé. Šli na ňu mdloby, no napriek tomu stále držala v dlani zelené jabĺčko.* A-au. *V očiach ju pálili slzy, pri dopade na kusy ruin sa nepekne udrela na ľavej strane tela. Najhoršie na tom však bola tá hlava.* "Ako sa to hovorí? Dobrý skutok nezostane nepotrestaný?" *V rane na hlave jej pulzovala bolesť. Pokúsila sa postaviť, podvihnúť, no kus múra sa pod ňou pohol a teda so zasyčaním opäť zostala ležať.*

*Minulost jeho rasy nechtěl řešit když nezná podrobnosti. Jediné co ví a proč je nemá rád je z jeho vlastní zkušenosti. Temní eflové zabíjí ty světlé a světlí zase je. Jak přesně to vzniklo a kdo si začal ovšem netuší, i když ve škole je učí, že to byli temní eflové. Temní elfové zase učí svůj lid tomu samému. Je to začarovaný kruh, ze kterého se nelze snad ani dostat. Když byl na daném odchodu, tak se zastavil na schodech aby jí ještě mohl odpovědět.* Nechci tady vytahovat minulost ras, když ani nevím jak ten spor začal... *Možná to není to co čekala za odpověď. Chtěla možná nějakou obsáhlejší odpověď. Tak jí odpověděl dál.* Co si myslíš že by učila tvoje rasa o jiné, kdyby to byl váš pradávný nepřítel? Někdo kdo ti zabíjí přátele před tvýma očima a ty můžeš jen bezmocně koukat. Víš, kdyby jsi žila tam, tak to pochopíš. Elfové jsou rasou, která má pod palcem ohromné území, které spravuje a vládne mu. Nestrpí aby je někdo ohrozil, takže... *Zbytek si mohla už sama domyslet. Pokud je chytrá, tak to dá.* Kdyby jedna rasa útočila stále na tvé přátele a ty by jsi viděla jak spousta lidí, se kterými jsi vyrůstala umřela v rukou temných elfů, co by jsi dělala? Co by jsi dělala kdyby jsi byla daleko od domova na mírumilovné výpravě a temní elfové se tě pokoušeli zabít a celou tvojí skupinku? CO by jsi dělala kdyby jsi jako jediná přežila? To je něco co nikdo nevidí. Každý vidí jen ten jejich "bezstarostný" život, který není bezstarostný a je plný utrpení. *Trošičku si postěžoval. Teď by měla o něco lépe pochopit proč je nemá rád. Proč nemá rád hlavně temné elfy. Pak přišla i její možná i rejpavá poznámka, že neumí nejspíš ani tancovat. To nebyla jaksi pravda.* Umím základy... *Ovšem už je to nějaká doba co tancoval a když by měl jít teď, tak by nejspíš každý druhý krok šlápl partnerovi na nárt či prsty. Na její další poznámku ohledně temného elfa nereagoval. Svoje jí už řekl a nic dalšího ho nenapadá a i kdyby jo, nejspíš by si to nechal pro sebe. Byl připravený udělat další krůčky pryč od ní když najednou slyšel divné zvuky. Připomínalo to zvuky křupnutí a následně zborcení. Když se v šoku otočil, tak Auriel nebyla nikde. Jediné co viděl byla nové díra v podlaze, která tam předtím nebyla a menší oblak kouře předtím usazeného prachu. Následně se otočil celým tělem a přišel k té díře. Uviděl Auriel jak ležela o patro níže. Teď vážně přemýšlel, zda jí má pomoct, nebo jestli nemá prostě jen tak odejít. Moc dlouho nepřemýšlel a rozhodl se jí podat pomocnou ruku. Přece jenom už se jí svěřil a nebyla to "obyčejná" osoba. Byla to první osoba, které se svěřil. Aby jí pomohl, musel nelézt nějakou cestu dolů o patro níže. Nechtěl jít po samé cestě jako šla ona. Sice to byla super zkratka a měl by i měkké přistání, ale rozhodl se pro využití starého schodiště. Když došel dolů k ní, tak se vedle ní klekl. Nechtěl na ní moc šahat, nevěděl jestli nemá něco zlomeného co by raději chtělo nechat být. Jen opatrně se dotkl její paže.* Jsi v pořádku? *Opravdu v pořádku nevypadala, ale slušnost se zeptat když na to tak dbá. Její, o pár chvil, dřívější pokus se zvednout nevyšel a ba naopak, bylo to ještě horší. Bál se s ní pohnout aby to nebylo ještě horší. Nejprve raději zjistí co jí je. Sundá si svůj plášť a zatím jí překryje aby jí nebyla zima když se nepohybuje zahříváním těla. Přece jenom do tohoto patra světla nesvítilo tolik, tudíž tu byla i větší vlhkost a větší zima.*

*Samozrejme bola prekvapená, že sa jej zveril s niečím tak bolestivým a na chvíľu uvažovala či sa jej podarilo dostať sa mu pod kožu jej rýpavými poznámkami alebo jej činmi. Videla na ňom ako ho to o čom hovoril ťaží a teda asi nebolo jednoduché dostať to zo seba von. Kto vie ako dlho to v sebe dusil, kto vie koľkým sa s niečím takýmto zveril - Elgalad na ňu pôsobil veľmi uzavretým dojmom. Bol nedôverčivý, podozrievavý a napriek tomu jej odhalil tak podstatnú a veľmi citlivú časť svojej minulosti. Možno vďaka tomu trochu lepšie rozumela jeho postoju aj jeho správaniu, no stále to vo svojom vnútri neschvaľovala. Nastavilo jej to však pekné zrkadlo. Sama totiž trochu nedôverovala rase orkom, po tom čo ju jeden ork tu v Desperose otrávil a pokúsil sa ju uniesť, okradnúť a bohvie čo ešte. Určite sa vďaka tomuto elfovi nad tým ešte trochu zamyslí. Vo chvíli čo však skončila v suteréne budovy nezvládala jasne uvažovať. Jabĺčko sa jej vykotúľalo z ruky, sledovala ako poskakuje po kusoch kameňov, dreva až napokon zakončilo svoju púť pri starých schodoch, na ktorých sa chvíľu na to, na jej prekvapenie, objavil El. Videla ho trochu rozmazane, stál v tieni, okolo nej ešte stále trochu víril prach a pulzujúca bolesť na hlave jej vohnala do očí slzy - nič z toho nepomáhalo videniu. Prišiel až ku nej - v tej chvíli nezvládla uvažovať nad tým či má dobré alebo zlé úmysly. Opäť raz jej však bohovia prejavili svoju náklonnosť. Namiesto toho aby jej momentálny stav a slabosť Elgalad zneužil, kľakol si ku nej a jemne ju chytil za ruku. Zažmurkala aby zahnala slzy, nechcela aby si myslel, že je slaboch.* L-len ma bolí hlava a .. a noha. *Prehovorila sťažka dýchajúc, Pravda bola, že ju bolel aj ľavý bok a aj lakeť a rameno, no noha a hlava .. to bolo najhoršie. Krvácala však len na hlave - ostaté zranenia neboli vážne, bude mať však poriadne nepekné modriny a problém s pohybom - rozhodne si nejaký čas nezatancuje. Mierne jej zružoveli líca keď cez ňu prehodil svoj plášť. Voňal po machu, ihličí a ... jeho osobitej vôni. Bolo až zarážajúce, že sa z toho dokázala dostať do rozpakov ešte aj v takejto situácii. Napriek bolesti sa trochu podvihla a pozrela sa mu do očí.* Nemusíš mi pomáhať, nič mi nedlhuješ. *Povedala slabým hlasom - bolo jej síce na odpadnutie, no myslela to vážne - ani pri tom nežmurkla. Popri tom jej po čele a líci tiekla krv. Mala tržnú ranu hneď pri línii vlasov, nad ľavým spánkom.*

*Jablkem se nyní nějak neobtěžoval, i když kolem něj prošel, tak si ho nevšiml. To bylo v tuto chvíli vedlejší, a přesto, že nějak nevychází s ostatními rasami, tak je pro něj život to nejcennější na světě. Život, láska, přátelství. Bohužel přišel o dvě z těchto tří věcí což ho jaksi ještě víc uzavřelo a ještě víc nastolilo postoj vůči jiným rasám jako jsou temní elfové. Během toho co jí přikrýval svým pláštěm, tak si všiml jejích slz v očích. Netušit proč brečí. Napadlo ho jen jedna možnost. Něco jí hodně bolelo, ale nechtěla si to přiznat, nebo teda alespoň jemu. Pousmál se nad tím co řekla. Ten úsměv nebyl nijak škodolibý, vlastně celkem příjemný pro toho druhého, alespoň to vypozoroval. Šlo z něho poznat jakýsi pocit "lidskosti", který se v něm uchovával někdo hluboko pod všemi těmi zámky vysokého ega, nadřazenosti a všeho možného, které mají někde ztracené klíče.* Nedělej ze mě blba. Co tě ještě bolí? *Bylo to vcelku jasné, ale pro jistotu se zeptal, nemůže u každého vědět a znát jeho citlivé místa. On sám měl hned několik citlivých míst. Ani jedno nechtěl moc říkat ostatním, měl strach z toho že tuto slabinu proti němu někdo využije. A že je tady těch osob, kteří by to byli schopní udělat. Když se trošku pozvedla, tak se připravil, že jí bude muset udělat svými pažemi měkkou podložku. Musí jí bolet z toho pádů celé tělo. Byla to celkem výška a zrovna na místo kam dopadla tomu taky napomohlo. K tomu by mu byla odkázána napospas.* Nemusím, ale vím jaké je to být sám. *I když se jí celou dobu snažil dívat do očí, tak momentálně to nevydržel a uhnul smutným výrazem bokem.* Věřila bys tomu, že jsi druhá osoba, která ví o tom co se mi stalo? *Jen zvědavě se na ní podíval, ale nečekal odpověď. Je si jistý na 100%, že to nevěděla a s velikou pravděpodobností se zeptá, kdo je ten první. O tom by ovšem nejraději ještě chvíli pomlčel. Pak následně se chystal prohlídnout její hlavu. Rukou jí chytil hlavu aby si jí mohl naklonit jak zrovna potřeboval. Musel si prohlídnout místo odkud teče krev. To znamená, že se jí musel prohrabat ve vlasech. Teď může doufat, že na to není alergická a háklivá a snad mu později za to nezlomí obě ruce. Nu což. Její vlasy byli příjemné na dotek a všiml si, že jsou i celkem lehké a lákalo si k nim přičichnout. Ještě nikdy to neudělal. Možná je to tím, že se s dívkami moc nebavil ani ve svém městě. Chtěl to jednou udělat, a proto využil této situace. Netrvalo dlouho a vrátil se ke svým smyslům a nechtěně jí sáhl do otevřené rány prstem. Muselo to být pro ní nepříjemné až bolestivé nebo štiplavé.* Promiň.. Nechtěně jsem se nechal unést tvými vlasy, že jsem si nevšiml rány do, které jsem strčil prst. *Rána to zrovna nebyla malá, a proto se rozhodl, že by jí mohl trošku tu ránu ošetřit. Ruce si odložil od její hlavy pryč a utrhl si jeden rukáv z jeho oblečení. Musel jí udělat něco příjemného co může na ránu přiložit. Svůj kousek oblečení si pak v ruce složil, sedl si k ní a nadzvedl jí hlavu. Pak už jen stačilo aby svoje nohy dal do pozice tureckého sedu přímo pod její hlavu. Mohla teď využít příjemnějšího polštáře. Nebylo to ovšem zadarmo. Musí vydržet následující chvilkou bolest, kterou způsobí přiložením kousku látky, která byla předtím součást jeho oblečení. Možná jí to bude nepříjemné, ale bude to muset vydržet než si na to její tělo zvykne. Trošku na ránu svojí látkou přitlačí aby omezil krvácení a malinko urychlil tvorbu strupu, který zastaví krvácení úplně.*

*Pokus zatajiť to ako zle na tom je jej veľmi nevyšiel. Elgalad ju prekukol veľmi rýchlo a usmial sa na ňu podobným spôsobom ako jej učiteľ keď sa snažila ako malá vyhovoriť z toho, prečo nezvládla vypracovať domácu úlohu načas. Tak ako vtedy, aj teraz veľmi dobre vedela, že nevie vôbec klamať.* Možno som.. si pri tom dopade udrela aj.. uhm, bok a ruku.. a celú ľavú stranu tela. *Priznala trochu ostýchavo. Keby jej Elgalad rozopol korzet a vyhrnul košeľu, tak by mohol vidieť do krvi odrené začervenanie na jej boku. Rovnako vyzeralo aj jej rameno, lakeť a stehno. Všetko to budú neskôr veľké modriny. V tento moment sa cítila Auriel ako rozbitá bábika, bola však na seba nesmierne pyšná, že neplakala, podarilo sa jej ovládnuť. Keď jej El povedal, že vie aké je to byť sám - v ten moment, tá chvíľka predtým než odvrátil zrak. To bol ten dôvod prečo sa mu snažila pomôcť, videla tento jeho pohľad už vtedy v tom lese pri sochách. Tušila, že jeho arogantné chovanie, nenávisť, celá tá jeho škrupinka v skutočnosti nie je jeho skutočná podstata. Bol len sám a bál sa, nemohol byť skrz na skrz zlý - veď to by tu teraz pri nej nebol. Po jeho ďalších slovách však len mierne šokovane pootvorila pery. Vedela, že je nedôverčivý, uzavretý .. bola preto pomerne dosť zaskočená z toho, čo jej povedal hore na poschodí, no nebolo to nič v porovnaní s tým ku čomu sa priznal teraz. Díval sa na ňu zvedavo, možno očakával otázky, výsmech či nejakú rýpavú poznámku, no Auriel mlčala a len sa na neho dívala. V jej očiach si mohol prečítať, že by mu najradšej položila asi milión otázok, no teraz nebola schopná jasne uvažovať, bolesť jej zatemňovala úsudok, bola trochu v šoku z toho ako rýchlo sa to tu takto zvrtlo. Veď len pol hodinu dozadu mala pocit, že má celú situáciu maximálne pod kontrolou a zrazu.. zrazu leží na troskách, v pivnici prikrytá plášťom elfa, ktorému chcela pôvodne ponúknuť pomoc. V tejto chvíli sa karty osudu tak neskutočne otočili.. nedokázala to všetko naraz vstrebať. A ak si myslela, že je toho na ňu moc - to ešte netušila, že ten najväčší prejav jeho skutočného ja ešte len príde. Keď sa jej znovu dotkol a jemne jej naklonil hlavu - nijako neprotestovala, poddala sa mu. Bola mu vydaná na pospas? Možno áno, no v jeho očiach nevidela nič čoho by sa mala báť - naopak. Keď ucítila jeho prsty vo svojich vlasoch, trochu privrela oči. Bol jemný, nechcel jej ublížiť, no srdce jej bilo ako o preteky. Nevedela zabrániť tomu, že sa jej trošku zrýchlil dych a líčka jej naberali ružovejší nádych. Keby ju tak sakramentsky nebolela hlava a polka tela ku tomu, určite by jej boli jeho dotyky príjemné oveľa viac. Teraz jej však jej hanblivosť priviedla len poriadne točenie hlavy. Zavrela oči, omámená bolesťou, jeho vôňou a blízkosťou - celou situáciou - netrvalo to však tak dlho a Elgalad našiel epicentrum jej bolesti. Potichu zavzdychala a pevnejšie zažmúrila oči keď jej zaboril prsty do rany. Automaticky sa trochu prikrčila, čo vyvolalo ďalšiu bolesť v jej tele. El sa jej rýchlo ospravedlnil a pustil ju. Z polovice ležala, ruka ktorou sa podopierala sa jej chvela, už nedokázala dlhšie zotrvať v tejto polohe ľahla si preto naspäť na trosky a v myšlienkach sa jej odrážali jeho slová.* "Nechal sa uniesť.. mojimi vlasmi?" *Pomyslela si zmätene a snažila sa upokojiť dýchanie, nebola si istá či mu dobre rozumela. Keď započula trhanie látky - prinútila sa znovu otvoriť oči. Pozrela sa na neho uboleným pohľadom a už po niekoľký krát ju jeho reakcia zaskočila. Sadol si totiž ku nej, podvihol jej hlavu a položil si ju na seba. Na moment zadržala dych, rozpaky však rýchlo vymizli a nahradil ich nový intenzívny druh bolesti v moment keď jej na ranu priložil kus svojho oblečenia. Potichu vzdychla a zažmurkala aby jej do očí opäť nestúpili slzy. Pokúsila sa rozptýliť a preto trochu trasúcim hlasom prehovorila do ticha, ktoré medzi nimi nastalo.* Vidíš? Ja som tušila, že v skutočnosti nie si blb. *Pošepla so slabým úsmevom a dívala sa mu pri tom do očí. Úmyselne použila jeho vlastné slová, keď od nej chcel aby z neho "nerobila blba".*

*I když se mu pak přiznala co jí ještě bolí, tak se jen v duchu pousmál. Na sobě to ovšem zatím nějak nedával znát. Tušil že tam bude něco víc, přece jenom takový to pád při nejhorším může skončit i smrtí a při nejlepším možná jen nějakou zlomeninou nebo naraženinou. No, člověk asi po svých neodejde, to by musel mít nějaké měkčí přistání. Mohl by se podívat i na její tělo kde má nějakou ránu, ale na druhou stranu jí zas nezná a nechce to dělat když by byla proti tomu. Co kdyby někomu pomstichtivě někomu řekla o její slabinách? Je možné že taková není, ale v také to situaci člověk kolikrát ztratí racionální uvažování a správný pohled na věc a zapomene podstatu a příčinu toho, proč se její oblečení muselo povytáhnout nebo sundat. Pak už nic neříkala. Mlčela a jen se na něj dívala. On během toho samozřejmě občas uhnul pohledem aby si mohl roztrhnout kus svého oblečení a přiložit jí to k hlavě, nebo prohlížet si její hlavu kde má zranění a nechat se unášet. To samozřejmě bylo skvělé, ale stále byla zraněná a to nemohl nechat jen tak být. Když by jí tu nechal, tak kdo by jí tu našel? Už teď byla slabá, co třeba za 2 hodiny? Když by ztratila o něco více krve? To by jí mohlo být na omdlení, i když před chvílí to vypadalo skoro taky. Nikdo by jí tu nenašel, vlhké prostory by udělali svoje. Bez její pláště by jí tu byla zima, za chvíli by ztratila i možnost normálně mluvit, hlavně přes noc, která by nebyla nejteplejší. Rozhodně by nedokázala dostatečně nahlas aby jí někdo uslyšel. Sem chodí jen lidi bez domova aby měli nejsou střechu nad hlavou. Ti by jí možná pomohli, ale otázka je zda jak dlouho a pokud vůbec. Dost faktorů umřít sám bez nikoho, zoufalý snažit se různými způsoby přežít, zahřát se. Když měla položenou hlavu na jeho nohách, které byli v tureckém sedu, tak měla trošku rýpavou poznámku. Že ve skutečnosti není blb. Jako reakci na její slova malinko přitlačil látkou na její ránu za to, že měla pravdu. Elgalad se to bál sám sobě přiznat. Když by se tak stalo, tak by se nejspíš i začal mísit mezi lidi a ve větším davu a počtu lidí je také větší šance že se najde někdo, kdo by ho chtěl využít pro peníze nebo pro zlepšení nálady. Na ty způsoby nechtěl raději ani myslet nebo o nich přemýšlet. Donutilo by ho to myslet na to nejhorší. Na chvíli přestal se svojí aktuální činností a jen se na ní zadíval. Přemýšlel co by měl dělat.* Můžu se ti podívat na ostatní rány? *Je pravda, že zpod korzetu začala pomaličku vytékat krev, ale nechtěl jí svlékat proti její vůli. Sám by to rád neměl. Co ovšem udělal, bylo to, že jí opětovně začal ošetřovat hlavu. K čemu by bylo ošetřovat rameno když by tu byla hrozba ztráty vědomí? Nějak na ní netlačil a nechal jí v klidu odpovědět. Mezitím jí druhou rukou ještě prohrabával vlasy a hladil jí.*

*Asi nebolo múdre pokúšať šťastie a doberať si ho keď jej napriek svojim obavám, nedôverčivosti a všetkému pomáhal. Nič jej predsa nedlhoval, nemusel tu s ňou byť, zničiť si oblečenie a starať sa o ňu na úkor seba... Napriek tomu mala pocit, že sa jej aj predtým otvoril hlavne kvôli tomu, že si z neho trošku uťahovala - nehrala sa na nič a nikoho čím nie je a bola úprimná. Keď jej Elgalad po jej poznámke zatlačil trochu na ranu na jej hlave, zavrela oči a vydala slabý ston cez zovreté pery. Vedela, že si to zaslúžila a preto keď po chvíľke opäť nabrala silu a napriek pulzujúcej bolesti opäť otvorila oči - pozrela sa do jeho tváre a ospravedlňujúco sa pousmiala. * Prepáč, nemohla som si pomôcť. *Sťažka dýchala, možno si na moment pri tom dopade vyrazila dych - preto sa jej teraz tak točila hlava - a možno to bolo spôsobené aj ním. Keď sa jej opýtal či sa môže pozrieť aj na jej ostatné rany, na moment zatajila dych. Jej naučená reakcia bola automaticky odpovedať: "Nie, v žiadnom prípade." No teraz.. uvedomovala si, že by si mala nechať pomôcť, zabudnúť na etiketu a hanblivosť v tomto meste bol jediný spôsob ako prežiť. To už sa za ten čas čo tu je stihla naučiť. Možno cez bolesť na hlave necítila, že aj iné miesta na jej tele potrebujú viac pozornosti a ošetriť. Vôbec si v tej chvíli neuvedomila, že krváca aj na boku. Hanblivo odvrátila pohľad od jeho tváre a naprázdno preglgla. Cítila ako ju jemne hladí vo vlasoch, spôsob akým sa v nich prehraboval ju dostával do rozpakov, no klamala by keby tvrdila, že to nieje príjemné. Možno aj vďaka tomu, že sa ku nej správal takto nežne bola naklonená ku tomu súhlasiť. Pravdepodobne to robil len preto aby zmiernil bolesť z toho ako jej ošetroval zranenú hlavu - táto domnienka ju donútila prikývnuť.* Á-áno. *Dostala zo seba nakoniec a srdce jej prudko bilo. Chcela mu pomôcť - trochu sa nadvihnúť a vyzliecť si kabát alebo niečo, no bola prekvapená z toho aká slabá je. Pod kabátom mala len čiernu košeľu s dlhým rukávom na šnurovanie a hnedý korzet. V tej chvíli si ešte neuvedomila čo všetko si bude musieť vyzliecť.. bolesť ju otupovala. Dala by všetko za to aby sa mohla teraz preniesť ku Nayirin do nemocnice. Ona by ju z toho dostala rýchlo, no teraz Auriel ani nevedela či je bezpečné sa odtiaľto pohnúť bez toho aby si vážne neublížila či nevykrvácala.*

*Na jeho zatlačení reagovala vcelku rychle a řekl by, že i adekvátně. Přesně tak jak čekal. Na to nijak nereagoval. Neměl ani co, jen se nad její poznámkou. Bylo to od ní celkem milé, ale jeho to moc nepotěšilo. Neměl moc někoho si pustit pod kůži. Hlavně ne někoho koho znal teprve druhý den, že jo? Kdo by také chtěl. Stále koukajíc se jí do očí jí malinko hladil po vlasech. Teď když zná jeho slabiny, tak se začíná cítit i trošku slabý. V dojmu toho, že normálně slabý není se mu tato situace nelíbila což mohla zpozorovat i Auriel když nahodil vážný výraz.* Nezneužij toho. *Uvidí jestli to pochopí nebo ne. Pokud to nepochopí, tak tím líp pro něj. I když... bude to muset nejspíš vysvětlovat. No, uvidí jak na to zareaguje, či bude muset nebo ne. Po chvíli opětovně nahodil normální usměvavý výraz až by zapomněl, že by jí měl pomoct vstát. To znamená i ošetřit nějaká vážnější zranění. Jedno má, krev z hlavy už tolik neteče a z větší části se zastavila o vytvořený strup. Bylo to dobře. Párkrát po něm přejel svými prsty aby si ho ohmatal.* Vypadá to, že se krev na hlavě zastavila. Pak očistíme i vlasy od krve a hlavu. *Řekl vážnějším hlasem. O zranění si člověk nemůže dělat vtípky, je to nebezpečné, hlavně když je to na místech jako je hlava a zrovna u spánku. Co ho ale překvapilo, tak bylo to, že souhlasila aby se jí podíval pod kabát aby jí mohl prohlédnout. V dobrém samozřejmě. Neměl zlé úmysly. Proto když se snažila vstát aby mu pomohla, tak jí hlavu jednou rukou přidržoval a druhou se opíral o zem aby měl lehčí vstávání. Vcelku rychle vstal s ohledem na to, v jaké byl pozici. I když chtěla vstát, tak se jí to jaksi nepovedlo. Samozřejmě jí držel jednou rukou ještě hlavičku aby jí to bylo pohodlnější. Během toho se ovšem přesunul k jejímu boku aby k ní byl ze strany. Pomalu svojí ruku dával zpod její hlavy a pokud by jí chtěla položit na zem, tak jí pomůže jí položit. Pak už jí jen rozepnul kabát. Během toho se ovšem zarazil. Nikdy nikomu neodepnul žádný kus oblečení. Vždy si to dělali sami. Při tomto pomyšlení se mu srdce rozbušilo a bylo na něm i vidět, jak se malinko začíná červenat. Nějak se sebral a začal jí to pomalu odepínat. Chtěl rychleji, vlastně si to i situace celkem vyžádala, ale nechtěl být hrubý, hlavně to ani nešlo. Sotva dokázal ovládat své ruce. Klepali se mu. Odepínal to nějakou chvilku (+-20 sekund?) až se mu to na chvíli povedlo. Když jí odepnul kabát, uviděl hnědý korzet a černou košili. Ihned zrudl ještě víc a přemýšlel zda to vůbec dá. Jeho tělo jaksi ještě více ztuhlo. Nemohl se přestat dívat na její tělo, jehož tvar byl o něco lépe vidět bez kabátu než s ním. Přinutil se zavřít oči aby stále nekoukal na její tělo. Jeho ruce trošku povolili a on je mohl položit na její tělo. Sáhl jí na bok, samozřejmě opatrně, chtěl jí přeci jen pomoct. Když se jí dotkl, tak jeho tělem projela husí kůže. Z látky, na kterou sáhl poznal, že jde o korzet a tak se podíval. I po otevření očí jeho ruce zůstali nějakým způsobem ovladatelné a jel s nimi po těle nahoru, kde viděl jakýsi flek. Bylo to na rameni, kde byl i pocitový flek od krve když po něm přejel dlaněmi.* Promiň... *Byl v rozpacích z celé této situace, ale přinutil se sáhnout jí přes límec pod košili aby zkontroloval zda jí to stále teče. Naštěstí krev už necítil, že by proudila, spíš cítil strup. Zahojilo se to rychleji než hlava. Možná proto, že se část košile nasákla danou krví a přicucla se ke kůži což mohlo způsobit zpomalení krvácení a urychlení tvorbu strupu. Ruku ovšem tam nějakou chvíli ponechal. Nemohl jí vytáhnout ven. Její tělo bylo hebké. Zavřel oči a snažil se ruku už od krve vytáhnout ven. Pomalu mu to šlo a tak jí vyndal.* Neměl bych tohle dělat. *Řekl si pro sebe. Mohla vidět, že tvář a vlastně celý obličej má celý červený, pomalu víc jak rudá barva. Musel se z toho nějak dostat. Otevřel oči a sklonil pohled na její korzet. V hrudi ho svíralo, srdce mu tlouklo jak o závod. Nemohl ovládat své hormony.* Je něco co můžu udělat jako omluvu? *O tom strupu jí ovšem neřekl, ale mohla to poznat z jeho chování. Pokud by tam bylo něco co by potřebovalo ošetřit, tak by to už ošetřoval.* Asi bych měl i zkontrolovat bok a nohu, ale nevím jestli můžu... Tvoje kůže... *Nedořekl to, styděl se. Tohle nikdy nikomu ani neřekl. Co to mohlo způsobit? Hormony? 6e by přicházela puberta? Nebo že tu byli oba sami? nikdo okolo a ona se nemohla bránit? No, všechno tomu hrálo do karet.*

*Jeho pohľad bol na moment zraniteľný a potom trochu potemnel, zdalo sa jej, že aj farba jeho bledomodrých očí stmavla pod náporom emócií - skoro ako keď sa blíži nebom letná búrka. Po jeho slovách len jemne zaklonila hlavu a aj napriek bolesti sa snažila pochopiť čo tým myslel. Uvažovala či nechcel aby zneužila jeho pomoc alebo to, že jej prejavil dôveru do takej miery, že jej odhalil časť jeho minulosti. Tak alebo tak - nebola typ človeka, čo by druhých ľudí zneužíval a preto sa len slabo usmiala a dívala sa mu pri tom do očí.* Neublížim ti. *Šepla tichým hlasom čo mohlo byť trochu smiešne. Predsa len to hovorila v momente čo mu ležala v náručí, bezbranná a úplne v jeho moci. Toto boli slová čo mal hovoriť on jej - nie ona jemu. Potom El zvážnel - keď prešiel prstami po chraste na jej hlave, pevne spojila pery aby jej z úst neunikol bolestivý vzdych. Keď jej jemne položil hlavu naspäť na to na čom ležala - neskutočne sa jej točila. Snažila sa však nestratiť vedomie, dívala sa na jeho profil kým jej rozopínal kabát a došlo jej, že to je pre neho niečo nové. Dosť sa to líšilo od situácie v lese kedy jej Reili pomáhal s rozväzovaním šiat na chrbte. Teraz z toho bola v rozpakoch oveľa viac a uvažovala prečo to tak je. Napokon zhodnotila, že možno preto lebo videla, že sa Elgalad červená tiež. Keď sa mu podarilo rozopnúť jej kabát zavrela oči a naprázdno preglgla. Bála sa, že ak sa jej do líčiek nahrnie ešte viac krvi tak omdlie. Cítila ako sa jej dotkol - ako prešiel rukou po jej útlom drieku. Dych sa jej zrýchlil a srdce sa jej išlo zblázniť. Ešte sa jej takto žiadny muž nedotýkal, ani len so zámerom ju ošetriť. Mohol cítiť ako sa zachvela keď vkĺzol rukou pod jej čiernu košeľu. Jeho dotyk bol jemný a mal trochu studené prsty čo spôsobilo, že jej naskočili zimomriavky - nebolo to však nepríjemné. Naopak, jej zranenia ju pálili a jeho chladivý dotyk spôsobil, že sa jej na moment trochu uľavilo. Otvorila oči keď pošepol, že toto by nemal robiť - uviedlo ju to do rozpakov ešte viac.* Ospravedlnenie? .. to by som mala hovoriť ja tebe.. za to, že mi pomáhaš. *Šepla a hanblivo sa neho pozrela spod hustých mihalníc - červenala sa tak ako on. Zhlboka sa nadýchla a zdravou rukou si pokúsila rozopnúť pracku na korzete. Prsty sa jej však triasli od bolesti, nervozity a teda jej to veľmi nešlo.* Urob čo musíš. *Prehovorila plachým hlasom a odvrátila od neho pohľad - popri tom uvažovala o tej poznámke o jej koži.. Nevedela čo tým myslel.. bola tak veľmi oškretá? Dúfala, že nie.*

*Zdá se, že jeho slova správně pochopila. Mluvila potichu na což nebyl ani zvyklý, ale nějak mu to nevadilo, byla krásně slyšet díky tichému okolí, které sem nepropustilo vnější zvuky. Její tichý hlas ho dráždil, psychicky... Ani ona nepomáhala aby byl v klidu. Ruce se mu stále klepaly, a když obdržel souhlas k tomu, prohlídnout jí zbytek těla, tak polkl a vrhl se na to. Nejdříve jí rozepnul hnědý korzet, který obepínal a přesně kopíroval její boky. Bylo to až neuvěřitelně krásné, že se nemohl ani uklidnit. Hormony s ním tloukly a srdce mu bilo jako kdyby chtělo vyskočit ven. I přesto že jí měl pomoct, tak své myšlenky nemohl udržet a začal myslet na samé zvrhlosti. Během toho co jí odepínal korzet se mu povedlo rukou nechtěně sklouznout trošku víš až se nechtěně přes košili okrajově dotkl jednoho prsa. Reflexivně ruku stáhl cuknutím zpět k sobě. Raději ani nemluvil. Nechtělo se mu stále omlouvat a jí by to mohlo být také nepříjemný. Samozřejmě se u toho i červenal. Prostě všechno co člověk mohl očekávat při prvním zpozorování krásného těla opačného pohlaví a ještě jeho "osahávání", které tu mohl uskutečnit. Jeho hlava na to dokonce i myslela a myslela i na daleko perverznější věci než je jen osahávání těla. No, snažil se jí to odepnout což se po chvíli povedlo a korzet se roztáhl na obě strany. Teď zbývalo ještě tílko. Viděl flek od krve na tom tílku. Teď se musela nějakým způsobem posadit.* Budeš se muset posadit, budeme muset sundat tílko, nebo alespoň povyhrnout, chtěl se dostat k tomu místu, kde máš ránu. Vidím tam kousek krve. *Mile se na ní usmál se zavřenýma očima. Nevěděl jestli bude souhlasit, nebo jestli je to moc na ní. Nechtěl jí do ničeho nutit, ale dle něho by to chtělo alespoň kontrolu, i když si myslel že to bude podobné jako na tom rameni. Bylo to blbé rozhodování, a kdyby nebyl takhle stydlivý a nervózní z ženského těla jak nikdy předtím.* Můžeš tam mít už vytvořený strup jako u ramene, ale jestli to chceš zkontrolovat, tak to zkontroluji. *Obeznámil jí se situací.* Chceš pak ještě zkontrolovat nohu? *Dodal.*

*Nevedela čo má robiť, kam sa pozerať ani či má rozprávať aby trochu zmenila hustnúcu atmosféru, ktorá medzi nimi nastala až kompletne pohltila celý suterén. Dych sa jej zasekol v hrdle keď jej rozopol korzet - a ucítila letmý dotyk na jej poprsí. Hlava sa jej točila, v zranení jej pulzovala bolesť rovnako ako v jej doudieranom tele, no všetko to bolo ponorené v zvláštnej hmle. Možno pomaly strácala vedomie, možno len bola omámená jeho dotykmi - keď ju vyzval aby sa posadila - zhlboka sa nadýchla a počúvla ho bez jediného zaváhania. Namáhavo sa podvihla zdravou, pravou rukou a hoci to pôsobilo trochu neohrabane, podarilo sa jej posadiť aj napriek tomu, že sa jej pod rukou pohol kus skaly. Trochu bolestivo povzdychla keď pokrčila zranenú ľavú nohu aby sa jej lepšie sedelo. Bola nahnutá trochu na stranu, podopierala sa pravou rukou a košeľa jej mierne skĺzla z ľavého ramena. Keď El prehovoril, že by jej mal skontrolovať aj nohu, sčervenala ešte viac. Pod košeľou nemala nič... bola nahá a hoci mala pod nohavicami niečo na spôsob nohavičiek - predstava, že by sa mala pred ním vyzliecť ešte viac ju desila. Nepôsobil síce ako niekto kto by jej momentálny stav zneužil, no napriek tomu jej hanblivosť ju nútila jeho pomoc odmietnuť a odplaziť sa za nejakým felčiarom sama. Keď sa posadila - bola pri ňom blízko, tak blízko, že nemohla zaostriť pohľad na jeho tvár - dívala sa mu len do očí a zvažovala čo má robiť ďalej.* Prosím skontroluj ten bok.. ak to bude v podobnom stave ako to rameno.. myslím, že to bude znamenať.. že-že tá noha bude na tom rovnako. *Pokúsila sa znieť vyrovnane a logicky, no veľmi jej to nešlo. Robila čo mohla aby upokojila svoj zrýchlený dych a pokúšala sa predstaviť si, že sa jej nedotýka vysoký tajomný elf, ktorého vidí len druhý krát v živote. Snažila sa dosadiť si za jeho dotyky v mysli Nayirin, no veľmi neúspešne. Nechápala čo to s ňou je ... prečo sa jej to páči?* "Jedna vec je, že sa mi páči keď sa ma dotýka Castiel, je to môj priateľ a mám ho rada. Tam by sa dalo pochopiť, že chcem aby sa ma objímal častejšie... no prečo pre všetkých bohov túžim po tom aby sa ma dotýkal Elgalad?" *Myšlienky mala zmätené.* "Ako veľmi som si udrela hlavu? Môže to byť spôsobené tým?" *Pomyslela si celá červená a pripomínala si, že nie je v Desperose aby zažívala milostné dobrodružstvá. Je tu uväznená a jediná jej túžba je dostať sa domov. Jediná túžba... túžba. Pri myšlienkach na túžbu však v tomto momente nemala vidinu jej rodného sídla, no mala plnú hlavu jeho jemných, studených dotykov a jeho vône.*

*Když se snažila zvednout, tak rychle natáhl své tělo blíž k její hlavě a ruce taktéž. Snažil se jí držet a pomoct jí nahoru, přidržoval jí a tlačil jí směrem k němu, aby se nemusela tolik namáhat. I když se snažila působit silně, což rozhodně nemá za zlé, tady je to možná jediný způsob, jak přežít, pokud to člověk opravdu umí předstírat. No, věřil, že se jednou opravdu silnou ženou stane, hlavně když si buduje spojenectví, která jí v tom určitě pomůžou. El na druhou stranu nemá moc velké plány, ale čím její přístup, a to co se dozvěděl ve městě, ho začíná přesvědčovat v tom, aby už začal. Neví, jak dlouho tady ještě bude, ale může předpokládat, že ještě dlouho, když se ohlédne, jak dlouho tady ta bariéra je. Když se konečně Auriel i s jeho pomocí posadí, tak něco ucítí. Zprvu neví, co by to mohlo být, ale když se přiblíží svojí hlavou k její, tak to ucítí o něco silnější. Nějaká vůně, která se mu líbí, přitahuje ho, nemůže si pomoct, normálně ho to unáší. Hlavou se nekontrolovatelně přibližuje, dokud nebude úplně u jejího krku, přičemž si jí i přibližuje pažemi, kterými ji ještě drží. Když je u jejího krku, tak se zhluboka nadechne. Cítí se jako v nebi.* Taková.... vůně.... *Řekl úžasným hlasem. I když si uvědomuje, že by neměl, tak stále své tělo nemá plně pod kontrolou. Částečně tomu ovšem vzdoruje, jinak by už Auriel mohla být nahá a on jí mohl nekontrolovatelně zneužít. Vypustil by z těla svého démona, který by všechno zařídil včetně toho, aby s ním nadále nekomunikovala. Teď k tomu taky nemá daleko a vnitřně se za to stydí. Kdyby ho takhle viděl jiný temný elf, tak by si musel pomyslet hrozné věci, když ho dokáže svést žena z rasy smrtelníků. Kousl se do rtu a svojí hlavou utekl od jejího krku. Bylo to těžké se k tomuto přemoci, ale dostal se k tomu, a i tak její vůně na něj působila. Byla to něco jako omamná látka.* Promiň, tohle bych dělat neměl, je to ode mě nezodpovědné. *Řekl smutným hlasem a sklonil pohledem a obličejem úplně stranou.* Pokusím se ti na to rychle podívat ať ti není zima. *V této místnosti je totiž vysoká šance, že by jí začala být zima, je skoro bez nějaké vrstvy oblečení a místo tady je plné vlhkosti. Proto se rozhodl, že svojí, hlavu zaměří na daný bok. pomalu jí pustí, bude se muset podepírat chvíli sama. Jednou dlaní chytl spodní část trička, která byla téměř na pasu. To v jeho těle opětovně rozpohybovali hormony, které se nedali ukojit a jemu se jeho nádobíčko dole postavilo. Už i předtím, ale nepřikládal k tomu nějakou váhu.* "Mohlo by to být ženským, teda dívčím tělem?" *Pomyslel si. Možná je to něco, co ho svádělo, co ho uspokojovalo a nadržovalo. Nevěděl, o tomto se zatím nic nenaučil a ani to nevyčetl z knížek. Nebyl moc na romantické příběhy, raději měl nějaké dobrodružné. Radši jí o tom neříkal i když mu to začalo vadit a nesměl se moc pohnout, jinak by ho to mohlo i bolet. Teď naštěstí pohybuje horní částí těla. Tílko se mu povedlo nakonec pomaličku odkrýt a podívat se na to. Tílko vyhrnul celé o něco víš, ale ne tak aby to nebylo neslušné, stačilo mu to jen pod prsa. Mohl teoreticky využít i situace a nastavit tričko tak, aby neviděla na ránu a mohl říct, že se kvůli tomu podívat i na nohu. Jenže on už z této trapné situace chtěl pryč. Při pohledu na danou ránu uviděl plošně větší ránu, než byla na hlavě, nebo na rameni, ale z větší části viděl vytvořený strup, a někde přibližně uprostřed rány ještě malinko tekla krev. Vzal její tílko a trošku ho shrnul dolů na ránu a přitlačil na to, ale jemně, tak aby jí to nebolelo, ale zároveň aby to mělo nějaký účinek. Druhou rukou jí z druhé strany položil na kůži a přidržoval, aby neuhnula. I když jí to nemusí bolet, může to být nepříjemný a lehce cuknout tělem. Strašně se u toho červenal, nevěděl, co si má počíst. Její kůže byla hebká a krásná, její vůně ho taktéž přitahovala, ale snažil se udržet.* Promiň, musí to být trapná situace, takhle tě osahávat když se známe teprve dva dny. *Elgalad jako by otočil karty. Ještě před několika okamžiky bez nepříjemný a uzavřený a momentálně byl stydlivý, milý a otevřený. Také byl nadržený což byla ta horší zpráva. Po chvíli odhrnul kousek tílka z rány a viděl, že krev nevytéká ven. Ulevil si. Hezky jí narovnal tričko, stáhl ho dolů a sundal z ní ruce.* "Jsem to ale debil, proč jsem takový? Nemůžu normálně sáhnout na holku?" *Při této myšlence odvrátil pohled pryč směrem do boku.*

*Vďačne sa na neho usmiala keď jej pomohol posadiť sa. Bola rada, že sa v ňom nemýlila.. že skutočne stojí za jej pozornosť, čas aj za jej snahu o priateľstvo keď jej takto nezištne pomáha. V momente čo ucítila jeho dych na krku sa opäť zachvela a naskočili jej zimomriavky.* "Č-čože?" *Pomyslela si zmätene a privrela oči, hlava sa jej tak točila, že si nebola istá tým či skutočne vdychoval jej vôňu alebo si to len predstavovala. Jej mozog sa snažil spracovať a spojiť tieto jeho slová z tými predtým.. Vlasy, pokožka, vôňa.. Možno keby nebola otupená celou situáciou, bolesťou a jeho dotykmi tak by bola viac pozorná voči týmto varovným signálom. Ani sa mu nedívala do očí, nevidela preto tú túžbu, ktorá sa mu v nich zrkadlila. V takejto situácii sa ešte Auriel neocitla - zatiaľ jej v Desperose každý muž len pomohol, ak teda nerátala toho Orka, ktorý sa ju pokúsil omámiť a uniesť spolu s jeho kumpánmi. Prečo by teda mala predpokladať, že to teraz bude iné? Elgalad bol šľachtic, od koho iného ak nie od šľachtica by mala čakať šľachtické správanie? Keď sa jej znova ospravedlnil - musela sa usmiať, oči však mala zavreté. Bol hanblivý, milý, otvorený - presný opak toho Elgalada z lesa. Presne takto sa jej teraz zapísal do myšlienok. Chcela mu poďakovať, uistiť ho, že je to v poriadku a, že sa jej nemá prečo ospravedlňovať, no premohla ju strašná únava. Oprela sa o neho ešte predtým než ju pustil.* Som.. unavená. *Šepla s tvárou kúsok od jeho a so zavretými očami. Bola bledá - do toho tie rozpaky, prišla o krv, bola vysilená z toho ako sa snažila potláčať bolesť v jej vnútri - možno ju premohla napokon tá bolesť. Auriel však napokon stratila vedomie a úplne v jeho náručí ochabla. Ak by ju pustil, tak by jej telo dopadlo naspäť na jej plášť a rozopnutý korzet. Pravdepodobne keby sa na túto scénu díval nejaký nezaujatý pozorovateľ - pôsobilo to značne nevhodne.*

*Když jí držel v náručí, tak ani necítil že by měla ztratit vědomí, když se koukal někam jinam, jen ne na ní. Když mu oznámila, že je unavená, tak se na ní otočil. Viděl, jak se jí zavírají oční víčka a pomalu ztrácí vědomí. Usíná? To neví. Možná si jen myslí, že je opravdu jen unavená. Bylo tam dost faktorů, které tomu napomáhají, ztráta krve, možná i rozpaky? Když se podívá na sebe, jak je v rozpacích, nedokáže se ovládat, tak může usoudit, že i ona s velikou pravděpodobností bude. Proto se jí taktéž celou dobu omlouval, snažil se tak uklidnit situaci, ale popravdě, moc mu to nešlo... Když usnula, tak jí jen položil opatrně na zem. Samozřejmě už si k jejímu krčku přičuchl, nemohl předtím odolat. Co se týče dalšího průběhu, tak to probíhalo vše krom plánu, jak bylo napsané. Jen s tím rozdílem, že ona místo polohy v sedě ležela. Ovšem když byla momentálně mimo realitu, tak podvědomě věděl, že si může dovolit skoro všechno, jen jí to nesmí vzbudit. Jediné, co se maximálně vzbudí bude jeho zvědavost a touha. I když s ním hormony třískají, tak musí poznat kde má konec a kde ne. Jeho ruce zůstali na její kůži a on nechal své tělo, aby ty ruce jeli víš. Nesměl jim ovšem nechat takovou nadvládu, protože by to mohlo skončit katastrofálně, kdyby se to někdo dozvěděl. Nejspíš má dost ochránců, kteří by jí pomstily a byla by jen otázka času, kdy by si pro něj přišli. To by však nastalo ve dvou případech, jedním z nich by byl, kdyby se vzbudila během toho jak si tu s ní "hraje" a druhá možnost by byla, kdyby se opravdu neudržel a nechtěně jí napustil svojí šťávou. Když jeho ruce dosáhli po rovné cestě k nějaké překážce, tak se zastavili. El bilo srdce ještě rychleji, než byl zvyklý, ještě rychleji než předtím. Ruce zase shrnul o trošku více dolů a o něco víc jí povyhrnul její košili, aby prsa vyskočili ven a nadechli se čerstvého vzduchu. Ruce si pak opět položil na oba boky a hlavu přitáhl blíž k jejímu tělu. Zase ho ovládla její svůdná vůně. Nemohl se toho nabažit. Nejdříve jí čichal k bříšku a dotkl se i nosem nad její pupík.* "Co by se stalo, kdybych to udělal?" *Trošku zapřemýšlel. Takhle daleko zajít nechtěl, ale když byl takhle blízko, tak už nemohl odolat a přitiskl otevřenou pusu na její bříško. Dal jí takovou delší pusinku a pak se zase oddálil. Zbyl jí tam menší červený flek, který po pár okamžicích zmizí. Taktéž na tom místě je to trošku vlhké. Jen se na to váhavě podívá zblízka. Paže mu stoupají po jejím těle směrem k hlavě, kdy se však zaseknou o její prsa. Hezky jeho ruce jdou až nahoru a trošku je zmáčkne, ale ne tolik. Nechce jí působit bolest a nechce jí ani vzbudit. Mělo to své důvody. Svojí, hlavu taktéž přesunul o něco víš a zasekl se na tom samém místě jako jeho ruce. Tam byla ještě aromatičtější vůně jejího těla. Tam jí jazykem párkrát přejel na daném místě. To by jí teoreticky mohlo vzbudit, ale naštěstí se tak zatím nestalo, nebo to alespoň neví. Když šel ještě o něco víš, tak narazil na její hlavu. Musel přejet přes její vyhrnuté tílko což nebyl problém. Jednu ruku přesunul víš až k vlasům a začal jí hladit. Sklonil se k ní se svým tělem ještě o něco víc, tak, že byl na ní téměř namačkaný, ale stále se nad ní ještě držel. Akorát část spodní poloviny těla se přes oblečení dotýkala jejího těla. Bylo to až moc vzrušující. Skoro byl až bez smyslů. Měl pocit jako kdyby objevil nový svět. Úplně novou realitu, kde by chtěl zůstat. Až takhle to pro něj příjemné bylo. Hlavou se přiblížil k její hlavě, jednou rukou jí začal hladit vlasy a začal k jí čuchat ke krčku, opět. Její vůně neustupovala, ba naopak, otupovala postupně jeho smysly, nevěděl, co pomalu dělá. Druhou rukou si položil její hlavu z opačné strany, než měl hlavu a trošku jí olízl krk. Dlouho se neudržel a malinko jí tam skousl. Cucal její místo na krčku takovým způsobem, že tam sice bude mít nanejvýš jeden den krevní sraženinu, protože to nedělá extrémně, jen si to užívá. Když po chvíli přestal, tak se odlepil od jejího krčku a trošku se povytáhnul, měl obě ruce pod sebou natažené a mezi nimi odpočívala její hlava. On se na ní jen díval. Přemlouval se, že tohle bude moc, ale jeho touha nakonec zvítězila. Jeho hlava se dostala do bližšího kontaktu s její až jí koukal na oči velmi z blízka. Jeho nos se následně dotkl toho jejího, pootočil hlavu a dal jí jednu menší pusu. Nemohl však dál odolávat, a tak jí začal "líbat" jen z jeho strany. Všude kolem rtů, ale nakonec se potkali i jejich rty a tam jí začal ze své strany líbat. Její rty byli taktéž celkem vlhké což umocňovalo ten pocit, který právě zažíval. Už se tolik ani nečervenal, tělo mělo na starosti něco lepšího než se jen červenat. Po chvíli ovšem přestal, ale nedivil se, alespoň na to nevypadal. V duchu se však extrémně styděl, také bylo za co. Když pak přestal, tak se poposunul směrem k jejím vlasům, ke kterým si přičichl. Samozřejmě jak se jeho tělo přesunulo trošku víš, tak jeho nádobíčku se přesunulo, přes oblečení, po jejím těle. Byl to sladký pocit, který by chtěl ještě umocnit. Jakmile si přičichl k jejím vlasům, tak je začal hladit a hrabat se v nich. Musel s tím přestat, musel jí ještě přikrýt, takže přemluvil svoje tělo, aby se mohl odtrhnout. No, nebyl to snadný úkol. Jediný do dokázal bylo sjet o něco níž opět k podprsí, a ty začít taktéž líbat. Jeho nádobí bylo mezi jejími dolními končetinami, položil se na ně a hlavu položil na její tělo. Konkrétně do jejího měkkého místa, které bylo ohromně pohodlné a nejvíc by se mu líbilo, kdyby ho objala, a ještě ho do měkkého polštáře přimáčkla. Nu což, těžce se přinutil zvednout hlavu a zvedl se celý. I když byl omámený její vůní, tak se od ní odtrhl. Nebyl to snadný úkol, ale šlo to. Všiml si, že její tělo začíná být ledové. Z nadrženosti přešel do menší paniky a začal jí stahoval tílko dolů a zavazovat korzet. Jakmile ho zavázal, tak jí navlékl i kabát. Nesměla mu tady umrznout. Pak by znova neměl nikoho. Takhle má pocit, že někoho už ho hřálo u srdíčka. Jakmile byl kabát zavázaný, tak přes ní přehodil svůj plášť, aby měla co nejvíce vrstev látky, která by jí zahřívala. Jelikož byl taktéž celkem unavený, tak si lehl vedle ní, svojí rukou, kde měl předtím rukáv, tak si položil na ní pod kabát, aby mu na tu ruku nebyla taková zima. Po nějakých chvílích usnul s jednou rukou přes její tělo. Ležel bokem hlavou směrem k její.*

*Prešlo niekoľko hodín kým Auriel prišla opäť ku sebe. Spala bezsenným, hlbokým spánkom a keď napokon rozospato pootvorila oči - prekvapene zistila, že cez dieru ktorou prepadla do suterénu vidí na nebi hviezdy. V prvej chvíli sa vyľakala, keď nespoznala prostredie v ktorom sa zobudila - dezorientovane zažmurkala kým si vybavila čo sa jej stalo a kde to vlastne je. Hlava ju sále bolela, no nebolo to tak zlé ako predtým - už jej v rane tak šialene nepulzovala bolesť a nezatemňovala jej úsudok. Stále ju bolelo telo to áno, no mala pocit, že by už zvládla aj napriek tej bolesti chodiť - minimálne zájsť za Nayirin aby jej dala nejaký lektvrar, ktorý by ju vyliečil úplne.* "Ach, Castiel musí od strachu šalieť." *Pomyslela si keď sa snažila v duchu odhadnúť ako dlho asi spala. Netrvalo dlho kým si uvedomila že ju niekto drží okolo pása - s napätím pootočila hlavu a keď zistila, že je to Elgalad, trochu si vydýchla.* "Zostal pri mne aby ma ochránil pred nejakými chlipníkmi." *Pomyslela si s úľavou a v tom momente ho vnímala ako hrdinu v lesklej zbroji. Samozrejme Auriel nevedela o ničom čo sa dialo po tom čo omdlela, cítila však, že je oblečená - dokonca ju prikryl svojim plášťom aby jej nebola zima čo jej evokovalo. Chvíľu sa dívala na jeho spiacu tvár a usmievala sa spokojná s tým aký dobrý odhad na neho mala - hoci by nečakala ako veľmi starostlivý môže byť. Zdvihla pravú ruku a dotkla sa tej jeho, ktorú mal prehodenú cez jej telo. Zľahka ňou zatriasla aby ho zobudila.* Uhm.. asi ti dlhujem veľké ďakujem Elgalad. *Šepla so slabým, trochu plachým úsmevom. Hlas mala mierne zachrípnutý nakoľko teplota okolia klesla. Ak sa jej ho podarilo zobudiť a opätoval jej pohľad - mohol vidieť v jej svetlomodrých očiach len nekonečnú vďaku.*

*Nějak rychle usnul, když si vedle ní lehl a zavřel svoje elfské oči. Když se vzbudil díky jejímu třasu rukou, který byl něžný, tak se na ní podíval, jak se na něj usmívá. Musel se na ní usmát taky. Donutila ho vlastně svým úsměvem. Než se probral a než stačil vstřebat to co mu řekla, tak to stačilo z té hlavy utéct. Bylo lehké ho vzbudit, nebylo to nic složitějšího, ale jak má těsně po probuzení něco dělat či přemýšlet, je rozbitý jak cikánské hračky.* Ještě jednou? Co jsi říkala? *Vyzval jí jemným hláskem k tomu, aby mu to zopakovala. Nevadilo by mu ani takhle každý den se probouzet. Jakmile se trošku probudil, tak jím proběhl mráz po těle. Byla celkem zima a ten plášť je pouze na ní. On pod ním měl jenom ruku, odkud si odtrhl kus oblečení, aby jí ošetřil danou ránu na hlavě. Byla to menší daň za to. Za chvíli také zjistil, že je celkem tma a jediné co venku osvěcuje cesty je měsíc, který jasně září. I na jejich místo proniká měsíční svit, který osvěcuje ty dva. Měli štěstí, že nepršelo, jinak by z něho byl kačer a z ní kachna. No, zima mu byla i bez toho deště, a tak se jeho tělo skoulelo trošku do klubíčka. Samozřejmě měl svojí, ruku na jejím těle. Díky ní si také rychle vzpomněl, co dělal když ona omdlela. Při té myšlence se malinko začervenal a uhnul pohledem. Nejspíš o tom neví a on si není jistý je moudrý jí to říct. Přeci jenom teď vypadá jako by byla vděčná a dlužná. Vyčetl jí to z očích. Už si i připravoval nějakou výmluvu co řekne až se ho zeptá, pokud vůbec, proč se tak červená. Také ho zajímá, na co se ptala. Po chvíli se jí podíval do očí zpět.* "Znám jí dva dny a už jsem jí vidět nahatou." *Pomyslel si a u toho se usmál. Jeho ochránce, který je bůh ví kde by na tohle neměl zrovna pochopení, ale pár lidí, které znal, tak by pochopení nejspíš i měli a někteří by neměli.*

*Trošku prižmúrila oči a potichu sa zasmiala keď chcel aby svoje slová zopakovala, potriasla by nad jeho žiadosťou hlavou keby neležala, no takto len trošku teatrálne prevrátila očami.* Fajn.. Vravím, že ti ďakujem. *Zopakovala s úsmevom ako si želal a keď sa mu znovu pozrela do očí - mohol vidieť, že je naozaj pobavená.* Asi som teraz tvoja dlžníčka, hm? *Zašomrala trošku zamyslene a skúmala jeho pohľad - jeho tvár, akoby chcela vedieť na čo myslí. Keďže ruku z jej tela nestiahol - ucítila ako sa zachvel. Trošku sa podvihla na zdravej ruke a zbadala, že pod jeho plášťom ležala len ona.* Ach, musíš mrznúť. *Prehovorila a trošku namáhavo si zo seba stiahla jeho plášť. Bol vyhriaty jej vlastným teplom a preto sa ho rýchlo pokúsila prehodiť cez jeho telo. Mierne jej zružoveli líčka, keď bola pri ňom takto blízko.. predsa len mala ešte v živej pamäti to ako ju ošetroval a ako sa jej dotýkal. Pri tomto prudšom pohybe a rozpakoch do ktorých upadala sa jej hlava zase začala trochu točiť. Musela sa zaprieť rukou vedľa jeho tela aby to s ňou neseklo.* Tak.. aby som ti aspoň z časti splatila tvoju pomoc... zoženiem ti novú košeľu. Mám kontakt na jednu šikovnú krajčírku.. a hneď vedľa je aj felčiar, kúpim si u neho nejaký lektvar. *Spomenula si, hoci by šla radšej za Nayirin, ktorá by ju ošetrila zadarmo - starý felčiar na trhovisku vedľa krajčírky bol tiež sympatický pán. Okrem toho nechcela aby si o ňu Nayirin robila starosti.* Pozdáva sa ti tento plán? *Opýtala sa ho a čakala na jeho reakciu.*

*Sledoval každou její reakci, stejně nemohl dělat nic jiného, takže si všiml každého jejího pohybu, teda krom pohybu co byl mimo jeho zorné pole. Mohl tedy vidět pouze její "protočení" očima. Byla dokonce laskavá, že mu to zopakovala, avšak nepůsobilo to na něj zrovna nejlíp. Podle něj jí něco jaksi vadilo, ale nemohl přijít na to co. Ovšem svůj úsměv držel i po tom co mu řekla, že děkuje. Předtím mu to nikdo neřekl, teda ne za něco co pro někoho udělal. Možná je to tím, že se nikdo nezasloužil aby byl ochoten něco pro někoho udělat.* Ne.. Nejsi můj dlužník. *Měl pravdu, není. I když nebyla při vědomí, tak zaplatila za její "ochranu". Teda zaplatilo konktrétně její tělo. Pořád se ale necítil při tomto pomyšlení komfortně, přeci jen jí zneužil tělo a bojí se následků, které by mohli přijít. Z tváře mu zmizel úsměv. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Opětovně ucítil její vůni, ale nebyl přímo u jejího těla, tudíž to nemělo na něj tolik účinek. Mělo, ale dalo se to kontrolovat.* Krásně voníš... *Pošeptal jí. V tomto tichu ho bylo krásně slyšet i když jen šeptal. Pak se rozhodla ho trošku přikrýt. Bylo to od ní milé, ale nemohl jí nechat ať namáhá své tělo, takže jí pomohl, trošku se narovnal a přitáhl. Část toho pláště ho přikryla, ale nestačilo to k tomu aby ho to přikrylo celého. Přece jenom ten plášť nebyl dostatečně veliký.* Jsi hodná, ale já to do rána přežiju. *Tak jak to dělal dodnes. Akorát měl ten plášť, který momentálně ležel z části na Auriel a z části na Elgaladu. Teď ovšem zbývalo vymyslet nějakou aktivitu do rána. I když... nemusel nic vymýšlet... Mohl jít prostě spát když ho vzbudila. Ještě nebyl vyspalí do rána a bylo to na něm i vidět když se mu občasně jedno nebo druhé víčko samo od sebe zavíralo. I při tom jí ale dokázal nějakým způsobem poslouchat a vstřebávat její slova. Ovšem chvilku trvalo, než si to přebral v té duté, teď trošku i namrzlé hlavě.* Oplácet mi nic nemusíš, ale nové ošacení by se hodilo. Chodit bez rukávu asi nebude pohodlné. *Podal trošku humornějším stylem s úsměvem.* Ale do města nejdu. *Mohlo se zdát, že nahodil opětovně to jeho "ego", kterého měla jistě po krk. Ovšem mělo to svůj důvod. Jiný důvod. Bál se o svůj krk, byl až moc mladý a ještě nic nedokázal, takhle přece nemůže umřít ne? Zrovna on ne, takhle si to nepřeje. Pokud má umřít, tak alespoň až něčeho dosáhne ať tu po něm něco zůstane. Jeho slova vlastně byla i částečnou odpovědí na její otázku. Pokud si to domyslí, tím líp. Nechce jí ovšem říkat o svých problémech, kdo by byl také na jeho problémy zvědavý, že? Nějaká holka, která ho zná teprve chvíli a leží vedle něho? To ne. To mu nějak nesedělo.*

*Keď jej povedal, že mu nič nedlhuje - vďačne sa na neho usmiala, pretože z jej pohľadu to vnímala presne opačne. Nechcela sa s ním však hádať, keď sa choval ako gentleman. Počas toho čo ho prikrývala zavrel oči a pošepkal jej nečakanú lichôtku, kvôli ktorej sčervenala a na moment stratila reč. Odkedy bola v Desperose, odvykla si reagovať na lichôtky podobného charakteru, predsa len už nemala svoje drahé parfémy, ktorými ju obdarúval otec - no hlavne, nečakala takéto slová od Elgalada.* Uhm, ďakujem. *Šepla a v mysli sa jej vynorili nejasné spomienky keď jej pomáhal s ošetrovaním rán. Nestihla sa však rozpomenúť kompletne nakoľko El odmietol odísť s ňou ku felčiarovi a celkovo do mesta. Na moment si zahryzla do pery, nepáčila sa jej predstava, že po tom čo jej pomohol a strážil ju ho tu nechá samého. Nechcela ho však nútiť do ničoho čo mu bolo nepríjemné a teda len prikývla. Bola z neho zmätená, vysielal veľmi zvláštne signály - ešte sa úplne nevzdával ochrannej škrupinky zo svojho ega - no Auri videla tú jeho citlivú, milú a trochu hanblivú stránku..a teda na neho nechcela tlačiť aby sa opäť nezačal uzatvárať do seba.* Ja tu s tebou zostať nemôžem, už takto určite môj spoločník šalie strachom. Nechcem ho naštvať, vie byť trochu nepríčetný. *Povzdychla si keď si predstavila ako musí byť strachom celý bez seba. Potom sa však opäť pozrela na Ela.* Dúfam, že sa ti podarí prežiť.. prídem za tebou ku sochám, kde sme sa videli prvý krát a donesiem ti novú košeľu. *Pousmiala sa a potom vykĺzla spod jeho plášťa. Ak ju nezastavil tak sa veľmi pomaly a opatrne zodvihla a vydala sa ku schodisku. Potom by sa pridŕžajúc steny vydala po schodoch preč - smerom ku felčiarovi, ktorý bol najbližšie. Tam by si zaplatila za vyšetrenie a lektvrar, ktorý by jej pomohol zbaviť menších modrín a aspoň časti väčších zranení. Cielene nešla za Nayirin aby ju nevydesila - už takto stačilo, že bude mať obavy Cas.*

*Jen slušně poděkovala jak se patří, i když nebylo za co. Mohl jaksi využít situace a nechat jí si myslet, že je mu dlužná, ale neměl to nějak zapotřebí, ne teď. Všiml si, že si zkousla rty což může znamenat pár věcí, buď se jí něco zalíbilo, nebo jí něco napadlo. Možná to taky znamená, že jí trošku přerušil plány, což jemu na jednu stranu může být jedno. Nemusela přece jen a ním chodit z města až sem, bylo to ale její vlastní rozhodnutí. Když začala mluvit o jejím společníku, tak se jen usmál. Na oko. V hlavně mu to však vyvolalo pocit, že udělal něco špatně, pokud by se to dozvěděl její společník, tak by mohl přijít o krk tak i tak, bez ohledu jestli je ve městě, nebo na opuštěných místech. Teď se skutečně začal bát, bál se že by si pro něj přišel a pokud se to dozví brzo, tak by ho mohl potkat. Snad se tak nestane, ale jeho hlava ho nutila myslet na to nejhorší. Stále měl ovšem na sobě nahozený ten "falešný" úsměv, který mířil směrem k ní. Možná jí potom někdy řekne proč nechodí do města, možná se to dozví. Záleží pak na budoucí situaci.* Budu tam čekat. *Nějak nedodal, že už možná. Kdyby to řekl, tak je otázka co by se stalo, přišla by tam? Nebo by se na to vykašlala? Nemá tušení. Když pak vyklouzla z pod deky, teda z pod pláště, tak se na ní jen díval. Vypadala, že má trošku potíže chodit, ale než se stačil zvednout, tak byla už u schodiště a šla po něm nahoru. Usoudil, že nemá moc cenu jí pomáhat když to zvládne sama. Musela se snažit pokud chce v životě něčeho dosáhnout. On to moc dobře věděl, a taktéž byl nerad, když mu někdo pomáhá v něčem co může, s vynaloženým velkých sil a snahy, zvládnout sám. Když odešla, tak rozespalý El si znova lehl pod svůj plášť. Velice rychle zabral a spal až do rána, kdy ho probudil prudký svit slunečních paprsků.*

*El se ráno vzbudil v pelechu, který mu tvořil jeho ochránce ve vlkodlačí podobě, ve které pravidelně byl v noci aby mohl zahřát Elgalda a držet stráž. Kdyby se něco stalo, tak ať je ihned připraven bránit. I za cenu toho, že by ho vzbudil. Jeho život a bezpečí jsou přednější než spánek a pohodlí. Od toho je také strážce a ne chůva. Při ranním vstávání se Haldir vrátil zpět do lidské podoby.* Já skočím do města, počkej tady na mě chvilku. *Pověděl mu Haldir. Věděl že ve městě je to pro světlého elfa více nebezpečné než pro něj. Kdyby je někdo napadl, tak aby nedokázal chránit sebe a ani jeho zároveň. Takhle se sám ubránit dokáže. El mu jen kývl na nesouhlas. Nechtěl čekat tady. Chtěl odejít k louce, kde jsou ty "záhadné" sochy, které jeho nedávná kamarádka označila za podivné. Podle ní se prý pohybují, ale on žádný pohyb nezpozoroval. Teda zatím a dle něho jen měla Auriel jen vidiny, nebo si jen některých soch nevšimla.* Já půjdu na louku, kde jsou ty sochy. *Oznámil mu. Haldir s ním nemohl moc dělat, takže jen pokrčil rameny a povzdychl si. Haldir tedy odešel směrem do města a elgalad odešel směrem na tu danou louku. Samozřejmě měl na sobě svůj plášť, který si od té "nehody" s Auriel očistil od nečistot a pod ním měl své ošacení, kterému chyběl jeden rukáv, který obětoval aby zastavil krvácení jedné dívce. Někomu by se mohlo zdát, že měl dost dívek, se kterými se baví, ale on měl na mysli pouze jednu a tu samou. Když se dostal na tu danou louku, tak se porozhlédl kolem sebe. Když nikoho neviděl, tak si vylezl na jednu sochu, na kterou si lehl. Ležel na zádech a pozoroval občasné mraky na obloze, jak cestují směrem větru. Proč by měli cestovat proti němu? Takhle je to snazší a ani se nenadřou. Možná by to tak měl taktéž dělat.*

*Po tom čo sa Auriel vrátila do úkrytu taká domlátená - jej spoločník Castiel to niesol ťažko. Mal pocit, že v jej ochrane zlyhal a preto bola pod jeho ustavičným dohľadom. Hoci povedala, že ide len do mesta za Nayirin - tušila, že ju bude aspoň z diaľky sledovať. Nakoľko ale nechcela zradiť Elgaladovu dôveru a priviesť na miesto kde sa dohodli aj Castiela s celou pechotou - musela na to ísť trochu rafinovane. Povedala, Casovi, že ide do obchodu s oblečením z ktorého na prvý pohľad bol len jeden východ. On sa tváril, že ju neplánuje prenasledovať. Avšak Auri vedela čo má Castiel skutočne za lubom a preto šla práve tam. Mala so ženou čo tam pracovala dohodu odkedy jej nechala svoje drahé oblečenie a preto jej tá žena pomohla a vyviedla ju z jej obchodíku únikovou cestou. Nebol to zadný východ bolo to niečo na štýl tunela v pivnici, ktorý viedol von z mesta. Neplánovala sa zdržať veľmi dlho a mala v pláne vrátiť sa do obchodu s látkami rovnakou únikovou cestou aby sa Castiel o ňu nebál. Každopádne kúpila od ženy košeľu a potom rezkým krokom prešla tunelom až von z mesta. Následne kráčala ku čistine so sochami kde sa mala podľa dohody s Elgaladom stretnúť a rozhliadala sa okolo seba. Mala na sebe oblečené svoje klasické oblečenie, kabát mala rozopnutý a v ruke držala plátenné vrecko v ktorom bola úhľadne poskladaná, pekná, nová košeľa. Nevyzerala tak draho aby lákala zlodejov, no bola na dotyk veľmi jemná. Okolo lemu boli ozdobne vyšité drobné zelené lístky čo by mohlo Elgaladovi evokovať jeho domov. Dúfala, že sa mu bude páčiť a ako si tak predstavovala jeho reakciu - všimla si postavu ako leží na veľkej soche.* "Elfovia a ich lezecké schopnosti sú proste úžasné." *Podišla až ku soche a zaklonila hlavu dozadu.* Čo musím spraviť aby si ma naučil takto liezť? *Zasmiala sa a potom čo by si získala jeho pozornosť zamávala by mu. Až na bledú modrinu nad ľavým spánkom vyzerala dobre - dokonca už ani nekrívala. Felčiarove zázračné hojivé maste a lektvary boli naozaj účinné.*

*Jak tak ležel na soše, tak na něj někdo promluvit. Někdo ho zpozoroval. Někdo se rozhodl ho vyrušit z jeho krásného pohodlného sledování oblohy a ležení na skále. Ten hlas samozřejmě poznal. Nebylo moc hlasů podobných, které slyšel každým dnem. Tohle je potřetí co se oba dva vidí. Zatím teda jen vidí ona jeho, ale on se po chvíli koukne dolů. Přemýšlí jestli jí má odpovědět normálně, nebo si z ní trošku utáhnout.* Tohle umí jen elfové. *Samozřejmě to řekl s jeho elfskou náturou. Mohlo to zase znít až moc sebestředně, ale nějak tak to nemyslel. Dal tuto srandičku na znamení svým hezkým úsměvem. Zpozoroval, že i něco drží v ruce. Byli to snad jeho nové šaty jak slíbila? Že by opravdu dokázala splnit svá slova? Třeba jí bude jednou věřit víc než sám sobě. Možná taky ne. Na tohle je každopádně ještě moc mladý a moc nad tím ztrácí hlavu. Tohoto uvažování by se měl vzdát. Jak se tak koukal dolů, tak ho napadá jedna věc. Mohl by skočit dolů přímo na ní. Stejně jako posledně nad tím "malinko" přemýšlel. Samozřejmě to nemyslel vážně, jen se bavil nad tím co ho to opětovně napadá.* Hele, nechceš jít sem nahoru? Je to celkem primitivní. *S těmito slovy jí ukázal na místo, kde vylezl on. Opravdu to bylo primitivní. Dalo by se to přirovnat k vysokým schodům. Tohle by zvládnout mohla. Svůj úsměv ovšem držel stále a čekal co řekne na jeho nabídku.*

*Trochu sa zasmiala nad jeho poznámkou a keď ju vyzval aby šla hore za ním trochu prižmúrila oči. Zobrala to ako výzvu.* Prečo nie, horšie než môj posledný pád to byť nemôže. *Zavtipkovala na svoj účet a sledovala miesto kam jej ukazoval.* Ešteže mám stále lieky od felčiara.. keby som to nezvládla. *Prehovorila pobavene a začala pomaly a opatrne stúpať hore za ním cestou, ktorú jej ukázal. Jednou rukou držala jeho košeľu pritlačenú na svojom tele a druhou rukou sa pridržovala chladného, skalného povrchu sochy. Keď sa jej tam nakoniec podarilo vyliezť - musela si sadnúť celkom blízko ku nemu lebo tam hore nebolo až tak veľa miesta a nerada by spadla dole.* Tak? *Uškrnula sa s hrdým úsmevom a jednou rukou si pri tom jemne potiahla dohora uško čím sa na chvíľu zdalo, že je špicaté ako elfské. Samozrejme to bol žartík na to čo povedal, že hore vedia vyliezť len elfovia.* Rada ťa vidím. *Usmiala sa nakoniec úprimnejšie a podala mu plátenne vrecko.* Niečo ti nesiem, svoje sľuby plním a tak dúfam, že som odhadla tvoju veľkosť a tvoj vkus. *Ako to povedala držala pred ním v rukách plátenné vrecko. Musela skonštatovať, že Elgalad vyzeral.. spokojnejšie než keď s ním bola naposledy. Dúfala, že sa podelí o to prečo to tak je.*