Tábor sličného lidu

*Aneirin se zdržovala už dlouhé měsíce v táboře a pokud bylo něco potřeba řešit ve městě, tak posílala satyry, které měla jako svou rádoby ochranku. Ji už dlouhé roky chyběl její ochránce, přišla o něj ve chvíli, kdy ji unesli temní elfové a on se s nimi snažil bojovat. Ale bohužel bojoval proti přesile a padl. Aneirin následně byla pár měsíců jejich vězněm, když se snažili vyjednávat s královstvím o jejím vydání. Když Aneirin bylo temnými řečeno, že o její záchranu nemají zájem, pokusila se utéct několikrát sama. Až asi na pátý pokus se ji to povedlo, mezitím byla jimi několikrát zneužita, stejně jako světlí běžně zneužívají temné. Nebylo tedy divu, že temné nenáviděla do morku kostí. Naposledy byla ve městě, když před několika lety zachraňovala spolu s jejím strážcem Ranni z hospody, kde ji měli jako otroka smrtelníci. Od té doby bylo mezi nimi napětí, přeci jen zájem satyrů se rozprostřel mezi ní a Ranni. Neměla nejmenší zájem o to, aby se ve městě ukázal další světlý, přeci jen už teď byla mezi dívkami trochu zlá krev. Aneirin jednoduše žárlila, ale nikdy by to nahlas nepřiznala*

*Nedávno Elgalad získal zajímavou informaci, že se tu prý někde zdržují další světlý elfové. Nevěděl co je na tom pravdy, ale to nebude vědět do té doby dokud se nerozhodne to jít prozkoumat. Dneska ráno se vzbudil v pohodlném a teplém pelíšku od svého ochránce Haldira, který byl celou noc v mikrospánku ve vlkodlačí podobě aby mohl Elgalada hlídat kdyby se stalo něco co nemá, třeba kdyby je chtěl někdo napadnout. No, neměl by moc šanci proti vlkodlakovi. Když vstával, tak při tom i z mikrospánku vzbudil i Haldira, který se následně proměnil zpět do normální podoby. Jakmile se oba dva vypravily, tak odešli směrem k jednomu lesu, kde si ráno společně ulovili jednoho králíčka, kterého si na ohni opekli a společně snedli. Pak se vydali směrem na místo, kde by měli být další světlí elfové. Když se tam po nějaké chvilce dostali, tak uviděli nějaké osoby, ale nebylo jich moc. Jeho ochránce byl satyr (světlý elf nemůže být vlkodlakem). Elgalad byl zahalený v plášti a na hlavě měl ještě kapuci. Rozhlížel se po okolí.*

*Aneirin se svými ochránci a Ranni s Blaiddem se zdržovali v táboře, aniž by věděli o přítomnosti dalšího světlého elfa ve městě. Přeci jen jejich informace nebyly vždycky extra přesné. Většinou se o okolní svět nezajímali. Stačilo, že věděli o temných elfech a vlkodlačí smečky s Lucianem. Už jen to stačilo k tomu, aby byli v pozoru. Pokud by do bukového háje pronikli smrtelníci se zájmem vyhladit je, tak by se nejspíš moc neubránili. Ačkoli přítomnost Blaidda uklidňovala i Aneirin. Ale přesto to bylo málo, to cítila. Proto vyslala jednoho satyra, aby se zkusil zeptat alf vlkodlačích smeček (samozřejmě kromě Luciana), jestli by neměli zájem spolupracovat se světlými elfy. Přeci jen byl to zvyk v Meriwellu. Většina ochránců světlých byli vlkodlaci. Vždyť i Aneirin měla svého vlkodlačího ochránce kdysi. Aneirin byla zrovna ve svém stanu, když satyrové zpozorněli při příchodu Elgalada a Haldira. Dívali se na ně dost nedůvěřivě, přeci jen ani když se pohybovali po městě, tak prostě žádné informace o tom že by se někde pohyboval další světlý elf neměli. Nejspíš se Elgalad dost dobře maskoval. Zazaal se jim vydal naproti* (Zazzal) Co si přejete? *jeho hlas byl obezřetný, sice neměl Aneirin zrovna v lásce, ale byl jejím zdejším ochráncem*

*Krátce po tom co přišli do tábora k nim přišel nějaká osoba, která je oslovila. Nevěděl kdo to je a ani co chce. Stále byl nedůvěřivý, hlavně ve větším počtu osob, které zde bylo. Raději si nechal svojí kapuci od pláště, který nosil na sobě aby byl celý zahalený. Nechal mluvit spíše svého ochránce, Haldira. Ten bude lepším partnerem pro komunikaci než Elgalad, který moc komunikovat neumí. Musí se naučit mluvit pokud jednou chce být v čele osvobození Desperosu od bariéry, která je drží v izolaci od vnějšího světa.* Doslechli jsme se, že je zde Aneirin, hledáme jí. *Důvod však neřekl. Neměl zapotřebí ho sdělovat někomu, koho nezná než samotné Aneirin. Elgalad se mezitím díval po okolí zda neuvidí něco zajímavého, třeba nějakého světlého elfa, nebo něco jiného co by ho mohlo zaujmout.*

*Zazzal byl strážce Aneirin, takže vzhledem k tomu, že světlé elfky, když opomineme Elgalada, neměli žádnou dohodu s vlkodlaky, tak on byl z logiky věci satyr. Měl na hlavě kozí rohy a celkově jeho hlava vypadala spíše jako hlava kozla. Když se postavil mezi ně a průchod k Aneirin, tak se netvářil zrovna nadšeně. Když jeden z těch chlapců nebo mladých mužů zmínil, že chtějí mluvit s Aneirin, jen si odfrknul* (Zazzal) To by mohl říct každý. Jak můžu vědět, že ji při nejbližší příležitosti nezkusíte zabít?! *odsekl mu bez nějaké známky respektu nebo něčeho, co by se podobalo normálnímu jednání, které bylo normální v Meriwellu. Ale co se týkalo jeho zvyšování si ega na cizincích, ze stanu vyšla Aneirin. Byl tam s ní totiž Blaidd (ochránce Ranni a vlkodlak), který ve své vlkodlačí podobě, ve které byl prakticky neustále, vycítil dalšího světlého elfa* (Aneirin) Zazzale, to by stačilo. Jsou to... přátelé *ta odmlka, kteoru doprovodila lehkým ušklíbnutím, byla mířena na nově příchozí. Kdo ví, co se ji honilo hlavou...*

*Satyr se nedal odbít. Elgalad a ani Haldir neměli tucha, že je strážce, i když Haldirovi to už docházelo. Proč by jinak nepustil nikoho dovnitř? Kdo by se na tuto práci hodil lépe, než samotný strážce? Proto se taktéž ochránce Ela pousmál.* Doufám, že nechceš přijít k úrazu, jinak by to zde bylo peklo. *Když si ho prohlédl, tak se nepřestával usmívat.* Víš o tom, že vlk je predátor a ty budeš s největší pravděpodobností kozel nebo něco tomu dost podobné. Být tebou, tak neriskuji. Vlk je masožravec. *Tím se ho snažil vyprovokovat. Elgalad si v tu chvíli sundával kapuci od pláště a jeho bílé elfské vlasy vyšli ven na slunce. V tu chvíli taktéž vyšla Aneirin, která hned na to promluvila. Elgalad na ní upřel pohled, který na ní zůstávával chvíli stát. Nevěděl, že je to Aneirin, o které tolik slyšel, ale z malé části si to myslel. Třeba ve stanu byl někdo další? Třeba byla stále ve stanu.* Koukám, že oběd asi nebudeš. *Znova si do něho rýpnul.* Kdo jste? *Optal se Elgalad na ní zírající. Samozřejmě, že ho i zarazilo co předtím řekla. Že jsou to přátelé? Však se ani neznají. Je pravda, že byli stejné rasy, tudíž je tam i nějaká přátelská atmosféra, ale přáteli se musí nejdříve stát. Takhle to u Elgalada nebude fungovat.*

*Zazzal se choval povýšenecky a měl na to plné právo. Na jejich území přišli dva cizinci a dožadovali se mluvit s lady Aneirin. Neměl nejmenší chuť je k ní poslat, pokud ovšem mu to nepřikáže sama Aneirin. Čekal na jejich důvod, na cokoli, co by ho mohlo obměkčit a pustit je dál do tábora* (Zazzal) Jen dělám svou práci. Pokud mi neřeknete, co chcete od lady Aneirin, nemám důvod vás k ní pustit *znovu odsekl Haldirovi, ale bylo vidět, že se mu výraz ve tváři trochu změnil, když zmínil ty věci o vlcích. Jen se nepatrně ušklíbl. Teď už měl trochu jasno, kdo jsou ti cizinci zač, ale nehodlal jen tak ustoupit* Ne všichni kozlové se bojí vlků *odsekl, ale už jeho hlas nebyl tak nepřátelský, spíš přistoupil na jeho provokaci. Když si Elgalad sundal kápi, měl už jasno, kdo jsou ti před ním* (Zazzal) Už dlouho se tu další světlý neukázal *poznamenal ve chvíli, kdy vystoupila ze stanu Aneirin, tak se po ní po jejích slovech Zazzal podíval. Přátelé? Znal ale Aneirin moc dobře na to, že pro ní slovo přátelé mělo poněkud jiný význam než pro normální bytosti. Přítel pro ní byl někdo, koho si sice k sobě pustí, ale bude předpokládat, že ji při první příležitosti můžou bodnout do zad. Zazzal ustoupil, ale pořád sledoval Elgalada i Haldira. Nespustil z nich oči* (Aneirin) Jsem nejspíš ta, kterou hledáte. Jmenuju se Aneirin *představila se jim a popošla tak, že se zastavila po boku Zazzala*

*Jako správní lidé je měli přivítat s otevřenou náručí a optat se, zda nechtějí čaj jako je tomu zvykem v jiných zemích. Zde nejspíš neměli slušné vychování i přesto, že jejich rasy byli spojenci. Ten jeden blbý ochránce si stále nedal říct. Stále mu odporoval což Haldira neskutečně štvalo. Zvlášť, když přišli v míru. Proto jako reakci na jeho slova se mu jen změnili oči do rudé barvy, vycenil zuby, které se mu změnili na tesáky. Byli i vidět nehty, jak se mu proměnili na drápy a celkově jeho stavba těla se trošičku změnila. Vypadal jako kdyby se měnil na vlkodlaka a přitom zastavil proměnu v její polovině. Vypadal skutečně naštvaně. Vydechoval ledový vzduch a nic neříkal. Čekal až Zazzal ustoupí. Přece by nechtěl přijít k úhoně kvůli tomu, že nechce jen vyjít vstříc a uhnout z cesty. Na jeho zmínku o spatření světlého elfa ani jeden z nich nereagoval. Oba věděli, že jich tu není moc. Když tam byla už i Aneirin, tak Haldir v závislosti na jejích slovech trošku zmírnil, ale stále šlo vidět, že by si ho nejraději dal jako přesnídávku. Nebo spíš jak králíka, ale ten je těžší chytit.* Ano, hledám tě, doslechl jsem se, že by se zde mohl nacházet nějaký světlý elf. Jediná šance, kde bych mohl najít útočiště. *Zvolal Elgalad.* Omlouvám se za svého společníka, ale váš ochránce si koleduje. Jak znám Haldira, tak si chvíli z kozla zbydou maximálně kosti a oblečení. *Odpověděl, chtěl tímto kozla ještě více naštvat. Hlavně se musel zastat člena své rodiny.*

*slušné vychování, neslušné vychování, hlavní byla ochrana Aneirin a to byl úkol, který kozlík plnil nad míru pečlivě, ačkoli svou paní neměl zrovna rád. Ale smysl pro čest a loajalitu mu jednoduše velel ji chránit, když už si ho vybrala jako jednoho ze svých osobních strážců. Když si Zazzal všiml, jak se jeho postava mění na vlkodlaka, ani to s ním nehlo. Podle jeho slov to určitě předpokládal. Ani kapka strachu, který by možná měl mít, ale neměl důvod. Desperos bylo místo, kde mohl kažodu chvíli přijít o život a nějaký vlkodlak... Dokud na něj nezaútočí, tak ho to nechává chladným. Hlavně sám byl při předjednáním s jednou místní smečkou, aby chránili Aneirin a satyry. Takže Haldir ho rozhodně v rovnováhy nedostane. Do hovoru vstoupila Aneirin a Zazzal byl ještě obezřetnější, ačkoli Aneirin byla klidná až příliš. Bylo mu jedno, že před ním je vlkodlak a světlý elf. Naučil se tady, že ani příslušníci stejné rasy nemusí být spojenci* (Zazzal) Lady... Měli bychom být opatrní *poznamenal opatrně a stále propaloval Elgalada a Haldira pohledem. Když promluvil Elgalad, tak jen Zazzal jen něco zamumlal pod vousy. Nechal rozhovor na Aneirin* (Aneirin) Nejspíš tu nejste zrovna dlouho, jinak byste chování mého strážce chápali. V Desperu se dá věřit málokomu a my dva jsme tady už dlouho na to, abychom si pamatovali všechny tradice z Meriwellu *odpověděla smířlivě, ale zároveň udržovala stále ten nepropustný výraz* Ale samozřejmě každý světlý elf a satyr je tu vítaný *dodala s nepatrným úsměvem a pozorovala Elgalada*

*Haldirovi bylo jedno, že před ním kozel necouvl. Možná to mohlo být zkušenostmi, mohlo to být zkušenostmi, které tady nasbíral. Haldir oproti těm hrozbám byl jiné sousto. Orky, lidi, všechny, kteří se mu postavili do cesty zabil mrknutím oka, to co bylo tady nebyla žádná skutečná výzva, která by ho nějak dokázala potěšit. Už si začíná myslet, že je to tady celkem nudné, že tu bojují mezi sebou šváby, kteří se přetahují o to, kdo bude před kým. Předpokládal, že zazzal nebude nějak extra silný i když se jeví jako strážce. Hromada strážců umřela před svými chráněnci. Hromada strážců nebyla dost silná natolik aby se mohli nazývat strážci, ochránci nebo něčím podobným. I když Zazzal měl nějakou zkušenost s vlky odtud, tak neměl zkušenost s vlkem samotářem, bez jakékoliv smečky. Takový vlk je o dost silnější než smečka, smečka si vynahrazuje svoji sílu svým počtem, ale každá skupina je stejně tak silná jako její nejslabší článek.* Ano, měl by jsi být opatrný a dávat si pozor na jazyk. Jistě nechceš vědět jak by to tady skončilo, že? *Neustále jel do něj pecky. Kdyby to byl člověk, nejspíš by bylo po něm, ale vzhledem k tomu, že je zde i zastoupení světlého elfa, tak se drží na uzdě. Jako kdyby měl vodítko. Co se týče Elgalada, tak si ho nějak nevšímal, urážky satyra, teda spíše kozla na něj neměli žádný efekt.* Haldire, dost! On je pod tvojí úroveň, nemusíš se na jeho snižovat. *Jediné co ho celkem štvalo, tak to, že se Haldir hádal s někým nadutým. Poté co Anierin promluvila, tak se El musel usmát.* Tak to jsem měl celkem štěstí na to, že jsem narazil na člověka, který mi z ničeho nic nabídl spojenectví a poskytl mi informace, i když věděla, že za ně nic nedostane, protože nic nemám. Navíc.. nevěřím nikomu, zvlášť ne cizím rasám. To ten člověk mě informoval o tomto místu, jinak bych nevěděl, že zde někdo je. *Pověděl poklidným hlasem směrem k elfce hledící jí do očí.*

*pravdou bylo, že kozel zůstával kozlem, ať se snažil dělat jak velká ramena chtěl, takže Zazzal byl jednoduše pro někoho jako byl Haldir snadným soustem, kdyby došlo na nějaký boj. Ale Zazzal se naučil takové věci si tady vůbec nepřipouštět a s klidem v duši by pro Aneirin padl, kdyby to bylo nezbytné. sám několikrát přemýšlel nad tím, že by se stal vlkodlakem, ale zatím mu tahle podoba vyhovovala. Hlavně, než by se dostal skrz ty emočně labilní stavy, kdo by mezitím hlídal Aneirin? Byl prostě velmi loajální ke světlé elfce, kterou hlídal. A bylo mu ukradené, že i slabý vlkodlak by byl silnější než on. On měl zase své přednosti, které ovšem nevytahoval mimo boj a Aneirin o nich věděla a proto si ho mezi všemi satyry vybrala za svého ochránce. Věřila mu, ačkoli on... on ji pohrdal. Ale to nedával ani v nejmenším najevo. Když si vyslechl Haldirova další slova, tak jen opovržlivě pohodil hlavou. Přeci jen povaha Aneirin na něj měla značný vliv. I jeho paní byla namyšlená, ale jaký světlý elf svým způsobem nebyl* (Zazzal) Oba jen děláme s nejlepším svědomím svou práci, nemám pravdu? *povytáhl obočí, nezalekl se jeho silných řečí stejně jako se nenechal vlkem vyprovokovat. Ačkoli to uvnitř něj bublalo dost nebezpečně, při ochraně Aneirin si vypěnění nemohl dovolit. Aneirin to samozřejmě vycítila, že to napětí se stává pro Zazzala krajně nepříjemné* (Aneirin) Obávám se, že budu muset vašeho společníka upozornit, že to vy jste přišli na naše území a on mého strážce provokuje... *promluvila přímo na Elgalada, jako kdyby se nechtěla snížit na situaci, kdy by mluvila na Haldira. Oni jsou tu návštěva, tak si nemají co vyskakovat, ačkoli řekla poté, že jsou tam vítaní všichni světlí a satyrové. Což myslela světlé i jejich strážce, ať to byl kdokoli* (Aneirin) Naučila jsem se zde věřit i jiným rasám, pokud je to oboustranné *pousmála se na jeho slova. Pravodu bylo, že momentálně očekávala vůdkyni vlkodlačí smečky a příchod Elgalada s Haldirem... Jednoznačně to trochu zkomplikoval*

*Haldir z kozla necítil žádný strach. Ikdyž věděl, že je to jen lovná zvěř, tak svojí úlohu plnil skvěle což se mu musí nechat. Toho si Elgalad všiml čímž si u Ela získal malé bezvýznamné plus. Bude k ničemu, protože snad kozel nebude po něm nic chtít, po někom kdo měl ochránce jako je Haldir, který se ho snažil za každou cenu vyprovokovat. No, ne každý by jeho situaci zvládl. Většina lidí by si udělala do kalhot jeden větší hnědý flek a druhý mořský flek a ještě by žádala o milost, o to jestli se může stranit.* Na jednu stranu, máš celkem kuráž, že se nebojíš kozle. *Tato jeho přezdívka mu pravděpodobně už zůstane napořád. Kozel… zajímá ho jestli chutná líp jak člověk, nebo jestli hůř. Jedno je jisté, chutná určitě líp jak ork, ten byl pěkně odporný a hnusný. Ohledně jejích slovech o území se trošku usmál. Už předtím pochopil, že tohle je její teritorium a na jednu stranu chápal i elfku. Ona tomu tady podle všeho co slyšel, a teď i viděl, velila a asi není úplně nejlepší nápad nějak si je znepřátelit.* Já se vám za mého ochránce omlouvám, ale je trošku horkokrevní, stejně jako většina ochránců. Divím se, že ten váš nepřijmul nepřímou výzvu na souboj. V tomto případě a neberte mě ve zlém... *Na chvilku se odmlčel.* Na lov. *Věděl čeho je Haldir schopný, věděl, že na něj jen tak někdo nemá. Právem nosí svoje označení ochránce, které si zasloužil svojí službou.* Ohledně té důvěry.. já jsem se tady naučil věřit jen sám sobě nebo těm, kteří si to zasloužily. *Už přeci jenom měl za sebou nějaké ty zážitky mezi které patří únos banditů, nebo i únos orků. To ovšem zdaleka nebylo všechno. Ve městě se nacházelo i dost kapsářů a dost podvodníků, kterým Elgalad naletěl. Tohle se v Meriwellu nedělo, tam si všichni žili v vzájemném respektu.*

*Zazzal měl rozhodně své vlastní způsoby boje a to, že on i Aneirin stále zůstávají ty roky, co spolu tak nějak existují naživu, dává najevo to, že jeho způsoby boje nejsou tak mizerné, jak by si vlkodlak a světlý elf mysleli. A samozřejmě v hlídání Aneirin není sám, v počtu je síla, rozhodně co se týká satyrů, to, že tu je Zazzal viděn o samotě, má své opodstatnění. Aneirin jednoduše nechce mít všechny za zadkem na svém území, takže mají určitou svobodu pohybu po bukovém háji. Zazzal tedy ne, ale on svou roli strážce bere smrtelně vážně. A aby se podělal z jednoho vlkodlaka, na to v Desperu už zažil mnoho. Kdyby byl typ, co se rád chlubí, tak by Haldirovi povyprávěl, jak odtáhli několikrát se staženými zadky Lucian a jeho smečka. Temní elfové. Pár orků. Ale proč by se chlubil a proč by o sobě mluvil někomu, kdo ho má jen za kus masa.
Aneirin se do toho vložila ve chvíli, kdy cítila, že to je na Zazzala tlak ve smyslu, že by byl schopen začít bojovat. Byl to nějaký její skrytý manévr, že se objevila zrovna v tuhle chvíli? Nebo měla obavy o svého strážce? No, to asi těžko, ale její výstup měl svůj důvod. Ačkoli v Meriwellu už celé roky nebyla, tak chování příchozích ji frustrovalo. Mysleli si, že si můžou dovolit cokoli jen proto, že Haldir vypadá, jako by zvládl Zazzala zašlápnout jednou ranou do země. Kdyby měla takového strážce, co by se nechal, tak by byla už dávno mrtvá.
Předpokládala, že se světlý elf pokusí tu situaci mezi jejich strážci urovnat, ale on jen podněcoval tu provokaci, kteoru začal Haldir. Už už se nadechovala k břitké odpovědi, kdž ze stanu dost mrštně vylezl další vlkodlak. Od pohledu byl podstatně starší a zkušenější než Haldir a netvářil se vůbec přátelsky. Přeměřoval si pohledem Haldira, zatímco svůj široký meč zarazil do země před sebou, čímž vlastně přeruší jejich další konverzaci. Dostal se velmi rychle po bok Zazzala*
(Blaidd) Pokud máš, štěně, potřebu vyzývat k boji satyra, který chrání lady Aneirin, jistě ti nebude dělat problém utkat se se mnou! Mezi námi, z toho kozla, jak jsi nazval Zazzala, by sis sedl na zadek hodně rychle! *jeho hlas nebyl ani v nejmenším přátelský jako předtím Zazzalův nebo Aneirinin, kdy oba se snažili tu sebevědomou dvojici zklidnit slovy. Stačilo mu to poslouchat a musel se zapojit. Haldir ho nejspíše necítil, protože svůj pach dokázal díky některým lektvarům účinně maskovat. Sice se do záležitostí Aneirin většinou nemíchal, ale jednak byla slečna Ranni, jeho chráněnka, momentálně mimo bukový háj s několika satyry, a potom chování Haldira a Elgalada bylo při nejmenším urážlivé, což nemohl strpět*
(Blaidd) Tak co bude?! Vypadaly ti mlíčný zuby, že najednou stojíš jak tvrdý y?! *jeho postoj byl takřka nepřátelský, Haldir i Blaidd mohli cítit, jak se lesem přibližuje skupina vlkodlaků a míří si to přímo do tábora sličného lidu*

*ať už by Haldir řekl na svou obranu cokoli, tak by s Blaiddem ani nehnul. Drzost, se kterou ti dva nakráčeli do jejich tábora, ho urážela a když ho někdo urazil, bylo mu jedno, zda jeho protivník je nějaký nepřítel nebo strážce jiného světlého. Podíval se na Zazzala* (Blaidd) Vezmi lady Aneirin do stanu. Tohle vyřídím *pronesl až děsivě temným tónem. Kozlík se na něj chvíli jen díval* (Zazzal) Nebudu se skrývat! *ozval se uraženě, logicky jeho hlásek byl oproti tomu vlkodlačímu takřka dětský* (Blaidd) Chraň Aneirin z větší blízkosti *poopravil se, když si periferně všiml, že se na něj Haldir rozeběhl* (Blaidd) Hned, Zazzale! *vykřikl, než se pustil do souboje s mladším ochráncem. Světlý elf se nejspíš běžel taky někam schovat, takže během chvilky měli oba volný prostor na jejich zápas. Blaidda překvapilo, že Haldir je poměrně zkušený v boji, ale nebylo to nic, co by mělo nějak ohrozit tak ostříleného ochránce jako byl Blaidd. Jemu se nikdy nelíbilo bojovat proti své vlastní rase, ale jeho hrdost by mu nedovolila poblíž Aneirin zůstávat, kdyby nezasáhl. Světlé elfové byli na první příčce jeho žebříčku priorit, takže zabít jednoho z ochránců pro něj bylo morálně dost náročné. Ale ne nemožné. Haldir nejdřív měl silácké řeči, pak se ho snažil vyprovokovat a když zjistil, že má Blaidd navrch, tak v nějakém návalu zoufalství ho začal prosit, aby ten souboj ukončili* (Blaidd) Jsi ostuda všech strážců, štěně! *zavrčel Blaidd vztekle chvíli předtím, než mu jedním dobře mířeným sekem oddělil hlavu od těla svým mečem. Otřel si krev z tváře, byla částečně i jeho, ale většina z ní byla Haldira. Vstal a zabodl meč do země. Elgalad to celé sledoval, ale místo toho, aby utíkal nebo prosil o azyl, tak ještě byl dost naštvaný na Blaidda. Měl sakra štěstí, že byl světlý... Štěstí mu skončilo ve chvíli, kdy ze stanu vyšla Aneirin se Zazzalem. Aneirin mu suše oznámila, že tu není vítaný a nechala ho odejít bez svého mrtvého společníka. Domluva s vlkodlačí smečkou musela počkat. Další den začínal zimní slunovrat...*

*když skončil zimní slunovrat a konečně nějak dali dohromady tábor a bukový háj natolik, aby v něm mohli bezpečně fungovat, Aneirin se povedlo zjistit, tedy spíš jednomu ze satyrů, že Elgalad, ten světlý elf, jehož ochránce Blaidd těsně před zimním slunovratem zabil, byl mrtvý též. Aneirin na první pohled tuto informaci přijala, jako kdyby ji někdo říkal, že je slunečný den, ale uvnitř sebe bojovala s výčitkami. Odehnala ho, jako kdyby byl nějaký obtěžující hmyz. Vlastní druh! Bylo ji jasné, proč Blaidd udělal to, co udělal. Neobviňovala ho z toho, přeci jen ti dva se chovali hrozně. A Haldir si svůj osud zasloužil, ale Elgalad? Nedala mu vůbec šanci, aby se vyjádřil bez svého ochrácne. Ačkoli ano, vyjádřil se. Vztekal se jak malé dítě, když vyhrožoval Blaiddovi. Stejně jako Blaidd ani ona neměla na výběr a musela ho poslat pryč. Pro dobro vztahů, které měla mezi bytostmi, které s ní tady žili. Celé ty roky žárlila na Ranni a tak nějak ji odsouvala, jako kdyby s ní nechtěla mít nic společného. Ale po tomhle incidentu se s ní víceméně snažila sblížit. Musela sklonit hlavu a vycházet s jedinou světlou elfkou, kterou tu měla. Se satyry a Blaiddem byli domluveni, že se uskuteční ta schůzka s jednou vlkodlačí smečkou, která před zimním slunovratem projevila zájem se stát jejich ochránci. Aneirin chtěla vědět, co je k tomu vede, proč teď po takové době. Přeci jen žena, která stála v čele smečky, už byla v čele několik let. Aneirin zrovna seděla na jednom stromě a užívala si chvíli klidu. Když ji člověk poznal, tak nebyla tak nedostupná jak se zdálo na první pohled*

Ranni: *Ranni se před nějakou dobu vrátila zpět do Bukového háje a její opětovné shledání s Blaiddem, který zůstal s Aneirin pro ní bylo velmi dojemné. Od doby, co byli naposledy rozděleni to bylo poprvé, co se ho zase na nějakou dobu vzdala. Tentokrát však dobrovolně. Jaksi si řekli, že už je mnohem silnější po fyzické stránce, ale potřebuje posunout i tu psychickou. No a pokud bude vědět, že za sebou má stále neuvěřitelně silného vlkodlaka, tak se dál už nikdy neposune. Nakonec se s Baliddem vydali na procházku, kde mu Ranni vyprávěla, jak to všechno probíhalo, jaké to bylo a jaké z toho měla pocity. Blaidd byl doopravdy rád, že zaprvé slečna Ranni zpátky živá a zdravá a zadruhé, že to doopravdy bylo prospěšné. Jejich procházka je zavedla k místu, kde Aneirin odpočívala na stromě. Ranni si jí samozřejmě všimla a tak trochu ztišila hlas a nepovídala si s Blaiddem tak moc. Čím blíž Aneirin byli, tím méně povídala.* Ahoj, Aneirin. *Jen jí pozdravila a měa v plánu prostě pokračovat dál a znovu si začít povídat s Blaiddem, až budou dost daleko, aby je Aneirin neslyšela, aby jí nerušili.*

*byly chvíle, ačkoli jich bylo málo, tak takové byly, kdy Aneirin odhodila tu masku sebevědomé a sebestředné světlé elfky. Kdy byla sama sebou nebo projevovala emoce. Což bylo dost nečekané vzhledem k těm rokům, které spolu s Ranni strávily, vzhledem k těm situacím, kdy od sebe Ranni odháněla jak nějaký hmyz, když se s ní chtěla bavit nebo tak. Vlastně se vůči ní chovala jako k Elgaladovi, když se tu objevil. Nejspíš ji během zimního slunovratu došlo, že tohle není cesta, kterou by se měla vydat, pokud chtěla, aby v táboře Ranni s Blaiddem zůstali. Co se týče Blaidda, tak tam se jejich vztah, nebo alespoň její postoj k němu, taky proměnil. Přeci jen si prožili podivnou situaci spolu bez Ranni, kdy Blaidd byl nucený okolnostmi zabít Haldira, ochránce dalšího světlého, a Aneirin byla tou samou okolností prakticky poslat Elgalada na smrt. Byla Blaiddovi vděčná, že se do toho konfliktu zapojil a že prakticky chránil ji a to, co tady společně budovali. Teda do tohoto konfliktu to měla pod palcem výhradně Aneirin, ale to všechno ji dalo do hlavy myšlenku, že tak, jak snadno odsoudila k smrti Elgalada, tak tak snadno by mohla přijít o Ranni, kdyby ji od sebe nadále odstrkovala. Možná to byla jen podivná představa mladé elfky, ale přeci jen už dlouho žila v Desperu obklopena satyry a Ranni s Blaiddem, přesto se cítila sama. A to nechtěla, nechtěla prožít život v osamění, i přes to, že kolem sebe měla další sličné. Odpočívala na stromě, když v tom ze země slyšela hlas Ranni. V první chvíli měla nepřítomný pohled, dalo by se říct, že až smutný, což byl rozhodně od té nepřístupné Aneirin velký pokrok. Podívala se na oba a pokusila se o úsměv. Bylo někdy až příliš viditelné, jak se snaží s Ranni sblížit* Ahoj Ranni... Blaidde... *sklonila lehce hlavu směrem k Blaiddovi, rozhodně si ho vážila a důvěřovala mu. Od té doby, co ho poznala, tak snad poprvé dala najevo jakousi pokoru vůči němu. I přes všechny zvyklosti světlých a jejich strážců* Za soumraku sem přijde vůdkyně té vlkodlačí smečky. Přidáte se k jednání? *zeptala se zcela bezelstně, z jejího hlasu bylo znát, jak o jejich přítomnost stojí, ale na druhou stranu její tón ani v nejmenším nenaznačoval nějaký nátlak nebo snad rozkaz... Bylo to čistě na nich*