Zemědělská oblast

*Leonard se dostal na svém koni za bariéru, moc nevnímal, kudy ho jeho kůň vlastně nese, nebyl příliš často při vědomí. Jeho bok stále krvácel i přes to, že si na ránu tlačil aby tak z části proud krve zabránil. Tvář měl kompletně od krve, z jeho rozříznuté oblasti nad okem a pod ním, kdy skrz ni na to oko ani neviděl. Ležel hrudí na zádech svého koně, kdy hlavu měl položenou na jeho krku, ruce mu volně vlály dolů, s tím, že v pravé ruce držel otěže. Tedy držel je velice silně řečeno, tak nějak je měl propletené mezi prsty a silou vůle je takto držel. Kůň šel naprosto bez jakéhokoliv vedení po prašivé cestě, která zde vedla mezi jedním statkem a druhým statkem a třetím.. a vlastně mezi statky... Kůň už však též šel z posledních sil a byl pln únavy z cesty, kterou urazil.. Po pár metrech se ozvalo šuštění a dutá rána. Leonard sjel z koně, spadl z otěží a zčítil se přední částí těla přímo k zemi, kde bez hnutí zůstal ležet a svými oky sledoval, tedy jedním, sledoval cestu přímo před ním, na které ještě před chvílí kráčel na svém koni.Je to snad jeho konec? Takto brzy? Otázky, které mu probíhali hlavou byly silné, ale odpovědi nebyly k nalezení. Jeho kůň zástal stát vedle něj a velkou hlavou, do něj začal strkat, ve snaze ho probrat opět k životu-*

*Auriel bola na ceste k miestu kde kedysi stála farma, na ktorej pracoval Radagon. Raz za čas tám zašla, s okolitými farmármi vymenila za liečivé lektvary nejakú zeleninu a položila kvietky na hrob Radagona. Keď sa dozvedela, že je mŕtvy - veľmi ju to zranilo. Bol to ďalší dôkaz toho, že toto miesto, Desperos je prekliate. Za Radagonom smútila, chýbala jej jeho pozitívna energia viac než kedykoľvek predtým. Slnko bolo vysoko, bolo pravé poludnie keď bola Auriel už kus za centrom mesta, pod jej nohami vydávala prašná cesta jemný vrzgot, havrany lietali nad poliami a hlasno krákali, mala na sebe oblečené klasické oblečenie a svoje po pás dlhé, biele, vlasy mala zapletené do zapletanca. Cesta na ich farmu bola zatiaľ vždy bez komplikácií.. teda až do dnešného dňa. Auriel uvidela koňa, a zdalo sa, že nemá jazdca - teda za moment si všimla, že na tom koni niekto ležal. Okamžite spozornela a obzrela sa po okolí či to nie je nejaká pasca. Ruku dala automaticky na dýku, ktorú mala na koženom opasku upevnenú okolo svojho pása. Prižmúrila oči a kráčala opatrnejšie, no keď zbadala, že sa z toho koňa na zem zvalilo nejaké telo - prekvapene otvorila oči a na moment zmeravela. Kôň zastal a začal svojou hlavou strkať do jazdca, ktorý nehybne ležal na zemi.* "Žeby ho prepadli banditi?" *Pomyslela si a do žíl sa jej vlial adrenalín, samozrejme ju napadlo, že ho mohli prenasledovať a teda sa ku nemu nerozbehla na pomoc ako to býva v dobrodružných piesňach. Naopak, na moment zaváhala či mu má pomôcť, rok života v Desperose ju naučil čakať neočakávané a toto mohol byť tiež len trik - preto bola opatrná. Jej zvedavosť a dobrota ju ale prinútili predsalen vykročiť dopredu a keď teda došla až ku tomu mužovi, najprv s rukami pred sebou pristúpila ku jeho koňovi.* Hou, hou.. *Šepla upokojujúco a pohladkala ho predtým než si kľakla ku neznámemu, nehybnému jazdcovi. Opatrne mu odhrnula vlasy zo zakrvavenej tváre a zisťovala či ešte dýcha.* Ach.. prosím nebuď násilník, prosím nebuď násilník. *Šepkala si popod nos a rozhliadla sa či ich nikto nesleduje, potom ho namáhavo pretočila na chrbát a pohľadom preletela po jeho tele. Na jej prekvapenie mal na sebe oblečené pomerne drahé oblečenie, takéto jemné látky len tak banditi nenosili - mal zakrvavenú tvár, v rane mal teraz aj prach kvôli tomu, že spadol na cestu... netušila koľko krvi stratil, no mala pocit, že len na jeho oblečení by vedela prilákať aspoň tucet upírov. Zvažovala či má plytvať liečivým elixírom, takou cennou komoditou, na cudzieho muža.* "Čo ak si svoje zranenia zaslúžil, čo ak.. je to darebák?" *Uvažovala a hrýzla si pri tom spodnú peru. Jej rozhodovanie ale napokon netrvalo dlho, mala dobré srdce - jej láskavú povahu ešte Desperos úplne nezničil, hoci do toho dával všetko. Kľakla si ku tomu mužovi, z tašky vybrala fľašu s vodou a opláchla mu ňou tvár - videla, že má cez ľavé oko reznú ranu. Liala mu na ranu vodu aby z nej dostala špinu a dávala si pozor aby mu nenaliala vodu do nosa. Potom mu podvihla hlavu a namáhavo si položila jeho krk na stehno.* "A teraz pekne pomaly." *Povzbudzovala sa a voľnou rukou mu pootvorila ústa, potom mu ku perám priložila fľaštičku a opatrne mu liala elixír do úst.* Prehltni to.. prehltni to. *Šepkala to ako tichú modlitbu a keď do neho vyliala celú fľaštičku - začala sa obzerať po okolí trochu v panike či ich niekto nesleduje. Boli ľahký cieľ. Jeho kôň do jej pleca strčil hlavou ako keby sa dožadoval odpovedi či bude jeho pán v poriadku. Pohladkala ho voľnou rukou.* Vydrž krásavec. *Povedala s neveselým úsmevom a všimla si ako zdravo jeho kôň vyzerá. Muselo byť o neho dobre postarané. Zvažovala ako dlho v Desperose asi tak sú.. a napadlo jej či len práve neprešli bariérou. Nestihla sa ale v myšlienkach zatúlať ďaleko, sledovala ako elixír začal pracovať - rana na jeho tvári sa mierne rozžiarila a začala sa zaceľovať, bohužiaľ sa jej ale asi nepodarilo z rany dostať všetku špinu pretože mu rana nezmizla úplne, cez oko mu teda zostala jazva, ktorá špatila jeho inak peknú tvár. Vyzeral urodzene už od pohľadu, hádala, že je to nejaký šľachtic. Nemal mastné vlasy, mal drahé oblečenie, zdravého statného koňa a biele zuby. Nahla sa ponad jeho telo a pokúšala sa mu povytiahnuť oblečenie aby skontrolovala či elixír zahojil aj jeho bodnú ranu na boku.* "Nemôžem uveriť, čo práve robím." *Pomyslela si trošku zúfalo a od rozpakov jej očerveneli líčka.*

*Leonardův pohled byl díky ztrátám na krvi a zároveň únavou poměrně dost rozostřený, nerozpoznal na dálku, kdo se to k němu může blížit a vlastně ani nerozeznal ženu od muže a kdo se to k němu může blížiz. Nevnímal vůbec žádný hluk, když v tom se mu tělo z nějakého důvodu začalo otáčet na záda, ale jeho hlava zůstala výše než zbytek těla, když si ji položila na nohu. Ve svém rozostřeném pohledu zaznamenal bílé vlasy a ženskou tvář takto z blízka. V pozadí svítilo slunce ve svém největším rozpuku pravého poledne a i to mu oslňovalo jeho zrak "Anděl?" Prošla mu myšlenka hlavou, když tohle viděl. Oči se mu následně zavřely a on jen tlumeným dechem oddychoval a připravoval se na cestu do pekel či nebes. To se mu ale však otevřela ústa a začala do nich vtékat jakási tekutina. Pod dojmem, že je to voda, se reflexivně snažil napít a pořádně ji polknout. Spolu se smíchanou krví, kterou měl v ústech z vnitřního poškození od bodné rány v boku. Po dopití se lehce zakuckal, kdy mu z úst ještě lehce vytekla krev po koutku úst. Žena se snažila odhalit jeho bodnou ránu zvednutím oblečení, vzhledem k tomu, že šlechtou silně opovhroval a dost často se pohyboval mezi nižší vrstvou, ikdyž v přestrojení, vytrénoval si své tělo pohybem a tudíž po odhalení mohla vidět i jeho vypracované svalstvo od běžné práce a zároveň trénovaní, kterému postupoval. Přitom se na ulicích v přestrojení i věnoval pěstním soubojům, kdy i to pomáhalo k tvorbě svalstva. Jeho tělo se přirozeně začalo po vypití lektvaru uzdravovat, kdy on začal hlasitěji a normálně dýchat. Jeho oblečení bylo drahé, ale to hlavně z důvodu, že jeho bratr s otcem si přáli aby jej nosil, jinak to nebylo nic významného, jen nějaké tmavé tričko spolu s černými kalhoty, které při přesunu místy na sobě měl, samozřejmě z té nejlepší kvality, která byla k sehnání. Jeho kůň sklonil hlavu a začal asi se tomu říká.. pysky.... ožužlávat oblečení neznámé ženy, která tu zachraňovala jeho pána, který se o něj celý život staral.* Jmenuje se Ikaros *Zašeptal mezi rty Leonard, značně unaven, avšak s lehce pootevřenými oky, kdy si snažil zaostřit svůj zrak, aby poznal svou nejspíše zachránkyni*

*Keď sa jej napokon podarilo povytiahnuť vršok jeho oblečenia, očervenela ešte viac pri pohľade na jeho vypracované brucho, rýchlo cudne odvrátila pohľad ku rane na jeho boku. Bola síce od krvi, no už bola zacelená a nekrvácala.* Veľká šestka dnes stála pri tebe. *Povzdychla si a uľavilo sa jej - hoci to bol neznámy muž, už keď na neho vyplytvala jeden z elixírov, kvôli ktorým riskovala život... naštvalo by ju keby to nepomohlo a aj tak by zomrel. Jeho kôň do nej prestal strkať hlavou a začal jej ožužlávať košeľu pri krku. Už zistila, že na krku je nesmierne citlivá a teda chvatne naklonila hlavu na stranu a musela sa zasmiať.* Ne-nesmieš. *Napomenula toho koňa a potľapkala ho po hlave - čím ho chcela od seba nežne odstrčiť. V tom si uvedomila, že sa na ňu ten muž díva.. nevedela mu odhadnúť vek, vyzeral mlado - asi v jej veku, no vďaka ľahkému strnisku pôsobil staršie. Na moment sa zahľadela do jeho očí a bola rada, že oko kde mal novú jazvu vyzeralo byť rovnako zdravé ako to druhé. V tomto svetle mali jeho oči sivozelenú farbu, keď si uvedomila, že sa na neho len díva bez toho aby prehovorila, trochu rozpačito zažmurkala.* Ikaros je pekné meno. Ty si Daidalos? *Opýtala sa ho bezmyšlienkovite a usmiala sa. Samozrejme, že poznala bájku o Daidalovi a Ikarosovi, jej rodičia jej platili najlepších učiteľov. Daidalos chcel odísť do svojej zeme, a preto zostrojil, podľa vzoru vtákov, krídla pre človeka. Daidalos a Ikaros sa na nich vzniesli do výšky a odlietali v diaľ. Daidalos povedal Ikarovi, aby nelietal veľmi k slnku, že by mu perie opadalo a spálilo sa a aby nelietal príliš nízko, že by ho mohli zmiesť vlny. Ikaros však svojho otca neposlúchol a letel sa pozrieť vyššie a vyššie, až sa priblížil k slnku a jeho krídla začali slabnúť. Ikaros spadol do mora a už sa nevynoril. Daidalos ho hľadal, ale márne. Zniesol sa na neďaleký ostrov a čakal. More po nejakom čase vyvrhlo jeho syna na breh. Daidalos ho pochoval a odletel zdrvený do svojej rodnej krajiny. Samozrejme, že tým, že Auriel povedala tieto slová - bolo jasné, že má vzdelanie. Neuvedomila si, že týmto sa tak trochu prezradila a teda, že nieje obyčajné vidiecke dievča ani tuláčka.* Ako sa cítiš? Myslíš, že zvládneš.. chodiť alebo aspoň - vysadnúť na koňa? *Opýtala sa ho starostlivým hlasom, samozrejme, že bola zvedavá kto je ako sa sem dostal - ale nechcela ísť na neho zhurta.*

*Ikaros, neboli jeho kůň nad její poznámkou zařechtal, jako kdyby se tomu vtípku smál, ale pravděpodobně to nemělo žádný význam. Leonard se na ženu díval upřeným pohledem bez jakéhokoliv náznaku uhnutí a mlčky ji takto sledoval. Snažil se pohledem i vyčíst, kdo to může být, ale nijak mu nikam nezapadala. Leonard se lehce pousmál nad slovy ženy a zhluboka se nadechl. Bolest postupně odcházela a jemu se lépe dýchalo a celkově se mu dosti ulevilo.* [color=#FF0000]Já jsem Diabolos, syn ďábla[/color]. *Pokusil se též o vtip, ale následně se rozkašlal a chvíli mu trvalo, než svůj kašel uklidnil.* Jsem Leonard *Představil se nakonec svým jménem, které mu patřilo, nebo spíše ktere dostal. Rukou pomalu a opatrně začal sahat na místo, kde byla předtím rána. Kvůli ztrátě krve to byl pohyb velice opatrný a pomalý.* Jak se jmenuje moje zachránkyně? *Otázal se následně na jméno slečny, než zavřel oči a znovu se nadechl, aby své tělo uklidnil. Ještě před chvílí, měl tělo v jednom ohni a vše ho strašně bolelo, využíval této chvíle, ikdyž nejspíše né moc vhodné, aby si odpočal a nabral nějaké ty síly. Pochyboval, že by ho jeho zachránkyně dokázala někam odnést, při jeho cca 190 ccentimetrech na výšku a nějaké té váze.* Chodit si myslím, že ještě chvíli nezvládnu[/b]. *Zareagoval na její slova. Ikaros stále s hlavou dole, přšel k jeho ruce, kde ho Leonard začal prsty jemně hladit mezi nosdry.* [b]Kůň už mne dále nemůže nést, je vyčerpaný, ikdyž to na sobě nedává vědět. Akorát bych ho uhnal k smrti *Zavrhl takto myšlenku jízdy na koni a znovu otevřel oči.* Cítím se určitě lépe, než před chvílí, ale ještě mi dej prosím chvíli, než naberu nějaké síly.... *Nemluvil celou dobu nějak hlasitě, ale jako normální běžný muš co by umíral zrovna na rýmičku, ale rýmička by bylo bodnutí.* Kde to vlastně jsem? *Tato otázka ho napadla opravdu brzy... ano až právě teď si uvědomil, že vlastně neví kde ani je.*

*Pobavene hľadela na Ikarosa, ktorý si odfrkol skoro ako keby jej vtipu sám rozumel. Muž s hlavou položenou na jej nohách sa pokúsil tiež o žart a bol úspešný, nakoľko sa Auriel trochu zasmiala. Musela totiž uznať, že so strniskom, jazvou a tými zvláštnymi očami - hlavne proti nej trochu ako diabol skutočne vyzeral - teda ak by bola v tejto scénke anjelom.* Teší ma, Diabolos. *Prehovorila veselým hlasom aj napriek tomu, že jej povedal svoje pravé meno. Následne trochu ospravedlňujúco mykla plecom.* Spravila by som pukrle ako sa patrí ale som indisponovaná. *Hlesla s pobaveným úsmevom a samozrejme narážala na to, že na nej ležal. Keď sa jej opýtal ako sa volá pozrela sa mu do očí a nahla hlavu trochu na stranu.* Auriel. *Potom pohľadom skĺzla ku jeho ruke, ktorou sa opatrne dotýkal miesta kde mal ešte pred chvíľou hlbokú, bodnú ranu.* Auriel Ar-Feiniel, z Pelagionu. *Dodala a potom sa opäť pozrela do jeho tváre.* Ty tiež nevyzeráš byť miestny. Odkiaľ si a čo sa ti stalo? Prepadli ťa banditi? *Keby Leonarda stretla pred rokom, vykala by mu, uklonila sa, dodržovala by dekórum, etiketu, neuťahovala by si z neho a len by mlčala s plachým výrazom v tvári. No pobyt tu ju už zmenil. Hľadela na to ako nežne hladká svojho koňa a trochu prikývla na znak toho, že na nej môže ešte zostať ležať. Bolo to síce trochu nevhodné, no nebolo to nič v porovnaní s tým čím si tu už prešla. Keď sa jej Leon opýtal kde to vlastne je, trochu neveselo sa usmiala.* "Takže som mala pravdu, len teraz prešiel bariérou." *Pozrela sa mu do tváre a zvážnela.* Si v Desperose. *Prehovorila zvláštne podfarbeným hlasom, znela zrazu smutne a až neprirodzene dospelo.* V meste z ktorého sa nedá odísť. *Dodala a aby vysvetlila svoje slová na moment si zahryzla nervózne do pery.* Asi tomu nebudeš chcieť veriť, no okolo mesta a priľahlého okolia je kupolovitá bariéra, neviditeľná magická stena.. dnu vojdeš, von však nie ... už rok sa snažím odtiaľto dostať a ako vidíš, neveľmi úspešne. V meste je to dosť nebezpečné, starosta sa tu snaží udržať aký-taký poriadok, no veľmi sa mu to nedarí. Po zotmení sú tu miesta kde ťa čaká istá smrť.. ľudia tu by ťa kvôli tvojej peknej košeli pokojne podrezali. *Z jej rozprávania bolo jasné, že má za sebou pekne náročné momenty a, že hovorí z vlastnej skúsenosti.* Bohovia musia mať dnes dobrú náladu, že ťa na tom koni neposlali priamo do centra. Príšery čo tu žijú by si na tebe zgustli. *Naprázdno preglgla.* Asi je toho na teba priveľa.. ak mi ale neveríš - môžem ťa ku kraju bariéry doviesť a presvedčíš sa sám na vlastné oči, že ti neklamem. *Navrhla mu ak by chcel jej slová náhodou spochybniť. Už sa neusmievala pohľad mala smutný a výraz vážny.*

*Leonard opět na chvíli přivřel oči a poslouchal, co mu Auriel říká.* Pukrle... přeceňovaná věc... *Poznamena jen potichu, možná spíše pro sebe, leč i tak to mohla Auriel bez problému slyšet, už jen kvůli tomu, že k němu byla opravdu blízko vzhledem k aktuální poloze v jaké se nacházeli. Jméno, které řekla celé, tak mu v hlavě zadrnčelo jako kdyby jej od někud znal, ale nedokázal si to zařadit, proč také, většinu dam či lidí, které navštívil se svým bratrem vpodstatě nevnímal, nezajímaly ho. Pamatoval si možná pár lidí, které za celou dobu potkali a byli něčím výjmeční.* Pocházím z Dramorsu. *Odpověděl na místo svého původu a poté se zamyslel, sám si vlastně musel sformovat, jak se sem dostal a co se vlastně v posledních hodinách odehrálo.* No přepadli... Tedy ne přímo mě.. Vlastně jsem u toho přepadení nebyl. Kontroloval jsem cestu před námi..... Když jsem se vrátil, bylo po všem........... *Začal tak nějak né úplně smysluplně vykládat, co se mu vlastně přihodilo.* Zranění mi způsobil můj starší bratr, těsně před tím, než vydechl naposledy *Dostal ze sebe a jeho pohled namířil pryč od Auriel.* Desperos.. *Zopakoval tiše po Auriel název města, kde se právě nacházeli. Pomalu a opatrně se následně zapřel svými rukami o zem a opatrně a pomalu se posadil, spolu s námahou jakou mu to dalo usoudil, že se ještě pořádně nepostaví na nohy.* Ano chtěl bych to vidět. *Zareagoval, trošku zmateně a možná i víc nevěřícně než chtěl.* Nejde o to, že bych ti nevěřil, ale chtěl bych to vidět na své vlastní oči. Zní to dosti zajímavě, nebo spíše zvláštně *Dodal ještě, když si uvědomil, že v jeho hlase mohla panovat jistá nedůvěra, která však nebyla příliš na místě. Vždyť ho právě zachránila, proč by mu nyní také lhala že?

*Zazubila sa na neho pri jeho poznámke o preceňovanom, dámskom poklone.* Tu v Desperose určite. *Súhlasila pobavene a potom sa mu lepšie prizrela keď povedal, že je z Dramorsu.* "Tak som mala predsa pravdu - je to šľachtic." *Zhodnotila a naklonila hlavu jemne na bok akoby sa snažila rozpomenúť na to či ho náhodou nezahliadla na nejakom bále. Napokon ju však z myšlienok vytrhlo to ako jej rozpovedal príbeh, ktorý vrcholil tým, že sa mu prihodili tieto zranenia. Šokovane zažmurkala keď jej Leonard vysvetlil čo sa mu vlastne stalo a v jej mysli sa pri zmienke o jeho bratovi okamžite vybavil príbeh Zachariáša a Castiela, bola prekvapená z toho ako podobné ich osudy sú a na moment bola vďačná bohom za to, že je jedináčik. Nevedela ako má na to všetko reagovať a tak si len nervózne zahryzla do spodnej pery, v jej očiach si mohol prečítať, že ju to mrzí. Na to ako sa tam dostala ona sa nespýtal a preto mu to nevnucovala - namiesto toho mu pomohla s jeho ťažkopádnym pokusom o posadenie sa. Auriel sa ku nemu naklonila, objala ho rukou okolo ramien a pokúsila sa mu tak spraviť oporu.* Pomaly, Leonard. *Požiadala ho nakoľko skutočne nevyzeral, že by bol už schopný postaviť sa sám na nohy a tak ho rukou pre istotu istila na jeho chrbte.* Tak fajn.. vezmem ťa ku okraju.. ak si to želáš. *Zašomrala.* No ešte by si sa mal chvíľu šetriť. *Napomenula ho a pozrela sa mu do tváre, boli teraz tak blízko, že mohla cítiť vôňu jeho vlasov. Jej líčka nabrali intenzívnejšie ružové odtiene.* Mal by si sa vyzliecť. *Povedala odrazu a hanblivo odvrátila pohľad od jeho tváre.* Musíš zo seba dostať tú krv, príšery čo tu žijú ju ucítia a .. ver mi, že to nechceš. *Hlesla ako vysvetlenie.* V meste poznám jednu krajčírku, určite by ti mohla dať výmenou za tvoje šaty niečo.. menej nápadné a jednoduchšie, aby si tu tak nepútal pozornosť. Ja sama som u nej vymenila svoj odev keď som sem prišla. *Vysvetľovala mu a snažila sa udržať pokojný, vyrovnaný tón hlasu. Bola však pravda, že táto blízkosť, ktorú neplánovane s týmto neznámym šľachticom zažívala ju uvádzala do nemalých rozpakov.*

*Pokrčil rameny.* Pokud to zde je tak, jak popisuješ... Nedivím se, že je tu to určitě přeceňované *Nachvíli se odmlčel, aby si srovnal to co chce říci a zároveň aby to dávalo smysl nejen jemu.* Ono celkově je to přeceňované, když za tím je akorát lež a faleš *Řekl už trošku potišeji. Byli k sobě sice blízko, ale Leonard se díval do dáli aby zjistil, zda zároveň něco neuvidí na obzoru, kdo ví zda ho opravdu někdo nesledoval, ale nikoho neviděl už tam, když dorazil na místo, nikdo tam nebyl, takže kdo ví co je vlastně napadlo.* Vysléct? *Udivil se stočil svůj pohled na Auriel. Trošku nechápal proč, ale ona mu to hnedle vysvětlila. No samozřejmě nové oblečení bude potřebovat, zároveň její nabídka zní určitě dobře. Leč do čeho se měl obléct nyní?* Jenže já tu nemám nic na převlečení *Leonard si byl vědom toho, že nemá nic sebou, kromě toho co se dalo připevnit k sedlu koně, když ani tam toho příliš nebylo, dost toho poztrácel po cestě sem. Ať už se to týkalo jeho zbraně, tak i nějaké zásoby sušeného masa na cesty.* Nemohu tu přece chodit nahý, nebo ano? Nabídka na nové oblečení zní lákavě, ale nyní úplně nejsme v městě.. KRomě toho že vlastně ani nevím, kterým směrem se nachází *Toršku pobaveně se pousmál nad svými slovy, byl vlastně jak kačka, která uvízla na souší a neví, jak se dsotat přes vodu, tohle přirovnání je úplně naprd, protože jsem zapomněl kam směřuje..... nebo kam jsem chtěl aby směřovalo*

*Keď povedal, že sú poklony preceňované vo všeobecnosti - trošku nesúhlasne prižmúrila oči. Leonard bol muž z kráľovského mesta a patril ku vyššej spoločnosti, Auriel nesúhlasila s tým čo hovorí a jej výchova jej prikazovala v takejto chvíli mlčať.. no už prežila príliš dlhý čas v Desperose a teda ticho nezostala.* Ľudia vedia klamať aj pohľadom, úklony vnímam skôr ako prejav slušnosti.. niečo ako keď ti niekto povie nazdravie po tom čo si kýchneš alebo keď ti podajú ruku na znak stvrdenia dohody. Proste slušnosť.. *Prehovorila neutrálnym hlasom - neznela dotknuto ani nahnevane, proste len konštatovala to ako to vníma ona. Po tom čo sa na ňu otočil s udiveným pohľadom - odtiahla sa trochu dozadu tak ako jej to ich blízkosť dovoľovala.* Isteže nie nahý! *Uistila ho okamžite a očervenela.* Tam na kraji lesa tečie potok, je to pár metrov odtiaľto.. daj mi svoju košeľu.. vypláchnem z nej tú krv kým zaschne a zničí tú látku a ... potom ťa odvediem ku krajčírke. Veľa by ti za toto oblečenie nedala ak by si jej ho doniesol v takomto stave. *Nepovedala mu, že je urodzená hoci to mohol podľa jej mena a jej vystupovania vytušiť. Možno ho teda zarazilo, že vie "prať" oblečenie v potoku a aj to, že rozmýšľa takto takticky.* Keď som sa tu ocitla.. hneď behom pár hodín na to čo som prekročila bariéru ma prenasledoval nejaký delikvent. Stretla som však muža, čo ma zachránil.. viacerí mi tu za ten čas pomohli, už by som tu istotne nebola ak by mi nepodali pomocnú ruku. *Pozrela sa mu do očí a trochu sa usmiala.* Asi je teraz rada na mne. Ak s tým súhlasíš, pomôžem ti nájsť úkryt, krajčírku ... vysvetlím ti kam sa tu radšej sám nemáš vydávať - môžem ti poradiť kde zohnať jedlo a kam po zotmení nechodiť. *Trochu si zahryzla do spodnej pery a odvrátila pohľad. Zvažovala či mu má o svojich plánoch povedať, no ak jej mal začať veriť.. asi by to bolo vhodné.* Snažím sa tu niečo budovať Leonard, myslím si, že čestný ľudia by sa mali spojiť.. a spoločnými silami sa pokúsiť zdolať to kúzlo čo nás tu uväznilo. *Pozrela sa mu opäť do jeho zvláštnych sivých očí a odhodlane sa usmiala.* Ako samostatné osoby tu nemáme nič a nikoho, preto musíme budovať spojenectvá. Slabí jedinci budú vždy slabí, keď budú sami, neistí si sebou vytvárame spoločenstvá, kde máme spojencov a priateľov. Nebolo to tak azda vždy? Aby sa nám darilo tak sa zjednocujeme. Tieto spoločenstvá môžu naraziť na viac prekážok, ako by narazila jediná osoba.. a možno nám bude dlho trvať dostať sa do nášho cieľa.. ale pokiaľ veríme, že bude ďalší, lepší zajtrajšok a kráčame smerom ku nemu, budeme mať silu spoločne to zvládnuť. *Znela presvedčivo, svojim slovám verila.*

*Přimhouřil lehce oči a poté je opět dal do normálního stavu* To sice je slušnost, ale běžní lidí se taktéž neuklání a je v nich většinou více slušnosti, než mezi lidmi, kteří patří do vyšší společnosti, neboli tak zvané smetánky. Ale nejspíše se o tom nemá smysl dohadovat. *Zareagoval na její slova, kdy ve výsledku celé toto téma zavrhl, než aby se muselo probírat dále. Nechtěl ji brát její názor, ale zároveň neměl potřebu vnucovat svůj názor do její hlavy.* Jsem si říkal, přeci jen asi by nebylo zcela vhodné, kdybych se po městě, kam půjdu poprvé chodil a promenádoval se nahý. Ikdyž, kdo ví, třeba bych dostal roli místního blázna a měl se ve výsledku fajn? *Zasmál se lehce nad rádoby laciným vtipem, kdy si z toho ve výsledku dělal jen menší šprťouchlata. Leonard si samozřejmě s pokorou a tichostí vyslechl její další slova, kdy si pomalu začal sundávat vrchní část oblečení. Snažil se ho vyslect tak, aby ze sebe vydal co nejméně námahy a neunavilo ho to natolik, že by dokonce zkolaboval a zase by se válel v prachu a vlastně by se zašpinil i mimo oblečení, tedy více, než byl nyní. Když se mu konečně podařilo ze sebe sundal horní část oblečení, podíval se na Auriel a vyslechl si její plán.* To chápu *Lehce žasl nad tím, jak si tu v podstatě žena, která většinou je využívána hlavně k rození potomstva a dávání dědiců, alespoň ve vyšších vrstvách naplánovala svou budoucnost zcela jinak a dlouhodobě dopředu. Nic proti tomu samozřejmě neměl, spousta prostých dívek měla sny, leč neměly prostor na to je provést, jelikož byly hromadně utlačovány a zároveň bez peněz se člověk daleko nedostal, nebo pokud se samozřejmě provdaly za někoho kdo měl jmění, mohly si nějaký ten sen splnit.* Samozřejmě, tohle chápu, ale zní to lehce, oproti tomu, jaká bude nejspíše realita.... No hlavně pokud bude v daném společenství rozhodovat jeden člověk, jaká je jistota, že závist, která dost často budí nenávist a tvoří zášť, nedonutí jiné členy je nedonutí, sesadit, daného řekněme vládce? *Pokrčil rameny.* Samozřejmě, tohle je jen fylozofické a nemusí tomu samozřejmě být. *Dodal ještě, kdy narážel hlavně na to, co se běžně ve vyšších vrstvách děje a dělo.*

*Len sa trochu pousmiala nad tým ako jeho slovami zavrhol celú tému, nebol totiž prvý muž z vyššej vrstvy, ktorého tu spoznala a ktorý opovrhoval pravidlami etikety. Auriel však mlčala, už sa ku jeho slovám nevyjadrovala - jedna vec bola nebáť sa povedať svoj názor - ďalšia vnucovať svoje myšlienky druhému. Opatrne mu pustila ruku z chrbta a trošku nervózne sa pousmiala nad jeho vtipom. Napokon sa odsunula od neho úplne, tak aby mu dala priestor, keď si košeľu zo seba vyzliekol - odvrátila od neho cudne pohľad a vzala mu ju.* Nikdy som ani nenaznačila, že to by to mohlo byť jednoduché. *Odvetila, pohladkala Ikarosa.* A tiež som nepovedala, že by to bolo len o rozhodnutiach jednej osoby. *Pousmiala sa na do veľkých očí jeho žrebca a potom sa otočila ku Leonardovi chrbtom. Rezkým krokom sa vydala smerom ku potoku, cestou tam sa rozhliadala či ich náhodou niekto nepozoruje a ruku mala pre istotu na dýke na jej opasku. Netrvalo dlho a prišla ku zurčiacej vode, vyhrnula si rukávy a dala sa do umývania krvi z látky, nebolo to jednoduché, voda bola studená, látka po namočení bola ťažká a musela byť opatrná aby to oblečenie ešte viac nepoškodila.* "Mám pocit, že som počas pobytu tu natrafila na nezvykle veľa mužov čo šľachtou pohŕda.. nemôžem prestať myslieť na to, či to takto bolo aj keď sa mi dvorili. Čo ak niekde v srdci opovrhovali tými škrobenými bálmi, čo ak za tými úsmevmi a tajomnými pohľadmi bol hnev a odpor ku všetkému čo spoločnosť vyžadovala od nich splniť?!" *Uvažovala kým v rukách citlivo žmýkala látku a keď bola hotová, s povzdychom sa vybrala naspäť ku Leonardovi.* Som späť, ako sa cítiš? Myslíš, že budeš schopný už sám kráčať? *Opýtala sa ho, no nedívala sa na neho - videla ho len periférne, oči upierala na Ikarosa.*

*Leonard pokojně zůstal sedět, když se Auriel vydala pryč od něj, umýt mu jeho oblečení Počkal, než příjde.* Samozřejmě, jen narážím na slova která jsi řekla, že vytváření společenství byla vždy cesta, zároveň však, byl vždy někdo, kdo chtěl všemu vládnout a určovat pravidla.. Ale to je možná na delší debatu. *Dalo by se říci, že tohle téma vpodstatě též zavrhnul, ikdyž spíše nevědomky, než-li vědomě.* URčitě to mohu zkusit *Odpověděl na její otázku, načež se tedy pomalu snažil postavit. Ikaros mezitím udělal pár kroků ke svému pánovi, jako kdyby se mu automaticky snažil pomoci, Leonard se samozřejmě jeho nabídky k pomoci velice rychle ujal a díky Ikarosovi se dostal na nohy. Opřel se o jeho bok a ruku si vyhodil na stehno, jako kdyby se jej držel, leč se jen přidržoval. Pohladil svého koně po šiji??? Nevím zda je to šíj, prostě po boku jeho hlavy, ale i s krkem.*A ne že tohle budeš vykládat svým kamarádům. *Zazubil se na něj lehce, bylo poznat, že spolu mají dobrý vztah a zároveň Leonard aktuálně mluvil ke svému koni.* Tak můžeme pomalu vyrazit směrem do města? *Stočil následně svůj pohled a otázku nasměroval na Auriel, která stála poblíž.* Mezitím mi můžeš povědět, jak se šlechtična, dostala do takového maléru, že ji pronásledovali a zůstala zde, co ty na to? *Pousmál se na ni lehce šibalsky. Došlo mu, že u ní někdy byli, jen mu chvíli trvalo, vzpomenout si na to, kdo to vlastně mohl být a kam si ji zařadit.. Navštívili mnoho dcer pánů, ale každá dcera pána, jeho bratra velice rychle odmítla. Ještě aby ne, když vypadal hůř než zvoník od matky boží a naděje, že by se proměnil v krásného prince byla asi taková, jako když princezna políbí žabáka, co se však v nic nepromnění.*

*Chcela mu pomôcť, no keď videla ako statočne to zvládol s pomocou Ikarosa - zostala stáť obďaleč a v rukách držala jeho vlhkú košeľu. Mohol si ju od nej vziať a natiahnuť na telo, no keďže bola mokrá predpokladala, že túto možnosť neprijme.* Iste, to som povedala, no zároveň som povedala aj to, že tieto spoločenstvá môžu naraziť na viac prekážok, ako by narazila jediná osoba. Viac ľudí pohromade značí viac problémov. *Keď povedal to s tým vládnutím - musela sa trochu zasmiať. Jej smiech bol jemný a tichý. Nesmierne ju pobavilo jeho typicky mužské uvažovanie.* Túžba po vládnutí a moci, to je mužská doména. Ja volím radšej inú cestu. *Trošku prižmúrila oči a pohladkala Ikarosa.* Spojenectvo ktorého chcem byť súčasťou si predstavujem ako skupinu, ktorá sa o svojich cieľoch a nápadoch navzájom radí. Napokon spoločným úsilím či.. hlasovaním by každý mohol slobodne rozhodnúť o ďalších krokoch celej skupiny. *Stále sa usmievala, chytila Ikarosa za uzdu a vykročila smerom ku mestu. Viedla ho pomaly keďže sa ho Leonard pridržiaval.. nad jeho ďalšou otázkou sa len pousmiala. Neprekvapilo ju, že tak rýchlo prekukol jej pôvod - nesnažila sa to tento krát nijako zakryť. Nesnažila sa potláčať svoj typicky ladný, priam tanečný krok. Bradu niesla hrdo vystretú, rovnako mala vystretý chrbát a povedala mu celé svoje meno. V uličkách mesta sa snažila viac hrbiť a hlavu držať pri zemi, no teraz bola celkom uvoľnená a nemusela sa pretvarovať.* Môj príbeh začal celkom obyčajne. *Pozrela sa na neho ponad rameno a pohľad jej posmutnel.* Matka mi našla ženícha, išla som za nimi do ich sídla, aby mohli prebehnúť oficiálne zásnuby. Bola to dohodnutá svadba, vlastne som ho nikdy nevidela a nepoznala som ani jeho meno. Boli okolo toho celkom tajnosti, asi to bol niekto dôležitý. *Mykla nad tým plecom a pozrela sa opäť pred seba - akoby bola už zmierená s tým, že sa nikdy nedozvie kto to mal byť. Predsa len bola v Desperose už skoro dva roky.. nepredpokladala, že by na ňu toľko jej potencionálny snúbenec čakal.* Každopádne bola som na ceste za nimi, keď prepadli môj kočiar a ja som musela ujsť do lesa. Zablúdila som a dostala som sa za bariéru. *Jej hlas bol vyrovnaný a pokojný, len jej oči prezrádzali ten smútok, ktorý si niesla v srdci pri spomienke na domov.*

*Leonard se lehce pobavil na poznámce o můžeské tužbě.* Tak to jsem nejspíše vyjímka. *Pousmál se a pokrčil rameny.* Nějaké papírování a vládnutí, ič rozhodování mě nikdy nějak nelákalo. Sedět na židli a vládnout zemi zní spíše jako nuda *Dodal ještě. Jeho uvažování bylo dosti obrácené než většinové myšlení šlechty, se kterým se absolutně nestotožňoval.* Takže vlastně jestli to chápu, bude několik v uvozovkách vyvolených, kteří budou svými hlasy přispívat ke konverzaci ... tedy k návrhům a tím se podpoří či zamítnou? *Podal otázku, ikdyž moc to otázka býti neměla. Leč stále i v tomto se dalo utvářet menší společenství, která to pak mohla dotáhnout opět k nějakým zvratům. No jeho zájem tohle moc nebyl a tak už se do toho dále starat radši nechtěl.* Hmmm *Zamrčel lehce na její příběh toho, jak se sem dostala a zamyslel se.* TAkže vlastně by se i dalo říci, že v té smůle jsi měla i štěstí, že sis nemusela brát někoho, kdo by se ti nelíbil nebo ti byl nesympaticky že? *Konstatoval* Osobně jsem tyhle námluvy nikdy nepochopil, ale bavilo mne, jak mého bratra stále odmítali a nikdy se z toho neponaučil... Ach bože jak on byl namyšlený *Dodal ještě. Samozřejmě to nemyslel nějak zle, ale jen trošku konstatoval, nebo spíše podrýval nápad brát se kvůli pozemkům či větší moci. Ikaros se však po této poznámce zastavil a ťouchl do něj hlavou.* Nojo nojo já vím... *Zareagoval na něj.* Tady přítel mi říká, že jsem byl nejspíše drzý, tak se omlouvám, pokud jsem řekl něco zlého.

*Keď povedal, že je výnimka - pozrela sa na neho ponad rameno s prižmúrenými očami a preletela po ňom hodnotiacim, no nič neprezrádzajúcim pohľadom. Potom pokračoval, povedal jej svoj pohľad a veľmi jej pri tom pripomínal Castiela. Ona sama bola presvedčená o tom, že by jej matka nevybrala niekoho ku komu by sa nehodila. Jej mama čítala v ľuďoch ako v otvorených knihách. Jej kritéria na ženíchov boli prísne, rozhodne nehľadela len na majetnosť či tituly. Chcela pre Auriel len to najlepšie... no toto bola téma v ktorej už neraz v rozhovore pohorela a nemala chuť púšťať sa do toho znova - obzvlášť keď z jeho slov sršalo opovrhovanie. Cielene teda na jeho otázku neodpovedala... namiesto toho sa len neveselo pousmiala.* V tomto meste som stretla viac mužov s názorom ako máš ty, takže nebudeš tak výnimočný ako si myslíš. *Skonštatovala stroho, a potom sa pozrela pred seba. Ikaros mal očividne väčšie emocionálne cítenie než Leonard - nakoľko ho "napomenul" po tom čo sa Leo zasmial nad nepoučiteľnosťou vlastného brata. Po tom čo sa jej ospravedlnil sa Auri len trošku pousmiala, otočila sa ku nemu čelom a chvíľu kráčala pospiatky - dozadu, aby sa mu mohla dívať do očí.* Som zvyknutá aj na horšie správanie, neboj.. nie som ten typ šľachtičnej čo zamdlie od strachu. *Sebavedomo sa usmievala, no nebol to veselý ani pobavený úsmev. Mala taký ten ostrieľaný - trochu unavený pohľad z ktorého bolo jasné, že sa tu ku nej nechovali práve v rukavičkách. Okrem toho, že bola takmer znásilnená, prvý bozk si od nej ukradli keď bola v bezvedomí, ďalší keď bola zviazaná.... bola nútená nahá ku kúpeli s cudzím kúzelníkom, ktorý ju psychicky týral. Bola unesená, držaná v klietke ako zviera a napokon kúpená orkami. Bola nútená utekať, skrývať sa, bojovala o život... už aj zabila a nie raz. Čelila upírke aj vlkodlakovi..... rozhodne ju po tom všetkom nepoložia pichľavé slová od neznámeho šľachtica, ktorý ledva stojí na nohách.* Ale aby som sa vrátila ku tomu spojenectvu - hlasovaním by sme spoločne rozhodli aké budú ďalšie kroky. Príde mi to fér, každého hlas bude mať rovnakú hodnotu a rovnakú váhu. Myslím, že by to pri hľadaní cesty von z tohto väzenia mohlo fungovať. *Nešlo jej o nič iné len prísť na spôsob ako poraziť kúzlo, ktoré ich tu väznilo. Bola ochotná dať do toho všetko.. naučiť sa čarovať, uzatvárať spojenectvá - hoci to bolo nebezpečné.*

*Zasmál se ohledně výjmečnosti.* Ah tak to si budu muset najít něco jiného * Zabrblal si pod vous, kdy se však Ikarus otřásl a zetřásl tak ruku, kterou se držel Leonard jeho zad a udělal pár kroků dopředu k Auriel a začal se hlavou dožadovat její pozornosti. Leonard lehce zavrávoral, leč tak nějak se udržel na nohou.* Ale notak, nemluvím přece zas tak hrubě.. A omluvil jsem se" *Promluvil Leonard ke svému koni, který měl očividně svou vlastní hlavu a dokázal přemýšlet sám za sebe a kdo ví co. Leonard udělal pár kroků sám za sebe aby se znovu přichytil, nebo momentálně spíše opřel o svého koně.* Někdy mám pocit, že tady starý brach, by byl lepším člověkem než kokoliv koho znám *Poznamenal a pousmál se. To už na něj však Ikar házel nevraživý pohled jak jenom kůň dovedl. Zároveň provedl úkon hlavou k Auriel, ve smyslu aˇž si z leonardových poznámek nic nedělá, nebo chtěl takto jen ukázat, že on jako zvíře je lepší než jeho pán.* Samozřejmě, že by tato společnost takto mohla dokázat své osvobození, tedy cestu ke svému osvobození a mohla by i fungovat. No a očividně můj přítel na čtyřech nohách, si to myslí taktéž.. No a nejspíše by se k této cestě i rád přidal. Ale nemohu mluvit samozřejmě za něj. *Pousmál se a podíval se na Ikara, který už měl očividně stranu a cestu jasnou.

*Keď sa na jej poznámke zasmial, mierne sklonila bradu a potláčala pobavený úsmev tiež.* Som si istá, že na niečo prídeš. *Trošku si ho doberala a potom sledovala ako od neho Ikaros odcválal ku nej, uklonil sa jej a potom ju jemne hlavou drcol do jej pleca. Auri sa nahlas zasmiala a neveriacky ho hladkala. Za normálnych okolností by si prikryla rukou ústa, nakoľko podľa etikety hlasný smiech od mladej slečny vo vyššej spoločnosti nebol slušný, a to dokonca aj napriek tomu, že jej smiech znel veľmi príjemne (nekrochkala, nepískala ani nič podobné). Nuž, tak či tak, už tu bola príliš dlho na to aby toto riešila, okrem toho, bolo tak málo vecí ktoré ju dokázali v Desperoe rozveseliť, nie to ešte rozosmiať, že sa túto časť etikety rozhodla úplne ignorovať. Zastavila sa, oprela sa o Ikarosovu hlavu líčkom a sprisahanecky sa usmiala na Leonarda keď povedal, že očividne si Ikaros už svoju cestu vybral.* Veľmi dobré rozhodnutie. *Pochválila jeho žrebca, pohladila ho a zľahka ho pobozkala. Potom sa odtiahla a veľavýznamne si povzdychla.* Čakajú nás veľké veci, Ikaros. *Žiarivo sa usmievala do jeho očí a kývla hlavou smerom ku Leonardovi.* Ale čo spravíme s ním hm? Nemôžeme ho tu len tak nechať. *Vtipkovala na jeho účet a pozrela sa na Leona kútikom oka. Už to bolo dávno čo sa v prítomnosti nejakého muža cítila takto uvoľnene. Elgalad bol príliš urážlivý - s ním sa tak vtipkovať nedalo .. vlastne sa takto doťahovala doteraz len Castielom, no ten už bol z jej života preč. Auri počkala kým sa Leonard Ikarosa chytí a až potom začala ďalej kráčať smerom ku mestu.*

*Leonard se lehce zamračil na Ikara, který svého pána absolutně zavrtal do země a ještě zaházel hnojem a začal se kamarádit s někým novým sám. Možná ho spíše odkopl do jiného světa a úplně se na něj vykašlal* Tsch tohle je trošku nefér, člověk se o tebe stará a ty ho hned odkopneš *Zabrblal nespokojeně leonard, kdy ho však Ikaros absolutně ignoroval a věnoval se pozornosti od Auriel, která na něj mluvila. Zařžál (nebo jak se tomu nadává jak udělá to iiihaaa) a ohnal se ocasem, kdy Leonarda lehce praštil do ramena. Nebylo to nijak silné, ale spíše aby ho umlčel a drcnul hlavou znovu do Auriel aby se mu věnovala dále.* Možná budu originálním tím... že budu první, kterého zavrhl jeho vlastní kůň... *Podotkl ještě Leonard jako takovou vtipnou poznámku a zasmál se. Držíc se Ikara pokračoval dále v chůzi a prohlížel si krajinu kolem nich, která se postupnou chůzí a procházením v ní postupně měnila a po různu se měnila.* Co tu je vlastně za monstra? *Otázal se zvědavě, zajímalo ho, jaká přesně monstra tu číhali a mohli by si na něm, nebo někom jiném smlsnout.*

*Keď Leonard prehovoril - pozrela sa na neho, čo sa nepáčilo jeho koňovi nakoľko sa dožadoval po jej pozornosti. Ikaros totiž zaerdžal, tresol Leona chvostom - na celej tejto scénke sa jednoducho musela Auri trošku pobavene uchechtnúť. Opäť pohladkala Ikarosa keď si to tak pýtal .. a keď Leonard povedal to s tým, že bude prvý ktorého zavrhol jeho vlastný kôň - Auri sa opäť zvonivo zasmiala.* S niekým takým som sa rozhodne ešte nestretla. *Pritakala akoby mu to schvaľovala túto jeho výnimočnosť a popri tom viedla Ikarosa smerom ku mestu. Leonard sa opýtal čo tu žije za príšery a Auri sa na neho trošku pousmiala ponad rameno.* Všetko možné, príšery, ktoré by mali existovať len v zlých snoch. *Stíšila hlas.* Znie to bláznivo, no osobne som sa stretla s upírkou, ktorá pred mojimi očami vysala krv z niekoľkých mužov a ... na vlastné oči som tiež videla ako vlkolak prehryzol orka na dve polovice. *Zachvela sa pri tých spomienkach a trochu potriasla hlavou keď si uvedomila ako to musí znieť šialene.* Želám ti aby si sa s nimi nestretol, radšej ma pokladaj za blázna. *Prehovorila tichším hlasom. Netrvalo dlho, polia aj lesy a stromy začali ubúdať a pred nimi sa začali črtať prvé múry mesta. Z diaľky bolo vidieť strechu kostola, aj veľkej zrúcaniny, ktorá stála v centre mesta. Neboli ďaleko, preto sa zastavila a otočila sa ku Leonardovi čelom.* Zavediem ťa rovno ku krajčírke.. nech nepútaš toľko pozornosti... kým budeš dnu, počkám von s Ikarosom.. neboj, rozumieme si, postarám sa o neho. *Otočila sa na neho s úsmevom a pozrela sa do jeho zvláštnych sivých očí, čakala či s tým plánom bude súhlasiť.*

No vidíš, originalita sama . *Pyšně se Leonard bouchl do hrudi, čehož však v duchu vzápětí olitoval.* Ikdyž... nevím, zda je to něco k chlubení *Poznamenal ještě a Ikaros, který znovu zažrál, se mu takto vpodstatě vysmál, jak za slova tak zároveň za to bolestivé bouchnutí do hrudi.Po jejích slovách, ohledně příšer se na chvíli zamyslel.* Upřímně věřím, že se s nimi nikdy nechci potkat, ale zároveň mě láký tyto bytosti spatřit a vidět je .naživo, ale určitě to nebudu vyhledávat. *Pousmál se a následovla ji stále, když se začala měnit krajina v zastavěné oblasti, prohlížel si zdejší stavby a budovy, které tu byly.* Pokládat tě za blázna samožřejmě nemůžu, zachránkyni obvinit z vymýšlení přece nemohu. *Pousmál se, kdy se však Auriel z ničeho nic zastavila a začala na něj znovu mluvit, zprvu nevnímal, jelikož si prohlížel okolí, ale jakmile si uvědomil, že na něj mluví tak přikývl.* Jasné jasné *Odsouhlasil její plán, ikdyž tak trošku netušil o čem je vlastně řeč, ale tušil, že dle konce tohle bude správná odpověď a zároveň si doplnil chybějící kontent oné věty.* Proč jsou zde takové rozbourané budovy, nedá se to s lidmi opravit? nebo spíše s majiteli?

*Musela sa zasmiať tiež a poškrabkala Ikarosa.* Asi sa stretnutiu s nimi nedá tu pod kupolou úplne vyhnúť. *Skonštatovala už vážnejším hlasom a keď povedal, že je jeho záchrankyňa a teda ju nemôže pokladať za blázna, trošku sa začervenala a usmiala sa na neho ponad rameno. Keď mu začala hovoriť svoj plán a on sa obzeral po okolí a vyslovene ju ignoroval, konala úplne bezmyšlienkovite. Zdvihla svoju drobnú, hebkú dlaň a chytila ho za bradu porastenú strniskom. Jemne ho potiahla aby sa bol nútený pozrieť dolu do jej očí a v jej pohľade jej pri tom hrali nezbedné iskričky. Niečo takéto by si nikdy v minulosti nedovolila.. no Desperos ju zmenil. Každým dňom bola vzdialenejšia ustráchanej mladej lady, ktorá sa v hodvábnych šatách krčila vydesená v špinavej uličke tohto mesta.* Nie som typ ženy čo vyžaduje všetku mužovu pozornosť, no teraz ide o tvoje prežitie Leon. *Trošku sa pousmiala a cielene ho neoslovila celým menom aby nepôsobili jej slová tak prísne a kruto.* Jeden krok zlým smerom v tomto meste znamená istú smrť. *Zopakovala nakoľko sa nezdalo, že by chápal v ako vážnej situácii sa ocitol keď tu zostal uväznený. Potom mu tvár pustila a usmiala sa na neho sladkým úsmevom.* Buď na krajčírku milý ale nie moc. Má slabosť na urastených mladých mužov.. *Doberala si ho a s úškrnom sa ku nemu otočila chrbtom. Pokračovala v ceste ladným krokom a hladkala pri tom Ikarosa po hlave.* V meste vládne anarchia a je tu problém so zásobovaním. Domy menej dôležitých ľudí sa neopravujú, časti ako kamene, drevo a iný materiál sa z nich rozoberú a opravujú sa nimi domy dôležitejších ľudí v meste. *Vysvetlila mu.* Rozbúrané domy sa dajú ale tiež využiť ako potencionálny úkryt.. len si musíš dať pozor kam stúpaš. *Informovala ho a v spomienkach sa vrátila ku momentu kedy prepadla do suterénu podlahou v jednej takej zrúcanine. Netrvalo dlho a ocitli sa pri budove krajčírky - stará zošuverená žena sedela na verande a bafkala zo svojej fajky, keď uvidela Auriel, chvatne jej zamávala. Auri sa jej rozbehla naproti s úsmevom od ucha k uchu, objala ju.* (Krajčírka) Aaa Aurinka, koho mi to tu vedieš, dievčatko? *So štrbavým úsmevom si prezrela Leonarda a skoro až chlípne si oblízla pery. Auri pri tom sledovala výraz Leonarda a musela sa zasmiať. Vrátila sa ku nemu a chytila Ikarosovu uzdu.* Toto je Leon, potreboval by nové, menej nápadné šaty - výmenou za tie jeho.. však by si pre neho niečo našla. *Usmiala sa na krajčírku a podala jej mokrú látku jeho košele z ktorej vyprala krv v potoku.* (Krajčírka) Ah, iste iste.. poď za mnou fešáčik. Niečo ti tu nájdeme. *Krajčírka sa zrazu pružne postavila ako keby bola mladá laňka a zahasila fajku. Strčila si ju do zástery a otvorila dvere do jej malého obchodíku - prstom Leonovi naznačila, že ju má nasledovať. Auriel sa na Leonarda povzbudzujúco usmiala a stíšila hlas aby ju počul len on a Ikaros.* Neboj neuhryzne ťa.. maximálne ťa užužle. *Doberala si ho a ak nabral odvahu a šiel do vnútra, krajčírka by si nenechala ujsť príležitosť si jeho telo poriadna obchytať. (Samozrejme pod zámienkou, že mu musí zobrať miery.) Asi by sa Leonard mohol cítiť trochu zneužito, no .. stará babička bude potešená a on bude mať nové oblečenie. Obaja budú spokojní.*

Tak pokud se setkáním s nimi nedá vyhnout, měl by asi člověk co nejdříve se přizpůsobit a nějak se naučit s nimi bojovat že? *Otázal se vzápětí její poznámce, která se věnovala ještě oněm příšerám, které tu mohly býti. To už mu však tahala hlavu aby se na ni podíval, což samozřejmě provedl, neměl žádný problém s očním kontaktem a tak se upřeně díval do jejích očí.* Aaanoo já to chápu, jen se dívám po okolí. *Zabručel, jako kdyby jeho nevnímavost zde vůbec nebyla a celou dobu ji poslouchal a jí se to jen zdálo. I když pravda byla na straně druhé, ale což. Slova, která ho varovala před ženou, která mu má opravovat šaty se mu moc nezdála, no radši si jich nevšímal a podvědomně se snažil zazdít, že by něco takového řekla. Tak nějak i doufal a věřil, že si z něj dělá pouze legraci a nic takového se tu dít nebude a ta žena taková doopravdy není.* Takže vlastně člověk, či živočich, který je velmi chudý je tu absolutně bez možnosti nějakého stálého domova či možnosti mít střechu nad hlavpu? *Věta, kterou právě položil, byla položena sic jako otázka, leč nemyslel ji úplně jako otázku, ale spíše jako konstatování situace, která tu byla..... Leonard na sucho polknul, jako kdyby se mu vypařila veškerá voda z těla a stejně tak veškerý život v jeho tváři vyhasl. Ústa mu najednou tvořila vodorovná čárka, která byla jasným známkém stuhnutí. Ona měla pravdu ohledně té tety!!!* Emmm myslím, že mi bdue nakonec stačit mé aktuální oblečení, není potřeba nové. *Zabrblal, ale jeho protest byl absolutně k ničemu. Teta si ho už tahala dovnitř obydlí a Auriel nevypadala, že by mu chtěla absolutně pomoct. Zoufale se na ni ohlédl, ale očividně to s ní ani nehne a nechá ho v tom- JAKÝ PODRAZ!!! Koutkem oka zahlédl i Ikara, který se řechtáním vysmíval neštěstí jeho pána, které se tu právě dělo. No to už Leonard stál uvnitř chaloupky a teta ho osahávala, netušil jak se měří šaty, ale tak nějak podvědomně tušil, že ta teta si to určitě užívá.. Radši jen mlčky držel a snažil se soustředit na to, že je někde jinde a osahává ho klidně i nějaký ... no někdo jiný, vše bylo lepší.*

*Pri jeho vete o tom, že by sa mal človek naučiť s nimi bojovať sa podvedome zachvela. Spomienka na Haldira v jeho vlkodlačej forme - ako prehryzáva orka na dve časti. Teplá krv, ktorá pristála na jej oblečení, jej medený zápach vo vzduchu. Všetko to bolo ako keby sa to stalo včera - takú traumu to v nej vyvolalo.* Ak sa to naučíš, prosím.. nauč ma to tiež. *Pousmiala sa a keď jej potom otrávene odsekol keď ho napomenula, že ju nevníma - s povzdychom sa ku nemu obrátila chrbtom. Neoborila sa na neho s tým, že je nevďačník - veď mu pomáha, no len sa trošku škodoradostne pousmiala. Vedela totiž čo ho bude asi čakať u krajčírky.* Zo začiatku som žila po hostincoch, no nebolo to však lacné a ani tak bezpečné - nemôžeš nikdy veriť krčmárovi či nepredá informáciu o tom, že má bezbranného človeka u seba v izbe. Potom som viac ako rok žila v chate v lese - teraz žijem s jednou ženou, asistentkou felčiara... má malý dom v meste. *Prehovorila ohľadom jeho rečníckej otázky o tom, že chudobný človek to tu má ťažké. Samozrejme, že má - ona mala šťastie, že mala pri príchode do Desperosu na sebe šaty zdobené zlatými ozdôbkami a perlami.* Je to ťažké, no dá sa to zvládnuť. Ak by si chcel... tá chatrč v ktorej som žila je neobývaná - je v lese, dosť ďaleko od mesta, no je tam potok a dokonca neďaleko aj prameň. Mohla by som ťa tam zaviesť. *Navrhla mu ešte predtým než sa presunuli ku krajčírke. Auriel sa veľmi snažila ovládnuť aby sa nesmiala na Leonardovom výraze keď si tá starenka oblízla pery. Keď ho babka stiahla dnu a zavrela za nimi dvere - Ikaros zaerdžal spôsobom, že to pripomínalo smiech - to bola pre Auri posledná kvapka. Neudržala sa a vyprskla od smiechu tiež.* To má za to, že nebral tunajšie nebezpečenstvá vážne. *Šepla Ikarosovi pobaveným hlasom a hladkala ho pri tom po krku. Medzitým vo vnútri babička chytila doslova druhý dych.* (Krajčírka) Aurinka má teda vkus to sa musí nechať. *Šomrala so smiechom čo pripomínal vŕzganie dverí a počas toho okolo Leonarda lietala s krajčírskym metrom ako malý zvráskavený čertík.* (Krajčírka)Snáď nájdem košeľu na tie tvoje vypracované ramená chichichi. *V očiach mala priam detskú radosť keď ho potľapkala zozadu po lopatkách a rukami skĺzla po jeho chrbte až ku jeho pásu, kde ho zozadu akoby objala. V rukách mala krajčírsky meter a teda si to mohla ospravedlniť tým.* (Krajčírka) Páni moji, to je postava. *Hlesla uznanlivo a potom precupitala popri ňom. Vybrala z nejakej truhlice dve košele.* (Krajčírka)Na môj veru si ešte krajší a urastenejší než ten jej posledný nezvestný ochranca! *Keď to povedala, vracala sa ku nemu úzkou uličkou medzi vešiakmi a podala mu do ruky dve košele a dvojo nohavíc.* (Krajčírka) Tu máš toto, vyskúšaj si to a uvidíš čo ti bude sedieť lepšie. Ak by si chcel, nájdem ti ku tomu aj nejaký opasok alebo vestu ... výmenou za to pekné oblečenie čo máš na sebe. Vyzeráš v ňom síce ako princ, ale na princov si toto mesto veľmi nepotrpí. Ach nikdy nezabudnem ako sem prišla Aurinka prvý krát.Tiež bola oblečená ako princezná! Dala mi svoje oblečnie a nechcela za to žiadne peniaze! Len nový odev.. ach iný krajčír by toho využil ale ja nie! Veru nie.. vedela som čo je to za bohatstvo a preto sme uzavreli dohodu. Odvtedy za mnou sem tam príde.. dokonca mi niekedy pomáha a roznáša po meste balíčky s opraveným, zašitým oblečením. Je to dobré dievča, máš šťastie, že si na ňu natrafil. *Vysvetlila a postrkávala pri tom Leonarda uličkou ku niečomu čo sa podobalo kabínke. Bola to drevená búdka so závesom a vo vnútri bolo veľké zrkadlo.* (Krajčírka) Tak a teraz hopky-šupky, vyskúšaj si to, mládenec, nech na teba Aurinka nečaká dkho! *Popostrčila ho do vnútra a zatiahla za ním záves - ale bola tam škárka ktorou by mohla nazrieť do vnútra ak by chcela.*

*Když ho teta stáhla dovnitř její chaloupky, cítil se jak opuštěné štěně uprostřed lesa, bezradný a plný strachu. Ta žena ho stále ochmatávala, ikdyž očividně to bylo z pracovních důvodů, no Leonardovi s to až tak úplně nelíbilo. Dokonce i její slova byla děsivá, aktuálně by se Leonard radši pral s nějakou tou příšerou, nebo sundával vojákovi boty, které měl přes čtyři dny nepřetržitě na sobě a celé dny v nich pochodoval, než být tu. Ke svému zděšení naštěstí nevnímal úplně všechna její slova a další věci, možná, že kdyby to vnímal tak by dokonce odtud i utekl a osočil by Auri, že ho poslala za nějakou aktivní babkou, kdy za to ona inkasuje peníze jako nějaký pasák, no prasák tu byl též, tato teta. To už letěl do kabinky "pane bože ta babka má páru", proletělo mu hlavou, kdy se pomale nestíhal ani zpamatovat a už byl uzavřen v kabince s oblečením, které mu starší dáma podala.* Takže opravdu jako platba stačí mé staré hadry? *Otázal se na ujištění.* Zrovna moc peněz tu nemám abych mohl platit *Dodal ještě, aby tetě rovnou ujasnil, že vlastně jinou platbu od něj nedostane, jelikož nic nemá. Začal se tedy převlékat do oblečení co dostal.* Proč je její ochránce nezvěstný? *Zeptal se nakonec se značným zaujetím, kdy si dooblékl poslední kus oblečení a zapl nějaký ten knoflík. Odhrnul následně závěs a vylezl ven.* Hmm tohle by nejspíše šlo *Poznamenal a prohlížel si látku a oblečení na svém těle, které měl oblečené.* No když jsme ještě u toho, nějaký přehoz přes to by nebyl teta? Ono pokud bude chladněji tak čistě v košili poměrně promrznu. Nebo spíše bych mohl promrznout.

*Stará babka jeho nervozitu nevidela, možno mala tak zlý zrak alebo to proste len vidieť nechcela.* (Krajčírka) Bude to stačiť, samozrejme! Pre Aurinku a jej mládenca čokoľvek, čokoľvek! *Zasmiala sa opäť takým tým vŕzgavým smiechom, myslela to dobre, no možno pôsobila ako taká stará čarodejnica. To už ale Leonarda strčila do kabínky a čakala kým sa prezlečie.* (Kajčírka) Nepovedala ti to? Nooo.... je mi ľúto, nemôžem zradiť jej dôveru. *Povedala a potom sa spiklenecky sama pre seba pousmiala, založila ruky a mlela pri tom palcami.* (Kajčírka) Rozhodne by som ti nemala povedať o tom, že sa do nej ten nešťastný mladík zaľúbil. A už vôbec by som ti nemala prezradiť, že keď jeho city odmietla - tak ten chlapec od nej ušiel a odvtedy sa jej vyhýba tak dobre, že sa viac nestretli. *Po týchto slovách jej Leon povedal, že sa mu to oblečenie páči a tak odhrnula záves a preletela po ňom pohľadom.* (Kajčírka) No na môj veru, chlapče.. veľmi vám to svedčí. *Zhodnotila a keď ju požiadal o kabát - úhľadne a priam zbožne vzala od neho jeho odev a oblečenie, ktoré mu dala do zásoby vzala len tak pod pazuchu. Keď sa za ním vrátila pomohla mu obliecť tmavý, kožený kabát, ktorý len tak ľahko nepremokne a určite ho udrží v teple keď to bude nutné.* (Kajčírka) V tomto Vám žiadna neodolá. *Zalichotila mu a hladkala mu pri tom biceps trošku dlhšie než bolo vhodné. Potom mu ešte uhládzala chrbát a až po chvílke sa od neho odtiahla a usmiala sa na neho širokým štrbavým úsmevom.* (Kajčírka)Keby sa ti čokoľvek roztrhlo alebo by si potreboval nové šaty, neváhaj sa za mnou zastaviť. Alebo môžeš prísť len tak, na kus reči. *Zachichotala sa a potom ho odviedla ku dverám, ktoré otvorila a zamávala na Auriel.* (Kajčírka)Priveď mi ho aj nabudúce. *Zamávala jej a napokon sa rozlúčila a zavrela za nimi dvere, Auriel sa na Leona pozrela s hodnotiacim pohľadom a preletela pohľadom po jeho novom oblečení .* Takmer by som ťa nespoznala, vyzeráš ako náhodný zlodej či vrah. *Prehovorila s pobaveným úsmevom. Za humor maskovala fakt, že jej pri pohľade na neho rozpakmi očerveneli líčka. Rozhodne vyzeral dobre, no to sa hanbila priznať. Možno to však vyčítal z jej pohľadu - tomu zabrániť nemohla a keď si to uvedomila, sklopila pohľad k zemi.* Bol si tam pomerne dlho, dúfam, že na teba bola dobrá. *Pousmiala sa a hladkala pri tom trošku nervózne Ikarosa.*

Eh spíše než její mládenec, jsem jen osina, kterou zachránila před smrtí *Pousmál se a nechal si pomoci do kabátu, horní knoflíky košile nechal naschvál rozeplé, aby mu nebylo úplně horko a také aby je neurval, přece jenn, když roztrhne dolní, má furt horní no ne???? *To je zajímavé, takovéto zdrcení, kéž by měl tuhle vlastnost i bratr a nemusel bych 4 roky trávit v sedle koně.. *Poznamenal, sic nahlas, ale více to nerozváděl, byla to spíše poznámka jen pro něj.* Dobře teta, určitě se zastavím, kdybych potřeboval další oblečení a nebo pokud pečete tak se stavím velice rád na koláč, ale donesu k tomu nějaké pití, co vy na to? *Pobaveně s úsměvem pronesl směrem k tetě, která ho vyprovázela ze dveří. Sic to bylo traumatizující, ale teta byla ve výsledku dobrá duše, tedy LEonard v to doufal. Poté, když na něj promluvila Auriel ohledně jeho nových oblečení, tak se otočil o 360 stupňů, aby si jeho nové oblečení mohla prohlédnout celé a podezřele se usmál.* No samozřejmě že vypadám jak zloděj, protože ti teď jdu ukrást srdce! *Zavtipkoval a sehnul se k trávníku, který byl před domečkem tety a utrhl opatrně květinu, kterou se šibalským úsměvem podal Auriel. Za tu dobu co byl u tety a cestovali, se mu poměrná část sil a života vrátila a tak už se mu i lépe pohybovalo.* Mějte se teta *Pozdravil ještě tetu aby se s ní rozloučil.** A děkuju *Dodal ještě s úsměvem, kerý však následně zmizel... Vážným a upřeným pohledem se podíval na Auriel.* TAkže co kdyby si naše zachránkyně nyní vyskočila na vznešeného oře a ukázala nám zbytek Desperu, popřípadě něco důležitého? *NAvrhl, kdy se lehce uklonil jako služebný a ukázal rukou směr k Ikarovi. KDy vlastně ani na odpověĎ nečekal, spíše ji to oznámil a jak dělávalo službebnictvo, ji nastavil dlaně, aby ji pomoh lvysadit se do sedla.*

*Keď povedal to s tou osinou v zadku, starenka sa zasmiala ako keby povedal nejaký náramný vtip.* (Krajčírka) Ach iste by mladé dievča zachraňovalo cudzieho chlapca ak by sa jej nepáčil. *Doberala si ho - to už ale povedal, že by za ňou rád prišiel.* (Krajčírka) Och áno! To je úžasný nápad. *Nadšene tleskla rukami a potom si upravila vlasy a zažmurkala.* (Krajčírka) A prosím, volaj ma Magda. *Zachichotala sa a potom tam vonku sledovala s pobaveným pohľadom reakciu Auriel na Leonarda. Trochu jej závidela keď pre ňu odtrhol ten kvietok aj to ako sa doberali, no musela uznať, že láska patrí mládeži a ona si za svoj život užila už viac než dosť. Zamávala im a stratila sa v dome. Auriel bola zaskočená Leonardovým správaním.* "Len si ma doberá tak ako ja jeho." *Pokúsila sa upokojiť a prinútila sa na neho usmiať.* Želám ti veľa šťastia, je dobre chránené. *Odvetila so smiechom, no natiahla ruku po kvetinku, ktorú jej Leon podával, nemohla ju odmietnuť - obzvlášť keď sa tak lišiacky usmieval. Nečudovala sa staručkej Magde, že z neho išla do kolien aj za cenu, že sa kvôli svojim starým kĺbom už možno nepostaví. To, že z neho bola Auriel v rozpakoch prezrádzali jej ružové líčka. Kým si stihla ku kvetinke privoňať - Ikaros otočil hlavu, vrhol na Leonarda žiarlivý pohľad a po kvietku cvakol zubami. Odfrkol a potom začal teatrálne ten kvet prežúvať. Auri sa najprv trochu zľakla, no keď jej došlo čo sa stalo - zvonivo sa zasmiala a neveriacky zakrútila hlavou.* Ste mi teda dvojka, jeden lepší ako druhý. *Počastovala ich, potom sa lišiacky usmiala a vysadla obkročmo do sedla Ikarosa.* Tak sadaj a vyrazíme! *Popohnala ho, so smelým úsmevom nakoľko už vyzeral byť vo forme. Samozrejme chcela aby si sadol do sedla za ňu - ona ich mala v pláne viesť uličkami.*

*Když Ikaros sežral kytku zkameněl, v kreslené podobě by se akorát teď proměnil v kámen, a následně stejně jako jeho čin by se rozpadl v prach. No nenechal se zahanbit.* Tak ale tohle jsme si nedomluvili *PRonesl k Ikarovi, když Auriel vysedala do sedla.* Budeme si ještě muset promluvit. *Řekl zcela vážně a Ikaros přitom hodil hlavou, jako kdyby se urazil a přestal se na něj jakkoliv dívat.* Jsme spolu už moc dlouho, možná to bude tím *ZAsmál se a následně se lehce a svižně vyhoupl do za Auriel na Ikarosa, který se lehce zaržál a čekal an povely. LEonard se mezitím chytl Auriel za pás, nebyl nijak zvyknutý dbát na diskrétní zónu nebo tak něco, narozdíl od svého bratra se pohyboval spíše mezi vesnickými děvčaty, co žili pod zámky. Takže nějaké etnické chování ho tu bezprolblémově opustilo a on se rozhlédl.* Tak kam mne vyvezeš? K nějaké další postarší paní, které je potřeba splatit služby tělem? Jen prosím, žádné výměny tekutin *Zažertoval a zároveň bylo v jeho hlase z části slyšet jeho zděšení.* Nebo vlastně, tentokrát by mohl jít tady pán uražený *Lehce narážel na Ikarose, kterého by nyní nějaké stařeně dohodil místo sebe.

*Keď sledovala Leonarda a Ikarosa - musela sa na tej scénke zasmiať, nijako to však nekomentovala. Potom čo Leonard vyhupol ku nej hore, ucítila, že medzi ich telami nenechal žiadnu cnostnú medzeru. Bol pri nej tak blízko, že mohol cítiť sladkú vôňu kvetinového mydla z jej vlasov. Trochu sčervenala keď jej dal ruku na pás a tým si ju ku sebe pritúlil. Bolo to tak, prirodzené až z toho znervóznela a na moment si zahryzla do spodnej pery. Samozrejme v minulosti by sa od rozpakov asi prepadla pod zem, no už nebola tak nevinná - o to viac sa čudovala, že ju to tak rozhodilo. Avšak zachovala ako-tak chladnú hlavu, neodtiahla sa ani nezhodila jeho ruku. Keď potom povedal to s tým splatením dlhu oprela sa o neho viac, trošku sa nahla na bok a zdvihla ku nemu bradu aby sa mu mohla pozrieť do tváre so širokým úsmevom.* Mám sa pýtať čo všetko si Magde dovolil so sebou robiť? *Zasmiala sa a v očiach jej pri tom hrali nezbedné iskričky. V tej istej chvíli jej však došlo aj to ako blízko pri ňom má svoju tvár - a líčka jej sfarbil sýtejší odtieň červenej. Pozrela sa pred seba a radšej popohnala Ikarosa aby sa vydal do klusu.* Neboj sa, tvoje tekutiny budú zatiaľ v bezpečí. *Hlesla pobavene a nervózne zažmurkala. Keď ucítila vzduch na tvári trošku sa upokojila. Počas poklusu v sedle pohybovala panvou dopredu a dozadu spolu s tým ako sa hýbal Ikaros. To bolo nutné robiť aby ju to nenadhadzovalo. Ak si to Leon všimol, to ako skúsene ho viedla bolo jasné, že jazdu na koni ovláda na výbornú. Keď si začal Ikarosa zase doberať, zasmiala sa.* Nemal by si sa ho namiesto dráždenia skôr snažiť udobriť? *Doberala si ho so širokým úsmevom, ktorý nemohol vidieť lebo tento krát sa na neho neotočila, no asi to bolo počuť na tóne jej hlasu. Nespomínala si kedy sa naposledy toľkoto nasmiala - Leonard bol rozhodne iný, napriek tomu, že sa poznali pár hodín.. cítila sa v jeho spoločnosti až nebezpečne uvoľnene. Po meste sa orientovala vďaka značkám na budovách, ktoré boli dosť nenápadné, takže ich nenašiel určite nikto kto ich nehľadal. Na moment Ikarosa zastavila a ukázala rukou do uličky.* Touo cestou by si sa dostal ku schodom, ktoré vedú do spodného Desperosu. No neodporúčam ti tam chodiť, je to nebezpečné. Síce sú tam najlepší kováči a zoženieš tam všetko čo tu hore nie.. Obchoduje sa tam s ľuďmi a je to tam skrátka nebezpečnejšie než tu hore. *Informovala ho a potom nechala aby Ikaros kráčal ďalej.* Tam tie vežičky je kostol, a Radnica.. to sú asi najlepšie orientačné body.. od radnice je kúsok ku tomuto trhovisku. *Informovala ho keď na Ikarosovi precválali okolo stánkou.* Najradšej to mám ale tu... Ikaros, pridaj. *Zľahka ho pohladkala, na čo pridal do rýchlejšieho klusu. Prefrčali uličkami, ktoré boli nebezpečnejšie.* Odtiaľto radšej rýchlo preč - tým smerom radšej nikdy nechoď, niekde tam žijú upíri. *Informovala ho a zastavila Ikarosa pri obrovskom strome.* Toto je majestátny jasan. Nie je úchvatný? Nikdy som taký strom nevidela. *Zahla hlavu trochu dozadu aby sa mohla pozrieť do koruny stromov a pri tom sa nevedomky oprela o Leonardove rameno. Chvíľu očarene hľadela na to ako lúče zapadajúceho slnka presvitajú pomedzi listy a potom pootočila hlavu aby sa mohla pozrieť do Leonardovej tváre.* Ale .. sľúbila som ti bariéru. Je to kúsok odtiaľto, pri vstupnej bráne do mesta. *Prehovorila už vážnejším hlasom. Práve sa mu chystala ukázať dôvod, kvôli ktorému sú tu spoločne uväznení.*

**Po otázce, že co vlastně s tetou robili se neumám to naspat česky, takže zaškeril.* No snad by jsi snad nežárila? *Zasmál se pobaveně, kdy následně mu potvrdila, že žádná výměna tekutin neproběhla a je tak celý Leonard v bezpečí, ulevilo se mi. Dokonce si hlasitě oddechl.* Hádám,že jsi ji přeci jen něco dlužila *Dodal ještě zdrceně, než se na Ikarovi rozjeli po cestě.* Zatím nemusím, dokud na něm sedíš, neshodí mne, je to starý mládenec, lamač dívčích srdcí... no nebo taky potvora *DAlo by se říci, kdy sebou při těchto slovech Ikaros zatřásl* A teĎ jsem tě práskl a to máš za to! *Oznámil ještě Leonard Ikarovi, který si jen naštvaně odfrkl a pokračoval dle pokynů Auriel, která ho řídila. Ano dohadování se zvíčatem bylo určitě originální, většina lidí se snažila aby jejich zvěř byla hrubě podřízená, ale takto to byla pro Leonarda lepší společnost, než kde jaký člověk, hlavně na cestách, se takto mohl bavit s nějakým přítelem, když už žádného neměl. Tedy pár prosťáčků, by se dalo považovat přáteli, ale ty většinou viděl jen ějakou dobu, než se s bratrem po odmítnutí opět přesunuli dále. Tedy pro další nevěstu.* aha, chápu, takže vlastně téměř nikam nechodit. *Pověděl, trošku s nadsázkou, jako kdyby to bral an lehkou váhu. Pravda však byla na straně druhé. Ano Leonard samozřejmě vnímal vůni Auriel a její dotyky, leč jako správný gantleman se to snažil ignorovat, aspoň nějaké to vychování mu zůstalo, při pobytech a pohybech mezi prosťáčky, nebodaj se mu hnusili vysoce postavení muži, kteří přijeli mezi poddané a vybírali si ženy jako dobytek, ktero uchtějí a nezajímal je názor daného "dobytka." Ty jsi moc mezi obyčejné lidi nechodila že? Tam mimo barieŕu. *Zvážněl najednou Lonard a úplně odignoroval její poznámku o bariéře v okolí. Následně seskočil z koně a zcela vážný podal Auriel Ruku, aby jí pomohl dolů.* pojď něco ti ukážu

*Keď povedal, že: "Snáď by si nežiarlila!" tak sa Auriel zatvárila trochu urazene, no bolo jasné, že to hrá. Dokonca spravila aj také to snobské, teatrálne:* Pff! *No v zápätí mu venovala pobavený úsmev, a zase ju rozosmial keď povedal, že si aj tak myslí, že mu niečo dlžila. Vlastne sa pri ňom neprestávala smiať - to bolo niečo čo doteraz nezažila.* Už dosť! *Smiala sa a lakťom Leonarda trochu štuchla, potom sa nahla dopredu a pohladkala jednou rukou to úbohé zviera zatiaľ čo v druhej ruke držala uzdu..* Pššt, Ikaros.. ja jeho krutým slovám neverím, neboj sa. *Pokračovala pobaveným hlasom v tejto malej hre a rozprávala na Ikarosa ako keby bol tiež človek.* V podstate. *Uškrnula sa keď povedal, že by vlastne nemal nikam chodiť a opäť sa vystrela. To už ale prešli trhoviskom a zastali pod mohutným, majestátnym jasanom. Kde Leonard úplne odignoroval jej poznámku o bariére a namiesto toho jej pomerne vážnym hlasom položil otázku o jej .. skoro minulom živote.* Chodila som s mamou a komornými do mesta, do prístavu či na pláž, no sama som nikdy mimo naše sídlo nikdy nikam nešla. *Pritakala mu na čo pustil jej pás a zosadol z koňa. Zmätene sa na neho pozrela, no keď jej podal ruku a povedal jej nech ide s ním, že jej niečo ukáže - bezmyšlienkovite mu ruku podala, prehodila nohu a s jeho pomocou zoskočila z koňa na zem.* O čo ide? *Opýtala sa zvedavým hlasom a trošku nervózne sa usmiala. To ona tu predsa žila už dva roky - nie on. Bola teda prekvapená tým, že jej tu chcel niečo ukazovať.

*Lehce se pousmál ve svém vážném výrazu a přešel ke stromu, který pohladil.* Většinou se ve vesnicím moc stromům nedaří. *Začal nějak svá slova, ikdyž mu dělalo celkem problém mu popsat přesně to chtěl, protože majitel je vyjebanec a zapomněl jak to napsat.* Hlavně skrz kácení na příkaz větších pánů a pdobných, ale když už se podaří, většinou tam bývá něco vyryté. *Pousmál se* Spoustu lidí neumí psát natož číst, někteří se však umí aspoň podepsat a tyto stromy získávají díky tomu, že lidé umí nějaké ty inicály určité přběhy. *Pousmál se a obešel celý strom dokola.* Tady *Ukázal na místo, kde byla očividně čerstvě vyrytá písmena.* Tady je nějaký mladý pár zapsát. *Dodal ještě a následně ukázal na podpis, který byl už téměř zašlý a nešel příliš přečíst.* TAdy se zapsal nějaký pár, který teď už pravděpodobně nebude, protože budou po smrti, může to být i desítky let. *Pousmál se zamyšleně a na chvíli se odmlčel.* KDysi jsem potkal jendu stařenku, která se takto se svým milovaným, bohužel již zesnulým, takto zapsaly do stromu uprostřed vesnice. Vyprávěla mi o svém milém a o tom, jak se jako mladí takto zapsali a jejich příběh a vztah přetrval desetiletí a různé nemoci, nouzi a podobné. Přirovnávala ten strom k jejich vzpomínkách. TAkže to co se tobě zdá jako nádherné, může mít takto v pozadí ještě další příběhy, které pro někoho mohou moho znamenat, pro někoho dokonce celý jeho život *Trošku se mu rozzářili oči, které se dívaly na strom a koutek úst mu vyskočil nahoru.* Nádherný strom, ukrývajcí různá tajemství lidí, které nikdy nepotkáš, není to zároveň.. jak se říká kouzelné?

*Zastavila sa kúsok od stromu a sledovala Leonardove počínanie s nehraným záujmom a zvedavosťou. Napokon počúvala jeho vysvetľovanie a počas toho ako rozprával, prikročila ku nemu aj kmeňu stromu bližšie. Zdvihla ruku a napodobnila jeho gesto a končekmi prstov prešla po kôre drsného stromu. Všetko čo jej rozprával si predstavovala a bola jeho slovami nesmierne fascinovaná. Kráčala za ním a keď jej ukázal v kôre stromov vyryté iniciálky - trošku sa pousmiala. Prišlo jej to takým .. smutným spôsobom krásne. Pozrela sa na neho keď sa pousmial a povedal jej príbeh o starenke a zamýšľala sa aj nad ostatnými symbolmi a iniciálami, ktoré sa na strome skutočne nachádzali a boli vidieť keď tu teraz boli takto blízko.* Ďakujem.. že si mi to ukázal. *Odvetila tichým hlasom a vzhliadla ku jeho tvári v momente čo sa mu rozžiarili oči pri pohľade na kmeň. Usmial sa a Auri sa trošku začervenala nakoľko jej došlo, že na neho zase bez hľadí dlhší čas než je slušné. Trošku sa začervenala a na moment sa zamyslela.* Ja ... ani neviem čo povedať. Vždy som zbožňovala takéto veci. Príbehy, predmety, obrazy, ktoré hoci sú každému na očiach tak ... majú v sebe ukryté niečo hlboké, niečo čo nieje poznať na prvý pohľad. *Nevedela ako to má presne vyjadriť, Leonard jej týmto úplne vyrazil dych - na moment si zahryzla do pery.* Myslíš, že aj ich príbeh bol šťastný ako príbeh tej starenky o ktorej si hovoril? *Opýtala sa ho a prstami prešla po tej starej rytine, ktorú vyryli ľudia čo už určite neboli živý. Na strome boli aj iniciálky u ktorých bolo jedno písmenko preškrtnuté a teda si domyslela, že nie každý milostný príbeh, ktorý tu bol vyrytý, končil šťastne.*

*Pousmál se. Zvedl ruku a následně si ukázal na uši onou rukou.* Stačí naslouchat, už jen když procházíš ulicí, dokážeš odposlechnout různé věci. Ano hodně strastí a věcí, ale zároveň i příběhy a tužby. To dokáže i vladaři mnoho pomoci, leč musí to dělat. *Tohle z nějakého důvodu řekl, ale možná v tom měl i úmysl, bavili se o skupině, kterou chtěla Auriel vytvořit, tak ji na to možná chtěl lehce nabádat, aby poslouchala ty nejchudší, kdo ví? No leonard určitě.* I ty nejmenší věci, nebo obrovské, můžou skrývat ještě menší příběhy, popřípadě věci, které jen nejsou odhaleny, protože se o ně nikdo nezajímá. *Pousmál se a následně se zamyslel nad její otázkou o tom, co si myslí, že se stalo s lidmi o kterých zrovna mluvil a jejich rytí bylo již velmi zastaralé.* To nevím, ale jak mi jednou někdo řekl, nemůžeme přemýšlet a myslet na lidi, jak skonali. Musíš myslet na to, jak žili. Je možné, že tyto lidi zemřeli krutou smrtí, nebo naopak mohli žít a umřít spokojeně v áru na smrtelném loži. Proč ale přemýšlet takto morbidně nad jejich skone... *Začal potichým hlasem a jeho tvář měla značnou vážnost, kdy se však po chvíli mlčení odmlčel a usmál se.* Mysleme na to, jak si užívali život, jak se hašteřili, tančili a užívali si život. *Pověděl už více nahlas se značným nadšením a podíval se na Auriel. Vypadala opravdu zaujatě tímto příběhem a tak se lišácky pousmál.* A když budeš hodná, tak ti povím i další příběhy a ukážu co další tajné věci, co jsem zaslechl a nebo viděl ve vesnicích, zatímco byl bratr na hradě. *Tohle pověděl s jistou provokací, kdy následně ještě lehce vyplazil špičku jazyka a zasmál se.* Mimochodem, přivázala jsi někam Ikara? *Otázal se s pozdviženým jedním obočím a zadíval se na místo, kde sesedli z ïkara a nic tam nebylo*

*Nahla hlavu jemne na stranu keď jej vysvetľoval ako je nutné počúvať strasti, túžby a celkovo vravu ľudí okolo seba - hoci aj obyčajných kupcov predávajúcich na trhovisku. Dívala sa na neho so zatajeným dychom, no nie preto, že by to bola pre ňu novinka. Naopak - dívala sa na neho so záujmom nakoľko sa ešte medzi šľachticmi nestretla s niekým kto by považoval takéto veci za dôležité či aspoň zaujímavé.* To robím od mala. *Priznala sa mu s jemným úsmevom na perách.* Od malička som načúvala mocným ľuďom, ktorí boli ubytovaní v našom sídle, sledovala som ich správanie, ich maniere, načúvala ich rozhovorom.. žiaľ medzi prostých ľudí som chodiť nemohla, no aj služobníctvo má dosť podrezaný jazyk keď si myslia, že ich nikto nepočuje. *Trošku sprisahanecky sa uškrnula. Potom Leonard odpovedal na jej otázku a hoci začal smutne - napokon sa usmial a obrátil to v niečo pekné. Obzvlášť pri tej zmienke o tancovaní sa jej rozžiarili oči.. tanec bola jej vášeň a mrzelo ju, že o to v Desperose prišla. Tu tancovala len raz - s Elgaladom na zvuky z hracej skrinky. Keď sa lišiacky pousmial a povedal jej, že ak bude dobrá povie a ukáže jej toho ešte viac - v minulosti by sa pri tom asi poriadne začervenala a nebola by schopná reagovať inak než plachým prikývnutím. Už však nebola mladá a ani zďaleka tak nevinná.* Och ja som dobrá. *Uistila ho s lišiackym úsmevom, no z očí jej pri tom nešlo nič dobré. Mala v nich nezbedné iskričky a možno by ho trošku provokovala či si ho doberala ďalej keby sa neopýtal na Ikarosa.* Uhm, čože? Nič také si nepovedal... Veď... veď prečo by niekam utekal?! *Obzrela sa trošku v panike, tak nejako dúfala, že je Ikaros dosť múdry na to aby nikam neutekal.*

*Pousmál se* LEč služebnictvo si stále žije o něco vyšší život *K tomuto tématu už více dodávat nechtěl a následně se rozhlédl.* Ale to je přece samozřejmé *Zareagoval na slova ohledně toho, že ji neřekl že má ïkara přivázat.* Tak přece zvířata si dlěají co chtějí *Dodal ještě. No následně, pokud Auri hledala Ikara tak ji v tom necha la jakože se snažil Ikara zahlédnout taky. No po pár minutách, kdy ji v tom nechal, tak se začal smát.* Schovává se ti támhle za zídkou *Ukázal přitom na zídku, za kterou se nacházel Ikaros a jakoby nenápadně sledoval, zda ho někdo hledá a zda je dobře schovaný. Leonard se přitom hodně bavil a jak na jejím zamtení tak na tom, co jí vyvedl Ikar.* Vidíš? já žíkal, že je to potvora *Dodal ještě a vypravil se chůzí k Ikarovi, aby mohli někam dále pokračovat.*

*Súhlasne prikývla ohľadom tej jeho poznámke o služobníctve. Jej služobníctvo sa určite malo lepšie než bežní, obyčajní ľudia. Mali síce malé komnaty, no spali v hodvábe, nikdy im nechýbalo jedlo a plat bol tiež slušný - aj preto boli tak oddaný svojim pánom. Okrem toho, ak sa nejaká slúžka vydala či otehotnela, bolo jej umožnené zamestnať v dome aj svojho muža či neskôr svoje dieťa a teda tam mohli byť spoločne ako rodina. Jej matka ani otec sa ku služobníctvu nechovali hrubo, boli láskaví a vonkoncom ich nebili či iným spôsobom neponižovali. Boli skoro ako členovia rodiny.* Ale veď, Ikaros je.. tak múdry! Prečo by niekam sám odbehol?) *Odvetila vystrašene a urobila dva rýchle kroky smerom od stromu a Leonarda - otáčala sa okolo svojej osi a začínala ňou lomcovať poriadna panika - keď tu sa Leonard začal smiať. Auri sa na neho obzrela a tvárila sa zmätene, nerozumela tomu čo je mu vtipné na tom, že mu práve jej chybou zmizol kôň, no potom ukázal smerom ku nejakej budove a keď sa tým smerom otočila - od úľavy si vydýchla.* Ach to nieje možné. *Dlaň si položila na hrudník a vydýchla si.* To je ale fiškus! *Najprv sa mračila, no musela sa trošku pousmiať nad Ikarusovou prefíkanosťou - v tom jej ale niečo došlo.* Ty si to vedel a doberal si si ma. *V očiach sa jej zračilo poznanie.* Si väčší prevít než on. *Ako to povedala zasmiala sa a štuchla do Leonardovho boku ukazováčikom s cieľom ho tak poštekliť.*

*Pobaveně se díval na Auriel jak akceptuje to, že se jí Ikaros schoval a dělal si tak z ní legraci a Leonard se na tom samozřejmě bavil.* Já a prevít? Ale kde žeeeee. Jen jsem neřekl inforamce, na které jsi se neptala *Pověděl a dále se smal, přičemž při štouchnutí jejím prstem se lehce skřivil v boku aby dalšímu štouchnutí uhnul tím, že oddálil prstor od svého boku a jejího prstu.* Tohle jsou podlé útoky *Poznamenal jako reakci na její šťouchnutí do jeho boku a opět se napřímil.* Možná by jsme se měli vykašlat na bariéru a spíše by jsi mi prosím mohla ukázat, kde jsi se tedy schovávala, abych se tam tedy mohl též zabydlet. Přeci jen, pokud je tu tolik příšer, nejspíše nebude nejlepší zůstavat venku po setmění, nebo je to v některých oblastech po setmění vpohodě a nesmí se chodit jen do určitých částí města? *Položil Takovou prosbu na Auriel, kterou však zakončil otázkou, protože si nebyl úplně jistý, jak to tu funguje s oněmi děsivými bytosmi a nechtělo se mu úplně hned v den příchodu umřít nebo něco podobného*

*Hoci ju Leon trošku nahneval, mal nákazlivý smiech a teda sa musela zasmiať spolu s ním. Už na neho znovu ukazováčikom nezaútočila len ho zdvihla a trochu mu ním pohrozila.* Možno podlé ale efektívne. *Uškrnula sa.* Bariéra je odtiaľto len kúsok, poď za mnou. Zhodou okolností je hneď za tou uličkou kde sa schoval tvoj nezbedný parťák. *Ako to povedala so širokým úsmevom sa pobrala ladnou, rýchlou chôdzou ku Ikarosovi.* Ty si mi teda dal. *Posťažovala sa tichým hlasom, skontrolovala ponad rameno či ide Leonard za ňou a chytila Ikarosa za uzdu. Keď prešli uličkou - ocitli sa na malom nádvorí, ktoré by bolo za normálnych okolností rušné a boli by tu aj stráže pretože sa jednalo o hlavnú bránu - vstup do mesta.. lenže touto bránou sa vyjsť už nedalo a teda tu nebola živá duša.. len oni traja. Auri sa predklonila, zdvihla zo zeme kameň a pozrela sa do očí Leonarda.* Od bariéry sa odrazí všetko čoho sa dotkla ľudská ruka rovnakou silou akou do nej zaútočíš. Keď budeš opatrný a dotkneš sa bariéry jemne.. takmer žiadny odpor nezaznamenáš, no ak sa proti nej rozbehneš alebo do nej niečo hodíš .. odrazí sa to späť pomerne silno. Aha. *Len čo to povedala - namierila kameň na neviditeľnú stenu a potom ho hodila. Ten sa odrazil niekde uprostred priestoru kade by mal za normálnych okolností len preletieť a skončil napokon pri jej nohách.* Zvieratá cez ňu prejdú.. no nesmú mať na sebe pripevnené žiadne zvitky so správami... ani sedlo ktorého by si sa predtým dotkol. *Vysvetlila a pohladila Ikarosa po hlave.*

není to efektivní, jen podle! *Opravil ji Leonard a stále si stál za svým. Když mu řekla, že bariéra je jen malinký kousek od nich, přikývl. Očividně neměl moc na výběr ohledně bariéry, i přes to, že o ni tak nějak už ztratil zájem, ale poslušně, stejně jako Ikar, který si ržáním naznačoval smích a pobavení, tak následoval Auriel uličkou až přímo k hlavní bráně, kde se zastavili Sledoval tedy jak hází kámen a zároveň mu vysvětluje, jak to chodí ohledně věcí co udělá člověk a nelze je dostat ven.* Ale pokud by jsi nabrala něco, jako třeba kámen na větvičky a následně ji prohodila bariérou, projde kámen ven? *Otázal se, protože dle této logiky se člověk kámen nedotkl bariéry a tak tím pádem, papirus, který by napsal člověk, ale nijak by se ho nedotkl tak by mohl být poslán ven. No je dosti pravděpodobné že se i mílí. Leč za dotaz mu to stálo, nebo spíše mu to nedalo a musel se zeptat. Ikarus stál poslušně u nich tak jak ho Auriel držela a začal ji jemně "okusovat" vlasy, kdy to bylo jemné a ne nijak násilné. Dával opravdu pozor a snažil si tak u Auriel nejspíše vyžehlit to, že se jí schoval.*

*Vyplazila na neho jazyk a žmurkla jedným okom. Napodobnila tak jeho gesto predtým a so smiechom šla za Ikarosom. Ten sa na svojom vtipe akoby řehtal čo ju nesmierne pobavilo. Po tom čo Leonardovi ukázala bariéru a spôsob akým funguje - položil jej zaujímavú otázku.* Teoreticky áno. *Pritakala a pousmiala sa nakoľko sa jej páčil spôsob akým premýšľal. Auriel sa trošku zachichotala keď sa jej Ikaros začal trochu zaliečať tým, že ju trošku ťahal za vlasy a nahla hlavu na stranu.* Tak dobre, je ti odpustené. *Zašomrala s úsmevom, pohladkala ho a potom prehodila uzdu a prehodila ju dozadu. Vysadla do sedla a pozrela sa na Leonarda s úsmevom.* Poď, zavediem ťa do môjho starého úkrytu... ak budeme mať šťastie dorazíme tam pred zotmením. *Prehovorila a čakala kým si vysadne za ňu - tak ako predtým.* Nechcem ťa stále strašiť, no po zotmení neexistuje v Desperose v žiadnej uličke bezpečné miesto.. ak tu nemáš mocných spojencov. *Vysvetlila mu nakoľko mu predtým na otázku akosi neodpovedala. Ak by za ňu vysadol - popohnala by Ikarosa smerom ku prístavisku ktorým by bez zastavenia preklusali. Od prístaviska viedla najrýchlejšia cesta mimo mesto až do bukového hája kde bol jej a Castielov starý úkryt.*

TEoreticky.. no a prakticky? *Vzápětí položil její otázkua pozvedl jedno obočí. KDyž viděl, jak si ji ten podrazák se čtyřmi nohami utěšil a bylo mu odpuštěno odfoukl si pod vousy.* To tak málo stačí k odpuštění? *PRonesl řečnickou otázku. Viděl jak si Auriel vysedla na koně a následně ho tahala za ní, vyskočil tedy na koně a následně si lehce poposedl, jelikož si přisedl kabát a tak ho to tahalo dozadu. Chytil se boků Auriel aby nespadl z koně, jakmile by se Ikaros rozešel kupředu.* Dobře, no dle otho co říkáš. *Začal svou myšlenku a na chvíli se odmlčel a zamyslel se.* Takže ty máš mocné spojence? *Otázal se nakonec, protože ho zaujalo co Auriel sedla.* Podle toho co říkáš, se tam dostaneme před setměním, ale pravděpodobně když pak někam půjdeš, budeš muset jít už po setmění.. *VYsvětlil následně svoji otázku, protože tahle myšlenka mu vyběhla hned jako první na mysli.* HA! nebo ty jsi mocný spojenec? *Dodal ještě s jakousi jiskrou v očích, ale bylo těžko říci, zda to myslel vážně a nebo to bylo spíše opět provokativní ikdyž nemyšleno nějak škodlivě.*

*Trochu sa zasmiala nad jeho reakciou pri tom ako rýchlo odpustila Ikarosovi.* Vie ako na mňa. *Mykla plecom s úškrnom a keď ku nej Leon vysadol tiež jeho objatie ju už nezaskočilo - práve naopak. Popri tom ako navádzala Ikarosa správnym smerom - na základe značiek, ktoré mala po Desperose sa Leonard snažil prísť na zmysel jej slov. Trošku sa na jeho teórii zasmiala - to už boli mimo mesto a tak dovolila Ikarosovi spomaliť.* A čo ak.. *Začala tajomným hlasom, trošku sa naklonila na stranu a zdvihla ku nemu tvár aby sa mu mohla pozrieť do tváre.* Čo ak som jedna z príšer pred ktorými som ťa varovala.. a ty ideš teraz dobrovoľne do môjho brlohu. *Lišiacky sa pousmiala a skôr než by stihol nejakým spôsobom reagovať, potiahla za opraty prinútila Ikarosa zísť z lesnej cesty a teraz sa ponorili do šerého, tmavnúceho lesa. Okolím zaznel jej nezbedný smiech keď prinútila opäť Ikarosa do ľahkého cvalu. Bukový háj mal vysoké stromy a teda nehrozilo, že by sa im jazdilo nepohodlne alebo, že by mali problém s vetvami v ich úrovni. Chatrč bola pomerne ďaleko od mesta a tma padala rýchlo.. no vďaka rýchlym nohám Ikarosa netrvalo dlho a Leon mohol zbadať malebnú na pohľad neobývateľnú chatrč. Ikaros na jej pokyn zastavil a Auri sa nahla opäť rovnakým spôsobom - aby sa mohla na Leonarda pozrieť.* A sme tu. Moja skrýša. Tu nebude nikto počuť tvoj krik *Žiarivo sa na neho usmiala pri poslednej vete - jej slová v kombinácii s jej sladkým úsmevom museli pôsobiť dva krát tak desivo.. samozrejme si ho ale len doberala.*

Zajímavé, takže ti mám poté také kousat vlasy? *Zeptal se s lehkým spoměcehm též, ikdyž lehce trapnou otázkou, lae přišla mu poměrně vtipná aby se dále bavili. To už však razili směrem kterým razili, Leonard cestu neznal a tak se díval aby si mohl pamatovat směr a trasu, kdyby se chtěl vrátit zpátky do města a nebo někam jinak. P5eci jen, mapu mu nejspíše Auriel nedá a tak bude fajn, mít vše v hlavě a aspoň nějaké záchytné body které by mu mohly pmoci. To už mu však vykládala o tom, že je možná ta příšera ona. No možná by se měl vylekat, ale byl docela někdo by řekl hloupý na první pohled v těchto věcech a tak se nad tím zamyslel a tak celý zbytek cesty mlčel. Možná to mohlo vypadat i tak, že se zalekl a teď jen mlčky vyčkává na svou smrt. Když následně Auriel zastavila u menšího příbytku.* No to by jsi byla příšera na prd, když by jsi mě zachránila a pak teprve chtěla znovu zamordovat, když by bylo lepší mě zamordovat přímo na místě, kde jsi mě našla. *Pověděl, přičemž by se i dalo říci, že tímto přemýšlením vlastně zavrhl veškerý vtip, který z toho Auriel udělala.* Umm není trošku nebezpečné, když jsou všude nestvůry, tak sídlit zrovna v lese? *Otázal se při sesedání z koně a následně se šarmantně přesunul mezi hlavu a nohy Auriel a měl v plánu ji gentlemantsky pomoci z koně.*

*Trochu sa na jeho poznámke uchechtla.* Môžeš to skúsiť. *Odvetila na jeho otázku. Po jej ďalších slovách bol však tichý a musela sa víťazoslávne usmievať, že sa jej ho podarilo takto zastrašiť. Rozhodne hodlala v doberaní pokračovať. Užívala si to.. niečo takéto nesmierne potrebovala po tom fiasku s Elgaladom. Keď zastavili pousmiala sa.* Ľudia obvykle takto hlboko do lesa nechodia.. a keďže tu nieje korisť.. nevyskytujú sa tu ani príšery.. tie sa sústredia v meste kde je väčšia šanca, že na niekoho narazia. Ale samozrejme aj tu sú miesta kde by si nemal ísť sám.. obzvlášť nie počas splnu. Vlkolaci milujú behanie lesom pri mesiačiku. *Znela pokojne ... dokonca sa usmievala a potom sa vrátila ku jeho slovám.* Hm... možno som len múdra príšera. Tam by nás mohol ktokoľvek vyrušiť. Iná príšera by mi ťa mohla chcieť ukradnúť. Čo ak bolo mojim cieľom dostať ťa sem živého? *Prehovorila a po tom čo zosadol, prehodila ladne nohu tak aby sa ku nej mohol postaviť.* Možno ťa len nechcem zabiť rýchlo. *V očiach mala nezbedné iskričky keď sa na neho dívala zo sedla. Ako to však povedala zľahka sa ho dotkla na ramenách dlaňami a potom sa zhupla dole z Ikarosa.* Možno sa s tebou chcem najprv pobaviť a preto som ťa zatiahla sem. *Doberala si ho ďalej so sladkým úsmevom. Pravdepodobne by bolo efektnejšie keby nemerala len 150cm. Takto sa už na neho nedívala zhora, naopak musela mať zaklonenú hlavu dozadu aby sa mu mohla dívať do jeho zvláštnych sivých očí.*

*Když Auriel sesedla z koně tak následně vzal otěže Ikaara,, kterého zavedl blíže k dřevenému plotíku, nebo nějakému kůlu či co tu mohlo být, kde ho uvázal.* Tak pojď kamaráde, dám ti dolů to sedlo. *Pronesl Leonard směrem k Ikarovi, který jen souhlasně přikývl hlavou a Leonard mu začal pomale rozepínat přezky na sedle, nejdříve ty potřebné a podobně, netuším jak se to správně dělá, koní se panicky bojím a netuším jak se sundává sedlo...* Takže bude nějaká zábava když se budeme bavit příšero? *Otázal se, když se narovnal z podbřicha Ikara, kde přesku odepnul, tam totiž vím, že jedna je.... * Pokud bude zábava, to se rád zdržím až do smrti *Dodal ještě, nechtěl se nechat poddat Aurininýmu rýpání do něj o tom, že je ona ta příšera, která ho chce sežrat. A ano opravdu mu děsivě ani s takovýmito slovy nepřišla, jak už k vzhledu tak k její výšce, která očividně nebyla nijak veliká. Otočil se následně k Ikarovi a chytil sedlo obouma rukama a následně jej z něj stáhl a odložil je na dejme tomu ten dřevěný plotek, kde ho takto nechal "zavěšené." Následně pohladil Ikara po zádech, která měl spocená, není se čemu divit, hýbal se a sedlo bylo přeci jen z kůže a nevětralo pod ním.* Nebo jsem ta příšera já... Nebo jsem násilník a tohle je sitace do které jsem se tě nažil ceou dobu vlákat *Pobaveně dodal a dal si ruce vedle hlavy a prsty naznačil drápy..* rrrr *ZAvrčel jakoby rádoby příšera. a pobaveně se následně zasmál, samozřejmě při pazvuku vycenil i zuby jakože ji jde sníst a nebo jí něco udělat spolu s krokem k ní a lehce po ní švihl rukami, jako kdyby byl nějaký slizký úchyl a chtěl ji tak stáhnout k sobě, avšak schválně promáchl rukami ve vzduchu.* Pomůžeš mi najít nějakou slámu na otření Ikara? *Otázal se následně s prosíkem v očích jako malé dítě.*

*Jej slová nijako nekomentoval - s nečitateľným výrazom vzal Ikarosa a odviedol ho bližšie ku prázdnej chatke. Sledovala ako koňa odstrojuje, sama to nerobila - koňa jej vždy osedlalo služobníctvo a tak to pozorne sledovala pretože jej to prišlo užitočné.* Baviť sa budem hlavne ja. *Zasmiala sa keď pokračoval v tomto ich doberaní.* Len aby ste svoje slová neoľutovali pane. *Zažmurkala naoko nevinne a cielene použila reč, ktorou medzi sebou komunikuje vyššia šľachta - potom sa však nezbedne pousmiala na znak toho, že si z neho uťahuje. Leonard sa rozhodol ich malú hru otočiť a tento krát zo seba urobil príšeru on. Po celom dni čo spolu strávili.. sa ho však nebála aj keby to čo hovorí bola pravda. Na jeho "rrr" sa zasmiala.* Teba by som porazila s rukami uviazanými za chrbtom. *Prehovorila pobavene a jeho rukám sa nehula, takže nimi mával vo vzduchu. Potom Auriel zdvihla ukazovák.* Obzvlášť teraz keď už poznám jednu tvoju slabinu. *Ako to povedala s diabolským úsmevom - naznačila ukazováčikom výpad na jeho bok s cieľom do neho štuchnúť a tým ho poštekliť. Či už sa jej to podarilo alebo sa jej uhol - po jeho ďalších slovách vbehla dovnútra do chatrče. Všetko tu bolo na svojom mieste presne tak ako to nechala keď tu bola s Rydelom. Zapálila sviečku aby sa dnu lepšie orientovala a položila ju vedľa postele.. potom vyliezla po rebríku a vzala odtiaľ zo slamníku malé vrecko, ktoré mohlo slúžiť ako vankúš. Zoskočila z rebríku dole a vrátila sa za Leonardom.* Tu máš násilník, utri ho a ja Ikarovi donesiem vedro vody. *Uškrnula sa, znovu vbehla do chatky a vzala dve vedrá. Neďaleko chatky tiekol potok a teda nabrala do kýbľa vodu a z prameňa kúsok odtiaľ vzala vodu do druhého vedra. Jedno vedro - to z prameňa zaniesla do chatky a druhé priniesla ku Leonardovi.* Na zdravie. *Šepla a pohladkala Ikarosa po hlave - potom sa otočila na Leonarda. Ak ešte nebol hotový pomohla by mu Ikara osušiť a ak už bol hotový - pousmiala by sa a kývla hlavou ku domu.* Tak pane, smiem vás previesť po mojom sídle? *Hlesla pobaveným hlasom a ak by súhlasil vzala by ho do vnútra. Uvidel by malú miestnosť s krbom, mini kuchynkou, stolom, pár skrinkami a jednou horiacou sviečkou vedľa postele, ktorá nebola dosť veľká ale ani veľmi malá. Auri na nej spala s Castielom viac než rok.. samozrejme vo všetkej počestnosti, no aj tak bolo zvláštne priviesť sem nejakého iného muža, ktorý tu mal bývať.* Pravé krídlo je tam - ľavé krídlo tam. *Ako to povedala ukázala rukou najprv doprava potom doľava. Potom sa otočila okolo svojej osi a posadila sa na posteľ.* A tu je kráľovské lože. *Trošku sa podvihla a znovu posadila aby posteľ nahlas zavŕzgala. Na čom sa trochu zasmiala. Bolo jasné, že je to skromnejšie než to na čo boli obaja mimo Desperos zvyknutí.* Dúfam, že sa tu budete cítiť ako doma. *Pousmiala sa a mykla plecom. Nič lepšie tu v minulosti nemala .. toto miesto bol jej domov tak dlho!*

Tssssssss *Urazil se na oko, když mu oznámila, to, že se bude bavit jen ona a navíc ještě, že by ho zbila s rukami za zády* S rukami za zády ale nemůžeš bojovat.... haaaa *NAfučeně jen zareagoval na toto a rychle uskočil před bonudím prtem do jeho boku.* A tohle nejsou ruce za zády! *Dodal ještě pohoršeně z jejího podvádění při souboji, který vlastně ani nebyl. V tom však Auriel zmizela do domu beze slova a LEonard jen zůstal chvíli stád a nechápal kam utekla. Žeby opravdu byla příšera a šla si pro okovy? To mu nejspíše problesklo hlavou, když to už se Auriel vynořila z domu se slámou, kterou mu dala. Začal tedy Ikara pořádně utírat po jeho těle.* No ty jsi dnes dostal hodně zabrat.. musíme ti pak sehnat něco výborného na jídlo *ZAšeptal jen směrem k Ikarovi, když Auriel odešla pro vodu a nebyla u nich. Ikarus jen zastříhal ušima a čkal, až bude obsloužen jeho pánek, tedy tady byl očividně pán Ikar, který si to královsky užíval, tedy kdyby byl člověk, určitě by ještě pobízel Leonarda, kde vynechal a kde má přitalčit a obdobně. To už se však vrátila Auriel, která donesla vědro s vodou a položila ho Ikarovi, aby mohl pít. Leonard poklepal lehce rukou Ikarovi na záda a posumál se. To už ho však Auriel tahala dovnitř.* Samozřejmě má lady, můžete a bude mi ctí navštívit Vaše určitě velmi honosné sídlo, které vládne nad krajinou. *Odvětil LEonard stejnou notou, jakou začala Auriel a vydal se za ní do domu, kde se postavil do místnosti a nechal Auriel mu ukazovat kde co je. Trošku nestíhal její temperamentnost ohledně vysvětlování, ale jako tak chápal a nedával na sobě znát, že už teď neví kde co je..* Fuu abych byl upřímný. *Začal vážně a nahodil pohoršený výraz.* Vaše lože a obydlí má paní, stojí za prd *Pronesl a chvíli mlčel, no poté se začal smát.* Myslím si, že je to dostačující a abych se přiznal.. Poslední dobou jsem spíše spával na seně v seníku. Nebaví mne příliš bály a podobně a při našich cestách, bylo dbáno hlavně na bratrovo pohodlí a já když jsem trávil čas ve vesnici pod zámky, tak se mi nechtělo vracet do zámku a spal jsem kde jsem si nějak ustlal.. *Pousmál se a zůstal stát... Na to však udělal dva až tři hbyté kroky a předklonil se, kdy se dostal pár centimetrů obličejem před Aurinin a zadíval se jí přímo do očí.* A teĎ je čas na tu zábavu, už tě mám kde chci! *Dodal zcela vážně a zvedl ruky, jako že se jde na Auriel vrhnout a prsotě ji zde znásilnit.... No to už však nevydržel a vyprskl smíchy, kdy se svalil na zadek vedle Auriel a zůstal sedět, kdy si lehce prsty protřel oči, stále se lehce smějíc nad jeho rádoby vtipem.*