Hostinec

*Auriel niesla v jednej ruke čerstvo upečený jablkový koláč a v druhej prázdny hlinený džbán. Vlasy mala zapletené do voľného zapletanca a mala na sebe oblečené šaty od Naiyirin. Cez plecia mala však prehodený svoj plášť, vonku bola zima... zimný slnovrat sa blížil, vo vzduchu bolo cítiť sneh. Do hostinca za Bertom prišla zadným vchodom, pozdravila kuchára a Bert jej šiel naproti skoro ako keby boli na stretnutí dohodnutí - opak bol však pravdou.* (Bert Jarvis)Teba som tu dnes nečakal! Čo mi to nesieš? *Usmial sa na ňu priateľsky a jednou rukou ju objal okolo ramien keď mu podala jablkový koláč.* Nesiem tvoj obľúbený. *Usmiala sa na neho na čo sa Bert zasmial.* Výmenou za džbánik červeného? *Pousmial sa a Auri prikývla, že by to s ním chcela vymeniť za víno.* Nič nezohreje dve osamotené ženy v tieto chladné dni lepšie. *Zavtipkovala na účet seba a svojej akoby adoptívnej matky Niyriin u ktorej žila a ktorá sa jej tu v Desperose ujala.* (Bert Jarvis)Mám ťa rád a preto nebudem mať chlípne reči. *Zavtipkoval a vzal si od nej koláč.* (Bert Jarvis)Ďakujem, hneď ti donesiem to čo má Naiyirin najradšej. Prosím ťa, nalej Auriel trochu čaju. *Požiadal kuchára a Auri sa pri ňom v kuchyni posadila na stoličku a pustila sa s kuchárom do nevinného, priateľského rozhovoru zatiaľ čo čakala na Bertov návrat. Bola v teple - potrebovala sa trochu zohriať takže jej čakanie nevadilo. Zatiaľ čo išiel Bert do prednej časti svojej krčmy. Zavrel za sebou dvere vedúce do chodby a následne kuchyne a postavil hlinený džbán na barový pult vo chvíli kedy do krčmy vošiel bielovlasý chlapec. Bert sa na neho priateľsky usmial a kývol hlavou.* (Bert Jarvis)Hneď to bude. *Prikývol, nebol rozhodený tým, že sa mu mladík nepozdravil ani nepovedal prosím. Vyzeral, že má za sebou náročné obdobie a tak Bert vzal krígeľ a začal mladíkovi čapovať pivo.* (Bert Jarvis)Neokoreníš si ho niečím sladkým? S medovinou ťa pivo viac zahreje, či tam odkiaľ si Kormu nepijete? *Opýtal sa ho - nakoľko podľa jeho šiat usúdil, že nie je odtiaľto. Tak od oka sa snažil odhadnúť ako dlho tu v Desperose tento mladík asi je a bol pri tom milý. Tak ako vždy sa snažil vo svojom hostinci udržovať priateľskú atmosféru a preto takto pristupoval ku svojim zákazníkom. Samozrejme kým nerobili problémy. V krčme bolo čisto a nebolo tu o tomto čase veľa ľudí - v kúte sedel na stole muž v kapucni a hral na lutne clivú melódiu, ktorá tejto krčme dodávala ešte útulnejšiu atmosféru. Dosť tej atmosfére ale pomáhal oheň, ktorý horel v kozube a teda tu bolo oproti vonkajšku aj pomerne teplo.*

*Kdyby tak věděl že dnes je tak blízko.. stačilo by tak málo a konečně by to tříleté pátrání bylo u konce ale osud tomu chtěl jinak a opět zamíchal kartami jeho osudu. Když na něj pak Bert promluví, zvedne k němu své vyčerpaný oči a pokusí se o takový.. dalo by se to nazvat o pokus o úsměv.* Rád bych ale.. *Nedokončí větu a položí pravou dlaň na pult a když ji zvedne, odkryje tak peníze co pod ní měl a není jich moc.. bude rád když si bude moct zaplatit to jedno pivo.* Nejsem v situaci abych si mohl dovolit takový luxus.. bohužel. *Ironicky se nad tím musí pousmát.* Ale díky za starost. *Nebude mu za to nadávat ne? Může mít zlou náladu, být emočně na hranici kolapsu ale nehodlá si to vylejvat na někom jiném. Možná nebylo úplně chytré odhalit že finančně je na tom taky zle ale Samael.. není lhář a patří to mezi jednu z jeho zásad.. časem tu možná zjistí že pokud zde chce přežít, bude se muset změnit v hodně věcech ale to ještě neví co ho zde čeká.. sám neví co bude dál vlastně dělat.* Povíte mi o Desperosu něco? Když už jsem tu skončil ať aspoň vím na jakém místě nakonec shniju někde v hlíně. *Dá mu tak neúmyslně jasnou odpověď na to že Samael tu bude velice krátkou dobu když pokládá i takto banální otázku.* Prosím.. za informaci bohužel už nemám čím zaplatit tak na dluh? *Během svých cest se naučil že vše něco stojí a to i věci jako informace, které podle vážnosti mohou mít i opravdu vysokou cenu.*

*Bert sa na neho díval a niečo v jeho výraze mu pripomenulo Auriel keď tu prišla prvý krát a hľadala svojho ochrancu, možno za to mohlo to, že mali obaja rovnako svetlé vlasy, alebo za to mohol fakt, že boli v podobnom veku - no keď postavil pred chlapca krígeľ - nalial mu tam poldeci medoviny, no na jeho peniaze sa takmer nepozrel.*(Bert Jarvis)Nikto sme nemali jednoduché začiatky, keď sme sem prišli. *Uistil ho a pousmial sa.* (Bert Jarvis)Možno to nebude znieť ako ktovieaká útecha, no aspoň zatiaľ nekrvácaš, máš dve zdravé ruky, dve nohy .. tam by som začal. Práce je tu v Desperose dosť a nemusíš len kradnúť či vraždiť. Môžeš niekomu vypomáhať, robiť poslíčka.. nejaká tá minca sa ti ujde. *Pokúsil sa ho povzbudiť.* (Bert Jarvis)S v nie čom dobrý? Možno by si to tu mohol využiť, práca na poli asi nebude úplne pre teba podľa tvojich šiat usudzujem, že nie si práve roľník. Ak vieš čítať.. zájdi si na radnicu, možno by sa im tam niekto ako ty hodil. *Vládou Astoria síce opovrhoval a bol jeho hlavným odporcom, no to teraz vyťahovať nechcel.* (Bert Jarvis)Sú tu krčmári, čo si za informácie nechávajú platiť.. ja medzi nich však nepatrím. Veľká šestka mi vždy vymyslí pekný spôsob ako mi moje skutky oplatí. Takže, chlapče.. Čo by ťa o Desperose zaujímalo? *Opýtal sa ho a zatiaľ hľadal červené víno, ktoré chcel naliať do hlineného džbánu.*

*Bert Samaelovi vysvětlí trochu ty možnosti, které má a musí sám uznat že to nebude tak špatné. Na náladě mu to sice nepřidá, tu bude mít špatnou ještě dost dlouho než se přenese přes smrt další přátel a toho že než bude moct hledat Auriel.. bude muset najít způsob jak opustit Desperos.. protože taková základní myšlenka že by mohla být zde.. mu prozatím uniká.* Nevadí mi žádná práce.. abych řekl pravdu tak poslední tři roky jsou neviděl domov ani pohodlí postele.. cestoval jsem spolu se svou družinou napříč celým světem nebo aspoň kam jsem se dostal.. nakonec jsem o všechny přišel a skončil tady ale point toho celého je.. že pro přežití jsem musel dělat všelijaké práce abych si něco vydělal ale číst umím. *S tím by problém mít nemusel. Než bude rozmlouvat dál, napije se a řádně mu to zachutná ale přitom ho napadne něco co mu před okamžikem unikalo.. prohledal snad úplně vše a nikde o Auriel neměl žádné stopy ale co když skončila právě zde a nemohla se dostat pryč?* Tak co by mě zajímalo.. když někoho potřebuju najít.. někoho kdo ale neví kdo vlastně jsem.. kde začít? Nebo spíš jaké nejlepší místo kde by se dal i sehnat někdo kdo by mi někoho dokázal najít.. další věc. Jsou podstatné informace co bych o Desperosu měl vědět? Na co si dávat pozor, kde být obzvláště opatrný, jakým místům se vyhnout a tak podobně. *Zamyslí si pak nad dalšími věcmi.* Nakonec.. kde seženu nejlevnější místo k přespání.

*Usmial sa na neho a začal utierať Aurielin džbán - vypočul si jeho príbeh a prikyvoval keď mu ten chlapec povedal, že je zvyknutý na prácu všetkého druhu.*(Bert Jarvis)Práca šľachtí, to je dobré, že na ňu si zvyknutý. *Prikývol a trošku sa zamyslel.* (Bert Jarvis)Tri roky je skutočne dlhá doba a to stou tvojou družinou ma mrzí, museli to byť dobrí chlapi, že ťa takto nasledovali. *Dumal a keď bol džbán čistý hľadal víno čo mala Naiyirin najradšej. Chlapcove ďalšie slová ho však prinútili zastaviť sa uprostred pohybu. Pozrel sa na neho ponad rameno a trošku sa s úsmevom zamračil. Bert nebol hlúpy ... tak nejako si spojil, že tie tri roky na cestách s družinou asi len necválal v ústrety dobrodružstvám a, že s tým súvisí to hľadanie nejakej osoby.* (Bert Jarvis)Ak niekoho hľadáš.. môžeš skúsiť osloviť tunajšie cechy, len ... si musíš dať pozor. Jeden je nebezpečnejší ako druhý a nie sú v nich práve šľachetní ľudia.. iste si si všimol ako to na uliciach Desperosu vyzerá. *Zamrmlal Bert s vážnym výrazom. Špina, chudoba... zranení, starí - žobráci a zlodeji, vrahovia.. delikventi všetkých druhov. Agresori... skoro to pôsobilo, že Desperos z každého vydoluje to najhoršie.* (Bert Jarvis) Myslím, že ak ten čo ho hľadáš nie je nejaký zločinec a neukrýva sa.. najväčšiu šancu na jeho nájdenie bude mať garda. Tá je síce pod vládou Astoria.. nájdeš ich v okolí zbronice. no snažia sa pomáhať ľuďom v tiesni, ... aj keď nie moc úspešne. Toto mesto už dlho nemá silné vedenie a preto sa tu všetko rúca. Dochádzajú zásoby, každá zima je tu ťažšia a dobrých, čestných ľudí je tu čím ďalej tým menej. *Prehovoril popravde a zamračil sa pri predstave starostu Roberta.* (Bert Jarvis) Vieš, tu v Desperose nestačí keď na teba kráľ ukáže prstom. Tu si musí človek rešpekt zaslúžiť. Nehráme sa tu urodzený pôvod. *Trošku sa pousmial.* (Bert Jarvis) Nehráme sa tu na rasové postavenie. Ork, elf svetlý či temný, smrteľník, vlkolak upír.. všetci sme tu pod kupolou rovnako uväznení a každý tu bojuje o svoj kúsok šťastia svojim vlastným, zúfalým spôsobom.*Ako to povedal, začal do džbánu liať víno.* (Bert Jarvis) Ak by som mal citovať krčmára z konkurenčného hostinca tak ten ork vraví niečo na štýl: Proste ak máš gule, nie si úplný idiot a vieš sa o seba postarať, toto mesto ti môže prísť skoro útulné. Nikde inde v ríši nezažiješ takú slobodu a to aj napriek bariére. Pre padavky tu však nie je miesto. *Veľavýznamne sa na neho pozrel a potom sa pousmial.* (Bert Jarvis) Samozrejme, že sa tu nájdu skupinky čo na seba ukazujú prstom a keď na seba narazia, tečie krv. Smrteľníci sú len chodiace čaše pre upírov, vlkodlaci lovia upírov, upíri broja proti svetlým elfom - svetlí elfovia rešpektujú a milujú vlastne len samých seba a tak ďalej a tak ďalej. Stále si však myslím, že ak preukážeš dostatočnú silu, odhodlanie a výdrž - dokážeš prežiť nech patríš ku akejkoľvek rasovej skupine. Veľavážený Robert Astoria má plné ruky práce a veľmi sa mu nedarí udržať mesto pod kontrolou. Sú časti, kde nieje bezpečné prejsť ani v plnej zbroji za bieleho dňa a on s tým jednoducho nemá čo robiť. Mesto mu v skutočnosti nepatrí, nikdy nepatrilo a ani patriť nebude. Ach... a tie nebezpečenstvá, no najhoršie je to asi so štyrmi svorkami vlkolakov, neodporúčam ti vychádzať za splnu na prechádzky smerom k zrúcaninám, čo sa týka upírov, niektorí sú tu sami za seba ale väčšina patrí k jednému rodu Haemis. Rád by som ti poradil miesta ktorým sa vyhnúť aby si na nich nenatrafili, no také tu asi ani nie sú. Možno kostol.. ale ten má zase vlastné nebezpečenstvá. Čo sa týka našich sličných priateľov. Myslím, že sa tu v Desperose ich vzťahy od vonkajšieho sveta veľmi nerozlišujú. Svetlí chcú vládnuť a byť uznávaní a temní im to nechcú dať. Temní sa zhlukovali na mýtine a kuli pykle proti svetlým - tí zas robili to isté o kus ďalej v tábore sličného ľudu v Bukovom háji. Nie som si istí ale tuším svetlým velila nejaká lady Aneirin.. *Zamyslel sa a džbán s vínom bol už plný.* (Bert Jarvis)Prosím ospravedlň ma.. budem pokračovať za moment, hneď som späť. *Ako to povedal odišiel dverami aj s džbánom vína za Auriel. Ten chlapec to zatiaľ môže skúsiť všetko spracovať.*

*Hltá každé jednoho slovo, které z úst Berta vyjde.. pro někoho to zní jako obyčejná slova ale pro Maela znamenají daleko víc.. mají pro něj velkou cenu, protože to jsou hodnotné informace, které zužitkuje.* Cechy.. těm se asi vyhnu.. nechci riskovat že tu osobu najdou a pak ji ublíží.. to bych si neodpustil. *Už takové Cechy mohl potkat.. nebo potkat, spíš s nimi měl už čest ale šlo o cechy na úplně jiných místech se kterými měl tu čest během tříletého hledání Auriel a kdyby měl být upřímný, vždycky to dopadlo na ostří nože.* Vím jak cechy fungují.. nebojte se.. nechci se zahazovat s lidmi bez špetky cti a ještě s někým tak.. nebezpečným. *Nevěří že mu Cechy v hledání Auriel mohou pomoct, určitě ne způsobem jakým by si to sám přál a kdyby ji tím ještě ohrozil nebo dokonce zabil.. to by nezvládl. Fakt že na tomto místě není důležité zda je dotyčný šlechtic či není ale Maelovy nejde moc do hlavy a je na něm vidět že pro to nemá pochopení a už mu to šrotuje v hlavě jak se to snaží zpracovat.* „Tak proto zde vládne takový chaos.. šlechta je od toho aby lid vedla.. pokud zde šlechta nic neznamená tak to musí znamenat že tu chybí řád a disciplína.“ *Pak se na to podívá ale z jiného úhlu pohledu.* „Když se na to podívám zase jinak.. lepší takový chaos než zkažená a zkorumpovaná šlechta.“ *Postupně všechny tyhle informace zpracovává ale to o tom co řekl o šlechtě tak to mu trvalo k zpracování asi nejdelší dobu. Pak mu nejde na mysl to s orky, od otce má že orkové je hromada špinavých, barbarů, které je potřeba vsadit do okovů jako otroky.. že k ničemu jinému dobří nejsou.. pouze jako zboží a otroci. Mael vůči nim má sice nějaké předsudky ale není to zase extrémista jako jeho otec.* Ti vlkodlaci a upíři.. zní jako velké nebezpečí, nebylo by lepší je vyhubit? *Samozřejmě to poví trochu potichu, nechce to tu vyřvávat aby ho ještě zástupce z některé zmíněné rasy zaslechl.. to by mu chybělo aby tu na něj zaútočil vlkodlak nebo upír za to co před chvilkou řekl. Když pak Bert odejde, Samael jen souhlasně přikývne a napije se, pak vytáhne fotku.. nebo spíše kousek papíru na kterém je portrét Auriel toho jak vypadalo 3 roky zpátky.. je to práce Samaela.* Kde ti je konec.. Auriel. *Papír nechá ležet na stole, aby se mohl napít a chvilku ten obrázek jen sleduje a.. přemýšlí. Samael už s čistou hlavou zvažuje jaké budou jeho další kroky v jejím hledání.* „Nikde na světě jsem ji nenašel.. ani žádné stopy.. co když je celou dobu tady?“ *Čistou hlavu má hlavně díky Bertovi, dal mu několik odpovědí a ty Samaelovi dost pomohly.*

*Pousmial sa na chlapca keď mu potvrdil, že s nečestnými ľuďmi nemá v úmysle sa zahadzovať.* (Bert Jarvis)To odporúčam. *Pritakal.* (Bert Jarvis)Jeden nikdy nevie kedy sa rozhodnú, že chcú viac peňazí a budú ťa vydierať. *Zašomral skoro ako keby s tým mal vlastnú, nepríjemnú skúsenosť. Potom sa na moment zamyslel nad tým čo mu ten bielovlasý mladý muž hovoril a dumal čo asi musel už za tie tri roky na cestách zažiť. Nemal meč, luk ani kušu - nevyzeral na žoldáka a teda usúdil, že dôvody pre ktoré hľadá toho človeka budú osobné. Keď povedal to, s tým či by nebolo lepšie upírov a vlkolakov zabiť - úsmev Bertovi z pier zmizol a trošku sa zamračil.* (Bert Jarvis)V každej skupine, rase či rodine sa nájdu problémoví jedinci. Ak by sme mali zabiť všetky rasy na základe ich nebezpečnosti.. na svete by zostali žiť len zvieratá a .. možno satyrovia. *Hlesol a potom sa pobral dozadu do kuchyne za Auriel. Tá sa akurát zvonivo zasmiala na niečom čo povedal kuchár a Bert si všimol, že pred ňou leží už prázdny hrnček čaju.* (Bert Jarvis)Prepáč mi to zdržanie.. na bar sa mi posadil trochu stratený chlapec, ktorý niekoho hľadá. *Ako to povedal - veľavýznamne sa na Auriel usmial a tá jeho narážku hneď pochopila. Ich prvé stretnutie s Bertom bolo keď hľadala Castiela. Úsmev Auriel Bertovi opätovala, no pohľad mala trošku smutný. Predsa len - Castiela síce napokon nenašla, len sa dozvedela, že je mŕtvy.*  Nuž, snáď bude mať väčšie šťastie než som mala ja. *Prehovorila so smutným úsmevom a postavila sa zo stoličky.* (Bert Jarvis)Prepáč, nemyslel som to zle. Len mi ťa pripomenul. *Vysvetlil jej Bert a cítil sa trochu ako idiot. Auriel mal rád a nechcel ju vidieť smutnú, mal voči nej ochranárske pudy - možno preto, že mu pripomínala jeho mladšiu sestru, ktorú nevidel odkedy uviazol v Desperose.* Som v poriadku! Nič si z toho nerob a pošli mu kúsok toho jablkového koláča. *Prehovorila Auriel veselším hlasom a s úsmevom si od neho vzala džbán vína.* (Bert Jarvis)Ako rozkážete, paní moja. *Pousmial sa a kuchár mu zatiaľ kúsok z toho koláča odkrojil. Auriel ešte obom zamávala vo dverách, nasadila si kapucňu a odišla zadným vchodom domov. Bert si ešte povzdychol a potom sa aj s tanierikom na ktorom bol koláč vracal na bar.*  (Bert Jarvis)Dnes máš šťastný deň - *Začal veselým hlasom Bert a v tom si všimol kresby/portrétu, ktorý ležal pred chlapcom na stole. Jeho výraz na moment zračil prekvapenie, no rýchlo sa spamätal a na mladíka sa díval podozrievavejšie než doteraz. Musel však zachovať pokoj, neprezradiť sa a pokúsiť sa zistiť prečo má tento cudzinec u seba portrét Auriel.* (Bert Jarvis)Mám tu pre teba kúsok jablčného koláča. Na účet podniku. *Dodal a trošku napäto ho položil pred bielovlasého chlapca.* (Bert Jarvis)Ja som Bert Jarvis, teší ma. *Uklonil sa mierne hlavou a potom ukázal na portrét pred ním.* (Bert Jarvis)To je tá osoba čo hľadáš? *Opýtal sa nenápadne s falošne priateľským úsmevom. Po jeho odpovedi priam dychtil.*

Přesně tak.. mám na to stejný názor. *Bert pak odejde, přesně jak bylo zmíněné v minulém odpise Auriel a Samael tak zůstane u baru nějakou dobu sám. Pokud jde o to že vypadá jako žoldák, může za to být jen rád i když ještě než ztratil veškerou svou výbavu, tak by takový dojem mohl budit. Odpověď Berta samozřejmě nějak přijímá i když je trochu názoru že upírství či lykantropie.. se nemá považovat za rasu ale za nemoc.. kterou nelze bohužel vyléčit. Ne že by upíry a vlkodlaky nesnášel, lituje je.. že už nemohou žít život jako dřív. Slyšel tolik příběhů o lidech, přeměněných proti své vůli na upíra či vlkodlaka a většinou to neskončí hezky. Tak tam sedí ale když se Bert vrátí.. rychle sáhne po tom obrázku a zase jej stáhne zpátky. Neprovádí to tak že by to bylo něco co nesmí za žádnou cenu vidět ale je to jediná osobní věc co tu má a potřebuje to.* Šťastný den povídáš? *Zvedne zrak k Bertovi, zatímco stále jednou rukou uklízí ten obrázek. Nestihl ani zaznamenat Bertův překvapený výraz, když uviděl ten obrázek, který je kreslený Samaelem.. není to nějaké mistrovské dílo jako nějaký obraz ale i tak.. to vypadá dost věrohodně. Kdyby tak tušil co se Bertovi začalo honit hlavou v moment kdy uviděl kdo na tom obrázku byl. Sice to je podoba z doby před třemi lety ale stále je tam znatelná podoba.. kterou si člověk jen tak nezamění, obzvláště u Auriel. Bert pak dalšími slovy vysvětlí proč má mít Samael ten šťastný den, dostává na účet podniku jablečný koláč a to mu ihned vykouzlí úsměv na tváři.* No chlape! Když jsem sem vešel.. byl jsem naprosto beznadějný ale teď už mám několik nápadů co dělat dál a jak efektivně začít hledat.. teď tohle.. nevím jak ale jednou ti to nějak splatím. *Rovnou se pustí do jídla a Bert se pak zmíní o obrázku Auriel.. sice ho stáhl mezi své věci ale i když tam na stole už není, tak oba moc dobře ví o čem je řeč a tak Samael během jídla zvážní.* Ano.. Auriel Ar-Feiniel. *Odpoví a dá si pár dalších soust, vytvoříme trochu dramatickou atmosféru.* Hledám ji celé tři roky bez přestávky.. původně to byla dobře vyzbrojená devítičlenná družina a nakonec.. už je to jen jeden člověk. *Samael si není úplně jistý zda může Bertovi zase věřit natolik aby mu odpověděl úplně přesně jak to bylo, nezná ho a i když mu pomohl, ještě neví nakolik mu může věřit. Nicméně jak si tuhle odpověď Bert vyloží? Bude se snažit zkusit nějak nenápadně získat další informace nebo detaily? To se teprve uvidí ale od momentu kdy se Bert začal vyptávat na ten obrázek tak Samael je najednou o dost opatrnější.*

(Bert Jarvis)Som rád, že som mohol pomôcť. Ľudí čo tu tvoj aktuálny stav v Desperose nezneužijú je tu však málo. Myslím, že by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky. *Prehovoril pravdivým hlasom a potom už len pozorne sledoval chlapcove reakcie a jeho slová. A keďže sa mu sám od seba nepredstavil ako dúfal, že spraví, musel na to ísť Bert trochu inak. Rafinovanejšie.* Hm.. a ty si jej brat? Mladý lord Ar-Feiniel? Sľúbil si rodičom, že ju privedieš domov? *Pousmial sa a dúfal, že mu prezradí aspoň svoje meno. Potom by ho mohol povedať Auriel a zistiť či ho pozná a či pre ňu nie je alebo nie je nebezpečný. Rozhodne mu zatiaľ nehodlal prezradiť, že o Auriel niečo vie.* (Bert Jarvis) Auriel Ar-Feiniel hm? Pekné meno a pekná dievčina.. tri roky čakania a 8 stratených členov družiny - to však už pekne neznie. *Podotkol zamysleným hlasom a tváril sa vážne. Hoci, klamal by keby tvrdil, že sa zároveň v duchu trochu nebavil na tej irónii a neskutočnej náhode, že ten chlapec ani netuší ako blízko ku Auriel bol.. že si práve pochutnáva na koláči, ktorý upiekla vlastnými rukami.* "(Bert Jarvis)Bohovia majú niekedy zvrátený zmysel pre humor." *Pomyslel si a uvažoval ako nenápadne zistiť prečo po nej tak urputne pátral celé tri roky. Auriel Bertovi nespomínala súrodencov, no ani mu nehovorila o tom, že by pred niekým utekala či sa skrývala.. teraz ľutoval, že už odišla - potreboval sa jej na niekoľko vecí opýtať.*

*Rafinovaný.. inteligentní.. to Samael být umí ale přitom nerad lže.. ten zalže jen když musí a je to vážně nutné. Proto Bertovi, prozatím, nezalhal ani jednou jedinkrát.* Bratr? Není to tak jednoduché.. Auriel byla moje snoubenka. Mimochodem.. omlouvám se za mou nevychovanost ale něco tak dobrého jsem nejedl roky.. už si nepamatuju jak chutná cokoliv co není starej chleba. Jsem Samael Larson. *Trochu se mu pokloní kývnutím hlavy, je mu tak trapně za tu nevychovanost.. takto vychovaný nebyl a i když by nad tím většina lidí mávla rukou pro Samaela to je důležité.* Ah Auriel nebyla moje snoubenka.. měla se jí stát ale nikdy nedorazila do našeho rodinného sídla kvůli oficiálnímu stvrzení a já.. hledám a ji a snažím se zjistit co se jí stalo. I kdyby ji to tehdy stálo život, její rodinu by aspoň utěšilo to že zjistí jaký byl její osud ale teď jsem zaseklej tady a mám smůlu.. *Samozřejmě je v tom i něco víc, jen idiot by uvěřil že tohle podstoupil kvůli holce co nikdy neviděl navíc když je to někdo kdo by se mohl bez problémů zasnoubit znovu, Samael tam má další osobní důvody ale o tom ví jen on sám.. jeho další motivaci.* Co že se tak zají.. *Je to jen dedukce ale odpověď na ní získá jen jedním způsobem a tak přestane jíst.. úplně se odmlčí a dívá se před sebe.. jen tak do prázdna.* Chápu.. ty ji znáš že? *Přitom se otočí po vyslovení těch slov přímo na Berta.. jako kdyby tu teď seděl někdo úplně jinej.. jako kdyby ten kluk co nic neví zmizel a byl tam muž, plně odhodlaný tu odpověď získat za využití jakýchkoliv prostředků.. Samael by pro Berta určitě nebyl hrozbou ale to není to důležité.. to odhodlání.. to je to hlavní. Samozřejmě neví jistě zda ji Bert zná ale proto ho obvinil z toho že ji zná a to tak odhodlaně.. doufá že i kdyby Bert zapíral tak sebemenší mimika prozradí pravdu.*

*Po jeho slovách na neho vytreštil oči - proste nedokázal zachovať pokojnú tvár.* (Bert Jarvis)Snúbenica? *Keď mu došlo, že sa nechal uniesť tým prekvapením - trošku sa uchechtol.* (Bert Jarvis)Prepáč - len mi to trochu nevychádza.. hovoril som si koľko vám asi bolo rokov keď ju tri roky hľadáš a ... nevyzeráš staro - a ani ona, ehm teda na tej kresbe. Ale neuvedomil som si, že to takto chodí .. u vás tam hore. Dohodnuté sobáše detí... to je celkom rutina pre posilnenie rodov a tak. *Pokúsil sa to zahovoriť aby Samael nenabral podozrenie, že o nej niečo vie. Bert vzal do ruky náhodný čistý krígeľ a utieral ho do utierky aby na ňom nebolo až tak badať nervozitu, trochu mu bolo zo seba niekde vzadu v jeho mysli smiešne, že ho dokáže rozhodiť takýto rozhovor keď tu bežne zažíva a rieši oveľa horšie veci než trable nejakej mladej lady a jej nápadníkov. Auriel však bola ako jeho mladšia sestra a nerád by ju dostal do problémov.. netušil ako bude reagovať na správu, že sa do mesta dostal jej bývalý, takmer snúbenec, ktorý ju hľadá odkedy tu zostala uväznená. Bert sa pokúšal skryť to na čo myslí, no nebol nikdy učený ako sa pretvarovať a skrývať emócie - naopak. Bol od prírody priamy muž ... tak bol vychovávaný.. nebol zvyknutý na pretvárku, ktorá sa u vyššej vrstvy doslova vyučovala. Šľachtici, mešťania, lordi - učili ich ako skrývať emócie a zároveň prehliadnuť to keď sa o to niekto neúspešne pokúša.. no aj tak bolo až zarážajúce ako rýchlo ho tento mladý chlapec prekukol. Bert si len povzdychol a rezignovane sa pousmial - položil krígeľ a oprel sa oboma rukami o drevený bar - čím sa nad sediacim Samaelom trošku vyvyšoval.* (Bert Jarvis)Som si istý, že poznám inú Auriel. *Prehovoril vážnym hlasom a veľavýznamne sa na bielovlasého chlapca pozrel. Samozrejme nemyslel tým, že by poznal inú osobu - narážal skôr na to, že dievča, ktoré s ním bolo zasnúbené je dávno stratené a ak bol Samael inteligentný .. mal by mu význam jeho slov dôjsť. Auriel tu dospela v ženu, ktorá už veľmi nezapadá do urodzenej vrstvy. Spomenul si na prvý deň - na to keď sa s ňou prvý krát stretol a s úsmevom ukázal na papier, respektíve na miesto kde Samael odložil jej portrét.* (Bert Jarvis)Možno má rovnaké meno, krv aj tvár.. no rozhodne to nie je krehká šľachtičná, ktorá ti bola sľúbená jej rodinou. *Len čo to povedal - pošúchal si bradu a zatváril sa ako keby si spomenul na niečo hrozne vtipné a že aj bolo.* (Bert Jarvis)Desperos z niektorých ľudí vytiahne to najhoršie .. no a my ostatní zase .. bojujeme a prekonávame sa, každý deň. A to sa stalo aj jej. *Ako to povedal opäť sa oprel o bar.* (Bert Jarvis)Keď sem prišla prvý krát - do tohto hostinca .. tiež niekoho hľadala. Jeden z mojich podnapitých zákazníkov ju neodhadol správne. Myslel si, že je ľahká korisť a prepočítal sa. Udrel ju po zadku a ona mu tresla hlavu o stôl tak, že mám na ňom do dnes ryhu od jeho zubov. *Ako to povedal prstom ukázal na stôl v strede miestnosti neďaleko vchodových dverí.* (Bert Jarvis)Všetko čím si tu prešla ju .. zmenilo. Tak len aby si nebol prekvapený, keď sa s ňou stretneš, mylord. Myslím, že už dávno nie je tou osobou, ktorú hľadáš. *Prehovoril múdrym - takmer otcovským tónom a potom mu pohľad priateľsky zmäkkol.* (Bert Jarvis)Je mi to ľúto, že ti to musím povedať.. vzhľadom na to o čo všetko si prišiel počas toho ako dlho si ju hľadal. *Bol len úprimný, nesnažil sa ho zosmiešňovať ani urážať.*

*Už to překvapení Samaela přesvědčí že Bert Auriel bude znát, nepřijde mu pravděpodobné že se bude tvářit takto překvapeně pokud se bude mluvit o někom koho vůbec nezná. Sice se to Bert snaží zakecat ale Samael už má vyšší a vyšší podezření že to je tak jak si myslí, že Bert ví o kom ví je řeč. Nemusí Auriel nutně znát ale mohl by mít minimálně nějaké informace a Samael se té malé naděje že to tak vážně je pustit nehodlá.* „Něco skrýváš a já zjistím co.“ *Jak by potřeboval mít více možností se s takovou situací vypořádat lépe, moci si toho více dovolit ale nemůže a proto na to musí chytře.. přesně jak jej to naučila matka. Nakonec mu Bert pak odpoví na obvinění že ji zná a odpověď dostane, takovou, která jej nezaskočí.* Myslíš si že mě taková věc během toho co jsem ji hledat nenapadla? Je mi zcela jasné že to je jiná.. že to není dívka co jela na naše panství potvrdit zásnuby ale obětoval jsem toho tolik že nemohu přestat.. nikdo neříká že jsem si ji přišel vzít. bude mi bohatě stačit když ji uvidím živou, zdravou, uslyším její hlas a budu vědět že je v bezpečí a nic ji nehrozí. *Není tak sobeckej aby za ní přišel a ihned ji prohlásil za svou snoubenku, jako někde ho něco nutí prostě pokračovat i když nemusel.. nikdy ji nepotkal, nezná ji a přesto pro ní udělal tohle všechno.. i když ho o nic takového nežádala.* Abych řekl pravdu.. nevím jaká byla dřív.. nikdy jsem ji osobně nepotkal ale z nějakého důvodu jsem toho obětoval tolik že se teď nemohu otočit a skončit. Pro mě je úleva už jen to že vím.. že je naživu. Až ji uvidím.. zjistím že je v pořádku.. tak mě už nikdy nemusí uvidět.. moje pátrání tím skončí. *Ani přes vše co Bert řekl Samael neváhá, ani na krátký okamžik a i přesto vše se jeho cíl nemění. Pak se nad tím pousměje.* Jediné co mě na tom štve je to.. že jsem zkejsnul na tomto místě.. že už se nevrátím domů ale.. člověk se dokáže adaptovat na cokoliv.. takže Berte. Dokážeš mi říct kde bych Auriel našel? Nebo bys mi s ní mohl dokonce zařídit setkání?

*Bert sa díval na Samaela a tváril sa dosť nečitateľne, pokúšal sa totiž z toho mála čo o ňom vedel - z toho ich krátkeho rozhovoru vydedukovať čo je to za človeka. Rozhodne bol odhodlaný, hľadať niekoho tri roky, stratiť toľký čas ... plus celú družinu ku tomu - to chcelo kurevské odhodlanie. No čo jeho motivácie? Bol Samael len urodzený mladý muž, ktorý sa nezmieril s tým, že nedostal čo mu bolo sľúbené? Bol len tvrdohlavý a urputný? Vytvoril si v hlave nejakú jej zidealizovanú predstavu za ktorou sa hnal? Či si chcel len niečo dokázať tým, keď sa mu ju podarí nájsť? Alebo len potreboval zistiť čo sa stalo aby si to mohol v sebe uzavrieť a posunúť sa ďalej? Nejako Bert nechcel veriť tomu, že by ju chcel len vidieť a presvedčiť sa, že je živá a zdravá.. no zatiaľ nespravil ten mladík nič čím by si zaslúžil Bertovu nedôveru. Naopak - bol až bláznivo priamy .. skoro ako Bert sám.* (Bert Jarvis)Budem ti veriť, chlapče.. neprídeš mi ako niekto kto by mohol byť pre ňu hrozba. *Pousmial sa.* (Bert Jarvis) Sme uzavretí pod kupolou, nemá sa tu kam schovať ani kam ujsť - je nepravdepodobné, že by si na ňu nenatrafil za ten čas čo tu budete spoločne zavretí. *Zvážnel.* (Bert Jarvis)Nemôžem ti prezradiť kde žije, no môžem jej o tebe povedať a ... ak bude súhlasiť so stretnutím, môžem vám ho dohodnúť. *Prišlo mu to ako adekvátny komrpomis.* (Bert Jarvis)Čo ty na to? Súhlasíš? *Opýtal sa ho a zvedavo zdvihol obočie.*

*Určitě pro Auriel není hrozba, nebere ta slova nějak špatně ale dalo by se to tak pochopit.. což by byla i pravda, protože i kdyby ji Samael chtěl ublížit, tak z toho co mu Bert říkal.. by to skončilo tak že by si rozšířil sbírku obtisků zubů na barovém pultu. Bert pak přijde s nápadem jak to provést a Samael.. přemýšlí nad tím co Bert řekl. Nechce mu na to bezmyšlenkovitě kývnout ale místo toho si to skutečně promyslet.* „Má pravdu.. odsud se už nikdy nedostanu.. nikdy.. uvízl jsem tu a nakonec tu zemřu. By mě zajímalo zda bych ji tehdy začal hledat, kdybych věděl kde to skončí.. je možná dobře že jsem to nevěděl.. stejně toho nelituji. Každopádně.. potkám ji jednou tak jako tak ale asi bude lepší pokud to bude předem domluvené setkání mezi Auriel a mnou, skrze prostředníka.. Berta. Bude to pro ní méně.. nepříjemná situace.. v případě že bude souhlasit.“ *Přemýšlel nad tím docela dlouho a stihl mezitím sníst ten skvostný jablečný koláč a dopít i nápoj co tam od Berta měl, za který narozdíl od koláče zaplatil.* Souhlasím.. jen budu doufat že.. bude souhlasit. *Pak Samaela ale něco napadne a tak začne hrabat mezi věcmi a vytáhne nějakou krabičku.. je to maličká, vypadá to že by se do ní vešel jen nějaký šperk jako prsten či náhrdelník ale bez otevření si to určitě říct nedá.. dokonce ani Samael to nikdy neotevřel a tak neví co by mohlo otevřít.* Tohle mi dala její matka.. pokud by odmítla to setkání tak ji to dej.. pokud bude souhlasit, neříkej ji o tom.. rád bych ji to předal osobně.. jen chci mít pojistku že se to k ní dostane pokud odmítne. *Je dost pravděpodobné že to bude něco osobního, případně nějaký rodový šperk ale může to být cokoliv jiného.. Samael tak dobře matku Auriel nezná aby dokázal s jistotou říct co by tam mohlo být ale je fakt že se mohl podívat, nikdo by to nezjistil ale něco mu říkalo že by to nebylo správné.*

*Kým Samael premýšľal - ku baru prišli dvaja muži a objednali si pivo s medovinou. Bert sa teda venoval objednávke a Mael mal zatiaľ dostatok času premyslieť Bertov návrh. Tak trochu mu bolo toho chlapca ľúto. Len slepý by si nevšimol, že sa za Auriel muži otáčajú a .. záujem o ňu neprejavovali len smrteľníci. V spomienkach sa vrátil ku tomu protivnému elfovi ktorý takmer vyvolal bitku s hordou barbarov len aby sa pred Auriel ukázal v lepšom svetle. Bert odniesol na stôl objednávku, zkasíroval za ňu mince a keď sa vrátil ku baru - Samael sa na neho pozrel a súhlasil s tou ponukou. Bert sa pousmial a prikývol.* (Bert Jarvis)V poriadku, v tom prípade máš moje slovo, že keď sa tu Auriel objaví, odovzdám jej od teba pozdrav aj návrh na stretnutie. *Zhrnul to, no v tom Samael vybral akúsi malú krabičku. Bert si utrel ruky do handry predtým než sa jej dotkol, vydal zamyslený zvuk a trochu sa na ňu zamračil.* (Bert Jarvis)Budem to opatrovať ako oko v hlave.*Hlesol a strčil si to na to najbezpečnejšie miesto v celej krčme - do vrecka svojich plátenných nohavíc.* (Bert Jarvis)Ak Auri bude súhlasiť so stretnutím tak ti to vrátim. *Prehovoril a vzal si od Samaela tanier na ktorom mu doniesol koláč od Auri.* (Bert Jarvis)Vieš, bohovia s tebou hrajú trochu zákernú hru.* Zašomral a hodlal mladíka odmeniť za jeho úprimnosť a čestnosť tým, že mu povie ako blízko bol ku svojej vytúženej femme fatale.* (Bert Jarvis)Ten koláč piekla Auriel.. No skôr kým sa splašíš - odišla predtým než som s ním za tebou prišiel. *Vysvetlil mu a poškrabal sa vzadu na temene.* (Bert Jarvis)Hneď som späť. *Ako to povedal - voľnou rukou pobúchal po bare, rozhliadol sa či majú všetci všetko a potom zaniesol do kuchyne špinavý tanier. Kým sa opäť vrátil na bar premýšľal nad iróniou osudu, ktorý Mokoš splietala Auriel a Samaelovi.*[/b]

*Bert dal Samaelovi své slovo a nemá důvod o něm pochybovat ale tak přemýšlí jak přesně se domluví, co když se Bert s Auriel domluví na nějakém dni a čase ale Samael bude zrovna někde jinde a Berta během té doby neuvidí a on mu nebude moct oznámit kdy se to setkání má konat. Nicméně i s touto obavou Bertovi předá tu krabičku, protože tenhle detail vyřeší později.. věří že Bert to má nějak promyšlené a pokud ne.. na něco už přijde.* Co tím myslíš? *Nechápe co Bert myslí tím, že si bohové se Samaelem hrají ale velice rychle se mu dostane vysvětlení. Takovým.. velmi upřímným způsobem se usměje, jako kdyby mu Bert řekl něco z čeho Samaelovi udělal obrovskou radost a taky že udělal. Ani tak ne to že ji byl tak blízko ale minul se s ní, to je spíš k naštvání ale to že ten koláč.. pekla právě Auriel a tak si jen prsty přejede po rtech s tím samým úsměvem, než ruce položí zpět na barový pult. Bert pak na nějakou dobu zmizí než se opět vrátí.* No.. asi bych se mohl jít porozhlédnout po tomto městě.. uvidíme kam mě nohy zanesou a co dalšího pro mě bohové mají přichystané.. ideálně si najít nějakou práci a vydělat si na nějaký nocleh. Měl bych jen dotaz.. poslední. Dokážeš mě kontaktovat.. případně najít.. pokud někdy v následujících dnech potkáš Auriel a domluvíš s ní to setkání. *Samael dokonce už stojí na nohou a nesedí, na baru nechá své veškeré peníze aby mu zaplatil za to pivo co má už dopité (nebo co že mu to dal k pití). Nikam ale zatím nechodí a pouze stojí na místě.*

*Nad jeho otázkou sa nemusel dlho zamýšľať.* (Bert Jarvis)Myslím, že bude pre nás oboch najednoduchšie keď sem za mnou prídeš. Poviem Auriel, že sem chodíš vždy na konci týždňa... a teda ak bude chcieť stretnete sa tu v ten deň čo budeš mať prísť.*Prišlo mu to logické - predsa vlastnil krčmu, nemal kedy behať po Desperose a zháňať ho po čertoch-diabloch. Keď za ním príde Samael vždy v ten istý deň v týždni - raz tu na neho bude čakať buď Auriel alebo správa, že sa s Auriel uvidí/neuvidí.* (Bert Jarvis) Tak čo ty na to chlapče? Môže byť? *Opýtal sa ho a prehodil si cez plece utierku.*

Dobře.. to zní jako plán.. přijít sem na konci týdne.. klidně sem budu chodit na konci každého týdne klidně i další tři roky pokud to bude nutné. *Udělá pár kroků od baru ale pak se zarazí a ještě se otočí na Berta.* Děkuju za všechno, až k tomu budu mít prostředky a příležitost.. odvděčím se ti a vrátím ti to vše i s úroky. *Pak Samael odejde a nezbývá mu nic jiného než objevovat krásu života v Desperu. Dokonce dokáže párkrát najít nějakou práci u které si něco vydělá ale stane se mu třeba i něco takového že dostane taky pěkně po tlamě.. ono procházet se zde ve věcech, které celkem prozrazují nebo aspoň napovídají k jeho původu nebyl zase tak dobrý nápad ale tak nakonec si sežene něco obyčejnější.. nenápadnějšího. Z toho mála co si vydělal si mohl pořídit nějaké starší hadry.. něco místy trochu otrhanější ale zase.. není díky tomu těžké zapadnout mezi různou verbež na kterou tu mohl narazit. Čím více času tu tak tráví, tím rychleji si zvyká ale nejvíc se toho naučí z nepříjemných situací kdy ho tohle město prakticky kopne přímo do tváře. Drží se ale myšlenky že pokaždé když padne.. nesmí to vzdát a musí se zvednout, nic víc ale z toho co vždy ušetří za různé práce, které nedělá s radostí (podřadné úkony) tak vždy ke konci týdne se snaží vypadat aspoň tak aby neodpuzoval a vypadal trochu.. jako lidská bytost a tak vždy koncem každého týdne dorazí do hostince.. kolikrát tam bude nakonec muset přijít.. to záleží na Auriel a jejím rozhodnutí. I kdyby měl přijít a zjistit že ji neuvidí.. asi by to mohlo stačit.. věděl by že jeho zpráva se k ní dostala.*

*Bert sa na Samaela chápavo pousmial.* (Bert Jarvis) Len ešte jedna rada chlapče, radšej nikomu nehovor, že si ... alebo že si bol jej snúbenec. Má tu dosť nápadníkov a jeden nikdy nevie či niektorý z nich nebude nebezpečný. Mohli by ju vďaka tebe vydierať. *Napadlo ho ešte a potom už nechal toho chlapca odísť. Lákalo ho nazrieť do krabičky, ktorú mu dal Samael do úschovy, no ovládol túto svoju trošku detinskú túžbu a ďalej sa venoval svojim povinnostiam hostinského zatiaľ čo v pozadí hrala tichá clivá melódia, ktorú jeden nenápadný mladík hral na svojej lutne. Tento mladík bol nenápadný, teda aspoň kým mal nasadenú kapucňu. Jeho ohnivo-ryšavé vlasy pútali príliš veľa pozornosti a napriek tomu, že Kvothe miloval hudbu - pozornosť už tak neobľuboval. Vždy keď vystupoval po hostincoch - sedel v kúte, v tieni a počas svojej hry pozoroval okolie. Mal neskutočný talent, na hudobných nástrojoch hral odkedy sa dostal do sirotinca ku Jasmine.. tam odhalil tento svoj talent, tam prišiel na to, že má perfektný sluch. Skoro ako keby sa jeho telo snažilo vykompenzovať to, že je nemý. To, že je nemý mu však nezabraňovalo rozumieť ľuďom - naopak, dokázal perfektne odčítať z pier ľudí a často sa tak v hostincoch podozvedal kadejaké pikošky, ktoré potom referoval svojej sestre. A inak tomu nebolo ani dnes - keď sa vrátil domov za svojou sestrou, pomocou ich vlastnej, tajnej posunkovej reči jej porozprával najnovšie správy.* (Denna)Zaujímavé, takže snúbenec? To dievča teda vie rozvíriť vodu, to bude pár chlapcov pekne nešťastných. *Zasmiala sa škodoradostne. Denna bola ešte dokonalejší pozorovateľ než jej nemý brat. Dalo by sa povedať, že vedela o všetkom čo sa v tomto meste šustlo. Nie len vďaka Jasmine ale aj vďaka jej vlastným špehom a schopnostiam, ktoré jej umožňovali byť takmer neviditeľná.* (Denna)Čo si ešte počul, povedz mi všetko. *Otočila sa na brata ponad rameno a zaklapla knihu, ktorú práve čítala.*



/flashback/
*Denna dnes vyzerala ako tmavovlasá brunetka s fialovými očami, nemala svoje typické elfské uši - vyzerala ako človek. Sedela na balkóne jej pomerne pekného domčeku - teda aspoň čo sa Desperosu týkalo a pozorovala pod sebou hmýriace sa davy s ľahkým opovrhnutím. Pristúpil ku nej jej brat a gestami ruky sa jej opýtal na čo myslí.* (Denna)Mám ísť na stretnutie, za vodcom cechu Gundahar. *Vysvetlila mu a keď zbadala jeho zmätený a trochu vydesený pohľad - pousmiala sa. Opäť urobil niekoľko rychlých gest a Denna prikývla.* (Denna)Jednoznačne, no neviem čo to bude pre nás obnášať. *Kvothe naprázdno preglgol, napravil si na chrbte lutnu a opäť náhlivo gestikuloval.* (Denna)Nie braček, nepôjdeš so mnou.. zvládnem to sama. Ty musíš ísť tam kam som ti kázala. Ak túto zákazku prijmeme.. budem potrebovať všetok tvoj um. *Požiadala ho a hoci neochotne - jej brat nakoniec spravil to čo mu prikázala, koniec koncov tak ako vždy. Denna počkala do súmraku a potom sa obliekla do plášťa s kapucňou, ktorý zahaľoval jej peknú tvár. Na miesto kde sa s ňou chcel Thorn stretnúť kráčala už napokon pod rúškou noci, presne tak si to vodca Gundaharu želal. Keď tam napokon prišla - vysoký, dobre stavaný barbar tam na ňu už čakal. Keď ju uvidel - usmial sa, a kývol jej hlavou na pozdrav.* (Thorn) Už som sa bál, že neprídeš, čo ťa zdržalo? *Opýtal sa jej svojim dunivým hlasom a založil si ruky na prsiach. Denna si zložila z hlavy kapucňu a vošla do mesačného svitu.* (Denna)Prečo si toto stretnutie chcel zorganizovať, to je lepšia otázka. *Zapriadla so sladkým úsmevom a rozhliadla sa okolo seba svojimi bystrými fialovými očami aby sa uistila, že sú sami.* (Thorn) Chcem si kúpiť tvoje služby. *Odvetil jednoducho a Denna zamyslene našpúlila pery.* (Denna)Na čo by niekomu, koho prezývajú Lstivý, boli moje služby. *Uprela na neho svoj prefíkaný pohľad a mierne sa pousmiala. Thornovi však veselo nebolo.* (Thorn) Bolo mi povedané, že vieš prinútiť ľudí trpieť bez toho aby si im skrivila jediný vlások na hlave. A ak sú všetky tie chýry o nebezpečnej, všadeprítomnej a prefíkanej Dinael pravdivé, myslím, že by si mala vedieť prečo som tu. *Zašomral mrzuto a zároveň znel trochu.. zahanbene. Denne pri tom zažiarili oči.* (Denna)Niečo mi hovorí, že za tým bude jedna bielovlasá mladá lady. Slečna Ar-Feiniel. *Usmiala sa na pobavene a Thornov výraz ešte viac potemnel.* (Denna)Za všetkým hľadaj ženu, však? Zaujímavé, že to platí aj u barbarov. *Thorn zaťal zuby.* (Thorn)Tak? Keď vieš čo chcem.. aká je odpoveď? Prijmeš to? *Opýtal sa jej trochu netrpezlivo a čakal jasnú odpoveď či mu hodlá pomôcť alebo nie. Denna sa prestala usmievať a zvážnela tak ako on.* (Denna)Musím povedať, že si ma prekvapil. Samozrejme viem o tom fiasku pri tom vašom únose.. Šepkalo si o tom celé podsvetie. Nikto nie je tak hlúpy aby šiel otvorene proti nej keď za ňou stojí Shivern, nemáš dosť zlata na to aby si ju dal zabiť. Takže .. chceš sa jej pomstiť inak. Rafinovanejšie.. takýto podlý plán by som od barbara nečakala. *Thorn nepatrne zdvihol jeden kútik úst v náznaku úsmevu.* (Thorn) Kam diabol nemôže tam pošle ženu. Berieš to teda? *Opýtal sa jej a Denna nahla hlavu mierne na stranu.* (Denna)Prijímam túto zakázku, no bude to drahé. *Informovala ho a zdvihla bradu.* (Thorn) Dám ti koľko si povieš. *Prehovoril s nebezpečným úsmevom a Denna mu tento úsmev oplatila tiež.*
/endflashback/

*Auriel bola po zimnom slnovrate príliš zdrvená smrťou svojej takmer adoptívnej matky Naiyirin, ktorú našla v ich dome vysatú do sucha. Okrem toho mala plné ruky práce s plánovaním odvety cechu Atlantis. Denna tieto informácie získavala ťažko, no keď už ich všetky nazhromaždila .. plán bol jednoduchý. Nebolo to nič osobné, bol to biznis a ona v týchto veciach bola neskutočne dobrá. Denna Auri sledovala dlho aby neurobila žiadny chybný krok, sledovala jej chôdzu, jej gestá, jej mimiku - to ako rozprávala, ako vystupovala. Denna mala všetko naplánované do najmenšieho detailu, bola si istá, že bola presvedčivá tak veľmi, že by ich nerozoznala snáď ani Aurielina vlastná matka.* "(Denna)Hra začína." *Pomyslela si keď vošla do krčmy Berta Jarvisa zadným vchodom a pozdravila kuchára. Vyzerala do posledného detailu ako Auriel. Keď ju Bert uvidel - už vedel, že Naiyirin je mŕtva a samozrejme začal Dennu utešovať v domnienke, že objíma skutočnú Auriel. Denna prijala jeho úprimnú sústrasť a bola tak presvedčivá, že Bert nenabral najmenšie podozrenie. Zhovárali sa, nalial jej víno a po nejakej chvíli ... prišla reč aj na Samaela. Denna sa ovládla aby sa neusmiala.. presne o tohto chlapca jej totiž išlo. Bert jej vysvetlil to ako ho spoznal - vypovedal jej o jeho túžbe spoznať jeho snúbenicu, ktorú hľadal tri roky a Denna sa tvárila, že o tom počuje prvý krát. Zahrala šok, rozpaky .. až napokon Bertovi po chvíľkovom predstieranom váhaní povedala, že so stretnutím súhlasí a Bert jej povedal kedy sa teda má s mladým lordom Larsonom stretnúť.*

Budu na to myslet.. děkuju za radu. *To jsou poslední slova než odejde, než zamíří mimo hostinec a pak se odehraje to co bylo zmíněno v minulém odpise (Samaela). K aktuálnímu momentu stojí přímo před dveřmi, které vedou do Bertova hostince.. stojí před nimi ale prozatím se moc nemá k tomu aby vešel a otevřel.* „Bude tam Auriel? Pokud ano.. co si o mě bude myslet, co když vejdu a Bert mi poví že se setkat nechce.. to bych radši aby tam nebyla a on mi neřekl nic.. měl bych naději do příštího týdne.“ *Po opravdu dlouhé době Samael skutečně váhá a neví co dělat.. jako kdyby mu došla odvaha ale po hlubokém nádechu nakonec sebere nějaké zbytky vlastní odvahy a dveře otevře. Vstoupí dovnitř a zamíří si to rovnou k místu kde je bar.. kde byl i tehdy, když se poprvé setkal s Bertem. Ani se nerozhlíží okolo, tak jako tak.. i kdyby tu Auriel byla tak před rozhovorem bude potřebovat aby mu Bert předal tu krabičku zpět aby ji.. mohl předat Auriel. Taky nemá moc odvahy pokukovat po lidech co zde vysedávají.. mohl by tak usoudit zda mezi nimi Auriel bude ale kdyby tam nebyla byl by akorát zklamaný, i když ho nenapadá že by mohla být jako posledně vzadu kam hosti nemají přístup.* Ahoj Berte. *Pozdraví Berta po příchodu, netušíc co by ho tento večer mohlo čekat.. snaží se to skrývat ale je na něm vidět jistá dávka nervozity.* Takže? *Nechodí kolem horké kaše, jde rovnou k jádru věci.*

*Dnes bolo v hostinci rušnejšie ako obyčajne.. oheň v krbe horel, lutnista Kvothe bol na svojom mieste a hral na svojom nástroji jemné, clivé tóny - ktoré boli pre tohoto hudobníka tak typické. Bert akurát vyšiel z kuchyne kde bol zaniesť prázdne krígle a cítil nervozitu. Auriel bola v jeho komnate a čakala tam na Samaela, ktorý mal dnes prísť tak ako sem chodil pravidelne už niekoľko týždňov. Bert sa obával, že by to akurát dnes nevyšlo, že by sa akurát dnes prihodilo niečo čo by toho urputného mladíka mohlo zastaviť.. keď ho však zbadal prejsť dverami - nervozita pominula, uľavilo sa mu a s povzdychom sa usmial. Počkal kým Samael príde až ku Baru kde položil Bertovi tú istú otázku.. tak ako už niekoľko krát predtým. Kývol mu hlavou na pozdrav a potom veľavýznamne zdvihol kútiky úst.* (Bert Jarvis)Chlapče, jedna vec sa ti musí nechať.. táto tvoja vytrvalosť je skutočne obdivuhodná. *Hlesol namiesto priamej odpovede, položil medzi nich škatuľku, ktorú mu dal Samael do úschovy a hneď pokračoval ďalej.* (Bert Jarvis) A vyzerá to tak, že sa ju aj bohovia rozhodli odmeniť. S radosťou ti oznamujem, že Mokoša splietla dohromady vaše cesty. *V hlase mal radosť, po toľkom čase mu mohol po prvý krát povedať nejaké dobré správy.* (Bert Jarvis)Auriel čaká v mojej izbe, ktorá je vzadu neďaleko kuchyne.. dôvodov prečo sa tu neobjavila tak dlho bolo veľa a nemohol za to len zimný slnovrat. Umrela žena, s ktorou tu žila a s ktorou si boli blízke.. bola unesená jedným cechom... nuž ale to si myslím poviete už sami. *Hlesol a vystrel sa - sledoval Samaelov výraz a potom ho niečo napadlo.* (Bert Jarvis) Dáš si niečo malé na povzbudenie? Potrebuješ povzbudiť guráž? *Opýtal sa ho priateľsky, sám si nevedel predstaviť aké to pre neho asi musí byť - po tak dlhom čase, po toľkých úskaliach, ktorými si prešiel je jeho femme fatale len pár metrov od neho a čaká na neho. Po všetkých útrapách to dokázal - bola tu! Mohol ju vidieť, mohol sa s ňou rozprávať, mohol ju cítiť mohol ju držať..*

*Samovolně se usměje, ani to neplánoval ale bylo to.. stalo se to samo.* Trpělivost.. já e divím že tě to překvapuje, když znáš celý příběh kolem toho. *Zasměje se tomu a trochu se utiší aby Berta zbytečně nezdržoval, aby mu mohl říct třeba i něco.. důležitějšího.. jako třeba něco týkající se Auriel. Ta odpověď nakonec ani přijít nemusela, protože Bert mu vrátí tu krabičku a Samael si ji vezme zpět s tušením že tohle musí znamenat jen jedno.* „Souhlasila.“ *Tohle je to první co mu přijde na mysl a prozatím i to poslední, protože žádná jiná možnost proč mu tu krabičku Bert vrátil nepřipadá v úvahu a jeho další slova to pouze potvrdí a Samael se zatváří.. opravdu nadšeně. Když mu pak ale Bert vysvětlí veškeré ty smutné důvody proč se s ní nemohl tak dlouho setkat, vyvolá to v něm akorát smutek.* Určitě bych něco malého ale silnějšího na povzbuzení bral.. dokonce ti to mohu i v klidu zaplatit. *Pak ho napadne i něco dalšího.* Pokud tě mohu požádat.. zda bys nám tam dozadu pak donesl něco sladšího k pití? Nevím co Auriel pije ale mě stačí i medovinka. *Si uvědomuje že ji vlastně vůbec nezná a trochu z toho panikaří ale rychle se sám uklidní.* „Klid Samaely, nezapomínej.. nepřišel sis ji vzít za ženu ani potvrdit zásnuby.. chceš ji poznat.. chceš se ujistit že je v pořádku.. zamilovat se do ní.“ *Poslední myšlenka si prorazila cestu z nějaké té nejhlubší části jeho vlastní mysli ale na tohle není čas.. rychle do sebe kopne to co mu Bert přinese na posilněnou a pak sebevědomě kývne a přiloží si prudce dlaně k tvářím jako kdyby si měl dát facky (ale ne moc silně).* Fajn.. jsem připraven. *Pak vyrazí do místnosti kde má být Auriel, Bert sice mluvil že je u něj v jeho izbe ale Samael si nedovolí se mu tu procházet bez svolení a tak počká až ho Bert dovede přímo ke dveřím.* Berte.. děkuju moc. *Poděkuje mu ještě jednou a zatímco se mu podívá pozorně do očí, pravou dlaň mu přiloží na rameno na důkaz.. že to myslí vážně a je to takové gesto.. nic víc. Krabičku si uklidní mezi své věci a zhluboka se nadechne, dlouze pak vydechne a vstoupí do místnosti, zavře za sebou a okamžitě zrakem vyhledá Auriel.. přičemž má pocit.. že srdce má až v krku.*

*Bert nalial Samaelovi medovinu na povzbudenie a potom prikývol keď ho požiadal aby im neskôr doniesol niečo na pitie.* (Bert Jarvis) Auriel má rada sladšie červené vína, nejaké vám donesiem. *Uistil ho a potom mladíkovi naznačil aby ho nasledoval za bar. Odviedol ho chodbou viac dozadu - ku zatvoreným dverám kde Bert spával.* (Bert Jarvis)Tak.. tu to je, spravte si pohodlie a ... veľa šťastia. *Pousmial sa a tak chlapsky pobúchal Samaela po ramene. Potom ho nechal na chodbe samého aby sa rozhodol sám kedy bude pripravený vojsť do vnútra. Úprimne, Bertovi sa zatiaľ Samael páčil najviac zo všetkých Aurieliných nápadnikov .. nu, síce je pravda, že osobne poznal len Elgalada, ktorý mu bol vrcholne nesympatický. Keď by Mael otvoril dvere - Denna tam na neho už čakala. S perfektne nacvičeným výrazom rozpakov a neistoty stála uprostred izby a vyzerala ako Auriel - po stehná dlhé, biele a vlnité vlasy mala spletené do zapletanca vďaka čomu pôsobili kratšie a zapletanec jej teda siahal len po zadok (ako na profilovom obrázku), na krku mala strieborný medailón a oblečená bola celá v čiernom oblečení nakoľko držala predsa smútok nad smrťou Naiyirin. Vo chvíli čo by Samael vošiel do izby, trošku rozpačito by sa pousmiala a predviedla by drobný úklon ako správna šľachtičná. Pravú nohu dala za ľavú a mierne pokrčila kolená s jemne sklonenou hlavou a sklopeným zrakom. Chrbát však držala dokonale vystretý.* (Denna)Lord Larson. *Jej hlas sa trošku chvel, keď ho pozdravila.. Denna bola dokonalá herečka. Potom ku nemu zdvihla nebíčkovo modré oči a zadívala sa mu do očí. Pôsobila placho a nevinne, ach keby len tušil, že táto osoba, ktorá tak presvedčivo kopíruje Auriel jej je svojou skutočnou povahou a charakterom na hony vzdialená.* (Denna)Ja.. rada vás spoznávam. *Dodala a na moment si zahryzla do spodnej pery presne tak ako to robila Auriel keď bola nervózna. Samozrejme Samael tieto detaily nevedel, nemal ich odkiaľ poznať, no to všetko len dokazovalo to aká bola Denna prefíkaná.*

Sladší červené víno, to si budu pamatovat.. děkuju. *Určitě si hodlá zapamatovat co Auriel ráda má (a co nemá), tedy aspoň z toho co u ní stihne zpozorovat. Když vstoupí a uvidí Auriel naprázdno polkne.. konečně ji vidí.. po těch letech ji vidí a .. určitě si ji nepředstavoval zrovna takto.* „Je krásnější než jsem si představoval.“ *Dle správné výchovy a etikety Samael přijde k Auriel (vím že to není Auriel ale prozatím ji tak budu nazývat) a jemně uchopí její dlaň do té své a zatímco ji mírně natáhne, on se sám překloní a věnuje ji polibek na tu ruku.. však i on má nějakou tu etiketu neučenou a tak je naučený jak správně pozdravit dámu.. nebo slečnu.* Lady Auriel. *Dostane ze sebe, narovná se a její ruku nechá být a ustoupí trochu dál aby ji dopřál trochu osobního prostoru, který Auriel určitě bude potřebovat stejně jako on. Přijde si jako puberťák, i když v tomto ohledu od té doby stejně nijak nedospěl.. nemá zase moc zkušeností toho jak mluvit s ženou, Auriel měla být jeho snoubenka, poté žena ale zároveň první žena na kterou by nahlížel jako na ženu.* Konečně vás vidím.. co vše od Berta víte? *Nechce opakovat něco co Auriel už ví, proto se potřebuje informovat co Auriel ví, co neví a v čem by mohla mít mezery aby ji vše patřičně vysvětlil.* Čekal jsem tak dlouho až vás potkám a teď když tu stojím. *Nervozita dohnala pro změnu Samaela a i on má svůj zvyk, pravou ruku si dá za záda a ruku stiskne v pěst, ovšem tak že si rukou vlastně drží palec a pevně tu pěst svírá.* Nemám slov.. jste krásnější než mi bylo vyprávěno.. můj obrázek vaší podoby před třemi lety se nemůže rovnat s pravou realitou. *Dýchá dost nepravidelně.. je fakt nervózní jako malé dítě.* Co se stalo že jste nedorazila a skončila zde?

*Denna si užívala jeho výraz, ten nič netušiaci mladý šľachtic sa na ňu díval skoro ako na svätý obrázok - pocítila satisfakciu a chuť víťazstva mala už skoro na jazyku. V duchu sa diabolsky uškrnula.* "(Denna)Ak to pôjde takto hladko aj ďalej, skoro to nebude zábava." *Pomyslela si pobavene, navonok si však stále udržovala plachý výraz - dokonca si nervózne siahla na medailón čo bolo opäť ďalšie gesto, ktoré vypozorovala, že robila Auriel. Následne Denna venovala Samaelovi najsladší úsmev - po tom čo jej pobozkal ruku.*  (Denna)Ospravedlňte prosím moje rozpaky, avšak.. už som prestávala dúfať v to, že by som vás mohla niekedy spoznať. *Jej plné pery sa zvlnili do smutného úsmevu.*  (Denna)Sú to predsa už štyri roky.. *Dodala a vďaka svojej magickej schopnosti prinútila Aurieline líčka mierne očervenieť keď sa jej Samael opýtal čo všetko od Berta vie. Denna si spojila pred sebou ruky a pohladila si palcom miesto kde ju Samael pobozkal .. dosť nenápadne na to aby to mohlo vyzerať, že to robí podvedome, no zároveň dosť okato aby si to všimol. Potom sa na Samaela pozrela ako keby bol zosobnením chrabrosti a jej dievčenských snov.*  (Denna)Bert mi prezradil, všetko. To, že ste ma hľadali tri roky po celej ríši, ako ste prišli o všetko a ... *Denne sa zarosili oči.*  (Denna)Ja.. som, ach odpustite.. mrzí ma, že som nebola dosť silná na to aby som sa vrátila domov. *Tvárila sa rozcítene a sklonila tvár, chvátne si utrela oči, hoci z nich žiadne slzy v skutočnosti nevyšli.*  (Denna)A teraz ste kvôli mne skončili tu.. a ste v pasci spolu so mnou. *Ťažko vzdychla a kútikom oka si všimla to jeho gesto - ako si založil ruku za chrbát a zapísala si to do svojho pomyselného notesu v hlave. Stále však nevypadla zo svojej role a dokonca zintenzívnila červené podfarbenie líčok keď jej zložil kompliment.* (Denna)Ste ku mne príliš láskavý, môj pane. *Šepla s hanblivým úsmevom a nervózne si uhladila košeľu.* (Denna)Toto nie je odev, ktorý by som dobrovoľne zvolila na naše prvé stretnutie. *Priznala trošku previnilo.* (Denna)Leč v tomto meste sa pekný šat trestá. *Vysvetlila mu rýchlo a potom nechala svoju tvár prikryť závojom smútku.* (Denna)Na ceste do Vašeho sídla ma prepadli.. dala som sa na útek a skončila som na tomto Bohmi opustenom mieste. *Hlesla srdcervúcim hlasom a objala si jednou rukou trup.* (Denna)Není dňa čo by som neľutovala, že som nebola dosť silná.. *Ako to povedala - hypnotizovala dlážku no potom sa trochu roztrasene nadýchla akoby sa snažila ovládnuť emócie a pozrela sa na Samaela spod svojich hustých čiernych mihalníc.* (Denna)Čo vám povedal Bert o mne? *Vrátila mu trošku otázku a skutočne ju zaujímalo do akej miery sa má hrať na nežnú princeznú, predsa len Denna dobre vedela, že Auriel má ostré pazúriky a nebojí sa ich vytiahnuť keď je to nutné.*

Máte pravdu, je to už dlouhá doba a nebýt úplné náhody nikdy bych se tu ani neocitl a neměl možnost.. najít vás. *Všímá si na Auriel každého detailu, každého náznaku jejího chování i kdyby šlo o neúmyslné reakce a tak mu neunikne vůbec nic, její lehce červené tváře, jak si pohladila ruku na místě kam ji políbil. Jako kdyby se během tří minut pokoušel Auriel poznat jak je to jen možné aby tím dohnal ty ztracené čtyři roky. Když to už vypadá že se mu snad i rozpláče tak má chuť ji obejmout ale.. nechce se hnát příliš do akce a dotýkat se ji příliš rychle a brzy. Auriel jak Bert říkal není tou křehkou dívkou, jakou bývala a taky.. mohl by riskovat negativní reakci a vyrazit mu na místě zuby. Proto jen přijde o něco blíž a zatímco se ji podívá s úsměvem do tváře tak poví.* Neomlouvejte se.. tohle místo.. nevím zda se odsud vůbec někdo dokáže dostat. *Když pak zmíní že pěkné věci se tu trestají vzpomene si jak kvůli tomu co na sobě měl když potkal Berta dostal přes držku tak si tomu v duchu pouze zasměje a doufá že podobnou zkušeností si Auriel neprošla.* S tím oděvem.. naprosto to chápu.. můžete mi věřit. *Pak už jen vyslechne její příběh o tom jak se ocitla v Desperu a je mu z toho opravdu smutno, kdyby hlídky odhalily ty bandity nikdy by se to Auriel nemuselo stát a dnes.. dnes y už mohly být svoji a ani jeden z nich by netrčel na tomto místě. Jak moc ho frustruje že stačilo tak málo aby vše bylo úplně jinak.* Auriel? *Něco má na jazyku ale je trochu těžké se vyslovit a je vidět že s tím bojuje.* Vadilo by hovořit spolu.. více.. přátelsky? *Je jasné že mu jde o to zda ji může tykat.* Co mi řekl.. zmínil že Desperos je místo, které z lidí vytáhne to nejhorší že zdejší lidé každýá den bojují a překonávají a že toto se stalo tobě.. že nemám čekat že jsi tou, koho bych mohl ještě heldat a že budeš úplně někdo jiný.. možná měl i obavu abych nebyl zklamaný. Z toho co mi řekl jsi dost silná žena, která se o sebe umí postarat a někoho jako jsem já.. ani nepotřebuje. Nicméně.. musel jsem tě vidět, slyšet tvůj hlas a poznat tě. *Pak se zasměje.* Slyšel jsem o té historce jak tě někdo plácl po zadku a tys mu to pěkně spočítala.. viděl jsem ty otisky zubů na pultě.

*Denna sa na Samaela pousmiala po jeho slovách o tej "náhode" a hanblivo sklonila pohľad k zemi.* (Denna)A možno sa na nás Bohovia rozhodli usmiať a spojiť naše cesty po tom čo ich tak nemilosrdne rozdelili. *Šepla a zdvihla ku nemu tvár až keď ku nej pristúpil bližšie a pokúsil sa ju svojimi slovami utešiť.* (Denna)To ma neospravedlňuje, môj pane. Snažila som sa zháňať informácie, prísť na spôsob ako bariéru zlomiť, ako uniknúť, no bola som veľmi neúspešná. *Dívala sa mu pri tom do očí a nemenila farbu v jej líčkach - nechala ich stále rovnako ružové akoby cítila rozpaky po tom čo ku nej pristúpil bližšie. V momente čo ju oslovil menom a požiadal o menej formálnu mluvu - Denna prinútila svoje zreničky sa rozšíriť. Vedela, že mužom prídu rozšírené zreničky neodolateľné. Trošku sa pousmiala a venovala mu úsmev, vďaka ktorému by sa topili aj ľadovce.* (Denna)Nevadilo.. Samael. *Jeho meno vyslovila spôsobom ako keby si na jazyku vychutnala každé jeho jedno písmenko. A následne sa zvedavo usmievala keď jej začal opisovať to čo o Auriel vedel.. nebolo toho však veľa a Denne to dalo príležitosť dotvoriť mu tak o nej obrázok aký len chcela. Trochu previnilo sa spolu s ním zasmiala a skoro bezmocne mykla svojimi útlymi ramenami.* (Denna)Nie je to veľmi lichotivý opis.. no bola by som rada ak by si o mne vedel, že si násilie neužívam a .. pristupujem ku nemu len v nevyhnutných prípadoch. *Pôsobila, že jej veľmi záleží na tom čo si o nej bude myslieť.. uhla pohľadom do strany, na moment sa odmlčala kým opäť prehovorila.* (Denna)Si teda .. sklamaný? *Opýtala sa ho tichým hlasom keď opäť zdvihla pohľad ku jeho očiam a zľahka si pri tom zahryzla do spodnej pery kým čakala na jeho odpoveď. V jej očiach si mohol prečítať až dychtivú nedočkavosť.*

*Když je řeč o bozích, Samael jen tiše přikývne ale skutečnost je taková.. možná věří v jejich existenci ale nevěří že jim patří tolik zásluh, například nevěří že by měl děkovat právě jim za to že se mohl s Auriel setkat ale ve svá vlastní rozhodnutí a vděčí za to hlavně Bertovi než bohům. Je to složité.. sic v ně věří a dokonce věří že jim má být za co vděčný ale stále.. připisuje jim daleko méně zásluh než jiní. Takový názor si ale nechává pro sebe.* Stejně jako ty.. tu jsou zástupy dalších, nikdo z nich nebyl úspěšný a věřím že já.. nebudu úspěšný taky ale utěšuje mě aspoň to že jsi v bezpečí a jsi tu taky. *Když se Auriel rozšíří zorničky těch nádherných očí a věnuje mu ten krásný úsměv, téměř až neodolatelný tak.. sakra se mu začnou zapalovat lejtka. Stojí tam jak opařený, neví co dělat, říkat nebo jak vůbec normálně dýchat, protože tohle stačilo aby se mu nalila krev do hlavy a zrychlila mu srdeční tep.. stále si nakonec dokáže udržet klidnou hlavu a odváží se k riskantnímu kroku a přiblíží se k ní ještě blíž aby ji měl na dosah ruky a zatímco se jí dívá do očí natáhne k její tváři pravou ruku, kterou pak zastaví jako kdyby očekával zda mu dá najevo nesouhlas že se ji nelíbí kam to směřuje ale pokud mu to dovolí.. natáhne tu ruku až k ní a přiloží ji svou dlaň k tváři a pohladí, zatímco se jí dívá přímo do očí až.. zhypnotizovaným způsobem.* Nejsem zklamaný.. jsem z tebe.. unešený. *Stále nedal tu ruku pryč, jako kdyby úplně zapomněl že se jí dotýká ale on to ví moc dobře.. cítí tu hebkou pokožku moc dobře.* Mohu říct jedno.. strašně mě mrzí že nikdy nedošlo k oficiálnímu zasnoubení.. byl bych s tebou šťastný. *Ruku pak stáhne zpět a trochu se jeho postoj změní.* Musím ale říct tohle.. nepřišel jsem se ti vnucovat jako tvůj snoubenec.. čtyři roky jsou dlouhá doba a určitě jsi už musela někoho poznat.. vidím že žiješ a jsi v pořádku a to je pro mě dost.. rád bych tě ale i přesto poznal trochu lépe.. pokud mi to dovolíš.

*Pri jeho ďalších slovách útechy nepatrne prikývla a pousmiala sa. Denna si následne veľmi dobre uvedomovala ako jej vychádzajú jej taktiky, no nechcela zaspať na vavrínoch, potrebovala si jeho očarenie a začínajúcu náklonnosť poistiť. Keď zdvihol ruku ku jej tvári, na moment akoby prekvapene zažmurkala, no po jeho slovách, že je z nej unesený mu venovala žiarivý úsmev pri ktorom odhalila aj svoje perfektne biele zúbky - následne zintenzívnila červenú farbu v jej líčkach a dotkla sa jeho ruky, ktorú mal položenú na jej tvári. Chcela aby videl, že jej je jeho dotyk príjemný, a nechala úsmev z pier pomaly zmiznúť až keď povedal, že ho mrzí, že ku oficiálnym zásnubám nikdy nedošlo. Už-už sa chystala povedať niečo na spôsob, že to mrzí aj ju alebo niečo podobné, no on sa zrazu odtiahol akoby si spomenul na dobré vychovanie a tak si Denna v duchu len povzdychla.* "(Denna)Takmer by som zabudla na to akí sú čestní muži miestami nudní." *Pomyslela si, no stále sa navonok tvárila veľmi rozcítene - akoby ju jeho slová trošku rozosmutnili.* (Denna)Budem k vám .. budem k tebe úprimná, Samael. *S jeho menom sa na jazyku opäť trošku pomaznala, potom sklonila zrak, tvárila sa, že si dodáva odvahu a keď ku nemu opäť zdvihla tvár - už sa tak veľmi nečervenala a pôsobila odrazu dosť vážne.* (Denna)Napriek tomu, že sa počas môjho pobytu tu o moju náklonnosť snažilo viac mužov.. čestnými či nečestnými spôsobmi, svoju počestnosť ani srdce som si vziať nenechala. *Pohľad jej znežnel, no uhla ním do strany.* (Denna)Spočiatku preto, lebo som vedela, že tam na mňa čaká niekto komu som sľúbená .. ty. A ja som naozaj verila, že sa mi odtiaľto podarí dostať a .. stanem sa tvojou ženou. *Na chvíľku sa odmlčala a potom pokračovala znova a zase sa mu pozrela do očí.* (Denna)Neskôr, keď už som stratila nádej, že tam na mňa čakáš, keď som strácala nádej, že sa mi niekedy podarí dostať domov ... chránila som svoju česť a svoje srdce preto lebo som vedela, že mi už nič iné nezostalo. *Vysvetlila a rozhodla sa pritvrdiť.* (Denna)Štyri roky sú dlhá doba, štandardný vek na vydaj mám už za sebou a preto chápem, že si za mnou neprišiel ako môj snúbenec. Nič by mi však neurobilo väčšiu radosť ako spoznať muža o ktorom boli moji rodičia presvedčený, že je pre mňa ten pravý. *Jemne sa pousmiala, prikročila ku nemu bližšie a ak mu to dovolil - chytila by ho za ruku, ktorou ju predtým tak nežne pohladkal po tvári.* (Denna)Obzvlášť keď teraz viem čo všetko kvôli mne stratil, čo kvôli mne obetoval.. a že na mňa neprestal myslieť .. po celý ten čas. *Opäť sa na neho pozerala ako na hrdinu, či na niekoho kto bol chodiacim stelesnením jej túžob.* (Denna)Neviem slovami vyjadriť čo pre mňa znamená, že si tu... *Dodala tichým hlasom a nežne sa usmiala. Táto chvíľa bola dokonalá, mala pocit, že ho má presne tam kde ho chce mať - keď v tom mohli obaja počuť klopkanie na dvere a dnu vošiel Bert. V jednej ruke niesol tácku na ktorej bola fľaša vína a dva poháre. Ospravedlňujúco sa usmial - bez slova položil tácku na stolík v miestnosti.* (Bert Jarvis) Len som si .. len som .. vám doniesol niečo malé na účet podniku. Prosím, prepáčte, nenechajte sa rušiť. *Zakoktal sa a pratal sa z miestnosti tak rýchlo ako do nej vošiel. Denna ho v duchu preklínala, no navonok sa milo usmiala a poďakovala za jeho láskavosť.*

*Když poví že její počestnost ani srdce ji nikdo ještě nevzal.. udělá mu to radost a je jasné že se šťastně usměje.. to mu dává naději že by mohl.. o její srdce bojovat. Radost mu obratem udělá i to, když zjistí že ona skutečně stála o to stát se jeho ženou a dlouho doufala že se dostane ven z tohoto města aby se mohla vrátit a skutečně si ho vzít. Jak by Samaelovi pomohlo kdyby jeden z těch šesti bohů se rozhodl mu trochu pomoc, protože on fakt nemá ani tušení že nemluví s Auriel ale s někým úplně jiným (Denna). Auriel (Denna) pak trochu přitvrdí a to ho přinutí k ní přistoupit ještě blíž.. přitom uchopí dlaně jejich rukou do těch svých a přiloží si je k hrudníku.* Tohle neříkej.. myslel jsem to jinak, důležité je to že.. pokud bys o to v budoucnu měla zájem.. tak já si bych si tě stále rád vzal.. chci ti ale dát možnost výběru.. nechci ti to vnucovat jako hotovou věc. Nejsi můj majetek ani ničí, jsi lidská bytost a já si tě chci vzít pouze pokud to budeš ty chtít. *Nehodlá si tedy vzít hned i kdyby mu to řekla, je toho názoru že to chce a nejdřív se musí poznat.. nemohou vědět zda by jim to vůbec klapalo a zda si budou vůbec rozumět jako přátelé, natož jako něco víc. I přes tyhle.. myšlenky ho nyní docela těsná blízkost Auriel.. no tahle ženská ho prostě sakra přitahuje a není to pro něj úplně jednoduché udržet si čistou hlavu. Když pak přijde Bert, Samael se tak dostane z té blízkosti a může každému nalít jeden pohár vína, do každé ruky pak vezme jeden z nich a přesune se ke kraji postele na kterou se posadí a Auriel pozve k sobě.* Nebude lepší se posadit? Je to.. lepší než stát uprostřed místnosti, nemám pravdu? *Pak ji podá jeden pohár.* Tak na nás a naše znovushledání? *Navrhne přípitek a pořádně se pak napije, poté co si s Auriel ťukne pohárem. Ten pak odloží někam na blízký stoleček a dívá se ji přímo do očí, zatímco je natočený bokem tak aby k ní byl čelem.* Co mi o sobě můžeš ještě říct Auriel? Jak tu v Desperosu vlastě žiješ? jak ses uživila? Jak jsem říkal, rád bych tě i trochu poznal.. *To pak zdůrazní tím že svou ruku přiloží na tu její a usměje se. Opravdu se na ní dívá jako na svatý obrázek, upřímně takto blízko se k ženě vlastně ještě nikdy nedostal.*

*Smutný a trochu dojatý pohľad - takým sa na neho dívala keď jej chytil ruky a priložil si ich na svoju hruď. Slová ktorými Dennu počastoval v presvedčení, že ich venoval Auriel - Dennu zaskočili. Takéto chovanie od tohto mladého šľachtica nečakala. Predpokladala, že bude lipnúť na zasnúbení a to jej pomôže v jej pláne.* "(Denna)Kto by si bol pomyslel, že mi bude takéto progresívne myslenie voči ženám robiť niekedy problémy." *Pomyslela si, no potom im túto chvíľku prekazil Bert. Denna veľmi dobre vedela ako to asi vyzerá, keď stoja pri sebe takto blízko a Samael jej drží ruky na hrudi - z toho čo ale vedela od Kvotheho sa zdalo, že Bert má Samaela celkom rád.. takže to neriešil, len im doniesol víno a rýchlo sa pobral preč. Samael sa zhostil toho, že im obom nalial do pohárov a Denna sa zatiaľ pohrávala s medailónom na krku. Keď sa Samael posadil s vínom na kraj postele a pozval ju ku sebe, opäť sa v duchu diabolsky pousmiala.*  "(Denna)Ale.. ale... žeby nebol až taký nudný?" *Pomyslela si, vzala víno do oboch rúk a potom trošku neistým krokom kráčala za ním. Auriel mala veľmi ladný, tanečný krok .. skoro to vyzeralo ako keby sa pri chôdzi trochu nadnášala. Rokmi v Desperose sa to snažila odnaučiť, no stále to bolo dosť vidieť.. Denne trvalo kým si tento jej typ chôdze osvojila, trénovala to pred zrkadlom niekoľko hodín. Napokon teda prikročila ku posteli a posadila sa dosť ďaleko od Samaela aby pôsobila cudne, no zároveň dosť blízko na to aby mohol položiť svoju ruku na tú jej.* (Denna)Naše stretnutie nie je síce také aké som si predstavovala, no som rada, že sa nám podarilo stretnúť. *Ako to povedala, jej pery sa zvlnili do sladkého úsmevu a štrngla si s ním.* (Denna)Pripíjam na tvoje hrdinské odhodlanie. *Prehovorila a napila sa sladkého vína - potom ho odložila na stolík tak ako on. Opätovala mu pohľad - samozrejme mala rozšírené zreničky a mierne ružové líčka. Chcel aby mu o sebe niečo povedala.. teda o Auriel.*  (Denna)Žila som tu s jednou ženou, ktorá sa ma ujala.. volala sa Naiyirin a pracovala ako asistentka felčiara. Žiaľ.. zimný slnovrat si vzal svoju daň. Boli sme si .. veľmi blízke, milovala ma ako dcéru. *Denna nechala aby sa jej trošku zlomil hlas a smutne sklonila bradu, na moment zavrela oči. Pokúšala sa pôsobiť krehko, dúfala, že Samael neodolá a chopí sa svojej hrdinskej role - a pokúsi sa ju utešiť. Ak by sa ku nej priblížil viac, mohol by ucítiť sladkú kvetinovú vôňu, ktorou si Auriel umýva telo a vlasy. Denna bola neskutočný perfekcionista a teda si na trhovisku kúpila také isté.*

*Kdyby ji tak uměl číst myšlenky.. obzvlášť tu část o tom že nemusí být tak nudný, ihned by asi skončil v šoku, protože na to nemyslí tak jako Denna ale to ona nemůže vědět, stejně jako on neví že tohle ani není Auriel nebo co se ji honí hlavou. Pouze se chtěl posadit, někam na nějaké pohodlné místo aby tam s ní nemusel stát uprostřed místnosti. Když Auriel pak zmíní jeho hrdinské odhodlání jen do sebe kopne z toho vína.. prozatím by to nemuselo být tak zlé ale on toho zase tolik nevydrží a už měl i medovinu, teď do toho pije víno. Samael se bude muset hlídat, pít pomalu a případně si po takových dalších 2 skleničkách (maximálně) dát delší pauzu od vína.. protože i ty další 2 a trochu času budou stačit aby už byl v takovém tom podnapilém stavu a mohlo by to zatemnit jeho úsudek a morální kompas ale zase ne o tolik kdyby toho vypil víc a skončil na zemi pod stolem. Když mu pak Auriel (Denna) začne vyprávět co se stalo během zimního slunovratu lituje že se ji na to ptal a musel ji donutit to říct, protože to pro ní musí být velice nepříjemné o tom mluvit a vzpomínat na to a akorát se za to viní že ji to připomíná.* Já.. *Chtěl říct něco na způsob že mu je toho líto ale místo toho se k ní skutečně přisune a obejme ji.. přitom ji párkrát pohladí volnou rukou po zádech ale ta vůně co cítí.. musí se zakousnout do vnitřní strany svého rtu aby nějak udržel svou mysl čistou, protože to poslední o co stojí je aby mu na mysl přišli nevhodné a necudné myšlenky.* Je mi líto že jsem se ptal.. muselo to být hrozné. *Začne ji ve svém objetí utěšovat.*

*Keď sa ku nej prisunul a objal ju, mala sa chuť diabolsky uškrnúť.* "(Denna)To je ono.. chytil sa do mojich pavučín a za chvíľu bude úplne v mojej moci." *Pomyslela si, falošne smrkla a položila mu hlavu na rameno.* (Denna)Nie.. neospravedlňuj sa prosím. *Šepla s perami kúsok od jeho krku, bola tak blízko, že mohol na pokožke cítiť jej horúci dych.* (Denna)Len.. je to ešte veľmi čerstvé. *Vysvetlila mu a zdráhavo zdvihla jednu ruku, ktorú mu položila na hruď. Mohla cítiť ako mu bije srdce a vďaka jeho rýchlemu tlkotu ľahko určila, čo mu behá po mysli. Nechala ho každopádne aby ju utešoval a potom opäť trošku pritvrdila.* (Denna)Nemám za sebou skutočne jednoduché obdobie. *Priznala neveselým hlasom a potom sa málinko odtiahla - len toľko aby mohla zdvihnúť tvár a pozrieť sa mu do očí.* (Denna)No.. v srdci cítim, že dneškom to nešťastie končí. *Ako to povedala hlas sa jej trošku zatriasol.. akoby od nervozity samozrejme. Tváre mali od seba vzdialené len pár centimetrov ... nechala aby jej líčka nabrali ružovejšie odtiene a mierne pootvorila svoje plné pery. Usmiala sa na neho, lákala ho na tú Aurielinu nevinnú tváričku, na jej krehkosť, ktorá nútila mužov ju objímať a ochraňovať.*

*Když prvně ucítí na své pokožce její horký dech, naskočí mu husina po celém těle (zimomriavky). Není divu že jeho srdce tluče jako o závod, zvládá to ale nedávat moc najevo, netuší jak moc je Auriel (Denna) vnímavá a že moc dobře ví co se mu honí hlavou. Chápe že za sebou nemá jednoduché období, bylo by šílené myslet si že jen on to měl těžké, že je jediný kdo má právo litovat ztráty svých blízkých. Auriel si něco takového, nebo dokonce i něco horšího musela prožít rovněž. Dívá se jí přitom přímo do očí, stejně jako ona do těch jeho a pokud do teď nebyl v její moci tak nyní.. už je. Už ani nevnímá další slova co by mohla říct (ale prozatím neřekla), ví že řekla že dle ní toto období (nešťastné) končí a dál Samael vnímá už jen to jak blízko ta její krásná, hebká a voňavá tvář je. Její krásné plné rty ho lákají a aniž by to plánoval tak.. se svou tváří přiblíží k té její s jediným jasným úmyslem.. hodlá jí políbit. Sám si pořádně není vědom co dělá, jako kdyby ho ovládl instinkt a ten mu říká co má dělat. Políbí ji ale jen krátce, jeden polibek a ihned se vzpamatuje.* Já.. *Chtěl se omluvit za svou drzost ale nakonec.. se jen mile usměje a nepoví nic.. nechá mluvit řeč těla a místo toho ji políbí ještě jednou.. tentokrát.. vědomě. Tedy pouze pokud mu k tomu dá příležitost, jak bude reagovat Auriel (Denna) se ještě teprve uvidí.*

*Zimomriavky, rýchly tlkot srdca a jeho vlastné zreničky boli rozšírené ... Denna vedela, že vyhrala, ešte predtým než sa ku nej sklonil a spojil ich pery v krátkom letmom bozku. Musela sa veľmi snažiť aby na sebe nedala znať ani zrnko škodoradostnej radosti, ktorú pocítila. Prinútila sa namiesto toho tváriť prekvapene a .. akoby omámene jeho blízkosťou. Keď sa otiahol zaklipkala mihalnicami ako keby sa snažila dostať spod jeho moci, no samozrejme veľmi neúspešne takže len privrela viečka čo pre neho bolo skoro pozvanie. A on ho využil - pobozkal ju znovu a tento krát sa hneď neodtiahol. Keby to bolo na nej, tak by sa pri tomto peknom, dôverčivom šľachticovi rozhodne nedržala skrátka.. už to bola večnosť čo sa hrala s niekým kto stál za hriech, no musela si pripomínať za koho vystupuje. Auriel si svoju počestnosť skutočne chránila .. puritánka jedna. Denne to však nezabránilo v tom aby sa so Samaelom ešte trošku zabavila. Rukou z jeho hrude prešla na jeho krk a tam mu svoje drobné prsty zľahka zaplietla do jeho jemných, bielych vlasov. Nahla hlavu mierne na stranu a so zavretými očami pohla perami proti tým jeho.. nežne, sladko až zamilovane mu jeho bozky chvíľu oplácala. Následne si len slastne vzdychla a trošku sa odtiahla od jeho pier.. pretože nanešťastie teraz nebola Denna... ale Auriel.* (Denna)Toto by sme.. nemali, môj pane. *Šepla rozochvene s rozpačitým úsmevom a perami na tých jeho. Napriek svojim slovám sa však ešte ku nemu nahla aby ich na moment letmo spojila.. následne sa odtiahla a jej líčka nabrali ešte červenšiu farbu.* (Denna)Náš prvý bozk som si predstavovala toľko krát.. *Hlas mala podfarbený túžbou - ktorú tento krát nehrala.* (Denna)A hoci teraz nie sme pred oltárom.. je to lepšie než čokoľvek čo som si dokázala vyfantazírovať. *Pozrela sa mu do očí a previnilo sa pousmiala.* (Denna)Odpusť mi moju slabosť, no táto chvíľa je ako sen.. *Pohľad jej znežnel a pohladila ho palcom po krku a potom končekmi prstov prechádzala jemne po jeho líci, lícnej kosti, spánku akoby sa chcela uistiť, že bdie a, že si ho len nepredstavuje.* (Denna)Nemôžem uveriť, že tu si .... že si skutočný.... *Šepla a hlas jej prekypoval potlačovanými emóciami. Ak by v tomto svete existovali Oskary, Denna by si ich za toto divadlo zaslúžila aspoň desať.*

*Auriel (Denna) může poznat že pro Samaela je to skutečně první zkušenost s ženou, jeho polibky jsou celkem nejisté ale hlavně trochu neohrabané ale postupně ser rychle učí a nechává se vést svým instinktem.. když Auriel ještě spolupracuje a je to vzájemné a ona mu je oplácí, užívá si to o to víc. Jednou rukou ji přitom obejme hlavu a chytne ji zezadu za.. nebo spíše tam jen jemně přiloží ruku a vklouzne ji prsty do vlasů a drží si ji u sebe aby mohl polibky prodloužit ještě o krátkou chviličku ale nakonec ji stejně pustí.. nechá ji se odtáhnou a sám s překvapením sleduje její výraz. Sám neví kdy se to stihlo tak rychle zvrtnout ale lhal by kdyby řekl že se mu to nezamlouvá. Tohle je žena po které toužil celé čtyři roky než ji našel a když ji tu konečně má, je těžší než to vypadá se udržet na uzdě. Jak by se Samaelovi teď hodilo kdyby Berta napadlo jim ještě něco donést a tahle atmosféra by byla hodně rychle pryč ale na druhou stranu.. nechce aby to skončilo.* „Můj první polibek.. ještě s Auriel.. lepší to být už nemůže.“ *Tohle mu projde myslí, když Auriel zmíní že jejich první polibek si představovala tolikrát a pro Samaela je to.. jeho úplně první polibek vůbec.* Mám to stejně Auriel.. představoval jsem si to tolikrát a ve skutečnosti.. je to ještě lepší. *Pro Dennu nebude těžké odhadnout že pro Samaela jsou tohle všechno nové zkušenosti a ona ho obírá o jeho poprvé (polibky třeba), které si chtěl ušetřit právě pro Auriel.* Nemusíš se mi omlouvat.. nemáš za co. *Každé její slovo je jako píseň, krásná píseň ze samotné rajské zahrady.. z ráje. Její krásný hlas doplňují i ta krásná slova, která jsou věnována právě jemu.* Toužil jsem po tobě tak dlouho.. tak dlouhou dobu. *I když nějaký menší krok udělal, nevypadá to že by teď měl podniknout nějaký další, jako kdyby se trochu uklidnil a zase přišla k slovu ta jeho „nudná šlechtická součást“, která ho brzdí.* Já.. je to úžasné a nemohu se ovládat ale.. je to správné? *I blbci by bylo jasné na co přesně tím naráží.*

*Aj keby nebola sama skúsená, aj keby nevedela v ľuďoch tak dokonale čítať - aj tak by spoznala, že pre Samaela je toto niečo úplne nové. Cítila temné potešenie z toho ako Samael začínal z jeho spočiatku neistých a trošku neohrabaných bozkov naberať odvahu a istotu. Skutočne nehrala to, že sa jej to páčilo, nehrala ani to keď sa zachvela po tom čo tiež vošiel prstami do jej spletených vlasov, cítila z neho túžbu predĺžiť tento okamih, tento jeho splnený sen. Zostala vo svojej roli a keď sa od seba odtrhli - zamilovane sa na neho usmievala po tom čo jej opätoval podobné slová aké ona hovorila jemu. Keď Samael priznal, že po nej túži a túžil dlhú dobu, tak si Denna veľmi trpko v duchu povzdychla nad tým, že to nemôže nechať zájsť ďalej. Samael bol sladký a chcela si z tejto jeho nevinnosti ukradnúť čo najviac.*  "(Denna)Veď prečo by som nemohla miešať prácu so zábavou? Aspoň trošku.." *Pomyslela si, no napokon sa zatiaľ rozhodla zachovať chladnú hlavu.* (Denna)Či je to správne? Z pohľadu rozumu, tradícií a mravných zásad... určite nie je. Odpusť mi ale moju trúfalosť keď poviem, že moje srdce cíti, že to správne je.. a neľutujem jedinú chvíľu v tvojom náručí. Cítim, že do neho patrím, že patrím ku tebe a vždy som patrila. *Šepla a so zavretými očami sa oprela čelom o jeho líčko.* (Denna)Možno som sa zbláznila, možno snívam.. no ak to tak aj je - nechcem sa zobudiť. *Šepla tieto sladké slová a bolo cítiť na jej hlase, že sa pri nich usmievala. Hoci Denna toto kláštorné správanie neuznávala, bolo to niečo čo by pravdepodobne povedala skutočná Auriel. Tá by určite chcela počkať do svadby, zásnub či aspoň oficiálnejšieho prísľubu večnej lásky a vernosti. Vzhľadom na to, že sa Samael začal tiež veľmi rýchlo opäť ovládať Denna si len v duchu škodoradostne pomyslela, že by sa k sebe s Auriel rozhodne hodili.* (Denna) No.. nemáme sa kam ponáhľať, teraz keď si ma našiel, máme pre seba všetok čas sveta. *Ako to povedala, odtiahla sa aby sa mu opäť mohla zamilovane zahľadieť do očí a končekmi prstov ho pri tom jemne hladkala po tvári.*

Cítím to stejně.. cítím to úplně stejně, kromě toho.. jsme v Desperu a myslím si že zde.. tradice nemají místo. Tu je potřeba žít každý den jako kdyby to byl ten poslední. *Určitě se nebrání myšlence pokračovat kde skončily, nechat to zajít kamkoliv ale jak právě Auriel (Denna) řekla, mají času kolik chtějí. Ještě stále cítí její chuť na rtech a stále cítí tu její úžasnou vůni jako kdyby ji měl stále tak těsně u sebe aby mohl vnímat každou její vůni ale tak to už není, sedí tam tak nějak normálně kousek od sebe. Samael si v tom vzpomene že by asi mohla být správná příležitost dát ji to co ji předat měl a tak vytáhne tu krabičku a natáhne se rukou k Auriel ve které má tu krabičku.* Tohle mi dala tvá matka.. pokud bych tě našel a něco by mi bránila vzít tě zpět domů... měl jsem ti to dát, sám nevím co je uvnitř.. nikdy jsem to neotevřel. *Kdyby tak věděl že to dává naprosto nesprávné osobě tak by se hodně rychle rozmyslel ale ani ve snu by ho nenapadlo že by se zde objevila žena, co tak dokonale dokáže Auriel napodobit.. Samael ji sice nezná (Auriel) a neví o ní skoro nic ale ani tak mu Denna nedala jediný důvod k tomu aby o ní pochyboval, chovala přesně podle toho jak by se dle slov Berta chovat měla, kromě toho.. zase tak moc se dle něj nezměnila. Neexistuje jediný důvod aby pochyboval o její pravosti, netuší že se tu v zárodku klube docela velký průser, který by mohl skončit všemožně.*

*Usmievala sa na neho a dívala sa mu do očí popod svoje husté mihalnice. Stále si udržovala taký ten odovzdaný a zamilovaný výraz - akoby jej svet bol od teraz kompletný. Jej misia bola úspešná, prvý krok jej plánu sa jej podarilo splniť a šlo to ľahšie než predpokladala. Potom - spravil Samael niečo nečakané, vybral malú krabičku, ktorú pre Auriel poslala jej matka a Denna svoj prekvapený výraz v tejto chvíli nehrala. Vďačne sa na Samaela usmiala a pohladila ho po tvári.* (Denna)Ach, ďakujem, že si ho strážil a, že si mi ho sem priniesol. *Zašomrala a majstrovsky schovala obavy, ktoré mala - na toto pripravená nebola, nevedela ani meno Aurielinej matky! Zachovala však rozvahu a krabičku otvorila. Boli tam dve obrúčky.. ženská a mužská. Na prvý pohľad bolo jasné, že je to veľmi drahý šperk.. avšak vôbec netušila čo tým chcela jej matka povedať a teda musela improvizovať. Priložila si končeky prstov na pery a dojato sa usmiala na zlaté, zdobené obrúčky.* (Denna)Ani nevieš akú radosť si mi spravil, že si to doniesol. *Šepla a pozrela sa na Samaela.* (Denna)Tieto obrúčky mali byť naše.. mali sme ich nosiť my. *Vymyslela si a vzala do ruky jeho ruku.* (Denna)Viem, že si sem neprišiel ako môj snúbenec a rozhodne od teba nežiadam aby si odtiaľto odišiel ako môj manžel - no ber prosím tento prsteň ako symbol nášho spojenia, mojej oddanosti a hlbokej náklonnosti, ktorú ku tebe cítim. *Keď to povedala, vytiahla tú väčšiu obrúčku a ak by sa nebránil nasadila by mu ho na ľavý prstenník. Potom by si jeho ruku zdvihla ku tvári a zľahka sa sklonila ku jeho prstom aby ho mohla na tú obrúčku pobozkať.* (Denna)Nech budeme od teraz kdekoľvek, budeme nimi spojení. *Šepla s úsmevom a pozrela sa mu do očí. Ak by chcel - mohol by jej na prst nasadiť ten menší prsteň - nebránila by sa.*

*Kdyby tak věděla jak ho její rty stále přitahují, dává jen smysl že by chtěl okusit více, když poprvé mohl ochutnat něco z těchto aktivit. Zvládá to ale vydržet, jeho sebekontrola je celkem slušná a tak to není problém, navíc mu to pak ulehčí dychtivost po tom co bude v té krabičce, kterou předal Auriel. Když pak uvidí co tam bylo, jen se usměje.. jde o tak milý dárek že se musí zamyslet nad tím co se její matce asi honilo hlavou když mu to dávala.* „Musela vážně věřit že se k sobě hodím když mi dala prsteny pro případ že se nebude moct vrátit domů.“ *Když mu pak Auriel nasadí prsten a pronese k tomu ta krásná slova zahřeje ho to u srdce a udělá mu tím nepopsatelnou radost. Jak se do ní má nezamilovat na první pohled když už tak vůči ní má slabinu (proč jinak by ji tak dlouho hledal kdyby hluboko v srdci bylo prázdno). Navíc jak ji poznává tak usuzuje každým okamžikem jedno, Auriel je opravdu bezchybná žena.* Rád ten prsten přijmu a ty jej prosím přijmi také.. nechť symbolizuje mou náklonost a sílící lásku k tobě. *To mu asi trochu uletělo ale tak nedá se s tím nic dělat.. pro Auriel (Dennu) je to prostě trochu jiné. On o ní už něco věděl celou dobu co ji hledal a je jasné že už tehdy tam byla náklonost aniž by ji úplně znal a nemluvě o tom.. že teď ji konečně našel a po všech těch útrapách si nemůže dovolit aby to došlo špatnému konci.* Doufám že časem.. se vážně zasnoubíme.. až spolu strávíme více času. *To už sahá po své skleničce s vínem aby se znovu napil ale už na tváří je vidět v jaké je euforii.. ta jeho nevinnost je pro Samaela velkou překážkou, je až příliš.. ovlivnitelný vlastními emocemi, které v něm Auriel (Denny) může vyvolat téměř lusknutím prstu.*

*Spokojne sa na neho usmievala keď jej navliekol na prsteník prsteň tiež. No za jej spokojným úsmevom nebolo to čo by Samael predpokladal. Jej úloha bola jasná, získať si jeho náklonnosť, dôveru ... možno lásku a vďaka tomuto všetkému ho následne manipulovať v hre, ktorú si v hlave plánovala odkedy prijala zákazku. Ešte sa jej síce ani raz nestalo, že by jej nejaký muž neskočil na tieto jej hry, no so Samaelom to šlo vyslovene ako po masle. Ale bola pravda, že Denna bola profík ... ako by jej vlastne aj mohol niekto odolať, keď si mohla na seba vziať akúkoľvek podobu a teda mohla byť pre každého muža zosobnením dokonalej ženy.* Urobil si ma tak šťastnou. *Šepla a dívala sa mu pri tom uprene do očí. Pri jeho slovách o tom, že dúfa .. že sa zasnúbia mu venovala ďalší zo svojich okúzľujúcich úsmevov a preplietla si s ním prsty tak, že ich prstene sa navzájom jemne dotýkali.* Sľubujem, že nebudeš ľutovať jedinú minútu, ktorú so mnou stráviš. *Pošepla sladkým hlasom.*

*Kdyby tak věděl co za hru s ním má Denna v pláně, jakou hru s ním rozjela a k čemu hodlá tu náklonost využít (taky bych to rád věděl :DDD). Samael je nyní úplně zaslepen štěstím, které zaplavuje jeho tělo a tím je úplně slepý vůči všem pochybám, které by mohl mít kdyby Denna třeba udělala nějakou chybu, kvůli které by Samael mohl mít tušení že tahle Auriel není ta, za kterou se vydává ale Denna je tak dobrá že takovou chybu stejně neudělá. Ty její nádherné oči ho unášejí až tak moc že má pocit jako kdyby se v nich měl ztratit a mít pocit je unášen do jejich nekonečných hlubin. Ty jejich propletené prsty, jde o něco tak okouzlujícího, nádherného a přitom nevinně intimního že se to jen těžce vysvětluje a Samael, pro kterého jsou tyto pocity úplně nové je těžké je zvládnout.* Věřím že říkáš pravdu.. budu se snažit abych tě udělal šťastnou jak si zasloužíš. *Druhou rukou ji pohladí po tváři a opět jako už před nějakou dobou se natáhne k její tváři aby jí políbil ale trochu jinak. Spokojeně zavře oči a když se jejich rty spojí v polibku tak z jeho strany to je takové.. něžné, plné vášně ale vůbec to nejsou chtivé polibky plné touhy ale láskyplné, klidné se kterými nikam nespěchá a dává si na nich extrémně záležet jako kdyby se svoje pocity pokoušel předat formou klidného tichého polibku. Když ten polibek ukončí, zahledí se ji zamilovaně do očí ale k dalšímu se už nepouští a místo toho spustí.* Máme ještě plno času.. co ho využít k nějaké zábavě? Jak lépe se poznat.. upřímně ale nevím jak moc se tu v Desperu bavíte.. určitě moc dobře víš že já jsem zvyklej na něco jiného a během svých dlouhých cest jsem na nějaké zábavy neměl čas.. rád bych tak aspoň zjistil jaké máš záliby.

*Opäť nahla hlavu na stranu keď ju pohladil a poddala sa keď znovu spojil ich pery. Cítila tú zmenu s ktorou sa do bozkov ponoril a musela sa veľmi ovládať aby mu ich oplácala len nevinným - láskyplným spôsobom. Chcela ich prehĺbiť - vziať si z neho viac, no musela pre tento krát zvíťaziť zdržanlivosť. Predsa len dvere na tejto izbe neboli zamknuté, Bert by sem mohol kedykoľvek vojsť a určite by mu bolo podozrivé, že by Auriel takto vhupla do náručia mužovi, ktorého vidí prvý krát v živote. Samael možno skutočnú Auriel nepoznal, no nechcela aby mal krčmár nejaké podozrenie - to si nemohla dovoliť. Bola tu predsa hlavne z pracovných dôvodov. Keď sa od nej Samael odtiahol - usmiala sa na neho šťastným a zamilovaným úsmevom. Dlaňami ho pohladila po hrudi a tak nejako starostlivo mu uhládzala košeľu, ktorú mu predtým asi nevedomky trošku pokrčila.* (Denna)Ach.. zábavy som si tu tiež veľa neužila, môj pane. *Podotkla trošku smutnejším hlasom a sklonila pohľad na prsteň, ktorý sa jej leskol na prsteníku.* (Denna)Iste si si všimol, že som v čiernom.. a vieš, že truchlím za stratou Naiyirin, mojej takmer druhej matky. *Povzdychla si a potom váhavo zdvihla pohľad ku jeho očíam.* (Denna)No vždy som mala rada hudbu.. aj tu v hostinci hrá jeden skvelý muzikant. *Zadívala sa do jeho nebíčkovo modrých zreničiek a hanblivo sa pousmiala.* (Denna)Možno .. ak by som ho pekne poprosila - mohol by nám zahrať.. a zatancovali by sme si. *Od Kvotheho Denna vedela, že Auriel vie dobre tancovať a že tancuje rada - minimálne tu v Desperose niekoľkým ľuďom ponúkala hodiny tanca takže v tom musela byť dobrá.* (Denna)Na lepšie spoznávanie je veľa možností... tak napríklad - tu v Desperose som sa naučila takú hru. *Bolo možné, že toto Auriel v skutočnosti nepozná, no bola neskutočne presvedčivá a bol to príliš malý detail než aby na tom v tejto chvíli záležalo. Postavila sa a doliala im obom víno do čaší - jednu potom podala Samaelovi a posadila sa naspäť na posteľ. Otočila sa ku nemu telom tak aby sa na neho mohla dívať a chytila ho za ruku.* (Denna)Tá hra sa volá: Nikdy som. Hráva sa v hostincoch a vie celkom prelomiť ľady. *Uistila ho s úsmevom.* (Denna)Povieš nejakú vetu .. napríklad: nikdy som nejazdil na koni a ak si na koni v skutočnosti už jazdil - tak sa napiješ. *Vysvetlila mu zbežne pravidla a potom sa posadila vzpriamenejšie.* (Denna)Ja začnem, uvidíš - je to jednoduché. *Uistila ho.* (Denna)Nikdy som nevidela more. *Denna vedela, že Auriel je z Pelagionu takže more videla a teda sa trošku napila sladkého vína a čakala či sa napije aj Samael. Zaujímalo ju, či more videl.*

Můj pane.. myslím že tu si na něco takového hrát nemusíme.. oslovuj mě pouze jménem.. Samael. *Přijde mu takové divné když ho oslovuje „můj pane“. Auriel (Denna) pak zmíní jak moc ráda má hudbu a že takový tanec za doprovodu hudby by mohl být dobrý nápad, už na to chtěl kývnout a klidně jít mimo tento pokoj mezi lidi hostince a užít si trochu hudby a tance, dokud Auriel (Denna) nezmíní nějakou hru. Okamžitě zpozorní, rychle zamrká a se zatajeným dechem očekává co z Auriel (Denny) vypadne.* Hra? Tohle mě sakra zajímá. *Když pak dolije víno do obou poháru a přijde s tím o jakou hru se jedná, Samael se usměje. Už o téhle hře slyšel i dříve, musel by vyrůstat v jeskyni aby o ní neslyšel, přesto si ji nikdy nemohl zahrát. Společenská vrstva ve které se pohyboval nebyla pro takové hry zrovna nakloněná a občasné útěky do ulic mezi chudší obyvatele mu málokdy vyšly a velice rychle skončil zpět doma. Auriel (Denna) mu pak vysvětlí pravidla a velice rychle je pochopí, Auriel (Denna) mu to pak ještě předvede ve svém tahu, když prohlásí že nikdy neviděla moře ale jakmile se napije dokáže tím že ho ve skutečnosti viděla. Samael se napije také.. viděl ho během cest, které podnikl se svou družinou když se Auriel vydal hledat.* Tak teď já.. *Zamyslí se nad tím co by mohl zkusit.* Nikdy jsem.. *Krátká pauza, je jasné že přemýšlí jak by měl pokračovat.* Nikdy jsem.. tajně nevyklouzl z domu. *Sám se během toho napije, je to jen takové zahřívací kolo než se trochu rozkouká, získá trochu sebejistoty a odvahy.. což nakonec přijde a začnou určitě celkem zajímavé otázky.*

*Ospravedlňujúco sa pousmiala.. chcela pôsobiť trošku rozhodene, ako keby bolo v jej prirodzenosti volať ho môj pane. Predpokladala totiž, že niečo takéto by sa Auriel rozhodne prihodilo tiež. Následne si na ňom mohla Denna prečítať, že by súhlasil - a rád, so všetkým čo navrhla... no s hrou napokon súhlasil tiež. Pôsobil nanajvýš zaujatým dojmom. Auriel možno zazrela niekoho v krčme ako túto hru hrá, no Denna nevedela či ju tiež hrala alebo či Auri poznala pravidlá. Nuž - toto bolo teraz vedľajšie. Pohodlnejšie sa posadila a usmievala sa na Samaela - po prvý krát s nehraným úsmevom. Tá jeho nevinnosť sa jej páčila, skoro jej učarovala.. niečo také možno ešte ani nevidela. Nebol naivný kvôli tomu, že by bol hlúpy či inak prostoduchý - on bol proste len čestný a .. rozkošný. Keď povedal, že nikdy tajne nevykĺzol z domu, trochu sa zachichotala - znovu, toto nehrala.* (Denna)Si skutočný rebel! *Šepla sladkým hláskom sama sa však nenapila. Nebola si istá, no z toho čo vypozorovala .... tak jej Auriel neprišla ako niekto kto by v minulosti bol schopný niečoho takého ako vykĺznutia z domu.* (Denna)Smiem vedieť koľko si mal rokov a za akým účelom si sa vytratil z domu? *Toto ju skutočne zaujímalo - ju, Dennu. Dívala sa na neho s úsmevom plným očakávania a v očiach jej hrala neskrývaná zvedavosť. Chcela vedieť čo mohlo prinútiť tohto mladého šľachtica porušiť pravidlá, ktoré v jeho svete ľudia brali tak nesmierne vážne.*

Nevím zda bych se nazval přímo rebelem ale občas si rád dělám věci po svém i když je to proti.. pravidlům. *Obratem to vysvětlí, koneckonců jde hlavně o to se poznat a tak když ji to trochu více vysvětlí, jen ji to pomůže ho trochu lépe poznat. K jeho překvapení se Auriel nenapila, to může znamenat jen jedno.. ona to neudělala a pomůže mu to poznat zase Auriel. Když dostane tu otázku, pouze se usměje.* Bylo mi něco kolem.. 15ti a chtěl jsem se pobavit s nějakými obyčejnými lidmi, kteří nejsou tak upjatí a kteří mi nebudou diktovat co se patří a co ne. Takže nějaký alkohol a takové věci. *Nebyl to sice jeho první útěk, ten příklad co zmínil ale zase ty dřívější nejsou tak zajímavé.. při tom útěku v 15ti letech už měl své přátelé o které poté postupně přišel (na výpravě). Možná to je vůči nim nefér.. či sobecké ze strany Samaela ale on se snaží přesvědčit že jejich oběť stála za ten výsledek a to i když Desperos nemůže opustit.. hlavní je že svou Auriel nalezl a je momentálně v její přítomnosti.* Běžně bych tě poprosil ať to nikomu neříkáš ale zde.. na tom už nezáleží. Pravidla jsou sice důležitá ale já je občas poruším.. když to hraje v můj prospěch. *Pak je důležité aby to nikomu neublížilo ale věří že to je něco co není nutné vyslovit.* Musím ale říct že.. úsměv máš pěkný, na to si určitě brzy zvyknu a rád.

*Po jeho slovách sa nemohla ubrániť trošku prekvapenému - až zaskočenému zažmurkaniu. Nebola si istá či to hovorí len preto aby na ňu urobil dojem alebo či sa za jeho slovami skutočne je zrnko pravdy. Dennu napadlo, že sa ešte vždy len môže hrať na poslušného, čestného princa. Bola by to škoda, no nebola by prekvapená - na nevinnosť neverila .. obzvlášť nie u mužov zo šľachtických rodín. Tak alebo tak.. počúvala jeho rozprávanie.* (Denna)Takže alkohol.. a aké iné veci? *Opýtala sa ho so zvedavým úsmevom a naklonila hlavu na stranu. Samozrejme myslela na nemravnosti, no nebolo to na nej znať - bola vo svojej roli .. v očiach mala len nevinnú zvedavosť - nič iné čo by mu mohlo napovedať, že ho podozrieva z toho, že nie je taký nevinný a čestný na akého sa hrá. To boli len jej skryté myšlienkové pochody.* (Denna)Hoci ti na tom nezáleží - aj tak ti môžem sľúbiť, že to nikomu nepoviem. *Uistila ho so sladkým úsmevom a potom ... potom jej zalichotil. Denna nechala svoje líčka sfarbiť ružovou farbou, ktorá evokovala lupene ruží a hanblivo, no stále s úsmevom odvrátila pohľad od jeho očí. Sklopila zrak k prikrývke. * "(Denna)Pravidlá pre teba nehrajú rolu ak z toho máš prospech? No prosím .. tak v tomto sme si celkom podobní." *Pomyslela si pobavene, navonok však ešte chvíľu hľadela na prikrývku a prstom prechádzala cez záhyb, ktorý bol v blízkosti Samaelovej ruky.* (Denna) Uhm.. teraz je rada na mne. *Zašomrala po chvíľke a znovu zdvihla pohľad ku Samaelovým belasým očiam. Ponorila sa do nich ako do hlbokého, studeného oceánu a zasnene sa pousmiala.* (Denna)Nikdy som nenapísala milostný dopis. *Hlesla a s očakávaním hľadela na samaela a potom sa po chvíli napila z čaše čo samozrejme znamenalo jediné - napísala milostný dopis. Skôr než by Samael mohol začať žiarliť, nechala svoje líčka sfarbiť ešte intenzívnejším rumencom a rozpačito si založila prameň vlasov za ucho.* (Denna) Napísala som ho.. pre teba... bol to dopis plný nádeje, snažila som sa tým upokojiť moj zmätok a neistotu nad tým, že som vlastne nevedela za kým cestujem. *Vysvetlila svojim tichým, jemným hlasom.. a ešte sa trošku napila vína.*[/b]

Jaké věci.. prostě mužské. různé hlouposti.. sem tam rozbitý nos a tak dále. *Pokud čekala že ty další věci budou ženy, to se plete. V tomto by se otci odporovat neodvážil a ani by se nějaké náhodné vesnické holky nedotkl.. kdyby otci způsobil tímto nějaké problémy, nebo kdyby dokonce zplodil bastarda.. otec by ho zabil. Auriel mu pak slíbí že to nikomu nepoví, zde na tom sice skutečně nezáleží ale udělala mu tím velkou radost. Brzy na to se jde pokračovat ve hře, ve které je Auriel na řadě a tak Samael vyčkává. pak to přijde a k jejímu překvapení.. Samael se nenapil, ovšem fakt že ona ho napsala ho celkem zaskočí ale to neznamená že začne žárlit.. nic k tomu nepoví ale je pravda že by se rád znovu napil i když zase když se napít nemusel znamená že mu to dává větší šanci vydržet déle než Auriel.* To je.. krásné.. já.. mě to nejde.. něco takového. Neumím volit správná slova.. radši jednám. *Začne vysvětlovat a natáhne se k Auriel aby mezi ukazováček a prostředníček uchopil pramínek pár jejich vlasů, na který se krátce zadívá než se zrakem upře do těch nádherných očí Auriel.* V tomto pokoji jsem poprvé někoho políbil. *Přičemž se ihned napije, takže je jasné že dnes když zde Auriel políbil.. bylo to poprvé ale jeho zajímá jak je to s ní.. jaká bude její reakce, napije se či nikoliv?*

*Chápavo prikyvovala keď jej vysvetľoval o aké veci sa jedná a nevinne zaklipkala mihalnicami keď chytil medzi prsty prameň jej vlasov. Potom povedal to s tým bozkávaním a zaklincoval to tým, že sa v podstate priznal, že bola jeho prvá. Dennnu jeho nevinnosť a čistota celkom odzbrojili - ak bola teda pravda to čo jej tu tvrdil. Pocítila temné potešenie, že si pre seba ukradla niečo tak cenné ako jeho prvé bozky a o to viac v jej očiach stúpol nakoľko rozhodne nebozkával zle. Každopádne - zvažovala ako na to zareagovať.. z toho čo si o Auriel zistila bolo jasné, že Samael o možnosť ukradnúť si jej prvý bozk prišiel už pekne dávno. Mladá, nevinná a krásna šľachtičná ako ona bola terčom nejedného pokusu o jej zneuctenie avšak boli tu aj snahy romantickejšieho charakteru pri ktorých určite na nejaké bozky došlo. Tí čo by ale o tom mohli rozprávať boli už mŕtvi.. z nejakého dôvodu totiž každý muž, ktorého Auriel pobozkala už ležal niekoľko metrov pod zemou. Skoro ako keby to bola nejaká kliatba.* "(Denna)Samael by mi mal byť vlastne vďačný, že som ho uchránila od tak krutého osudu." *Pomyslela si pobavene, no navonok sa tvárila vážne a rozhodla sa ešte viac si poistiť jeho náklonnosť ďalšou z množstva lží, ktoré mala v rukáve.* (Denna)Tak ako nám to bolo súdené... si prvý, ktorého som pobozkala. *Šepla s upreným pohľadom do jeho očí, odložila víno na bok a kľakla si na posteli.* (Denna) Stále mi to príde ako sen. *Zverila sa mu s jemným úsmevom a položila mu ruky na ramená.*

*Naštěstí Samael neví že skutečná Auriel někomu už svůj první polibek dala a kdyby jen jednomu ale je za tím daleko temnější tajemství v podobě smrti všech, kdo se o Auriel nějakým způsobem pokoušel nebo se do ní snad i zamiloval.. kdyby to i věděl tak by ho to možná i vyděsilo natolik aby se od ní držel minimálně několik metrů daleko ale možná taky ne.. Samaela prozatím tahle kletba určitě zasáhnout nemůže.. nakonec není ve společnosti Auriel ale pouhého impostora.. podvodnice Denna, která si tu s ním pohrává aniž by o tom měl třeba jen vzdálené tušení. Když Auriel (Denna) zmíní že Samael byl také její první, udělá mu vážně radost.. je upřímný sám k sobě a ani nepočítal že by byl první muž v jejím životě, přeci ji hledal opravdu dlouho a bylo to víc než dost času k tomu aby někoho poznala a sblížila se s ním.. naštěstí to bylo i dost času aby skončil zakopaný v hlíně.. pro Auriel a ty dotyčné to sice bylo neštěstí ale pro Samaela.. největší štěstí jaké se mu mohlo stát. Jak Auriel (Denna) odloží pohár s vínem, Samael ten svůj dopije a odloží ho také stranou. Pak se jen dívá ženě svého srdce přímo do očí.* Sen.. pokud je to sen, doufám že nikdy neskončí.. větší štěstí jsem si nemohl přát. *Usměje se tomu a přiloží svou pravou ruku přes její pravou dlaň, která je na jeho levém rameni.* Kde vlastně žiješ? Už tu žiješ dlouho abys něco dokázala a získala že? Rád bych věděl kde tě mohu případně navštívit.