Záhadné sochy

*Auriel přijela jeho pozvánku na sochu a začala po ní lézt. Trošku dumal zda jí to vůbec půjde, hlavně s tou košilí, nebo tím co drží v té ruce. Během toho samozřejmě žertovala na svůj vlastní úkor. Řekl by spíš na svojí vlastní nešikovnost, ale tohle nemělo se šikovností co společného. Přece jenom se to mohlo stát komukoliv. Jen její štěstí ovlivnilo to, že má celkem štěstí. Obešla se bez zlomeniny což je dobrá zpráva. Byl by jí nabídl pomocnou ruku, ale vypadalo to, že jí nepotřebuje, přece jenom musí být šikovná. Určitě má velký talent, ale to se může jen domnívat, tohle nemá šanci jak vědět nebo zjistit. Alespoň ne třetí den co se spolu vidí. Pak si po vyšplhání sedla celkem blízko k němu a on se znova nadýchal její vůně. I když nahoře díky větru mraky cestovali, tak zde dole, bylo příjemné bezvětří a její pach byl silnější než předtím. Je to možná tím, že tam dole se mísil s různými pachy, které nebyli nosu úplně příjemné. Zase začal jít do rozpaků jako posledně.* "Sakra, už zase?" *Trošku si postěžoval sám sobě. Začal se totiž červenat načež reagoval odkloněním hlavy stranou. Nemůže se stále červenat v její přítomnosti.* Jsi šikovná, když jsi sem vylezla. Musíš být nějaký elf. *Trošku si udělal srandičku. Bylo to znát i na jeho hlase. Najednou si vybavil jeho minulý zážitek, když byla v bezvědomí a vlastně celý ten děj, který se stal od doby co se dolů propadla. Nechtěl to teď nějak vytahovat. Její další slova ho přiměla se podívat směrem k ní a ona mohla vidět jeho tvář, která byla lehce zarudlá. Viděl celkem krásné šaty, snad ne dívčí, které by si nejraději oblékl* Možná ti jako jedinému začnu i věřit. Nejsi jako ostatní, plníš své slova. *Byla jako muž. Říká se, že správný muž by měl splnit svá slova, měl by se podle svých slov chovat a držet se jich. To ho taktéž přimělo přemýšlet nad tím, že by se také měl začít držet svých slov a nějaká si vůbec nastavit. Třeba to pak dotáhne dál.*

*Zasmiala sa jeho poznámke o tom, že musí byť elf.* Len čo sa dostanem domov, prezriem rodokmeň či tam nebude nejaký ten predok. *Prehovorila veselým hlasom, samozrejme žartovala. Všimla si, že sa mierne červenal - napadlo jej, že je to asi tým, že si spomenul na to ako jej pomáhal v tom suteréne. Sama sa však nútila na to nemyslieť - a tiež na jeho kompliment o tom ako pekne vonia. Nerada by sa dostala opäť do rozpakov. Keď povedal, že jej ako jedinej možno začne veriť - nemohla zabrániť žiarivému úsmevu - odvrátila od neho pohľad a dívala sa na nebo, na oblaky, ktoré sa lenivo presúvali po oblohe.* Robím čo môžem, učili ma, že je čestné dodržať to čo človek sľúbi. *Prehovorila a potom sa jej trochu rozšírili oči a ukázala prstom na jeden z oblakov.* Čo ti pripomína tamten? Podľa mňa vyzerá ako obchodná loď aha tam je sťažeň a tam.. tam by mohla byť prova. *Už ako malá Auriel rada hľadala v oblakoch obrazce a povedzme si úprimne - v tomto sa veľmi nezmenila, mala veľmi dobrú fantáziu. Aby ale nebol zmätený, rozhodla sa mu to vysvetliť.* Pochádzam z Pelagionu, prístavného mesta. Často som chodila s matkou na prechádzky na mólo a môj otec tiež investoval nejaké peniaze do obchodnej lode jedného kupca. Sem tam ma bral dívať sa ako z nej vyloďujú rôzny tovar, ktorý následne distribuoval do celej ríše. Či už to boli parfémy, látky alebo šperky. *Trošku zasnívane hľadela na oblak a oči jej trochu posmutneli. Mohol si domyslieť, že to bolo tým, že jej chýba jej domov.*

*Nedokázat v tento moment určit zda svá slova myslí vážně, nebo jen žertuje, ale raději si nebude dělat naději, ne v tomhle směru.* Můžeš to zkusit. *Trošku si do ní rýpnul. Tak jak to ona dělala jemu, tak on se jí to snažil vrátit. Po tom co řekla další se jen zamyslel. Jemu tohle nikdy neřekli, nikdy mu neřekli, že by měl plnit svá slova, která dá. Teda alespoň ne většina světlých elfů. Na rozdíl od nich jeho ochránce byl jiný, ten by mu to řekl, ale nějak si nevzpomínal. Možná mu to opravdu neřekl, nebo jen on neposlouchal. Položil si své obě ruce dozadu a sochu a koukl se směrem k obloze. Byla to reakce na její slova. Daný mrak mu ale nic nepřipomínal, teda ne do té doby než mu Auriel začala popisovat ten mrak. Viděla ho tam. Zřejmě měla větší fantazii než on. Nechtěl se tím zahanbit a tak hledal nějaký jiný mráček po obloze, který by mu mohl něco připomínat, ale z malého počtu mraků nenašel žádný, který by mu mohl něco připomínat.* "Na tohle nemám zřejmě talent." *Postěžoval si sám sobě a podíval se na ní. Konkrétně se podíval na tu košili, ale nechal jí nejdříve domluvit. Přece jenom se musel chovat jako "slušný" elf, který popravdě moc slušný není, ale to je vedlejší. Když se mu pak svěřila odkud pochází. To že je z Pelagionu mu už řekla při minulém setkání, jejich prvním. Ovšem se mu svěřila odkud přesně, co dělali její rodiče, z toho co mu řekla, tak usoudil, že nejspíš byli něco jako dealeři nebo spíš distributoři. To slovíčko se možná hodilo lépe, ale dealer zas na druhou stranu lépe zní.* Tak proto tak krásně vodí..." *Už na to konečně přišel, ale nějak to nevypouštěl z úst. Všiml si totiž, že nějak nereagovala na jeho slova ohledně krásné vůně. Nejspíš na tohle nebyla, ale on jen mluvil pravdu. Nechtěl si získat její náklonost, i když už nějakou jistě má. Byl prostě svůj. Chtěl si momentálně určit cíle, kterých chce dosáhnout. Ovšem ještě neví jaké cíle to budou.* To je ošacení, které jsi mi slíbila? *Optal se zvědavě a zrak upřel na to oblečení. Už se těšil až se do toho obleče, teda, pokud je to vůbec pro něj. Pak se zamyslel a odvrátil pohled.* Jaké máš jinak zde cíle? *Nahodil téma jen tak mezi řečí.*

*Nereagoval na jej poznámku o oblaku, na jej informáciu o meste z ktorého pochádza a teda sa len trochu pousmiala nad jeho mĺkvosťou a poposadla si tak aby bola ku nemu otočená celým telom.* Áno, ako vravím.. dúfam, že som odhadla tvoj vkus. Nie je príliš nápadná aby si nelákal zlodejov, no zároveň je tá látka neskutočne príjemná na dotyk. *Ako to povedala. Podala mu plátennú tašku v ktorej bola úhľadne poskladaná košeľa/tunika s drobnými zelenými lístkami vyšitými okolo lemu, ktoré jej evokovali piesne o Meriwellu. Dúfala, že mu bude evokovať domov a bude sa mu dobre nosiť. Počkala kým si to od nej vzal a potom v očakávaní spojila dlane a s úsmevom sledovala jeho reakciu. Nad jeho otázkou o cieľoch sa nemusela extra dlho zamýšľať.* V mojich cieľoch mám celkom jasno. Doma, som mala na každú činnosť behom dňa presne vymedzený čas. Trochu si užívam, že tu si harmonogram organizujem sama - podľa svojich predstáv ale mám v tom systém. *Ako to povedala usmiala sa a vystrela ukazovák.* Hlavný cieľ je dostať sa z Desperosu v celku.. som v tom úspešná tak z polovice. *Trochu zavtipkovala predsa len bol osobne pri jednom z jej "prešľapov" a to doslova.* Pre tento cieľ robím všetko ostatné. Hľadám spojenectvá, zhŕňam informácie.. v podstate všetko to čo sme riešili keď sme sa tu stretli prvý krát. Doma na mňa čaká rodina... mám tam povinnosti a preto robím všetko pre to aby som sa tam dostala čo najskôr. *Odvrátila od Ela pohľad a trošku sa začervenala. Jej rodina by určite nebola nadšená keby vedela akými vecami si tu prešla, no na to myslieť nechcela.* Čo tvoje ciele? Vravel si, že sa chceš dostať tiež domov... alebo sa na tom niečo zmenilo? *Opýtala sa ho a so záujmom ho sledovala zatiaľ čo sa jej vietor hral s uvoľnenými prameňmi vlasov.*

*Během toho poslouchal si opět normálně sedl a ruce, které nepotřeboval k tomu aby se opíral znovu přemístil před sebe. Položil si ruce na kolena a podíval se na ní.* To je od tebe zlaté, ale víš, že jsi jí nemusela vůbec shánět? *Snažil se být trošku milý a působit skromně. I když moc skromný nebyl. Teda vůbec. Jen to dokázal dobře schovávat aby neměl zbytečně průser, který mohl v jeho domově tímto vzniknout. Pak mu podala tašku s tím oblečením, kterou si samozřejmě převzal. zvědavost mu nedala a hned se do ní musel podívat. Vytáhl jí, roztáhl jí a rychle jí sjel pohledem. Líbila se mu. Teď už jen stačí aby to byla jeho velikost a bude spokojený. Má radost a bylo to na něm ihned k poznání. Oči mu zářily na ošacení.* Nebude ti vadit, když si ho teď vyzkusím? *Optal se nadšeně. Ani nevnímal, že je to cizí osoba a dokonce i i z jiné rasy. Začal se před ní chovat jako kdyby to byl někdo koho nějakou dobu znal a byl to světlý elf. Co způsobilo tu změnu? Asi prostředí tady v Desperosu, které tu nebylo zrovna nejpříjemnější. Musel si hledat nějaké nové přátele, protože se tady z toho jinak zblázní. Poté se mu svěřila se svým cílem. Překvapilo ho, že se chce vrátit někam, kde jí organizují čas ostatní. Je to takové neefektivní. Byla to ovšem její volba a je to její přání, rozhodně jí to nechce brát.* NEvím jestli bych se chtěl vrátit někam, kde by mi čas organizoval někdo jiný. Tady jsi pánem svého času a nemáš tolik povinností doma. Proč se tedy těšíš domů? Když by jsi se tam nevrátila, tak ti povinnosti odpadnou a už teď hádám, že ti povinnosti odpadly, když tam nejsi. To že ti tady nějaké přibily je vedlejší. *O té rodině se raději ani nezmiňoval. Ani neví jak by to měl podat. Od malička se učí mluvit spisovně a skládat věty tak, aby působil ještě více vznešeně. Takový už je život světlého elfa. Taktéž samé povinnosti. Teda, asi ne tolik jako měla ona, ale také jich pár měl. Ovšem čím déle tady byl, tím více si uvědomoval, že tato bariéra jen tak nezmizí a bude se muset spokojit se životem zde, tady v Desperosu. Nejdřív k tomu ovšem musí zesílit.* Bylo by hezké dostat se domů, ale také mě tam čekají povinnosti. Tady si za posledních pár dní užívám skvělého života, který jsem neměl ani v královském městě. Ovšem nevíme ani za jak dlouho bariéra padne nebo jak dlouho tu ještě bude. Proto se musím soustředit na to co bude teď a budu se muset naučit bojovat abych byl co nejsilnější a nemusel se ničeho bát. *To byla jeho slova, ale nebyla jediná. Ty měli pokračování.* Poslední dobou si uvědomuji, že život tady není zas tak špatný, teda je, ale nemusí být. Stačí, když to někdo změní. *Řekl trošičku sebejistě. Chtěl by získat moc aby to mohl změnit. Nebavilo se ho celou dobu schovávat, koho taky jo, že? Chtěl kráčet svobodně neohroženě po ulicích města a být váženým elfem, kterého budou lidi zdravit a klanět se mu. Poslední dobou o tom snil, ale zatím o tom nikomu neřekl.*

*Trošku sa usmiala a mykla plecami keď povedal, že to nemusela. Predpoklala, že to bola len zdvorilostná poznámka a tak na to nereagovala. Keď sa jej však opýtal či jej nebude vadiť ak si tú košeľu vyskúša, trochu sa začervenala.* Určite nie! Dotoho.. ja sa otočím. *Navrhla trochu placho, nie žeby ešte nevidela muža bez trička - Castiel nenosil pod kabátom žiadne košele. Chcela však dať Elgaladovi priestor. Ak sa začal rovno vyzliekať - odvrátila by pohľad alebo sa úplne otočila tak ako jej to táto socha a výška umožňovali. Nad jeho ďalšími slovami sa trochu neveselo pousmiala.* Ťažko sa to vysvetľuje... ten život síce nebol ani zďaleka taký slobodný ako tu, no mal zmysel. Nebola to anarchia.. vedela som, že som v bezpečí a hlavne - milujem svojich rodičov. *Nepripadala si ako dieťa keď tie slová povedala nahlas. Práve naopak.* Cítim za nich zodpovednosť, dali mi toho tak veľa, lásku, domov, vzdelanie - len tých najlepších učitešov.. proste som mala všetko. *Nevedela či má vravieť o tom, že to malo svoj účel. Nevedela či sa má púšťať do témy o dohodnutom sobáši, no nechala si to zatiaľ pre seba. Nayirin aj Castiel na to mali pomerne vyhradený názor.. ani jednému z nich sa to nepáčilo. Elgaladove ďalšie slová ju však prekvapili. Musela sa na neho pozrieť.* Plánuješ byť ten kto to tu zmení? *Dovtípila sa kam tým mieri a trošku nezbedne sa usmiala.* Plánuješ tu nastoliť novú vládu? *Zahľadela sa do diaľky akoby na moment rozmýšľala.* Kráľ Elagalad prvý. *Trochu našpúlila pery - doberala si ho ale len trošku.* Neznie to úplne zle.. ale chceš vládnuť len elfom či všetkým rasám? *Teraz už nevtipkovala, vedela o tom, že neverí nikomu len svetlým elfom .. uvažovala či plánuje nastoliť hierarchický systém kedy by rasy neboli rovnocenné ale podriadené len svetlým elfom. Bola veľmi zvedavá na jeho odpoveď čo mohol vydedukovať s jej pomerne vážnemu pohľadu aj napriek tomu, že to brala len ako detské snívanie, nie realne plány.*

*Na jeho otázku neodpověděla, nejspíš nechtěla a nutit jí do toho nechtěl. Proto jí hodil za hlavu i když odpověď na jí nedostal. Ono by se stejně nic nestalo, kdyby na ní odpověď dostal.* Otáčet se nemusíš, já už tě taky viděl nahou. *Trošku se prokecl. I když mohla ještě zpozorovat, že byla nahá během toho co jí ošetřoval ránu na boku. No, snad to vezme v pohodě. Sundal si vrchní část oblečení až jehož tělo bylo otevřené světu, bylo nahé. Alespoň vrchní část. Během toho co se svlékal, tak vyslyšel další její slova. Na chvíli se zastavil s převlékáním, přesněji řečeno se svlékáním. Musel se nad nimi zamyslet. Přece jenom na nich něco bylo.* Nechci ti to vymlouvat, je to tvoje volba, ale zase když se tu staneš silnější, nemusíš se bát, že budeš zneužita či zabitá. Hlavně, když se obklopuješ lidmi, tak budeš i v bezpečí. *Samozřejmě je tam i větší šance, že si pustí blízko nějakého podlého člověka, který jí využije, nebo se o to alespoň pokusí. Nebo by jí třeba i chtěl zabít. To jí ovšem neříkal. Nepřišlo mi vhodné to říct, to by totiž jeho předchozí slova ihned ztratila význam.* Když jsou rodiče, a když jsou normální, tak je to hned o něčem jiném. Ovšem každý musí někdy vypadnout z domu a postavit se na vlastní nohy. Pokud teda nejsi příživník. *Dopověděl a začal se znova svlékat. Jak byl nahý, tak jen roztáhl ruce, každou na jednu stranu a užil si chladný vánek v teplý den, který dnes slabouce foukal.* "Kdyby takhle bylo pořád." *I když by si to přál, tak věděl, že to není možný, počasí se musí střídat aby byla matka příroda v rovnováze. Když se pak dostalo na další téma, tak se zamyslel. Během toho si vzal oděv z tašky do rukou.* Nad tímhle jsem nepřemýšlel a abych řekl pravdu, jsi by byl ochotný to změnit? *Je pravda, že spoustě lidem tady tento život vyhovuje. Mají celkem dost volnosti oproti vnějšímu světu. Samozřejmě v tuto chvíli se na něj už koukala, ale Elgalad byl otočený k ní zády, takže ani nevěděl, že ho vidí. Ovšem při jejich slovech se musel otočit. U toho se samozřejmě zasmál, když řekla jsem by ho oslovovali poddaní. Viděl, že se na něho dívá, možná totiž čekala, že bude oblečený už. No, oblékal se celkem pomalu.* Takové oslovení se mi nelíbí. To si nechávají říkat jen ti, co si užívají moc mi přijde. *To samé bylo v Meriwellu, tam mu taky připadá, že si vládce užívá moc, jenže dle něho je moc ukrytá v něčem jiném. Rychle se oblékl, nejspíš by ho nechtěla vidět nahatého, i když jemu to nevadí.* No, tady hádám, že nic elfů ani nebude. Hlavně zatím nemám zájem vládnout. Bojím se, že bych se zkazil jako ostatní, kteří byli dříve určitě dobří. *Ne všichni byli dobří, ale nějaká část z nich ano.*

Č-čože?! *Zakoktala sa a tón jej hlasu bol trošku hlasnejší než akým rozprávala bežne. Není sa ale čomu čudovať, veď ju práve informoval, že ju už videl nahú. Nechápavo nahla hlavu na stranu a prevŕtala ho pohľadom.* "Keď mi pomáhal v tom suteréne ... videl trochu mojej odhalenej pokožky, no - rozhodne ma nevidel nahú! Toto boli dosť silné slová." *Zamračila sa pri svojich myšlienkach a cítila, že sa začína červenať. Dúfala, že pojem "nahá" znamená u elfov niečo iné než v jej svete a teda, že jej to vysvetlí a uvedie veci na pravú mieru.* Za príživníka by som sa určite neoznačila.. vlastne dobrým vydajom so správnym mužom mojej rodine zabezpečím peniaze a aj lepšie postavenie a teda lepšiu budúcnosť. *Len čo to povedala, odvrátila pohľad lebo sa začal vyzliekať.. Mylslela si, že mu dala dosť času ale keď sa po chvíli opäť otočila jeho smerom - ešte stále bol do pol pása nahý. Slušne sklopila pohľad hoci povedal, že mu to nevadí. Nechcela ho okukovať aj keď bola pravda, že sa za svoju postavu nemusel hanbiť - nemal síce svaly ako Castiel, jeho postava bola skôr šľachovitá... na to však myslieť nechcela. Stále jej vŕtalo v hlave to čo povedal na začiatku. Že ju videl nahú, podvedome si pritiahla kabát tak aby ju viac zahaľoval. Rozhodilo ju to do takej miery, že ani nevedela reagovať na jeho ostatné slová.* "Určite len použil zlé slovo, myslel to inak." *Uisťovala sa v myšlienkach. Neverila tomu, že by ... že by jej Elgalad vyhrnul košeľu keď omdlela. Na to bol príliš povýšenecký, hrdý a - o ľuďoch sa nevyjadroval stále najlepšie. Prečo by to teda robil? Bola len smrteľník.. určite ho nepriťahovala. Čakala by až kým sa neoblečie - čo by periférne zbadala a až potom by sa mu pozrela do očí s úmyslom prečítať si emócie ktoré sa v nich odrážajú. Potrebovala to aby sa pokúsila odhadnúť na čo myslí.*

*Na její překvapenou reakci jen strnul a zmrazil tělo. Asi jí to překvapilo a hlavě jí to nepotěšilo.* "Hups..." *To je jediné co si stihl pomyslet. Teď ani neví co má říct, a když se otočil, mohl pak vidět dost naštvaný výraz. Na její další slova nereagoval, vlastně je vypustil. Jeho hlavou se jen hodili nápady jak to zakecat. Nemůže jí přece jen tak říct, že jí svléknul a "užil" si s jejím tělem. I když to vlastně nebyl pravý on, tak stejně se bál že to Auri nepochopí. Na to, jak jí to chtěl předtím říct aby to už v sobě nedusil, tak s jejím naštvaným výrazem to jako zázrakem přešlo.* N-no, víš.... *Nenapadala ho ta správné slova.* Já... Když jsem tě oše-ošetřoval, tak.... no.... ehm.. Musel jsem tě svléknout abych ti očistil... tu.... no... ránu. *Úplně jaksi nemohl najít slova, která mu z jazyku padala ven aniž by je vyslovil.* Asi jsem to špatně podal, že? *V jeho očích bylo vidět, že ještě něco skrývá. On lhát neumí. U toho se usmíval a snažil se to nějak zamést pod koberec. Rukou si sáhl do vlasů a trošku si je podrbal. Mezitím si samozřejmě také sedl na bobek vedle ní. Nebylo nikam jinam pokud chtěl zůstat na soše. Jinak mimo sochu bylo hromada místa.* Promiň. *Řekne usměvavým hlasem.*

*Jeho slová ju teda vôbec neupokojili ako pôvodne dúfala. Skôr úplne naopak. Jej naštvaný výraz plynule prešiel do zarazeného, šokovaného a nakoniec sa zastavil na zhrozenom.* Prosím? *Šepla takmer bez dychu. Zmätene zažmurkala a nervózne si hrýzla spodnú peru pri tom ako sa snažila pochopiť čo sa jej tu snažil Elgalad povedať. Vedela, že jej nehovorí pravdu - niečo tajil videla mu to na očiach. Zatĺkal a klamanie mu vôbec nešlo. Zhlboka sa nadýchla a cítila, že nemá len červené líčka ale že jej horia aj uši.* Keď som omdlela tak.. Musel si ma vyzliecť a.. ty si ma videl - *Nedokázala to ani povedať nahlas, nervózne si uhládzala vlasy, ktoré jej strapatil vietor a pohľadom skákala po stromoch v diaľke aby zvládla v tejto absurdnej konverzácii pokračovať. Vôbec tomu nerozumela.* Čo za zranenie si mi musel očistiť? Ja.. čo všetko si mi vyzliekol? *Liezlo to z nej ako z chlpatej deky tak veľmi bola v rozpakoch. Len vďaka jej prísnemu vychovaniu na neho teraz hystericky nekričala, neobviňovala ho ani ho nesotila dole z tejto sochy. Naopak bola veľmi pokojná, mala hrdo vztýčenú bradu a vystretý chrbát. Keby sa tak veľmi nečervenala, možno by ani nebolo tak poznať ako rozhodená z toho bola. Nedokázala sa na neho však pozrieť, príliš sa hanbila. Jednou rukou si pridŕžala kabát krížom cez telo. Za iných okolností to mohlo pôsobiť akoby sa len chcela chrániť pred vetrom, no teraz to robila úplne podvedome. Samozrejme, že už to nemalo zmysel .. ak ju skutočne videl nahú.*

*Zdá se, že jeho výmluva mu moc nepomohla, nezatajil to co chtěl, protože se ho dál a dál vyptávala což mu trošku nevyhovovalo. tušil, že jí to bude muset nejspíš říct dřív nebo později. Sledoval její reakce, byli zajímavé a rád by se nad nimi kochal, kdyby teda nebyl v této situaci zapletený. I když jí chtěl jenom pomoct. Ona pak na druhou stranu pomohla jemu. Dokonce o tom ani nevěděla což bylo skvělé, pro ní. Teď je to celé v řiti a musí se nějak obhájit aby nedostal při nejlepším pěstí. Kdo ví? Třeba by byla schopná za tohle vykastrovat. Kolikrát slyšel ve svém městě, že světlé elfy si užívali kastraci temných elfů, kteří naříkali. Teď mohl jen doufat, že takový nebude. Na jednu stranu, není to elf.* Nooo..... *Řekl dosti nervózně a pak pokračoval.* Abych ti pomohl. *Pak jen odvrátil pohledem.* Kdybych tě jenom viděl. *Začal se červenat. Jeho vzpomínky na tu situaci se mu velice živě uživovali. Najednou na to začal z ničeho nic myslet a sklonil hlavu. Pokrčil si nohy a svou hlavu si opřel o kolena. Taktéž si ty kolena obejmul svými pažemi.* Promiň za to co jsem udělal. *Chtěl to mít venku z hlavy, ale ani nevěděl jak to správně podat. Proto chvíli mlčky takhle seděl a jen přemýšlel. I když by Auriel cokoliv řekla, tak on jí momentálně nebude vnímat. Pak jen zvedl hlavu a podíval se na ní.* Víš proč si zvířata lížou rány? Prý to má léčivý účinek. Tak jsem to zkusil. *Řekl tak trošku smutným hlasem. Bylo to těžké ze sebe dostat.* Jen jsem se jazykem asi netrefil na zranění. *Trošku se přiznal. I když to řekl celkem potichu a ještě ne jejím směrem, mohla to slyšet. Nemělo ani moc cenu se moc omlouvat. Omlouvat se každou chvíli je k ničemu a nemá to smysl, proto to nedělá, ale i tak se nejspíš omlouvá příliš často.* Koukám, že neumím lhát a ani nic tajit... *Řekl smutným hlasem. Snad jí tímto nějak alespoň trošku zklidní, ale spíš si myslel, že na to nebude reagovat.*

*Po jeho slovách: "Keby len videl," šokovane pootvorila ústa a podvedome zadržala dych. Na moment ani nežmurkala, tvár mala červenú ako zrelá paradajka. Pri predstave, že ju v bezvedomí vyzliekol a následne sa jej dotýkal jej bolo poriadne mdlo, no ked povedal, že jej telo - olizoval .. z tváre jej zmizla všetka farba. Auriel bola naivná, no nebola hlúpa a preto tej jeho báchorke o liečivých slinách vôbec neverila.* Liečivé sliny? Chceš mi povedať, že toto Vás učia v Meriwelle? *Takýmto vysokým hlasom ešte s nikým nehovorila.* Buď aspoň dosť chlap na to a priznaj sa, že si podlo využil to, že som bola v bezvedomí, vyzliekol si ma a ... ukájal si sa na mne! * Jej tón sa dosť podobal na krik, no nebola ukričaná - na to bola príliš v šoku - tie slová z jej hrdla vychádzali neskutočne vyčítavo, no tak nejako posekane akoby sa musela kvôli každému jednému zvlášť nadýchnuť* Čo ti to do pekla napadlo?! *Chytila sa jednou rukou za hlavu a mala pocit, že omdlie - snažila sa to však rozdýchať, rozhodne by už druhý krát nechcela v jeho prítomnosti stratiť vedomie.* Bohovia a ja som ti verila - som totálne hlúpa a naivná. *Nechcela to povedať nahlas a tak si len tie trpké slová povedala v duchu.* "Castiel mal pravdu." *Mala sa chuť hystericky smiať a plakať zároveň. Kľakla si na jedno koleno a otočila sa ku nemu čelom.* Čo všetko si so mnou robil. *Jej slová boli ľadovo pokojné, výraz mala prísny, no v očiach mala strach. Hodnotu vo vyššej spoločnosti by nemala žiadnu ak by sa vrátila s pošpinenou počestnosťou.*

*Auriel vypadala dost zaraženě, nejspíš to nečekala. Bylo to možná na ní až příliš. Až byla šokovaná, vypadala jako by se jí paralyzovalo celé její tělo po tom co vyslovil svá slova. Ale byla krásně červená, to se jí musí nechat! Bohužel pro Ela je to celkem špatné znamení což dokázal i sám vypozorovat. Přeci jenom to neměl říkat.* Neučí, jen jsem to četl v knihách lidí, které se dostali k nám do království. "Takže je to vlastně jejich chyba!" Pomyslel si, ale raději se nesnažil nad tím ani pousmát, mohlo by to vypadat divně, zvlášť v této situaci. Pak její slova se mu dostala pod kůži. Sice ještě chlap nebyl, ale chtěl se jím stát. Tohle možná byla jeho cesta. Sklonil svojí hlavu k zemi, teda spíš k soše. Doposlouchal si její poslední slova a pak se na ní zpět podíval. Hluboce polkl a začal s vysvětlováním.* Máš pravdu, musím s pravdou ven... Když jsem tě zvedal, tak jsem se nechal unést vůní tvojí kůže. Takhle jsem cítil kůži poprvé a když jsem se dotýkal, tak se mnou začali manipulovat ty... *Nemohl se tak dvě vteřiny vymáčknout, pak ale přišel na správné slovo.* Hormony. Nikdy předtím jsem neviděl žádnou ženu, dívku nebo holku nahou. Víš... Já jsem se snažil držet, ale popravdě řečeno nešlo to. Jakmile jsem se nadechl tvé vůně, tak to šlo samo. *Sklopil svojí hlavu dolů jak nějaký smutný pejsek. Ani jeho hlas nebyl nadšený a zněl spíš smutně. Jakoby toho i z části litoval.* Víš. Já nechtěl jsem nic dělat. Jen co jsem tě položil, aby jsi nespadla, tak jsem ti vyhrnul tílko abych se ti podíval na bok kvůli tomu zranění, ale už jsem se nemohl udržet. Už to šlo se mnou z kopce.... *Podíval se směrem na ní. V jeho očích mu mohla vidět lítost, nebyl na tohle zvyklý, tohle se mu právě děje v životě poprvé. Srdce mu bije jak o závod, jako by chtělo vyskočit z těla.* Pak jsem ti vyhrnul tílko co nejvýš a pusinkoval a lízal jsem ti břicho. Rovnou se i přiznám, že jsem ti dával pusy na rty a na tváře a líbal tě na krku. Je mi to strašně líto, ale nic víc jsem nedělal. *Svojí hlavu zase sklopil ke svému tělu. Opřel si hlavu o kolena a koukal směrem dolů. Pažemi stále objímal svoje nohy, které měl pokrčené k tělu. Teď už nic neříkal. Teď mohl jen čekat na to, co Auriel udělá, nebo co řekne. Takhle se ještě v životě nechoval, bylo to pro něj poprvé, přeci jenom nikdy se s dívkou jiné rasy nebavil a vlastně ani moc s dívkami své rasy. Hodně času totiž strávil v klihách a nad učením se. Na holky nebyl čas. Tady ovšem je obtížné sehnat nějakou knížku, hlavně pro něho, takže se musí zabavit jinak a v tu chvíli ho nic jiného nenapadlo.*

*Našťastie si Auriel nespojila, že by tou svojou poznámkou naznačoval, že vlastne za to môžu ľudia. No.. po jej výzve sa pustil do vysvetľovania už úprimnejšie. Počúvala ho a jej od hnevu bledá tvár začala zase postupne naberať najprv mierne ružové - potom tmavšie až úplne červené odtiene. Z jeho pohľadu vyčítala, že tento krát neklame - nezatĺkal nič - povedal jej všetko a Auriel trochu ľutovala, že chcela aby jej povedal úplne všetko čo s ňou robil. Takmer ho zastavila keď jej hovoril kde všade ju bozkával, bolo toho na ňu trochu moc. Triasla sa keď od neho pohoršene odvrátila tvár a zhlboka dýchala aby sa upokojila. V hlave mala naozaj desivé predstavy - dokonca ho mala chuť udrieť či zhodiť zo sochy dolu. Zaťala však zuby a hoci sa chvela, prinútila sa zavrieť oči a ovládnuť ten šialený príval hnevu, ktorý ju z vnútra celú pohltil. Cítila sa ponížená a zneužitá aj napriek tomu, že to nedotiahol do konca. Ani toto by totiž jej povesti rozhodne nepridalo plusové body keby sa o tom vo vyššej spoločnosti niekto dozvedel. Elgalad mal jediné šťastie, že ju nezneuctil úplne. Mierne sklonila hlavu a cez pootvorené pery trochu rozochvene vydýchla. Samozrejme si to čo hovoril predstavovala - mala to celé pred očami keď jej to rozprával. Všetky tie bozky a dotyky.. Veď on si ukradol jej prvý bozk a ani o tom nevedela. To ju desilo zo všetkého najviac. Jej mozog pracoval na plné obrátky - snažila sa s tým vyrovnať, vstrebať to, prijať to.. lebo vedela, že sa to už nijako neodstane. No jediné po čom v tejto chvíli skutočne túžila bolo ujsť - a dať si horúcu kúpeľ aby zo seba zmyla ten pocit .. pošpinenia. Naberala odvahu aby sa na neho dokázala znovu pozrieť. * Ak o tom čo si spravil povieš jedinej živej duši.. *Začala tichým, trochu trasúcim hlasom a pozrela sa na neho cez svoje husté mihalnice.* Bude to, to posledné čo spravíš. *Neveselo sa usmiala.* Toto nieje vyhrážanie sa ale varovanie Elgalad. V tomto meste mám veľa spojencov a priateľov, čo by radi videli mŕtveho svetlého elfa aj bez toho aby tušili čo - .. *Nedokončila vetu, zahryzla si do spodnej pery a zahanbene odvrátila pohľad od jeho tváre. Správne, hanbila sa aj napriek tomu, že jediný kto tu spáchal niečo nehanebné bol on.* Zbohom. *Odvetila a otočila sa ku nemu chrbtom.*

*Všiml si, jak zhluboka dýchala až to bylo slyšet. Nedivil by se, kdyby to slyšel i člověk na druhé straně zeměkoule. Bylo to jasné a čisté, ten zvuk, který byl slyšet během toho co zhluboka dýchala a snažila se s tím nějakým způsobem vyrovnat. Bylo mu to celkem líto. Neměl jí to předtím dělat, i když se neovládl a hlavně jí to neměl všechno říct takhle najednou. Akorát je to veliký nával informací, které člověk kolikrát i těžko pobere. Někdy se i s polovinou informací jdou lidi raději zabít, spáchat sebevraždu nebo jdou zabít někoho jiného. Kolikrát i náhodného člověka, který s tím nemá nic společného. Koukl se na ní ještě než začala mluvit.* Jsi v pohodě? *Zeptal se zvědavě smutným hlasem.* Vím, že mě to neospravedlňuje, ale je mi to líto a vím, že by se takhle neměl nikdo chovat. [b]Tohle dělají jen divoká zvířata bez mozku a ne lidi nebo elfové. Možná jsem svým způsobem zvíře, co by potřebovalo demystifikovat. *Dodal než spustila Auriel. Musel nějak si to u ní vyžehlit. Je to první člověk, kterého má rád, vlastně první člověk, se kterým se dokáže bavit normálně. Možná teď už ne. Pak si vyslechl to co mu řekla, znělo to dost tvrdě na malinkou ženu, teda dívku. Takhle mu to přišlo. Vypadá to, že je to opravdu silná žena, alespoň citově. Všiml si, že nedokončila ani větu, místo toho se raději zahryzla do rtu. Možná to doříct nechtěla, nechtěla to možná zhoršit, i když to víc nešlo, aspoň z její strany ne.* Víš, když člověk nemá knížky, na kterých je závislý od raného dětství, tak se chová jinak jako já předtím. A neboj se, já o tomhle nikomu neřeknu. Nic bych z toho neměl a ty taky ne. *Když byla k němu otočená zády. Tak se malinko poposunul k ní. Mohla slyšet jak se jeho spodní zadní část oblečení posouvá po kamenné soše směrem k ní. Neposunul se o moc. Jen o málo aby byl trošku blíž, aby na ní mohl dosáhnout.* Neboj se, nic ti neudělám... *Snažil se jí uklidnit a pokud neudělala nic co by ho donutilo spadnout, nebo se odsunout nebo udělat nějaký jiný pohyb, tak jí položil ruku na rameno.* Jsi první člověk, se kterým jsem se dokázal bavit. Zbavil jsem se zábran a pokusil jsem se být sám sebou. Cítil jsem se jako kdybych byl mezi vlastními. Nechci se loučit. *Před několika okamžiky byl veselý mlady klučina, který se po dlouhé době dokázal chovat jako normální elf, který žije v Meriwellu a teď je z něho smutný elf, který je celý nesvůj, že ztratí prvního člověka, se kterým se kdy začal bavit. Ke vší smůle je Elgalad i mladý ne moc emocionálně stabilní kluk, tak jako každý v jeho věku, který je z většiny ovládán emocemi, které se na něm dokážou i podepsat. Chtěl by jí říct, že se to nikdy nestane, ale bohužel to nedokáže slíbit. Může se o to ale pokusit. Může se pokusit, jak to lidi říkají... být lepším člověkem.*

*Nebola schopná reagovať na jeho otázku, no v pohode sa vôbec necítila. Cítila sa ako keby jej niekto zabodol kudlu do chrbta. Chcela súhlasiť, že sa rozhodne rozhodne choval ako zviera, no nechcela sa s ním viac rozprávať, nechcela počuť jeho hlas, vidieť jeho tvár - pred očami mala predstavy, ktoré jej opisoval a bolo jej z toho na omdletie. Pri poznámke s knihami nechápavo prižmúrila oči.* "Čo to hovorí za hlúposti?!" *Chcela sa na neho oboriť, že miluje knihy tiež, no rozhodne sa bez nich nechová inak ako predtým. Tobôž nie takýmto spôsobom, no mala pocit, že Elgalad už nevie čo by povedal aby svoje činy ospravedlnil, chytal sa aj stebla trávy v nádeji aby neodišla a neposlala na neho zabijakov. Nechcela sa ku tým absurdným slovám o knihách vyjadrovať, stačilo jej, že ju uistil, že o tom nikomu nepovie. Čím menej ľudí to bude vedieť - tým vyššia šanca je, že sa táto inkriminujúca vec nedostane ku jej rodičom a ku vyššej šľachte. Musela v to dúfať. Bola na odchode, keď jej položil ruku na rameno. Inštinktívne sa stiahla - chcela ho udrieť lakťom, dať mu facku, kopnúť ho, no ovládla sa a len na neho pozrela ponad rameno výhražným pohľadom. Po tom čo jej povedal jej nebolo príjemné, že sa jej dotýka.* Zbavovať sa zábran a baviť sa na takejto úrovni nieje môj šálok čaju. *Jej hlas bol vážny, dívala sa mu do očí a videla, že je mu to skutočne ľúto. No zatiaľ nevedela oceniť fakt, že sa jej s tým čo urobil priznal, bolo to veľmi čerstvé a predsa len keby sa nepreriekol, nič by sa nedozvedela.* Ublížil si mi. *Po týchto slovách odvrátila pohľad, stále sa červenala, no už sa na neho nedívala ponad rameno, dívala sa pred seba.* Zradil si moju dôveru. *Povzdychla si a bola na seba pyšná, že napriek rozbúreným emóciám sa s ním dokáže rozprávať pomerne kultivovane. Neplakala ani nekričala - cítila sa zvláštne prázdna.*

*Už nemluvila tolik jako předtím, nebyla v náladě a ani ve své kůži, což Elgalad rozhodně poznal. Přichází mu do hlavy, že by možná bylo lepší se přestat bavit. Teda pro ní. Pro něho ne, jeho to zasáhne ještě víc. Ona přeci jen má daleko více přátel, no, alespoň některé má. On ne, ona byla jeho jediný, teda teď druhý, člověk nebo osoba, se kterou se bavil. Vyslechl si její slova, která mu řekla. Nebylo to nic příjemného. Komu by to taky bylo příjemné? Slyšet od někoho, že zradil jeho důvěru? Nebo že mu ublížil? Tohle zas nebyl jeho šálek kávy. Na druhou stranu to chtěla slyšet. Nevěděl jak má z této situace utéct, mohl si buď zvolit zatajování což jí by se úplně nelíbilo, a nebo si mohl zvolit to co si zvolil. Upřímnost, která ho teď stála jednu skoro kamarádku. Sundal ruku z jejího ramene a svlékl si nové ošacení co mu přinesla. Možná bude lepší když to vrátí a dostane zpět peníze, místo toho aby to darovala nějakému šaškovi, který jí ublížil. Když si sundal ošacení, tak ho vložil zpět do tašky, ve které mu to přinesla a položil to vedle sebe. Byl teď z části nahý a bylo mu jedno, zda by ho teď viděla i jeho vlastní máma. Měl myšlenky úplně někde jinde. Oblékl si své staré oblečení se slovy.* Bude lepší, když to vrátíš, nebo věnuješ někomu jinému, kdo za to stojí. *S těmito slovy skončil. Skočil dolů ze sochy. Nebyla zas tak velká, takže člověk i bez tréninku by z ní dokázal seskočit aniž by si něco zlomil, že namohl nějakou část těla. Vlastně by i mladší dítě dokázalo bez problému skočit dolů. Dopadl do trávy a vydal se nějakým náhodným směrem se smutnou náladu. Všiml si v dáli, že na něho kouká jeho ochránce, který se opírá o sochu a sleduje je. Sice neměl tak dobrý sluch aby z té dáli slyšel co si říkají, ale z postojů obou dvou dokázal snadno vyvodit co se přibližně stalo. Když přišel k němu, tak ho jeho ochránce poplácal po rameni a následně tam tu ruku nechal. Vlastně si ho takhle jednou rukou objal a druhou měl v kapse.* Ona ti za to nestojí, je to jen smrtelnice. Měl by jsi počkat až se vrátíš do Meriwellu, tam ti najdeme nějakou krásnou nevěstu, co ty na to? *Trošku šprýmoval. No, je pravda, že taktéž trošku pohrdá ostatními kromě světlých elfů a satyrů.* A víš za jak dlouho ta bariéra padne? *Optal se ho bez nějakých nadějí na odpověď. No, Haldir, jeho ochránce, nahodil trošku zamyšlený výraz.* Sháním všechny potřebné informace *S těmito slovy oba dva odešli z tohoto místa.*

*Nedívala sa na neho a preto nevidela ako si dáva dole košeľu, ktorú mu darovala. Otočila sa na neho až keď sa Elgalad náhle postavil a povedal jej, že by to mala dať niekomu inému. Nemala ho ako zastaviť a úprimne po tom ani netúžila. Nevedela čo by mu mala povedať. Samozrejme tú košeľu od neho naspäť nechcela, no nemala silu rozprávať ani ho presviedčať a bolo viac ako jasné, že on sa s ňou už tiež baviť nechce. Dívala sa teda ako El odchádza a v tvári mala nečitateľný výraz. Namiesto toho aby ju uistil, že jej dôveru viac nezradí - ušiel a nechal ju tam samú, znovu sa jej otočil chrbtom. Bolo jej z toho smutno aj napriek tomu, že ona predsa nespravila nič zlé, nemala by cítiť výčitky ani ľútosť - jedine tak ľútosť nad tým, že mu dôverovala. Keď odišiel zostala tam sedieť ešte nejaký čas a potichu plakala. Konečne si dovolila uvoľniť tie pocity čo ju z vnútra zožierali. Hnevala sa, bola smutná, ľutovala sa, bála sa, no vedela, že sa musí dať dokopy. Musela sa vrátiť tunelom naspäť ku krajčírke a Castielovi - a preto si osušila slzy, zliezla zo sochy a vykročila naspäť do mesta. Košeľu napokon doniesla krajčírke naspäť.*

*Auriel šla za Elgaladom tak ako sa dohodli. Želal si aby mu povedala viac o ľudských bohoch, o veľkej šestke a tiež chcel aby ho naučila tancovať. V záujme nového, krehkého priateľstva o ktoré sa po tom nešťastnom únose pokúšali jej to neprišlo ako zlý nápad. Tiež si tým chcela dokázať to, že v sebe nebude živiť hnev a nenávisť a že je ochotná odpustiť mu minulosť. Oblečené mala na sebe to čo vždy, jediná novinka bol strieborný náhrdelník a iný účes. Kráčala smerom ku kamenným sochám kde Elgalada prvý krát stretla a mala pri sebe koženú tašku v ktorej sa skrývali dve prekvapenie. Bola tak neskutočne nadšená keď sa jej konkrétne jedno z nich podarilo zohnať, nedávala tomu veľké nádeje, no našťastie jej krajčítrka poradila dobré miesto kde to dokázala vymeniť s predajcom za rozumnú sumu. Nevedela sa dočkať kedy tú nádheru Elgaladovi ukáže a dúfala, že bude aspoň z časti tak nadšený ako ona. Jediné čoho sa obávala bolo, že s Elom príde aj Haldir, jeho vlkodlak. Nie, že by mala niečo proti vlkolakom všeobecne, no Haldir nemal rád smrteľníkov a konkrétne na ňu sa díval spôsobom, že sa mala vždy chuť niekam schovať. Klamala by keby tvrdila, že z neho nemá strach, veď na vlastné oči videla ako prehryzol orka na dve polovice - pri spomienke na ten večer sa ešte teraz vie Auriel striasť strachom.* "Prišla som sem kvôli Elgaladovi, nie Haldirovi." *Pripomenula si a keď zbadala kamennú sochu - pár krát okolo nej obišla a pohľadom hľadala nejakú cestu akou by sa na ňu dalo vyjsť. Napokon ju našla a s úsmevom vliezla až hore, spokojne si tam sadla a s hrdým úsmevom čakala na príchod Elgalada. Z diaľky mohla pôsobiť ako Elfka... veď útla, krásna a vznešená na to bola dosť obzvlášť keď mala svoje po pás biele vlnité vlasy rozpustené. Jediné čo ju od elfiek odlišovalo bolo, že nemala špicaté uši, tie však vďaka jej trochu inému účesu nebolo tak vidno, takže ako elfka rozhodne pôsobiť mohla.*

*uběhla teprve chvíle od toho co byl Elgalad s Auriel unesen nějakým překupníkem a prodán nějakým orkům, kteří nakonec skončili mrtvý, jeden v rukou Auriel, což ho mimochodem překvapilo a dokonce i šokovalo, nechtěl by jí naštvat a druhý rukou, přesněji čelistmi nebo ochráncem. Ten momentálně chodí všude s ním a nespouští z něj oči. Jaký by to byl ochránce, kdyby se to stalo znova, že? Byl by to hodně špatný ochránce a vyčítal by si to sám sobě. No, nebyl moc nadšený z toho co Elgalad chtěl udělat. Chtěl se s ní znova sejít. Opětovně na těch sochách. Na druhou stranu je tam alespoň může z dálky pozorovat. Elgalad nesl překvapení v tašce, pro které musel dlouho přemlouvat Haldira aby mu sehnal. Moc se mu do toho totiž nechtělo a není divu. Je to přeci jenom ochránce, je kurýr. Nakonec to udělal pod podmínkou toho, že s ním Elgalad půjde. Nemůže ho znova ztratit z očí. Když dorazily na kraj louky, kde jsou ty sochy, tak se zastavili.* Tady už to zvládnu sám, nemusíš být přímo u mě. *No, neměl nic proti, ale ani nebyl moc pro.* Když myslíš, zahazovat se s člověkem, co by na to řekli tví bratři a sestry? Pošpinit čistou krev. *To co říkal ho nutilo se zamyslet. Na jednu stranu má pravdu, nemůže přijít o své blízké v Meriwellu, i když na něj možná pomalu zapomínají už teď. To uvidí čas, teď žije teď a tady. Haldir si udělá nakonec rozestup. Během toho co následně šli po pěšině byl za ním nějakou chvíli aby ho měl stále na očích. Už z dálky byla Auriel vidět, ovšem se zdálo, že má jiný účes. Když se více přiblížil, tak se na něj mohl líp dívat. Takový účes na ní ještě neviděl.* Kdo nám tu vylezl na sochu bez pomoci? *Trošku humoru na začátek se hodí, že? Čekal až se podívá dolů.* Mám jít za tebou nahoru, nebo ty půjdeš za mnou dolů? *Slušně se jí zeptal a lehce natočil hlavu. Minule šla ona za ním, ale upřímně neví, jestli bude dobrý nápad tancovat na soše. Blbě spadne a může mít vyřazený dech, nebo může spadnout na nohy či na ruce, kde má zranění z toho incidentu, která se mu úplně ještě nezahojila. No, musel opatrně a pomaleji, pak ani není znát, že by měl zranění na nohou. Když přidal do tempa, tak ovšem si může kdokoliv všimnout jeho následné podivné chůze. Na sobě má opětovně své ošacení, které z té doby ještě nevyměnil, a přes to má svůj plášť, který taktéž nevyměnil.*

*Uvidela ako sa ku nej Elgalad blíži a zľahka mu zamávala na privítanie. Ešte chvíľu sedela na soche, nechávala vetrík nech sa jej hrá vo vlasoch a keď ku nej El pristúpila a trochu si ju doberal - zvonivo sa zasmiala a bez odpovede zliezla zo sochy za ním dole. Netrvalo jej to dlho, táto socha nebola žiadna výzva. Keď ku nemu pristúpila, mierne zaklonila hlavu nakoľko bol od nej vyšší a uškrnula sa na neho s hrdým úsmevom. Trošku na neho natočila tvár a jednou rukou jemne potiahla dohora svoje uško čím sa na chvíľu zdalo, že je špicaté ako elfské. Samozrejme to bol žartík na to čo povedal v minulosti, že hore vedia vyliezť len elfovia.* Trénovala som alebo sú za tým tí elfský predkovia. *Hlesla a trošku si robila žarty na svoj vlastný účet. Potom preletela pohľadom po Elgaladovi a trochu sa zamyslela. Je pravda, že neubehlo extrémne veľa času odkedy ich uniesli, no čakala, že už bude v poriadku.* "Očividne tie zranenia boli horšie než som si myslela." *Pomyslela si súcitne a potom sa pozrela Elovi do očí.* Rada ťa vidím, ako sa cítiš? Vyzerá to, že ešte nie si úplne fit. *Podotkla a samozrejme narážala na jeho chôdzu.. potom sa však lišiacky pousmiala.* Alebo je to len trik aby si sa mohol na niečo vyhovoriť keď mi budeš pri tanci šliapať po špičkách? *Trošku si ho doberala, samozrejme to nemyslela nijako zle bol to len vtip. Napravila si na pleci tašku a čakala na jeho odpoveď. Myslela si, že toto stretnutie bude pre ňu viac čudné a nekomfortné, no zatiaľ sa necítila zle - zdalo sa, že sa cez to všetko predsa len už preniesla. Ešte aby nie keď sa jej v živote odvtedy udiali všetky tie ostatné šialenosti.*

*Na její zamávání nějak nereagoval. Dolů seskočila s úsměvem na tváři. Usmívala se na něj i když mu hleděla do obličeje  a snažila se naznačit, že by měla být elf. Není tak se to alespoň dalo chápat i vzhledem k jejím následným slovům. Jen jí svojí rukou chytil za ucho a trošku za něj zatáhl, tak aby to cítila, ale bylo bezbolestné.* A ty by jsi chtěla abys měla elfské předky? *Zvědavě se zeptal. Není to něco co by mělo velký význam, ale zvědavost je zvědavost. Jak si myslel, tak dojde i na její rychlí pohled na jeho tělo. Zřejmě kvůli tomu jak vypadá nebo jak mu je. Je pravda, že mu bylo o mnoho líp. Je rád, že vůbec může nějakým způsobem chodit.* Fit asi nejsem, ale nějak to zvládám. Ovšem od té doby ode mne Haldir nespouští své oči, ani jedny. Připadám si skoro jak nějaký hlídaný kriminálník. Co ty, jsi se cítíš? *Neptal se jen tak ze slušnosti. Ví že to byl těžký zážitek i pro ní i když z toho vyvázla bez fyzického zranění.* Snad tě nebude Haldir někdo rozrušovat. *Musel se nad tím trošku pousmát. Hlavně se musel i pousmát nad její další větou. Dle něho si jen dělala žertíky, ale i tak se na to rozhodne nějakým způsobem reagovat. Dá si ruce křížem na tělo a udělá zamračený výraz. Tak jako vždy, na něm je to vidět, nemyslí to vážně, není naštvaný a ani uražený.* Myslím si, že ti budu šlapat na nohy v obou případech. *Je to tak, šlapat na nohy jí bude. Když byli u toho předem domluveného tance, tak mi došlo, že pro ní něco má.* Vidíš, málem bych něco zapomněl. *V tu chvíli svůj zrak upřel na druhou ruku, ve které měl tašku, kterou nastavil před sebe do vzduchu. V té tašce jsou šaty, které jsou pro ní.* Menší dárek, na tanec by měl ten dotyčný nějak vypadat, ne? *Mile se na ní usmál se zavřenými kukadly. Doufal, že to bude její velikost. Teď už si to jen od něho vzít.*

Obrázek šatů => https://pin.it/3UnwN0H

*Keď ku nej prišiel a potiahol ju za ucho tiež - trochu sa zasmiala. Predstava, že by sa mohli odteraz takto zdraviť stále ju pobavila.* Ak by to znamenalo, že by som vďaka tomu vedela liezť lepšie po stromoch tak by som to uvítala. *Podotkla veselým hlasom, no potom trošku zvážnela keď sa priznal, že sa skutočne fit ešte necíti. Zasmiala sa na tej poznámke o tom, že sa cíti ako kriminálnik a príjemne ju prekvapil keď sa jej opýtal na to ako sa cíti ona, to bolo od neho veľmi ne-Elgaladovské.* Nuž, vďaka Haldirovi a tebe sa mi nič také zlé nestalo.. okrem toho, že ma môj spoločník núti ku pravidelnejšiemu a drsnejšiemu trénovaniu - tak sa cítim fajn. *Odvetila úprimne, po fyzickej stránke na tom bola naozaj dobre. Čo sa týkalo jej psychiky - bola pravda, že odkedy sa s Elom videla naposledy sa toho v jej živote udialo trochu viac .. no na to všetko okolo Castiela a bratstva Morany - na ich prísľub pomsty teraz myslieť nechcela. Zahŕňalo by to vysvetľovanie, že ten ork nebol prvý muž, ktorého zabila a nechcela Elgalada vydesiť.* Môžeme dnes tanec vynechať.. môžeme sa rozprávať o bohoch veľkej šestky. *Navrhla so smiechom keď si založil ruky na hrudi a vyhrážal sa, že jej bude šliapať po nohách tak či tak. Ohľadom toho darčeka ju trochu predbehol a keď si od neho vzala tú tašku - pozrela sa ponad ňu do jeho očí a bolo vidno, že je zvedavá a prekvapená zároveň.* Uhm.. si krok predo mnou. *Uškrnula sa, keď tašku otvorila a jej ruka sa dotkla veľmi jemnej látky - šokovane sa pozrela do Elovej tváre.* "To hádam.." *Povytiahla živôtik a skutočne to boli draho vyzerajúce - pravdepodobne elfské šaty. Neboli s korzetom, boli bez spodničky a celkovo vyzerali byť z tenkej jemnej látky. Také niečo nosila šľachta svetlých elfov, tým si bola istá. V Pelagione sa rôzne bohaté Lady zaujímali o módu aj z Meriwellu a hoci sama na sebe nikdy nič také nemala - elfské šaty už videla.* Ďakujem, naozaj.. ten môj darček teraz asi nebude vyzerať tak honosne. *Ako to povedala - vytiahla zo svojej koženej tašky povedomé plátenne vrecko a podala ho Elovi. Chytila šaty pod pazuchou a voľnou rukou mu trochu odhrnula plášť.* Keď už má človek na ten tanec nejako vyzerať. *Trošku si ho doberala a ak by si od nej to vrecko vzal, uvidel by vo vnútri tú istú košeľu, ktorú mu darovala naposledy na tomto mieste. Elfská pánska košeľa s pomerne drahého materiálu, no nie tak drahého aby lákalo zlodejov s drobnými vyšitými zelenými lístkami okolo lemu.* Nenašla som od vtedy nikoho komu by som dôverovala a komu by sa hodila viac než tebe. *Podotkla a rozhliadla sa okolo seba. Celou pravdou bolo, že hoci sa tú košeľu snažila tej krajčírke už vtedy vrátiť - vždy ju Auriel núkala s tým, že ju nemá komu predať lebo ju pre Auriel upravovala na jej požiadavku.*

*Po stromech umí lézt i smrtelníci na skvělé úrovni, takže je více méně jedno, zda by byla elf, nebo člověk, ale je pravda, že by se mu to líbilo. Kdyby byla elf. Necítil by se sám už od začátku prvního setkání s ní. Ani se neptal, zda by chtěla umět lézt po stromech. Bylo očividné, že ano a dokonce i to, že nejspíš ani neumí.* Třeba tě jednoho dne naučím, k tomu nemusíš být elf. *Ujistil jí, teda pokud bude chtít ona, tak bude chtít, nemůže jí něco učit, když nemá zájem. Třeba má už i někoho jiného, kdo jí to naučí. Trošku zosmutnil, nad jejíma dalšími slovy. No, nebylo to nic, za co by si zasloužil nějaké poděkování nebo i vyznamenání. Prakticky neudělal nic, možná jí vystavil zbytečnému nebezpečí, než přiběhl Haldir, tak jí mohli zabít. Kdyby počkali spolu v bedně, tak by to pro ně bylo jistěší. Raději se k tomuto dále nevyjadřoval a nasadil pak i usměvavý výraz.* Nemusíme vynechat tanec, já se alespoň naučím něco nového a na nohy se pokusím se ti nešlapat, dlouho jsem netancoval. *Bral to trošku s humorem. Samozřejmě že nezahazoval možnost vyslechnout si její příběh, který by mu řekla o velké šestce. Chtěl to slyšet. Bude o něco vzdělanější.* Můžeme dneska podniknout obojí. Jak tanec, tak i velkou šestku. *Podíval se na ní, přímo do očí. To ovšem už držela tašku, kde byli šaty přímo pro ní.* Musíš umět předvídat ne? *Nahlas se zasmál, malinko. Vypadala překvapeně, zřejmě jí udělal radost. No, nebi ani divu, tyto šaty jsou velice krásné a celkem mu trvalo, než sehnal, většinou našel, sice hezké, ale ne takhle. A když už byli krásné, tak byli už od pohledu moc veliké a nebo moc malé. No, takhle vzal tyto, ale nebyl si úplně jist, zda jí to bude sedět. Pak hezky poděkovala a podala mu i svůj dáreček pro něj. No, dodala k tomu slova, která mu nedovolila mu odmítnout dáreček a vrátit jí ho zpět. No, byla chytrá. Alespoň tak to působilo.* Tak... Já asi taky pěkně děkuju. *Nedá se říct, že není překvapený, protože je. To ošacení, které mu dala, tak mu bylo povědomé. Taky aby ne, když to byli šaty od minule. Na jednu stranu by je mohl na budoucí tanec odmítnout, že nevypadají dost vznešeně, ale na druhou stranu, tancovat v tom co má momentálně na sobě není zrovna ideální a lepší. Na její další slova neměl moc co odpovědět, raději se teda pousmál a nic neříkal. Nějak nemohl spustit pohled z její hlavy. Líbilo se mu její účes. Měla trošku jiný než normálně. No, možná se připravila na tanec, a proto se trošku upravila. Volnou rukou si sáhl na její vlasy, ale tak aby je nerozcuchal. Nechtěl je dávat dohromady, neumí to.* Vidím, že jsi se upravila na dnešní tanec že? *Pak stáhl svojí ruku a dal si jí před bradu. Zamyslel se. Přemýšlel jak bude vypadat v těch šatech.* Tak honem, jdi se převléct, jsem zvědavý jak budeš vypadat. *Trochu jí vybízel. Asi nebude chtít se převlékat před ním. No, nevadí, chápe jí, ale přece jenom by to byla podívaná, nejen pro něj, ale i pro pozorujícího Haldira o kousek dál.*

*Keď navrhol, že by ju naučil liezť po stromoch, mohol si všimnúť túžbu v jej očiach, ktorá sa tam objavila takmer okamžite. Po tom totiž neskutočne prahla už odkedy videla ako na strome ležérne ležal pred rokom jej bývalý dočasný spoločník Reili. Nechcela však pôsobiť dychtivo a teda len prikývla.* To by sa mi páčilo.. zdá sa, že máme plán na ďalšie stretnutie. *Usmiala sa. Reili, jej to v minulosti sľúbil tiež, no potom ho už nevidela a to ubehol už rok. Nepodarilo sa jej ho zastihnúť na mieste jeho úkrytu a teda len dúfala, že buď nemala šťastie alebo úkryt zmenil. Nechcela myslieť na najhoršie a teda na to, že by sa mu mohlo niečo stať. Každopádne keď El povedal, že sa jej pokúsi nešliapať na špičky - uškrnula sa a na znak vďaky opäť trochu kývla hlavou. Opätovala mu pohľad keď sa jej pozrel do očí.* To znie ako výzva, snáď to všetko stihneme. *Pousmiala sa a dumala nad jeho ďalšími slovami. Ako mohla predvídať niečo takéto? To ona predsa mala u neho dlh čo sa týkalo oblečenia, každopádne bola milo prekvapená z jeho reakcie nad košeľou, ktorú mu priniesla. Dúfala, že mu bude sedieť tak ako pred rokom, predsa len bol zase o niečo málo vyšší. Keď Elgalad zdvihol voľnú ruku a dotkol sa jej vlasov, zarazene zažmurkala, no neodtiahla sa ani ňou nemyklo.. len to nečakala. Položil svoju otázku a pri tom si nechal prekĺznuť prameň jej vlasov medzi prstami.* Chcela som zmenu. *Odvetila s nevinným úsmevom a trošku sa začervenala, zároveň tým jeho slová ani nepotvrdila ani nevyvrátila. Klamala by keby tvrdila, že ju tým neuviedol do rozpakov - nie len tým, že sa jej dotkol vlasov ale aj jeho poznámkou o tom, že si kvôli dnešnému tancu a teda kvôli nemu upravila vlasy trochu inak. Z časti ju tešilo, že si vôbec všimol, že má iný účes, no zároveň teraz to asi pôsobilo tak, že sa takto skrášlila kvôli nemu. Nevedela ako má na to adekvátne reagovať a teda bola vďačná za to, že ju popohnal aby sa šla prezliecť - aspoň sa tak dostala z tej situácie. Rozhliadla sa po lúke na ktorej stáli a o niekoľko metrov ďalej si na kraji lesa všimla primerane husté krovie. Vydala sa teda tam aj keď z predstavy, že bude stáť nahá uprostred lesa nebola práve nadšená. Naprázdno preglgla a rozhliadala sa či niekde zazrie Haldira.* "Opovrhuje mnou príliš na to aby ma očumoval niekde spoza stromu." *Pomyslela si a trošku odvážnejšie pridala do kroku. Cítila sa trochu hlúpo keď si vyzliekla kabát a odopla korzet.* "Čo to robím? Prečo to robím?" *Očervenela a predtým než si vyzliekla košeľu ešte sa posledný krát rozhliadla po okolí. Nikoho nevidela a tak si len nervózne zahryzla do pery. Vytiahla z tašky šaty od Ela a natiahla si ich na svoje nahé telo. Bolo to zvláštne - mala pocit, akoby na pokožke nič nemala. Príliš si za ten rok zvykla na korzet, ľanovú košeľu a kabát. Mať na sebe takú jemnú a drahú látku sa jej zrazu zdalo ... akoby bola nahá. Sklonila hlavu ku svojmu telu a dlaňou prechádzala po tej zvláštnej látke. Bola na dotyk jemná a mala pocit, že cez tú látku cíti teplo vlastnej pokožky - rozhodne to bol elfský materiál. Ľutovala, že tu nieje zrkadlo v ktorom by si mohla tie šaty obzrieť celé, zdalo sa však, že ku nej dokonale priliehajú - hoci teda, ten výstrih bol na jej vkus príliš odvážny, no ženy v Meriwellu asi neboli tak zaťažené na morálku a cudný vzhľad ako na dvore u šľachty smrteľníkov. Mala chuť opýtať sa Elgalada kde tie šaty vzal - odkiaľ ich ukradol alebo za čo ich vymenil, no neprišlo jej to vhodné. Naposledy si ich trochu uhladila, svoje veci si zabalila do tašky a kráčala za na ním lúkou naspäť. Boli jej trochu dlhšie keďže bola nízka, no aj tak bola prekvapená ako presne odhadol jej veľkosť.* "Na druhej strane, mal príležitosť si moje telo obzrieť pekne z blízka." *Prehovoril tichý hlások v jej hlave trochu urazene, no rýchlo ho zapudila. Usmiala sa na Ela keď za ním kráčala a v týchto šatách ešte viac vynikol jej prirodzene ladný krok. Keď ku nemu prikročila zľahka sa elegantne uklonila a potom sa na neho očarujúco usmiala.* Si pripravený na ďalšie, posledné prekvapenie? *Opýtala sa veselým hlasom a predtým než tašku so svojim oblečením odložila vybrala z nej malú, oblú skrinku.* Zvažovala som akým spôsobom nám na hodiny tanca prinesiem hudbu, na živých muzikantov by som dosť peňazí nemala a hoci by som mohla spievať táto možnosť mi prišla lepšia. *Už na pohľad vyzerala tá vec čo Auriel držala pekne ťažko.* Toto je to najdrahšie čo som na trhovisku videla, no neľutujem tú kúpu. Je to hracia skrinka, ktorá má v sebe tri melódie! Tri! Každá z nich je typická pre sličný, podzemný a smrteľný ľud. *Ukázala mu ju v dlaniach - bolo vidno, že má na natiahnutie tri kľúče nie len jeden ako to na bežných hracích skrinkách býva zvykom. Bola tiež už na pohľad staršia a trošku obúchaná, no inak vyzerala byť zachovalá.* Táto by mala byť melódiou vášho ľudu, spoznávaš ju? *Usmiala sa a natiahla kľúčik na jednej strane. Potom sa začal tanečný pár v strede otáčať a pri tom z tej skrinky vychádzala krásna melódia.*

*I když její slova nepůsobila dychtivě, tak to šlo dobře vidět na jejích očích, na jejím pohledu. Celou dobu se na ní vlastně koukal a nespustil z její tváře oči, dokud jí později nevyslal se převléct. Nad dalšími slovy se jen široký úsměv, který mohl vypadat trošku ironicky. No, nemyslel to úplně ironicky.* Musíme to stihnou, přeci jenom máme času kolik jen chceme, můžeme trénovat pod oblohou noci klidně až do rána. *Pak se zasekl, raději dál nemluvil, jinak by zrudl ještě víc, začínal se totiž červenat. Po svým doteku a ladném pohlazení jejích vlasů od ní na chvíli odtrhl pohled. Zadíval se směrem na oblohu, aby si trošku pročistil hlavu. Začal myslet na úchylné věci. Klasický Elgalad, myslí na nevhodné věci, na které má ještě čas. Zatřásl si hlavou a zavřel u toho oči. Změny jsou krásné, ale i tak si myslí, že si změnila účes kvůli němu. No, nějak to dál neřešil, jen chtěl z úst vypustit nějaká slova.* Stejně si myslím, že jsi si změnila účes kvůli mě což mě těší. *Není nad to být něčím potěšen. Zvlášť tím, když z toho má prospěch ve formě nějaké hmotné věci nebo nějaké abstraktní jako je zahřátí srdíčka. Pak se šla se převléknout někam dál od něj. Nejspíš se styděla i když jí už viděl a ona to ví. Nemusela se stydět. No, alespoň teď bude mít chvilku klidu na to, aby se převlékl do oblečení, které dostal on Auriel. Koukl se kolem sebe, kdyby náhodou. Před Auriel se nestyděl, co si pamatuje, tak i ona viděla jeho nahé tělo. Jediný, koho si všiml, že je v okolí je Haldir, který se na něj díval a hlídal ho. Další osoba v jeho okolí byla Auriel, která někam zalézala, nejspíš do křoví. Byla nějaký kousek od ní. Mohla tak mít jistotu, že možnost okukování ze strany Elgalda je mizivá. Sundal si své ošacení. Nejprve šel dolů jeho plášť, a pak zbytek jeho horní části ošacení. Byl momentálně z poloviny nahý. Naštěstí svítilo sluníčko, nepršelo a foukal jemný vánek, který ho hladil po těle. Vzal si košili, kterou dostal od Auriel a natáhl si jí na sebe. Jakmile jí měl na sobě, tak se prohlédl. Na něm vypadala skvěle. Byla sice trošku menší než minule, ale naštěstí se do ní vešel a sedla mu. Dokud z ní nevyroste, tak jí bude nosit. Samozřejmě jí bude primárně nosit pod pláštěm, protože by byla škoda jí ušpinit. To už raději ten plášť. Během toho, co se prohlížel, tak se i čas od času podíval zda nejde už Auriel směrem k němu. Když se znova podíval, tak jí uviděl jak to má namířeno přímo k němu. Málem na ní nechal oči. V těch šatech vypadá skvostně. Takhle krásnou jí takhle ani nečekal. Jeho hlava byla jaksi paralyzovaná, prohlížel si jí celou. Jak vypadá, ale i to, jak chodí. Chodí líp jak Elgalad, nejspíš za to může její ženská stránka. Jakmile byla u něj, tak se uklonila. El jí nemohl nechat mluvit. Roztáhl své ruce od těla jako by jí chtěl obejmout, ale trošku si záda natáhl vzad. Musel jí také věnovat nějaká své slova.* Páni, ty vypadáš opravdu skvostně. Koukám, že jsem si vybral dobře. *Samozřejmě myslel obojí, jak šaty, tak Auriel, na které ty šaty aplikoval. Aplikovala je sama, ale on jí je přinesl. Pak z jejich úst vyšlo, zda je připravený na další překvapení. Jen se udiveně zadíval a nasadil zvědavý výraz. V ruce už držela nějakou malinkou skříňku, kterou vytáhla z tašky, kterou si odložila. Nevěděl, co to znamená, tohle vidí poprvé. Proto si jí také vyslechl, dozví se třeba něco víc. Co se týče, jakým způsobem by mohla přinést hudbu, tak se jen pousmál. Možná by nebylo od věci, kdyby u toho zpívala, ale na druhou stranu by se nemusela ani soustředit na tanec. Udiveně se na to díval ještě víc, když mu řekla, co to je a co to obsahuje. Hlavně, když řekla, že to byla nejdražší věc, co na trhu sehnala. No, to by mohl nějakým způsobem ukrást, že? Když spustila melodii sličného lidu, která vycházela z hrací skříňky, tak se ho i zeptala. Chvíli se zaposlouchal, ale nijak nereagoval, alespoň ne tělem. Nekýval hlavou a ani si ní nějak nevrtěl. Ani gesty rukou neudělal.* Připomíná mi jí, je to doba co jsem jí naposledy slyšel, ale není jediná co se hraje u nás ve městě. Na to, že je to z hrací skříňky, tak to ujde. *Samozřejmě že byl zvyklí na něco lepšího, přece jenom v jejich královském městě měli všechny zvuky přímo vycházející z hudebních nástrojů na které hráli členové kapely (nevím jak se tomu říkalo dříve :D). Taktéž to bylo hlasitější.* Tohle bude pro nás dva nejspíš i stačit. *Usmál se na ní. Musel.* Takže, jdeme tančit? *Zdvořile se uklonil, jak ho to učili vždy na začátku tance, ne nějak moc, ale přesto ano. Pak nastavil svojí, ruku směrem k ní a nastavil se k ní i pravým bokem jak se sluší a patří. Nastavil svůj pravý loket směrem k ní a jeho dlaň směřovala k hrudi. Bylo to gesto, že by se ho měla dotknout. Pokud to udělá, tak udělá dva kroky, zastaví a otočí se na ní.*

*Keď jej povedal, že majú toľko času koľko chcú a môžu tancovať pod nočnou oblohou a zostať spolu až do rána, tak nevedela či len žartuje alebo to myslí vážne.. mal totiž trochu ironický úsmev. Rozhodla sa to preto radšej nekomentovať, obzvlášť potom čo sa prejavila tá jeho domýšľavá časť kedy povedal s pohľadom upreným na nebo, že si aj tak myslí, že si zmenila účes kvôli nemu. To ju tak neskutočne šokovalo, že očervenela ešte viac a na moment dokonca zadržala dych neschopná na to nijako reagovať. Hoci to bola lichôtka, cítila sa vďaka nej zahanbene. Jedno sa muselo Elgaladovi nechať, dokázal v nej vzbudzovať neskutočne silné emócie. Dokázal ju pohoršiť, rozosmiať, potešiť a šokovať spôsobom ako nikto iný a rozhodne bola ochotná uveriť tomu, že má super schopnosť, ktorou dokáže neskutočne vytáčať ľudí. To už ale Auriel zmizla aby sa mohla prezliecť. Keď sa vrátila potešilo ju keď videla, že mu tá košeľa stále sedí.* "To sme ale elfia dvojka." *Pomyslela si pobavene keďže im to oblečenie spolu trochu ladilo. Ako ku nemu kráčala pokúšala sa nasadiť svoj sebavedomý výraz s jemným úsmevom, nakoľko ju privádzal do rozpakov spôsob akým si ju obzeral - doslova jeho pohľad cítila na pokožke. Keď sa u neho napokon zastavila, mala mierne ružové líčka a polichotene sa usmiala v momente čo povedal, že vyzerá skvostne a následne sa musela trochu zasmiať nad jeho poznámkou, že si vybral dobre. To by nebol on keby si nezobral zásluhy aj za to, že sa jej pristanú elfské šaty. Samozrejme jej nedošiel ten druhý význam.. že si vybral dobre - ju. Na to bola príliš málo domýšľavá. V momente čo mu ukázala hraciu skrinku bol jeho výraz naozaj zvedavý a zaujatý, bola rada, že ju ten predajca neokabátil a skutočne tam bola aj elfská melódia. Auriel sa trochu zasnene usmiala pri predstave elfských hudobníkov, spevákov a muzikantov, ktorí by tej piesni dokázali dať hĺbku a život, ktorý si zaslúžila. Napokon ju El vyzval ku tancu a v momente čo sa uklonil a ponúkol jej rameno, prikývla, vytočila kľúčik na maximum aby melódia sama hrala čo najdlhšie a položila ju na svoju tašku. Potom sa chytila jeho ponúkaného ramena a on ju odviedol kúsok ďalej, len pár krokov od sochy a ich vecí. Keď sa napokon zastavil a otočil sa ku nej čelom venovala mu uznanlivý pohľad a automaticky sa zľahka uklonila - tak sa to totiž patrilo keď muž odviedol dámu na parket a bol pripravený na tanec.* Vidím, že skutočne máš solídne základy. *Trošku si zahryzla do pery a s úsmevom od neho pár krokov cúvla.* Teraz sa ukáže či môj učiteľ tanca nepreháňal a nezveličoval svoje schopnosti v elfských tancoch. *Ako to povedala otočila sa ku Elovi mierne bokom a ruky dala do pozície akoby práve zaujala postoj s neviditeľným tanečným partnerom.* Z toho čo viem o elfskom valčíku, podobá sa na ten ľudský v základných krokoch. Samozrejmosťou je, že muž by mal viesť ženu a preto začína pravou nohou dopredu - ja zase idem ľavou dozadu. *Ako to povedala, urobila základný tanečný krok, ktorý sa skladal s drobných krôčikov pri prešliapnutí na mieste a potom úkroku do strany a opätovného prešliapnutia z nohy na nohu. Snažila sa to robiť pomaly tak aby stíhal vnímať jej pohyby a kroky. Hoci tancovala na zvuk hracej skrinky, uprostred lúky a bez partnera jej pohyby boli elegantné, ladné a skoro pôsobila, že sa vznáša. Akoby bolo jej základnou prirodzenosťou tancovať a nie chodiť.* Jediný rozdiel je v tom, že keď ukončíme jeden kruh tak nasleduje otočenie partnerky a pri ďalšom opakovaní jedného kruhu nasleduje podvihnutie dámy do vzduchu ... a v miernej otočke zase položenie dámy na zem. *Ako to povedala urobila so svojím neviditeľným partnerom za zvukov hracej skrinky pomyselný jeden kruh na ktorého záver sa otočila okolo svojej osi a venovala Elovi žiarivý úsmev keď sa napokon zastavila.* Prosím, nenechaj sa schopnosťami môjho tanečného partnera zastrašiť, tancujeme spolu už veľmi dlhú dobu. *Urobila drobný žartík na svojho neviditeľného/žiadneho tanečného partnera.* Okrem toho som si istá, že tá časť so zdvíhačkou ti pôjde o dosť lepšie ako by kedy šla jemu. *Trošku sa zasmiala a potom ku Elovi pristúpila tak blízko aby jej mohol položiť ruku na pás a pritiahnuť si ju bližšie ku telu.* Som pripravená nechať sa viesť, môj pane. *Informovala ho s trošku pobaveným úsmevom pri oslovení "môj pane" a dívala sa mu pri tom do očí. Ruky mala nastavené tak, že by automaticky zaujala tanečný postoj keď by ju chytil. V momente čo by Elgalad presunul dlaň trošku na jej chrbát pod plášťom, ucítil by nahú pokožku jej chrbta, tie šaty vzadu nemali takmer žiadnu látku - mala teda pod plášťom tých šiat celkom odhalený chrbát.*

*Jakmile svojí hrací skříňku odložila na tašku, tak se ho chytla za rameno, jak očekával a odešli spolu pár kroků pryč. Chtěl mít pro tanec prostor, nechtěl si šlápnout na svoje věci a ani na její. Obzvlášť ne na její hrací skříňku, když řekla, že to je nejdražší věc co u sebe má. Teda co vlastně na trhu sehnala. Mohou být v její zásobě i nějaké věci mnohem cennější než hrací skříňka, jen o tom nejspíš neví. Když odešli pár kroků, tak si do něj jen trošku rýpla, jako kdyby skutečně pochybovala, zda má slušné základy. Ano, opravdu je má, ona o nich pochybovala. Nebylo možná ani čemu se divit, ale to jí nějak neomlouvalo. Pak od něho kousek couvla znova se pustila do mluvy. Překvapilo ho, co se dozvěděl. Dozvěděl se, že chodí na hodiny tance. Možná už mu to říkala i předtím, ale nějak to nejspíš nevnímal nebo na to spíš zapomněl. Nevadí, musel se teď koukat na její tanec, teda na to, jak začíná tančit sama se sebou, nebo s imaginárním partnerem. Ovšem to co mu říkala už věděl, věděl to z domova, jen si to musel nějak připomenout. Jak teoreticky, tak prakticky, nestačilo, že to slyšel. Musel si to vyzkoušet. Věřil tomu, že kdyby si to zkusil, tak si to jeho nohy oživí a bude moci tancovat jako předtím. No, teď se soustředil na její pohyby a zároveň slova, která vyslovovala ze svých úst. Samozřejmě, že dělala dost pohybů správně, skoro by si ani nevšiml nějakých chyb, které tam vlastně ani neviděl. Může to být tím, že její učitel je nejspíš ela, a nebo někdo, kdo se tím zabýval a kdo to studoval velmi dlouhou dobu. No, může to být i tím, že dlouho netancoval. Její poznámka ho ovšem trošku rozesmála. Prý si nemá všímat dovedností jejího imaginárního partnera, se kterým tančí. To se jí jaksi nepovedlo a na toho imaginárního partnera začíná žárlit. Už jenom z důvodu, že s ní dnešní tanec začal dřív jak ona. Zasmál se i nad tím, že mu ta část se zdvihnutím partnera půjde líp, teda o něco, nemá zas takovou sílu, ale lehké tělo ještě unese. Konečně následoval konec jejich duetu a ona přistoupila k němu blíže k němu. Konečně byla jeho.* Tak teď ukážeme tvému partnerovy, jak se správně tančí v naší zemi. *Položil jí jednu ruku na lopatku a druhou, svou dominantní, jí chytl její ruku pokud se nechala, tu samozřejmě natáhl bokem od sebe a bokem od ní. Když se jí dotkl, tak ucítil její kůži i přes ty šaty, které jí dokonale kopírovalo tělo. Šaty taktéž zesilovali vůni její kůže, která umocňovala budoucí zážitek z tance. Jakmile byl v základní pozici odkud může začít tanec, tak svojí pravou nohou vykročil vpřed. Tím se natiskne na její tělo a donutí jí tím udělat krok vzad. S tímto krokem se zároveň i zhoupne a pokračuje s krokem levou nohou do levé strany taktéž s mírným zhoupnutím.* Máš ladný krok. *Samozřejmě to nebylo jediné čeho si všiml. Neotálel a levou nohou udělal krok vzad s dalším mírným zhoupnutím. Pak vykročil pravou nohou na pravou stranu a provedl další mírné zhoupnutí. Když dokončil kolo, tak jí levou rukou pustil její pravou a svojí pravou ruku sundal z lopatky. Tou rukou jí poté chytl její levou ruku a naznačil jí k otočce, kterou by měla udělat aby dokončila sekci.*

*Potešilo ju keď sa na jej drobnom vtipe zasmial, nemohla sa ubrániť širokému úsmevu a keď v tom žartovaní ešte pokračoval, musela sa zasmiať. Keď jej položil ruku na lopatku trochu sa zaklonila v páse aby mu videla do očí, cítila nervozitu a v bruchu ju šteklili motýliky. Nebolo to spôsobené len jeho pohľadom, blízkosťou, vôňou či jeho dotykom. Bola v Desperose len rok, no zdalo sa jej to ako omnoho dlhší čas, mala pocit, že tancovala naposledy v minulom živote. S Elgaladom mali za sebou komplikovanú minulosť a nikdy by si nepomyslela, že by to celé mohlo vyústiť v takéto stretnutie. Spoločný tanec v krásnych šatách pod otvoreným nebom. Bolo jasné, že bude Auriel trochu v rozpakoch, okrem toho všetkého ešte nikdy netancovala s elfom. Jej učiteľ tanca v Pelagione bol vraj polovičný elf, aspoň to o sebe tvrdil, no uši špicaté nemal - vyzeral ako obyčajný, štíhly vysoký muž s veľmi symetrickými rysmi. Tancovať vedel síce perfektne, no bol dosť prísny a panovačný. Zo zamyslenia ju vytrhol El, keď jej zľahka uchopil ruku, len čo boli v tanečnom postoji - El sa ujal vedenia. Nevedela či o svojich tanečných schopnostiach klamal, no zo spôsobu ako sebavedomo a elegantne viedol jej kroky a celé tempo ich tanca v rytme melódie z hracej skrinky. Trochu je zružoveli líčka. Nemala pocit, že by bola oproti nemu neohrabaná - naopak, po dlhej dobe niekto stačil jej schopnostiam. Nebolo to ťarbavé potkýnanie sa aké zažila na plesoch, neťahal ju za sebou, nemusela viesť ona, nemala pocit, že tancuje s nejakým polenom a nemusela sa báť ani o svoje špičky - na nohu jej nestúpil ani raz. Napriek tomu, že pod nohami nemali leštený mramor, že nemala svoje tanečné črievičky a ani im do rytmu nehrala kapela - napriek tomu všetkému mala pocit, že ešte nikdy sa jej s nikým netancovalo tak dobre. Keď poznamenal, že má ladný krok a lichôtku nezakončil žiadnymi slovami typu: "ale samozrejme ťa výborne vediem, takže to je tým.", či niečím podobným Elgaladovským, usmiala sa na neho a zľahka si zahryzla do spodnej pery. Počas celého tanca neuhla pohľadom z jeho očí a po dokončení prvého kola mu pustila rameno, ktorého sa zľahka dotýkala a nechala sa ním elegantne otočiť. Urobila otočku okolo svojej osi a keď sa zastavila napokon pred ním srdce jej prudko bilo a bola zase o trochu červenšia v momente keď sa mu pozrela do očí.* Myslím, že môj partner práve smutne pozoruje náš tanec z diaľky a žiarli na tvoje schopnosti. *Zavtipkovala na úkor svojho neviditeľného partnera a dúfala, že za svoj humor zamaskuje svoje silnejúce rozpaky. Nečakala, že by mu to tak šlo - myslela si, že ho má tancovať učiť, nie že si to bude takto užívať. Rátala s tým, že jej pošliape špičky, že bude nemotorný a hoci je pravda, že tancovali elfský valčík, nie ľudský.. no aj tak bola rozhodená z toho ako sú spolu zladený. Obzvlášť keď sa jej vybavili v mysli slová jej trošku tyranského učiteľa tanca.* "Slečna Auriel, tanec je umenie! Je to spôsob akým môžete muža očariť, zaujať a zviesť. Samotnú spokojnosť v manželskej lóži môžete odhadnúť už podľa toho ako vám to bude spolu ladiť na tanečnom parkete. Musí tam byť dynamika, vášeň - a vy? Ak budete takto pokračovať - dupete mi tu viac než orkovia keď idú do boja!" *Uvažovala nad tým čo by asi jej učiteľ povedal keby ju teraz videl.* Chceš pokračovať? *Opýtala sa Elgalada tichým hlasom, ak by súhlasil - nasledovalo by ďalšie kolo po ktorom by ju musel podvihnúť, trochu sa s ňou otočiť a postaviť ju na zem bez toho aby si pri tom ublížili.*

*Krásně s ním držela krok jako kdyby spolu nějakou dobu tancovali. Vypadalo to, jako by to nebylo jejich poprvé. Přitom jejich poprvé to bylo, ale byli jak nějaký pár. Kdyby se někdo koukal, tak by si i řekl, že by si byli souzeni. Že tanec řekne vše. Na jednu stranu to pravda byla, alespoň to se říkalo v Meriwellu, kde se učil elfský tanec. Netušil, že nějaký člověk bude tak dobře umět tanec elfů, přece jenom někteří lidé neumí ani své vlastní tance. Auriel mu dokázala, že existují i výjimky, i oni se mohou naučit jiné tance tak jak se chtěl naučit on ten lidský. Nikdy ho neviděl, nikdy neměl tu čest. To by rád změnil a pohlédl na něj nebo i líp, zažil si ho. Třeba bude mít dneska ještě příležitost, ale momentálně se musí soustředit na svůj taneček. Když dokončila svojí ladnou otočku, tak mu skončila opět v jeho základním postoji. To znamená, že měl opětovně pravou ruku na její lopatce, kterou jí přidržoval a levou jí chytl její pravou a natáhl na bok.* Znamená to, že jsem lepší potencionální partner? *Usmál se na ní a opětovné vykročil pravou nohou vpřed s mírným zhoupnutím a pokračoval v tanci. Byl to ten samý ciklus jako předtím, ten samý čtverec, opět šel do leva levou nohou, pak udělal krok vpřed opět levou nohou a na svojí počáteční pozici se vrátil s výkrokem pravé nohy do pravé strany. Dělal u toho samozřejmě i mírné zhoupnutí aby to tomu tanci dodalo i nějaké jiné pohyby. Nemohl chodit jen dopředu, dozadu a do stran jak robot, to by ten tanec za nic nestál a neměl by ani cenu se provádět. Za tohle by ho dokonce i v Meriwellu vyhodily z hodiny. Bylo to tam přísné. Vždy opakovali, že jsou to elfové, že vznešené bytosti musí mít vznešené pohyby. Ne jako lidi, kteří mají neohrabané pohyby a tance. Jejich tanec musel být ladný a poklidný. Stejně tak jako jejich boj. Při tanci tam se učí elfové být v klidu což jim pomáhá i při lukostřelbě aby mohli přesně zasáhnout svůj cíl. Když se vrátili na svojí základní pozici, tak jí na chvíli pustil levou rukou a dal jí k pasu. Pravou rukou jí sjel po zádech až dolů na úroveň jeho druhé ruky – v tom případě pasu. Pak jí mírně zvedne nahoru. Když se o to pokusí a vyzvedne jí o něco víš, tak mu zápěstím projede ostrá bolest, na kterou v zápětí mírně zasyčí a ladně pustí Auriel dolů. Tuhle bolest nečekal a vlastně si ani neuvědomil, že by mohla nastat. Nebylo to ovšem nic extra hrozného. Člověk z dálky, který by si nevšiml jeho výrazu či by neslyšel zasyčení, tak by si myslel že je v pořádku, že se nic nestalo dík tomu, jak jí ladně snesl zpět k zemi.* “Zrovna teď, to není nejlepší doba…“ *Sám sobě si v duchu stěžoval. No, neotálel a pokud se nechá, tak jí opět chytí aby mohli pokračovat.*

*Namiesto odpovede či chce pokračovať v tanci El automaticky zaujal tanečný postoj a Auriel sa mu prispôsobila. Po jeho otázke či by bol pre ňu lepší partner farba jej líčok opäť nabrala tmavší odtieň ružovej a len vďaka svojmu celoživotnému tréningu sebaovládania sa dokázala naďalej dívať Elgaladovi do očí.* Stálo by to za zváženie. *Odpovedala mu s trošku nezbedným úsmevom a opäť sa ním nechala viesť, jej telo dokonale kopírovalo jeho pohyby, držala rytmus aj tempo, ktoré určil na základe melódie zo skrinky a keď skĺzol rukami po jej tele až ku jej drieku, naskočili jej zimomriavky. Zľahka mu položila obdive dlane na ramená, keď ju zdvihol a otočil sa s ňou vo vzduchu, srdce jej prudko bilo a nebolo to preto, že by na ňu bol ten tanec náročný. Samozrejme bola ľahká a teda rátala s tým, že by nemal mať s týmto tanečným prvkom žiadny problém - akosi však zabudla na tie jeho zranenia z únosu a teda keď sykol a skrivil tvár od bolesti zahryzla si nervózne do pery. Všetka česť bola, že ju nepustil na zem ale ladne ju položil nohami naspäť na pevnú pôdu čím dokončil druhú časť ich tanca.* El, tvoje ruky.. neuvedomila som si to - prepáč. *Hoci sa postavil opäť do tanečnej polohy akoby bol pripravený pokračovať, hracia skrinka sa zrazu stíšila a tak od neho Auri o krok ústúpila.* Možno by sme mali zvážiť iný, menej náročný tanec. *Navrhla starostlivo a kráčala ku jej taške, sklonila sa a zdvihla hraciu skrinku. Trochu si vyčítala, že ju nenapadlo, že elfský valčík nebude najvhodnejšia voľba nakoľko sa priznal, že nie je fit. Nerada by mu spôsobila nejaké zranenia veď - to by ju Haldir určite v celku domov nepustil* Čo myslíš, neskúsime niečo iné? *Opýtala sa ho a bola pripravená ukázať mu aj iné tance - ľudské tance, poznala ich mnoho.* Alebo si môžeme dať od tancovania prestávku.. *Ponúkla mu aj túto možnosť a čakala čo z toho bude preferovať viac. Bola trochu vďačná, že si môže od neho na moment udržať odstup a trochu si prečistiť myseľ. Ich spoločný tanec ju rozhodil viac než by čakala a bola by nerada ak by si to všimol, či si ju dokonca kvôli tomu doberal.*

*Během tance se samozřejmě má dívat svému partnerovi do očí což on taktéž dělal. Samozřejmě si všiml, že kdyby nemusela, tak by ten pohled i odvrátila, tak jako skoro vždy když si všiml, že se červená. Nejspíš to byl útěk z této trapné situace, nouzový východ, nouzové dveře používané jen v nepříjemných a nekonformních situací. Nad její větou se jen pousmál. No, určitě tam viděl nějakou šanci být lepším, ale na druhou stranu ho netěšila možnost toho, že nebude lepší. Tohle mu tudíž nestačí a tak se musí v budoucnu více snažit. Možná při dalším tanci. No, tenhle uměl, další umět nebude, takže nejspíš lepší potencionální partner nebude. No, ještě se nevzdává. Když jí chtěl vyzvednout si vzduchu, tak mu projela bolest zápěstím, kvůli čemu museli tento tanec přerušit. Auri se mu začala ihned omlouvat a ospravedlňovat, že si to neuvědomila. Nebyla to její chyba, ale jeho, on si myslel, že to zvládne, ale nějak přecenil své síly.* V pohodě, já myslel, že to zvládnu. Za nic nemůžeš. *I když mohl tuto větu podat jinak, tak se rozhodl pro tu „nejmilejší“. Mohl také říct něco ve stylu myslel jsem, že budeš lehčí. No, to raději neřekl, nejspíš se bál její následné reakce. Mohla se třeba urazit. Ve svém tanečním postoji dlouho nezůstal. Auri od něj odstoupila a on se uvolnil. Nemělo cenu takhle stát jak debil. Chtěl k ní udělat krok, ale rozmyslel si to když se otočila směrem k tašce a šla si pro hrací skříňku. Pak přišla její otázka. Upřímně? Nevěděl na ní odpověď. Tu si myslel, že bude schopen nějak zformulovat v rychlosti, ale místo toho tam zůstal stát jak trubka co kouká zamyšleně na Auriel. To taktéž mohlo vypadat divně z pohledu třetí osoby a nebo dokonce i z pohledu Auriel. Pohled odvrátil směrem k zemi pod sebou.* Něco vyber, já se teď nedokážu rozhodnout. *To si už musela v hlavě přebrat sama. Pár sekund na to se ovšem rozmyslel, teda tak napůl.* Můžeme zkusit i jiné tance. Kdyžtak ti řeknu kdyby mi něco vadilo. *Samozřejmě v tomhle jí jaksi lhal, neměl v úmyslu jí říct o svých zraněních říkat. Musí přece vypadat silně a sebevědomě. Proto nahodil i nevinný úsměv, kterým se snažil zamaskovat dva slova, která nemyslel vážně.*

*Hoci ju chcel trochu upokojiť tým, že ju uistil, že to nie je jej chyba - aj tak mala výčitky. Otočila sa na neho so skrinkou v ruke, keď povedal, že to nechá na ňu a bola pripravená ju zaklapnúť - a tým rozhodnúť, že si dajú pauzu, no El sa napokon predsa rozhodol, že chce v tanci pokračovať. Jeho odhodlanie bolo inšpiratívne a tak sa Auri pousmiala a prikývla. Následne chvíľku mlčala a uvažovala nad iným, jednoduchším tancom.* V poriadku, napadá mi teda jeden tanec, ktorý sa tancuje na ľudských báloch. Nie je príliš zložitý a nie je ani veľmi fyzicky náročný. *Odvetila a chytila tento krát iný kľúčik na hracej skrinke.* Doprovod nám môže robiť skladba typická pre podzemný ľud. *Prehovorila a začala otáčať kľúčikom - úplne na maximum aby melódia vydržala hrať čo najdlhší čas. Potom položila skrinku naspäť na koženú tašku a vrátila sa ku Elgaladovi, tento krát však neprišla úplne ku nemu. Stála od neho tak ďaleko, že by na seba dočiahli len ak by obaja vystreli ruky pred seba.* Tak ako vždy aj pri tomto tanci muž vedie a začína pravou nohou. Zo začiatku je však tento tanec... takmer nekontaktný. *Ako to povedala trošku sa pousmiala a rozhodla sa to tento krát tancovať rovno s ním, nie so svojim imaginárnym tanečníkom.* Tanec začína tak, že stojíme oproti sebe takto ďaleko. *Usmievala sa a rukou naznačila, že majú medzi sebou ideálnu vzdialenosť.* Potom obaja urobíme krok dopredu, ku sebe a ukloníme sa. Hneď sa však zase vrátime tou istou nohou dozadu. *To čo povedala následne aj predviedla, či to El urobil tiež spolu s ňou na základe jej inštrukcii alebo nie - Auriel pokračovala ďalej.* Po tomto, obaja zdvihneme pravú ruku a vykročíme ku sebe - rukami akoby sme sa chceli dotknúť dlaňami, no ani len naše prsty by sa nemali navzájom dotknúť. Čím menšiu vzdialenosť si udržíme medzi našimi rukami, tým je to ťažšie, no zároveň ten tanec vyzerá krajšie. *Zdvihla ruku vedľa svojej tváre ako keby mu chcela zamávať a vykročila dopredu tak ako predtým, no teraz sa neukláňala, držala vzpriamený chrbát a čakala, či Elgalad bude robiť to čo vysvetľovala.* Ladným, tanečným krokom urobíme okolo seba kruh do jednej strany a keď budeme na svojich začiatočných pozíciách - ruky vymeníme a kráčame zase rovnakým spôsobom do druhej strany. Predtým sme začínali pravou nohou doľava, teraz pôjdeme ľavou nohou doprava. *Síce povedala, čo sa chystá, no čakala či sa Elgalad chytí a bude to skúšať s ňou až potom čo by si to celé vyskúšali by potom pokračovala.*

*V ruce držela skříňku, která před pár okamžiky do vzduchu vypouštěla hudbu, kterou lze slyšet především na oslavách elfů. Nejspíš by byla i slyšet jinde než na oslavách elfů, to ovšem nevěděl a ani neměl takové tušení. Musel by to nejdříve zjistit. Co ho ovšem fascinovalo a čeho si všiml až teď, bylo to, jak skříňka vlastně funguje. Nejraději by jí rozebral aby zjistil co v sobě ukrývá za tajemství, proč dokáže hrát hudbu, kterou tvoří několik lidí najednou. Jedna malá hrací skříňka a kolik se kolem ní dokáže vytvořit otázek. Pak se ovšem vrátil zpět do reality po krátkém přemýšlení jak vůbec funguje a vyslechl si její slova. Ty jí nakonec odkýval. Čekal, že to bude nějaký jemný lidský tanec. Ovšem ho dostalo to, když mu řekla, že jim bude hrát hudba typická pro podzemní lid. Myslel si, že jejich způsob tance a hudby jsou hrubé stejně jako jejich způsoby. Pak už jen otočila jakýmsi klíčem, který pustila. Hrací skříňka se rozehrála, Auriel jí položila na koženou košili a svým ladným krokem si to zamířila přímo k Elgaladovi. Ovšem nepřišla tak blízko jak by očekával, nebo jak by chtěl. Šlo ovšem o tanec, takže takové nezdvořilé chování sem nepatří, i když on by toho schopný i byl. Zkrátka se chtěl více naučit tanec, než jí mít blíže aby mohl čichat vůni jejího těla. Její tělo může mít na blízku i jiné okamžiky, ale její ochotu naučit tanec může zmizet což je věc, která mu pomohla při nepatrném rozhodování jestli ji chce mít u sebe nebo jestli se chce naučit tančit. Nic neříkal, neskákal jí do řeči, kdyby tomu totiž tak udělal, tak by mohlo vzniknout pár nedorozumění což by mohlo ztížit i učení se tance. Bylo to prakticky pro jeho a vlastně i její dobro. Na její slova, která i naplnila činností El reagoval stejně. Udělal krok vpřed a uklonil se, ne moc. Nerad se klaní, raději by kdyby se ostatní klaněli k němu. Pak se samozřejmě i vrátil zpět tam kde předtím byl než udělal úklon. Pak pokračovala. To co dělala i názorně předváděla a Elgalad jí kopíroval. Nedá se říct, že dokonale, měl tam nějaké výchylky, některé celkem velké, ale dle něho to celkem šlo. Sám věděl, že jeho pohyby nejsou přesné, nikdy takhle netancoval. Natáhl svou ruku vzpřímeně nad hlavu s otevřenou dlaní, a tak jako ona, tak on jí vyšel vstříc. Když byli u sebe trošku blíže, tak se usmál, zase nakonec jí má u sebe, i když to není tak blízko jako u předchozího tance. Tak jak předpokládám (pokud ne, tak ignorovat tuto část jako by se nestala), společně půjdou po ose imaginárního kruhu navzájem hledící si do očí a jakmile oba dva udělali svůj vlastní kruh, tak si vyměnili ruce, které měli vzpřímené vzhůru, a šli na druhou stranu. Udělali ten samý kruh. Tahle část tance je zrovna ta, jde i dělal dost chyb, nebyl na to zvyklý, jeho nohy si to nepamatovali stejně jako jeho ruce. Snad to bude Auriel tolerovat.*

*Elgalad ju nepočastoval nijakými uštipačnými poznámkami, naopak - pozorne počúval jej slová a aj prekvapivo jemnú melódiu, ktorá naplnila ticho okolo nich. Len hádala, že to bude nejaká uspávanka podzemného ľudu a na moment ju to nútilo zamyslieť sa nad dogmami, ktoré o nich panovali.* "Zdá sa, že majú aj veľmi jemnú stránku, ktorú však ostatným rasám nedávajú veľmi najavo." *Pomyslela si a keď napokon zažmurkala aby sa vrátila do reality - pozrela sa Elgaladovi do očí. Nevedela z jeho pohľadu vyčítať nič iné než záujem a zvedavosť - či už keď hľadel na hraciu skrinku v jej rukách alebo keď sledoval jej ladné pohyby. Bolo pre ňu príjemným prekvapením, že mlčal a nesnažil sa ju rozhodiť. Elgalad sa práveže usiloval postupovať podľa jej inštrukcií, kopíroval jej kroky a hoci bolo vidieť, že sa s podobným štýlom tanca ešte nestretol a nešlo mu to tak ľahko a prirodzene ako jej - nedalo sa mu uprieť, že sa skutočne veľmi snažil. Pripomenulo jej to ju samú keď sa učila v Pelagione nový tanec s jej učiteľom. Tá ctižiadostivá túžba zvládnuť to už na prvý krát, to odhodlanie a zápal. Doslova cítila, že na nej El visí pohľadom aby vstrebal každý nový pohyb a krok ktorý ho učila. Pravdepodobne to bral ako výzvu, asi si chcel dokázať, že to zvládne so všetkou elfskou noblesou akú vo svojom doráňanom tele ešte mal. Auriel mu to rozhodne nechcela komplikovať, úmyselne s ním tú časť s ladným kráčaním do kruhu opakovala až dokým neboli jeho pohyby plynulejšie a sebavedomejšie, po celý čas neodtrhla pohľad od jeho nebíčkovo modrých očí.* Výborne, už ti to celkom ide. *Pochválila ho, hoci si nemyslela, že by pochvalu potreboval. Jeho sebavedomie a ego boli dosť vysoké, no bolo to v jej povahe, chcela byť úprimná a milá - nechcela aby sa pri tom ako ho učí niečo nové cítil nepríjemne. Dlaň mala zdvihnutú niekde vedľa svojej hlavy zatiaľ čo on mal svoju dlaň vo výške vlastného ramena - keďže bol od Auri vyšší.* Myslím, že sme pripravený na ďalšiu časť. *Ako to povedala dokončila kruh, na moment sa zastavila a zdvihla pred seba tento krát obidve ruky, stále však boli v rovnakej výške niekde pred jej tvárou - skoro to vyzeralo ako keby si chcela s Elom tľapnúť.* Správne ten tanec po úklone nasleduje spôsobom, že po pravej ruke kráčame doľava, spraví sa kruh. Potom sa vymenia ruky - zdvihneš ľavú a kráča sa doprava kým sa nespraví druhý kruh. Po jeho ukončení nasleduje tretí posledný kruh pri ktorom musíme pred seba zdvihnúť obidve dlane a opäť vykročíme pravou nohou doľava. *Ako to povedala, počkala kým priloží svoje dlane tesne ku tým jej, no dosť ďaleko aby sa nedotýkali a potom by spolu s ním ladným, tanečným krokom urobila jeden kruh tak ako to už poznal. Zostala však po jeho ukončení opäť stáť na mieste.* Teraz nasleduje klasickejší tanečný prvok, podobný krokom pri elfskom valčíku, no namiesto obyčajného pohupnutia sa s partnerkou do štvorca, sa musíš viac otáčať. Docieliš to drobným zastavením na mieste a prudkejším úkrokom do strany. *Ako to povedala, trochu si vyhrnula šaty a znázornila mu ten krok o ktorom hovorila. Potom zaujala tanečný postoj aby si ju mohol ku sebe pritiahnuť bližšie a následne si ten krok s ňou aj vyskúšať - priamo len ten konkrétny posledný bod tohto tanca. Samozrejme mala pri tom položenú ľavú dlaň na jeho pravom ramene a pravú ruku mala v jeho ľavej dlani. Chcela ho nechať nech si nájde svoje vlastné tempo - či už prispôsobené melódii zo skrinky alebo nie. Jemne ho popri tom všetkom usmerňovala, no iba slovne. Hlas mala pokojný a usmievala sa. Viesť však musel on, bol muž - vychádzala mu však v ústrety a jej pohľad bol trpezlivý.* Keď budeš chcieť, môžeme si to skúsiť celé od začiatku tak ako by to malo byť, hm? *Pousmiala sa a stále nespúšťala pohľad z jeho očí.*

*První kruh na obě strany se mu nepovedl, tak jak by si to představoval. Na pohled to bylo o mnoho snazší, neřekl by, že je to až tak hrozné. No, realita byla trošku jiná. Samozřejmě Auriel k tomu byla shovívavá. Společně si tuto část zopakovali několikrát dokud mu to nezačalo jít o něco lépe. S každým dalším kolem se trošku zlepšoval, ale na chvíli by si rád hodil pauzu. Z toho chození sem a tam, na které nebyl zvyklý, se mu lehce zamotala hlava. V tu chvíli na něj promluvila, že mu to celkem jde, usmál se a hlavou mu proběhla myšlenka.* “Jako bych nějakou pochvalu potřeboval“ *I když si myslel, že nepotřebuje, tak potřebuje, ale hlavně ne jí slyšet ve chvíli, kdy vykonává nějakou činnost. Třeba teď, když tančí. Trošku se mu popletli nohy mezi sebou a malinko klopýtl. Naštěstí to nebylo nic hrozné a ani jeho nohy, které ještě nesou menší známky zranění, které předtím utržil. Rychle se vzpamatoval. Když se Auriel zastavila v pozici, kdy zrovna dokončila kruh a začala mluvit, tak jí začal poslouchat. Byl zároveň i rád, že si na chvíli oddechl, jeho hlava se mu malinko motala což mohlo taktéž způsobit klopýtnutí a jen bylo blbě načasované. Na její slova reagoval kývnutím hlavy na souhlas aby věděla, že je stále duchem přítomný. No, mohl by se odebrat na chvíli někam pryč, ale to by má druhou stranu se nemohl učit tanec. Raději tu zůstal. Vztyčil obě ruce tak aby byli v úrovni jejích dlaní. Spolu začali tvořit kruh stejný jako předtím s jediným rozdílem. Tím rozdílem byli obě ruce nahoře. Díky jeho procvičování s Auriel tanečních kroků. Šlo mu to daleko lépe jak předtím. Pak se zastavili po vytvoření jednoho kruhu, chtěl udělat druhý, cukl s tělem jako náznak, že by se měl taktéž udělat. Tak si to alespoň myslel. Když viděl, že se nic neděje, tak se vrátil tělem zpět. To ho naučilo stálé opakování před chvílí. Pak opět spustila svůj monolog směrem k němu. Jejím slovům rozuměl, tak nějak věděl co má dělat, zvlášť když mu to i následně předvedla po vyrhnutí spodní části šat. To ho ještě více nasměrovalo k činnosti co má momentálně provádět. Stoupla si blíž k němu a zaujala taneční postoj. Samozřejmě si ani neodmyslela poznámku, v tuto chvíli teda spíš otázku.* Pojedeme tohle a pak si to dáme celé znova. Naučím se to raději kousek po kousku. *Věděl jak se má učit a co chce. Teď chtěl zkusit tu kontaktní část tance což vypozoroval z jejího postoje. Svojí pravou ruku jí položil na levou lopatku a svojí levou ruku jí chytl pravou ruku hezky za dlaň.* Budu se snažit má paní. *Usmál se na ní, nejspíš jít tímto hodil do rozpaků, ale byla, nebo spíš to je celkem běžná fráze, která se při projevu náklonosti. Především slova má paní .Přitáhl si jí k sobě a začal provádět své kroky s tím, že se nechá vést. V takovém případě by pokračoval v tanci. Jeho pohyby byli pomalé a nikam nespěchal, snažil se je provádět tak jak mu řekla. I přesto, že všechno chápal, nebo si aspoň myslel, že chápe, tak si nebyl jistý jestli to dělá správně. Věděl, že to ani správně nedělá, jeho kroky se blížili k elfskému tanci, ale nebyl to přesně on. Ani se neusmíval a měl občas nutkání se podívat na svoje nohy což také několikrát udělal. Hrubá chyba, sjet z pohledu do tváře partnera a podívat se jinam.*

*Keď sa El po jej drobnej pochvale trochu potkol, decentne mlčala. Nesmiala sa, nebola uštipačná - nechcela ho rozhodiť ešte viac. Potom keď ju napokon chytil vo svojom objatí pripravený na druhú časť tohto tanca - ich telá do seba v tanečnej póze dokonale zapadli. Auriel z toho bola dokonale nesvoja, nevedela čím to bolo spôsobené.. takýto súlad ešte so žiadnym tanečným partnerom nezažila a to pretancovala množstvá črievičiek. Len hádala, že to bolo spôsobené tým, že ju prvý krát v živote pri tanci neobmedzoval korzet. Bolo to asi aj tými šatami, ktorých látku na sebe takmer necítila, no napriek tomu až neuveriteľne zintenzívňovali jeho dotyky. Vďaka tomuto všetkému plus jeho osloveniu "moja paní" sa Auriel trochu začervenala. Keby jej takéto slová povedal tak rok dozadu asi by rozpaky rozdýchavala ešte veľmi dlhú dobu, no už mala čo to v Desperose za sebou a teda len trochu zaklonila hlavu dozadu aby sa mu mohla dívať do očí a zachovala pomerne pokojný výraz - jediné čo ju prezrádzalo bola mierne ružová farba v jej líčkach. Srdce jej síce bilo rýchlejšie, no bola otázka či za to mohol jeho úsmev alebo jej radosť z tanca.* Snaha je dobrá, no myslenie je najhoršia chyba pri tanci, ktorú môže tanečník urobiť. Musíte tanec cítiť, môj pane. *Vrátila mu úsmev aj oslovenie a potom sa už len nechala viesť v rytme melódie vychádzajúcej z hracej skrinky. Takmer okamžite si všimla, že Elgaladovou prirodzenosťou bolo skĺzavať do elfského pohupovania, no chcela aby to precítil a prišiel na tú chybu sám - preto mu dávala čas aby sa do toho dostal. Hoci netancovali perfektne podľa osnovy, stále to bol pre ňu povznášajúci zážitok. Nakoľko tu v Desperose mala čo robiť aby vôbec prežila, musela sa učiť plno vecí za pochodu, bojovať, variť, šiť či rozpoznávať bylinky. Na tanec za ten čas čo tu žila nepomyslela, nebola na to príležitosť, hudba čas ani miesto či tanečný partner a vlastne na to nemala ani chuť po všetkých strastiplných zážitkoch, no teraz si vďaka Elgaladovi uvedomila ako neskutočne jej to chýbalo. V tomto momente, v Elovej náruči sa cítila skutočne šťastná.. ak by zavrela oči, možno by na moment uverila tomu, že je opäť späť v Pelagione. Nezáležalo na tom, že tancujú na hudbu zo skrinky, nezáležalo na tom, že ju určite z lesa sledujú oči vlkodlaka, ktorý by jej najradšej prehryzol hrdlo. Teraz to bola len ona, Elgalad a tanec.. ktorý tak milovala. Nechala sa Elom viesť, vychádzala mu v ústrety, ladne sa pohybovala spolu s jeho telom a ich pohyby boli dokonale synchronizované Dívala sa mu do tváre aj keď mu pár krát pohľad skĺzol ku jeho vlastným nohám. Odolávala v tej chvíli nutkaniu dotknúť sa jeho brady a podvihnúť mu ju, aby ho tak upozornila na to, že sa na nohy dívať nemá. Auriel však odolala tomu pokušeniu, nepoznali sa dosť dlho na to aby si dovolila sa ho takto dotknúť. Namiesto toho trpezlivo pokračovala v tanci, tempom, ktoré jej určoval. Po nejakom čase ale napokon skrinka opäť dohrala a tak sa len ospravedlňujúco usmiala a unikla z jeho náruče. Vydala sa ku hracej skrinke a neponáhľala sa - obaja mali nárok si trochu vydýchnuť.* Tak čo? Si pripravený skúsiť si to celé od začiatku? *Opýtala sa ho s odhodlaným výrazom keď otáčala kľúčikom na maximum. Potom položila hraciu skrinku naspäť na svoje miesto a keď ku nemu kráčala naspäť, usmievala sa, líčka mala mierne ružové a dych mala od vzrušenia z tanca trochu zrýchlený. Aby mu dodala odvahu, pokúsila sa ho povzbudiť slovami, ktoré jej hovoril jej učiteľ v momentoch keď sa jej nedarilo a keď mala chuť nejaký tanec vzdať.* Nie je to pohyb, čo robí tanec krásnym, je to emócia, ktorá v pohybe je. Tá ho robí krásnym. Keď tancuješ srdcom, tvoje telo ťa bude nasledovať. Môžeš byť dokonalý tanečník, ale nesmieš tancovať bez duše. *Po týchto slovách sa zastavila a postavila sa priamo pred neho, boli v rovnakej pozícii ako na úplnom začiatku tohto tanca.* Môj učiteľ tvrdil, že tanec je reč bez slov a ja s ním súhlasím. Takže Elgalad.. čo mi chceš povedať? *Prehovorila s trošku lišiackym úsmevom a pohľad mala uprený do jeho modrých očí. Mohol si v tých jej všimnúť nezbedné, nedočkavé iskričky keď čakala na jeho reakciu. Ak by sa rozhodol a začal tancovať - samozrejme by tancovala tiež a urobila by ku nemu krok dopredu s úklonom tak ako sa tento tanec mal začínať - potom by pokračovala presne tak ako to trénovali.*

*V této chvíli byl nesvůj, nikdy netancoval rozdílný tanec, netancoval nikdy tanec podzemního lidu a nikdy netancoval s člověkem, který by na něj působil zvláštním dojmem, jako by tancoval spíše po boku elfa než člověka. Možná to způsobily šaty, které jí daroval, ve kterých momentálně tancovala. Ty šaty si může pak odnést domů, a pak se v nich před ním opětovně ukázat jak je nádherná. Neví co by s nimi dělal. Všiml si toho, jak se červená, no, víc na to nereagoval a nechal své tělo se pohybovat tak jak se to před okamžikem učil. Samozřejmě tam měl dost chyb, jednou z nich bylo i jeho upřímný pohled na své nohy. Na to samozřejmě taktéž reagovala. Nad jejími slovy se pousmál a vrátil pohled tam, kde má být. Hezky k ní hledící jí do očí. Vypadala jako kdyby uměla všechny tance co existují. Přece jenom uměla elfský, umí i tanec podzemního lidu a nejspíš ze všech nejlíp umí nějaký lidský tanec. Je to stále pouhý člověk, který má ovšem veliké nadání. Na svojí chybu sám přišel, nebylo to nic těžkého, když se nad ní zamyslel, musel se pouze snažit tuto chybu nedělat. No, svalová paměť je jiného názoru. Společně dotáhli svůj tanec do konce společně s hrací skříňku, která přestala hrát, došla melodie, paměť, kterou to mělo. Chce to nějaké vylepšení. K tomu tanci se ovšem nezapomněli přidat ani chyby, které se ho nepustily a dokončili tanec s nimi. Přesněji řečeno s ním. V té samé chvíli se od něj i Auriel odtrhla. Začala aj natahovat klíček, po tom co k hrací skříňce došla, a během toho i na něj promluvila. Vypadá to, že má čas na oddych pouze pár vteřin, než pustí klíček, položí hrací skříňku zpět a opět k němu přihopsá. Dle jejího výrazu si aj všiml, že se jí tanec líbí. Usuzoval, že zásluhu na tom nese jeho elfský šarm, který z jeho těla uniká jak pára přes póry na pokožce. To co mu říkala bylo celkem odlišné od toho, co jeho v rodném městě učili. Podle ní je tanec emoce, že emoce dělá tanec krásným. No, už z logického uvažování by nesouhlasil, když někdo neumí kroky a je schopný o své nohy zakopnout, ještě k tomu na rovné ploše, tak jeho tanec nebude tak krásný jako tanec někoho, kdo do toho nedává emoce. No, nechtěl do toho nějak zasahovat, raději nechá tuto příjemnou chvilku plynout po své vlastní ose. Pak se před něj postavila dostatečně daleko na to aby se mohli navzájem uklonit. Než se vůbec mohl uklonit, tak pokračovala v mluvě. Dále nemluvil, nechtěl její závěrečná slova narušovat svými. Nechtěl tuto emoci rozprášit či rozfoukal pryč. Elgalad se hezky pomalu uklonil a svůj pohled směřoval pouze na ní. Byl na ní zaměřený, nic jiného ho momentálně nezajímalo. Nejspíš to bylo v dopadu na její slova. Po úklonu byl opětovně vzpřímený a jednu ruku si dal vedle hlavy. A rozešel se směrem k ní. Ani nepředpokládal, že by se nějak vzpírala. Naopak to vypadalo, že je nadšená. Když byli u sebe tak nějak blízko a jejich dlaně byli u sebe dostatečně blízko, tak začal dělat opětovně kruh, takový jaký dělal předtím. Během toho tance ani nepřemýšlel. Svůj pohled směřoval na ní. Hleděl jí do očí a nespouštěl svůj pohled. Jeho mysl byla čistá, všechny myšlenky vypustil ven. Samozřejmě taktéž šel i nepatrně agresivněji než při elfském tanci. To mu dodávalo sebevědomí, které taktéž z jeho těla sálalo. Bylo mu jedno, jestli cestou šlápne do nějaké díry a zvrtne si kotník, teď nad tím nepřemýšlel. Vlastně i zablokoval nové myšlenky tím upřímným a soustředěným pohledem do jejích očí. Jeho pohyby byli taktéž o něco sebejistější a přesnější, i když on sám to nevnímal. Když dokončili první kruh, tak prohodil ruce a taktéž stranu, tím začal druhý kruh a předpokládal, že i Auriel udělá to co dělá on.*

*Elgalad bol nečakane tichý, Auri čakala, že jej bude protirečiť, že si z nej bude uťahovať, doberať si ju pre názory jej učiteľa či niečo podobné. Namiesto toho mal však len veľmi nečitateľný výraz a tak len hádala čo mu asi víri v myšlienkach. Cítila z jeho pohľadu sústredenie, záujem, odhodlanie.. v niekoľkých momentoch v jeho nebíčkovo modrých očiach ale zazrela aj nesúhlas či pochybovanie ..... o to viac bola teda zaskočená tým, že sa rozhodol nič z toho nepovedať nahlas.* "Mlčanie je zlato aj vo vyššej spoločnosti u elfov?" *Napadlo ju, no len čo ho vyzvala aby na ňu prehovoril pomocou tanca už nedokázala polemizovať a dumať nad jeho tajomným chovaním. Vnímala len jeho intenzívny pohľad, odhodlaný výraz a sebavedomý krok, ktorým vykročil jej smerom pred tým než sa uklonil tak ako aj ona jemu. Pôsobil dominantne a sebaisto ako keby vedel presne čo robí a jeho pohyby boli ladné tak ako by sa od elfa čakalo. Sebavedomo viedol ich tanec a ona mu s úsmevom vychádzala v ústrety. Končeky ich prstov boli u seba tak blízko, že sa takmer dotýkali, mohla cítiť teplo jeho dlane, no napriek tomu udržali medzi sebou potrebnú vzdialenosť. Keď ukončili jeden kruh a vymenili ruky aby mohli pokračovať v choreografii, jej krok bol elegantný a ladný, každým pohybom pôsobila ako keby bol tanec pre ňu prirodzenejší než dýchanie. A s dýchaním - s tým mala problém a nemohlo za to tempo tanca, ktoré El určil. Jeho pohľad ju opantával, jeho pohyby boli s každým krokom presnejšie a sebaistejšie - musela sa veľmi snažiť aby zachovala pokojný výraz, nechcela pôsobiť očarene ani prekvapene - to by totiž znamenalo, že ho predtým podceňovala, že by niečo takéto zvládol. Po tom čo dokončili posledný kruh, Auriel vystrela pred seba obidve ruky, počkala kým spravil to isté a opäť vykročila až keď tak spravil on - tak to spolu trénovali, on bol ten dominantný, on viedol ich tanec. Po tom čo dokončili túto poslednú otočku, Auriel zastala a na moment sa pousmiala, už nemohla dlhšie potláčať šťastný úsmev, ktorý v nej vyvolával tanec s ním. Keď si to ale uvedomila, že sa podvedome usmieva, zľahka si zahryzla do pery a trochu zaklonila hlavu dozadu. Bola pripravená na to, že ju Elgalad chytí aby mohli pokračovať, tento krát v intímnejšej, kontaktnejšej etape ich tanca. Bola pripravená zdvihnúť ruky do tanečnej polohy a kopírovať pohyby jeho tela.*

*Celkem by jí i chtěl protiřečit, ale nechtěl narušovat tuto chvíli, musel si jí užít. Během tance jediné co by mělo být slyšet byla muzika, to co doplní jejich tanec, to co určí jejich tempo, proto také nevydával slova ven z úst, i když mohl během krátké pauzy po skončení pauzy. Ani nevěděl, zda by měl prostor, Auriel mluvila i chvíli po tom co měla natažený klíček od skříňky. Kdyby neměl svojí hlavu vyčištěnou od myšlenek, tak by na něm bylo vidět, že by rád mluvil. Pak jen začal tanec, jehož přední vedoucí pozice se ujal Elgalad jako správný muž. Stal se alfou a vedl jí tak jak ho to učila. Teď se opravdu alfou cítil a ta role byla jako pro něho stvořená. Rád měl věci pod kontrolou a jeho plán je dostat celý Desperos pod kontrolu. Teď ovšem na to nebyl čas, dokonce ani nad tím přemýšlet. Teď se soustředil pouze na tanec a na Auriel. Nad svými kroky nepřemýšlel, šlo mu to líp takhle, i když to sám necítil. Zatím. Když společně uzavřeli i druhý kruh, tak ke stávající ruce, které byla v úrovni jeho hlavy, přidal ještě druhou ruku a opětovně začali dělat společně kruh. Bylo to stejné jako předtím s rozdílem toho, že měli u sebe obě ruce a ne jen jednu. Po dokončení i tohoto kruhu, který samozřejmě vedl on. Když dokončili společně i tento kruh, tak se na sebe přitiskli tělem. El svojí pravou dlaň položil na zadní její levou lopatku a svojí levou rukou jí chytl její pravou a pokračovali tam, kde naposledy urobil chybu. Ovšem svým tělem se na ní nezaměřoval a ani svojí myslí. Místo toho pokračoval v tanci, nezastavoval. Udělal krok jejím směrem tak aby byla nucená udělat přibližně stejně dlouhý krok vzad. Samozřejmě celou dobu svůj pohled věnoval pouze jejím očím, nenechal se ničím rozhodit. Jeho kroky mohli připomínat elfský tanec, ale on si to neuvědomoval. Ovšem i přitom se otáčel více okolo své osy více než u elfského tance.*

*Zvuky hracej skrinky naplňovali ticho medzi nimi. Uspávanku podzemného ľudu dotváral chorál listov, ktoré šumeli vo vetre a jej splašené srdce, ktoré pod jeho upreným pohľadom asi plánovalo spáchať samovraždu vyskočením z jej hrude. Auriel sa mu aj napriek rozpakom dívala do jeho očí cez svoje husté mihalnice a na perách mala jemný úsmev. Ak by skutočne bol ich tanec rozhovor, Elgalad by v ňom viedol veľmi presvedčivý monológ. Sršalo z neho sebavedomie a dominancia - ako keby ovládol nie len pohyby a rytmus ich tanca ale doslova celú túto chvíľu. Auriel si bola istá, že ak by boli na skutočnom bále - žiadny muž by si nedovolil prísť po ňu a vyzvať ju do tanca ak by práve tancovala s Elgaladom. Pravdepodobne by sa od nej čakalo, že pod toľkým náporom jeho schopností v ich tanci bude mať tú menej výraznú rolu, obzvlášť keď ju pritlačil ku svojmu telu, ovládol ju, viedol jej kroky do prudkých otočiek s ladnosťou typickou pre elfov. Tento elfský prvok dodával ich pohybom zvláštny šmrnc, ktorý by určite ocenil aj jej prísny učiteľ. Hoci by sa čakalo, že úlohou Auriel bude len plniť Elgaladove želania a vychádzať v ústrety jeho tanečným rozmarom - nebolo to celkom tak. Spôsob akým pohybovala bokmi, ladnosť s ktorou krčila kolená či technika ktorou sa dokázala otočiť na špičke zapríčinili, že pri ňom rozhodne nebola nevýrazná. Svojim tancom ho vyzývala, provokovala - hrala sa s ním. Skoro to vyzeralo ako keby na ňu kričal "ovládnem ťa, budem ťa mať pod kontrolou" a ona jemu na oplátku s úsmevom odpovedala "daj do toho všetko, mňa nedokážeš tak ľahko skrotiť". Zdalo by sa, že si s ním bez slov rozumie lepšie než pri skutočnom rozhovore - teraz keď za seba nechali hovoriť svoje pohyby. Ich tanec bol ako príbeh o dvoch úplne odlišných svetoch, ktoré na seba narazili na mieste kde ani jeden z nich nechcel byť - napriek tomu, že to znelo ako niečo čo na pohľad nemôže vyzerať dobre - oni dokázali z ich odlišností urobiť dokonalé tanečné predstavenie. Auriel po niekoľkých otočkách okolie už nedokázala vnímať - všetko v pozadí Elgaladovho pohľadu bola len zelená machuľka, dívala sa do jeho očí akoby sa v nich snažila nájsť odpovede na všetky otázky, ktoré ju v súvislosti s ním zaujímali. Chcela toho o ňom vedieť viac, viac o jeho rodine, o jeho výchove - viac o šľachte svetlých elfov či dokonca viac o jeho vzťahu ku Haldirovi... potrebovala to všetko vedieť aby pochopila to prečo je tým kým je. V jej očiach si mohol prečítať tie nekonečné otázky a zvedavosť. Nikto ju totiž nedokázal rozčúliť ako on, bol opovážlivý, panovačný a zároveň ju dokázal miestami prekvapiť svojim noblesným správaním a veľkými gestami. Bola tak zaujatá a sústredená, že aj keby hracia skrinka dohrala, aj keby začalo pršať, nechala by sa viesť v tanci ďalej až kým by nerozhodol inak.*

*Během tance se samozřejmě Elgalad cítil přirozeně dominantní. Momentálně nemyslel, ale i kdyby myslel, tak by si nedokázal představit způsob jakým by ho ona dokázala tímto manipulovat, maximálně provokacemi, kterých si stejně nevšímal, ne momentálně, hlavu měl čistou a žádná myšlenka se mu nepovážila vstoupit do jeho mysli. Byl by jinak trest smrti kdyby mohl své myšlenky pozabíjet tak aby nadobro umřeli. Normálně by se mu i hlavou honila představa krásné Auriel v krásných šatech od Elgalada. Po několika otočkách a krocích jim dohrála jejich hrací skříňka, kterou přinesla Auriel na jejich tance. Zároveň s hrací skříňkou skončil i jejich tanec, který byl krásně načasovaný a konec melodie. Byla to možná jen náhoda, nebo to tak opravdu bylo nastavené. V jeho očích tento druhý tanec utekl o dost rychleji než ten předchozí, kdy se to s ní zároveň učil, kdy se koukal na své nohy, aby je nepopletl, aby dělal správné kroky u tance, který tančil poprvé v životě. Teď vlastně podruhé. Uvolnil ze sebe všechno to napětí a pustil do své hlavy opětovně myšlenky. Mezi prvními myšlenkami byla Auriel, která byla oblečená v těch překrásných šatech, které by jí rád znova pochválil. Bylo by to trapné po takové době a hlavně… pochválil by i sám sebe což by se jaksi nehodilo. Samozřejmě že by byl schopný taková slova z úst vyslat jejím směrem, ale teď ne. Teď na to nebyla vhodná chvíle. Pustil jí ruku a svou ruku stáhl z její lopatky. Obě si stáhl podél svého těla a celou si jí znova prohlédl.* Tak co? Jak my to šlo na moje poprvé v životě? *Co očekává, tak to je pochvala z její strany, kterou doufá že obdrží. Sám si myslí, že si jí zaslouží, dle mého se dost zlepšil, i když na svými tanečními kroky moc nepřemýšlel. Trošku od ní i odstoupil aby měla trošku více prostoru. Po tanci si všiml, že trošku se červená, měla růžové tváře a v takových chvílích chce mít trošku prostoru. Ano, možná ten prostor potřebuje i v této chvilce, a tak se jí ho snaží dopřát.*

*Auriel netušila či dotancovali v rovnaký čas ako prestala hrať hracia skrinka alebo či hudba z nej prestala znieť už skôr, dokázala vnímať len rytmus ich tanca, jeho uprený pohľad a hučanie krvi v jej ušiach. Keď ju však El pustil a okolo nich rozhostilo ticho, položil jej otázku a očakával od nej chválu. Vyzeral trošku samoľúbo, no domýšľavosť v tomto prípade bola na mieste. Bol skvelý tanečník, úplne sa nechala ich tancom opantať a uniesť. Auriel teda na jeho otázku trochu rozpačito prikývla a ustúpila od neho dozadu s plachým úsmevom, ešte trošku zrýchlene dýchala.* Zdá sa, že.. máš talent. Išlo ti to lepšie než som čakala. *Odvetila a prstami sa nervózne pohrávala s plášťom. Nechcela priznať, že tak dobre sa jej s nikým v živote ešte netancovalo, bála sa, že by bol uštipačný, že by si doberal buď ju alebo smrteľníkov všeobecne a tak stále mierne hanblivo držala oči pri zemi.* Čo tvoje zranenia? Je čas na prestávku?! *Opýtala sa ho a pohľadom skĺzla ku svojej taške, ktorá ležala na zemi kúsok od nich.* Vzala som so sebou vak s vodou - ak by si si chcel ovlažiť pery. *Otočila sa ku nemu chrbtom a vydala sa ku svojej taške či o vodu mal záujem alebo nie. Čupla si, opatrne zavrela hraciu skrinku, dala ju nabok a napokon z tašky vybrala vak s vodou o ktorom hovorila. Postavila sa a túžobne si ho priložila k ústam. Potom čo sa napila, končekmi prstov si jemne prešla po perách aby ich zbavila prebytočných kvapiek vody, napokon konečne zdvihla pohľad ku Elovým očiam, pousmiala sa čakala či Elgalad prejaví záujem o trochu osvieženia.*

*Její poznámka nad tím, že mu to šlo lépe než čekala ho velké zarazila. Bylo to něco, co ho úplně nepotěšilo. Na výrazu mu byl následně znát jeho výrazu. Nebyl úplně ani uražený, jen byl malinko dotčený. První osoba od které to vzal vážně a nemyslel to s nadhledem. Kdyby mohla, tak mu i vyskočí žilka na čele, ale naštěstí si nechtěl zničit svojí od přírody nádhernou pleť něčím jako je žilka. Elfové mají mít nějakou úroveň, kterou dle něho a jeho rodu určuje i fyzická podoba. Čím krásnější, tím vznešenější. Samozřejmě záleželo i na chování a na povaze daného člověka. Všiml si jak si pohrává s pláštěm, nejspíš se hodně styděla, ale s jistotou by to neřekl. Spousta lidí se musí nějak zabavit, protože nevydrží být v klidu. Mají prostě jen spoustu energie. Pak ovšem změnila téma. Z ničeho nic na nějaké jiné.. prakticky jen navázala druhou jejich konverzaci na jejich předchozí. Měli spolu rozjeté dvě konverzace každou úplně o něčem jiném. Jedna byla o jeho zraněních, druhá byla o tanci. Mohla by se do toho počítat i jejich třetí řeč a tou byl tanec samotný. Ten ale nepočítal.* [v]Dáme si přestávku.[/b] *I když to nechce přiznat nahlas, tak jí celkem potřebuje. Svaly se v jeho kotníku při chůzi napínají a bolest se tím stupňuje při každém došlápnutí paty na zem.* Zranění jsou dobrá. Zatím mě nic netrápí. Není to tak jako elfský tanec kde člověk musí mít zdravé tělo a zdravou mysl. *Na očích mu bylo vidět, že malinko popírá skutečnost bolavých míst. Konkrétně na nohou. Jeho zápěstí tolik nezatěžoval, takže je ani tolik necítil. Jen na místech, kde měl předtím dané provazy, tak si i předtím všiml zvýšené citlivosti vůči krevnímu tlaku. Sice ne o moc, ale cítil. Cítil každý impulz krve, přes danou tepnu, kterou vysílá srdce do jeho dlaně a chodidel. Než stačil na její následující otázku odpovědět, tak už šla do svého vaku, kde měla vodu. Viděl, že si tam i ukládá svojí hrací skříňku, kterou zřejmě potřebovat nebudou. Ve chvíli, kdy pila vodu, se v něm objevil pocit menšího chtíče, teda spíš potřeby se taktéž napil vody.* Dám si vodu. *Než to řekl, tak se i rozmýšlel nad tím co řekne. Mohl říct, ať k němu dá tu vodu, že se napije, ale mohlo by to vyznít blbým způsobem a lekl se, že by mu mohla utéct. V tu chvíli by to byl závod, želva proti zajíci s tím, že by Auriel byla zajíček. Jen by jí chyběl huňatý ocásek a vysoká ouška.*

*Nevyzeral byť jej odpoveďou potešený, skôr naopak - bol zarazený. Auri si na moment zahryzla do pery, zamrzelo ju to - nechcela sa ho dotknúť ani mu ublížiť. Len nechcela priznať to aká ohromená a zaskočená ním bola. Opäť sa potvrdilo, že si lepšie rozumejú bez slov, znervóznela ešte viac a hľadala vhodné slová.* Bol si... tak dobrý, že by jeden skutočne neveril, že si sa s týmto typom tanca ešte nestretol. *Dodala úprimne, trošku sa pousmiala a potom šla po vodu čím unikla z tej nekomfortnej situácie. Na jej otázku jej odpovedal veľmi statočne, nepriznal bolesť hoci sa Auriel zdalo, že v jeho očiach zbadala záblesk niečoho čo sa na bolesť podobalo. Nechcela to ale rozoberať... Elgalad bol hrdý elf a predsa - mali prestávku, keď si od nej vzal vak s vodou Auri sa rozhliadala po okraji lesa či náhodou nezazrie Haldira. Mala totiž pocit, ako keby ju niekto prepaľoval pohľadom, akoby ju niekto sledoval, no nikoho nikde nevidela. Bola si istá, že Haldir niekde z lesa dohliada na Elgalada a pred očami sa jej ukázala spomienka na to ako vo svojej vlkodlačej podobe prehryzol orka na dve polovice. Desil ju ... najviac sa však bála toho, že by pravdepodobne najradšej prehryzol na dve polovice aj ju.* Ty a Haldir.. vyzerá to, že ste si blízky. Ochraňuje ťa odkedy si bol dieťa, však? *Opýtala sa a snažila sa znieť nenútene. Ako keby ju nedrtila zvedavosť, snažila sa znieť, že chce len konverzovať - v jej očiach si však mohol prečítať ten bezodný záujem. Elgalad bol pre ňu hádanka, chcela viac pochopiť prečo sa chová tak ako sa chová, chcela vedieť prečo jedná tak ako jedná. Vybrala z tašky svoj dlhý, hnedý, kožený kabát - vystrela ho na trávu a posadila sa naň aby si nezašpinila šaty, ktoré jej El daroval. Rukou mu naznačila, že si ku nej môže prisadnúť, miesto tam bolo .. hoci budú pri sebe sedieť bližšie než by sa patrilo.* Odkedy sme sa videli naposledy, podarilo sa vám zistiť niečo nové o bariére? *Opýtala sa ho a dúfala, že boli úspešnejší než ona. Niečo málo zistila vďaka Caloremu a ich neplánovanej spoločnej kúpeli v lázňach.*

*Na jeho zaražený výraz reagovala dalšími slovy. Snažila se o lepší formulaci věty a lepší volbu slov což se jí podařilo. Muselo se jí nechat, že to uměla. Uměla najít správná slova, která neurazí, spíš naopak, potěší. V budoucnosti by se to určitě mohlo hodit, pokud bude mít velký vliv na lidi, tak za ní půjdou, a to rádi. Samozřejmě aby měla vliv na lidi, tak musí trošku vylepšit svojí volbu slov. Nestačí, že se opraví, musí to umět říct na první dobrou, musí ty lidi nějak nalákat, nějak zaujmout. To se ještě naučí. Pod jeho vedením se to naučí. Elgalad totiž strašně rád poslouchat vojenské generály, vládce a ostatní vysoce postavené elfy, kteří měli vliv na lid a lid je poslouchal. Poslouchal je a učil se od nich. Pak si následně doma zkoušel dané proslovy, které si sám vymyslel. Párkrát ho při tom přistihla jeho rodina a jednou i jejich návštěva. I když jeho rodinka nebyla z tohoto nějak nadšená, tak návštěva si to pochvalovala. Líbilo se jim to, řekli mu, že při snaze, kterou vynakládá to může dotáhnout daleko. Při používání hlavy z něho může být úspěšný elf. To si vzal strašně moc k srdci. Rodiče by mu to taktéž řekli, kdyby to nebyl jejich syn, v to věřil. Ovšem k tomu aby se na tuto úroveň mluvy taktéž dostal, tak musel projít přes hromadu neúspěšných projevů do vzduchu, které pokazil. Bylo jich opravdu hodně, ale měl na to čas. Měl čas na to, aby zlepšil. Naučí to i Auriel. Následně přišla její další slova a dokonce otázka. Vyčetl jí v očích, že by to chtěla vědět, ne zrovna málo. Pak už Auriel jen šla pro danou vodu. Nešla jen pro vodu, z tašky vytáhla ještě k tomu svůj kabát, který měla na sobě, když sem přišla. Položila ho na zem a na něj se posadila. Nejspíš nechtěla nějak zašpinit její nové šaty od Ela. I když by to šlo vyprat, tak šlo o projev čistoty a vznešenosti. Vznešení jedinci se neradi ušpiní. To přenechají někomu jinému komu by to nevadilo. Pak naznačila ať si Elgalad jde sednout vedle ní. Takové nabídce nemohl oponovat. Přišel k ní a pohodlně se vedle ní usadil. Bylo to celkem pohodlné i přesto, že seděl na zemi a jediné co bylo pod ním byl kabát, který nejspíše nebyl tak pohodlný. Nejspíš byla pohodlná ta země. Nejspíše hustá zeleň, která to pohodlí zajišťovala. Byli vedle sebe celkem blízko, víc než Auri kdy k němu dobrovolně byla. Třeba jí to přešlo, třeba jí to už přestalo vadit, i když před chvílí ještě unikla z celkem nepříjemné situace po skončení tance. Tak mu to alespoň přišlo. Přišla další otázka. Zase jiná otázka na jiné téma. Tentokrát úplně na jiné, nové. Šlo o bariéru, o nějaké nové informace. No, rozhodl se jí odpovědět k předešlé otázce.* Jsme si blízký, je to moje rodina. Je se mnou od mého dětství kam až mě paměť pustí. *Pak se zamyslel nad tím co jí odpoví. Moc toho nezjistil, ale něco málo přece jenom měl. Měl to od Haldira, který s ním byl u ní. Byl s ní u bariéry aby hledal něco, co nedokázal najít.* Nic moc, jen to, že nemá slabé místo. Viděli jsme, jak se o to pár zoufalců pokouší na různých místech. Samozřejmě bez úspěchu. Nebo jen neměli tolik síly. Jedno je ale jisté. Bariéra je pouze jednosměrná. Kdyby se nám podařilo obrátit její polaritu, tak by sem nic nemohlo, ale my by jsme mohli jít ven. Zdá se, že je vytvořena někým. Mohl to být jeden člověk, nebo i více, ale dle mého jde o silné kouzlo. *Nebylo to asi odpověď, kterou by čekala. Nejspíš tyto informace už dávno má, ale on neměl nic nového.* A co ty? máš něco nového? Nebo co o ní vlastně víš? Pokud mám ti předávat informace, tak je chci od tebe taky slyšet.

*Bola rada, že sa jej podarilo "udobriť" si ho ďalšími svojimi slovami. V konverzovaní bola dobrá, no s ním to bolo ťažké. Po tom čo sa napil, posadil sa vedľa nej tak blízko, že cítila teplo vychádzajúce z jeho tela. Sedela s vystretým chrbtom a pohrávala sa lemom plášťa medzi prstami, keď jej El rozprával o Haldirovi. Lákalo ju opýtať sa či má Haldir svoju vlastnú rodinu alebo či nie, no mlčala nakoľko prišla závažnejšia a dôležitejšia téma. Bariéra. Z toho čo hovoril toho nevedeli veľa.. hoci tá myšlienka s otočením polarity bola zaujímavá, vlastne toho vedeli menej než ona.* Tá zmena ... polarity, otočenie toho kúzla. Chcelo by to asi veľa energie. Museli by sme vedieť ako to kúzlo funguje, aby sme ho vedeli otočiť. Ak napríklad čerpal mág silu zo zatmenia slnka, možno by sme potrebovali na otočenie toho kúzla ďalšie vesmírne divadlo.. napríklad zatmenie mesiaca. Žiaľ o mágii toho veľa neviem, hoci mi už napadlo, že by som tu vyhľadala nejakého kúzelníka a .. napadlo mi, že by som sa ju pokúsila naučiť. Ak pochopím ako kúzla fungujú, možno sa mi podarí prísť na to ako funguje aj tá bariéra. *Priznala sa, na moment stíchla a trochu neveselo sa pousmiala.* Nuž, nechcem od teba tie informácie zadarmo. Tak spojenectvá nefungujú.. rada ti poviem to čo viem. Uhm, viem, že toto mesto je pod bariérou asi 11 rokov, nikto koho som sa pýtala nevie kto tú bariéru zoslal ani prečo to spravil. Čo mi je podozrivé je to, že aj ľudia čo tvrdia, že by chceli aby sa bariéra stratila - nepodnikajú žiadne aktívne kroky aby sa tak stalo. Môže to znamenať viac vecí. *Prehovorila a pozrela sa na Ela.* Možno je tu skupina ľudí čo likviduje takýchto snaživcov, možno má tá bariéra nejaké proti-kúzlo, nejaký magický štýl ochrany ktoré takéto pokusy neguje, možno to ľuďom nejakým spôsobom ovplyvňuje myseľ. Alebo .. možno samotný starosta chce aby bariéra zostala tak ako je, ku nemu som sa ešte nedostala takže neviem odhadnúť čo si o tejto bariére myslí. *Pozrela sa Elgaladovi do očí.* Mám len samé dohady, obávam sa, že nie som o nič bližšie k odpovediam než som bola keď sme sa videli naposledy. Čas tu letí.. je tu množstvo vecí čo ma rozptyľuje. Boj o život, zháňanie jedla... a podobne. *Odvrátila pohľad s mierne ružovými líčkami a zahľadela sa pred seba.* Uhm.. Podarilo sa ti vybudovať za ten čas čo sme sa nevideli nejaké zaujímavé spojenectvá? *Samozrejme nemyslela ten čas odkedy boli unesení.. myslela ten čas kedy boli naposledy na tomto mieste - pri týchto skalách.*

*I když si tu poznámku o otočením polarity vymyslel během chvíle, tak se zdá, že nad tím celkem uvažuje, nejspíš je to i dobrý nápad. Teď jen zjistit jak kouzlo funguje což je takový malý detail. Ovšem její způsob uvažování na obrácení polarity je celkem nedomyšlená. K otočení polarity by teoreticky stačil malý signál, který by to změnil. Kdyby měli dostatečné množství energie, tak by to dokázali dokonce i zničit, takže by myšlenka na obrácení polarity ani nebyla třeba. Nechával jí mluvit, skákat do řeči nebylo slušné. Za to by dostal facku, nebo výchovný pohlavek a ne jenom od elfů, ale v tomto případě i od lidských šlechticů. Pak jí unikala další důležitá věc, alespoň podle Ela. Když tu je spousta lidí, kteří chtějí aby bariéra zmizela, proč to někdo už neprolomil? Měli na to bezmála 11 let. Možná to nejde, možná je to vytvořené někým hodně mocným. Třeba jedním z bohů, kterým lidé tak věří. Pak se zarazil nad její poznámkou o spojenectví. On přece jenom neměl s nikým spojenectví. On nevytvářel spojenectví, ale nepřerušoval jí. Nechával jí mluvit. Její uvažování nad touto situací se z jeho pohledu změnilo, najednou dokázala uvažovat nad situací trošku hlouběji. Neměla řeči o hromadě energie k tomu aby dokázala obrátit polaritu. Jakmile skončila s otázkou, tak se na ní podíval, zhluboka se nadechl a spustil.* Žádné spojenectví jsem nevybudoval a ani se nesnažil. Ani nevím o tom, že by jsme byli my dva ve spojenectví. Neberu to jako spojenectví, ale jen jako přátelství. *Tak tohle by bylo na začátek, musel to nějak urovnat a vysvětlit jí jak to bere on.* Jinak, za mě máš pár nedostatků. Jedním z nich je... Když chceš obrátit polaritu, tak teoreticky nepotřebuješ silnou magii, to už by jsi jí mohla rovnou zničit aby tu v životě nebyla. Další věcí je.. Nejspíš to kouzlo někdo vytvořil a následně seslal, jinak by kouzlo bylo už prolomeno, je malá šance, že zde bude nejsilnější mág světa. Ve světě se o bariéře nejspíš na 100% ví, protože je to už 11 let jak jsi říkala. *Dával si nepatrnou pauzu, jen na chycení dechu, takže jí nenechal ani oddychnout.* To, že likvidují snaživce, je dle mého nepravděpodobné, museli by mít spoustu lidí po městě a po okolí. Bariéra není zrovna malá. *Neříká, že je to nemožné, ale jen nepravděpodobné. Šance tu ovšem stále je.* Nechci znít jako bych ti vymlouval nebo oponoval tvým slovům, jen říkám, jak to vidím já a říkám co by se mohlo stát, co by se mohlo dít. *Pak měl ještě chuť se vrátit k její poznámce o shánění jídla.* Se sháněním jídla a život já strach nemám. Můj ochránce má dobrý sluch i čich, takže vždy něco ulovíme a o život... však jsi viděla..

*Pozerala sa na neho keď rozprával, zdalo sa, že nesúhlasil s takmer ničím čo povedala. Mala rada diskusie a konštruktívna kritika jej nevadila.. musela sa len vysporiadať s tým akým spôsobom jej to vyhadzoval na oči. Najviac ale bola prekvapená tým, že to medzi nimi vnímal len ako priateľstvo.. nechcel s ňou spojenectvo. Takto narýchlo nevedela čo si o tom má myslieť. Trošku rozpačito zažmurkala, no skôr než by na to mohla reagovať - pustil sa do nemilosrdného vyvracania jej slov. Zdalo sa, že úplne odignoroval časť v ktorej hovorila o možnosti, že bariéra môže mať vlastný magický spôsob ochrany, ktorý manipuluje s mysľou ľudí a teda zabraňuje tomu aby niekto aktívne proti nej bojoval. Tak ako on - aj ona zostala potichu, nechala ho hovoriť, neskákala mu do reči. Mlčala a len nepatrne prikývla keď povedal, že nechce znieť, že jej oponuje a pokračoval s tým, svojim "JA" pohľadom, kedy jej povedal, že vďaka Haldirovi sa mu tu žije jednoduchšie než jej a teda boj o život nevníma a potravu zháňajú tiež jednoducho.* Nuž, napriek tomu, že sa ti tu s Haldirom tak dobre darí - stále ste v hľadaní približne tam kde ja ... a teda len na začiatku. O tom ako bariéra vznikla, ako funguje či kto, ako a prečo ju zoslal môžeme len polemizovať. *Potom sa pozrela medzi stromy pred sebou a pousmiala sa.* Samozrejme, že neexistuje možnosť, že by o tejto bariére kráľ nevedel, no z nejakého dôvodu sa to tutle. Predpokladám, že si o meste pod magickou kupolou v Meriwelle nepočul až kým si sa tu sám neocitol... ja som mala najlepších učiteľov z celého kráľovstva a nikdy o tom nepadla zmienka. Žila som v centre diania v Pelagione, vedela som o klebetách, dvorných intrigách - počúvala som o čom sa rozprávajú tí najvplyvnejší ľudia, no nikdy nepadlo ani slovo o magickej kupole. *Prižmúrila oči a začala sa pohrávať s prameňom vlasov pri tom ako rozmýšľala.* Keby som bola kráľovná, nechcela by som aby moji poddaní vedeli, že po svete behá niekto kto vrhá na mestá magické bariéry a ja s tým neviem nič urobiť. Nechcela by som aby vznikla panika, aby sa proti mne neobrátili a nezvrhli ma. *Zľahka si poklepkala po spodnej pere a potom sa pozrela na Elgalada.* Alebo je tu aj možnosť, že tá bariéra bola na mesto uvalená na kráľov príkaz. Z toho čo viem, Roberto Astorio, starosta, ktorý tu teraz velí zasadol na čelo mesta na kráľovu žiadosť aby tu vo vnútri udržiaval aspoň aký-taký poriadok. *Pousmiala sa a čakala na jeho reakciu - očakávala, že opäť nebude súhlasiť s ničím čo povie, no výraz mala dokonale pokojný a vyrovnaný.*

*Část slov, kde se Auriel zmiňovala o magické bariéře a jejímu možnému vlivu na mysl lidí samozřejmě slyšel, ale nereagoval na to. Už takhle dost odpovídal. Na tom samozřejmě něco bylo, ale moc šancí tomu nedával, možná, proto si řekl, že na to ani nebude odpovídat. Přece jenom by to bylo skoro až nemožné. Vytvořit bariéru, která si zabraňuje fyzicky opustit toto místo by měla být zničitelná. Nikdo neříká jak snadno, ale kdyby ovlivňovala mysl osob, kteří proti ní chtějí bojovat, tak by to s velkou pravděpodobností ovlivňovalo mysl takovým způsobem aby nikdo ani nepomyslel na její zničení. Myslel si, že Auriel bude v hledání o trošičku déle jak Elgalad, přece jenom déle shání informace a má více zdrojů. Samozřejmě, že mohli jen polemizovat. Přece jenom oba se nedostali k žádným klíčovým informacím, které by jim pomohli se dostat k dalším a dalším a zjistit jak funguje bariéra či kdo jí seslal a z jakého důvodu. Jediné co ho napadlo v tuto chvíli byla možnost, že nikdo neví nic. Že by bariéru seslal někdo z venčí. To by byl snad nejhorší scénář. Neměli by skoro ani možnost jak jí zničit natož zastavit toho člověka, který jí udělal. Na druhou stranu, kdyby byl venku, tak proč jí neudělal na další město? Možná že by byl Desperos cíleně vybrán? Nebo tím, že by sbíral energii na vytvoření další bariéry? Vše to jsou jen konspirační teorie na vysoké úrovni, kdy se mu z toho začíná vařit mozek kdyby to šlo. To by se mi i kouřilo z uší a na jeho hlavě by se dalo grilovat. Nad jejími slovy hlavou nestál. To co říkala dávalo hlavu i patu a bylo to srozumitelné. Dalo by se to přirovnat k vyprávění dědkových zážitků, kdy cestoval kolem světa. Navštívil spoustu míst. Poznal spousty lidí.* No, kdybych byl král, tak bych to taktéž tutlal. Možná bych to rozhlásil, tak aby nevznikla zbytečná panika. Alespoň by každý věděl, že se sem nemá přibližovat a lidí zde by nepřibývalo každým dnem. *Koukl se na ní a viděl, jak si hraje s pramenem svých vlasů. Taktéž by si hrál s jejím plamenem, ale asi by mu k tomu nedala svolení. Rozhodl se alespoň udělat něco, co by se Auriel mohlo líbit. Možná ne od něj, ale za pokus nic nedá. Svojí ruku, která byla blíže k jejímu tělu jí protáhl za zády a chytl za bok u pasu, který byl vzdálenější od něho a trošku si jí k sobě přitlačil. Ne silou. Jemně! Přece jenom by se mu mohla vzpírat a při její větší sile by se mu snadno dostala z tohoto láskyplného sevření. Jedna věc ho ale zaujala, při poslouchání Auriiných slov. Starosta zasedal v čele města na královu žádost. A aby zde udržoval pořádek? Moc se mu nezdá, že by zde byl pořádek. V hlavě se mu začíná tvořit obrázek charakteristiky starosty, který není schopný zde ten pořádek zajistit.* Jak jsi se dostala k této informaci? *Řekl překvapivým hlasem. Měla daleko více informací než on. Přitom to byla žena, ale dělala aktivity, které by daleko více seděli na muže.*